o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni [částka] a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Takto rozhodl o návrhu na vydání platebního rozkazu došlém soudu dne [datum], jímž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] jakožto pokuty za porušení povinnosti poskytnout vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok [rok] po dobu od [datum] do [datum] ([anonymizována dvě slova] dní x [částka]).

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, jíž žalovaná přenechala žalobkyni do nájmu bytovou jednotku [číslo] ve IV. podlaží budovy [adresa] [ulice a číslo] v [obec a číslo] za účelem bydlení žalobkyně a její dcery, za což se žalobkyně zavázala hradit nájemné [částka] měsíčně. Účastníci si dále ujednali, že žalobkyně bude hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytu (vodné a stočné, [anonymizováno], teplo, údržba a osvětlení společných prostor, apod.) ve stejné výši, v jaké byly tyto platby předepsány žalované správcem domu. Ke dni uzavření smlouvy zálohy činily [částka] (čl. III., odst. 3.). Současně bylo ujednáno, že zálohy budou žalovanou vyúčtovávány žalobkyni jednou ročně s ohledem na vyúčtování od dodavatelů služeb, nejpozději vždy do [číslo] následujícího kalendářního roku (čl. III., odst. 8). Žalovaná dne [datum] nájemní smlouvu vypověděla a v rámci řízení o vyklizení bytu, vedeného u téhož soudu pod sp.zn. [spisová značka], byl soudem [datum rozhodnutí] schválen smír uzavřený mezi účastníky a žalobkyně následně byt vyklidila. Dne [datum] zaslala žalovaná žalobkyni prostřednictvím e-mailu vyúčtování zálohových plateb za rok [rok], které bylo žalované vystaveno správcem domu a je z něj zřejmé, že se týká bytové jednotky [číslo] kterou měla v dané době pronajatu žalobkyně. Z vyúčtování vyplývá, že žalované vznikl nedoplatek ve výši [částka] (náklady [částka], zálohy [částka]) a jsou v něm uvedeny i položky, které žalobkyně nebyla povinna hradit (vlastní správní činnost [částka], správa [anonymizována dvě slova] [částka], pojištění nemovitosti [částka]); po jejich odečtení se náklady sníží na [částka]. E-mailem z [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k zaslání celého ročního vyúčtování, neboť zaslaný jí list není dostačující ke kontrole. Na to žalovaná téhož dne odeslala žalobkyni kompletní vyúčtování od správce domu a v e-mailu z [datum], adresovanému jejímu tehdejšímu právnímu zástupci, vyčíslila žalobkyni přeplatek na platbách a uvedla, že žalobkyně na zálohách zaplatila [částka] a skutečné roční náklady, které byla žalobkyně povinna hradit, činily [částka]. Žalobkyni tak vznikl přeplatek [částka] a tuto částku žalovaná uhradila žalobkyni [datum]. Dopisem z [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k prošetření údajných úniků studené vody v roce [rok] nejpozději do 14 dní od obdržení dopisu. Předžalobní výzvou, odeslanou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne [datum], žalobkyně vyzvala žalovanou mimo jiné k úhradě pokuty za prodlení s vyúčtováním záloh za služby za rok [rok] a za rok [rok] ve výši [částka] denně podle [ustanovení pr. předpisu], přičemž k datu vyhotovení výzvy se mělo jednat o pokutu [částka] (868 dní) za vyúčtování roku [rok] a o pokutu [částka] ([anonymizováno] dny) za vyúčtování roku [rok], když ve výzvě je nesprávně uvedeno, že se žalovaná vyzývá k uhrazení zákonného úroku z prodlení [částka]. Na to žalovaná reagovala dopisem z [datum], ve kterém uvedla, že žalobkyně vyúčtování za roky [rok] a [rok] obdržela a všechny její nároky byly vyrovnány.

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že mezi účastníky byla [datum] uzavřena nájemní smlouva (§ 663 a § 685 obč. zák.), v jejímž článku III. odst. 8 došlo k ujednání nahrazujícímu lhůtu pro dodání vyúčtování, stanovenou v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. (4 měsíce), nejpozději do [číslo] následujícího roku. Žalovaná tak byla povinna doručit vyúčtování za rok [rok] nejpozději do [datum]. S odkazem na § [číslo] odst. 1,2,3 a § 3074 o. z., § 5 odst. [anonymizováno], § 7 odst. 1,2,3, § 8 a § 13 odst. 1,2 zákona č. 67/2013 Sb. uzavřel, že žalovaná povinnost předložit žalobkyni řádně a včas vyúčtování záloh za rok [rok] neporušila a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na pokutu za nesplnění této povinnosti. Žalovaná totiž žalobkyni [datum] přeposlala prostřednictvím e-mailu vyúčtování zálohových plateb za rok [rok], které jí bylo vystaveno správcem domu, v němž byly položky vyúčtovány jednotlivě a lze z něj určit výši nákladů, které byla žalobkyně povinna hradit na jednotlivé služby. Následně pak žalovaná vyúčtování e-mailem z [datum] doplnila o další podklady specifikující náklady na jednotlivé položky a způsob jejich rozúčtování. V e-mailu z [datum] pak žalobkyně sdělila žalované (správně žalovaná sdělila žalobkyni - pozn. odvolacího soudu) celkové náklady na služby, které byla v roce [rok] povinna hradit i výši uhrazených záloh a v e-mailu také uvedla, že žalované (správně žalobkyni - pozn. odvolacího soudu) vznikl přeplatek ve výši [částka], který jí dne [datum] vrátila převodem na účet. Žalovaná (správně žalobkyně) tak měla od okamžiku doručení tohoto e-mailu informace ohledně skutečné výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb, výše zaplacených měsíčních záloh za služby i ohledně výše přeplatku. Přestože tedy žalobkyně neobdržela všechny informace v jednom dokumentu, obdržela nejpozději dne [datum] a tedy ve lhůtě sjednané v nájemní smlouvě všechny informace požadované ust. § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., a to v dostatečně srozumitelné podobě, která umožňuje jejich kontrolu. Nad rámec uvedeného soud I. stupně dodal, že nárok na pokutu by nebylo možné žalobkyni přiznat ani v případě, že by vyúčtování nebylo řádné, a to pro rozpor jejího jednání s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) a z důvodu zjevného zneužití práva (§ 8 o. z.), když cílem žaloby, jevící se jako pokračování starých sporů vzniklých mezi účastníky z jiných důvodů a odkazující na formální vady vyúčtování po uplynutí téměř tří let od jeho vystavení, není domoci se řádného vyúčtování a ověření, zda žalobkyně nezaplatila za služby spojené s užíváním bytu více, než byla povinna, ale pouze poškození žalované a bezdůvodné získání majetkového prospěchu, který se žalobkyně snažila maximalizovat vyčkáním na konec promlčecí lhůty (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a usnesení Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález]). Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že jí bylo žalovanou vyúčtování poskytnuto a že jednala v rozporu s dobrými mravy. Uvedla, že od žalované vyúčtování služeb spojených s nájmem nikdy neobdržela. Je sice pravdou, že jí žalovaná až po několika urgencích zaslala [datum] prostřednictvím e-mailu vyúčtování zálohových plateb za rok [rok], které bylo vystaveno žalované správcem domu (dokument z [datum]), ovšem nejednalo se o vyúčtování ve smyslu § 7 odst. 1,2 zákona č. 67/2013 Sb., ale o dokument ve smyslu § 2 písm. f) téhož zákona, tj. jedná se o podklad pro vyúčtování. Z tohoto dokumentu není ani zřejmé, jaké jsou skutečně poskytované služby (dokument obsahuje služby, které jí žalovaná neposkytovala) a dokument neobsahuje uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh. Pravdivé je skutkové zjištění soudu I. stupně, že v předmětném vyúčtování jsou položky, které nebyla povinna hradit žalované, avšak není pravdou, že by se jednalo pouze o položky vlastní správní činnost [částka], správa ([anonymizována dvě slova]) [částka] a pojištění nemovitosti [částka], nýbrž i další položky jako záloha na opravu bytového fondu [částka], jiné nezúčtované položky ve výši [částka] a předpis celkem [částka]. Druhý dokument, který soud I. stupně považuje za vyúčtování, má být e-mail z [datum], ale ani tento dokument není adresován žalobkyni a též neobsahuje uvedení skutečné výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných sužeb. Není zřejmé, jak soud I. stupně dospěl k tomu, že by náklady odpovídající nákladům vyúčtovaným ve vyúčtování ročních zálohových plateb vystaveného správcem domu činily [částka], když dokument z [datum] nikde neobsahuje částku [částka] a v dokumentu (e-mailu) z [datum] zase nikde není uvedeno, jaké služby činí právě součet [částka]. Zřejmé není ani to, jak soud I. stupně dospěl k názoru, že žalovaná e-mailem z [datum] doplnila vyúčtování o další podklady specifikující náklady na jednotlivé položky a způsob jejich rozúčtování. Žalobkyně ani neví, jak soud I. stupně přišel na to, že se dané vyúčtování týká bytu, který měla v pronájmu. E-mail ze dne [datum] a jeho interpretace zmátl soud I. stupně při jeho čtení, neboť z jeho obsahu vyplývá několik na sobě vzájemně si odporujících skutečností, ale i natolik, že v odůvodnění rozsudku zaměňuje účastníky řízení. Není pravdou, že žalobkyně obdržela ve sjednané lhůtě všechny informace požadované zákonem, a to v dostatečně srozumitelné podobě, která umožňuje jejich kontrolu; pouze následnou dedukcí a výpočtem mohla dojít k úvaze o tom, co a jak bylo vyúčtováno. Dovozovala, že k vyúčtování by nemělo dojít pouze za pomoci právníků, po několika na sebe navzájem se neodkazujících dokumentech s rozestupem několika týdnů nebo i měsíců, adresovaných každý z nich jiným osobám, až po urgencích, jejichž kontrolní součet nejprve slouží ke zjištění toho, jaké položky má snad pronajímatel považovat za relevantní z hlediska výpočtu, když takový postup je zcela proti znění zákona. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že není zřejmé, proč byla soudem dvakrát poučena o neunesení břemena tvrzení resp. důkazního břemena z důvodu nejasnosti obsahu předžalobní výzvy a absence námitky k obsahu vyúčtování. I přesto, že chtěla po žalované po sedmi letech trvání nájemního vztahu alespoň jedno řádné vyúčtování služeb, aby mohla zhodnotit sta úniku vody na její vyúčtování, považuje soud I. stupně tuto žalobu za rozpornou s dobrými mravy, a to přesto, že po žalobkyni (míněno zjevně žalované - pozn. odvolacího soudu) dříve nikdy nechtěla zaplatit pokutu za prodlení s vystavením vyúčtování za období od počátku do konce nájemního vztahu. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

5. Žalovaná se ve svém písemném vyjádření ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, na jehož straně žádný problém s interpretací vyúčtování nevznikl a ani ze spisu nevyplývá. Námitka žalobkyně (vznesená až v průběhu odvolacího řízení), že JUDr. [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn k jejímu zastupování, označila za zjevně účelovou, když p. [příjmení] žalobkyni zastupoval v předchozím řízení a jménem žalobkyně s ni opakovaně komunikoval i po jeho skončení. Proti tomuto postupu se žalobkyně nikdy neohradila, i když o něm věděla. Žalobkyně na jedné straně tvrdí, že p. [příjmení] nebyl zmocněn k „ přijetí vyúčtování“ a na druhé straně ho i v odvolání označuje jako svého tehdejšího právního zástupce, který měl jejím jménem nesouhlasit se zaslaným výpočtem. Přitom JUDr. [anonymizováno] nevznesl námitky proti vyúčtování za rok [rok], ale vznášel toliko nárok na údajnou dlužnou částku související s neuzavřenou dohodou o narovnání, resp. požadoval zaplacení již promlčených částek, což odmítla. Tvrdí-li žalobkyně, že e-mail z [datum]„ nenavazoval na předchozí komunikaci“, pak v e-mailové komunikaci z [datum] JUDr. [anonymizováno] výslovně žádá tehdejší právní zástupkyni žalované - JUDr. [příjmení], aby se ve všech případech obracela vždy na jeho kancelář a p. [příjmení] - žalobkyni označuje jako svoji klientku. Ve zbývající části odvolání žalobkyně pouze nesourodým a zmatečným způsobem opakuje své argumenty, se kterými se již dostatečným a přesvědčivým způsobem vypořádal soud I. stupně. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a neshledal podmínky pro změnu ani pro zrušení napadeného rozsudku.

7. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud I. stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč blíže nehodnotil důkazy týkající se dohody o narovnání z [datum] i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní.

8. Ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. upravuje pokutu za prodlení s nepeněžitými plněními stanovenými tímto zákonem pro poskytovatele služeb (zde podle § 2 písm. a) bodu 1. žalovaná) a příjemce služeb (zde podle § 2 písm. b) bodu 1. žalobkyně). Nepeněžitým plněním, které lze na straně poskytovatele služeb postihnout pokutou, je mj. také nedoručení včasného vyúčtování (§ 7 odst. 1 cit. zákona). Není pochyb o tom, že nebylo-li vyúčtování provedeno věcně správně a postrádalo-li náležitosti předepsané ust. § 7 odst. 2 téhož zákona, nebyla povinnost poskytovatele služeb splněna a příjemce služeb má po marném uplynutí stanovené lhůty zásadně právo na pokutu z prodlení (viz též rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka]). V posuzovaném případě se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně obdržela ve lhůtě sjednané v nájemní smlouvě všechny informace požadované ust. § 7 odst. 2 zmíněného zákona, byť ne v jednom dokumentu, a to v dostatečně srozumitelné podobě, umožňující jejich kontrolu. Nelze pominout, že v čl. III. bodu 3. nájemní smlouvy bylo účastníky sjednáno, že žalobkyně bude platit žalované zálohy na tam konkrétně uvedené služby ve stejné výši, ve které byly tyto platby předepsány pronajímateli správcem domu a že ke dni uzavření smlouvy činí zálohy [částka] měsíčně. Dne [datum] zaslala žalovaná žalobkyni prostřednictvím e-mailu vyúčtování zálohových plateb za rok [rok], které bylo žalované vystaveno správcem domu, pak na žádost žalobkyně z [datum] jí téhož dne zaslala kompletní vyúčtování od správce domu a v následném e-mailu z [datum], adresovanému jejímu tehdejšímu právnímu zástupci, vyčíslila žalobkyni přeplatek na platbách a uvedla, že žalobkyně na zálohách zaplatila [částka] a skutečné roční náklady, které byla žalobkyně povinna hradit, činily [částka], tudíž jí vznikl přeplatek [částka] ([částka] x 12 měsíců = [částka] - [částka]) a tuto částku také žalobkyni [datum] uhradila. [příjmení] [částka], nad níž se žalobkyně pozastavuje, představuje rozdíl nákladů ve výši [částka] a částek [částka], [částka] a [částka]. Pokud se žalobkyně pozastavuje nad tím, jak soud I. stupně přišel na to, že se dané vyúčtování týká bytu, který měla v pronájmu, pak zbývá než konstatovat, že oba doklady, které od žalované obdržela, obsahují údaj o tom, že se jedná o bytovou jednotku [anonymizováno] Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu I. stupně, že nárok na pokutu by nebylo možné žalobkyni přiznat ani v případě, že by vyúčtování nebylo řádné, a to pro rozpor jejího jednání s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) a z důvodu zjevného zneužití práva (§ 8 o. z.) a v tomto směru odkazuje v zájmu stručnosti na přesvědčivé a vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

10. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně správně potud, že žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal jejich náhradu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a nepochybil ani při stanovení jejich výše. Povinnost zaplatit žalované přisouzenou náhradu těchto nákladů také v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyni, ovšem zcela mylně k rukám jejího právního zástupce namísto k rukám právního zástupce žalované. Pouze v této části byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení tomu odpovídajícím způsobem změněn (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), jinak byl i v tomto výroku jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. [anonymizováno] a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která měla úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada nákladů spočívajících v odměně advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po [částka] podle § 6 odst. [anonymizováno], § 7 bodu 5, § 8 odst. [anonymizováno] a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhradách po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a v 21% náhradě za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].