o vydání věci a bezdůvodného obohacení,

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 243 000 Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení žalované k rukám jejího právního zástupce 234 207,6 Kč a České republice na účet tamního soudu 27 486,17 Kč (výroky II. a III.).

Rozhodl tak o zbývající části žaloby, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 243 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na její straně užíváním motocyklu zn. [podezřelý výraz], VIN [VIN kód], za období od [datum] do [datum], ohledně níž byl jeho předchozí (zamítavý) rozsudek č.j. [spisová značka] ze dne [datum] ve výroku II. spolu s výrokem III. o nákladech řízení z podnětu odvolání žalobkyně rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum], č.j. [spisová značka], zrušen a v tomto rozsahu mu byla věc vrácena k dalšímu řízení, zatímco ve výroku I., kterým byla zamítnuta ta část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované vydání předmětného motocyklu, event. uložení povinnosti žalované zaplatit jí jeho zůstatkovou cenu podle znaleckého posudku, byl jeho předchozí rozsudek potvrzen. To poté, co při jednání konaném 27.2.2025 zamítl návrh žalobkyně na změnu žaloby spočívající v požadavku na náhradu škody ve výši stanovené znaleckým posudkem spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání tohoto návrhu.

Při svém novém rozhodování vyšel ze zjištění, že výpovědí ze dne [datum], adresované žalobkyni, žalovaná vypověděla nájemní smlouvu, na jejímž základě jí byl předmětný motocykl pronajat a listinou ze dne [datum] k němu uplatnila zadržovací právo, neboť žalobkyně neoprávněně užívá vybavení autoservisu ve vlastnictví žalované, a to po dobu nejméně 4 let, kdy dochází z její strany k bezdůvodnému obohacení. Zadržovací právo uplatnila oproti vydání vybavení autoservisu a vydání bezdůvodného obohacení za užívání tohoto vybavení. Ze znaleckého posudku [jméno FO] a jeho doplňku, který žalobkyně po poskytnutém jí poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. navrhla k prokázání svého tvrzení, že tento motocykl byl žalovanou v období od [datum] do [datum] užíván, a výslechu tohoto znalce soud prvního stupně zjistil, že předmětný motocykl byl v minulosti užíván a měl najeto celkově 53 motohodin, nese známky běžného opotřebení a několika poškození, avšak nelze nikterak určit období, ve kterém byl motocykl užíván. Motocykl nevykazoval známky koroze; k jejímu odvrácení postačí stroj pravidelně nastartovat, čímž dojde k promazání motoru. Pokud by motocykl nebyl vůbec startován posledních 4 - 5 let, byly by patrné olejové usazeniny ve spalovacím prostoru, což v daném případě viditelné nebylo.

Soud prvního stupně tak dovodil, že sice bylo prokázáno, že motocykl nenese známky koroze ani usazenin, které by musely být patrné v případě, že by po dobu několika (4 - 5) let nebyl motocykl nikdy nastartován, avšak pro závěr, že v době trvání zadržovacího práva byl předmětný motocykl žalovanou skutečně užíván ve smyslu ust. § 1397 odst. 2 věty druhé o. z., to nepostačuje. Jak totiž znalec [jméno FO] přesvědčivě vysvětlil, k zabránění koroze a olejových usazenin postačuje, aby byl motor občasně startován, přičemž vliv mohla mít rovněž skutečnost, že [jméno FO] provedl před šetřením znalce několik pokusů o nastartování motocyklu, z nichž některé byly úspěšné, jakož i použití startovacího spreje. Ačkoliv mohlo dojít k jisté účelovosti chování [jméno FO], který minimálně bezprostředně před druhou znaleckou prohlídkou motocykl náhradním zdrojem nastartoval a použil rovněž startovací sprej, nemá tato skutečnost zásadní vliv na právní hodnocení této věci, když podstatný je fakt, že znalecky nelze určit, v jakém období mohl být motocykl užíván. I kdyby tak bylo prokázáno, že bez jakýchkoli bezprostředních zásahů [jméno FO] motocykl nevykazuje korozi ani olejové usazeniny, nebylo by tím jednoznačně prokázáno, že motocykl byl v žalovaném období žalovanou skutečně užíván ve smyslu § 1397 odst. 2 o. z. Uzavřel proto, že se žalobkyni nepodařilo prokázat žalobní tvrzení, podle něhož měla žalovaná motocykl v období [datum] - [datum] neoprávněně užívat, v důsledku čehož je povinna žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 243 000 Kč. Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech státu (znalečné nekryté zálohou složenou žalobkyní ve výši 5 000 Kč) rozhodl ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkala, že mu bylo odvolacím soudem uloženo, aby se s jejím nárokem na zaplacení částky 243 000 Kč vypořádal z titulu bezdůvodného obohacení, což neučinil. Pokud soud přijal jí navržený důkaz zpracováním znaleckého posudku a ustanovil znalce [jméno FO], měl formulovat otázky i poučení tak, aby odpovídaly účelu zadaného posudku, což rovněž neučinil; v usnesení z [datum] nepoučil znalce o tom, že kvůli objektivitě místního šetření by měl být přítomen i zástupce žalobkyně, neformuloval otázky tak, aby nebyl zjišťován pouze vnější vzhled motocyklu, ale aby byl kontrolován především prostor spalovacího motoru a žalovanou ani nepoučil, že motocykl nemá být před prohlídkou nijak upravován ani nijak manipulován za pomoci jakýchkoliv mechanických či chemických prostředků. Teprve na opakovaný nátlak žalobkyně se v dodatečném posudku odhodlal položit správně zacílené otázky, které však žalovaná zneužila jako návod k použití stroje a manipulaci (nedůvodná a nikým nežádaná prohlídka v [právnická osoba], zástřik chemickým promazávacím sprejem ve spalovacím prostoru motoru, který zcela smaže korozi). Tím je zcela zpochybněna odbornost a hodnověrnost znaleckého posudku, z něhož soud prvního stupně při formulaci svých závěrů vycházel. Namítala rovněž, že závěry soudu prvního stupně jsou založeny na nesprávně a nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, neboť vycházejí i z výslechu zcela nespolehlivého svědka [jméno FO], který má vhled do spisu, podílel se na zmaření účelu posudku i na nekalosoutěžních praktikách žalované vůči žalobkyni. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žalobě bylo vyhověno.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že námitka žalobkyně proti objektivnosti znalce [jméno FO] je účelová, neboť žalobkyně sama využila jeho služeb v jiné věci také k vypracování znaleckého posudku a kdyby si nebyla jista jeho odborností, neučinila by tak. Poukázala na to, že žalobkyně byla zastoupena advokátkou a mohla uplatnit práva podle § 127 odst. 3 o. s. ř., avšak žádnou námitku nevznesla a že znalec výslovně uvedl, že podmínky uskladnění vylučují vznik koroze a že ani startování či sprej před druhou prohlídkou neumožňují určit užívání; zásah tedy neovlivnil klíčový závěr znaleckého posudku. Dále uvedla, že soud prvního stupně postupoval podle § 132 o. s. ř., žádný důkaz nevyložil izolovaně a že žalobkyně žádný alternativní důkaz, který by užívání v letech [datum] - [datum] prokazoval (fotografie, svědci…) nenavrhla a „občasné starty“ ztotožňuje s užíváním. U bezdůvodného obohacení musí být prospěch kvantifikovatelný (§ 2991 o. z.), žalobkyně ale neuvedla jediný výpočet ani tržní srovnání a částku 243 000 Kč nedoložila. K namítané podjatosti svědka [jméno FO] uvedla, že nebyla uplatněna postupem podle § 15 o. s. ř. a že rozhodnutí nestojí na jeho výpovědi, nýbrž na znaleckém závěru a diagnostice. Rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ní věcně i procesně správné a proto navrhla, aby „odvolání bylo zamítnuto“ a napadený rozsudek byl v celém rozsahu potvrzen.

V následném doplnění svého odvolání žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně pochybení v hodnocení důkazu výpovědi svědka [jméno FO], jehož chování a veškeré projevy (výpovědi) nelze označit tak, že vykazují jistou míru účelovosti, ale jsou zcela nedůvěryhodné a úmyslně zpochybňující tvrzení a důkazy podané žalobkyní. Chování [jméno FO] ve vztahu k ní bylo zevrubně prozkoumáno [Orgán veřejné moci] a věrohodně popsáno v rozsudku tohoto soudu sp.zn. [spisová značka], kde bylo jasně prokázáno, že ve vztahu k ní [jméno FO] použil bezprávné výhrůžky, vzbuzování důvodné bázně žalobkyně (ztráta zákaznického kmene, újma na majetku), přičemž se stejnou mírou svévole se choval jako zmocněnec [jméno FO] (jediná akcionářka žalované) a zaměstnanec žalované.

Žalovaná v replice uvedla, že žalobkyní zmiňovaný rozsudek sp.zn. [spisová značka] dosud nenabyl právní moci, neboť proti němu podala včas odvolání a i kdyby byl pravomocný, nebyl by pro toto řízení závazný (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Ani pravomocné civilní rozhodnutí, jež zpochybňuje svědka, nemůže samo o sobě změnit závěr o neprokázaném užívání motocyklu a neunesení důkazního břemene žalobkyní, která stále nepředkládá žádný nový důkaz ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř., který by mohl změnit skutkový strav ohledně reálného užívání motocyklu nebo výše prospěchu. Oproti žalobkyní odkazovaného rozsudku sp.zn. 26C 199/2020 doložila již pravomocná rozhodnutí také Obvodního soudu pro Prahu 5, a to sp.zn. [spisová značka] (žalobkyni jím bylo uloženo vydat žalované movité věci /sloupové hevery/) a sp.zn. [spisová značka] (žalobkyni jím bylo uloženo zaplatit bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání sloupových heverů) a tato dvojice rozsudků podle ní jednoznačně dokládá, že nekalé a proti dobrým mravům stojící chování vykazovala právě a jedině žalobkyně. Nekalé jednání p. [jméno FO] je ze strany žalobkyně zcela vykonstruované a dokládané svědeckými výpověďmi, které si vzájemně odporují.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

Předně třeba konstatovat, že předmětem řízení zůstal žalobou uplatněný dílčí nárok na zaplacení částky 243 000 Kč, které se žalobkyně domáhala po žalované z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na její straně užíváním předmětného motocyklu bez právního důvodu v období [datum] - [datum], když nárok na vydání bezdůvodného obohacení za předchozí časové období od [datum] do [datum] žalobkyně uplatnila jako kompenzační námitku ve sporu vedeném mezi týmiž účastníky u [Orgán veřejné moci] pod sp.zn. [spisová značka], přičemž požadovaná částka 243 000 Kč odpovídala alespoň částce žalobkyní vynaložené (kupní ceně) a skutečná výše bezdůvodného obohacení měla být zjištěna v rámci řízení znaleckým posudkem (viz žaloba č.l. 1-4 a její doplnění podáním z [datum] č.l. 7-8, podání žalobkyně datované [datum] č.l. 28). Je proto nepřípadná opakovaná námitka žalované, že není zřejmé, jak žalobkyně k částce 243 000 Kč dospěla, nijak ji nedokládá a není ani zřejmé, proč požaduje bezdůvodné obohacení právě za uvedené období.

Soud prvního stupně založil svůj zamítavý rozsudek na závěru, že žalobkyně neprokázala své žalobní tvrzení, podle něhož měla žalovaná předmětný motocykl neoprávněně užívat v období od [datum] do [datum], v důsledku čehož je povinna žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 243 000 Kč, když v reakci na poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. navrhla k jeho prokázání vypracování znaleckého posudku znalcem [jméno FO] (viz protokol o jednání konaném [datum] č.l. 91-93 a podání žalobkyně z [datum] č.l. 94). Jak však ze znaleckého posudku znalce [jméno FO], jeho doplňku a výslechu znalce vyplynulo, motocykl byl v minulosti užíván a měl najeto celkem [hodnota] motohodin, nese známky běžného opotřebení a několika poškození, avšak znalecky nelze nikterak časově určit období, ve kterém byl užíván, tedy zda tomu bylo právě ve sledovaném období. S tímto jeho závěrem se odvolací soud ztotožňuje, když nemá důvodu k pochybnostem o odborné erudovanosti znalce a správnosti i přesvědčivosti jeho závěrů. Žádný další důkaz k prokázání uvedeného žalobního tvrzení žalobkyně nenavrhla. Hodnotí-li žalobkyně provedený důkaz výpovědí svědka [jméno FO] odlišně oproti soudu, sama o sobě tato skutečnost důvodnost odvolání nezakládá Nad to soud prvního stupně svůj rozsudek nepostavil na výpovědi tohoto svědka a proto je pro rozhodnutí v této věci bez významu, jak bylo jednání [jméno FO] hodnoceno [Orgán veřejné moci] v (dosud nepravomocném) rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] ve věci žalobkyně [jméno FO] proti žalované [Jméno žalobkyně]. o zaplacení 490 619 Kč. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani pokud se týká rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a o nákladech státu.

Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorických výroků o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, které měla i v této fázi řízení plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, replika datovaná [datum] a účast při odvolacím jednání) po 9 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum], tří paušálních náhrad po 450 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 6 142,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem 35 392,50 Kč. Náhradu za úkon advokáta spočívající v poradě s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum] odvolací soud žalované nepřiznal, protože tento úkon právní služby nebyl ničím doložen.