pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), [anonymizováno] uložil žalované zaplatit žalobci v téže lhůtě kapitalizovaný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 10% ročně od [datum] do [datum], tj. částku [částka] (výrok II), co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka], odpovídající 86% celkových nákladů řízení žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě podané u něj dne [datum], kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škod, poté, co žalovaná na jeho původní žalobní požadavek ve výši [částka] plnila po podání žaloby částkou [částka] a co bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno k částečnému zpětvzetí žaloby. Tvrzené újmy měly žalobci vzniknout následkem [anonymizována dvě slova] jeho osoby, vedeného posléze u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. [spisová značka], jehož usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o postoupení věci přestupkovému orgánu podle § 222 odst. 2 tr. řádu. Na odškodnění nemajetkové újmy, jež měla žalobci vzniknout z důvodu zahájení a vedení [anonymizována dvě slova], žádá žalobce po plnění žalované ve výši [částka] zaplatit [anonymizováno] ještě částku [částka] (původní žalobní požadavek činil [částka]). Na náhradu škody odpovídající žalobcem v průběhu [anonymizována dvě slova] vynaloženým nákladům obhajoby, v žalobě vyčísleným na [částka], požaduje žalobce po plnění žalované částkou [částka] doplatit rozdíl činící [částka]. Zaplacení částek [částka] a [částka] nárokuje žalobce na náhradu škod odpovídajících výdělku, který mu ušel z důvodu [anonymizována dvě slova] v obdobích vymezených v žalobě jednak jako (odvolanému) vedoucímu oddělení kulové střelby [anonymizována dvě slova] sportu [stát. instituce], organizační složky státu ([anonymizováno] i jen„ [anonymizována dvě slova]“), jednak jako (opětovně) nezvolenému prezidentu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], z. s. ([anonymizováno] i jen„ [anonymizováno]“). Úrok z prodlení v zákonné výši žádá žalobce z uvedených částek od [datum] do zaplacení a v případě žalovanou dne [datum] uhrazené částky jen do tohoto data s tím, že nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum].

3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobcovo [anonymizována dvě slova] bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum] pro [anonymizována dvě slova] údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku. Dne [datum] byla ve věci podána obžaloba k Okresnímu soudu Plzeň-město ([anonymizováno] v části pojednávající o skutkových zjištěních jen„ okresní soud“), dne [datum] okresní soud rozhodl [anonymizována dvě slova], proti kterému žalobce podal odpor. Okresní soud uznal žalobce rozsudkem ze dne [datum] vinným ze [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dva a půl roku, [anonymizováno] žalobci uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních a dozorčích orgánů v právnických osobách na dobu pěti let a uložil žalobci peněžitý trest ve výši [částka]. K žalobcovu odvolání Krajský soud v Plzni usnesením ze dne [datum] odsuzující rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm okresní soud znovu rozhodl usnesením ze dne

[datum] tak, že věc se podle § 222 odst. 2 tr. řádu postupuje [anonymizována dvě slova] pro [příjmení] kraj – [anonymizováno] pracoviště v [obec] s tím, že stíhaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek podle [ustanovení pr. předpisu], o účetnictví. Takto postoupený skutek byl v usnesení vymezen tak, že žalobce v období od [datum] do [datum] jako statutární orgán spolku [anonymizováno] střelecký klub [anonymizována dvě slova] [obec] ([anonymizováno] jen„ [anonymizována dvě slova] [obec]“), odpovědný za hospodaření spolku, nezajistil dostatečný dohled nad již pravomocně odsouzeným hospodářem spolku [jméno] [příjmení], kterého pověřil vedením účetnictví, čímž nebylo vedeno účetnictví klubu v souladu s ustanovením [ustanovení pr. předpisu], o účetnictví, neboť nebyly prováděny roční inventarizace majetku, byly zakládány účetní doklady bez podpisového záznamu osoby odpovědné za účetní případ či osoby odpovědné za jeho zaúčtování, v účetním období let [rok] a [rok] byla vedena nesprávně evidence příjmů souvisejících s účetním obdobím, peněžní deník nebyl podepsán odpovědnou osobou, nebyla vedena kniha pohledávek a závazků a pomocné knihy evidence hmotného majetku a zásob a rovněž nebyla vedena pokladní kniha a evidence jízd motorového vozidla [anonymizována dvě slova].

4. [anonymizováno] soud prvního stupně zjistil, že žalobcovo [anonymizována dvě slova] bylo rozsáhle medializováno a že„ mediální masáž do určité míry organizoval pan [příjmení] ve spojitosti s redaktorem [příjmení]“, jak vzal za prokázáno žalobcovým výslechem. Žalobcova manželka, pracující jako učitelka, čelila kritickým připomínkám ze strany kolegů, vědomost okolí o žalobcově [anonymizována dvě slova] pociťovali i žalobcův syn, t. č. pracující jako asistent soudce Krajského soudu v Plzni, a dcera. [anonymizována dvě slova] žalobce stresovalo, nicméně negativně nepoznamenalo ani jeho vztah s dětmi, ani k manželce, kteří věřili v jeho nevinu. Výslechem svědka [příjmení], ředitele [anonymizována dvě slova], vzal soud prvního stupně za prokázané, že svědka nevedlo k odvolání žalobce z funkce vedoucího oddělení kulové střelby žalobcovo [anonymizována dvě slova], neboť svědek ctil presumpci neviny, jak uvedl při výslechu, ale ztráta důvěry svědka v žalobce zapříčiněná tím, že žalobce měl v kanceláři lovecké trofeje, že byl součástí problémů ve vztazích mezi„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ a že žalobce svědka neinformoval o svém [anonymizována dvě slova].

5. Soud prvního stupně vzal za prokázané rovněž to, že v době, kdy byl žalobce statutárním orgán [anonymizována dvě slova] [obec], skutečně došlo v rámci hospodaření tohoto klubu k nesrovnalostem, za které byl pravomocně odsouzen hospodář klubu [jméno] [příjmení], že na tyto nesrovnalosti poukázal v rámci svého projevu na 11. sjezdu [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], soudem prvního stupně rovněž vyslechnutý jako svědek, a že toto svědkovo vystoupení, jakožto dlouholetého člena tohoto [anonymizováno] a osoby známé ve [anonymizováno] prostředí, bylo sto ovlivnit delegáty sjezdu při žalobcově ne (znovu) zvolení prezidentem [anonymizováno]. Podle soudu prvního stupně tak žalobcovo [anonymizována dvě slova] nebylo příčinou ani jeho odvolání, ani ne (znovu) zvolení. Výslechem svědka [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že uvedené nesrovnalosti a nedostatky v činnosti žalobce jako předsedy [anonymizována dvě slova] [obec] záležely v tom, že od roku [rok] nesvolal členskou schůzi, neschvalovaly se rozpočty, nikdo ze členů klubu nevěděl, jak funguje hospodaření klubu, z peněz klubu bylo zakoupeno vozidla [anonymizováno] s nadstandardní výbavou, žalobce přitom žádnému z členů klubu neřekl, že vozidlo je klubu, pro účely klubu se nevyužívalo. Nespokojenost členů [anonymizována dvě slova] [obec] s tím, jak žalobce klub vede, byla ve [anonymizováno] prostředí známa.

6. Konečně soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce uplatnil posléze zažalované nároky u žalované dne [datum] a že žalovaná plnila jen v rozsahu již shora uvedeném.

7. Uvedené soud prvního stupně právně posoudil s poukazem na ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, 2, § 14 odst. 3, § 15 odst. 1, 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ([anonymizováno] i jen„ OdpŠk“). Uzavřel, že žalobcovo [anonymizována dvě slova] je vzhledem k jeho výsledku namístě kvalifikovat jako nezákonné, kterážto skutečnost obecně zakládá nároky jak na náhradu [anonymizováno] stíháním způsobené škody, tak v jeho důsledku vzniklé imateriální újmy.

8. Nárok na náhradu škody odpovídající nákladům obhajoby soud prvního stupně shledal důvodným jen v rozsahu částky [částka] s tím, že se sice ztotožňuje s posouzením žalované, pokud z konkrétních důvodů krátila žalobci poskytnuté odškodnění ve vztahu k jednotlivým úkonům obhajoby, ale že žalovaná pochybila při výpočtu, pročež měla žalobci na náhradu škody z tohoto důvodu správně poskytnout částku vyšší právě o [částka]. Ve zbytku, tj. ohledně částky [částka], soud prvního stupně shledal ve shodě s obrannou argumentací žalované žalobu v tomto nároku nedůvodnou.

9. K zamítnutí nároků na náhradu ušlého zisku byl soud prvního stupně veden již předznamenaným skutkovým závěrem o absenci příčinné souvislosti mezi žalobcovým [anonymizováno] stíháním a jeho odvoláním z funkce vedoucího oddělení kulové střelby [anonymizována dvě slova], resp. nezvolením prezidentem [anonymizováno]. V druhém případě k tomu dodal, že jde o volenou pozici, že volba závisela na rozhodnutí jednotlivých delegátů a že je„ do určité míry přirozené, že po určitém časovém období dojde k obměně na pozici prezidenta takového zájmového [anonymizováno]“.

10. Nárok na odškodnění nemajetkové újmy soud prvního stupně posoudil tak, že žalobci vznikla v důsledku [anonymizována dvě slova] nehmotná újma, kterou je namístě odškodnit v penězích. Uvedl, že žalobce byl stíhán pro [anonymizována dvě slova], za který mu v případě odsouzení hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta a že jeho [anonymizována dvě slova], trvající dva roky a čtyři měsíce, bylo značně medializováno nejen na regionální, ale i na celostátní úrovni, že bylo„ značně vnímáno“ v rámci sportovního prostředí [anonymizováno] sportu, v němž se žalobce pohyboval dlouhá léta a dosáhl zde významných úspěchů, dokonce na reprezentační úrovni, a že právě v tomto prostředí v důsledku [anonymizována dvě slova] značně utrpěla žalobcova pověst, došlo zde k jeho značné dehonestaci a zásadnímu poškození jeho pověsti. Zejména zohledněním posledně uvedeného faktoru a i s přihlédnutím ke třem porovnaným případům odškodnění, v nichž poškození [anonymizováno] stíháním obdrželi na odškodnění částky [částka], [částka], resp. [částka], shledal soud prvního stupně adekvátním odškodněním újmy vzniklé žalobci částku [částka].

11. Z vyložených důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl jen co do částky [částka] ([částka] na doodškodnění imateriální újmy po částečném plnění žalované částkou [částka] a [částka] na náhradu nákladů obhajoby), kterou žalované uložil zaplatit spolu s úroky z prodlení požadovanými důvodně v zákonné výši a od uplynutí šestiměsíční lhůty k plnění, běžící od uplatnění nároku u žalované, to vše v prodloužené pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., a ve zbytku žalobu zamítl. Přiznání kapitalizovaných úroků z prodlení výrokem II rozsudku soud prvního stupně neodůvodnil, zjevně však vyšel z toho, že žalovaná částečně plnila dne [datum], a proto přiznal žalobci z částečného plnění úrok z prodlení právě jen do tohoto data.

12. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu], vycházeje po srovnání tarifních hodnot všech zažalovaných nároků z toho, že žalovaná uspěla v rozsahu 93% předmětu řízení, a proto jí přísluší 86% celkových nákladů, sestávajících z deseti paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] za v řízení vykonané úkony.

13. Oba účastníci napadli rozsudek soudu prvního stupně včasnými a přípustnými odvoláními. Žalobce jím brojil proti zamítavému výroku o věci samé, a to, jak upřesnil na odvolacím jednání, v rozsahu nároků na náhradu ušlého zisku, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím. Žalovaná napadla odvoláním první vyhovující výrok o věci samé.

14. Žalobce v odvolání nesouhlasil s důvody, které vedly soud prvního stupně k závěru o absenci příčinné souvislosti.

15. Ve vztahu k odvolání z funkce vedoucího zaměstnance [anonymizována dvě slova] soud prvního stupně podle žalobce sice vyšel z toho, co mu sdělil svědek [příjmení], svědkem uváděné důvody však nebyly sto zapříčinit samy o sobě žalobcovo odvolání z funkce, zastávané již od roku [rok] O výzdobě žalobcovy kanceláře svědek věděl, jak sám připustil, již od roku [rok], žalobci v této souvislosti nikdy ničeho nevytkl a nevyzval ho k odstranění mysliveckých předmětů. Absence vztahu příčinnosti této skutečnosti s žalobcovým odvoláním z funkce v roce [rok] je podle žalobce zcela zřejmá. K údajně deficitní spolupráci mezi [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [obec] z viny žalobce nebyl svědek schopen uvést cokoliv bližšího, žalobcova pracovní hodnocení byla bez výjimky kladná. Jediná skutečnost, která podle žalobce mohla a„ ve skutečnosti i zapříčinila onu ztrátu důvěry“, v důsledku níž byl svědkem [příjmení] odvolán z funkce, spočívala v tom, že žalobce zaměstnavatele skutečně neinformoval o průběhu [anonymizována dvě slova], konkrétně pak o svém nepravomocném odsouzení. Pokud by však nebylo [anonymizována dvě slova], nebylo by podle žalobce o čem (ne) informovat. [anonymizována dvě slova] dle žalobcova přesvědčení zůstalo prvotní příčinou, bez níž by k jeho odvolání nedošlo, jakkoliv by k této prvotní příčině přistoupila další okolnost představovaná„ nedostatkem sdílnosti o podrobnostech [anonymizováno] řízení“; k tomu žalobce poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Žalobce nadto nerozumí tomu, z jakého důvodu svědek [příjmení] považoval neinformování o probíhajícím [anonymizováno] řízení za jednání, které je„ za hranou“, jak výslovně uvedl. Žalobce k takové informační povinnosti nezavazovala ani pracovní smlouva, ani zákon či vnitřní směrnice zaměstnavatele. O tom, že zásadní příčinou žalobcova odvolání z funkce po bezmála 25 letech jejího zastávání bylo [anonymizována dvě slova], svědčí podle žalobcova názoru i anonymy doručené jeho zaměstnavateli před odvoláním.

16. Stejně tak je podle žalobce nesprávný i závěr soudu prvního stupně, že [anonymizována dvě slova] nebylo příčinou jeho nezvolení prezidentem [anonymizováno]. Úsudek soudu prvního stupně o údajných účetních nesrovnalostech nemá oporu v provedeném dokazování, žádné přestupkové řízení vůči žalobci po postoupení věci vedeno nebylo a jako přestupek nebylo jeho údajně nesprávné hospodaření v [anonymizována dvě slova] [obec] označeno ani soudem. Žalobce souhlasí s tím, že delegáty 11. sjezdu [anonymizováno] jistě ovlivnil projev svědka [příjmení]; podstatným však shledává, že obsahem projevu byly„ informace z [anonymizováno] spisu, navíc vůbec nesouvisející s výkonem funkce prezidenta [anonymizováno]“, resp.„ podrobnosti mající původ v tehdy probíhajícím [anonymizována dvě slova]“. I zde tedy podle žalobce zůstává [anonymizována dvě slova] prvotní příčinou, bez níž by byl znovu zvolen prezidentem [anonymizováno].

17. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v jeho odvolání dotčené části zamítavého výroku tak, že žalobě co do částky [částka] s příslušenstvím vyhoví.

18. Žalovaná v odvolání proti vyhovujícímu výroku I napadeného rozsudku vytkla soudu prvního stupně, že v rámci úvah vedoucích ho k přiznání – podle jejího názoru nepřiměřeně vysokého – odškodnění imateriální újmy přecenil dopady [anonymizována dvě slova] v žalobcově osobnostní sféře (rodinných vztazích a zejm. pak ve [anonymizováno] prostředí) a že použil ke srovnání nepřiléhavou odškodňovací judikaturu. Výpovědi žalobce, jeho syna a manželky jsou podle žalované nutně subjektivní. Případný negativní dopad [anonymizována dvě slova] na svědky se neodškodňuje. Podle žalované lze pochopit nelibost žalobcova syna nad tím, že se při zadání jeho jména do internetového vyhledávače na prvním místě objeví informace o [anonymizována dvě slova] jeho stejnojmenného otce,„ shoda jmen však není skutečnost, za kterou nese [země] odpovědnost“. Žádný ze svědků netvrdil, že by [anonymizována dvě slova] zhoršilo vztahy v rodině, naopak všichni rodinní příslušníci žalobce podporovali a důvěřovali mu. K soudem prvního stupně z výpovědi žalobcovy manželky zjištěnému omezení společenského života manželů [příjmení] spojeného se střelectvím žalovaná podotkla, že se jí jeví být vcelku logické, byli-li to právě členové [anonymizována dvě slova] [obec], kteří na žalobce podali [anonymizováno] oznámení, kteří žádali pro klub odškodnění a kteří chtěli, aby žalobce přestal vykonávat vrcholné funkce v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Podle žalované je zjevné,„ že společenství lidí, které usiluje o odškodnění žalobcem, se bude žalobce a jeho rodina vyhýbat a byl-li jejich společenský život s tímto spolkem spjat, pak se přirozeně musel omezit“. Takový stav podle žalované není důsledkem [anonymizována dvě slova], ale„ napjatých společenských vztahů mezi členy střelecké komunity způsobené vzájemnou animozitou a činností žalobce ve spolku před zahájením jeho [anonymizována dvě slova]“. Žalobce tedy podle žalované mezi střelci nepoškodilo nezákonné [anonymizována dvě slova], ale„ odraz samotného skutku, který [anonymizováno] řízení nebyl vyvrácen“. Podle žalované musí„ vedení vrcholných sportovních organizací, svazů, které zajišťují účast sportovců na [anonymizována dvě slova], dbát na svou morální zachovalost a příklad, který sportovcům a veřejnosti dávají“. Hájil-li se žalobce v [anonymizováno] řízení tím, že neznal své povinnosti při správě spolku a že jako jeho předseda neměl přehled o jeho hospodaření a účetnictví, pak je podle žalované logické, že takovou zachovalou osobou není. K soudem prvního stupně zmíněné medializaci [anonymizována dvě slova] žalovaná poukázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Soudem prvního stupně citovaná odškodňovací rozhodnutí byla podle žalované vydána v trestních věcech zcela jiných parametrů, žalované se jeví být přiléhavější ustálená judikatura zdejšího odvolacího soudu, podle níž přísluší nedůvodně trestně stíhaným zastupitelům města Postoloprty na odškodnění částka [částka].

19. Ve vztahu k té části vyhovujícího výroku I napadeného rozsudku, v níž soud prvního stupně přepočtením co do základu plně aprobované argumentace žalované přiznal žalobci ještě částku [částka] na náklady obhajoby, pak žalovaná namítla,„ že je na právním posouzení soudu, zda bude vynaložené náklady považovat za účelné či nikoliv“ a že„ upozorňuje na účtovaný úkon ze dne [datum] – návrh na doplnění dokazování, který za účelně vynaložený úkon obhajoby nelze mít a neměla být za něj přiznána náhrada“.

20. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I a zamítl žalobu i ohledně tam přisouzených nároků.

21. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že negativní zátěž [anonymizována dvě slova] člena rodiny pro ostatní členy rodiny nelze přehlížet. Podpora rodiny, díky níž žalobce zvládl jedno z nejtěžších životních období bez„ trvalejších fatálních [anonymizována dvě slova]“, a jeho vnitřní síla nemohou být okolnostmi odůvodňujícími nižší satisfakci oproti poškozenému, jemuž se v důsledku [anonymizována dvě slova] rodina rozpadne, nebo který utrpí psychické následky.

22. Proto žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku ve vyhovujícím výroku I jako věcně správného.

23. Odvolací soud přezkoumal k odvolání obou účastníků a v jimi vytyčených mezích napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení předcházejícího jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a po částečném zopakování soudem prvního stupně provedeného dokazování listinami, z nichž soud prvního stupně ničeho nezjistil, shledal zčásti důvodným odvolání žalované. Odvolání žalobce není důvodné.

24. Z anonymního dopisu došlého [anonymizována dvě slova] dne [datum] odvolací soud zjistil, že je zde žalobce označen jako„ největší tunelář a podvodník“, a to v souvislosti se svým prezidentstvím [anonymizována dvě slova] svazu. [anonymizováno] stíháním pisatelé anonymu neargumentují. Dopis je označen rukou psanou poznámkou připojenou svědkem [příjmení]:„ p. [příjmení] – k dalšímu řízení“.

25. Z anonymního dopisu došlého [anonymizována dvě slova] dne [datum], adresovaného řediteli Ing. [jméno] [příjmení], odvolací soud zjistil, že jeho údajnými autory jsou„ střelci [anonymizována dvě slova] sportu [anonymizováno]“ a jeho gros spočívá ve vylíčení, jakým všemožným způsobem žalobce„ rozkradl“ prostředky [anonymizována dvě slova] [obec], což má být„ všeobecně známo mezi střelci jak v [země], tak v zahraničí“. Ve vztahu k žalobcovu [anonymizována dvě slova] je přičiněna zmínka, že adresát dopisu je„ o celé záležitosti“ týkající se žalobce jistě dobře informován,„ včetně jeho obvinění a dokonce již rozsudku, kdy byl Městským soudem v Plzni odsouzen podmíněným trestem 10 měsíců a zákazem činnosti na 5 let“. Dopis je označen rukou psanou poznámkou připojenou svědkem [příjmení]:„ p. [příjmení] – k vyřízení ihned!“.

26. Z usnesení o zahájení žalobcova [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [anonymizováno] oznámení na žalobce podal svědek [příjmení] jako předseda výboru [anonymizována dvě slova] [obec], zvoleného na členské schůzi konané dne [datum] namísto předchozího výboru ve složení žalobce, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. K podání [anonymizováno] oznámení vedl oznamovatele audit, který zadal jeho nový výbor a z nějž měly vyplynout skutečnosti, které pak byly základem [anonymizováno] oznámení a posléze i skutku vymezeného v usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova].

27. Z přepisu projevu svědka [příjmení] na 11. sjezdu delegátů [anonymizováno], konaném dne [datum], odvolací soud zjistil, že v něm svědek seznámil přítomné s náhledem stávajícího vedení [anonymizována dvě slova] [obec] na činnost předchozího vedení a zejm. pak žalobce, a to v zásadě shodně s obsahem již v roce 2016 podaného [anonymizováno] oznámení (mj. námitka zakoupení a provozu vozidla [anonymizováno] používaného pro soukromé účely). Obsahem projevu byla i informace o zahájeném [anonymizována dvě slova] a o tom, že se v něm [anonymizována dvě slova] [obec] připojil s nárokem na náhradu škody ve výši více než [částka]. Konečně svědek [příjmení] prezentoval svůj názor, že„ ať již vyšetřování a následný soud dopadne jakkoli, již tím, že znovu kandiduje pan [příjmení] na prezidenta, poškozuje celý [anonymizováno]“.

28. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že jím bylo v žalobcově [anonymizováno] věci odmítnuto dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], jímž krajský soud zamítl stížnost státního zástupce proti usnesení okresního soudu ze dne [datum] o postoupení věci. Nejvyšší soud k věci uvedl mj. následující:„ (p) okud jde o právní závěr soudů nižších stupňů, podle nichž jednáním obviněného nedošlo k ohrožení majetkových práv [anonymizována dvě slova] klubu [anonymizována dvě slova] [obec] jako dotčené účetní jednotky, Nejvyšší soud ho nepovažuje za správný. Námitky nejvyššího státního zástupce jsou v tomto ohledu důvodné… Pokud tedy obviněný svým jednáním umožnil [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] údajů o stavu hospodaření a jmění, na základě kterého nebylo možné ověřit použití prostředků klubu ve stotisícových hodnotách, je nutné dospět k závěru, že obviněný jako pomocník mohl přispět k ohrožení majetkových práv klubu“, a [anonymizováno]:„ (p) rotože však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný [jméno] [příjmení] se mohl dopustit nanejvýš účastenství ve formě pomoci k [anonymizována dvě slova] údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, sám zvažoval použití ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Vzhledem ke všem rozhodným okolnostem posuzovaného případu pak usoudil, že s poukazem na zásadu subsidiarity [anonymizováno] represe není nutné u obviněného uplatnit [anonymizováno] odpovědnost, protože jednání obviněného není natolik společensky škodlivé, aby k jeho postihu nepostačovalo uplatnění odpovědnosti podle zákona o účetnictví, jak rozhodly soudy nižších stupňů. Tento závěr učinil Nejvyšší soud zejména s ohledem na větší časový odstup od [anonymizováno] stíhaného jednání (více než 4 roky), za které byl jeho pachatel ([jméno] Huml) již dříve dostatečně potrestán, přičemž obviněný se podílel na nikoli řádném vedení účetnictví dotčeného klubu jen jako pomocník. Za těchto okolností je projednání skutku, který spáchal obviněný, v přestupkovém řízení dostatečné.“

29. Na podkladě takto zopakovaného dokazování odvolací soud dospěl s přihlédnutím k odvolacím námitkám obou účastníků k níže uvedeným závěrům.

30. Soud prvního stupně zjistil správně, byť nikoliv zcela úplně průběh žalobcova [anonymizována dvě slova], vymezil-li jeho konec usnesením okresního soudu o postoupení věci ze dne [datum], ač [anonymizována dvě slova] definitivně skončilo až shora uvedeným usnesením dovolacího soudu ze dne [datum].

31. Správný je i právní závěr soudu prvního stupně o nezákonnosti (nedůvodnosti) žalobcova [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk; k němu lze dodat, že ve vztahu k [anonymizována dvě slova] skončenému postoupením věci do přestupkového řízení byl shodný závěr formulován v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

32. Odvolací soud sdílí i úsudek soud prvního stupně, že se žalobce dopustil jednání, které mohlo být hodnoceno jako přestupek, a to„ minimálně“ jako přestupek, jak vyplývá z citovaného usnesení dovolacího soudu. Žalobcova odvolací námitka, že za přestupek nebyl odsouzen a že jeho jednání nebylo jako přestupek kvalifikováno ani soudem, se míjí s podstatou věci. O tom, že výsledek přestupkového řízení je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou [anonymizováno] stíháním nerozhodný, nemůže být sporu (viz rozsudek citovaný pod předchozím bodem). Kvalifikování žalovaného jednání jako přestupku soudem je vyloučeno; žalobce zde přehlíží, že podstatou rozhodnutí o postoupení věci podle § 222 odst. 2 tr. řádu není právní kvalifikace zažalovaného jednání, ale náležité zjištění skutku, mající oporu ve výsledcích dokazování provedeného v hlavním líčení.

33. V této souvislosti odvolací soud připomíná zásadu, podle níž je soud rozhodující v řízení o odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. vázán zrušujícím či měnícím rozhodnutím, a tedy není oprávněn sám hodnotit nejen zákonnost či věcnou správnost rozhodnutí dotčeného (měněného či rušeného), ale i důvody rozhodnutí měnícího či rušícího. V poměrech souzené věci je„ rušeným“ rozhodnutím usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] a„ rušícím“ rozhodnutím usnesení okresního soudu o postoupení věci. Z něj se jasně a pro odškodňovací řízení závazně podává, že v účetnictví [anonymizována dvě slova] [obec] byl za žalobcova předsednictví nepořádek a že žalobce nezajistil, ač měl, náležitý dohled nad vedením účetnictví. Nejvyšší soud k tomu ve shora pod bodem 28 citovaném konečném rozhodnutí v předmětné [anonymizováno] věci dodal, že tímto žalobcovým jednáním došlo k ohrožení majetkových práv [anonymizována dvě slova] [obec] a že se žalobce podílel na nikoli řádném vedení účetnictví tohoto klubu. Uvedené závěry nemohou být v odškodňovacím řízení revidovány a jakkoliv nemají vliv na kvalifikování [anonymizována dvě slova] jako nezákonného, lze je zohlednit při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizováno] stíháním (k tomu viz níže). Argumentace žalobce směřující snad k tomu, že při vedení [anonymizována dvě slova] [obec] nijak nepochybil a ničeho se nedopustil, nebyl-li odsouzen ani za přestupek, nemůže obstát.

34. Ve vztahu k nároku na náhradu škody představované náklady obhajoby odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku, potud dotčeného odvoláním žalované ve vyhovujícím výroku I v rozsahu částky [částka], konstatuje, že soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním o rozsahu žalobci poskytnuté obhajoby a při právním posouzení tohoto nároku správně vyšel z ustanovení § 31 odst. 3 OdpŠk (jakkoliv jej necitoval) a příslušných ustanovení [ustanovení pr. předpisu], advokátní tarif. Žalovaná v odvolání přehlíží, že na jí snad zpochybňovaný úkon obhajoby představovaný podáním návrhu na doplnění dokazování dne [datum] sama plnila, zpochybnila zcela jiné úkony, jejichž posouzení zůstalo po částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení. Tomuto posouzení soudem prvního stupně nemá odvolací soud co vytknout.

35. Ohledně nároků na náhradu ušlého zisku se odvolací soud po provedeném odvolacím přezkumu plně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně o absenci příčinné souvislosti jak ve vztahu k žalobcovu odvolání z funkce vedoucího zaměstnance [anonymizována dvě slova] (dne [datum]), tak nezvolení prezidentem [anonymizováno] (dne [datum]), jakkoliv obě skutečnosti jistě spadají do doby vedení [anonymizována dvě slova].

36. Pokud jde o žalobcovo odvolání z funkce, odvolací soud nemá co vytknout soudem prvního stupně provedenému hodnocení výslechu svědka [příjmení], který, vypovídaje po poučení podle § 126 o. s. ř., kategoricky vyloučil, že by žalobce odvolal proto, že byl trestně stíhán; uvedené podle odvolacího soudu logicky odpovídá tomu, že v době žalobcova odvolání z funkce trvalo [anonymizována dvě slova] již více než jeden rok. Pokud by měl být žalobce odvolán z funkce z důvodu svého [anonymizována dvě slova], jistě by k tomu jeho zaměstnavatel přikročil dříve. Odvolací polemika s tím, jak dlouho svědek věděl o výzdobě žalobcovy kanceláře a že nebyl schopen blíže identifkovat problémy mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] z viny žalobce, postrádá význam; žalobce v odvolání sám připustil, že v něj svědek ztratil důvěru, jak správně zjistil soud prvního stupně.

37. Žalobcovy úvahy o [anonymizována dvě slova] jako prvotní příčině odvolání, jakkoliv by za ztrátou důvěry měl být„ nedostatek sdílnosti o podrobnostech [anonymizováno] řízení“, jsou podle odvolacího soudu nepřípadné, stejně jako poukazy na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. V prvním z nich Ústavní soud rozhodoval o poškozeném (dříve primátorovi a senátorovi), který byl [anonymizováno] stíháním zasažen na politické kariéře, neboť jej„ jeho“ politická strana odmítla z důvodu [anonymizována dvě slova] zařadit na volební kandidátku, s poukazem na politickou kulturu. Druhý z nich se týkal trestně stíhaného živnostníka, který v souvislosti s úkony svého [anonymizována dvě slova] nemohl vykonávat podnikatelskou činnost. Situace žalobce, odvolaného z funkce vedoucího zaměstnance hluboko po zahájení [anonymizována dvě slova], a to nadřízeným, který souvislost odvolání s [anonymizováno] stíháním kategoricky vyloučil, je oproti skutkovému podkladu obou nálezových rozhodnutí zřetelně odlišná.

38. K jinému závěru ohledně příčinné souvislosti odvolací soud nevede ani obsah žalobcem v tomto ohledu zdůrazňovaných anonymů, zejm. pak druhého z nich, doručeného žalobcovu zaměstnavateli těsně před odvoláním. Jádro obsahu tohoto anonymu totiž tkví ve zcela jiných skutečnostech než faktu vedení [anonymizována dvě slova], zmíněnému v zásadě na okraj s tím, že jde o skutečnost žalobcovu zaměstnavateli jistě dobře známou. Žalobcova polemika s tím, zda bylo na místě, aby svědek [příjmení] vyhodnotil žalobcovu„ nesdílnost“ o svém nepravomocném odsouzení jako„ za hranou“, je bez významu. Takové vyhodnocení bylo věcí svědka [příjmení], s [anonymizováno] stíháním, o němž svědek [příjmení] věděl, tato otázka nesouvisí.

39. Stejně tak s [anonymizováno] stíháním i podle odvolacího soudu nijak nesouvisí projev svědka [příjmení] na 11. sjezdu [anonymizováno], který soud prvního stupně shledal (s ohledem na obsah projevu a osobu svědka, t. č. předsedu [anonymizována dvě slova] [obec], podle odvolacího soudu zcela logicky) tou okolností, která byla významně způsobilá ovlivnit delegáty sjezdu při volbě nového prezidenta. Žalobcova odvolací námitka, že svědek delegátům zprostředkoval„ informace z [anonymizováno] spisu“, resp.„ podrobnosti mající původ v tehdy probíhajícím [anonymizována dvě slova]“, je zřetelně zavádějící. Byl to totiž právě svědek [příjmení], kdo za [anonymizována dvě slova] [obec] podal na žalobce [anonymizováno] oznámení, přičemž delegátům přednesl jen důvody, které ho k tomu vedly, nikoliv skutečnosti snad zjištěné z [anonymizováno] spisu; byl to naopak policejní orgán, kdo„ zjišťoval“ od svědka. Fakt zahájení a vedení žalobcova [anonymizována dvě slova] byl pro svědka [příjmení] zjevně podružnou veličinou, pokud uvedl:„ ať již vyšetřování a následný soud dopadne jakkoli, již tím, že znovu kandiduje pan [příjmení] na prezidenta, poškozuje celý [anonymizováno]“. Takto svůj náhled prezentoval i delegátům. Úsudek žalobce o jeho [anonymizována dvě slova] jako prvotní příčině, bez níž by byl znovu zvolen prezidentem [anonymizováno], je tedy jen spekulací, nijak nezohledňující skutečné okolnosti věci a v jejich rámci i důvody neznovuzvolení„ jeho“ výboru [anonymizována dvě slova] [obec], k čemuž došlo již dne [datum], a tedy se značným odstupem před zahájením [anonymizována dvě slova].

40. Konečně pokud jde o nárok na odškodnění za nehmotné následky [anonymizována dvě slova], soud prvního stupně nepochybil ani citací na věc přiléhajících zákonných ustanovení, ani vymezením kritérií přijatých a odůvodněných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] tj. povahy [anonymizováno] věci, délky [anonymizována dvě slova] a dopadů [anonymizována dvě slova] do osobnostní sféry poškozeného. Úvahy, jež byly soudu prvního stupně podkladem pro posouzení tohoto nároku, však odvolací soud nesdílí, a i s přihlédnutím k odvolacím námitkám žalované, jež potud shledal případnými, k tomu uvádí následující.

41. Předně je nutno soudu prvního stupně vytknout, že sice identifikoval povahu [anonymizováno] věci a určil délku žalobcova [anonymizováno], blíže je však nehodnotil. Pokud by tak učinil, musel by dospět k závěru, že [anonymizována dvě slova] trvající jen o málo více než dva roky nelze hodnotit (ani) z pohledu satisfakce újmy způsobené nezákonným rozhodnutím jako delší a že žalobce byl stíhán„ jen“ pro [anonymizováno], za který mu s přihlédnutím k jeho bezúhonnosti reálně nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, v čemž musel být utvrzen nepravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně.

42. Tak zásadní navýšení žalovanou poskytnuté peněžní satisfakce, k níž přistoupil soud prvního stupně, by proto podle odvolacího soudu muselo být odůvodněno přítomností skutečně tíživých [anonymizováno] v žalobcově osobnostní sféře. Soud prvního stupně je vzal za prokázané zejm. v tom ohledu, že žalobce byl [anonymizováno] stíháním„ značně dehonestován“ a na své pověsti„ zásadně poškozen“ mezi střelci, ve [anonymizováno] prostředí, v němž se řadu let pohyboval, byl zde takříkajíc doma a dosáhl zde jistě nezpochybnitelných úspěchů.

43. Uvedeným závěrem však soud prvního stupně, v čemž nelze nepřisvědčit žalované, přehlédl, že [anonymizována dvě slova] nebylo příčinou, ale následkem opozice, jež byla vůči žalobci zaujata„ mezi střelci“; vždyť [anonymizováno] oznámení na něj podali sami„ střelci“ poté, co byl v roce [rok]„ vyobcován“ z výboru svého domovského klubu [anonymizována dvě slova] [obec], pobočného spolku [anonymizováno]. Soud prvního stupně razantním navýšením odškodnění nepřihlédl ani k tomu, že žalobce se byť jen absencí kontroly nad vedením účetnictví v klubu [jméno] [příjmení] dopustil škodlivého jednání. Profesní důsledky (odvolání z funkce, nezvolení prezidentem) nelze přičíst, jak shora rozvedeno, [anonymizována dvě slova]. Rodina pak žalobce„ podržela“. Uvedenými závěry odvolací soud rozhodně nebagatelizuje negativní důsledky [anonymizována dvě slova] pro žalobce, žalobci v důsledku zahájení a vedení [anonymizována dvě slova] jistě vznikla určitá nehmotná újma, kterou je namístě odškodnit, jak shledala i žalovaná, v penězích. Adekvátním odškodněním této újmy se však odvolacímu soudu jeví být vzhledem k rozvedenému částka [částka], poskytnutá žalovanou žalobci dobrovolně.

44. Uvedená částka je podle odvolacího soudu odpovídající satisfakcí jak ve srovnání se soudem prvního stupně identifikovanými případy, v nichž byli poškození stíháni jednak výrazně delší dobu, jednak ve všech případech pro zločiny s výrazně vyššími trestními sazbami, tak ve srovnání s žalovanou nabídnutými věcmi [anonymizováno] stíháním poškozených zastupitelů města Postoloprty.

45. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve vyhovujícím výroku o věci samé I co do částky [částka] s příslušenstvím, přiznané žalobci na dalším odškodnění nemajetkové újmy, tak, že žalobu zamítl jako nedůvodnou, a ve zbytku, tj. v tomto vyhovujícím výroku ohledně částky [částka] s příslušenstvím, požadované na nákladech obhajoby, a v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky [částka] s příslušenstvím, odpovídající dvěma nárokům na náhradu ušlého zisku, jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

46. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2, 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), vycházeje z toho, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] [rok]). [anonymizováno] odvolací soud vyšel z pravidla, podle nějž je při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. AT (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] [rok]), a konečně z toho, že v případě nároků na odškodnění nemajetkové újmy činí tarifní hodnota věci [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Na poměru tarifních hodnot v řízení před soudem prvního stupně se výsledkem odvolacího řízení ničeho nezměnilo, na vyčíslení prvostupňových nákladů v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšné žalované, jak by provedeno v napadeném rozsudku, lze pro stručnost odkázat. Za odvolací řízení, v němž žalovaná neuspěla jen ve zcela nepatrné části jeho předmětu, tj. ohledně částky [částka], přísluší žalované podle § 142 odst. 3 o. s. ř. jeho plné náklady, odpovídající podle § 1 odst. 3 a [ustanovení pr. předpisu] třem paušálním náhradám po 300 [spisová značka] za odvolání, účast na jednání odvolacího soudu a přípravu na něj.

47. Celkem tedy náklady řízení žalované před soudy obou stupňů činí [částka], jež odvolací soud uložil žalobci zaplatit ve lhůtě k plnění podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.