o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že výpověď z nájmu bytu [číslo] o velikosti 1+1 s příslušenstvím, nacházejícího se v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] [část obce], sepsaná žalovanou dne [datum] a doručená oběma žalobcům není oprávněná a je tedy neplatná a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl poté, co byl jeho předchozí zamítavý rozsudek (z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně) ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], z podnětu odvolání žalobkyně usnesením Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a co usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], připustil, aby do řízení na straně žalobkyně přistoupil jako další účastník (manžel) [jméno] [příjmení], [datum narození].

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že mezi žalobci co by nájemci a žalovanou jakožto pronajímatelem byla dne [datum] uzavřena změna smlouvy - - dodatek [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě žalovaná přenechala žalobcům do nájmu byt [číslo] o velikosti 1+1 nacházející se ve IV. podlaží domu [adresa] v ulici [příjmení] [příjmení] 23, [obec a číslo] [část obce]. Žalobkyně i její manžel předmětný byt fakticky neužívají a v roce [rok] vyjádřili zájem o koupi předmětné bytové jednotky za zvýhodněnou cenu. Oba žalobci jsou v katastru nemovitostí pro obec Praha, kat. území [část obce], zapsáni jako vlastníci bytové jednotky [číslo] včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu s tím, že byt mají ve společném jmění manželů. Dne [datum] bylo na [anonymizováno] radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] kromě jiného přijato usnesení č. [anonymizována dvě slova] [číslo], kterým rada odsouhlasila dání výpovědi z nájmu bytu žalobkyni a jejímu manželovi [jméno] [příjmení] z důvodů uvedených v ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Dne [datum] proběhlo v [údaj o čase] hod. místní šetření na adrese [adresa], jehož předmětem bylo prověření užívání bytu [číslo] o čemž byl sepsán protokol, z něhož vyplývá, že po zaklepání na bytové dveře otevřel mladší muž, asi 30ti letý s brýlemi, který na dotaz, zda přítomní mohou zkontrolovat vodoměry řekl, zda se nemohou zastavit později. V protokole je dále uvedeno, že v bytě se v té době nenacházel žalobce ani žalobkyně a na dotaz, kdy tam manželé [příjmení] bývají, muž řekl, že je možné to domluvit na příští týden a poté zavřel dveře bytu. Nájemníci v témže domě [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] do protokolu vypověděli, že v bytě bydlí štíhlý mladý muž kolem 30ti let s brýlemi s tím, že p. [příjmení] žalobkyni viděla celkem 2x, poprvé před šesti lety a p. [příjmení] žalobkyni zná, v bytě jí nevídá přes 10 let. Dopisem datovaným [datum], žalobkyni doručeným [datum] a žalobci doručeným [datum], tj. desátý den od uložení zásilky na poště, dala žalovaná žalobcům výpověď z nájmu předmětného bytu podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. z důvodu hrubého porušení povinnosti vyplývajícího z nájmu tím, že bez souhlasu pronajímatele přenechali byt do podnájmu třetí osobě.

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud I. stupně dovodil, že žaloba byla žalobci podána v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení výpovědi (§ [číslo] ve spojení s § 2290 o. z.), a to dne [datum], tedy včas. Stran výpovědi uzavřel, že jde o platné právní jednání žalované obsahující všechny formální náležitosti podle § 2286 odst. 2 o. z. Ohledně skutkových tvrzení žalobců týkajících se důvodnosti podané žaloby, a sice že jednak předmětný byt nebyl způsobilý k řádnému užívání a z tohoto důvodu si také zajišťovali svoji bytovou potřebu v jiném bytě a dále že předmětný byt nebyl podnajímán třetí osobě a tudíž nebyl naplněn žalovanou uplatněný výpovědní důvod, shledal soud I. stupně -při vědomí toho, že faktický stav bytu nikterak nesouvisí s tím, že jim byla dána výpověď z nájmu předmětného bytu proto, že jej podnajali třetí osobě- první z nich ryze účelovými, když mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena změna smlouvy - dodatek [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] v rámci níž byl sjednán nájem předmětného bytu na dobu neurčitou, žalobci se zavázali žalované hradit nájemné ve výši [anonymizováno] [spisová značka] měsíčně a v jejím článku V. potvrdili, že byt je způsobilý k nastěhování a obývání, avšak zároveň v roce [rok] uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě nabyli do společného jmění manželů bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa], přičemž právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni [datum]. Lze si totiž jen stěží představit, že by žalobci v [anonymizováno] [rok] potvrdili, že předmětný byt je způsobilý k řádnému užívání, do tohoto bytu by se nastěhovali, resp. by v něm nadále na základě původní nájemní smlouvy bydleli a po necelém roce by byl předmětný byt tak neobyvatelný, že by žalobci museli využít jiné možnosti bydlení než v předmětném bytě. Přitom sami žalobci od uzavření dodatku k nájemní smlouvě v roce [rok] žalovanou jakožto pronajímatele neinformovali o jimi tvrzeném velmi špatném stavu bytu, pro který jej nemohou užívat a ani neuváděli, že by žalovanou žádali o nápravu jimi tvrzeného špatného stavu bytu např. formou provedení rekonstrukce bytu, slevy z nájemného apod. Naopak na špatný stav bytu, pro který jej údajně nemohli užívat, začali žalobci poukazovat až poté, co jim byla doručena výpověď z nájmu předmětného bytu. Pokud žalobci na jedné straně tvrdí, že předmětný byt nebyl způsobilý k řádnému užívání z důvodu závažných vad, které však žalované coby pronajímateli nikterak nevytkli a nežádali jejich odstranění event.. o slevu z nájmu a zároveň tvrdí, že v předmětném bytě po určitou dobu mohl bydlet příbuzný žalované, tj. její synovec, kterého v tomto bytě ostatní sousedé z domu mohli vídat, jsou tato skutková tvrzení žalobců minimálně v rozporu. Ohledně žalovanou uplatněného výpovědního důvodu soud I. stupně uzavřel, že byl naplněn, když provedenými důkazy (protokoly sepsanými se sousedy žalobců z téhož domu, výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) bylo prokázáno, že žalobci bez souhlasu pronajímatele podnajímali předmětný byt třetí osobě - muži okolo 30ti let štíhlé postavy. Naproti tomu skutková tvrzení žalobců konzistentní nejsou, neboť žalobci nejprve uváděli, že v předmětném bytě bydlí synovec žalobkyně a s ohledem na příbuzenský vztah s ní nepotřebují k jeho bydlení v tomto bytě souhlas žalované a následně po provedeném dokazování žalobci tvrdili, že do bytu mohl docházet za účelem jeho kontroly švagr žalobkyně a nakonec i sám žalobce. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včas odvolání, ve kterém předně uvedli, že mají za to, že již první zamítnutí žaloby rozsudkem z [datum], byť z jiného důvodu, může mít pro posuzování věci v odvolacím řízení svůj význam, a to vedle již jednou sděleného právního názoru soudu I. stupně na žalobu, pak především z důvodu odlišné participace obou žalobců. Již samotný přístup žalobce k soudnímu sporu s neochotou žalobkyni pomoci (s jedinou výjimkou podpisu plné moci právnímu zástupci žalobkyně) do určité míry svědčí o problematickém manželském vztahu obou žalobců, což mohl soud zohlednit při svém rozhodování (byť je to samozřejmě zejména jejich problém) pro účely hodnocení konzistentnosti postoje žalobců a údajné účelovosti jejich tvrzení. Z pohledu žalobkyně by bývalo jednodušší vnést žalovaného (míněno zřejmě žalobce - pozn. odvolacího soudu) do soudního řízení na žalované straně, s čímž však měla vždy zásadní vztahový problém. Žalobci považují celý postoj v soudním řízení za konzistentní, ovšem se zohledněním vývoje získávání informací. Za nepravdivou tak označili zmínku soudu I. stupně, že„ žalobci svá skutková tvrzení přizpůsobovali provedenému dokazování“ a že žalobci tvrdili, že„ v bytě bydlí synovec žalobkyně“. Žalobkyně již mnohokrát uváděla, že nikdy netvrdila, že by byt dala do podnájmu synovci, či mu umožnila bydlení v bytě. Zásadní změnou pro vnímání situace žalobkyní bylo sdělení [jméno] [příjmení] [příjmení] na podzim [rok] o tom, že žalobce v bytě vídala a že do bytu tedy docházel bez jejího vědomí. V důsledku těchto pro žalobkyni nových a zásadních informací byla nucena připustit si tyto skutečnosti a fakt, že to mohl být (a nepochybně byl) žalobce, kterého svědci i zástupci žalované v bytě vídali. Z tohoto důvodu založila k důkazu fotografie žalobce, který odpovídá popisu svědků a přestože jeho věk není 30 let, ale téměř 40 let, je mladistvý a působí tedy výrazně mladší. Dále namítali, že v rozsudku absentují zmínky o množství důkazů (např. právě fotografie žalobce) založených jimi v rámci vyjádření z [datum]. Soud I. stupně však jimi založené důkazy prokazatelně zcela opomenul a při svém hodnocení je nezohlednil a poukázali v této souvislosti na nález Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález], z něhož citovali. Jejich tvrzení o tom, že svědectví svědků [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení] nepotvrzují existenci podnájmu, podporuje také skutečnost, že žádný z těchto svědků včetně svědkyně (resp. spíše účastnice) [příjmení] nezná žalobce, což ani nikdo z nich netvrdil. Nebylo tedy prokázáno, proč uvedení svědci nemohli vidět právě žalobce, ale podle přesvědčení soudu nějakou jinou osobu. Tímto se však soud v rozsudku a v rámci hodnocení důkazů vůbec nezabýval a nezajímá jej ani identita případné jiné osoby. Pokud tvrdili, že byt byl neobyvatelný, pak polemika soudu má povahu velice překvapivého a nepřesvědčivého závěru, když ve vyjádření z [datum] jednoznačně uvedli, že bydlení se v r. [rok] stalo neúnosným pro rozbití kotle (pořízeného žalobkyní v r. [rok]) s tím, že žalovaná odmítla do rekonstrukce investovat z důvodu nadcházející privatizace. Rovněž uvedli, že i přes tyto zásadní vady bytu hradili své závazky žalované řádně a včas. Stejně tak je jejich právem přes vady bytu nadále platit plný nájem bez domáhání se slevy z nájmu. Vyjádřili rovněž svůj nesouhlas s výrokem týkajícím se náhrady nákladů řízení, když podle konstantní judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu platí, že statutární města ani jejich [anonymizováno] obvody nebo [anonymizováno] zásadně nemají právo na náhradu nákladů na právní zastoupení v řízení ohledně majetku, který jsou povinny spravovat, neboť jsou zpravidla dostatečně vybaveny odborným personálním aparátem včetně pracovníků s právním zaměřením (např. nálezy Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a [ústavní nález]). Navíc jsou náklady řízení přiznané žalované zcela neadekvátní, když byla žalované např. přiznána náhrada nákladů za obě odvolací řízení, v nichž byli zcela úspěšní žalobci, což odporuje zásadě procesního úspěchu ve věci. Závěrem proto navrhli, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

5. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že odvolání považuje za nedůvodné a napadený rozsudek za věcně správný. Soud I. stupně zcela precizně zjistil skutkový stav, vypořádal se se všemi tvrzeními a navrženými důkazy a srozumitelně popsal, proč dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. V řízení bylo zcela bezpečně prokázáno, že předmětný byt užíval k bydlení mladý muž identifikovaný v textu výpovědi, který byt užíval sám, zatímco oba žalobci uspokojovali svou bytovou potřebu jinde. Mladý muž nebyl členem jejich domácnosti a s ohledem na to, že si pronajímatel v nájemní smlouvě vyhradil pro všechny situace předchozí písemný souhlas s podnájmem, přičemž mezi stranami bylo nesporné, že tento nebyl dán, nezbývalo než dospět k závěru, že existenci hrubého porušení povinností nájemce prokázala. Pokud žalobci tvrdí, že napadený rozsudek byl předurčen dřívějším zrušeným rozsudkem v témže řízení, k tomuto závěru není podle ní žádný důvod, neboť předchozí rozhodování se týkalo výhradně procesních otázek. Uvedla dále, že nerozumí argumentaci o odlišných zájmech žalobců a pokud ti nyní přicházejí s tím, že žalobce měl být v řízení naopak žalován, pak nejenže ani jeden z nich nic takového nenavrhl, ale znamenalo by to, že jejich společné zastoupení advokátem bylo v přímém rozporu se zákonem, a to z jejich zavinění. Žalobkyně v řízení dlouhodobě uplatňovala argumentaci, podle které byl oním mladíkem, který byt užíval k bydlení a jenž byl v textu výpovědi označen jako podnájemce, její synovec. Je přitom ve zjevném právním omylu, že tento příbuzenský vztah cokoliv mění na nepřípustnosti podnájmu, nevede-li tato osoba s nájemci společnou domácnost. V průběhu dokazování pak žalobci změnili svůj postoj a tvrdili, že synovec do bytu toliko docházel a teprve v samém závěru řízení -po provedeném dokazování a zhruba dva roky po začátku řízení- změnili argumentaci, když začali tvrdit, že oním mladíkem je žalobce ročník 1979. Soud I. stupně přesvědčivě vyložil, proč tuto změnu nepovažuje za věrohodnou v kontextu ostatních důkazů. Velmi přesvědčivě se také vyrovnal i s argumentací žalobců, že byt byl neuživatelný a proto se odstěhovali jinam a zdůraznila, že výpověď nebyla dána pro neužívání bytu žalobci (takový výpovědní důvod v nynější právní úpravě ani není), ale pro užívání bytu k bydlení třetí osobou bez právního vztahu k pronajímateli a bez jeho písemného souhlasu. Přitom jakýkoliv stav bytu nemůže ospravedlnit dání bytu do podnájmu, které se zapovídá a které je v zákoně výslovně označeno za hrubé porušení povinností nájemce. Předložené fotografie žalobce soud I. stupně k důkazu provedl a nadto s nimi přímo při její svědecké výpovědi konfrontoval svědkyni [příjmení]. Správný je -pokračovala žalovaná dále- i výrok o nákladech řízení, neboť tento spor není jednoduchým sporem např. o vyklizení bytu, ale je velice náročný na dokazování a pro jeho složitost není oprávněné očekávat, že je k zastupování žalované způsobilý referent, zvláště je-li protistrana od počátku zastoupena advokátem. Rozporovala názor žalobců, že by měla být náhrada nákladů řízení rozdělena mezi strany, neboť měli úspěchy s dílčími rozhodnutími. Napadený rozsudek dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba je nedůvodná a jestliže žalobci vyvolali svou aktivitou nedůvodné řízení, pak nebyli ve věci úspěšní ani částečně (pro výrok o náhradě nákladů řízení je rozhodný úspěch ve věci, nikoliv v procesních otázkách). Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

7. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud I. stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a proč řízení dalšími důkazy nedoplňoval i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní.

8. Předně třeba konstatovat, že posouzení (ne) oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu v sobě zahrnuje i posouzení její platnosti, neboť neoprávněná je i výpověď, která je neplatná či zdánlivá (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). K tomu se sluší poznamenat, že žaloba podle § 2290 o. z. není žalobou na určení, protože nájemce se v řízení podle § 2290 o. z. domáhá přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy„ zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi“. O tom, že výpověď datovaná [datum] obsahovala všechny zákonem požadované náležitosti, tj. výpovědní důvod (§ 2288 odst. 3 o. z.) i poučení nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o. z.), není pochyb, stejně jako o tom, že žalobkyně podala svoji žalobu u soudu včas (§ 2290 o. z.). Manžel žalobkyně pak v průběhu řízení přistoupil na její stranu jako další účastník řízení, čímž došlo ke splnění podmínky, aby se řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu účastnili oba manželé jakožto společní nájemci bytu.

9. Ve shodě se soudem I. stupně dospěl rovněž odvolací soud k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti případu žalobě vyhovět nelze, když i podle přesvědčení odvolacího soudu byl žalovanou uplatněný výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. naplněn, neboť žalobci jakožto společní nájemci porušili hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, když bez souhlasu žalované jakožto pronajímatele přenechali předmětný byt do podnájmu třetí osobě (článek VIII. bod 3 dodatku [číslo] ze dne [datum] k nájemní smlouvě [číslo]). Odvolací argumentace týkající se přístupu žalobce k tomuto sporu s neochotou žalobkyni pomoci, což má svědčit o problematickém manželském vztahu obou žalobců, je na rozhodnutí ve věci bez významu. Úvaha, že by z pohledu žalobkyně bývalo jednodušší vnést žalobce do řízení na žalované straně, je nepřípadná již proto, že to byla sama žalobkyně, která přistoupení svého manžela do řízení nikoli na žalované, nýbrž na žalující straně navrhla a ten s tím souhlasil. Tvrzení, že tím koho svědci i zástupci žalované v bytě vídali, mohl být (a nepochybně byl) žalobce, vyvrací obsahy protokolů sepsaných [datum] s [jméno] [příjmení], podle něhož v bytě bydlí sám šest sedm let štíhlý až hubený muž zhruba 26 let, špinavý blond; dne [datum] s [jméno] [příjmení], podle níž v bytě bydlí sám mladý, hubený muž zhruba [číslo] let, jehož asi 4 roky vídá do bytu často vcházet či vycházet, potkává ho dopoledne; [datum] s [jméno] [příjmení], podle které v bytě bydlí určitě poslední dva nebo tři roky mladý štíhlý muž asi 30tiletý, jehož většinou potkává ráno a večer a rovněž svědecké výpovědi těchto osob, když L. [příjmení] mj. vypověděla, že žalobci v bytě nebydlí, ale byt užívá mladý muž kolem 30ti let, kterého potkává v neobvyklou dobu; L. [příjmení] mj. vypověděla, že v předmětném bytě poslední tři roky nikoho neviděla, před tím tam potkávala hubeného vysokého mládence; P. [příjmení] mj. vypověděl, že v bytě vídal v různou denní dobu zvláštního kluka, poslední rok ho nevídal. Svědkyně [jméno] [příjmení] mj. vypověděla, že pán, který je na fotografiích předložených zástupcem žalobců, není osobou, která jim předmětný byt otevírala a svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení] mj. vypověděla, že byt chodila kontrolovat, někdy tam chodil její manžel anebo tchýně, dvakrát tam viděla i žalobce, který tam pravděpodobně přespal a že na předložených fotografiích je on. Soud I. stupně proto nepochybil, když žalobu zamítl a odvolání žalobců není s to otřást správností a přesvědčivostí jeho závěrů.

10. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, které měla úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada nákladů sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhrad po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].