o zaplacení 23 212 EUR s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 23 212 EUR spolu s 14,75% úrokem z prodlení ročně od 23.3.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě žalobci zaplatit k rukám jeho právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení 68 516 Kč.

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že žalobce a jeho manželka [tituly před jménem] [jméno FO] odstoupili od projektu „[podezřelý výraz]“ -pořízení pozemků ve [adresa] a výstavbě nemovitostí na nich, kdy každá z osob na něm se zúčastněných, příp. partnerský/manželský pár (označovaných neformálně jako jednotka) zaplatily k rukám žalovaného 23 212 EUR, které žalovaný na pořízení pozemků využil-, žalovaný s tím vyjádřil 11.12.2023 prostřednictvím elektronické komunikace souhlas a zavázal se vložené prostředky ve výši 25 000 EUR na jednotku vypořádat nejpozději do 22.3.2024, k čemuž však nedošlo, načež dopisem z 28.3.2024 [tituly před jménem] [jméno FO] informovala žalovaného, že pohledávky za ním z titulu vrácení peněžních prostředků z projektu [podezřelý výraz] postoupila [Jméno žalobce] (žalobce). Dovodil tak, že odstoupením od zmíněného projektu vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobci do projektu vložené prostředky a s odkazem na § 1746 odst. 2, § 1877 a § 1879 a násl. o. z. proto žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po dni, k němuž se žalovaný zavázal vložené prostředky vypořádat (§ 1970 o. z. a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.)., když obranu žalovaného, že způsob uvedeného vypořádání nebyl dohodnut, shledal ve vztahu k žalobci bez významu, poněvadž i kdyby žalovaný našel osobu, která by do projektu vstoupila na žalobcovo místo, či by došlo k prodeji projektu, výsledek by byl ve vztahu k žalobci vždy stejný, a to vrácení vložených prostředků. Účelovým shledal sporování pravosti předložené elektronické komunikace, neboť spor nebyl o jejím obsahu, ale pouze o jejím výkladu a žalovaný z ní sám přímo vycházel. Nedůvodnou pak shledal námitku žalovaného ohledně neurčitosti postoupené pohledávky, neboť ta je v oznámení o jejím postoupení z 28.3.2024 zcela jednoznačně určena a žalobce by byl oprávněn po žalovaném nárokovat celý dluh i v případě, že by k postoupení pohledávky nedošlo. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas blanketní odvolání a v jeho dodatečném odůvodnění zopakoval, že žalobcem popisovaná dohoda o ukončení účasti v projektu „[podezřelý výraz]“ a vrácení peněz uzavřena nebyla a že obsah elektronické komunikace mezi ním, žalobcem, [tituly před jménem] [jméno FO] a dalšími zúčastněnými nelze vyložit jako jeho závazek zaplatit (vrátit) ze svého žalovanou částku, když v ní ani není nijak specifikováno, jakým způsobem by mělo být vypořádání provedeno a žalovaný v ní pouze souhlasil s tím, že [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce se nebudou dál na projektu účastnit (nebudou se dál podílet na pokračujících nákladech apod.). Jednalo se o neformální „dohodu o budoucí dohodě o vypořádání“, přičemž přicházelo v úvahu vícero způsobů vypořádání, jako např. nalezení náhradního subjektu nebo prodej celého projektu a jeho celkové vypořádání ke všem zúčastněným. Nebylo ani prokázáno, jakou část pohledávky měl mít sám žalobce a jakou část pohledávky měl nabýt postoupením. Dále uvedl, že není jasné, zda soud I. stupně věc posoudil tak, že byla uzavřena dohoda, na jejímž základě je povinen zaplatit (vrátit) žalobci žalovanou částku či tak, že žalobce odstoupil od smlouvy zakládající jeho účast v projektu „[podezřelý výraz]“ (příp. že tak učinila jeho manželka [tituly před jménem] [jméno FO]) a proto je žalovaný povinen vrátit mu žalovanou částku. V odůvodnění rozsudku totiž uvedl, že věc posoudil podle § 1746 odst. 2 o. z., avšak již neuvedl, jakou nepojmenovanou smlouvu má na mysli. Není ani jasné, na základě čeho soud I. stupně odkázal na § 1877 o. z. o solidaritě věřitelů, když z ničeho nevyplynulo, že by žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] měli mít postavení solidárních věřitelů a nebylo to ani tvrzeno. Za mylnou a nepřijatelnou pak považuje úvahu soudu I. stupně, podle níž skutečnost, že navrhoval různé způsoby smírného řešení, má zřejmě svědčit o tom, že si byl vědom své povinnosti zaplatit žalobci žalovanou částku. Závěrem proto navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba bude zamítnuta, příp. aby byl zrušen a věc byla vrácena tomto soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobce ve svém písemném vyjádření uvedl, že konstatování žalovaného „jsme tedy u varianty exit, beru na vědomí vaše rozhodnutí. Vypořádání vložených prostředků ve výši 25.000 EUR na jednotku bude provedeno nejpozději k datu 22. 3. 2024“ nelze vyložit jinak, než jako závazek k vypořádání vložených finančních prostředků. Žalobce (míněno zjevně žalovaný - pozn. odvolacího soudu) v rámci účastnického výslechu opakovaně zdůraznil, že žalobce a jeho manželka vystupovali jako jedna jednotka a podle žalobce není relevantní, v jaké výši se na finanční částce podílel žalobce a v jaké výši jeho právní předchůdkyně, neboť relevantní je, že část pohledávky náležející [jméno FO] byla řádně postoupena a postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Podle ustálené praxe přitom není třeba v rámci oznámení o postoupení pohledávky sdělovat dlužníkovi, v jaké výši je pohledávka postoupena. Poukázal také na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný za finanční prostředky účastníků projektu pro sebe zakoupil opci na pozemky, kde je projekt „[podezřelý výraz]“ realizován s tím, že mezi účastníky nejsou sjednány žádné písemné dohody. Navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

6. Soud I. stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, když účastníci ani po poučení podle § 119a o. s. ř. další důkazy nenavrhovali, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. Věc posoudil správně i po stránce právní.

7. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky o tom ostatně není ani sporu, že mezi blíže nezjištěným okruhem osob včetně žalobce s jeho manželkou a žalovaným byla uzavřena ústní dohoda pořídit společnou nemovitost (prázdninový dům), resp. pořídit tří sousedící pozemky v oblasti [adresa] a postavit na nich dva domy po 4 ložnicích s příslušenstvím a společným bazénem pro oba domy, přičemž každý ze zúčastněných, tedy i žalobce a jeho manželka, poukázal na účet žalovaného 23 212 EUR a žalovaný tyto částky použil na úhradu ceny těchto pozemků. Sporu mezi účastníky není ani o tom, že ze strany žalobce a jeho manželky, stejně jako ze strany dalšího na projektu zúčastněného - [jméno FO], následně došlo k ukončení jejich účasti na projektu „[podezřelý výraz]“, což vzal žalovaný dne 11.12.2023 na vědomí a zavázal se provést vypořádání vložených prostředků ve výši 25 000 EUR na jednotku nejpozději k datu 22.3.2024. Za situace, kdy tak byl smluvní vztah manžely [jméno FO] ukončen a poněvadž nebylo dohodnuto nic jiného, než že vypořádání jimi vložených prostředků bude žalovaným provedeno nejpozději 22.3.2024, k čemuž nedošlo, domáhá se žalobce, jemuž manželka [tituly před jménem] [jméno FO] svoji část pohledávky za žalovaným z předmětného projektu postoupila, důvodně vrácení celé částky 23 212 EUR po žalovaném, který tuto částku sice použil v rámci společného projektu na pořízení pozemků ve [adresa], ale tyto pozemky má, jak ve své účastnické výpovědi uvedl, v opci pouze on (§ 2991 a § 2993 o. z.). Své povinnosti vrátit žalobci jím požadovanou částku si je ostatně žalovaný vědom, když při jednání konaném 11.2.2025 uvedl, že je mu ochoten dlužnou částku uhradit ve dvou splátkách, z nichž první bude splatná přibližně za rok a půl a druhá za dva roky, avšak žalobce takovéto splátky neakceptoval. Pokud žalovaný v průběhu řízení namítal, že v elektronické komunikaci nebyl specifikován způsob, jakým mělo být vypořádání provedeno, když jich přicházelo v úvahu vícero a tuto argumentaci opakuje i ve svém odvolání, je namístě přisvědčit soudu I. stupně, který shledal tuto námitku ve vztahu k žalobci bez významu, neboť i kdyby žalovaný našel osobu, která by vstoupila do projektu na místo žalobce a/nebo by došlo k prodeji „celého projektu“, byl by ve svém důsledku konečný výsledek vždy stejný, a to vrácení vložené částky 23 212 EUR žalobci. Důvodnou stejně tak nebyla shledána ani v odvolání opakovaná námitka žalovaného stran toho, jakou část pohledávky měl žalobce nabýt postoupením. To již proto, že žalovanému bylo dopisem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28.3.2024 oznámeno (notifikováno) postoupení její určité pohledávky z projektu [podezřelý výraz]“ za ním postupníkovi - manželu [jméno FO], jeho účinek tak nastal doručením a žalovanému jakožto dlužníkovi nepřísluší platnost postoupení či obsah postupní smlouvy, která mu ani nemusí být předkládána, jakkoliv zkoumat (srov. § 1882 o. z. a též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 5458/2015). Přitom nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by [tituly před jménem] [jméno FO] měla vůči žalovanému jinou/další, než ve zmíněném oznámení specifikovanou pohledávku. Důvodnou nebyla shledána ani námitka žalovaného, že soud I. stupně neuvedl, jakou nepojmenovanou účastníky uzavřenou smlouvu (§ 1746 odst. 2 o. z.) má na mysli., když soud I. stupně v odůvodnění rozsudku (bod 11. a 12.) konstatuje, že mezi nimi byla uzavřena dohoda „o pořízení pozemků ve Watamu, Keňa a výstavbě nemovitostí na nich…“ Zbývá tak než uzavřít, že se žalovanému prostřednictvím odvolací argumentace nepodařilo správností napadeného rozsudku otřást, tím méně pak přivodit pro něho příznivější rozhodnutí.

8. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který měl úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada nákladů sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po 10 660 Kč při tarifní hodnotě 580 648,18 Kč (1 EUR = 25,015 Kč ke dni 14.3.2025, kdy bylo podáním odvolání zahájeno odvolací řízení) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025, dvou paušálních náhrad po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, jízdného [adresa] a zpět (94 km) osobním vozidlem tov.zn. [podezřelý výraz], reg.zn. [SPZ], ve výši 766 Kč [§ 1 písm. b) a § 4 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb.] a náhrady 400 Kč za promeškaný čas v délce čtyř půlhodin po 100 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025], tj. celkem 23 386 Kč.