o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení ročně od 1.2.2020 do zaplacení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 22.5.2019 smlouvu, jíž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúročnou peněžitou půjčku ve výši 100 000 K zasláním na v ní uvedený účet a žalovaný se zavázal mu tuto částku vracet v pravidelných měsíčních splátkách po 12 000 Kč tak, aby k 31.1.2020 byla v plné výši vrácena; pro případ prodlení s měsíční splátkou bylo sjednáno, že nezaplacený zůstatek bude úročen 15%. Majitelem běžného účtu č. [č. účtu], na který byla dne 24.5.2019 z účtu žalobce částka 100 000 Kč převedena, je [jméno FO]. S odkazem na § 2390 o. z. tak soud I. stupně uzavřel, že žalobce nepřenechal finanční částku 100 000 Kč žalobci (správně zřejmě žalovanému - pozn. odvolacího soudu), ale jiné osobě, když ve smlouvě o půjčce není uvedeno, že účet č. [č. účtu] je platebním místem a nebylo zjištěno, že má žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Předmětná jistina se tak do dispozice žalovaného nedostala. Požadovaný 15% úrok z prodlení shledal v rozsahu 5% nepřiměřený a v rozporu s § 8 o. z., když ke dni 31.1.2020, kdy měla být částka 100 000 Kč zcela splacena, činil zákonný úrok 10%. Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas blanketní odvolání a v jeho dodatečném odůvodnění soudu I. stupně vytýkal, že neprověřil, zda měl žalovaný k předmětnému účtu dispoziční právo a nepřihlédl k tomu, že žalobce byl v dobré víře, že předmětný účet je účtem žalovaného a nadto že z ustálené praxe Nejvyššího soudu ČR plyne, že zápůjčka může být plněna i na účet třetí osoby, pokud se na tom strany smlouvy dohodnou (např. rozhodnutí sp.zn. 28 Cdo 3790/2008, 29 ICdo 112/2019 a 33 Cdo 1261/2019, z nichž citoval). Dovozoval tak, že že tím, že plnil podle dohody s žalovaným na účet, který si s žalovaným sjednal a který žalovaný označil, splnil svou povinnost podle § 2390 o. z. a má proto právo na vrácení předmětné zápůjčky v plném rozsahu. Poněvadž ve smlouvě nebyla sjednána žádná smluvní pokuta, obchodní úrok ani jiná sankce, je mírně zvýšená sazba úroku z prodlení přiměřená a podle jeho názoru neodporuje dobrým mravům. Závěrem proto navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude vyhověno anebo aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dokazování listinnými důkazy zčásti zopakoval (§ 213 a § 213a o. s. ř.).

6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky dne 22.5.2019 odvolací soud zjistil, že se jí žalobce jakožto věřitel zavázal poskytnout žalovanému coby dlužníkovi bezúročnou peněžitou půjčku ve výši 100 000 Kč zasláním na účet č. [č. účtu] do pěti dnů od jejího podpisu a dlužník se zavázal poskytnutou mu půjčku vracet věřiteli na účet č. [č. účtu] v pravidelných měsíčních splátkách minimálně 12 500 Kč tak, aby k 31.1.2020 byla půjčka věřiteli vrácena v plné výši. Dále bylo ujednáno, že v případě, že jakákoli měsíční splátka nebude včas uhrazena v plné výši, stává se celá půjčka splatná okamžitě, je ihned vymahatelná a její zůstatek je úročen sankčním úrokem 15% p.a.

7. Z potvrzení [právnická osoba] bylo zjištěno, že z účtu č. [č. účtu] na jméno žalobce byla dne 24.5.2019 provedena úhrada částky 100 000 Kč na účet příjemce č. [č. účtu] se zprávou pro příjemce „[zpráva]“.

8. Podle sdělení [právnická osoba]. je majitelem běžného účtu č. [č. účtu] [jméno FO].

9. Po takto zopakovaném dokazování neshledal odvolací soud podmínky ani pro potvrzení ani pro zrušení napadeného rozsudku.

10. V souzené věci se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč spolu s 15% sankčním úrokem z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté mu na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 22.5.2019, na kterou žalovaný ani přes výzvy nezaplatil ničeho. Bylo proto na žalobci, aby jako zapůjčitel ve smyslu § 2390 o. z. prokázal, že s žalovaným coby vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce a že na jejím základě vydlužiteli předmět zápůjčky (finanční prostředky) předal a současně aby tvrdil, že mu vydlužitel (žalovaný) peněžitou zápůjčku řádně a včas nevrátil. Těmto svým povinnostem žalobce beze zbytku dostál. V řízení bylo prokázáno jak to, že účastníci dne 22.5.2019 uzavřeli smlouvu, jíž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 100 000 Kč., tak i to, že žalovanému tuto peněžní částku poskytl podle ujednání do pěti dnů od podpisu smlouvy zasláním na účet č. [č. účtu] (bod II. smlouvy). Konstantní judikatura Nejvyššího soudu ČR přitom připouští určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět zápůjčky převeden, pokud se na tom strany dohodnou a že uskutečněným přenecháním předmětu zápůjčky třetí osobě je splněna podmínka předání předmětu zápůjčky vydlužiteli (srov. např. rozsudek sp.zn. 33 Cdo 1261/2019). Závěr soudu I. stupně, na němž svůj zamítavý rozsudek založil, tedy že žalobce nepřenechal finanční částku 100 000 Kč žalovanému, ale jiné osobě, když ve smlouvě o půjčce není uvedeno, že účet č. [č. účtu] je platebním místem a nebylo zjištěno, že má žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění, tudíž nemůže obstát. Zbývá proto než uzavřít, že žalobce splnil svou povinnost podle § 2390 o. z. a protože mu žalovaný poskytnutou zápůjčku nevrátil, domáhá se po právu jejího vrácení. Účastníky sjednaný 15% úrok z nesplaceného zůstatku zápůjčky pro případ, nebude-li jakákoli měsíční splátka včas uhrazena v plné výši (bod IV.2. smlouvy) neshledal s ohledem na všechny okolnosti případu ani odvolací soud nepřiměřeným a v rozporu s § 8 o. z.

11. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé změněn podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobě bylo zcela vyhověno.

12. V souvislosti se změnou napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nejenom o nákladech tohoto odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení u soudu I. stupně (§ 224 odst. 1,2 o. s. ř.) a ve věci úspěšnému žalobci byla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 54 282,50 Kč. Žalobcem účelně vynaložené náklady v řízení u soudu I. stupně sestávají z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis návrhu a účast při jednání konaném 5.11.2024) po 5 100 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. a za 1 úkon právní služby (účast na jednání konaném 14.1.2025) v téže výši podle § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2025, čtyř paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a jedné paušální náhrady ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2025), z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 5 701,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a soudního poplatku z návrhu ve výši 4 000 Kč, tj. celkem 36 851,50 Kč a v odvolacím řízení spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby (odvolání a účast při odvolacím jednání) po 5 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g), k) téže vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2025, ve dvou paušálních náhradách po 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2025), v 21% náhradě za daň z přidané hodnoty v částce 2 331 Kč a soudního poplatku za odvolání ve výši 4 000 Kč, tj. celkem 17 461 Kč.