pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum], kterou žalovaná vypověděla žalobkyni nájem bytu [číslo] o rozloze [výměra], nacházejícího se v domě [adresa] v [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], jehož je žalobkyně nájemcem dle smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum], je neoprávněná, a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že podle nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] na dobu neurčitou je předmětem nájmu byt [číslo] nacházející se v 5. patře domu [adresa] v [anonymizována dvě slova] č.or. [anonymizováno], [obec a číslo], o velikosti 0+1, přičemž k datu účinnosti smlouvy ([datum]) byla v bytě k trvalému pobytu hlášena podle evidenčního listu jedna osoba. Nájemce se zavázal, že bez písemného souhlasu pronajímatele nebude a) poskytovat jakýkoliv podnájem nebo užívání bytu nebo jeho části osobám neuvedeným v evidenčním listě, b) využívat byt k provádění živnostenské nebo obdobné činnosti a c) vyměňovat byt. Současně bylo sjednáno, že nedodržení bodů a) - c) je důvodem k výpovědi z nájmu bytu bez náhrady a že prodlení s placením nájemného a placením záloh na poskytované služby za období delší než tři měsíce může být důvodem k výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. Žalobkyně je [anonymizováno], jejíž sídlo je od [datum] zapsáno na adrese [adresa], tedy v předmětném bytě. Stejně tak její syn [jméno] [jméno] je veden jako [anonymizováno] se sídlem [adresa], tedy rovněž v předmětném bytě. Podle e-mailu z [datum] žalobkyně zaslala na adresu [email] kopii občanského průkazu slečny [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] ze [datum] správní firmě [právnická osoba] sdělila, že dne [datum] slečna [jméno] [příjmení] pobyt ukončila, načež správní firma žalobkyni [anonymizováno] z [datum] žalobkyni sdělila, že si je vědoma toho, že v předmětném bytě žila [jméno] [příjmení] bez písemného souhlasu pronajímatele, což bylo ze strany žalované jakožto pronajímatele tolerováno. Následně [právnická osoba] s.r.o. žalobkyni [anonymizováno] ze dne [datum] sdělila, že žalovaná souhlasí s tím, že žalobkyně bude byt užívat spolu se synem [jméno] [jméno]. Podle evidenčního a výpočtového listu, platného od [datum], je jako osoba užívající prostor uvedena žalobkyně a její syn [jméno] [příjmení] [jméno] z 5.6. a [datum] žalobkyně sdělila žalované, že v evidenčním listu chybí údaj o jejím synovi, který užívá byt společně s ní. [anonymizováno] z [datum] pak žalobkyně zaslala evidenční a výpočtový list za sebe a syna a sdělila, že jsou oba nahlášeni od [datum]. V evidenčním a výpočtovém listu, platném od [datum], je jako uživatel uvedena žalobkyně a evidenční počet osob je uveden 2. Podle protokolu o jednání konaném dne [datum rozhodnutí] ve věci sp.zn. [spisová značka] tamního soudu, o určení výše nájemného, žalobkyně jako účastník řízení po poučení podle § 131 o. s. ř. mj. vypověděla, že„ (v ) současné době bydlí v bytě se synem, někdy dříve sama, někdy tam měla postiženou dívku, o kterou se starala, když se starala o umírajícího tatínka, tak v bytě nebyla vůbec, teď se zase stará o umírající maminku svého přítele, takže v bytě zatím zůstává syn. Od roku [rok] do současnosti v bytě nebydlí, protože se musí starat o umírající rodiče. V bytě je v současné době syn. O ostatní nájemce bytu se nestará a nestarala ani v době, kdy tam žila. V současné době bydlí [anonymizováno] km od [obec]. K dotazu, jestli je [anonymizováno] nebo zaměstnaná, neodpovídá, odmítá odpovědět. K dotazu, zdali je syn zaměstnán či [anonymizováno], uvádí, že syn je po operaci páteře a v současné době není zaměstnán.“ Podle výpisu z účtu za [anonymizována dvě slova] [rok] a leden 2021 žalobkyně zaslala žalované za každý měsíc [částka], tj. částku [částka], když z přehledu nevyplývá, že by zaslala také zálohy na služby za měsíce [anonymizována dvě slova] [rok] a leden 2021, tj. 3 x [částka]. Dopisem ze dne [datum] dala žalovaná žalobkyni výpověď z nájmu bytu, neboť v rámci soudního řízení vedeného u téhož soudu pod sp.zn. [spisová značka] byly ze strany žalobkyně sděleny skutečnosti odůvodňující ukončení nájemního vztahu založeného smlouvou o nájmu pro hrubé porušení povinnosti nájemce podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Důvodem výpovědi bylo, že žalobkyně porušila zákaz dání bytu do podnájmu bez souhlasu pronajímatele, že porušila povinnost hradit řádně a včas náklady na služby za dobu tří měsíců, že porušila svou povinnost hradit řádně a včas roční vyúčtování nákladů za služby a porušila svou povinnost nevyužívat byt k podnikání. Nájem byl vypovězen s výpovědní dobou tří měsíců běžící od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a výpověď současně obsahuje poučení o možnosti podat do dvou měsíců ode dne jejího doručení návrh soudu na přezkum, zda je výpověď oprávněná. Zásilka s výpovědí byla převzata do přepravy prostřednictvím doručujícího orgánu v [obec a číslo] a k jejímu dodání došlo [datum] v [obec]. Právní zástupce žalované zaslal žalobkyni výpověď z nájmu prostřednictvím e-mailu [datum], když podle informací od [anonymizováno], s.p., výpověď odeslaná [datum] byla dne [datum] neúspěšně doručována a následně uložena u doručujícího orgánu, o čemž byla žalobkyně téhož dne vyrozuměna [anonymizováno]. Podle detailu transakce z [datum] žalobkyně doplatila žalované částku [částka] (vyúčtování služeb za rok [rok]), [datum] doplatila žalované částku [částka] (zálohy na služby za [anonymizována dvě slova] [rok]) a dne [datum] žalobkyně doplatila žalované částku [částka] (záloha na služby za [anonymizováno] [rok]). Sdělením z [datum] žalobkyně sdělila, že došlo k ukončení podnájmu slečnou [jméno] [příjmení] a že osobně stavěla dva domy - rodičů a svůj, a v současné době pomáhá při dostavbě domu druhého syna.

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud I. stupně předně s odkazem na § 2286 a § 3074 o. z. neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že ve výpovědi absentuje poučení nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky, k čemuž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], podle kterého neobsahuje-li výpověď z nájmu bytu poučení nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky, není z tohoto důvodu výpověď neplatná, neboť podání (či nepodání) námitek nájemcem nemá žádné právní následky a podání námitek není ani podmínkou pro uplatnění žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem.

4. Pokud se týká výpovědního důvodu, že žalobkyně na adresu bytu zapsala sídlo své osoby a osoby svého syna coby podnikatelů, s poukazem na čl. II. písm. b) nájemní smlouvy a § 2255 odst. 2 o. z. soud prvního stupně uzavřel, že tento výpovědní důvod nebyl žalobkyní prokázán. Samotné uvedení místa bydlení jako sídla nebo místa podnikání hrubým porušením povinnosti nájemce vyplývající z nájmu bytu není v případě, užívá-li nájemce byt řádně k uspokojování své potřeby bydlení a provozuje samostatnou podnikatelskou činnost (živnost) ve svých provozovnách, nikoliv v bytě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Žalovaná přitom ani neprokázala, že by žalobkyně společně se svým synem v předmětu nájmu vykonávali svou živnostenskou a podnikatelskou činnost.

5. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že za důvod pro výpověď nelze považovat nezaplacení záloh na služby spojené s nájmem a vyúčtování služeb za rok [rok], když s poukazem na čl. IV. nájemní smlouvy a § 557, § 1812 odst. 1 o. z. dovodil, že o hrubé porušení povinnosti z nájemní smlouvy by šlo pouze tehdy, pokud by žalobkyně nezaplatila v součtu částku, která odpovídá nájemnému a zálohám za tři měsíce. Nájemné bylo stanoveno ve výši [částka] a zálohy ve výši [částka], což je v součtu [částka] měsíčně a částka odpovídající třem měsícům je [částka]. Ke dni sepsání výpovědi z [datum] však žalobkyně dlužila žalované jen částku [částka] odpovídající zálohám na služby za [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a vyúčtování služeb za rok [rok], které byly následně po dání výpovědi žalobkyní uhrazeny.

6. Naproti tomu soud prvního stupně shledal naplněným výpovědní důvod, že žalobkyně dala byt do užívání jiné osobě bez písemného souhlasu pronajímatele v době, kdy v bytě trvale nebydlela (§ 2288 odst. 1 písm. a) o. z.). Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že žalovaná žalobkyni souhlas s podnájmem bytu nikdy neudělila. [příjmení] [jméno] [jméno] vedle žalobkyně coby nájemkyně do evidenčního listu bylo provedeno na základě žádosti žalobkyně o zvýšení počtu osob pro účely rozpočtu úhrad služeb s tím, že žalobkyní bylo uváděno, že její syn [jméno] [jméno] užívá byt spolu s ní, tzn. celkový počet osob v evidenčním listu byl uveden 2. Z těchto okolností však nelze učinit závěr, že byl žalobkyni ze strany žalované udělen souhlas s podnájmem ve prospěch jejího syna a rovněž tak nelze usoudit, že by byl učiněn souhlas žalované s podnájmem ve prospěch [jméno] [příjmení], neboť ta předmětný byt užívala do [datum] bez písemného souhlasu žalované, což bylo žalovanou pouze tolerováno. Především z protokolu o jednání sp.zn. [spisová značka] z [datum rozhodnutí] vyplynulo, že žalobkyně od roku [rok] do současnosti v bytě nebydlí, neboť se musí starat o umírající rodiče, v bytě je v současné době její syn a žalobkyně bydlí [anonymizováno] km od [obec]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] přitom za trvalé bydlení nelze považovat pouze občasné návštěvy a stejně tak ani situace, kdy nájemce užívá byt pouze k občasnému přenocování či krátkodobým pobytům a zcela nebo převážně uspokojuje své bytové potřeby jinde, přičemž byt je tak fakticky obýván výlučně podnájemcem. Podle soudu prvního stupně je tedy zřejmé, že žalobkyně již podle svého vlastního sdělení v bytě minimálně od r. [rok] nebydlí a v bytě neuspokojuje své bytové potřeby. V případě, že v bytě nechtěla bydlet, měla o této skutečnosti žalovanou informovat a požádat o souhlas s podnájmem bytu, chtěla-li, aby byt užívala jiná osoba, např. [jméno] [příjmení] nebo syn žalobkyně. Evidenčními listy je jednoznačně prokázáno, že v nich nikdy nebyla ve vztahu k bytu uvedena samostatně jakákoliv třetí osoba a je tedy zřejmé, že ze strany žalované nikdy nedošlo k udělení souhlasu s podnájmem bytu. Vždy se jednalo o nahlášení počtu osob přijatých do domácnosti, tzn. ke společnému soužití, nikoliv k podnájmu bytu. Navíc autorem evidenčních listů není žalovaná – pronajímatel, ale správní firma [právnická osoba], která je pouze pověřena správou domu a s ní souvisejícím vyúčtováním, nikoliv však zásadními změnami smluvního charakteru, ke kterému udělení souhlasu s podnájmem bytu ze strany pronajímatele podle soudu prvního stupně nepochybně patří. Bez právního významu je i vyznačení trvalého pobytu na adrese předmětného bytu, neboť to má jen evidenční účinky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Za irelevantní soud prvního stupně považoval rovněž námitku žalobkyně, zda jednání žalované - vzhledem k časovému odstupu, kdy se dozvěděla o tom, že žalobkyně předmětný byt neužívá, ke dni podání žaloby - není v rozporu s dobrými mravy, a to vzhledem ke skutečnosti, že se o této skutečnosti žalovaná dozvěděla až u jednání soudu dne [datum rozhodnutí] ve věci sp.zn. [spisová značka]. Naopak jednání žalobkyně hodnotil jako jednání, které neodpovídá zásadám dobrých mravů, s ohledem na to, že žalobkyně má byt v nájmu na základě smlouvy z [datum], přičemž aktuální výše měsíčního nájemného včetně záloh na služby činí jen [částka]. Jen výše nájemného v obdobných bytech v domech patrřících žalované se přitom aktuálně pohybuje od [částka] měsíčně. Žalobkyně tak podle soudu prvního stupně sama těží z nepoměru práv a povinností mezi účastníky, které jsou dány smlouvou o nájmu bytu z [datum], při vědomí aktuálních cen nájemného v centru [obec]. Výkon práva žalobkyně je tak v rozporu s dobrými mravy, kterému nemůže být ze strany soudu v žádném případě poskytnuta ochrana (§ 580 odst. 1 o. z.) za situace, kdy žalovaná prokázala, že byl naplněn výpovědní důvod tím, že žalobkyně dala do užívání jiné osobě bez písemného souhlasu pronajímatele byt v době, kdy v bytě trvale nebydlela.

7. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že z důvodu, že dala byt do užívání jiné osobě bez písemného souhlasu pronajímatele v době, kdy v bytě trvale nebydlela, byl zcela naplněn výpovědní důvod ve výpovědi z [datum]. Poukázala na to, že nájemní smlouva ze dne [datum] v čl. V. stanoví, že„ (p) okud tato smlouva nestanoví jinak, řídí se práva a povinnosti vyplývající z nájmu bytu u nájemce i pronajímatele příslušnými zákony, příslušnou vyhláškou a ustanoveními Občanského zákoníku.“ Z tohoto ujednání tak vyplývá, že ujednání smlouvy mají přednost před příslušnými ustanoveními zákona a pokud čl. II. odst. 2 písm. a) smlouvy stanoví, že„ (n) ájemce se zavazuje, že bez písemného souhlasu pronajímatele nebude a) poskytovat jakýkoliv podnájem neb užívání bytu nebo jeho části osobám neuvedeným v evidenčním listě“, pak toto smluvní ujednání jednoznačně modifikuje práva a povinnosti nájemce a pronajímatele stanovené v § 2272 a § 2274 o. z. Z výkladu tohoto ujednání vyplývá povinnost nájemce neposkytovat podnájem nebo užívání bytu nebo jeho části osobám neuvedeným v evidenčním listě; tedy u osob uvedených v evidenčním listě tento souhlas není potřeba. Z provedeného dokazování vyplývá, že o užívání bytu [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [jméno] žalovaná věděla. Žalobkyně za dvě osoby užívající byt dlouhodobě platila zálohy na služby související s užíváním bytu. Z e-mailové zprávy z [datum] a evidenčního a výpočtového listu ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná vyslovila souhlas s užíváním bytu synem žalobkyně a uvedla jej do evidenčního listu. Souhlas byl udělen [anonymizováno] prostřednictvím správní firmy [právnická osoba], která uvedla, že jedná za pronajímatele. Rozsah zmocnění správcovské společnosti soud nezkoumal a pouze bez jakýchkoliv důkazů konstatoval, že souhlas s podnájmem by musel udělit pronajímatel. Žalobkyně tak dovozovala, že výslovný písemný souhlas se samostatným užíváním bytu synem žalobkyně nebyl vzhledem k čl. II. odst. 2 písm. a) smlouvy nutný. Dále uvedla, že vědomost o tom, že byt užívá [jméno] [příjmení], je zřejmá již z e-mailové komunikace z [datum], potvrzena byla i po skončení užívání bytu touto osobou, a to [anonymizováno] z [datum]. [příjmení] užívající byt byly vždy řádně nahlášeny, nenastal tak případ zakázaného podnájmu či užívání jiné osoby podle smlouvy. Není tedy pravdou, dovozuje dále žalobkyně, že se žalovaná o skutečnosti, že žalobkyně v bytě údajně nebydlí, dozvěděla až z její výpovědi ve věci vedené u téhož soudu pod sp.zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí]. Tato skutečnost jí byla ve skutečnosti známa nejméně od května [rok] a i po tomto datu vyčkávala s dáním výpovědi ještě jeden další rok. Soud se tak podle žalobkyně nedostatečně vypořádal s otázkou, zda dání výpovědi není v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalobkyně (míněno zjevně žalovaná - pozn. odvolacího soudu) o jí tvrzeném důvodu pro výpověď smlouvy dlouhodobě věděla. I pokud by soud dospěl k závěru, že výslovný písemný souhlas s podnájmem bytu byl nutný, nesouhlasí žalobkyně s hodnocením protokolu z jednání konaného [datum rozhodnutí] ve věci sp.zn. [spisová značka], z něhož soud dovodil, že žalobkyně od roku [rok] do současnosti v bytě nebydlí. To z uvedeného důkazu jednoznačně nevyplývá a vyplývat z něj může příp. pouze to, že žalobkyně byt v podstatě neužívala od r. [rok] do [datum]; zda to bylo z objektivních příčin či nikoliv však soud nezjišťoval. Dále namítala, že v průběhu řízení nebyla poučena podle § 118a o. s. ř. a nebyla jí tak dána možnost doplnit svá tvrzení a návrhy důkazů; nebylo jí ani před ústním jednáním doručeno vyjádření žalované k žalobě. Aktuální stav ani historii užívání bytu soud dále nezjišťoval a návrh na provedení jejího účastnického výslechu (navržený již v žalobě) zamítl s tím, že je nadbytečný. S tím však žalobkyně nesouhlasí, když množství jednání o užívání bytu mezi ní a pronajímatelem (resp. správcovskou společností) proběhlo ústně či telefonicky. V době konání jednání se nacházela v pracovní neschopnosti z důvodu zlomené nohy v domácí péči u svého partnera, přičemž [datum], tj. jeden den před jednáním soudu, byla na kontrole u ošetřujícího lékaře, kde jí bylo sděleno, že stav se zatěžováním nohy se zhoršil, a proto by měla nohu šetřit. V neposední řadě se žalobkyně v odvolání ohradila proti hodnocení soudu obsaženém v bodě 52. rozsudku, k čemuž uvedla, že výše nájemného nebyla předmětem tohoto řízení a v rámci řízení vedeného u tamního soudu pod sp.zn. [spisová značka], o určení výše nájemného, bylo prokázáno, že nynější žalovaná postupovala při požadavku na zvýšení nájemného v rozporu se smlouvou. Když naopak žalobkyně souhlasila se zvýšením nájemného v mezích zákona, žalovaná toto neakceptovala. Tedy to, že žalobkyně platí nízké nájemné, nemůže být považováno za nemravné a z provedeného dokazování zároveň nevyplývá, že by žalobkyně těžila z nepoměru práv mezi ní a žalovanou. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žalobě bude vyhověno, příp. aby byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že odvolání, potažmo žaloba, na jejímž základě bylo zahájeno toto řízení, nepředstavuje legitimní výkon práv nájemce, jehož práva byla zkrácena, ale nástroj žalobkyně, jak oddálit skončení nájmu bytu, který je z důvodu znění historické smlouvy o nájmu bytu z [datum] pronajímán za v dnešní době zcela nestandardních podmínek. V daném případě jde o dání oprávněné a platné výpovědi žalobkyni pro vědomé a systematické neplnění povinností nájemce a následné zneužití institutů na ochranu slabších nájemců k zavrženíhodnému cíli, tj. udržení si bytu jako nástroje k opatření si neoprávněného majetkového prospěchu, nikoli k uspokojování bytové potřeby žalobkyně, které nepožívá právní ochrany. Uvedení dvou osob v evidenčním listu s označením druhé osoby jako„ syna“ nájemce v návaznosti na žádost nájemce o uvedení syna, který bude byt užívat„ společně s nájemcem“, a to v souvislosti s určením výše záloh na služby, není udělením souhlasu pronajímatele s podnájmem bytu synem, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Jakýkoli jiný závěr, než že žalovaná udělila pouze a jedině souhlas s přijetím [jméno] [jméno] do domácnosti žalobkyně, by byl v příkrém rozporu s § 556 odst. 1 o. z. Žalované jako pronajímateli nelze podsouvat, že souhlasila s podnájmem, když jeho udělení nikdy neměla v úmyslu. Podezření, že žalobkyně byt sama neužívá, ale dává jej do podnájmu, pojala žalovaná poprvé v roce [rok], když po skončení užívání bytu [jméno] [příjmení] (osobou s handicapem) vyšlo najevo, že nešlo o chráněnkyni žalobkyně přijatou do její domácnosti, jak to žalobkyně vůči žalované prezentovala, ale spíše o podnájem, který skončil, jakmile [jméno] [příjmení] přestala žalobkyni poskytovat plnění. V návaznosti na tato zjištění bylo ze strany správcovské společnosti žalobkyni sděleno prostřednictví e-mailu z [datum], že jestli byt sama neužívá, nechť jej předá pronajímateli, neboť jí nikdy nebyl udělen souhlas s jakýmkoli podnájmem bytu. V mezičase žalobkyně sdělila, že byt chce užívat společně se svým synem [jméno] [jméno], načež správcovská společnost žalobkyni informovala, že vlastník domu souhlasí s tím, že byt bude spolu s žalobkyní užívat její syn. Pokud žalobkyně namítá, že soud I. stupně nezkoumal důvody její nepřítomnosti v bytě, k tomu žalovaná uvedla, že tyto jsou irelevantní a poukázala v tomto směru na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] a nález Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 544/2000. Nadto soud I. stupně ani neměl čím se zabývat, když žalobkyně vážné důvody pro neužívání bytu od r. [rok] netvrdila, natož aby je doložila. Ze všeho uvedeného žalovaná dovozuje, že odvolání, resp. již žaloba představuje výkon práva žalobkyně, který je v rozporu s dobrými mravy a kterému proto nemůže být přiznána soudní ochrana. K vyjádření k odvolání žalovaná připojila přehled vlastnictví nemovitého majetku žalobkyně a fotografie rodinného domu s garáží, terasou, zahradou a bazénem v [obec], patřící žalobkyni. Proto žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

11. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud I. stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalobkyně i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně a v souladu s judikaturou i po stránce právní.

12. Není pochyb o tom, že výpověď datovaná [datum] obsahovala zákonem požadované náležitosti, tj. výpovědní důvod i poučení o právu nájemce navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o. z.), stejně jako o tom, že žalobkyně podala svoji žalobu včas (§ 2290 o. z.). Byť výpověď postrádá poučení nájemce o jeho právu vznést proti ní námitky, soud I. stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] správně uzavřel, že z tohoto důvodu není výpověď neplatná.

13. Zásadní a mezi účastníky spornou otázkou zůstalo naplnění žalovanou ve výpovědi z nájmu bytu užitého výpovědního důvodu, že bez jejího souhlasu dala žalobkyně byt do užívání jiné osobě v době, kdy v bytě trvale nebydlela (§ 2288 odst. 1 písm. a) o. z.). Ve shodě se soudem I. stupně dospěl rovněž odvolací soud k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti případu žalobě vyhovět nelze, když i podle přesvědčení odvolacího soudu byl žalovanou uplatněný výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. naplněn, neboť žalobkyně dala byt do užívání jiné osobě bez písemného souhlasu pronajímatele v době, kdy v bytě trvale nebydlela. Odvolací argumentaci žalobkyně spočívající v tom, že z ujednání účastníků v čl. II. odst. 2 písm. a) nájemní smlouvy vyplývá povinnost nájemce neposkytnout podnájem nebo užívání bytu nebo jeho části osobám neuvedeným v evidenčním listu, a že tedy u osob uvedených v evidenčním listu tento souhlas není třeba, nelze přisvědčit. Z takovéhoto ujednání totiž nelze dovodit, že žalovaná udělila žalobkyni jako nájemci en bloc souhlas s podnájmem nebo užíváním bytu nebo jeho části osobám uvedeným v evidenčním listu, resp. že by u těchto osob ani nebylo takového souhlasu třeba. Jak bylo v řízení prokázáno, syn žalobkyně [jméno] [jméno] byl v evidenčním listu uveden na základě oznámení žalobkyně o změně počtu osob, které spolu s ní v bytě žijí, pro účely stanovení výše záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, přestože v bytě od r. [rok] nejméně do [datum] trvale nebydlela a bydlela [anonymizováno] km od [obec], jak bylo v řízení rovněž prokázáno. K tomu třeba poznamenat, že uvedený výpovědní důvod nemusí trvat i v době doručení výpovědi nájemci, ale postačuje, že k porušení povinnosti zakládající výpovědní důvod došlo. Závěr soudu I. stupně o naplnění výpovědního důvodu tím, že žalobkyně dala do užívání jiné osobě bez písemného souhlasu pronajímatele byt v době, kdy v bytě trvale nebydlela, je tak prost pochybení. Pokud žalobkyně soudu I. stupně vytýká, že zamítl důkaz její účastnickou výpovědí, soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku tento svůj postup dostatečně vysvětlil a odvolací soud v něm neshledal pochybení. Důkaz účastnickým výslechem žalobkyně ostatně nemohl provést ani odvolací soud, neboť žalobkyně se odvolacího jednání nezúčastnila pro údajný pobyt v zahraničí, čímž dala jasně najevo svůj nezájem o provedení tohoto důkazu.

14. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, na jehož zdůvodnění postačí odkázat.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která měla úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada nákladů sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhrad po [částka] podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].