o zadostiučinění nemajetkové újmy

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení částku [částka] rovněž do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] jakožto dne následujícího po doručení stanoviska žalované k předběžně uplatněnému nároku až do zaplacení) jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky konkursního řízení vedeného (v prvním stupni) u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „konkursní soud“), jehož byl účastníkem jako konkursní věřitel (dále jen „namítané řízení“).

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil u žalované nárok na odškodnění dne [datum], že žalovaná plnila ve stanovisku ze dne [datum] dáním zadostiučinění v nepeněžní formě (konstatováním porušení práva), že namítané řízení, jehož průběh podrobně popsal, bylo z žalobcova pohledu zahájeno dne [datum] přihlášením jeho pohledávky ve výši [částka] a skončeno dne [datum], kdy mu byla podle rozvrhového usnesení [název] soudu ze dne [datum] vyplacena na jeho pohledávku částka [částka].

4. Takto zjištěnou délku namítaného řízení (20 let a 5 měsíců) soud prvního stupně zhodnotil po rozebrání kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích.

5. Výši peněžního odškodnění soud prvního stupně určil, vycházeje i pro účely tohoto závěru z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění, činící za celé řízení [částka] a určenou součinem roční částky odškodnění ve výši [částka] (resp. poloviční částky za první dva roky řízení; údaj o základní roční částce odškodnění ve výši [částka] je pod bodem 23 odůvodnění napadeného rozsudku uveden zjevně omylem – pozn. odvolacího soudu) a doby trvání řízení, snížil předně o 50% z důvodu složitosti věci. K dalšímu snížení o 40% soud prvního stupně přistoupil s ohledem na již typově nižší význam řízení pro žalobce. Z důvodu deficitů v postupu konkursního soudu naopak odškodnění zvýšil o 10%. Pro jakoukoliv další modifikaci základní částky odškodnění již neshledal důvod.

6. Proto soud prvního stupně stanovil výslednou částku odškodnění za celé řízení na [částka], které uložil žalované zaplatit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. K němu s poukazem na § 15 odst. 2 OdpŠk sice uvedl, že žalobce se může domáhat náhrady škody u soudu tehdy, pokud nedojde k uspokojení jeho nároku do šesti měsíců od uplatnění, následně ale pokračoval, že pokud žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum] a žalovaná vydala stanovisko dne [datum], je přiznání úroku z prodlení až od [datum] pro žalovanou „výhodnější“ (což evidentně není, uplynula-li v § 15 OdpŠk zakotvená šestiměsíční pariční lhůta až k [datum]; k tomu viz níže – poznámka odvolacího soudu).

7. Ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a vyhlášky č. 398/2023 Sb., podle nichž vyčíslil výši nákladů v řízení ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu plně úspěšného žalobce, včetně cestovních výdajů jeho zástupce.

8. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé včasným a přípustným odvoláním. Namítla, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud nepřisvědčil její argumentaci o dostatečnosti jí dobrovolně poskytnutého morálního odškodnění, souladné s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, který ve věcech [název] poškozených průtažným namítaným řízením již opakovaně rozhodoval (žalovaná citovala 15 rozhodnutí) a shledal odškodnění ve formě konstatování porušení práva s ohledem na nepatrný význam řízení pro poškozené dostatečným. S poukazem na ustanovení § 13 o. z. proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v odvoláním dotčeném vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítne i ve zde uvedeném rozsahu.

9. Žalobce s odvoláním nesouhlasil, maje za to, že v něm prosazované závěry o nepatrném významu řízení jakožto okolnosti opodstatňující zadostiučinění konkursních věřitelů za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou namítaného řízení toliko v morální formě nemohou nadále obstát vzhledem k sjednocování dosud rozkolísané soudní praxe rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vydanými ve věcech jiných poškozených konkursního věřitelů, účastníků téhož namítaného řízení, na které judikatura zdejšího odvolacího soudu aktuálně reaguje ve prospěch poškozených v rozsudcích ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud zamítl odvolání žalované jako nedůvodné (což nicméně občanský soudní řád odvolacímu soudu neumožňuje – pozn. odvolacího soudu) a potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu žalovanou podaného odvolání a v jím vytyčených mezích (tj. předně ve vyhovujícím výroku o věci samé) napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným.

11. Soud prvního stupně učinil z obsahu spisu [název] soudu správná skutková zjištění o průběhu namítaného řízení, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o průběhu namítaného řízení se tak odvolací soud ztotožňuje jako správnými a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

12. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Stran právního posouzení věci tak odvolací soud předně sdílí závěr soudu prvního stupně (potud shodný i se stanoviskem žalované), podle nějž v namítaném řízení došlo k porušení žalobcova práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

14. Správné jsou i úsudky soudu prvního stupně, že v důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobci nemajetková újma (žalovaná presumovaný vznik újmy nevyvracela, odškodňujíc ji sama morálně) a že takto vzniklou újmu je nutno odškodnit v penězích, jak shledal zdejší odvolací soud v řízení o žalobě jiného [název] v téže [název] věci, vedeném pod sp. zn. [spisová značka], a to po [název], k němuž došlo právě – žalobcem citovaným – rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V něm dovolací soud ve věci, v níž měl [název] podle rozvrhového usnesení obdržet částku ve výši zhruba [částka], nepřisvědčil (žalovanou i nyní prosazovanému) názoru o nepatrném významu namítaného řízení a zdůraznil nutnost zvážení mj. a zejm. předpokládané výše uspokojení [název] přihlášené pohledávky. V intencích tohoto závěru pak odvolací soud přiznal rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tomuto [název] odškodnění v penězích, přičemž akcentoval, že tento nijak nepřispěl k délce namítaného řízení, že částka, kterou ve výsledku obdržel podle rozvrhového usnesení ([částka] jako 10,3% přihlášené pohledávky), není bagatelní a že více než dvacet let trvající konkursní řízení negativně zasáhlo jeho [podezřelý výraz] sféru. Uvedené závěry plně dopadají i na souzenou věc (v níž ani částku [částka] připadající na uspokojení žalobcovy pohledávky jistě nelze kvalifikovat jako bagatelní), a proto odvolací soud nemá co vytknout závěru soudu prvního stupně o adekvátnosti peněžní satisfakce, jež je v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení primárním prostředkem zadostiučinění.

15. Odvolací soud souhlasí s odvolatelkou provedeným zdůrazněním principu legitimního očekávání „řešení téhož stejně“, zakotveného v § 13 o. z. Jelikož ale v odvolání nesnesla přesvědčivou argumentaci, pro kterou by měl odvolací soud posuzovat právně významné sporné otázky odlišně, než jak byly řešeny v jeho rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (žalovanou citované a její argumentaci sdílející rozsudky zdejšího odvolacího soudu jsou převážně – vyjma tří – staršího data), přidržel se odvolací soud řešení přijatého právě ve věci sp. zn. [spisová značka], následujícího po meritorním přezkumu dovolacího soudu. Oproti tomu v žádné z věcí citovaných žalovanou dovolací soud věcně nerozhodoval. Argumentace, na níž jsou založeny žalovanou odkazované (oproti rozsudku ve věci [spisová značka] „mladší“) rozsudky zdejšího odvolacího soudu vydané ve věcech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], a jíž lze shrnout tak, že marginální význam namítaného řízení pro poškozené [název] vyplývá z jejich minimální nejistoty o (jen nevýznamné) míře uspokojení jejich pohledávek, není podle odvolacího soudu pro poměry souzené věci přiléhavá. V žalobcem rovněž citovaném rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uzavřel, že „jen na základě skutečnosti, že je v [název] předpokládaná nízká míra uspokojení dovolatele (v řádu jednotek procent), není možné dovodit, že význam řízení je pro dovolatele nepatrný, když se mu v [název] má dostat částky [částka] (respektive částky [částka] podle rozvrhového usnesení)“. To je i případ souzené věci, v níž žalobce očekával vyplacení částky [částka], a tedy byl v důsledku – i podle žalované nepřiměřeně dlouhého – namítaného řízení v nejistotě, jakkoliv vztažené nikoliv k tomu, zda, ale kdy mu bude tato částka vyplacena. V řízeních sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] přitom byly pro přihlášené věřitele takto „v sázce“ částky významně nižší ([částka], resp. [částka] – [spisová značka], [částka] – [spisová značka], [spisová značka]).

16. Pokud jde konečně o výši odškodnění, s respektem k již připomenutému významu právu účastníka občanského soudního řízení na předvídatelné rozhodování v obdobných případech, dovozenému nálezovou judikaturou Ústavního soudu již hluboko před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2742/07), odvolací soud nemíní a ostatně ani nemůže (srov. čl. 89 odst. 2 Ústavy) přehlížet svůj rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nota bene dovolává-li se jej jako hodný k následování žalobce ve vyjádření k odvolání. V odškodňovací věci dalších (tří) [název] poškozených obdobnou délkou namítaného řízení v něm odvolací soud určil výši peněžního odškodnění tak, že základní částku určenou součinem roční částky odškodnění ve výši [částka] (resp. poloviční částky za první dva roky řízení) a celkové délky řízení nejprve snížil, tak jako soud prvního stupně v nyní souzené věci, o 50% z důvodu složitosti věci a o 40% s ohledem na nižší význam řízení pro poškozeného, ke zvýšení pak přistoupil z důvodu kritéria postupu orgánů o 5% a o dalších 5% z důvodu vyššího věku dvou poškozených, jimž bylo v době skončení namítaného řízení 82, resp. 80 let (jednalo se o osoby narozené v letech 1940 a 1942). Pro posledně uvedenou modifikaci není v souzené věci důvod, neboť žalobce dosáhl věku 75 let, překročení kteréžto věkové hranice má v daných souvislostech teprve právní význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), až dne [datum], a tedy v úplném závěru řízení. Ohledně snížení o celkových 90% a zvýšení o 5% však odvolací soud v nyní souzené věci nespatřuje důvody pro jiné řešení, než dosažené v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Žalobci tedy na peněžitém odškodnění po právu náleží 15% základní částky soudem prvního stupně správně určené na [částka], tj. částka [částka].

17. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že zamítl žalobu jednak co do částky toto po právu náležející odškodnění převyšující, a to spolu s ní požadovaným úrokem z prodlení (od [datum] do zaplacení), jednak i co do úroku z prodlení požadovaného z částky [částka] dílem předčasně (ve výši 15% ročně od [datum] do [datum]), připadl-li poslední den šestiměsíční lhůty k plnění podle § 15 odst. 1 OdpŠk až na [datum], a první den prodlení tedy na [datum], dílem ve vyšší než zákonné sazbě, činící k [datum] jako prvnímu dni prodlení toliko 14,75% (oproti žalovaným 15%). Ve zbytku (tj. co do [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od [datum] do zaplacení) odvolací soud potvrdil napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

18. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku II podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř.), neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

19. Náklady řízení v uvedeném smyslu plně úspěšného žalobce, a to jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v odvolacím řízení (neboť ani v něm žalovaná neprosadila své stanovisko, že by žalobci nemělo příslušet žádné peněžité odškodnění), odpovídají zaplacenému soudnímu poplatku za žalobu ve výši [částka] a nákladům jeho zastoupení advokátem v řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] (potud lze pro stručnost plně odkázat na správný výpočet obsažený pod bodem 26 odůvodnění napadeného rozsudku) a v řízení odvolacím ve výši [částka] [odměna advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 AT za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu po [částka]/úkon, náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za totéž ve výši 2 x [částka], náhrada za promeškaný čas strávený cestou z místa sídla advokáta k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši [částka] za 6 půlhodin podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT a konečně náhrada cestovních výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 AT, §§ 157 - 160 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024; i ohledně jejich struktury a výše lze pro stručnost odkázat na důvody napadeného rozsudku stran nákladů za cestu k jednání soudu prvního stupně, vzhledem k tomu, že obě jednání se konala ve stejném roce].

20. Celkem tedy žalobcovy náklady řízení před soudy obou stupňů činí [částka], kteroužto částku odvolací soud uložil žalované zaplatit za použití § 211 o. s. ř. ve lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní zákonné lhůtě může způsobit žalobci jakoukoliv újmu, k rukám jeho advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.