o zadostiučinění nemajetkové újmy,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 38 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,25% ročně od 15. 11. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), ve výroku II zamítl žalobu co do částky 12 750 Kč s příslušenstvím a dále co do tam vymezeného příslušenství a výrokem III uložil žalované zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení částku 11 910 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 51 000 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši od 15. 11. 2024 do zaplacení) jako (do)odškodnění nemajetkové újmy vzniklé jí nepřiměřenou délkou (již odškodňovacího) řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] (dále i jen „procesní soud“ či „ procesní soud prvního stupně“) pod sp. zn. [spisová značka], jehož byla (jako žalobkyně) účastníkem (dále i jen „namítané řízení“).

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na peněžní odškodnění nemajetkové újmy vzniklé jí nepřiměřenou délkou namítaného řízení dne 14. 5. 2024, požadovala zaplacení částky 119 000 Kč. Žalovaná plnila dne 7. 10. 2024 částkou 68 000 Kč.[Anonymizováno]Namítané řízení, jehož průběh a předmět soud prvního stupně podrobně popsal, bylo zahájeno u procesního soudu dne 22. 8. 2017 podáním žaloby a skončeno dne 30. 4. 2024 nabytím právní moci opravného usnesení Městského soudu v [adresa] jako soudu odvolacího ze dne 16. 4. 2024.

4. Takto zjištěnou délku namítaného řízení (6 let a 8 měsíců) soud prvního stupně zhodnotil po rozebrání kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích.

5. Výši odškodnění soud prvního stupně stanovil, vycházeje i pro účely tohoto závěru z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění za celé řízení ve výši 85 000 Kč, určenou součinem roční částky odškodnění 15 000 Kč (resp. 7 500 Kč/rok za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, jednak snížil o 10% z důvodu složitosti věci, o 10% z důvodu vedení řízení na dvou stupních soudní soustavy a o 5% z důvodu podílu žalobkyně na vedení řízení, jednak zvýšil o 40% z důvodu deficitů v postupu procesního soudu prvního stupně, spočívajících v celkové nekoncentrovanosti vedení namítaného řízení a zrušení v pořadí prvního rozsudku procesního soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelného. Základní částku odškodnění tedy soud prvního stupně ve výsledku zvýšil o 15% (100–25+40), satisfakci za celé řízení nicméně stanovil na 106 250 Kč (což není 1,15 násobek, ale 1,25 násobek základní částky – poznámka odvolacího soudu), tj. o 38 250 Kč více, než kolik žalovaná zaplatila žalobkyni na odškodnění dobrovolně.

6. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni na odškodnění ještě posledně uvedenou částku s úrokem z prodlení požadovaným důvodně po uplynutí šestiměsíční lhůty k plnění a v zákonné výši a ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou.

7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 (správně odst. 3 – pozn. odvolacího soudu) o. s. ř, pročež přiznal žalobkyni, která měla mít v řízení plný úspěch (správně úspěšné pouze částečně, avšak ve věci, v níž rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu – pozn. odvolacího soudu), na plnou náhradu nákladů řízení zaplacený soudní poplatek za žalobu a náklady zastoupení žalobkyně advokátem vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“).

8. Žalovaná napadla rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé a výslovně též ve výroku o nákladech řízení (aniž by však vůči němu formulovala jakékoliv odvolací námitky – pozn. odvolacího soudu) včasným a přípustným odvoláním. V něm nesouhlasila s navýšením odškodnění z důvodu kritéria postupu orgánů, nadto o celých 40%, předně namítajíc, že závěr o nekoncentrovanosti postupu soudu v řízení je obsažen již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být dále podruhé zohledňován při posuzování jednotlivých kritérií; opačný postup se žalované jeví být porušujícím zásadu ne bis in dem a rozporným s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Zjevně pro případ, že by této argumentaci odvolací soud nepřisvědčil, žalovaná vyslovila přesvědčení, že nekoncentrovaný postup procesního soudu nebyl v namítaném řízení natolik závažný, aby odůvodnil zvýšení základní částky o 40%. Tak vysoké zvýšení základní částky považuje žalovaná za neadekvátní okolnostem věci a neodpovídající soudní judikatuře.

9. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil jejím odvoláním dotčený vyhovující výrok napadeného rozsudku tak, že žalobu zamítne i ve zde uvedeném rozsahu.

10. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila. Gros jejího vyjádření k odvolání představuje argumentace na podporu již v žalobě obsažených tvrzení prosazujících navýšení základního odškodnění o celých 40%, v odvolacím řízení však již bezpředmětná (žalobkyně se neodvolala proti zamítavému výroku rozsudku, odvolání žalované proti výroku vyhovujícímu k odvolacímu přezkumu neotevírá výrok zamítavý – k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014, uveřejněný pod č. 37/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Míra a četnost pochybení procesního soudu prvního stupně nicméně podle žalobkyně soudem prvního stupně zvolenému navýšení odškodnění o celých 40% odpovídá.

11. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním žalované dotčeném vyhovujícím výroku potvrdil.

12. Odvolací soud přezkoumal, postupuje se souhlasem účastníků podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, k odvolání žalované a v jím vymezeném rozsahu napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a shledal odvolání zčásti důvodným.

13. Soud prvního stupně učinil z obsahu spisu procesního soudu správná skutková zjištění o průběhu a předmětu namítaného řízení, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu, odvolací soud se s nimi ztotožňuje jako správnými a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

14. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku, tj. zejm. § 13 a 31a. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti.

15. Odvolací soud se předně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (potud shodným i se stanoviskem žalované), podle nějž v namítaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

16. Soud prvního stupně sice nesprávně určil počátek namítaného řízení, neboť přehlédl, že tzv. kompenzační řízení je z odškodňovacího pohledu zahájeno již dnem, kdy žalobce uplatnil nárok na odškodnění u příslušného úřadu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2921/2013, či ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017). Namítané řízení tedy netrvalo 6 let a 8 měsíců, ale 6 let a 9 měsíců (24. 7. 2017 – 30. 4. 2024). To však (pochopitelně) na správnosti závěru soudu prvního stupně o nepřiměřenosti délky namítaného řízení ničeho nemění.

17. Správné je i východisko soudu prvního stupně, že v důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobkyni nemajetková újma (žalovaná presumovaný vznik újmy nevyvracela) a že takto vzniklou újmu je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné relevantní okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, žalovaná netvrdila (odškodňujíc žalobkyni ostatně v penězích) a ani odvolací soud je (ve shodě se soudem prvního stupně a rovněž i žalovanou) neshledal. I podle názoru odvolacího soudu tak nelze uzavřít jinak než o adekvátnosti peněžní satisfakce, jež je v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení primárním prostředkem zadostiučinění.

18. Po přezkoumání úvah soudu prvního stupně o výši odškodnění a zvážení odvolací námitky žalované v tomto ohledu odvolací soud předně shledal správným postup soudu prvního stupně, pokud vyšel při stanovení základní částky odškodnění z roční částky 15 000 Kč, snížené napolovic za první dva roky vedení řízení.

19. Se zvážením kritérií uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk soudem prvního stupně pro účely stanovení výsledné výše odškodnění odvolací soud souhlasí jen zčásti, k čemuž uvádí (po jednotlivých kritériích) následující.

20. Ohledně kritéria jednání poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk] odvolací soud konstatuje, že podání žaloby ještě před uplynutím šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku a opakované odročování jednání k žádostem žalobkyně neshledává tomuto kritériu subsumovatelným, tato procesní aktivita žalobkyně podle odvolacího soudu nepřekročila mantinely umožňující ji hodnotit v rámci kritéria (procesní) složitosti věci. Hodnocení kritéria jednání poškozeného tedy nezakládá ani navýšení ani snížení základní hodnoty odškodnění (k tomu viz např. závěry formulované ke vztahu těchto dvou kritérií v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4756/2015).

21. Pokud jde o kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (složitost věci), odvolací soud nepovažuje za správné hodnocení namítaného řízení žalobkyní jako (zcela) nesložitého, což by mělo zakládat důvod pro navýšení odškodnění, podle žalobkyně dokonce o celých 20%. Řízení vykazovalo podle odvolacího soudu standardní složitost po skutkové a právní stránce (uvažováno ve vztahu k řízení obdobného předmětu), lze je však uvažovat jako mírně složitější procesně. Žalobkyně, jak již shora uvedeno, uplatnila u žalované nárok dne 24. 7. 2017, již o necelý měsíc později (22. 8. 2017) podává žalobu, čímž zcela zbytečně determinuje činnost soudu v prvním bezmála půlroce vedení řízení za situace, kdy je tak či tak nutno vyčkat buď skončení předběžného projednání nebo uplynutí k tomu žalované zákonem poskytnuté lhůty šesti měsíců. Samostatný důvod přispívající k prodloužení délky projednávání věci představuje dále v rámci kritéria podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk „vícestupňovost“ soudního rozhodování (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, či ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). I tento faktor (nepřičitatelný státu) je dán, pokud jde o v pořadí druhý rozsudek procesního soudu prvního stupně a procesního odvolacího soudu, neboť zde nebylo žádných fundamentálních pochybení, které by bylo lze klást k tíži státu. Žalobkyně, jak již bylo zmíněno, opakovaně žádala o odročení jednání, s jistými potížemi se procesní soud musel vypořádávat i v souvislostmi s opakovanými žádostmi o připojení správních a soudních spisů.

22. Za této situace má odvolací soud za to, že kritérium složitosti řízení je namístě „vážit“ vzhledem k podílu této skutečnosti na délce řízení 15% ve prospěch žalované.

23. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že význam řízení [kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk] byl pro žalobkyni standardní. Typově odškodňovací řízení nepatří mezi řízení pro jeho účastníky zvýšeného významu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2531/2016, bod 24 odůvodnění), důvody zvyšující význam řízení individuálně žalobkyně ani netvrdila.

24. Pokud jde konečně o kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk (postup soudů ve věci), nelze přisvědčit úsudku žalované, že jeho zvažování pro účely stanovení formy, potažmo výše odškodnění je duplicitní vzhledem k nezbytné přítomnosti tohoto kritéria již v rámci úvah o nepřiměřenosti délky řízení (vůbec). Je ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, že „[v]ychází se z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Těmito jsou složitost případu, chování poškozeného, postup orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného. Z těchto samých faktorů se pak spolu s celkovou délkou řízení vychází i při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Ve smyslu Stanoviska tedy nejde o duplicitní hodnocení kritérií demonstrativně uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, ale o posouzení stejného kritéria ve vztahu ke dvěma různým závěrům.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1290/2014; zvýrazněno odvolacím soudem). Z žalovanou odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013, se jiné řešení uvedené otázky nepodává.

25. S ohledem na důvody, které soud prvního stupně vytkl postupu procesního soudu prvního stupně v namítaném řízení, včetně a zejm. zrušení jeho v pořadí prvního rozsudku pro nepřezkoumatelnost (bod 21 odůvodnění napadeného rozsudku), podle odvolacího soudu nelze ve zvýšení základního odškodnění z důvodu tohoto kritéria spatřovat pochybení. Žalované však nutno přisvědčit v tom, že navýšení odškodnění o 40% je excesivní, neodpovídající okolnostem věci. „Váze“ tohoto kritéria na celkové délce a důvodech protrahujícího se řízení podle odvolacího soudu odpovídá zvýšení základní částky odškodnění toliko o 15%.

26. Ze shora uvedeného plyne, že žalobkyni přísluší odškodnění ve výsledku rovné základní částce, tj. za 6 let a 9 měsíců 86 250 Kč.

27. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že zamítl žalobu v rozsahu rozdílu žalobkyni soudem prvního stupně přiznaného a podle odvolacího soudu jí po právu náležejícího odškodnění (20 000 Kč s příslušenstvím), jinak napadený rozsudek v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, a to včetně příslušenství, úroku z prodlení přiznaného žalobkyni v zákonné výši a důvodně od uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty k plnění běžící od předběžného uplatnění nároku u žalované až do zaplacení (§ 15 odst. 1 OdpŠk).

28. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř.), a to i ve vztahu k odvolacímu řízení, v němž se žalované sice podařilo snížit žalobkyni soudem prvního stupně přiznané odškodnění, neuspěla však zcela, byť jen částečný úspěch žalobkyně ji tedy činí i ve vztahu k odvolacímu řízení plně nákladově oprávněnou.

29. Plné náklady řízení žalobkyně sestávají předně z částky nákladů zastoupení advokátem vynaložených v řízení před soudem prvního stupně [odměna advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (srov. přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), a to za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby po 3 100 Kč/úkon, náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za totéž ve výši 2 x 300 Kč, odměna advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 860 Kč (tarifní hodnota věci odpovídá výši konečným rozhodnutím odvolacího soudu přiznané náhrady 18 250 Kč), náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za totéž ve výši 450 Kč]. Dále žalobkyni přísluší zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč a náhrada nákladů odvolacího řízení [odměna advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 2 písm. a), § 11 odst. 1, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za jeden vykonaný úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1 860 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT, rovněž již ve znění účinném od 1. 1. 2025, za totéž ve výši 450 Kč].

30. Celkem tak výše nákladů řízení před soudy obou stupňů činí 13 420 Kč.

31. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní zákonné lhůtě může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

32. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.