Rozhodnutí 13 CO 3/2022-611

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem: pozemku č. st. parcely 3, jehož součástí je stavba číslo popisné 5 - rodinný dům, pozemku č. st. parcely 4, jehož součástí je zemědělská stavba bez čísla popisného, pozemku č. st. parcely 5, jehož součástí je zemědělská stavba bez čísla popisného, a pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] vedených Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], katastrální území Pohoří u Kardašovy [obec] (výrok I), rozhodl, že podíl žalovaného o velikosti 1/6 se přikazuje do spoluvlastnictví žalobců ve formě společného jmění manželů za přiměřenou náhradu (výrok II), uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému na tuto náhradu společně a nerozdílně částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), zavázal žalobce zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradu nákladů ½ nákladů na znalečné v částce, která bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]), shodnou povinnost uložil i žalovanému (výrok V) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky shora uvedených nemovitostí, žalobci o podílu 5/6, patřícím do jejich společného jmění manželů, žalovaný o podílu 1/6. Žalobci nabyli svůj podíl postupně koupěmi od [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] v průběhu roku [rok], žalovaný nabyl svůj podíl darovací smlouvou uzavřenou dne [datum] se svým synem [titul] [jméno] [jméno] [příjmení], který podíl vydražil krátce předtím v exekuční dražbě. Žalobci mají v [anonymizováno] [rok] na bankovním účtu částku [částka]. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., vzal soud prvního stupně za prokázané, že nemovitosti nelze rozdělit podle podílů tak, aby se tím podstatně nesnížila jejich hodnota a nedošlo ke ztrátě jejich funkce, a že jejich cena ke dni [datum], stanovená posudkem s pomocí porovnávací metody, činí [částka]. Vyšel ze závěrů posudku o tom, že v budově [adresa] se nachází jedna bytová jednotka o velikosti 2+1 bez vytápění a teplé vody,„ s nutností vybudovat vodovodní a kanalizační přípojku“, že všechny budovy jsou značně zchátralé a že dalšímu chátrání žalobci předcházejí poskytovanou údržbou. Soud prvního stupně posudek zhodnotil jako přesvědčivý, vyhotovený na základě vlastních poznatků (znalkyně) z prohlídek a relevantních podkladů. K žalobci předloženému („ původnímu“) znaleckému posudku téže znalkyně soud prvního stupně naopak uvedl, že z něj nezjišťoval, neboť v něm byla stanovena cena podílu žalovaného, nikoliv nemovitostí jako celku, a znalkyně se v něm rovněž nezabývala otázkou možnosti faktického rozdělení nemovitostí.

3. Uvedená zjištění soud prvního stupně právně posoudil podle §§ 1140 až 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jež citoval. Na jejich podkladě dospěl k závěru, že je na místě zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem jejich přikázáním do výlučného vlastnictví žalobců za náhradu žalovanému, jak je žalobci navrhováno. Uvedený závěr opřel o úsudek, že nemovitosti nelze reálně rozdělit, přičemž pro jejich přikázání žalobcům, kteří o ně mají zájem, svědčí jak velikost jejich spoluvlastnického podílu a dispozice částkou postačující na vyplacení náhrady žalovanému, tak i postoj žalobců k věci, zejm. pak jimi nemovitostem poskytovaná péče. Oproti tomu žalovaný se relevantně vyjádřil k meritu věci jen tak, že na vyplacení podílu žalobců nemá finanční prostředky a že by nemovitosti mohly být prodány a zisk rozdělen. K tomu však soud prvního stupně v konkurenci varianty jejich přikázání žalobcům za náhradu neshledal důvod.

4. Proto soud prvního stupně rozhodl o věci samé, jak uvedeno v prvních třech výrocích jeho rozsudku. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a výroky o nákladech státu odůvodnil s poukazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tím, že proti usnesení o znalečném ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo podáno odvolání, pročež není výše znalečného dosud konečná (pak by ale odvolací soud očekával předložení takového odvolání k rozhodnutí spolu s odvoláním proti rozsudku, a to tím spíše, že soud prvního stupně navázal lhůtu k plnění náhrady nákladů státu na právní moc rozsudku, nikoliv samostatného usnesení o určení jejich výše – poznámka odvolacího soudu).

5. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným, přípustným a – oproti názoru soudu prvního stupně vysloveného v předkládací zprávě určené odvolacímu soudu – projednatelným odvoláním. Jeho jádrem (odhlížeje od řady s předmětem sporu ani vzdáleně nesouvisejících tvrzení, žalovaným navíc v různých podáních periodicky opakovaných) je námitka, že znalcem určená cena nemovitostí je nepřiměřeně nízká. Tuto námitku žalovaný po předložení věci odvolacímu soudu rozvinul v dalších podáních, v nichž vyslovil názor, že znalcem, potažmo soudem prvního stupně určená cena nemovitostí je„ vysněnou hodnotou“ (tj. žalobci„ vysněnou“), která je násobně nižší než jejich skutečně obvyklá cena. Její výše by podle názoru žalovaného měla činit minimálně [anonymizována tři slova] – [částka], neboť oceňované nemovitosti nejsou rekreační chatkou stojící na cizím pozemku, ale rozlehlou zemědělskou usedlostí, jihočeským statkem s uzavřenou dispozicí, majícím architektonické kvality a genius loci.

6. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude cena nemovitostí posouzena znalecky skutečně náležitě. [příjmení] toho navrhl v průběhu odvolacího řízení jeho přerušení postupem podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a to do skončení řízení vedených u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] s tím, že je v nich posuzována důvodnost jím proti žalobcům (jako žalovaným) podaných žalob o nahrazení projevu vůle k uzavření kupních smluv ohledně žalobci dříve nabytých spoluvlastnických podílů za současného porušení předkupního práva žalovaného.

7. Žalobci s odvoláním nesouhlasili. Mají za to, že znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] nedošlo k zjevnému podhodnocení oceňovaného majetku, neboť jí provedený odhad koreluje jak částkám, na něž byly nemovitosti znalecky oceněny v minulosti, tak částkám, za něž byly v průběhu let obchodovány spoluvlastnické podíly k nim. Žalovaný sám získal svůj podíl darem od syna, který jej vydražil za [částka], nyní získává na přiměřené náhradě částku [částka], tj. zhodnocení jeho investice je nejvyšší ze všech spoluvlastníků, jejichž podíly byly v minulosti obchodovány. Podle žalobců musí být každému člověku obdařenému alespoň základními rozumovými schopnostmi zřejmé, že cena neobyvatelných nemovitostí daného typu, nacházejících se v havarijním stavu a vyžadujících řádově milionové investice, musí být výrazně nižší oproti nemovitostem, jejichž stav je dobrý a jež lze obývat. Tuto skutečnost si podle žalobců ani žalovaný, ani jeho syn nejsou ochotni či schopni připustit. Obsah písemných projevů žalovaného,„ případně jeho syna“, je pak podle žalobců dokladem o tom, že jejich snaha nesetrvávat s žalovaným v podílovém spoluvlastnictví je zcela legitimní. Návrh žalovaného na přerušení odvolacího řízení je podle žalobců nedůvodný, stanovisko k němu podrobně rozvedli.

8. Proto žalobci navrhli, aby odvolací soud návrhu na přerušení odvolacího řízení nevyhověl a aby potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Pro odvolací řízení (jak žalobci upřesnili při jednání odvolacího soudu) by pak podle nich bylo namístě zvážit aplikaci výjimky z použití § 142 odst. 2 o. s. ř., a ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22, zavázat žalovaného k náhradě nákladů alespoň této fáze řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a shledal odvolání opodstatněným.

10. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku úvodem konstatuje, že soud prvního stupně nepochybil určením na věc aplikovatelné právní úpravy a že se v jejích intencích správně zabýval nejprve (skutkovou) otázkou, zda je možné reálné rozdělení společné věci. Až po učinění negativního závěru přikročil k přikázání nemovitostí žalobcům jakožto spoluvlastníkům, kteří o ni projevili zájem.

11. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že soud prvního stupně vyšel při zodpovězení dvou pro věc zásadních skutkových otázek (možnosti fyzického rozdělení nemovitostí a jejich hodnoty) z jím zadaného znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne [datum], který podle obsahu spisu„ provedl“ k důkazu při jednání konaném dne [datum] (aniž by bylo z přepisu zvukového záznamu patrné, jakým způsobem byl proveden, zda přečtením, sdělením obsahu či předložením při jednání přítomnému zástupci žalobců k nahlédnutí – poznámka odvolacího soudu).

12. Z uvedeného posudku je patrné, že jej znalkyně bez ohledu na znalecký úkol uvedený v usnesení o svém ustanovení (na č. l. 235 spisu) pojala jako dodatek posudku ze dne [datum], objednaného žalobci, ač není jako dodatek označen. Proto je zde ohledně„ popisu nemovitostí a jejich posouzení“ plně odkázáno na vlastní (původní) posudek a rovněž zde zcela absentuje uvedení jakýchkoliv porovnávaných nemovitostí. Proto činí rozsah„ posudku“ jen šest stran.

13. Vlastní posudek (ze dne [datum]) však podle obsahu spisu soudem prvního stupně nebyl proveden k důkazu a ani proveden být nemohl; žalobci jej soudu prvního stupně předložili jen v elektronické podobě v příloze datové zprávy, ve formě proveditelné k důkazu (tj. v originále opatřeném náležitostmi podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, účinné do 31. 12. 2020 a aplikovatelné s ohledem na datum vypracování posudku) byl posudek předložen až odvolacímu soudu.

14. Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně při provádění dokazování nepostupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (§ 120, § 129 odst. 1 o. s. ř.). Dodatek posudku, nemající bez vlastního posudku vypovídající hodnotu, neprovedl k důkazu zákonem předvídaným způsobem, vlastní posudek neprovedl k důkazu vůbec.

15. Tím zatížil řízení vadou, k níž však odvolací soud podle § 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř. přihlíží jen tehdy, jestliže mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (což nepochybně mohla) a jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

16. Zjednání nápravy uvedené vady v odvolacím řízení by se nabízelo provedením posudku (který je opatřen doložkou podle § 127a o. s. ř.) i jeho dodatku k důkazu v odvolacím řízení. Odvolací soud však po seznámení s obsahem posudku (tj. jak„ původního“, tak i dodatku) neshledal pro uvedený postup podmínek, a to z níže uvedených důvodů.

17. S nemožností fyzického rozdělení nemovitostí se znalkyně vypořádala až v dodatku posudku zejm. úvahou, že obytná část zemědělské usedlosti je jednobytová, o dispozici 2+1. V samotném posudku je však uveden údaj o dvou oddělených bytech o dispozici 2+1, posudek a dodatek jsou tedy ve vzájemném rozporu. S variantou rozdělení (více) nemovitostí mezi účastníky (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) se nijak nevypořádává ani posudek, ani dodatek.

18. Odvolací soud neshledává přesvědčivým ani způsob, jakým se posudek vypořádal se stanovením ceny nemovitostí, a to zejm. proto, že v rámci aplikace porovnávací metody nabídl zcela nesrovnatelné nemovitosti. Zatímco předmětné nemovitosti sestávají z [výměra] stavebních parcel, jejichž součástmi jsou tři stavby (rodinný dům a dvě zemědělské stavby), a [výměra] zahrad a ostatních ploch (tj. celkem pozemky o výměře [výměra]), srovnávané nemovitosti jsou rodinné domy (chalupy) nabízené na realitní inzerci za [částka] (dispozice 1+1, pozemek [výměra]), [částka] (dispozice 2+1, pozemek [výměra]), resp. [částka] (dispozice 3+1, pozemek [výměra]). Vedle toho, že se nejedná o nemovitosti alespoň přibližně obdobných parametrů nemovitostem předmětným, není z inzerátů obsažených v posudku zřejmé ani to, z jaké doby pocházejí, a (pochopitelně) ani to, zda vůbec, a případně jaké výsledné ceny bylo v případě těchto nemovitostí dosaženo. Dále není zřejmé, co znalkyně míní v posudku rozlišením„ tržní hodnoty“ a„ obvyklé ceny“ nemovitostí, jež kalkuluje rozdílnými částkami ([částka] oproti [částka]). Údaj obsažený v dodatku, podaném o půl roku později, podle nějž„ (j) e pravda, že ceny nemovitostí stále rostou, nicméně v tomto segmentu je růst cen minimálním“, je prost jakéhokoliv bližšího odůvodnění. Stanovení„ obvyklé ceny“ v dodatku na částku [částka] (oproti„ tržní ceně“ v posudku, podaném o půl roku dříve, částkou [částka]) tak působí nepřesvědčivě, a to tím spíše, že jak posudek, tak dodatek byly podány v období pandemie covidu, v níž lze obecný růst cen venkovských nemovitostí, majících rekreační potenciál, považovat za notorietu.

19. Soud prvního stupně podle odůvodnění napadeného rozsudku nepodrobil znalecký posudek žádnému kritickému hodnocení, ač to s ohledem na shora uvedené bylo zjevně namístě.

20. Konečně odvolací soud zdůrazňuje, že ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je pro určení přiměřené náhrady rozhodující cena nemovitosti v době jejího vypořádání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Použitelnost jak posudku, tak dodatku v odvolacím řízení je tudíž významně limitována tím, že v době rozhodování odvolacího soudu od jejich podání uplynula již významně delší doba (v případě vlastního posudku, na nějž dodatek odkazuje, více než dva roky; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

21. Z uvedeného podle odvolacího soudu plyne závěr, že za účelem dosažení úplných a pochybnosti nevzbuzujících zjištění o shora vytčených zásadních skutkových otázkách sporu (reálná dělitelnost, cena) je podle odvolacího soudu namístě provést důkaz znaleckým posudkem, který nechť podá jiný znalec, než Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. Prostor pro jeho provedení v odvolacím řízení odvolací soud neshledal (§ 213 odst. 4 o. s. ř.).

22. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil (§ 219a odst. 2 o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

23. V něm soud prvního stupně, vázán vyloženými právními názory odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), nejprve vyhodnotí návrh žalovaného na přerušení řízení a rozhodne o něm. Návrh byl sice adresován odvolacímu soudu, případné přerušení řízení ve fázi odvolacího řízení by však bylo zřetelně neefektivním procesním opatřením, následovala-li by (samozřejmě podle výsledku vedlejších řízení) kasace napadeného rozsudku.

24. V případě, že soud prvního stupně návrh zamítne, přikročí k doplnění dokazování dle pokynu shora. Na podkladě takto doplněného dokazování a jednoznačně vyjádřeného stanoviska žalovaného k navrhovanému vypořádání, které žalovaný zaujme namísto obsáhlé produkce s věcí nijak nesouvisející„ argumentace“ (o„ mimořádně podlých a utajených jednáních“,„ rodovém majetku rodiny [příjmení]“,„ činnosti osoby [jméno] [příjmení], který neoprávněně užívá množství akademických titulů“ atd. apod.), podrobí zjištěný skutkový základ věci přesvědčivé právní kvalifikaci, která poté vyústí v nové rozhodnutí.

25. V konečném rozhodnutí soud prvního stupně rovněž znovu rozhodne o nákladech řízení včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).