pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem s soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok I), uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a zavázal žalované zaplatit v téže lhůtě žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám jejího zástupce (výrok III) a státu na účet soudu prvního stupně na soudním poplatku částku [částka] (výrok [příjmení]).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě podané u něj dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných jako právních nástupcích svého dne [datum] zemřelého syna [jméno] [příjmení] zaplacení uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s tvrzením, že se jedná o půjčku, kterou svému synovi poskytla jednak na zaplacení kupní ceny bytu v domě na adrese [adresa] ([částka]), jednak na související úhradu provize za zprostředkování jeho koupě ([částka]), to vše podle smlouvy uzavřené se synem ústně v průběhu jeho návštěvy žalobkyně v bytě na adrese jejího někdejšího bydliště [adresa], za přítomnosti svědků [jméno] a [jméno] [příjmení], rodinných přátel, kteří byli v okamžiku uzavření smlouvy (dne [datum], jak uvedeno v žalobě, resp. v sobotu večer dne [datum], jak upřesněno v podání ze dne [datum]) u žalobkyně na návštěvě. [příjmení] [příjmení] se zavázal půjčenou částku žalobkyni vrátit na její výzvu, nejpozději však do [datum]. K tomu nedošlo, [příjmení] [příjmení] za svého života žalobkyni nevrátil ničeho.

3. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem o věci poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž (ve spojení s doplňujícím usnesením) zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], ve zbytku jí vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, zrušen ve vyhovujícím výroku o věci samé a v závislých výrocích usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

4. V něm soud prvního stupně vyšel zejm. z následujících skutkových zjištění.

5. První žalovaná je pozůstalou manželkou [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum], jejich manželství bylo uzavřeno dne [datum]. Druhý žalovaný je pozůstalým synem [jméno] [příjmení], žalobkyně je jeho pozůstalou matkou. Dne [datum] uzavřel [příjmení] [příjmení] jako kupující s JUDr. [jméno] [příjmení], insolvenční správkyní úpadce [jméno] [příjmení], jako prodávající, kupní smlouvu, podle níž nabyl vlastnické právo k bytové jednotce nacházející se v domě [adresa] na adrese [adresa], jakož i k ní příslušejícím spoluvlastnickým podílům na společných částech domu a na pozemku (dále i jen„ jednotka“), za kupní cenu ve výši [částka], kterou se zavázal zaplatit do [datum].

6. Uzavření kupní smlouvy bezprostředně předcházely následující soudem prvního stupně zjištěné skutečnosti. [příjmení] [příjmení] a první žalovaná spolu řešili otázky spojené s koupí jednotky. První žalovaná podle soudu prvního stupně manželovi radila, v jemu adresovaném emailu ze dne [datum] uvedla, že„ daň z převodu jste souhlasili, že zaplatíte vy jako kupující“. Od pátečního večera dne [datum] do sobotního dopoledne dne [datum] pobýval [příjmení] [příjmení] v přítomnosti svého blízkého přítele (svědka na svatbě a posléze i kmotra druhého žalovaného) [jméno] [příjmení] na jeho chatě v obci [anonymizováno] u [obec] [příjmení] [příjmení] měl s sebou počítač, na chatě ale t. č. nebyla wi-fi síť. V sobotu dopoledne spolu oba odjeli do [obec]. Téhož dne v pozdních večerních hodinách navštívil [příjmení] [příjmení] matku v bytě na adrese [adresa], kde tehdy bydlela a kde za ní t.č. byli již od pátku na víkendové návštěvě manželé [jméno] a [obec] [anonymizováno]. Za jejich přítomnosti bylo mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] ústně dohodnuto, že žalobkyně půjčí zůstaviteli částku [částka], kterou získala krátce předtím prodejem svého domu v [obec], za účelem koupě jednotky, a [příjmení] [příjmení] jí tuto částku vrátí podle svých možností, nejpozději do [datum], jak uvedeno v čestných prohlášeních podepsaných [jméno] a [jméno] [příjmení] po smrti [jméno] [příjmení], jak zjištěno jejich výslechy. O koupi jednotky za prostředky stržené žalobkyní z prodeje domu v [obec] se [příjmení] [příjmení] s matkou bavili již v létě roku [rok] v průběhu společného pobytu všech zúčastněných na chalupě manželů [příjmení] na [obec]. Nejednalo se o první realitní transakci za účasti [jméno] [příjmení] a matky, ke třem došlo již v minulosti (koupě či prodej pražských bytů v domech na již zmíněné adrese [adresa], a dále [ulice a číslo], [obec a číslo] a [adresa]). [příjmení] [příjmení] byl velmi činorodý člověk, od pátku [anonymizováno] do neděle [datum] průběžně pracoval, rozeslal řadu pracovních emailů.

7. Pokud jde o dobu po uzavření kupní smlouvy, soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že kupní cenu za jednotku ve výši [částka] uhradila na účet prodávající JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] žalobkyně převodem na bankovní účet prodávající. Dále žalobkyně v souvislosti s nabytím jednotky zaplatila částku [částka] jako provizi za zprostředkování její koupě, tuto odeslala ze svého bankovního účtu dne [datum] [příjmení] [příjmení] nabyl vlastnické právo k jednotce dne [datum]. Dne [datum] uzavřel s matkou nájemní smlouvu, kterou jí pronajal byt v domě na adrese [adresa], a to na dobu neurčitou, za nájemné ve výši [částka] měsíčně. Podle výsledků řízení o pozůstalosti a v jeho rámci provedeného vypořádání zaniklého společného jmění manželů se stali spoluvlastníky jednotky první žalovaná (podíl ¾) a druhý žalovaný (podíl ¼). Nabytí dědictví po [jméno] [příjmení] rovným dílem bylo žalovaným potvrzeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci téhož dne. Na požadavek první žalované na placení nájemného ve výši [částka] měsíčně za užívání bytu v [příjmení] [anonymizováno] (který byl rovněž předmětem pozůstalosti) žalobkyně nereflektovala, byt opustila.

8. Žalovaní naopak podle soudu prvního stupně přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázali své obranné tvrzení, že se v případě úhrady dluhu jejich právního předchůdce žalobkyní jednalo o dar či vrácení předchozí půjčky.

9. Při právním hodnocení uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně vyšel z toho, že práva a povinnosti účastníků je namístě posoudit podle ustanovení § [číslo], § 1982 odst. 1, 2, § 1987 odst. 2, § 619, § 629 odst. 1 (pod bodem 20 odůvodnění nesprávně citován § 619 odst. 1 – poznámka odvolacího soudu) a [ustanovení pr. předpisu]“). Dovodil, že mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a právním předchůdcem žalovaných jako vydlužitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, ovládaná režimem občanského [ustanovení pr. předpisu] z důvodu její reálné povahy, naplněné až převodem celé zapůjčené částky (včetně [částka] určených na provizi zprostředkovatele) vydlužiteli (přesněji jeho věřiteli – poznámka odvolacího soudu) v [anonymizováno] roku [rok], tj. již za účinnosti nové občanskoprávní úpravy. Žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy, tj. zaplatila za syna jeho dluh na kupní ceně a provizi, [příjmení] [příjmení] však ani do [datum] dluh žalobkyni nevrátil. Zažalovaný nárok podle soudu prvního stupně nemůže být promlčen (což nicméně žalovaní ani nenamítali, námitku promlčení vznesli pro případ právního posouzení žaloby jako nároku z bezdůvodného obohacení – poznámka odvolacího soudu). Obranu žalovaných započtením pohledávky druhého žalovaného na vrácení půjčky, kterou měl [příjmení] [příjmení] poskytnout matce vyplacením částky [částka] z prodeje jemu patřícího bytu na adrese [adresa], v roce [rok], shledal soud prvního stupně nedůvodnou s tím, že žalovaní existenci takové pohledávky neprokázali, a i pokud by taková pohledávka existovala, nebyla by splatná (s ohledem na nedoručení výzvy k plnění žalobkyni) a byla by dále, jak žalobkyně důvodně namítla, nutně promlčená, neboť„ její případný vznik sahá až do roku [rok]“. Na druhou stranu soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud žalobkyně, jak se ukázalo v průběhu řízení, neupomínala syna za jeho života o vrácení půjčky a žalovaným nezaslala předžalobní výzvu k plnění, nastalo prodlení s vrácením půjčky až„ následující den“ po dni doručení žaloby první žalované, k němuž došlo dne [datum] (čemuž nicméně stanovení počátku prodlení ke dni [datum] neodpovídá; poznámka odvolacího soudu).

10. Z vyložených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl co do úroku z prodlení požadovaného z žalované částky do [datum] (přehlížeje, že o požadavku na úrok z prodlení za období do [datum] již bylo pravomocně rozhodnuto ve výroku I jeho předchozího rozsudku – poznámka odvolacího soudu) a ve zbytku jí proti oběma žalovaným vyhověl jako důvodné, včetně úroků z prodlení požadovaných v zákonné výši podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Oproti svému předchozímu rozsudku, v němž opřel prodloužení lhůty k plnění na třicet dnů od právní moci rozsudku o značnou výši přisouzené částky, stanovil žalovaným plnit v obecné třídenní pariční lhůtě.

11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušných (jím citovaných) ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen„ AT“), podle nichž přiznal žalobkyni (v řízení podle soudu prvního stupně zřejmě, soudě podle citace § 142 odst. 1 o. s. ř., plně úspěšné – k tomu viz dále) plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu a nákladů zastoupení advokátem.

12. Výrok o povinnosti žalovaných k zaplacení soudního poplatku za žalobu soud prvního stupně opřel o ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále i jen„ PoplZ“), jež aplikoval v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 90%, proto jsou podle soudu prvního stupně žalovaní povinni zaplatit státu tu část zaplaceného soudního poplatku, jehož zaplacení byla žalobkyně zproštěna.

13. Oba žalovaní napadli rozsudek v jeho vyhovujícím výroku o věci samé a výslovně též v obou závislých nákladových výrocích (ve vztahu k nimž však konkrétně brojil jen druhý žalovaný, a to proti výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky) včasnými a přípustnými odvoláními.

14. První žalovaná v odvolání polemizuje se správností závěru soudu prvního stupně o prokázání uzavření smlouvy o půjčce mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] v pozdních večerních hodinách v sobotu [datum] v bytě v [příjmení] [anonymizováno] za přítomnosti manželů [příjmení]; takový závěr podle ní postrádá oporu v provedeném dokazování, stojí na„ absurdní konstrukci“ přehodnocení věrohodnosti výpovědi svědků [příjmení] zaujaté v předchozím rozsudku soudu prvního stupně, k němuž však podle první žalované schází jakýkoliv relevantní důvod. První žalovaná zpochybnila závěr soudu prvního stupně („ vykonstruovaný“) o skutkovém stavu věci v předznamenaném směru zejména následujícími námitkami:

a) uzavření smlouvy o půjčce nesvědčí již předchozí nesporná podoba právních úkonů žalobkyně a jejího syna týkajících se nemovitostí, které půjčku finančních prostředků nikdy nezahrnovaly. Prokazatelně byly jen uzavřeny dvě darovací smlouvy a vzájemně si byly poskytovány finanční prostředky v neekvivalentních výších, které nebyly nikdy požadovány zpět. Žalobkyně žila v žalobcově bytě v [příjmení] [anonymizováno], hradila jen platby spojené s jeho užíváním, proto je krajně nelogické, aby se vůči ní syn,„ omezený jako vlastník bezplatně zřízeným věcným břemenem“, zavázal ještě k vrácení jakési půjčky;

b) v řízení nebylo prokázáno, že by se [příjmení] [příjmení] v sobotu [datum] či kdy jindy o prvním listopadovém víkendu roku [rok] vyskytoval v [obec] v bytě patřícím jemu, ale obývaném delší dobu jeho matkou, nota bene že a co by zde bylo probíráno, nadto – zcela nelogicky – v údajné přítomnosti svědků [příjmení]. Jejich výpovědi první žalovaná nadále – a oproti soudu prvního stupně podle svého názoru konzistentně – hodnotí jako nevěrohodné. K tomu zdůraznila, že svědek [příjmení] v inkriminované době potvrdil přítomnost [jméno] [příjmení] u něj na chalupě, že [příjmení] [příjmení] odesílal pracovní emaily ještě v pátek [datum] ve [údaj o čase] hod., že v tom pokračoval hned nazítří v sobotu v [údaj o čase] hod. a že poslední sobotní email odeslal ze svého počítače (nikoliv z telefonu) ve [údaj o čase] hod.;

c) výpovědi svědků [příjmení] byly vzájemně koordinovány, jsou v rozporu navzájem i s jimi podepsanými čestnými prohlášeními, jež byla zjevně antidatována a v nichž – jedině – uvedený údaj o splatnosti půjčky ([datum]) v průběhu svědeckých výslechů jmenovaných jedenkrát nezazněl. Podle první žalované není bez zajímavosti, že pokud byla prohlášení podepsána po úmrtí [jméno] [příjmení] v únoru či na jaře 2015, jak uvedli svědci, pak to jednak neodpovídá v nich uvedeným datům ([datum]), jednak to svědčí o tom, že žalobkyně se zajímala dříve o sepis těchto prohlášení ve věci údajné půjčky než o to, kdy a jak má být pohřben její syn. Skutečnost, že a kdy si žalobkyně opatřovala čestná prohlášení, působí na první žalovanou velmi zvláštně. Splatnost údajné půjčky k [datum] vůbec neodpovídá příjmům [jméno] [příjmení], v jehož silách rozhodně nebylo splatit částku [částka] za dva roky. Peníze z prodeje domu v [obec] obdržela žalobkyně již v srpnu [rok], celou koupi jednotky od počátku zařizovala, proto není racionálně vysvětlitelné, proč by si měla se synem vyměňovat v žalobě tvrzené a svědky nepravdivě potvrzované informace zrovna v pozdních nočních hodinách v sobotu [anonymizováno] v bytě v [příjmení] [anonymizováno]. Hodnocení výpovědí obou svědků vede první žalovanou k úsudku, že„ tápali“ a že„ jejich údajné vzpomínky na předmětné setkání vycházely z jakéhosi zobecnění průběhu různých setkání s [jméno] [příjmení] v [obec] při návštěvě žalobkyně, když k takovým setkáním nepochybně docházelo“;

d) nebyla-li žalobkyní prokázána půjčka a žalovanými (případně) ani dar, musí být podle první žalované žalobní požadavek právně posouzen podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. I s ohledem na závěry vyslovené v předchozím zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu je pak namístě dojít k závěru o jeho promlčení.

15. Proto první žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne.

16. Druhý žalovaný argumentoval v odvolání obdobně jako první žalovaná, a nad rámec toho vyjádřil názor, že žalobkyni nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na nezaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., vůči druhému žalovanému pak postupem podle § 150 o. s. ř. i proto, že je sedmiletým dítětem, nezletilým dědicem [jméno] [příjmení], svého otce nepoznal, v době sporného transferu peněžních prostředků nebyl ještě na světě, je žalován babičkou„ z důvodu špatných rodinných vztahů“, k nimž nezavdal příčinu.

17. Dále druhý žalovaný k neadekvátnosti jeho nákladového zatížení namítl, že zatímco žalobkyni přiznaná pohledávka není zahrnuta v pasivech dědictví, započtení vzájemné pohledávky, která naopak v aktivech dědictví zahrnuta je, mu bylo„ soudem znemožněno namítnout“. Výše nákladů řízení v souzené věci, druhým žalovaným hodnocené jako spor„ nikoliv složitý“ (a tedy zřejmě jednoduchý), se konečně druhému žalovanému jeví být nepřiměřeně vysoká.

18. Proto druhý žalovaný učinil shodný odvolací návrh jako první žalovaná.

19. Žalobkyně s odvoláními nesouhlasila, majíc za to, že napadený rozsudek je v jimi dotčeném rozsahu věcně správný, a navrhujíc proto jeho potvrzení. Žalobkyně je přesvědčena, že výpovědi svědků [příjmení] jsou v zásadních ohledech shodné, korelují dalším provedeným důkazům a současně nejsou vyvraceny důkazy jinými. Soud prvního stupně postupoval při jejich hodnocení podle jejího názoru v intencích pokynů odvolacího soudu daných soudu prvního stupně v jeho předchozím rozhodnutí. Svědek [příjmení] nepotvrdil, že by s [jméno] [příjmení] strávil na chalupě celý víkend, naopak potvrdil sobotní návrat do [obec] a to, že o večerním sobotním programu [jméno] [příjmení] nemohl mít žádné informace. Na chalupě svědka [příjmení] nemělo být wi-fi připojení, přesto však byly v době pobytu [jméno] [příjmení] zde odesílány z jeho počítače emailové zprávy. Odchylky výpovědí svědků vůči textu čestných prohlášení včetně data jejich sepisu lze vysvětlit značným časovým odstupem od doby, kdy o nich svědci vypovídali ([anonymizováno] [rok]). Podstatné však je, že se s jejich obsahem ztotožnili a jednoznačně potvrdili, že je podepsali. Určení splatnosti půjčky není podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce. Vztahy mezi žalobkyní a synem byly plné vzájemné důvěry, čemuž odpovídala ústní forma dohody. K podpisu čestných prohlášení došlo po zhoršení vztahů žalobkyně s první žalovanou po smrti [jméno] [příjmení], jehož důvody neleží na straně žalobkyně. Výše žalobkyní vynaložených nákladů řízení odpovídá délce a náročnosti sporu. Z ustanovení § 142a o. s. ř. nelze pro souzenou věc dovozovat žádné nákladové důsledky.

20. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání a v jimi vytyčených mezích (tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé a závislých výrocích o nákladech řízení a povinnosti k zaplacení soudního poplatku) napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.), a shledal odvolání dílem opodstatněnými jen v rozsahu určení lhůt k plnění a dále co do povinností stanovených žalovaným závislými výroky napadeného rozsudku; ohledně věci samé dospěl odvolací soud k závěru o nedůvodnosti odvolání.

21. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným a pro rozhodnutí o věci samé v postačujícím rozsahu učiněným skutkovým zjištěním (zejm. o tom, že mezi žalobkyní a jejím synem byla uzavřena smlouva, jakož i o jejím obsahu), a věc na podkladě takto správně zjištěného skutkového stavu posoudil přiléhavým způsobem i po stránce právní, když účastníky uzavřenou smlouvu právně kvalifikoval správně jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou („ dovršenou“) s ohledem na její reálnou povahu až po [datum], a proto ovládanou právní úpravou občanského [ustanovení pr. předpisu] Se závěry soudu prvního stupně (skutkovými i právními) se odvolací soud ztotožňuje jako správnými, v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí úvodem vlastního posouzení odkazuje, a zejména s přihlédnutím k odvolacím námitkám žalovaných, jakkoliv podle jeho přesvědčení nejsou způsobilé vyvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku, pokud jde o věc samu, dodává nad rámec přiléhavého odůvodnění napadeného rozsudku ke skutkovému stavu věci a jejímu právnímu posouzení dále následující.

22. Napadený rozsudek soudu prvního stupně do značné míry stojí, pokud jde o skutkový základ věci, na výpovědích svědků [příjmení]. K jejich výpovědím odvolací soud uvedl ve svém předchozím zrušujícím usnesení (aniž by z nich zjišťoval cokoliv jiného než soud prvního stupně) zejm. následující:„ … svědkové [příjmení] vypovídali o věci po poučení podle § 126 o. s. ř. o podstatných okolnostech žalobkyní tvrzeného uzavření smlouvy o půjčce shodně, tj. že byli o prvním dušičkovém víkendu roku [rok] při návštěvě žalobkyně v bytě v [příjmení] [anonymizováno] osobně přítomni pozdně večerní návštěvy [jméno] [příjmení] („ Jardy“), v jejímž průběhu se jmenovaný dohodl s matkou o tom, že mu půjčí peníze z prodeje domu v [obec] na koupi bytu v [anonymizováno] [ulice]. Jen ta okolnost, že v čestném prohlášení je uvedena výslovně splatnost půjčky, o níž svědek [příjmení] nehovoří a svědkyně ji uvádí jinak, nemůže výpovědi svědků diskvalifikovat, stejně jako to, že určili datum sepisu čestných prohlášení nesprávně o jeden rok. Podle odvolacího soudu není tak podstatné, že svědky uváděné nepotvrzují žádné jiné v řízení provedené důkazy, jak uvedl soud prvního stupně, podstatnější je, že to jiné v řízení provedené důkazy nevyvracejí. Okolností, jež by svědky jistě naprosto znevěrohodnila, resp. jež by kvalifikovala jejich výpovědi jako křivé, by jistě bylo prokázání tvrzení první žalované, že se [příjmení] [příjmení] o prvním dušičkovém víkendu roku [rok] vůbec nevyskytoval v [obec]. K tomu první žalovanou navržené důkazy však soud prvního stupně neprovedl“ (poslední zvýraznění provedeno nyní odvolacím soudem).

23. Soud prvního stupně proto, vázán shora uvedeným pokynem odvolacího soudu, správně zaměřil svoji pozornost na otázku prokázání uvedeného obranného tvrzení žalovaných a v této souvislosti správně vyslechl zejm. svědka [příjmení] a zjistil obsah listin zachycujících emailovou komunikaci [jméno] [příjmení] s okolím o inkriminovaném dušičkovém víkendu. Závěr, že tyto důkazy nejen že tvrzení žalovaných neprokazují, ale vyvracejí je, sice soud prvního stupně neformuloval zcela výslovně, z odůvodnění napadeného rozsudku je ale zřejmý a odvolací soud jej plně sdílí. Svědek [příjmení] uvedl zcela kategoricky, že s [jméno] [příjmení] přijeli na chatu v [anonymizováno] v pátek v odpoledních hodinách a odjeli odsud do [obec] již v sobotních dopoledních hodinách, což návštěvu [jméno] [příjmení] v bytě u matky v sobotu večer samozřejmě nijak nevylučuje a vyvrací to tvrzení žalovaných, že [příjmení] [příjmení] nebyl v [obec] (celý) víkend. Odesílal-li, jak dále namítají žalovaní a jak bylo zjištěno soudem prvního stupně, [příjmení] [příjmení] emaily ještě v pátek [datum] ve [údaj o čase] hod. a nazítří v sobotu hned ráno v [údaj o čase] hod., činil tak, což už žalovaní přehlížejí, v době, kdy byl prokazatelně na chatě se svědkem [příjmení] (v sobotu již případně na cestě do [obec]). Svědkem potvrzená nepřítomnost wi-fi připojení na chatě pak znamená buď to, že měl [příjmení] [příjmení] k dispozici mobilní datové připojení, umožňující mu mailovat odkudkoliv (a to včetně případně i z bytu v [příjmení] [anonymizováno] v sobotu večer), nebo to, že k jeho emailovému účtu mohla mít přístup další osoba. Obě naznačené varianty nicméně znamenají, že čilý emailový kontakt [jméno] [příjmení] s okolím v inkriminované době postrádá jemu žalovanými přikládaný význam.

24. Uzavření smlouvy o půjčce podle odvolacího soudu nevylučuje ani to, že žalobkyně v době jejího uzavření bydlela v bytě patřícím synovi v [příjmení] [anonymizováno] (nikoliv však z titulu věcného břemene, jak uvedli žalovaní), ani historická podoba nemovitostních a peněžních transakcí mezi matkou a synem. Podle odvolacího je očividné, že pokud žalobkyně darovala synovi v letech 2005 ([ulice]) a [rok] ([ulice]) hned dva byty, aby byla o čtyři roky později podle kupní smlouvy příjemcem celé kupní ceny za prodej prvního z nich, pak prostě mezi oběma docházelo k realizaci plnění opřených o ústní ujednání, majících sice nikoliv přísně vzájemný, přesto však protisměrný charakter (žalobkyně v roce [rok] synovi daruje byt, syn jí o čtyři roky později činí příjemcem kupní ceny stržené za jeho prodej). Žalobkyně si následně kupuje domek v [obec], prospěch z jeho prodeje ([částka]) má následně syn nabytím jednotky, jejíž kupní cena ([částka]) a provize ([částka]) byly zaplaceny z peněz stržených naopak žalobkyní. Z emailu samotné první žalované ze dne [datum] je zřejmé, že podle tohoto dne první žalovanou barvitě připomínkovaného („ proč ten debil posílá nějaký smlouvy…“) návrhu kupní smlouvy měla být vlastníkem jednotky žalobkyně (!), nikoliv [příjmení] [příjmení] („ (k ) upující máš být uvedený ty, ne matka. Nebo to bude teda psaný na ní a ne na tebe? Nevím, jak jste domluvený…“). Je za této situace tak nelogické a nepochopitelné, ptá se řečnicky odvolací soud, aby s následnou změnou v určení osoby vlastníka (nikoliv matka, ale syn) souhlasila žalobkyně s tím, že jí syn peníze prostě vrátí, a aby byla tato dohoda uzavřena či dopracována o dušičkové sobotě [datum], byla-li ještě předchozí neděli v návrhu kupní smlouvy jako kupující uvedena žalobkyně (matka) ? Odpověď zní – i podle odvolacího soudu – že nikoliv a že svědkové [příjmení] rozhodně nevypovídali pod sankcí [anonymizována dvě slova] za křivou svědeckou výpověď o okolnostech nějak frapantně„ přitažených za vlasy“, jak namítá zejména první žalovaná. Jen ta okolnost, že se žalobkyni od syna t.č. dostávalo jistého asymetrického plnění (bydlení v [příjmení]), institucionalizovaného posléze nájemní smlouvou za symbolické nájemné, na tom podle odvolacího soudu nic zásadního nemění. O údajně nepostačujících příjmech [jméno] [příjmení] pro vrácení půjčky nebylo zjištěno ničeho; k tomu odvolací soud poznamenává, že jmenovaný přeci poté, co v roce [rok] prodal byt v [anonymizována dvě slova] za [částka], obratem koupil byt v [příjmení] [anonymizováno] za [částka]. Neposkytla-li mu rozdíl žalobkyně, jak tvrdí a první žalovaná to v řízení usilovně vyvrací, byl [příjmení] [příjmení] očividně sto„ vygenerovat“ rozdíl, dosahující prakticky výše pozdější půjčky.

25. Stejně tak podle odvolacího soudu nemůže obstát tvrzení žalovaných mající ilustrovat údajnou„ směšnou absurdnost“ žalobního skutku, že pokud žalobkyně obdržela kupní cenu za prodej domu v [obec] již v srpnu [rok], pak nebylo„ o čem“ údajně jednat v [příjmení] na sklonku listopadu a syna zde informovat, že žalobkyně má peníze z prodeje, když už to tedy – podle žalovaných – musel syn dávno vědět. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně (stejně jako kupující [jméno] [příjmení]) podepsali smlouvu o prodeji kutnohorského domu až dne [datum] a katastrální úřad podle ní rozhodl o vkladu vlastnictví ve prospěch kupujícího až dne [datum]. Očekávatelné zadministrování výplaty kupní ceny z advokátní úschovy (sjednané ve smlouvě) pak přesně odpovídá tomu, že dispozice žalobkyně těmito prostředky mohla být v sobotu [datum] prezentována [jméno] [příjmení] jako v zásadě aktualita, jak o tom hovoří svědci [příjmení].

26. Odvolací soud konečně nemá co měnit na hodnocení vztahu výpovědí svědků [příjmení] a jimi podepsaných čestných prohlášením, předestřeném účastníkům již v předchozím zrušujícím rozhodnutí a shrnutým shora pod bodem 22. Vysvětlení žalobkyně, že text prohlášení připravila již v roce [rok] a že v nich po jejich podpisu svědky nedošlo ke změně data (roku), není nepřijatelné; podstatné je, že svědci obsah prohlášení v průběhu výpovědí sice nezopakovali, ale verifikovali. K přípravě prohlášení již v roce [rok], tj. ještě za synova života, mohlo vést žalobkyni cokoliv; ohledně vztahů se synem se odvolacímu soudu jeví být podstatnou jejich podoba do koupě předmětné jednotky, svědčící o důvěře naplňované opakovaně majetkovými transfery značných hodnot.

27. V řízení zjištěné tak i podle odvolacího soudu ústí v závěr formulovaný soudem prvního stupně, že v otázce uzavření a předmětu (obsahu) smlouvy byla prokázána tvrzení žalobkyně o tom, že synovi půjčila částku [částka] splatnou nejpozději do konce roku 2015 a že jí syn tyto prostředky nevrátil. Právní posouzení smlouvy odvolací soud sdílí, stejně jako úsudek soudu prvního stupně o [anonymizováno] žalovaných jako dědiců za uvedený dluh jejich právního předchůdce a o prodlení žalovaných jistě nejpozději od jím stanoveného data [datum] (byla-li půjčka splatná dávno předtím). Ve vztahu k úvahám soudu prvního stupně o nekompenzabilnosti údajné pohledávky druhého žalovaného za žalobkyní„ z titulu půjčky dle kupní smlouvy z [datum] ve výši [částka]“, jak uvedeno v usnesení o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti ze dne [datum], pravomocného v týž den, považuje odvolací soud za podstatné již to, že zatímco účinky koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. nastaly uplynutím lhůty 30 dnů běžící od prvního jednání ve věci, konaného dne [datum], druhý žalovaný namítl započtení této jemu údajně svědčící pohledávky až podáním došlým soudu prvního stupně dne [datum]. To činí námitku započtení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. nepřípustnou novou skutečností, k níž v řízení nelze přihlížet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

28. Z vyložených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném zamítavém výroku o věci samé jako (co do základu i výše v něm žalovaným uloženého plnění) věcně správný (§ 219 o. s. ř.), k jeho změně za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přistoupil jen ohledně lhůty k plnění a dále uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni přisouzenou částku společně a nerozdílně.

29. Pokud jde o prodloužení pariční lhůty na tři měsíce, tato její délka podle odvolacího soudu odpovídá poměrům žalovaných, přičemž žalobkyně se takové opatření zásadním způsobem (ve srovnání s potížemi ohrožujícími žalované) nedotkne. Žalovaní jsou sice (spolu) vlastníky nemovitého majetku nemalé hodnoty, takový majetek je však jistě nikoliv obratem likvidní (pokud by tedy bylo byť i jen jeho částečné zpeněžení nutné k úhradě žalobkyni přisouzeného plnění). Druhý žalovaný je sedmileté dítě, první žalovaná pak po vznesení žádosti o poplatkové osvobození v odvolacím řízení prokázala, že je matkou tří nezletilých dětí nemající dostatek finančních prostředků, pročež za ní ostatně poté, co s žádostí o poplatkové osvobození přesto neuspěla, zaplatil nemalý soudní poplatek za odvolání proti napadenému rozsudku její otec. Stanovení povinnosti k plnění žalovaných jako solidární pak odpovídá právní úpravě provedené v ustanovení § 1707 o. z. (skutečnost, že žalovaní v řízení o pozůstalosti uplatnili výhradu soupisu, vyplývá z usnesení o schválení jimi uzavřené dohody o rozdělení pozůstalosti) a chrání zejména nezletilého druhého žalovaného, vůči němuž by jinak (pro případ absence dobrovolného plnění) nastoupily účinky předvídané v ustanovení § 261a odst. 3 o. s. ř.

30. Jako správný však nemůže obstát nákladový výrok napadeného rozsudku, a to vůči oběma žalovaným.

31. Pokud jde o nákladový vztah mezi žalobkyní a první žalovanou, soud prvního stupně zřetelně přítomným úsudkem o plném úspěchu žalobkyně přehlédl, že žalobkyně neuspěla s požadavkem na zaplacení úroků z prodlení za období od [datum] do [datum], tj. v rozsahu částky [částka] (k nutnosti zohlednění tohoto neúspěchu viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Její neúspěch odpovídal ke dni rozhodování odvolacího soudu 13,8% předmětu řízení, což znamená, že o nákladech řízení bylo zapotřebí rozhodnout nikoliv podle soudem prvního stupně citovaného § 142 odst 1 o. s. ř., ale podle druhého odstavce tohoto zákonného ustanovení. Zde předvídanou metodou odečtu neúspěchu od úspěchu přísluší žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně jen 72,4% jejích celkových (plných) nákladů (86,2% - 13,8%).

32. Ohledně určení jejich výše soud prvního stupně již nepochybil ztotožněním tarifní hodnoty věci s výší jistiny žalobního požadavku (§ 8 odst. 1 AT), s jím provedeným výčtem žalobkyní účelně vynaložených a takto reparovatelných nákladů se však odvolací soud neztotožňuje. Podle odvolacího soudu sestávají„ jen“ ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a nákladů zastoupení odpovídajících předně odměně advokáta podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 odst. 1 a 2 AT za níže vyčtených 28 úkonů právní služby (z toho dva poloviční úkony): převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, další porady s klientem přesahující jednu hodinu konané ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], písemná podání ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na soudních jednáních konaných ve dnech [datum], [datum] (2 úkony, když jednání trvalo déle než dvě hodiny), [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast na soudních jednáních konaných ve dnech [datum] a [datum], na nichž došlo pouze k vyhlášení rozsudku (½ úkon). Celkem tak žalobkyni přísluší (resp. příslušelo by při plném úspěchu) na odměně za uvedené úkony právní služby [částka] (26 x [částka] + 2 x [částka]). Dále má žalobkyně nárok na náhradu hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za uvedených 28 úkonů právní služby ve výši [částka] (28 x [částka]).

33. Odvolací soud žalobkyni oproti soudu prvního stupně nepřiznal náhradu nákladů za níže uvedené úkony právní služby: za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu konanou dne [datum], a to pro její neúčelnost (absence potřeby vyvěrající z předchozího či následujícího průběhu řízení), za písemné podání ve věci samé ze dne [datum] (žalobkyně jím reagovala na opakované poučení soudu podle § 118a o. s. ř., obsahem podání byla již soudu předestřená argumentace, proto uvedené podání nelze klást první žalované nákladově k tíži), za další písemná podání ze dne [datum] (zjevný omyl) a [datum] (jen průvodní podání k listinným důkazům), a konečně i za odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo žalobkyni k její žádosti přiznáno poplatkové osvobození v rozsahu 50%. Žalobkyně s tímto odvoláním sice uspěla (odvolací soud jí přiznal osvobození v rozsahu 90%), z obsahu spisu však plyne, že včas nereagovala na výzvu soudu prvního stupně k doplnění blanketního odvolání, proto byl spis předložen dne [datum] odvolacímu soudu jen s tímto blanketním odvoláním a ten na jeho podkladě o věci rozhodl dne [datum], a tedy bez znalosti doplnění odvolání došlého mezitím soudu prvního stupně až dne [datum], a tedy po uplynutí k tomu stanovené soudcovské lhůty (její poslední den připadl již na [datum]). Za této situace by bylo nespravedlivé zavázat první žalovanou ohledně tohoto úkonu právní služby byť jen paušální náhradou (odměna za blanketní odvolání nepřipadá do úvahy).

34. Celkem tak plné náklady předchozího řízení žalobkyně činí [částka] (403 380 + 8 400 + 8 300), z čehož 72,4% představuje [částka].

35. Odvolací soud proto za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho nákladovém výroku ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou jen tak, že výše nákladů činí posledně uvedenou částku a lhůta k plnění činí i v tomto případě z již shora rozvedených důvodů tři měsíce, jinak jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako (jak co do základu, tak co do určení platebního místa) věcně správný.

36. Druhým žalovaným případně namítnuté osobní okolnosti, shrnuté shora po bodem 16, odvolací soud shledal důvodem hodným zvláštního zřetele, pro který v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšné žalobkyni není namístě přiznat vůči němu náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., aplikovaného vůči první žalované. Právě již s ohledem na její současné nákladové zavázání nelze předpokládat, že by nepřiznání nákladů řízení žalobkyni vůči jejímu sedmiletému vnukovi mohlo přinést v poměrech žalobkyně, jakkoliv jistě bezmála sedmdesátileté nemajetné důchodkyně splňující předpoklady poplatkového osvobození, jakékoliv negativní důsledky.

37. Proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (§ 224 odst. 1, § 150 o. s. ř.).

38. Při stanovení povinnosti žalovaných k zaplacení alikvotní části poplatkově z 90% osvobozenou žalobkyní neuhrazeného soudního poplatku za žalobu (tj. částky ve výši [částka]) soud prvního stupně sice správně citoval ustanovení § 2 odst. 3 věty první PoplZ („ (j) e-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen“), při jeho aplikaci však přehlédl, že druhému žalovanému svým usnesením ze dne [datum] přiznal plné poplatkové osvobození. Vůči druhému žalovanému tedy nemělo být rozhodnutí podle § 2 odst. 3 PoplZ vůbec vydáno, neboť pro to nebyly splněny zákonné předpoklady. Proto je odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se toto rozhodnutí vůči druhému žalovanému nevydává (tzv. negativní měnící výrok). Vůči poplatkově neosvobozené první žalované sice soud prvního stupně vydáním tohoto rozhodnutí nepochybil, nesprávně ji však zavázal k úhradě celého – žalobkyní neuhrazeného – poplatku, ač měla první žalovaná s ohledem na výsledek řízení (svůj úspěch v rozsahu 13,8%) nést jen jeho výsledku řízení odpovídající část (tj. 86,2% z [částka], což činí [částka]). Z uvedeného důvodu a i s přihlédnutím k již rozebranému hodnocení třídenní lhůty k plnění jako z pohledu první žalované nepřiměřeně krátké odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok IV napadeného rozsudku v rozsahu týkajícím se druhé žalované, jak shora uvedeno, jinak (tj. opět co do základu a určení místa k plnění) jej podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku vůči druhé žalované potvrdil jako věcně správný.

39. O nákladech odvolacího řízení bylo ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení (v meritu) plně úspěšné žalobkyni podle nich přísluší náhrada nákladů sestávajících z odměny jejího advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. c), g) a k ) a § 11 odst. 2 písm. f) AT za vyjádření k odvolání, další poradu s klientem delší jedné hodiny související s přípravou jeho sepisu a účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], tj. 3 x [částka], za účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, v poloviční výši ([částka]), a náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za totéž ve výši 4 x [částka] Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně činí [částka], jež odvolací soud uložil první žalované zaplatit rovněž v prodloužené lhůtě k plnění podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalobkyně podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Již opakovaně zmíněné okolnosti na straně nezletilého druhého žalovaného konečně odvolací soud shledal opodstatňujícími aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. ve vztahu mezi ním a žalobkyní rovněž v poměrech odvolacího řízení, pročež žalobkyni vůči druhému žalovanému nepřiznal právo na jejich náhradu.