o zaplacení 1 075 891 Kč s příslušenstvím,

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že se rozsudek pro uznání nevydává (výrok I), výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 075 891 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, a konečně žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 443 014 Kč za dobu od 1.11.2022 do zaplacení zamítl (výrok III). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 14 165 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po dvojím částečném zpětvzetí žaloby domáhal zaplacení uvedené částky jako smluvních a zákonných kapitalizovaných úroků ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky.

3. Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutečností, že žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 000 Kč, a to na nákup bytu, který měl žalovaný zakoupit a převést na žalobce. Finanční prostředky byly poskytnuty žalobcem na bankovní účet žalovaného dne 6.12.2021. Žalovanému se nepodařilo byt koupit a žalobce a žalovaný se následně dohodli, že sepíší smlouvu o zápůjčce, která je datována 5.12.2021, přičemž tato smlouva je antidatována, a byla uzavřena později až dne 25.10.2022, kdy byl připojen úředně ověřený podpis žalovaného. Ze smlouvy o zápůjčce, která je datována ke dni 5.12.2021 soud zjistil, že žalobce a žalovaný se dohodli, že částka 7 000 000 Kč je půjčkou (čl. I. smlouvy), která je úročena ve výši 7 % ročně, přičemž půjčka a úrok jsou splatné ke dni 31.10.2022, smlouva neobsahuje ujednání o možnosti úročit sjednané úroky; ve smlouvě je výslovně uvedeno, že smluvní strany si smlouvu přečetli, souhlasí s ní a smlouvu uzavírají svobodně, srozumitelně a rozhodně, bez nátlaku a podstatného omylu či za nápadně nevýhodných podmínek. Mezi účastníky řízení bylo dále nesporné, že žalovaný finanční prostředky ve výši 7 000 000 Kč žalobci vrátil dne 8.6.2023.

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně přiznal žalobci dva ze tří požadovaných nároků. S odkazem na příslušná zákonná ustanovení shledal žalobu důvodnou co do kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 1.11.2022 do 8.6.2023 ve výši 15% dle ust. § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013, když splatnost zápůjčky nastala dne 31.10.2022. Soud dále přiznal žalobci i kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 443 014 Kč vypočtený z částky 7 000 000 Kč za dobu od 6.12.2021 (tj. den poskytnutí půjčky převodem peněz na bankovní účet žalovaného) do 31.10.2022. K námitce žalovaného, že nebylo možné sjednat zpětné úročení zápůjčky soud uvedl, že právní úprava (občanský zákoník) takové ujednání nevylučuje, ani nezakazuje, naopak umožňuje stranám si v mezích právního řádu svobodně smlouvu ujednat a určit její obsah (§ 1725 o. z.). Měli-li účastníci řízení vůli sjednat úročení až ode dne podpisu smlouvy, museli by do smlouvy takové ujednání inkorporovat; z předložené smlouvy nic takového nevyplývá, je zde však výslovně uvedeno, že „půjčka je úročená“. Nelze zároveň odhlédnout od toho, že se v dané věci jednalo o změnu závazku a v době uzavírání smlouvy o půjčce již peníze byly na účet žalovaného převedeny. Dále k tomu soud konstatuje, že vůle sjednat zpětné úročení vyplývá z toho, že smlouva byla antidatována, tj. bylo na ní uvedeno, že byla uzavřena dne 5.12.2021, přestože úředně ověřený podpis žalovaného jako jedné ze smluvních stran byl připojen až dne 25.10.2022 a k uzavření smlouvy tudíž došlo až dne 25.10.2022.

5. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 443 014 Kč za dobu od 1.11.2022 do zaplacení, tj. zákonného úroku z prodlení z částky smluvních úroků soud žalobu neshledal důvodnou, jelikož podle § 1806 věta prvá o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Předložená smlouva o půjčce jakékoliv ujednání o úrocích z úroků neobsahuje, proto zákonné úroky z úroků nelze požadovat. Soud proto žalobu v této části zamítl.

6. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé podal žalovaný včas odvolání, a to dle jeho obsahu jen co do částky 443014 Kč, což je částka kapitalizovaného smluvního úroku. Zopakoval skutkové okolnosti věci s tím, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena až dne 25.10.2022 a nikoli dne 5.12.2021, z hlediska vůle stran šlo o disimulovaný právní úkon a nikoli o změnu závazku, jak uvedl soud prvního stupně. S tímto jeho hodnocením žalovaný nesouhlasí, neboť k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo jen za účelem zajištění pohledávky žalobce. Kapitalizovaný smluvní úrok tak není po právu, neboť smlouva o zápůjčce byla předstíraným právním úkonem. Navrhl zrušení rozsudku ve vyhovujícím výroku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobce v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku v napadeném výroku. Uvedl, že skutečně původně byla částka 7 000 000 Kč poskytnuta žalovanému za účelem koupě bytu, k této transakci však nikdy nedošlo. Poskytnutí částky bylo zajištěno směnkou vlastní, vzhledem k dobrým vztahům účastníků, žalobce navrhl žalovanému, aby právní vztah byl zhojen smlouvou o zápůjčce, tuto smlouvu potom účastníci dobrovolně zpětně sjednali. Žalovaný byl přitom v rozhodné době žalobci vděčný, že došlo k posunutí k splatnosti částky, kterou žalovaný zpronevěřil. Smlouva o zápůjčce byla sjednána svobodně, vážně, srozumitelně a určitě, bez nátlaku a možného omylu, nešlo o žádný předstíraný právní úkon, jak se snaží v odvolání dovodit žalovaný. V tomto směru odkázal na judikaturu.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( § 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Při jednání odvolacího soudu zástupce žalovaného upřesnil, že odvolání směřuje do vyhovujícího výroku o věci samé jen ohledně částky 443 014 Kč, tedy jen pokud byl přiznán smluvní úrok z prodlení za dobu od 6.12.2021 do 31.10.2022. Ve zbytku považuje i ve vyhovujícím výroku rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný.

10. Žalobce při jednání odvolacího soudu uvedl, že v případě úspěchu ve věci se výslovně vzdává náhrady nákladů odvolacího řízení.

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a věc správně posoudil i po stránce právní, když dospěl k závěru, že účastníci závazek žalovaného obstarat pro žalobce byt, na což mu žalobce poskytl částku 7 000 000 Kč, vzhledem k nepnění závazku, tento změnili novací ve smyslu ust. § 1902 o.z. a uzavřeli dne 25.10.2022 smlouvu o zápůjčce se zpětnou účinností ke dni převedení finančních prostředků na účet žalovaného dle ust. § 2390 o.z. I podle závěrů odvolacího soudu nejde o disimulovaný úkon, jak se snaží dovodit žalovaný, je totiž zcela zřejmé, proč účastníci ke změně závazku přistoupili a jejich vůlí zjevně bylo smlouvu uzavřít, což vyplývá i ze soudem prvního stupně zjištěných skutkových okolností i ze samostatné smlouvy, kde strany výslovně prohlásili, že smlouvu uzavírají svobodně, srozumitelně a rozhodně, bez nátlaku, podstatného omylu či nápadně nevýhodných podmínek. V podrobnostech v tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně.

12. V odvolacím řízení zůstalo předmětem sporu již jen to, zda spolu s uzavřením smlouvy o zápůjčce bylo možné sjednat i úroky ve smyslu ust. § 2392 o.z. se zpětnou retroaktivitou. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutí 23 Cdo 2126/2018, či 23 Cdo 5457/2014 vyplývá, že ústavněprávní princip zákazu zpětné účinnosti zavazuje zákonodárce v legislativním procesu; smluvní retroaktivita je však v oblasti občanského práva nejen známá, ale i přípustná. Jde o důsledek plynoucí ze zásadní smluvní autonomie. Je totiž na účastnících smlouvy, aby posoudili a rozhodli, od kterého okamžiku založí účinnost smlouvy. Tak je tomu typicky v případech, kdy smlouva podle výslovného a nepochybného projevu vůle účastníků má vstoupit do účinnosti po datu uzavření smlouvy. Nelze však vyloučit, aby účastníci založili účinnost smlouvy přede dnem jejího uzavření. Uvedený postup je přípustný tehdy, nestanoví-li zákon jako podmínku vzniku a účinnosti další okolnost (tak typicky souhlas určitého orgánu, který nutně musí přistupovat k smluvnímu projevu účastníků). Ačkoliv se odvolací soud otázkou zpětné účinnosti výslovně nezabýval, z napadeného rozhodnutí se podává, že implicitně potvrdil závěry soudu prvního stupně o přípustnosti ujednání zpětné účinnosti smlouvy.

13. Tyto závěry lze nepochybně vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, když zpětné sjednání úročení zápůjčky žádné kogentní ustanovení občanského zákoníku ani žádné další okolnosti nevylučují. Bylo tedy na účastnících, že si smluvně zpětnou účinnost úročení sjednali a pokud nyní žalobce tyto úroky požaduje, nelze uzavřít jinak, že nárok je důvodný. Nelze ani jakkoli dovodit, že by snad výše úroků odporovala dobrým mravům, ostatně to ani žalovaný v řízení netvrdil.

14. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v odvoláním napadené části vyhovujícího výroku o věci samé potvrdil podle ust. § 219o.s.ř. včetně výroku o nákladech řízení. V zbytku, tedy v části vyhovujícího výroku o věci samé co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 632 877 Kč, a v zamítavém výroku o věci samé zůstal rozsudek odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., když v odvolacím řízení úspěšný žalobce se těchto nákladů výslovně vzdal.