o odvolání žalobce a odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně [anonymizována dvě slova] do částky [částka] zastavil (výrok I.); žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] zamítl (výrok II.); žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.); žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] zamítl (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů [anonymizováno] (výrok V.). Takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne [datum], jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka], a to jednak z titulu náhrady škody ve výši [částka] jakožto nákladů vynaložených na svoji obhajobu v [anonymizováno] vedeném u Okresního soudu Brno-venkov sp.zn. [spisová značka] a dále z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím o zahájení [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby.

2. Na základě nesporných tvrzení účastníků a skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno [anonymizována dvě slova] žalobce pro [anonymizována dvě slova] těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a [anonymizována dvě slova] výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku s [anonymizováno] sazbou 3 - 10 let. Proti tomuto usnesení podal žalobce [datum] stížnost, která byla zamítnuta a [datum] byla u Okresního soudu Brno-venkov podána obžaloba. Rozsudek tamního soudu ze dne [datum], kterým byl žalobce uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců a náhradě nemajetkové újmy [částka] a škody [částka], byl z podnětu žalobcova odvolání Krajským soudem v Brně dne [datum] zrušen a následným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci téhož dne, byl žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zproštěn. Žalobci byl z důvodu [anonymizována dvě slova] zajištěn zbrojní průkaz společně s kulovnicí a brokovnicí, které mu byly vráceny [datum]. Za obhajobu v rámci [anonymizována dvě slova] žalobce svému obhájci zaplatil [částka]. Dále vzal za prokázáno, že žalobce byl vyšetřován pro nutnou obranu proti podnapilé osobě a své obvinění vnímal zvlášť úkorně, neboť se týkalo společenského života v malé obci, když k incidentu došlo během hodů a kvůli obvinění utrpěl na malé obci ostudu. Incident samotný názorově rozdělil obec, zda žalobce jednal vůči útočníkovi oprávněně či nikoliv. Z [anonymizována dvě slova] byl žalobce smutný, zamlklý a podrážděný, hůře spal a stres přenášel i do osobního života, on sám i jeho těhotná přítelkyně se obávali jeho odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, známí a kamarádi měli nejapné připomínky, což mu bylo nepříjemné. V mysliveckém spolku vykonával bez zbrojního průkazu více hroších prací, které nebyly součástí honu a v dobrovolném hasičském sboru se probíralo, zda žalobce vyloučit, ale k hlasování nedošlo. Svůj nárok žalobce uplatnil [datum] předběžně u žalované, která mu svým stanoviskem z [datum] přiznala na nákladech obhajoby [částka], konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila.

3. Ohledně žalobcova nároku na náhradu škody ve výši [částka] soud prvního stupně [anonymizována dvě slova] do částky [částka] z důvodu částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1,3 o. s. ř. zastavil a [anonymizováno] do částky [částka] žalobu zamítl, když uzavřel, že polovina odměny za stížnost proti zahájení [anonymizována dvě slova] není podle § 31 odst. 1,3 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) požadována důvodně, když odměna za plný úkon advokátní služby neodpovídá § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. [spisová značka], [spisová značka]). Stran náhrady nemajetkové újmy pak na podkladě zjištěného skutkového stavu s odkazem na § 1 odst. 1, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1,2 OdpŠk dospěl k závěru, že usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je nezákonným rozhodnutím, když [anonymizována dvě slova] žalobce neskončilo jeho pravomocným odsouzením a žalobci tak vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy, kterou je nutno nahradit v penězích, neboť danou újmu nelze nahradit jinak a konstatování porušení práva se nejeví jako dostatečné a dostatečným se poskytnutí morálního odškodnění nejeví ani ve srovnání s dalšími případy. [anonymizována dvě slova] trvalo sice krátce, ale žalobce se hluboce dotýkalo, když zpočátku byl ohrožen citelnou [anonymizováno] sazbou a v [anonymizována dvě slova] byl též nepravomocně vyslovena jeho vina; [anonymizována dvě slova] přitom probíhalo v době pro žalobce zvláště citelné, když očekával narození potomka, od čehož ho [anonymizována dvě slova] odpoutávalo. Nemajetkovou újmu žalobce prohloubila skutečnost, že žije v malé obci, kde se událost stala předmětem veřejného zájmu i nepravomocné vyslovení viny. Poté, [anonymizováno] soud prvního stupně provedl srovnání s obdobnými případy vedenými u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], [spisová značka] a [spisová značka], které blíže popsal, uzavřel, že s ohledem na okolnosti případu ve srovnání s případy podobnými je odpovídajícím zadostiučiněním [částka], pročež v této části žalobě vyhověl a [anonymizováno] do částky [částka] žalobu zamítl. O nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1,3 o. s. ř., neboť žádný z účastníků nebyl ve věci úspěšný.

4. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobce i žalovaná.

5. Žalobce směřoval své odvolání pouze do výroku o nákladech [anonymizováno] (V.). Namítal, že soud prvního stupně založil své závěry na skutečnosti, že žaloba byl podána předčasně, přičemž na podporu své argumentace odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], avšak pominul, že žalovaná nárok splnila až po lhůtě podle § 15 odst. 2 OdpŠk a tudíž i dříve podaná žaloba nemůže vést k takovému závěru, když tedy žalovaná zaplatila až v okamžiku, kdy žaloba již důvodně podaná byla. Nárok byl u žalované uplatněn [datum], zčásti uspokojen byl až [datum], když stanovisko žalované mu bylo doručeno dne [datum] a pokud je v odůvodnění rozhodnutí uvedeno datum [datum], jedná se o chybu v psaní, příp. nesprávné hodnocení skutkového stavu. Dále uvedl, že soud prvního stupně přihlédl k tomu, že nárok na přiznání zadostiučinění závisí na úvaze soudu, tudíž se mělo uplatnit ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., které umožňuje i v takovém případě částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů [anonymizováno] v plném rozsahu z přiznané částky a odkázal v tomto směru na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález], z něhož citoval. Navrhl proto, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změněn tak, že mu bude náhrada nákladů [anonymizováno] přiznána.

6. Žalovaná brojila svým odvoláním proti vyhovujícímu výroku o věci samé (III.) a soudu prvního stupně vytýkala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Dovozovala, že soud nesprávně určil výši zadostiučinění nemajetkové újmy žalobce, neboť z provedeného dokazování nevyplývá, že by mu vznikla újma srovnatelná s újmou v případech a soudních rozhodnutích, která soud prvního stupně zvolil pro srovnání věci s jinými případy, tedy že výše poskytnutého zadostiučinění neodpovídá srovnatelným případům ze soudní praxe. Navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá.

7. V následném doplnění svého odvolání žalovaná uvedla, že podle ní z dokazování vyplynuly pouze běžné dopady [anonymizována dvě slova] na osobu žalobce a jeho rodinu. Byť nechce popírat, že [anonymizována dvě slova] bezúhonného člověka vyvolá obavy o budoucnost či určité napětí a může se negativně projevit ve vztazích v rodině a společnosti, žalobce měl ve své věci podporu jak své rodiny, tak svých blízkých přátel a kamarádů, se kterými tráví svůj volný čas a účastní se spolkové činnosti. Podle jejího názoru z výpovědi žalobce i svědků vyplývá, že tvrzené a prokázané negativní vlivy v místě bydliště žalobce a ve spolkové činnosti nebyly důsledkem [anonymizována dvě slova], ale byly spíše odrazem skutku, který se prokazatelně udál na veřejném místě v přítomnosti většího počtu obyvatel obce, kde žalobce žije a kde se angažuje ve spolkové činnosti. Incident, jehož byl žalobce účasten, překračoval běžnou míru násilí na vesnické zábavě a pro svou intenzitu a následky byl dále řešen. Skutek, pro který byl žalobce stíhán, byl označen jako nutná obrana, a nutná obrana je stále dle své definice jinak protiprávní [anonymizováno], kterým bránící se osoba přímo odvrací trvající útok proti jinému chráněnému zájmu. Z výpovědi žalobce i většiny svědků vyplývá, že nikoliv samotná skutečnost, že žalobce je trestně stíhán, ale spíše fakt, že jindy mírný člověk udeřil jiného člověka silnou sklenicí od piva do hlavy, vzbuzovala obavy, zda je vhodné, aby se žalobce účastnil další spolkové činnosti. Zlomyslnost původního útočníka, jehož útoku se žalobce bránil, a jeho nejapné řeči na adresu žalobce, nelze připisovat žalované. Stejně tak lze říci, že pokud si přátelé a spolkoví kolegové dělali ze žalobce legraci a on jejich projevy jako legraci vnímal, byť mu vadila, nejedná se o narušení společenských vztahů, ale opět o běžný dopad [anonymizována dvě slova] a odraz konkrétního skutku, kterého byl žalobce účasten, ve společnosti. Ačkoliv nepopírá, že žalobce musel odevzdat zbrojní průkaz, žalobce sám vypověděl, že zbraně přepsal na svého otce, který se honů ve stejném mysliveckém spolku rovněž účastnil a že lovecký lístek měl. Jestliže se žalobcův otec stejně jako řada jeho přátel účastnila honů, mohl se žalobce takových akcí účastnit se zbraní za splnění podmínek § 59 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, nehledě na skutečnost, že žalobce vypověděl, že činnost v mysliveckém spolku není omezena pouze na otázku honů a fyzické redukce zvěře formou jejího odstřelu. I když žalovaná chápe, že svěření zbraně s dohledem oprávněné osoby má určité odlišnosti od držby zbraně oprávněnou osobu, nemá za to, že neúčast žalobce na honu beze zbraně je nutně spojena v příčinné souvislosti s nezákonným [anonymizováno] stíháním žalobce, neboť zajistit žalobcovu účast na honu se zbraní šlo právě pomocí zákonného institutu svěření zbraně. Dále žalovaná vyjádřila nesouhlas s výší žalobci poskytnutého zadostiučinění, neboť přestože soud prvního stupně srovnal žalobcovu věc se třemi obdobnými případy ze soudní praxe, výši zadostiučinění určil v neporovnatelné výši vůči prvním dvěma srovnávacím případům, ač závažnost činů, pro které byli poškození stíháni, délka [anonymizována dvě slova] a prokázaná újma byly obdobné. Naopak třetí srovnávaný případ je v popsaných následcích neporovnatelně horší, neboť jestli byl poškozený advokát, [anonymizována dvě slova] jej mohlo ohrozit přímo na výkonu profese nehledě na skutečnost, že byl stíhán vazebně. Je proto toho názoru, že srovnáním měl nalézací soud dospět k závěru, že přiměřená výše odškodnění nemůže být u žalobce vyšší než [částka]. Ke srovnání se nabízí jiné rozsudky, např. Krajského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] a Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka]. Závěrem zopakovala svůj odvolací návrh.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i [anonymizováno], které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaných odvolání (§ 206 odst. 2,3 o. s. ř.) a důvodným shledal pouze odvolání žalobce. Rozhodl přitom podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť na výzvu z [datum], zda s takovým postupem souhlasí, žalobce podáním ze dne [datum] vyjádřil souhlas, zatímco žalovaná na zmíněnou výzvu nereagovala a odvolací soud tak vycházel z předpokladu, že s takovým postupem souhlasí.

9. Zásadní procesní pochybení dosavadního [anonymizováno] odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by [anonymizováno] bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím [anonymizováno] a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprováděl podrobnější dokazování a nehodnotil ty důkazy, které byly duplicitní k nesporným tvrzením účastníků i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní a v souladu s judikaturou.

10. Není pochyb o tom, že usnesení policejního orgánu ze dne [datum], jímž bylo zahájeno [anonymizována dvě slova] žalobce, které skončilo zproštěním obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, je nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 OdpŠk a žalobci tak vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy (§ 31a odst. 1 OdpŠk). O tom ostatně není mezi účastníky ani sporu. [příjmení] mezi účastníky zůstala pouze otázka, zda je zadostiučinění poskytnuté již žalovanou žalobci dostatečné či nikoli a je na místě poskytnout mu satisfakci v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Soud prvního stupně provedl správně komparaci s případy, které se s posuzovanou věcí shodují v podstatných znacích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) a s jeho závěrem, že nemajetkovou újmu vzniklou žalobci je třeba nahradit v penězích, se shoduje i odvolací soud. Zadostiučinění přiznané žalobci ve výši [částka] pokládá i odvolací soud s ohledem na všechny okolnosti případu za přiměřené, když žalobce byl bezúhonný a [anonymizováno] stíháním bylo značně zasaženo do jeho osobního a pracovního života a rovněž i do jeho činnosti v mysliveckém spolku a dobrovolném hasičském sboru. Otázku týkající se formy a výše zadostiučinění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu tak soud prvního stupně vyřešil souladně s ustálenou rozhodovací praxí. Odvolací argumentace žalované proto nebyla sto otřást věcnou správností napadeného rozsudku, pokud jím bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši [částka]. Její odkaz na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka], nabízený ke srovnání, pak není případný, neboť v uvedené věci bylo poškozenému přiznáno [částka] a ohledně zbývajících [částka] byl zmíněný rozsudek spolu s rozsudkem soudu I. stupně rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno].

11. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (III.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

12. Odlišná situace je však ohledně nákladů [anonymizováno], o nichž soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1,3 o. s. ř., neboť žalovaná plnila na náhradu škody [datum], tj. v rámci 6ti měsíční lhůty pro vyřízení nároku uplatněného předběžně [datum], tudíž žaloba byla v tomto rozsahu podána předčasně a její zpětvzetí proto nelze klást k tíži žalované a ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy neměl žádný z účastníků převážný úspěch. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce nárok předběžně uplatnil dne [datum] u žalované, která mu svým stanoviskem datovaným [datum] a doručeným mu [datum], přiznala na nákladech obhajoby částku [částka] s tím, že mu tato částka bude poukázána na bankovní účet a ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], za jehož vydání se žalobci současně omluvila. Není tudíž správný závěr soudu prvního stupně o předčasnosti žaloby, když k částečnému spokojení žalobcova nároku došlo až po lhůtě stanovené v § 15 OdpŠk ani o tom, že měl-li žalobce ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy úspěch„ jen“ v rozsahu [částka], náhrada nákladů [anonymizováno] mu nenáleží (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález]). Žalobce tak má právo na náhradu nákladů [anonymizováno] jednak podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. spočívajících v odměně advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zpětvzetí žaloby) z tarifní hodnoty [částka], tj. [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., třech paušálních náhradách po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a v 21% náhradě za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka], dále podle § 142 odst. 3 o. s. ř. sestávajících z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., čtyř paušálních náhrad po [částka], jízdného [obec] - [obec] a zpět (2 x 208 km) osobním vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], při spotřebě 6,8 l [číslo] km, tj. [částka] podle vyhl. č. 511/2021 Sb., náhrady za promeškaný čas v délce 8 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce [částka], tj. celkem [částka] a zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], což dohromady činí [částka] Tomu odpovídajícím způsobem byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech [anonymizováno] (V.) podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn.

13. O nákladech odvolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná v odvolacím [anonymizováno] úspěch neměla a žalobci v této fázi [anonymizováno] žádné náklady nevznikly.

14. Ve zbývajících, odvoláními nenapadených výrocích I., II. a IV. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).