pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit jednak žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále státu na účet tamního soudu na náhradě nákladů řízení částku, jež bude uvedena v samostatném usnesení (výrok III.). Takto rozhodl poté, co usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], řízení v této věci (původně o zaplacení [částka] s přísl.) a řízení vedené tamním soudem pod sp.zn. [spisová značka] (o zaplacení [částka] s přísl.) spojil ke společnému řízení s tím, že to bude vedeno pod sp.zn. [spisová značka]; usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], řízení co do částky [částka] s blíže specifikovanými úroky z prodlení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 o. s. ř. zastavil; částečným rozsudkem pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], řízení ohledně částky [částka] spolu s blíže specifikovanými úroky z prodlení z důvodu částečných zpětvzetí žaloby podle § 96 o. s. ř. zastavil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s blíže specifikovanými úroky z prodlení a tento rozsudek pak následným usnesením z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se specifikovanými úroky z prodlení zrušil a řízení v této části zastavil, takže předmětem řízení zůstala již jen částka [částka] s příslušenstvím.

2. Na základě nesporných tvrzení účastníků a skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že dne [datum] byla účastníky uzavřena podnájemní smlouva, jejímž předmětem byly kancelářské a skladové [anonymizováno] v hale M1, kancelářské [anonymizováno] v hale [anonymizováno], parkovací místa v areálu a venkovní prostor [anonymizováno], vše se nacházející na adrese sídla žalované [ulice a číslo], [obec a číslo], přičemž podnájem byl sjednán na dobu do [datum], nejdéle však na dobu trvání nájemního vztahu, výše podnájemného za prosinec [rok] činila [částka] včetně DPH a podnájem byl ukončen k [datum], neboť k tomuto dni byl také ukončen nájemní vztah žalobkyně. Dopisem z [datum] žalovaná vyzvala žalobkyni k odstranění vad podnájmu, když žalobkyně měla na začátku [anonymizováno] [rok] demontovat veškeré odnímatelné vybavení předmětu podnájmu (světla, vypínače, elektrické zásuvky, klimatizace, rolety apod.), čímž došlo k tomu, že žalovaná nemohla [anonymizováno] řádně užívat. K nápravě dala žalobkyni lhůtu 3 dnů ode dne doručení výzvy a současně žalobkyni upozornila, že jelikož prostor vykazuje vady bránící jeho řádnému užívá, které byly způsobeny žalobkyní, nemá žalobkyně od začátku [anonymizováno] [rok] do doby odstranění uvedených vad nárok na úhradu sjednaného podnájemného. Podle dopisu žalobkyně z [datum] měla žalobkyně žalovanou ústně informovat o žalobkyní zajištěné demontáži prostor, kdy žalovaná neměla ničeho namítat. Demontáž měla proběhnout ve 4 malých kancelářích, které již žalovaná zcela vyklidila v souvislosti s ukončením nájmu i podnájmu k [datum] a dále v jednacích místnostech, které již byly také vyklizeny, kde byly demontovány rolety a svítidla. Výzvu žalované žalobkyně považovala za účelovou až absurdní, kdy nepředpokládá, že by žalované mohlo vadit, že nebude schopna zapnout chlazení ve vyklizených místnostech, či že nebude schopna zatáhnout rolety v jednacích místnostech, kde není možné realizovat jednání. Žalovaná byla dále upomenuta o nutnosti vyklidit [anonymizováno] k [datum], kdy dochází k zániku podnájemní smlouvy a konečně byla vyzvána k úhradě podnájemného za měsíce říjen až prosinec [rok] ve výši [částka] za každý z těchto měsíců. Dále vzal za prokázáno, že nejpozději od [datum], tj. v době, kdy žalovaná mohla [anonymizováno] na základě podnájemní smlouvy nadále řádně užívat, byly v prostorách již demontovány klimatizační jednotky, které sloužily jako topení, dále byla demontována světla v zasedací místnosti a na chodbě. K další demontáži světel a rolet mělo dojít dne [datum]; nelze však s jistotou tvrdit, kdy přesně a pokud vůbec došlo k demontáži kamerového zařízení. Ve většině podnajatých prostor měla žalovaná věci ve svém vlastnictví již z podstatné části či zcela vystěhované, když své věci sama vystěhovávala do jiných prostor [datum]; samotné [anonymizováno] však využívala minimálně do poloviny [anonymizováno] k různým poradám a jednáním.

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně s odkazem na § [číslo], § [číslo], § 2215 a § 2217 o. z. k závěru, že žalobkyně svým konáním, kdy nejpozději dne [datum] demontovala klimatizace, světla, rolety a další zařízení v prostorech, znemožnila žalované [anonymizováno] řádně užívat. Jinými slovy, [anonymizováno] nebyly od [datum] způsobilé k řádnému užívání v souladu s podnájemní smlouvou. Žalovaná tuto skutečnost žalobkyni vytkla dopisem z [datum] a současně sdělila, že uplatňuje právo na prominutí nájemného za celý měsíc prosinec [rok]. S přihlédnutím ke specifikům případu soud prvního stupně dovodil, že tato výzva byla zaslána ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]), když oba účastníci museli řešit k jejich běžným povinnostem také povinnosti týkající se ukončení nájemního, resp. podnájemního vztahu k [datum], a to za situace, kdy k další demontáži prostor mělo dojít dne [datum]. Podle názoru soudu prvního stupně nebyly předmětné [anonymizováno] skutečně způsobilé k užívání, když zejména v měsíci prosinci je k řádnému užívání prostor, ať už se jedná o [anonymizováno] bytové či nebytové sloužící k podnikání, nezbytné, aby byly vybaveny alespoň klimatizačními jednotkami, které v tomto konkrétním případě sloužily také k vytápění. Nad to byla v prostorách demontována světla a nebylo tak fakticky možné svítit. Pro rozhodnutí tak ani není podstatné, zda skutečně žalobkyně demontovala také zásuvky a vypínače a demontování rolet a žaluzií neshledal samo o sobě tak podstatným, aby to znemožnilo užívání prosto ke svému účelu. Dodal, že pokud žalobkyně namítala, že [anonymizováno] již stejně byly vystěhovány, resp. že žalovaná již vystěhovala svůj nábytek, nic to nemění na skutečnosti, že [anonymizováno] nebyly způsobilé k užívání. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu (svědečné) podle § 148 o. s. ř., když jejich vyčíslení vyhradil samostatnému usnesení (§ 155 odst. 1 o. s. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku podala původní žalobkyně [právnická osoba] včas obsáhlé odvolání, v němž nejprve označila za absurdní, aby byla žalované přiznána podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení tam, kde tento účastník měl z celkové částky [částka] úspěch toliko co do částky [částka], tedy cca 13%. Soud prvního stupně totiž evidentně opomněl, že předmětem řízení bylo nejprve zaplacení částky [částka] s přísl. a následně (po právní moci usnesení č.j. [spisová značka] -41 ze dne [datum rozhodnutí]) zaplacení částky [částka], že dne [datum rozhodnutí] vydal pod č.j. [číslo jednací] rozsudek, kterým mimo jiné uložil žalované zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a že ve zbytku předmětu sporu ([částka]) pak došlo k zastavení řízení na základě částečných zpětvzetí žaloby z důvodu chování žalované, která po zahájení řízení svůj dluh v této výši částečně splnila. Přitom vůbec nespecifikoval, za které úkony právní služby má zástupci žalované náhrada nákladů náležet. Stran nákladů státu uvedla, že nelze ukládat povinnost k jejich náhradě (výlučně) jí za situace, kdy byla žalovaná úspěšná pouze v rozsahu 13%. Ohledně věci samé zopakovala, že se dlužného podnájemného za užívání prostor v bývalém areálu [příjmení] [jméno] domáhala nejprve za období 05/ [rok] - - 9 / [rok] žalobou z [datum] a dále za období 10/ [rok] - 12/ [rok] žalobou z [datum], že předmětem sporu zůstalo již jen dlužné podnájemné za 12/ [rok], tedy částka [částka] a mezi účastníky že zůstalo sporné pouze to, zda byl předmět podnájmu v období 12/ [rok] způsobilý k užívání, když žalovaná tvrdila že nikoli. Poukázala na to, co vyplynulo z výpovědí jednotlivých svědků i účastníků [příjmení]. [příjmení] a J. Chvátala a namítala, že pokud soud prvního stupně na základě provedených důkazů uzavřel, že předmětné [anonymizováno] skutečně nebyly způsobilé užívání z důvodu absence klimatizace v několika kancelářských místnostech a několika svítidel od [datum] a žalobkyně tudíž nemá nárok na nic už od [datum], považuje takové rozhodnutí nejen za nezákonné, ale též za absurdní. I kdyby snad bylo zjištění soudu prvního stupně o významu absence svítidel a klimatizací od [datum] správné, nemůže to zbavit žalovanou povinnosti uhradit podnájemné za období od [číslo] do [datum]. V řízení dále vyšlo najevo, že předmětem podnájmu byly vedle kancelářských prostor též skladové [anonymizováno], výrobní [anonymizováno] či venkovní [anonymizováno], ohledně kterých nebylo vytýkáno vůbec ničeho. Žalobkyně si tedy neumí vysvětlit ani to, jak mohl soud prvního stupně nepřiznat nárok na podnájemné od [číslo] do [datum] alespoň za ty [anonymizováno], které nevykazovaly žádné vady v očích účastníků ani soudu. Soud tedy bez dalšího pochybil, když nárok na zaplacení podnájemného za období 12/ [rok] nepřiznal vůbec. Soudu prvního stupně vytýkala nejen vyhodnocení samotného významu odstranění světla a klimatizačních jednotek, ale též jeho zjištění, kdy k tomu mělo dojít, přičemž je přesvědčena, že důkazní břemeno ohledně toho, zda a kdy se tak stalo, nese žalovaná. V této souvislosti uvedla, že nebylo sporováno, že z její strany došlo k odstranění klimatizačních jednotek z kanceláří dne [datum], resp. též k odstranění světel a rolet ze zasedací místnosti dne [datum]; že by k odstranění světel a rolet došlo taktéž (nejpozději) [datum], však prokázáno nebylo. Soud prvního stupně tak nemohl nikterak dostatečně zjistit, že k odstranění světel došlo dříve než [datum]. Pokud by snad měla mít žalovaná nějaký nárok na slevu z podnájemného, musela by v tomto řízení prokázat, že se jí jakákoli demontáž dotkla tak, že jí skutečně a objektivně taková demontáž zabránila předmět podnájmu užívat. V tomto případě však již probíhaly vyklizovací práce (u obou účastníků již od listopadu) a v řízení též vyšlo najevo, že v danou dobu již žalovaná užívala jiné [anonymizováno]. Víc než zarážející je pro ni také názor soudu prvního stupně, že je snad jakousi normou, že by měly být veškeré bytové či nebytové [anonymizováno] vybaveny klimatizačními jednotkami, navíc tedy v měsíci prosinci a že je normou klimatizačními jednotkami vytápět a že bez takové možnosti nejsou takové [anonymizováno] způsobilé k užívání. K jejímu údivu postačovala soudu prvního stupně účastnická výpověď J. Chvátala, aby bez dalšího završil, že [anonymizováno] nebylo možné z důvodu zimy obývat, ačkoli v nich bylo fungující ústřední topení. Že by snad obrana žalované byla důvodná či pravdivá, v řízení prokázáno nebylo a dovozovala, že odstranění klimatizací v zimě a odstranění několika světel z kanceláří v době, kdy nejsou a již nebudou nikterak užívány a jsou vyklizeny (a to několik pracovních dnů před zánikem nájemního i podnájemního vztahu a před termínem bourání celého areálu), nemůže být zákonným důvodem k tomu, aby byl podnájemce zproštěn k úhradě podnájemného, navíc za celý kalendářní měsíc. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobě bude vyhověno, bude jí přiznána náhrada nákladů řízení a povinnost zaplatit náklady řízení státu bude uložena žalované.

5. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že žalobkyní napadený rozsudek byl soudem vydán zcela po právu, že jeho závěry odpovídají provedenému dokazování a že jednotlivé důkazy byly soudem hodnoceny správně. Žalobkyně se již od počátku řízení pokouší přesvědčit soud, že zamezení řádného užívání předmětu nájmu, podle podnájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky, je zcela legitimním jednáním žalobkyně a de facto v pořádku. Svými vyjádřeními se dokonce snaží přenést na ni odpovědnost za bezvadný stav předmětu nájmu, když ve svých vyjádřeních poukazuje na to že žalovaná by za částku v řádu nižších tisíců mohla uvést předmět nájmu do bezvadného stavu. Tomuto názoru žalobkyně však nejde nijak přisvědčit a je nutno jej považovat za zcela účelový. Je bezesporu zákonnou a z podnájemní smlouvy vyplývající povinností pronajímatele, aby předmět nájmu udržoval ve stavu, aby mohl sloužit ke smluvenému užívání. V tomto případě se tak nestalo, neboť žalobkyně, resp. její statutární orgán s přispěním svých rodinných příslušníků uvedla zcela vědomě předmět nájmu do stavu nezpůsobilého k užívání, když v předmětu nájmu byla před skončením nájemní doby demontována světla, zásuvky a klimatizace a navíc do stavu nebezpečného pro lidské zdraví a život, kdy po odmontování zásuvek a vypínačů ponechala veškerou elektroinstalaci, a tedy i všechny obnažené dráty v krabičkách pro vypínače a zásuvky pod elektrickým napětím. Vyjádřila přesvědčení, že výslechem jak účastníků řízení, tak všech navržených svědků bylo prokázáno, že předmět nájmu byl během listopadu a [anonymizováno] [rok] ze strany žalobkyně uveden do stavu, kdy nebylo možné jej řádně užívat; veškeré jí předložené listinné důkazy pak na jednotlivé výpovědi svědků navazují a prokazují pravdivost jejich výpovědi. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

6. Pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud prvního stupně připustil, aby namísto původní žalobkyně [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], do řízení vstoupil jako nový žalobce [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jemuž původní žalobkyně pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, postoupila smlouvou ze dne [datum] (§ 107a o. s. ř.).

7. Odvolací soud tak za účasti nového žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a neshledal podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku.

8. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky o tom není ani sporu, že žalovaná měla na základě smlouvy o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání, uzavřené dne [datum], v podnájmu nebytové [anonymizováno] vymezené v jejím bodě 1.1. a zakreslené v její příloze [číslo] že tento podnájem skončil k [datum] v důsledku skončení nájemního vztahu původní žalobkyně k témuž dni a že podnájemné, zahrnující vodné, stočné, vytápění, svoz odpadu a el. energie (bod 3.3.) za prosinec [rok] činilo [částka] včetně DPH. Ačkoliv předmětem podnájmu byly kancelářské [anonymizováno], skladové [anonymizováno], parkovací místa a venkovní prostor, zaměřil soud prvního stupně dokazování pouze a jenom na kancelářské [anonymizováno] a své zamítavé rozhodnutí založil na tom, že [anonymizováno] nebyly od [datum] způsobilé k řádnému užívání v souladu s podnájemní smlouvou z důvodu, že žalobkyně nejpozději uvedeného dne demontovala klimatizace, světla, rolety a další zařízení, přestože minimálně do uvedeného dne žalovaná kancelářské [anonymizováno] užívala, podnájemné zahrnovalo i služby a spotřebu médií (nepodléhající vyúčtování) a ohledně způsobilosti skladových prostor, parkovacích míst a venkovních prostor k užívání nebylo žalovanou namítáno ničeho. Nelze také pominout, že se žalovaná v souvislosti s blížícím se koncem podnájmu z [příjmení] [číslo], [obec a číslo] [část obce], přestěhovala a již od [datum] má v obchodním rejstříku zapsáno nové sídlo na adrese [adresa], aniž by podnájem vypověděla (bod 2.3, 2.5. smlouvy) či žalobkyni odevzdala klíče a již vyklizené [anonymizováno] jí protokolárně odevzdala. Na druhé straně bylo povinností žalobkyně zajistit podnájemci možnost řádného nerušeného užívání předmětu podnájmu (bod 6.1. smlouvy) a přestože již v říjnu [rok] vyrozumívala o nutnosti vyklizení podnajatých prostor, sama o sobě přistoupila 12. resp. [datum] k tomu, že o své vůli odmontovávala svítidla a klimatizace v kancelářských místnostech. Je tudíž otázkou, zda má žalobkyně nárok na celou výši podnájemného za prosinec [rok] či jen část odpovídající době od [číslo] do 12. resp. [datum] a také za jaké [anonymizováno], které měla žalovaná v podnájmu. Poněvadž se z tohoto pohledu soud prvního stupně věci vůbec nezabýval, nemůže jeho rozsudek zatím obstát.

9. Zásadního pochybení se pak soud prvního stupně dopustil při rozhodování jak o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem, tak o nákladech státu. Vzdor tomu, že předmětem řízení byla po spojení obou věcí žalobkyní požadovaná celková částka [částka] a žalobkyně byla v převážné části úspěšná a zčásti bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby pro chování žalované, bylo na místě přiznat náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. žalobkyni a nikoli žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř., nad to z tarifní hodnoty [částka], což ani neodpovídá tomu, co bylo v jednotlivých fázích řízení jeho předmětem. Celkovému výsledku sporu pak neodpovídá ani rozhodnutí o nákladech státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

10. Za popsané situace tak nemohl odvolací soud postupovat jinak, než rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

11. Na soudu prvního stupně v dalším řízení bude, aby se věcí z výše uvedeného pohledu znovu zabýval, a to i s přihlédnutím k odvolací argumentaci žalobkyně a poté aby ve věci znovu rozhodl a své rozhodnutí také náležitě odůvodnil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Ve svém novém rozhodnutí pak neopomene rozhodnout o nákladech celého, tedy i tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).