o náhradu škody za nezákonné jednání žalovaných,

Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných náhrady škody, nemajetkové újmy, ušlého zisku a bezdůvodného obohacení a žalovaným nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Rozhodl tak o žalobě došlé soudu dne 4.4.2022 a doplněné podáním z 9.2.2023, jíž se žalobce domáhal po žalovaných náhrady majetkové újmy a ušlého zisku „dle spravedlivého uvážení soudu“, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve výši stanovené znaleckým posudkem a vydání bezdůvodného obohacení ve výši, která bude specifikována dodatečně, když škoda měla být žalobci způsobena protiprávním jednáním žalovaných, neboť byl dne 19.12.2019 za účasti společnosti [právnická osoba]. a notáře „nelegálně“ vyklizen z bytu 2+1 v suterénu domu č.p. [číslo] v [adresa] ulici v [adresa], jehož byl nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené 25.3.2013 a uplatněním zadržovacího práva v rozporu se zákonem k veškerým věcem v bytě se nacházejícím a bezdůvodné obohacení na straně žalovaných mělo vzniknout jím realizovanými platbami za byt i za prosinec 2019 a leden 2020.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením tamního soudu č.j. [spisová značka] ze dne 17.4.2019, které nabylo právní moci dne 8.8.2019, byla žalobci stanovena povinnost vyklidit předmětný byt a vyklizený jej předat žalovaným do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí (výrok I.) a žalovaným uhradit částku 160 000 Kč (výrok II.); žalobcovo dovolání proti pravomocnému zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti citovanému soudnímu smíru bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.9.2021, č.j. [spisová značka], odmítnuto a že podle rozsudku téhož soudu I. stupně č.j. [spisová značka] ze dne 16.11.2023, který nabyl právní moci 22.12.2023, byly žalobcovy věci žalovanými zadrženy po právu jako využití zadržovacího práva. Z toho dovodil, že nároky uplatňované žalobcem v souvislosti se zadrženými věcmi z vyklizeného bytu by byly nedůvodné a že nároky odvozované ze samotného vyklizení bytu by byly minimálně významně oslabeny, neboť žalobci nesvědčil v době vyklizení žádný titul k užívání předmětného bytu, v době vyklizení byl již více než 2 měsíce v prodlení s jeho vyklizením a žalobce tak nemohl být ani právním držitelem bytu, neboť se nejednalo o držbu řádnou (§ 991 o. z.), poctivou (§ 992 o. z.) ani pravou (§ 993 o. z.) a nemohla mu svědčit ani tzv. držební ochrana (§ 1003 o. z.). Především však neshledal žalobu důvodnou pro nesplnění základních procesních povinností žalobcem, který -ač byl opakovaně veden k tomu, aby každý nárok alespoň rámcově vyčíslil, aby o něm bylo možné jednat a vést dokazování- ani přes poučení podle § 118a o. s. ř., kterého se mu dostalo při jednání konaném 5.12.2024, této své povinnosti nedostál a naposledy při jednání konaném 4.4.2025 své nároky výslovně odmítl specifikovat a ze své vůle tak odmítá splnit povinnost tvrzení (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř., když uložení povinnosti žalobci k jejich náhradě žalovaným by s ohledem na jeho majetkové poměry postrádalo jakýkoli smysl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím ustanoveného mu zástupce pro řízení včas blanketní odvolání a v jeho dodatečném odůvodnění zrekapituloval důvody, pro které soud I. stupně žalobu zamítl. Namítal, že je cizinec s nedostatečnou znalostí českého jazyka a proto opakovaně požadoval právní zastoupení advokátem, s nímž je schopen efektivně komunikovat v angličtině, což mu nebylo zajištěno. Soudu I. stupně vytýkal neprovedení navržených důkazů, které byly zásadní pro objasnění skutkového stavu (lékařské zprávy, veterinární zprávy, výpisy z účtu, dokumentace zadržených věcí), nesprávné právní posouzení věci, neboť protiprávní jednání žalovaných zakládá odpovědnost za škodu a že nebylo reflektováno jeho tvrzení o bezdůvodném obohacení žalovaných. Navrhl proto, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

V jím samotném podaném odvolání žalobce podrobně rozvedl svůj náhled na „český právní systém ustanovování advokátů soudem“ a na jeho zastupování ustanoveným mu zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, na počátku řízení, který neuměl anglicky a odmítl na případu pracovat; že mu [orgán] odepřela právníka a že český právní systém je velmi odlišný od toho, na který je zvyklý v západní Evropě. Domnívá se. že by rozhodnutí měla být zrušena., prohlášena za neplatná a soud by měl začít znovu od začátku. V dalším podání uvedl mj., že zablokování a zabavení všech jeho osobních věcí a věcí jeho psa bylo nezákonné; notář přítomný při uzamčení vyplnil nesprávný typ notářského zápisu a nezaznamenal asi 96% přítomných věcí; přítomná [orgán] odmítla jeho žádosti a právo získat osobní věci a věci potřebné k obživě; byly mu předány pouze 4 věci ze stovek požadovaných; nikdy žádné položky neodmítl převzít; svépomoc byla načasována pro maximální krutost a sadismus; vydělával slušné peníze a budoval firmu s celosvětovým renomé; že jeho zdravotní stav se začal okamžitě zhoršovat v důsledku stresu a smrti jeho psa a dále uvedl, v čem spočívá nesprávnost postupu soudu I. stupně a jeho skutkových a právních závěrů.

Žalovaní ve svém písemném vyjádření uvedli, že žalobcovo odvolání považují za nesrozumitelné a zmatečné, přičemž většina v něm obsažených tvrzení je irelevantní a netýká se projednávané věci a zbývající námitky pouze opakují tvrzení, kterými se soud I. stupně již zabýval a které správně vyhodnotil jako nedůvodné. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobce v řízení neunesl povinnost tvrzení a povinnost důkazní, přestože byl opakovaně vyzýván k jejich splnění a poučován o následcích jejich nesplnění. V řízení před soudem I. stupně byly dostatečně vyjasněny veškeré podstatné skutkové i právní otázky a žalobce ani v odvolání neuvádí žádné skutečnosti, které by mohly na věci cokoliv změnit. Všechna jeho tvrzení a námitky již byly soudem I. stupně projednány a vyřešeny a není důvod se jimi znovu zabývat. Rozhodnutí soudu je věcně správné a přezkoumatelné. Navrhli, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

Jak je zřejmé z obsahu spisu, od usnesení Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 26.9.2023, kterým bylo změněno usnesení soudu I: stupně ze 7.3.2023, č.j. [spisová značka] tak že se žalobcova žaloba neodmítá, byl žalobce soudem I. stupně veden k doplnění žalobních tvrzení ohledně žalobou uplatněných dílčích nároků. Konkrétně tomu tak bylo při jednání konaném 5.12.2024, kdy se žalobci dostalo v přítomnosti ustanoveného mu zástupce pro řízení a ustanovené tlumočnice z anglického jazyka podrobného poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. v jakém směru je třeba žalobní tvrzení u každého dílčího nároku doplnit a současně byl poučen o následcích nebude-li této výzvě vyhověno. Nejenom, že tak žalobce neučinil ve stanovené mu lhůtě do 31.1.2025, ale neučinil tak ani při jednání konaném 4.4.2025, opět za přítomnosti jeho zástupce a ustanovené tlumočnice, kdy dokonce jeho zástupcem uváděnou výši ušlého výdělku a nákladů na léčení negoval a k tomu uvedl, že „nyní není schopen přesnou výši sdělit“, nemůže nyní specifikovat ani výši samotné věcné škody a výslovně uvedl, že „žalované částky nyní nedokáže specifikovat“. Za popsané situace proto soud I. stupně zcela důvodně přikročil k zamítnutí žaloby, neboť je vázán žalobním petitem a nemůže žalobci přiznat něco jiného nebo více než čeho se domáhá (§ 153 odst. 2 a § 152 odst. 2 o. s. ř.), když žalobce ani přes poskytnutí dostatečného časového prostoru a náležitém poučení chybějící žalobní tvrzení ohledně každého dílčího nároku v požadovaném směru, tak aby bylo nepochybné, co je předmětem řízení a o čem má soud rozhodovat, nedoplnil. Odvolací argumentace na tom nemůže ničeho změnit, když se s tímto důvodem, pro který soud I. stupně žalobu zamítl, míjí.

Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř. za situace, kdy žalovaní měli i v této fázi řízení úspěch a měli by tak právo na jejich náhradu, avšak odvolací soud shledal v celkových poměrech žalobce důvody hodné zvláštního zřetele, aby žalobcům byla náhrada těchto nákladů odepřena.