pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s 8,05% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě žalobkyni zaplatit k rukám jejího zástupce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení [částka]. Takto rozhodl poté, co byl jeho předchozí rozsudek č.j. [číslo jednací] ze de [datum rozhodnutí] z podnětu odvolání žalobkyně v zamítavých výrocích o věci samé II. (smluvní pokuta [částka]) a III. (zbývající část odměny od 6.1. do [datum] ve výši [částka] s 8,05% úrokem z prodlení) a ve výroku o nákladech řízení IV. usnesením Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zrušen a v tomto rozsahu mu byla věc vrácena k dalšímu řízení.

2. Poté, co v intencích zmíněného kasačního usnesení Městského soudu v Praze dokazování doplnil listinnými důkazy, výpověďmi svědkyň a účastnickými výslechy žalobkyně a jednatelky žalované vzal za prokázáno, že mezi účastníky vznikl právní vztah na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum], která podrobně upravovala práva a povinnosti smluvních stran, Od [datum] nemohla žalobkyně podmínky smlouvy plnit, neboť jí v tom žalovaná zabránila tím, že jí neumožnila užívat počítač v prostorách žalované a odmítla poskytovat potřebná data a přístupy. Žalovaná neměla o další práci žalobkyně zájem, neboť s její prací nebyla spokojena a dopisem z [datum], doručeným žalobkyni dne [datum] smlouvu vypověděla bez uvedení důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou, která počala běžet dnem [datum]. Poté jí emailem [datum] zaslala (v běžící výpovědní lhůtě) odstoupení od smlouvy s poukazem na § 2002 o. z., protože mimo jiné nedisponovala potřebou úrovní znalosti anglického jazyka a tedy nemohla zajistit potřebnou koordinaci s anglicky hovořícími klienty. Dále vzal za prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou neposkytovala služby podle ujednání ve smlouvě, a to zejména samostatně (bod 4.1 smlouvy), byť ve svém životopise avizovala znalost anglického a německého jazyka jako středně pokročilou. Tvrzení žalobkyně, že nedostala žádné upozornění, ani výtku ohledně jazykových dovedností a tvrzení jednatelky žalované, že žalobkyni na nedostatečnost její angličtiny upozorňovala, zůstala i nadále rozporná, avšak bez vlivu na závěr o skutkovém stavu. Tvrzení žalované o nepřijatých hovorech po dobu směny žalobkyně a o pomoci kolegyň při vyřizování telefonických hovorů, příp. e-mailů potvrdila zejména svědkyně [jméno] [příjmení], nepřímo i svědkyně [jméno] [příjmení] a tyto skutečnosti potvrdila i jednatelka žalované. Svědkyně dosvědčily, že základní podmínku samostatně komunikovat se zahraničními klienty žalobkyně po dobu své práce pro žalovanou nesplňovala. Žalovaná umožňovala svým pracovníkům účast na jazykových kurzech a žalobkyně potvrdila, že těsně před podpisem smlouvy ([datum]) se lekce angličtiny zúčastnila.

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., kterou žalobkyně porušila podstatným způsobem, neboť při jednání se zahraničními klienty nepostupovala samostatně, v mnoha případech se opakovaně obracela na pomoc přítomných kolegyň, a to po celou dobu, kdy pro žalovanou pracovala, tj. od [datum] do [datum]. Podmínka dobré a kvalitní úrovně znalosti a používání anglického jazyka je přitom pro žalovanou prvořadá, neboť její klientela je z velké většiny zahraniční. Žalovaná o kvalitách práce žalobkyně věděla, a to i v době, kdy žalobkyni navrhovala ukončení spolupráce dne [datum]. Uzavřel tak, že pokud žalovaná od smlouvy odstoupila [datum], neučinila tak bez zbytečného odkladu ([ustanovení pr. předpisu]. S ohledem na nespokojenost žalované s úrovní znalosti a používání zejména anglického jazyka žalobkyní by se totiž dalo předpokládat, že bez zbytečného odkladu bude trvat v řádu dnů příp. 1 až 2 týdnů. Pokud tak žalovaná učinila až dne [datum], učinila tak pozdě a odstoupení od smlouvy proto nebylo učiněno zákonem předpokládaným způsobem. Žalovaná sice mohla využít své právo odstoupit od smlouvy později (§ 2003 odst. 2 o. z.), avšak pouze v případě, kdyby žalobkyně pro žalovanou i nadále pracovala a ve způsobu své práce pokračovala, což se v daném případě nestalo, poněvadž žalovaná žalobkyni pracovat zamezila. Žalovaná tak sice zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy měla, ale zákonným způsobem ho neuplatnila., proto má žalobkyně nárok na zbývající část odměny po dobu trvání výpovědní doby i na smluvní pokutu ve smyslu bodu [číslo] smlouvy. To, že žalobkyně využila ústavou zaručeného práva domoci se soudní ochrany, nelze v žádném případě považovat za šikanózní jednání ani za jednání v rozporu s dobrými mravy, když navíc byla žalovaná na možnost podání žaloby řádně upozorněna v předžalobní výzvě. Žalobě proto vyhověl i v její zbývající části a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci ([ustanovení pr. předpisu].

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž nejprve poukázala na to, že v bodu 4 odvolání (míněno zjevně odůvodnění rozsudku – pozn. odvolacího soudu) je písařská chyba, když je namísto„ žalobkyně zopakovala, že jí byla dne [datum] doručena výpověď“ uvedeno„ žalovaná zopakovala…“ Uvedla, že se nemůže ztotožnit se závěry soudu, že nebylo zákonným způsobem uplatněno právo odstoupení. [příjmení] tvrzení v řízení uvedená se i žalobkyně naopak prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce koncem [anonymizováno] [rok] a v průběhu ledna naopak domáhala zpřístupnění prostor žalované, aby mohla dále poskytovat služby dle smlouvy; tato korespondence byla soudu doložena, ale v žádném ohledu k ní nebylo přihlédnuto. Souhlasit nelze ani s tvrzením, že na možnost podání žaloby byla upozorněna. Jednání s žalobkyní ohledně formy ukončení smlouvy o poskytování služeb probíhalo v rozmezí [anonymizováno] [rok] až počátek roku [rok], kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě a tehdejší právní zástupce žalobkyně již dále k podnětům ze strany žalované nereagoval a až krátce před uplynutím promlčecí doby byla zaslána předžalobní výzva s krátkou dobou k plnění a následně obratem podána žaloba. Dovozovala tak, že ve vztahu k odstoupení postupovala správně a v souladu se zákonem, toto je platné a účinné a naopak jednání žalobkyně vykazuje rysy zneužití práva, kdy došlo k výkladu a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy. Navrhla proto, aby byl rozsudek soudu I. stupně„ ve výrocích I. a II.“ změněn tak, že se žaloba zamítá nebo aby byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. V následném doplnění odvolání žalovaná sporovala závěry soudu, že odstoupení, byť bylo po právu, nebylo učiněno bezprostředně poté, co žalovaná zjistila možné důvody pro jeho realizaci. Jak vyplynulo z dokazování, již krátce po zahájení služeb vyšlo najevo, že jazyková úroveň žalobkyně je na velmi nízké úrovni, prakticky nedostačující pro poskytování služeb. Žalovaná však postupovala velmi vstřícně a nabízela žalobkyni možnost jazykových kurzů, zcela hrazených žalovanou, kterých však žalobkyně nevyužila. S ohledem na eskalaci situace, přistoupila k podání výpovědi dne [datum], která byla následována výzvou ze strany žalobkyně, aby jí poskytla součinnost pro výkon činnosti dle smlouvy o poskytování služeb. Zejména zpřístupnění prostor a údajů o klientech. Jak dříve uváděla, s ohledem na přístup žalobkyně a nutností ochrany osobních údajů a [anonymizována dvě slova] klientů kliniky, vstoupila do jednání s žalobkyní ohledně dalšího pokračování, které však nemělo jednoznačný výstup. Poukázala na poměrně nejednoznačnou definici a význam„ bez zbytečného odkladu“ podle § 2022 o. z. Jak je evidentní, žalobkyně počala poskytovat služby dne [datum], poté v krátkém časovém horizontu obdržela výtky ze strany žalované s tím, že byl dán prostor pro nápravu (formou žalovanou hrazených jazykových kurzů). Během čtyř měsíců nedošlo prakticky k žádnému zlepšení, žalobkyně na svých jazykových znalostech nijak nepracovala a naopak došlo k zatěžování zaměstnanců žalované, kteří museli nad rámec svých povinností zajišťovat i služby a činnosti žalobkyně. Mezi doručením výpovědi a odstoupením uběhly pouze 2 týdny, když je nutno vzít v potaz, že se jednalo o období konce kalendářního roku a je třeba zohlednit období vánočních svátků a [ulice] roku. Žalovaná není přesvědčena, že došlo k prodlení na její straně při odstoupení, naopak lze lhůtu bez zbytečného odkladu“ považovat za splněnou. Nemůže jí jít k tíži, že se snažila s žalobkyní jednat a poskytnout jí prostředky a lhůtu k nápravě. K porušování povinností na straně žalobkyně nedošlo jednou, jednalo se o dlouhodobější stav, který gradoval a o kterém bylo jednáno za účelem nápravy. Z dosavadní praxe Nejvyššího soudu ČR není dosud jednoznačně termín bez zbytečného odkladu definován, je třeba přihlédnout k okolnostem případu a jednání účastníků. Není to žalovaná, kdo by svým jednáním přispěl k následkům, které nastaly, ale naopak vadné plnění na straně žalobkyně a neochota jednat o nápravě. Odvolací soud by měl přihlédnout i k prodlení na straně žalobkyně, pakliže uzná nárok žalobkyně za důvodný, které na její straně vzniklo v důsledku tak pozdního uplatnění nároku bez závažného důvodu, když takový odklad trval drahnou dobu. Jak bylo prokázáno, po jednání na jaře [rok] se žalobkyně i její právní zástupce odmlčeli až do konce roku 2019. V tuto dobu bez jakýchkoli souvislostí i bez předchozí komunikace obdržela žalovaná předžalobní výzvu, krátce poté následovanou žalobou v této věci. Podle jejího přesvědčení se tak stalo se zlým úmyslem na straně žalobkyně, když takové jednání v rozporu s dobrými mravy nemá ve smyslu § 2 odst. 3, § 6 a § 8 o. z. požívat právní ochrany. Je zřejmé, že žalobkyně bez vážných a srozumitelných důvodů vyčkávala s uplatněním svého nároku až do doby krátce před promlčením, když v průběhu této doby ani jednou nekontaktovala ani opakovaně nevyzvala žalovanou k úhradě svého nároku. Žalovaná tak v důsledku tohoto jednání, resp. nečinnosti, považovala věc za vyřízenou. V důsledku tohoto postupu žalobkyně došlo k enormnímu nárůstu sjednané smluvní pokuty podle smlouvy o poskytování služeb. [příjmení] nárok žalobkyně, který byl vyúčtován fakturami č. [rok], [rok] a [rok], činil celkem [částka], přičemž celková nárokovaná a žalobami uplatněná výše mluvní pokuty (uplatněny po částech) činí celkem [částka], což představuje smluvní pokutou zajišťovaný tvrzený nárok ([částka]) až 5,6 krát. Je proto přesvědčena, že je na místě, pokud soud dojde k závěru, že nárok na smluvní pokutu v tomto řízení je dán, zvážit moderaci smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z., neboť výše smluvní pokuty výrazně přesahuje hodnotu a význam zajišťovaného závazku. V neposlední řadě upozornila na to, že byť oba účastníci v rámci smluvních vztahů vystupují jako podnikatelé, tudíž nikdo není v pozici slabší strany, porušení povinnosti je zajištěno smluvní pokutou pouze k tíži jedné strany, a to žalované. Jedná se o nevyvážené ustanovení, které by nemělo být vykládáno v rozporu s § 2 odst. 3, § 6 a § 8 o. z. Závěrem zopakovala svůj odvolací návrh.

6. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření uvedla, že se ztotožňuje s rozsudkem i jeho odůvodněním, že se nalézací soud v řízení dostatečně vypořádal s tvrzeními stran a řádně provedl jimi navrhované důkazy a že žalovaná v odvolání v zásadě netvrdí a neprokazuje nic, co by mohlo být relevantním odvolacím důvodem a pouze opakuje svou argumentaci z nalézacího řízení, která je však účelovým tvrzením týkajícím se způsobu zániku smlouvy ze dne [datum]. Nalézací soud se podle ní dostatečně vypořádal se závěrem o pozdním učinění odstoupení od smlouvy a poukázala v této souvislosti na to, že sama žalovaná prostřednictvím výpovědi své jednatelky [jméno] [příjmení] přiznala, že o uváděném důvodu odstoupení od smlouvy o poskytování služeb věděla celé 4 měsíce a 1 týden před tím, než bylo učiněno účelové odstoupení od smlouvy. Žalovaná při tvrzené oprávněnosti odstoupení od smlouvy zcela opomíjí fakt, že smlouvu o poskytování služeb ukončila právě ona výpovědí ze dne [datum] a byla si tedy svého záměru ukončit smluvní vztah s ní velice dobře vědoma, stejně jako si byla vědoma důvodu, pro který chtěla smluvní vztah ukončit. Argumentace žalované, kdy výpověď nabyla účinnosti, je irelevantní, když to nemá vliv na včasnost uplatnění práva na odstoupení od smlouvy. Termín„ bez zbytečného odkladu“ podle § 2002 odst. 1 o. z. není možné vykládat jako lhůtu pro nápravu předchozího jednání žalované, kterým na sebe uvalila nejvýhodnější podmínky při ukončení smluvního vztahu s ní. Dále uvedla, že se nezakládá na pravdě tvrzení žalované, že s ní po dobu dvou a půl let nekomunikovala, když jí prostřednictvím předchozího právního zástupce několikrát vyzývala k úhradě žalovaných částek a že uplatnění jejího nároku u soudu není nemravné. Žádný důvod k moderaci smluvní pokuty není, když žalovaná o svém dluhu věděla na základě jejích opakovaných výzev a výši smluvní pokuty tak není možné považovat za nemravnou, když její nárůst na stávající výši zapříčinila sama žalovaná, smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení je v přiměřené výši a navíc se jedná o smluvní pokutu, kterou si do návrhu smlouvy zapracovala sama žalovaná, která až do svého odvolání výši smluvní pokuty žádným způsobem nerozporovala a není ani dán důvod pro postup podle § 2050 o. z. (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka]). Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

8. Soud I. stupně postupoval v intencích předchozího kasačního usnesení Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a poté, co dokazování v potřebném rozsahu doplnil, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. Věc posoudil soud I. stupně rovněž správně i po stránce právní a v souladu s judikaturou.

9. Obecná úprava obsažená v § 2002 o. z. stanoví, že poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Porušení smlouvy přitom nemůže být bagatelní, ale musí jít o natolik podstatné porušení smluvních povinností, že by druhá strana smlouvu vůbec neuzavřela. Jak již správně uzavřel soud I. stupně, podmínka dobré a kvalitní úrovně znalosti a používání anglického jazyka je pro žalovanou prvořadá, poněvadž její klientela je z velké části zahraniční. Ačkoliv žalobkyně ve svém životopise datovaném [datum] uvedla, že její znalost anglického a německého jazyka je na úrovni středně pokročilý, již při uzavírání smlouvy musela vědět, že žalovaná by s ní smlouvu o poskytování služeb dozajista neuzavřela, pokud by jí byla skutečná úroveň znalosti anglického jazyka žalobkyně předem známa. Žalovaná tak měla zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy (viz též čl. 11 bod [číslo] smlouvy), avšak její odstoupení od smlouvy dne [datum] nelze ani podle názoru odvolacího soudu považovat za včasné, tedy učiněné bez zbytečného odkladu. Lhůta bez zbytečného odkladu sice přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba konat, je však třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, bezprostřední či okamžité jednání směřující k učinění právního jednání, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Odstupující si tudíž musí počínat tak, aby své právo vykonal ihned, jakmile to bude možné (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Pokud tedy žalovaná o kvalitách práce žalobkyně věděla po celou dobu, tedy i [datum], kdy žalobkyni navrhovala ukončení spolupráce, stejně jako [datum], kdy smlouvu vypověděla a k odstoupení od smlouvy přistoupila až během výpovědní lhůty dne [datum], byl tento její odklad zbytečným odkladem, když jí v bezdokladném odstoupení žádné legitimní důvody nebránily. Právní účinky spojené s dodržením lhůty bez zbytečného odkladu tudíž nenastaly. Je proto správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyni náleží jak zbývající část odměny, tak i smluvní pokuta a nepochybil proto, když žalobě i v její zbývající části vyhověl. Dovozuje-li žalovaná ve svém odvolání, že ve vztahu k odstoupení postupovala správně a že její odstoupení je účinné, nelze z výše uvedených důvodů této její argumentaci přisvědčit. Ani odvolací soud pak neshledal, že by jednání žalobkyně vykazovalo rysy zneužití práva a bylo v rozporu s dobrými mravy. Nepřípadná je pak i argumentace žalované, že z dosavadní praxe Nejvyššího soudu ČR není dosud termín bez zbytečného odkladu jednoznačně definován, když touto otázkou se Nejvyšší soud ČR zabýval v řadě svých rozhodnutí, např. výše již zmíněné rozsudky sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka] a v nich další uvedená rozhodnutí. Pro rozhodnutí v této věci je pak bez významu výše smluvní pokuty uplatňovaná žalobkyní v dalších sporech s žalovanou. Nedůvodná je i námitka žalované stran nevyváženého ustanovení smlouvy ohledně zajištění porušení povinnosti smluvní pokutou pouze k tíži jedné strany, a to žalované, když to byl právě ona, kdo smlouvu s žalobkyní vyhotovil.

10. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada nákladů sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhrad po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].