o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem, co by rozsudkem pro uznání (§ 153b odst. 1 o. s. ř.) soud I. stupně uložil žalované povinnost vydat žalobkyni měřící zařízení (plynoměr) výrobního čísla [číslo], které je umístěno na adrese [adresa], a to do tří dnů od právní moci rozsudku za účasti pověřeného zástupce žalobkyně a žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne [datum], jíž se žalobkyně domáhala po žalované vydání měřícího zařízení - plynoměru výr. [číslo] to poté, co co jí byl dne [datum] dán požadavek obchodníka s plynem na ukončení distribuce plynu do odběrného místa na adrese [PSČ] [obec a číslo], z důvodu neplacení, avšak žalovaná v odběrném místě jeho demontáž neumožnila. To poté, co usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žalované ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označila důkazy k prokázání svých tvrzení za současného pučení o následcích nesplnění této výzvy. Citované usnesení bylo žalované doručeno spolu s žalobou [datum], ta se však ve stanovené lhůtě, jejíž poslední den připadl na [datum], ve věci samé písemně nevyjádřila a marným uplynutím stanovené lhůty tak nastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou. Uzavřel tak, že podmínky požadované § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. jsou splněny a proto rozhodl rozsudkem pro uznání, když uplatněný žalobní nárok se po hmotněprávní stránce opírá o § 59 odst. 1 písm. j) bod 6, § 71 odst. 6, § 74 odst. 1 písm. a), § 74 odst. 4 písm. a), d) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon a § 1040 odst. 1 o. z. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž uvedla, že jí není známo, z jakého důvodu by měla vrátit plynoměr žalobkyni, když s ní nemá sepsanou nájemní smlouvu ani předávací protokol. Není proto pravdou, že by uznala žalobkyní podanou žalobu. Není jí také známo, z jakých důvodů právní zástupce nesdělil soudu své stanovisko. Plynoměr je [právnická osoba] a žalovaná ho má zajištěný plombou. Dne [datum] uhradila za odběr plynu [částka], takže z její strany nejde o neoprávněný odběr a neoprávněnou distribuci. Navrhla proto, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. K odvolání připojila fotokopii útržku poštovní poukázky na [částka] a fota měřícího zařízení ([číslo]) a plomby na něm.

4. V následném doplnění odvolání na základě výzvy soudu žalovaná uvedla, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205 odst. 2 písm. c), f) neuvedeného předpisu). Soud rozhodl na základě fikce a neumožnil jí, aby se zúčastnila jednání, které nebylo bohužel nařízeno a přišla tak o své právo předložit své důkazy. Odběr plynu zaplatila a na měřícím zařízení je plomba [anonymizováno]. Táže se proto, pokud tedy dochází již dva roky k neoprávněnému odběru, na základě čeho [právnická osoba] distribuuje plyn. Z8věrem zopakovala svůj odvolací návrh.

5. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření zopakovala, že předmětem její podnikatelské činnosti je mimo jiné distribuce plynu na základě licence udělené [anonymizována tři slova] a je subjektem odlišným a zcela odděleným od obchodníka s plynem (§ 59a odst. 1 energetického zákona), tj. např. od společnosti [právnická osoba] Žalobkyni, nikoliv obchodníkovi s plynem - společnosti [právnická osoba], vznikla podle § 71 odst. 2 energetického zákona povinnost vybavit měřícím zařízením odběrná místa zákazníků připojená k jí provozované soustavě. Proto v odběrném místě [anonymizováno], nemovitosti na adrese [adresa]. Plynoměr je vždy ve výlučném vlastnictví žalobkyně jakožto provozovatele distribuční soustavy, nikoliv obchodníka s plynem, což prokazuje protokol o montáži plynoměru z [datum]. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

7. Předně třeba konstatovat, že podstatou postupu soudu podle § 114b o. s. ř. je v rámci přípravy jednání zajistit od žalovaného stanovisko k žalobě, poněvadž bez součinnosti s žalovaným nelze stanovit okruh sporných skutečností a bez znalosti jeho stanoviska nelze první jednání připravit tak, aby při něm zpravidla bylo možné věc rozhodnout. Marným uplynutím lhůty k vyjádření na základě kvalifikované výzvy nastává ze zákona fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř.), na jejímž základě, jsou-li splněny i ostatní zákonné předpoklady, soud rozhodne z úřední povinnosti rozsudkem pro uznání, kterým žalobě v plném rozsahu vyhoví. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a). V tomto směru obsahuje správné poučení i rozsudek soudu I. stupně. Odvolání žalované však i přes to žádný způsobilý odvolací důvod proti rozsudku pro uznání neobsahuje, když veškerá argumentace žalované v něm obsažená se týká výhradně věci samé. Pokud pak žalovaná v odvolání uvádí, že soud rozhodl na základě fikce a neumožnil jí, aby se zúčastnila jednání, které nebylo bohužel nařízeno a přišla tak o své právo předložit své důkazy, pak zcela přehlíží, že kvalifikovaná výzva soudu I. stupně z [datum] obsahuje poučení mj. i o tom, že jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

8. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada nákladů spočívající v odměně advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve dvou paušálních náhradách po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a v 21% náhradě za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].