pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] a rozvedeno bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum]. Žalovaný dosáhl v roce [rok] (při příjmech [částka], výdajích [částka], odpisech [částka] a paušálu na auto [částka]) zisku [částka], tj. [částka] měsíčně před zdaněním; v roce [rok] (při příjmech [částka], výdajích [částka], odpisech [částka] a paušálu na auto [částka]) zisku [částka], tj. [částka] měsíčně před zdaněním; účetní ztráta za rok [rok] činila [částka]. Na osobním účtu žalovaného byl v rozhodném období obrat [částka], přičemž většinu ([částka]) tvořila půjčka, další menší půjčky (např. kontokorent) a žalovaný z nich přeposlal [částka] na podnikatelský účet a bance uhradil [částka]. Rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] byl žalobkyni přiznán invalidní důchod I. stupně ve výši [částka], a to zpětně k datu [datum]. Žalobkyně vlastní koně, za jehož ustájení hradí [částka] měsíčně, [anonymizováno] platí [částka] měsíčně a za parkovné uhradila [částka]. Dopisem z [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění vyživovací povinnosti.

3. Zejména na podkladě těchto zjištění a vzhledem k ustanovení § 922 odst. 1 o. z. rozhodoval soud I. stupně o výživném nerozvedené manželky (§ 697 o. z.) za uzavřené období od [datum], tj. ode dne zahájení řízení, do [datum], když [datum] nabyl právní moci rozsudek, kterým bylo manželství účastníků rozvedeno, a uzavřel, že životní úroveň manželů nebyla v rozhodném období odlišná, když ani jeden z manželů neměl příjmy nebo úspory, které by tomuto manželu dovolily žít na jiné úrovni než manželu druhému. Žalovanému neplynul z podnikatelské činnosti v rozhodném období žádný zisk a na živobytí si bral půjčky od banky či zálohy z podnikatelského účtu. Za nadbytečný přitom pokládal návrh žalobkyně na vypracování znaleckého posudku k zodpovězení otázky, jaký zisk mohl žalovaný vzhledem ke svým zkušenostem v podnikání generovat, neboť situace v roce [rok] byla značně ovlivněna celosvětovou pandemií a nelze dávat za vinu žalovanému, že podnikání negenerovalo stejné zisky jako v předchozích letech. Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by měl žalovaný jiné příjmy, ať už ze zaměstnání či z jiných zdrojů (nájem atp.). Žalobkyně byla bez příjmu až do rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum], kterým jí byl zpětně od [datum] přiznán invalidní důchod I. stupně ve výši [částka]. Žalobkyně také netvrdila ani neprokazovala, že by na společném účtu manželů či na osobním účtu manžela byly uloženy úspory, které by zajišťovaly zachování takové životní úrovně, kterou manželé měli v době, kdy společné podnikání generovalo zisky. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně, že před rozpadem manželství disponovala částkou až [částka]. Tvrzeno ani prokázáno taktéž nebylo, že by žalobkyně byla v rozhodném období práce neschopnou. Soud I. stupně vzal v potaz, že pravidelné výdaje žalobkyně jsou zejména díky starosti o zvířata vyšší, než výdaje žalovaného, a že žalobkyně byla necelé dva měsíce spadající do rozhodné doby ([datum] - [datum]) zcela bez příjmů. Přihlédl nicméně i k tomu, že žalobkyně vybrala ze společného účtu manželů několik desítek tisíc korun, které použila pouze na svoje výdaje. Pokud pak žalobkyně odkazovala na jednotlivé účtenky, které předložila, nejedná se pouze o účtenky z rozhodné doby, nýbrž i z doby předcházející podání návrhu ve věci a není z nich zřejmé, že se jedná o účtenky uhrazené žalobkyní. Proto se soudu prvního stupně těmito důkazy dále nezabýval, stejně jako [anonymizována dvě slova], které měly prokazovat špatný [anonymizována dvě slova] žalobkyně, když ten vzal za nesporný.

4. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém uvedla, že manželství s žalovaným bylo bezdětné, ale spokojené a že bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], přičemž bylo určeno, že příčina rozvratu manželství stojí na straně manžela, který během manželství udržoval mimomanželský poměr se svou zaměstnankyní a žalovaný rovněž sám sebe označil za toho, kdo stál za vznikem trvalého a nenapravitelného rozvratu manželství. V důsledku nečekaného odchodu žalobce (míněno zjevně žalovaného – pozn. odvolacího soudu) se jí zhoršily [anonymizováno] obtíže, znovu a s výraznou intenzitou se projevily její [anonymizována dvě slova], což vedlo k opakovaným [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova]. Její [anonymizována dvě slova] se dosud úplně nestabilizoval, rozhodnutím [anonymizováno] jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně. V této souvislosti je rovněž nucena navštěvovat individuální psychoterapie či je jí indikována hipoterapie. Podle vyjádření lékařů není schopna výkonu pracovní činnosti; tato činnost je rovněž vyloučena z praktického důvodu, kdy časová náročnost léčby neumožňuje výkon stálé práce. Zopakovala, že před uzavřením manželství podnikala v oblasti prodeje chovatelských potřeb, že založila obchodní závod pod značkou„ [jméno] [příjmení]“ a svou formální účast na něm ukončila v roce 2014, kdy celý obchodní závod převedla na žalovaného, který si mezitím zařídil příslušné živnostenské oprávnění a ji ustanovil odpovědnou zástupkyní, kterou byla až do [datum]. Tím se stala zcela finančně závislou na vůli žalovaného, neboť za přetrvávající aktivní účasti na provozu [jméno] [příjmení] nepobírala žádnou mzdu či jiné finanční ohodnocení, ačkoliv podstatná část příjmů pocházela z její faktické činnosti na podnikání žalovaného (příjmy byly čerpány přímo ze zdrojů závodu). Po odchodu žalobce ze společné domácnosti, ukončení její činnosti na podnikání žalovaného a odebrání dispozičních práv k žalobcovu podnikatelskému účtu, který společně užívali k zajištění chodu domácnosti a úhradě průběžných výdajů, se ocitla bez finančních prostředků, odkázána na finanční pomoc své rodiny. Namítala, že označila a předložila soubor [anonymizována dvě slova] dokládajících její [anonymizována dvě slova], které však soud I. stupně k důkazu neprováděl a v odůvodnění rozsudku tvrdí, že nijak neprokázala, že by byla práce neschopnou. Provedením těchto důkazů by přitom zjistil, že je podle ošetřující lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] od [datum] práce neschopná. Nebyla tak s to získat si svou prací finanční prostředky potřebné pro zajištění svých životních potřeb a úhradu nákladů na stravu, chod domácnosti apod. K výzvě soudu označila a rovněž předložila účtenky prokazující její standardní výdaje na stravu, péči o zvířata, léky, pohonné hmoty apod., avšak soud jimi důkaz neprovedl s tím, že se nejedná výlučně o účty k transakcím provedeným v rozhodném období a že z nich není zřejmé, že se jedná o účtenky skutečně uhrazené žalobkyní. Názor soudu k této problematice je příliš striktní, nerealistický, tvrdý a v praxi značně ztěžuje, až znemožňuje prokázání jakéhokoliv jejího nákladu. Soud odmítl pro nadbytečnost i provedení důkazu jí navrženým znaleckým posudkem ke stanovení příjmů, kterých by žalovaný mohl z podnikatelské činnosti dosahovat. Vypovídací hodnota předložených daňových přiznání žalovaného je přitom výrazně snížena již tím, že v rozhodném období byla v důsledku tzv. Liberačního balíčku II pozastavena povinnost evidovat tržby v systému [anonymizováno], tak tím, že běžnou praxí bylo užití hotovostních prostředků k zajištění osobní spotřeby manželů a tyto finanční prostředky se tak nikdy neprojevily v daňovém přiznání žalovaného. V této souvislosti poukázala na § 913 odst. 2 větu první o. z. a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. [spisová značka]. Uvedla také, že její hmotná úroveň byla v posuzovaném období nulová, byla nucena hradit náklady na zajištění běžných osobních výdajů ze zápůjček poskytovaných rodinnými příslušníky a posléze jí byl přiznán invalidní důchod, zatímco životní úroveň manžela byla vyšší. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se ztotožnil se závěry soudu I. stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal zčásti důvodným.

8. Protože vyživovací povinnost mezi manžely trvá zásadně po celou dobu existence manželství a zaniká s jeho zánikem (mj. právní mocí rozvodového rozsudku), soud I. stupně rozhodoval správně o výživném pro žalobkyni coby manželku za uzavřené časové období od [datum], kdy bylo řízení zahájeno (§ 922 odst. 1 o. z., § 82 odst. 1 o. s. ř.) do [datum], když rozvodový rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (§ 697 o. z.). Správně také vycházel z toho, že hmotněprávním předpokladem vzniku práva na výživné mezi manžely je rozdílná životní úroveň obou manželů. Na rozdíl od soudu I. stupně však dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě byl ve sledovaném období tento předpoklad naplněn, když žalobkyně byla v důsledku svého [anonymizována dvě slova] bez příjmů a její životní úroveň tak byla v uvedené době nižší než životní úroveň žalobce, podnikatele, byť jeho podnikání (dříve podnikání žalobkyně, resp.„ společné“ podnikání) v roce [rok] negenerovala zisk, počež oba účastníci hradili své potřeby i formou zápůjček, resp. úvěrů. Odvolací soud v této souvislosti akcentuje, že podle § 913 odst. 1 o. z. jsou jedním z kritérí pro určení vyživovací povinnosti majetkové poměry výživou oprávněného a k výživě povinného, jež byly v rozhodné době diametrálně odlišné vzhledem k tomu, že žalovaný disponoval obchodním závodem, který na něj převedla právě žalobkyně.

9. Nelze přitom přisvědčit soudu I. stupně, že žalobkyně byla bez příjmu (jen) do [datum], kdy jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně, neboť vydání rozhodnutí o přiznání důchodu nelze ztotožňovat s okamžikem jeho výplaty i za dobu minulou (v daném případě od [datum]). Pokud se týká rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely, dospěl odvolací soud k závěru, že odpovídající částkou k zachování zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně žalobkyně je částka [částka] měsíčně, což za [anonymizováno] dny rozhodného období představuje výslednou částku [částka]. Poněvadž účastníci od července [rok] nesdílí rodinnou domácnost, vycházel přitom i odvolací soud – stejně jako soud I. stupně – z konkrétních poměrů každého z nich, jak je v průběhu řízení konkretizovali (viz podání žalobkyně datované [datum] a podání žalovaného datované [datum]). Je však iluzorní, aby žalovaný hradil žalobkyni v rámci výživného též jí vyčíslené náklady za spotřebu cigaret ve sledovaném období ve výši [částka] (13% z jí požadované částky [částka]). Přihlédnuto přitom bylo jak k tomu, že žalobkyně v posledním čtvrtletí roku [rok] vybrala z podnikatelského účtu a společného účtu účastníků kolem [částka], tak i k tomu, že si žalovaný v r. [rok] poskytl z podnikání zálohu [částka].

10. Odvolací argumentace žalobkyně, že ač označila a předložila účtenky prokazující její standardní výdaje na stravu, péči o zvířata, léky, pohonné hmoty apod., soud I. stupně jimi důkaz neprovedl, je nepřípadná. Soud I. stupně při jednání konaném [datum] důkaz těmito listinami provedl (viz protokol o jednání založený jako č.l. 108-110 spisu), a pokud se jimi nezabýval mj. proto, že nejsou jen z rozhodné doby, ale i z doby předcházející, nepochybil, neboť se jedná o účtenky vesměs z prosince [rok]. K další námitce žalobkyně, že soud I. stupně neprovedl jí navržený důkaz znaleckým posudkem ke stanovení příjmů, kterých by žalovaný mohl z podnikatelské činnosti dosahovat, třeba poznamenat, že je to soud, kdo rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), přičemž i odvolací soud v tomto směru považuje za v zásadě dostatečná žalovaným předložená daňová přiznání za roky [rok], [rok] a [rok]. Konečně pokud se týká žalobkyní předložených [anonymizována dvě slova], soud I. stupně jimi důkaz neprováděl proto, že zhoršený [anonymizována dvě slova] žalobkyně vzal za nesporný (§ 120 odst. 4 o. s. ř.).

11. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], jinak byl ohledně zbývající částky [částka] jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

12. Lhůta k plnění byla vzhledem k výši dlužné částky žalovanému poskytnuta v délce 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

13. Vzhledem k částečné změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k poměru úspěchu ve věci (67,2%) a neúspěchu v rozsahu 32,8% by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 34,4% (§ 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k celkově nepřiznivým poměrům žalobkyně, jak jsou shora rozebrány, však byla žalovanému náhrada těchto nákladů odepřena (§ 150 o. s. ř.), což se podle názoru odvolacího soudu v majetkových poměrech žalovaného zásadně negativně neprojeví.