o zadostiučinění nemajetkové újmy,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 58 133 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 128 756 Kč s týmž příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení částku 8 800 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě podané u něj dne 11. 12. 2023, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 186 889 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši od 30. 6. 2024 do zaplacení) jako odškodnění nemajetkové újmy vzniklé jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] (dále i jen „procesní soud“) pod sp. zn. [spisová značka], jehož byla (jako žalobkyně) účastníkem (dále i jen „namítané řízení“).

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na uvedené peněžní odškodnění v posléze zažalované výši dne 4. 12. 2023, že žalovaná plnila podle stanoviska ze dne 25. 3. 2024 částkou 80 000 Kč a že namítané řízení, jehož průběh a předmět podrobně popsal, bylo zahájeno dne 11. 2. 2010 podáním žaloby a skončeno dne 29. 6. 2023 nabytím právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. [spisová značka].

4. Takto zjištěnou délku namítaného řízení (13 let a 4 měsíce) soud prvního stupně zhodnotil po rozebrání kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích.

5. Výši odškodnění soud prvního stupně stanovil, vycházeje i pro účely tohoto závěru z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění za celé řízení ve výši 197 333 Kč, určenou součinem roční částky odškodnění 16 000 Kč (resp. 8 000 Kč/rok za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, jednak snížil o 40% z důvodu složitosti věci, jednak zvýšil o 10% z důvodu deficitů v postupu orgánů veřejné moci (soudů) v namítaném řízení, spočívajících v průtazích a dílčích nekoncentrovaných postupech. Základní částku odškodnění tedy ve výsledku snížil o 30% a shledal adekvátní satisfakcí 138 133 Kč, tj. o 58 133 Kč více, než kolik žalovaná zaplatila žalobkyni na odškodnění dobrovolně.

6. K obraně žalované, opodstatňující výši jí dobrovolně poskytnutého odškodnění zejm. peněžním ohodnocením toho, co bylo pro žalobkyni [žádající v namítaném řízení spolu s dalšími třemi spolužalobci určení, že jejich právní předchůdce (otec a manžel) byl ke dni své smrti v r. [datum] vlastníkem dvou nevelkých zemědělských pozemků] v sázce, a to sice hodnota těchto pozemků v řádu desítek tisíc Kč a náklady namítaného řízení, „které ve finále činily zaokrouhleně 30 000 Kč“, se soud prvního stupně nevyjádřil, považuje řízení jakožto věcněprávní spor za standardního významu.

7. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni na odškodnění ještě částku 58 133 Kč s úrokem z prodlení požadovaným důvodně (když prodlení žalované nastalo již k 5. 6. 2024) a v zákonné výši. Ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou a nákladech řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 (správně odst. 3 – pozn. odvolacího soudu) o. s. ř, pročež přiznal žalobkyni, úspěšné „v celém rozsahu, neboť výše přiznané částky závisí na úvaze soudu“ (správně úspěšné pouze částečně, avšak ve věci, v níž rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu – pozn. odvolacího soudu), na jejich plnou náhradu zaplacený soudní poplatek za žalobu a náklady zastoupení advokátem vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

8. Žalovaná napadla rozsudek ve vyhovující výroku o věci samé a výslovně též ve výroku o nákladech řízení (aniž by však vůči němu formulovala jakékoliv odvolací námitky – pozn. odvolacího soudu) včasným a přípustným odvoláním, v němž nesouhlasila s úvahami, na jejichž podkladě soud prvního stupně určil výši odškodnění, zejm. pak s tím, že nepřihlédl k její námitce o limitaci významu řízení tím, co bylo pro poškozeného v sázce. Opětovně zdůraznila, že předmětem namítaného řízení sice nebylo zaplacení peněžité částky, ale určení vlastnictví, ovšem ke dvěma pozemkům (orné půdě) o velmi malé výměře (celkem 563 m2) v katastrálním území [adresa] o hodnotě v řádu několika desítek tisíc Kč. Nadto akcentovala, že hodnotu předmětu namítaného řízení bylo namístě vztáhnout „ke všem třem žalobcům“ (v namítaném řízení nicméně žalovaly čtyři osoby – pozn. odvolacího soudu), jednalo se o společný nárok, stricto sensu by se tak podle žalované měla hodnota předmětu namítaného řízení ještě vydělit třemi a až takový výsledek by měl limitovat výši zadostiučinění ve vztahu ke (každému jednomu) žalobci. V té souvislosti má žalovaná konečně i za to, že soud prvního stupně měl aplikovat kritérium sdílení újmy.

9. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil jejím odvoláním dotčený vyhovující výrok napadeného rozsudku tak, že žalobu zamítne i ve zde uvedeném rozsahu.

10. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

11. Odvolací soud přezkoumal, postupuje se souhlasem účastníků podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, k odvolání žalované a v jím vymezeném rozsahu napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a shledal odvolání důvodným.

12. Soud prvního stupně učinil z obsahu spisu procesního soudu správná skutková zjištění o průběhu namítaného řízení, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o průběhu namítaného řízení se tak odvolací soud ztotožňuje jako správnými a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

13. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku, tj. zejm. § 13 a 31a. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti.

14. Odvolací soud se předně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (potud shodným i se stanoviskem žalované), podle nějž v namítaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

15. Správné je i východisko soudu prvního stupně, že v důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobkyni nemajetková újma (žalovaná presumovaný vznik újmy nevyvracela) a že takto vzniklou újmu je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné relevantní okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, žalovaná netvrdila (odškodňujíc žalobkyni ostatně v penězích) a ani odvolací soud je (ve shodě se soudem prvního stupně a rovněž i žalovanou) neshledal. I podle názoru odvolacího soudu tak nelze uzavřít jinak než o adekvátnosti peněžní satisfakce, jež je v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení primárním prostředkem zadostiučinění.

16. Po přezkoumání úvah soudu prvního stupně o výši odškodnění a zvážení odvolacích námitek žalované v tomto ohledu odvolací soud předně nemohl přehlédnout, že již rozhodoval v odškodňovací věci obdobných skutkových parametrů, v níž žalobkynina spolužalobkyně z namítaného řízení [jméno FO], nar. [datum], obdržela od žalované na odškodnění za nepřiměřenou délku namítaného řízení rovněž 80 000 Kč a soud prvního stupně jí přiznal rozsudkem ze dne 10. 9. 2024, č. j. [spisová značka], ještě dalších 38 400 Kč. Zdejší odvolací soud rozsudkem ze dne 22. 1. 2025, č. j. [spisová značka], změnil k odvolání žalované v napadeném vyhovujícím výroku uvedený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, toto své rozhodnutí odůvodnil následovně:

17. „Soud I. stupně učinil správný závěr, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] dne 11. 2. 2010, kdy žalobu o určení vlastnického práva k blíže specifikovaným dvěma pozemkům v k. ú. [adresa] (o rozměrech 520 m² až 43 m² a vedených jako orná půda a ostatní plocha) podali čtyři žalobci, tj. prvý až třetí žalobce jako dědicové po zůstaviteli – [jméno FO] zemřelém dne [datum], zatímco čtvrtá žalobkyně byla manželka zůstavitele, žalobci se domáhali určení vlastnického práva proti České republice – [orgán] a České republice – [právnická osoba]., kdy na základě dědické dohody všech dědiců měli nabýt vlastnictví k pozemkům v k. ú. [adresa] původně vydaných otci prvého až třetího žalobce a manželovi čtvrté žalobkyně, kdy původně se domáhali určení, že otec prvého až třetího žalobce a manžel čtvrté žalobkyně byl k datu jeho úmrtí vlastníkem blíže specifikovaných pozemků, soud I. stupně následně správně chronologicky popsal průběh průtažného řízení. Soud I. stupně však lakonickým způsobem odůvodnil skutkové závěry ve vztahu ke složitosti věci, kdy řízení pokládal za mírně složité (a toto následně pokládal za důvod odečtu 40 % od základní sazby odškodnění, jak bude následně rozvedeno), aniž soud I. stupně zdůraznil, že ve věci bylo prováděno obsáhlé dokazování zaměřené na historicky zkoumané vlastnictví zemědělského majetku k datu 1. 3. 1946, kdy došlo k přídělu pozemků rodičům zemřelého [jméno FO], následně dodatečnému vytyčení přídělu v roce 1996 a změnám hranic i výměr pozemků, když v předmětném řízení byla řešena i problematika dodatečného oddělení pozemků a chybné vyměření i chybný zápis uvedený v katastru nemovitostí v příslušném katastrálním území, rovněž se jednalo o dodatečně zjištěný chybný zápis ohledně předmětných pozemků v době projednání dědictví zemřelého; z tohoto důvodu hodnotí odvolací soud řízení jako vysoce složité a spatřuje důvod ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) zák. 82/1998 Sb. k provedení vyššího odpočtu ve vztahu ke složitosti věci (v daném případě -45 %), a to i se zřetelem k tomu, že věc byla složitější i po stránce procesní, když jednání byla opakovaně odročována z důvodu vyčkávání stanovisek účastníků a jejich případného mimosoudního narovnání sporu, žalobci byli vyzýváni k opravě vad odvolání, bylo provedeno rozsáhlé dokazování blíže specifikovanými listinami, ve věci byl ustanoven znalec, kdy i žalobci navrhovali soudu, že zajistí sami vypracování znaleckého posudku a že navrhnou otázky znalci, v tomto směru na straně žalobců došlo k několikaměsíčnímu prodlení v poskytnutí součinnosti soudu, následně bylo nutno prodloužit znalci lhůtu k podání znaleckého posudku, a to i na základě dodatečně vyžádaných historických dokumentů /poskytnutí mapových podkladů příslušným katastrálním úřadem/; rovněž v dané věci je nutno přihlížet k tomu, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, jak správně zdůraznil soud I. stupně (a to 2krát u soudu I. stupně, 2krát u odvolacího soudu a 1krát u Nejvyššího soudu), když účastníkům nelze klást k tíži využití jejich procesních práv poskytnutých jim právním řádem, avšak nezbytnou dobu, kterou si vyžádá vyřízení řádného či mimořádného opravného prostředku, nelze přičítat k tíži státu (pokud uvedený postup v odvolání či dovolání není zatížen konkrétním průtahem - Cpjn 206/2010). Rovněž k tíži státu nelze přičítat okolnost, že jednání bylo 2krát odročováno z důvodu pandemie COVID, v tomto směru se jednalo o objektivní okolnosti, které o několik měsíců prodloužily předmětné řízení.

18. S přihlédnutím ke konstantní judikatuře (Cpjn 206/2010, III. ÚS 3369/17) a právě k délce tohoto řízení správně vyšel soud ze sazby ročního odškodnění nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení částkou 16 000 Kč za rok (s výjimkou krácení na jednu polovinu za prvé 2 roky řízení), když základní sazba odškodněním by tak činila 197 333 Kč (11 x 16 000 + 2 x 8 000 + odškodnění za 4 měsíce, a to za každý tento měsíc 1 333 Kč); odlišně od soudu I. stupně však odvolací soud shledává důvody pro modifikaci této základní částky se zřetelem k ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které v daném případě právě s ohledem na délku řízení koresponduje přiznání finanční satisfakce, soud přihlíží rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) k postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Pokud se jedná o celkovou délku řízení, připojuje se odvolací soud k závěru soudu I. stupně, že délka řízení byla extrémní a nepřiměřená, byla zatížena několika průtahy, a to jak na straně soudu I. stupně (při nařizování prvního jednání, při nedůsledné kontrole včasného zadání znaleckého posudku, při průtahu při nařizování jednání po zrušení prvého rozsudku soudu I. stupně), rovněž řízení zatížil 2 průtahy Krajský soud v [adresa], kterému byla předložena věc k rozhodnutí o prvém odvolání proti rozsudku soudu I. stupně dne 13. 2. 2014, pokud za standardní dobu k učinění požadovaného úkonu soudu lze pokládat podle judikatury dobu 3 měsíců, zatížil v tomto případě odvolací soud řízení průtahem 11 měsíců (řízení bylo možno nařídit v květnu či červnu 2014), ve věci však rozhodl odvolací soud až 28. 5. 2015; nato navazoval průtah okresního soudu, kterému byla věc vrácena odvolacím soudem 1. 7. 2015, jednání bylo možno nařídit v září či říjnu 2015, pokud soud nařídil jednání až 26. 1. 2015, a to na den 23. 3. 2015, zatížil tak řízení průtahem 3 měsíce; další průtah na straně odvolacího soudu lze spatřovat v 3měsíční prodlevě při nařízení druhého odvolacího jednání (po vyhlášení druhého rozsudku soudu I. stupně), když věc byla předložena Krajskému soudu v [adresa]. 12. 2021, jednání bylo možno nařídit do 3 měsíců od předložení, pokud věc byla nařízena až 16. 6. 2022 na 6. 9. 2022, spatřuje odvolací soud v postupu odvolacího soudu nepřípustnou prodlevu – průtah 3 měsíců; v součtu tak odvolací soud zatížil řízení průtahy 14měsíců (11+3), zatímco v součtu soud I. stupně zatížil řízení 21 měsíci (15 měsíců při nařízení prvého jednání, 3 měsíce od prvého vrácení věci krajským soudem, 3 měsíce s vyčkáváním vyjádření žalobců), v součtu tak dospěl odvolací soud k závěru, že řízení bylo zatíženo obdobím nečinnosti po dobu 35 měsíců. Z tohoto důvodu odvolací soud uzavírá, že dle § 31a odst. 3 písm. d) zákona 82/1998 Sb., je nutno zvýšit odškodnění o +5 % za nepřípustný postup orgánů státu, a to nad rámec roční sazby odškodnění 16 000 Kč, odlišně od soudu I. stupně však odvolací soud shledal podíl žalobců na nepřiměřené délce řízení, když žalobci (či jejich právní zástupci) 4krát žádali o odročení jednání, ačkoliv žalobci přislíbili poskytnutí součinnosti soudu při vypracování znaleckého posudku, respektive zajištění znaleckého posudku, byla na straně žalobců několikaměsíční prodleva, stejně tak žalobci byli opakovaně vyzýváni k doplnění jejich podání (odvolání), na straně žalobců tak došlo k prodloužení řízení cca o dobu 10 měsíců, v tomto směru za jednání poškozeného odečítá odvolací soud od základní sazby odškodnění -5 %; rovněž odvolací soud ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) citovaného zákona ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného spatřuje důvody pro odečet 15 % od základní sazby odškodnění, a to s přihlédnutím ke konstantní judikatuře Cpjn 206/2010 i 30 Cdo 3412/2011, i nálezu Ústavního soudu ČR III. ÚS 3369/17 ve vztahu k tzv. sdílené újmě. Je nutno přihlédnout k tomu, že v průtažném řízení vystupovali čtyři žalobci – příbuzní, kteří neúměrnou délkou mohli trpět společně a kteří případné odškodnění mohli objektivně vnímat jako odškodnění každého z nich částečně jako odškodnění újmy vlastní, kdy s ohledem i na společné právní zastoupení mohlo dojít k částečnému rozprostření negativních důsledků průtažného řízení (30 Cdo 2922/2012), když s ohledem na určovací žalobu týkající se pozemků – orná půda a zastavěná plocha v k. ú. [adresa]) o malé výměře nelze uzavřít, že by řízení mělo pro žalobce zvýšený význam; v tomto směru ostatně ani žalobci ničeho skutkově netvrdili (natož prokazovali). Při základní sazbě odškodnění 197 333 Kč a po snížení o -45 %, -5 %, -15 % a připočtení 5 % (postup orgánů veřejné moci, délka jednotlivých průtahů a nekoncentrovaný postup při jednotlivých úkonech) by tak činilo odškodnění 40 % z částky 197 333 Kč, tj. 78 933 Kč. Pokud žalobkyni již byla vyplacena žalovanou částka 80 000 Kč, změnil za postupu dle § 220 o. s. ř. odvolací soud vyhovující výrok I tak, že žaloba se zamítá.

19. Rovněž odvolací soud pokládá za přiléhavou odvolací námitku žalované, že právě charakter těchto pozemků a malá rozloha nemohly mít dopad na posuzování významu průtažného řízení jinak než jako standardní řízení a že v daném případě lze analogicky aplikovat judikaturu týkající se situace, kdy přiznané finanční zadostiučinění nemůže převažovat předmět řízení (byť se v daném případě nejednalo o peněžité plnění), je nutno přihlédnout k relativně nízké hodnotě pozemků, které byly dotčeny průtažným řízením (respektive vlastnické právo k těmto pozemkům).“

20. Podle § 13 o. z. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

21. Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 1851/19, s četnými poukazy na svoji další judikaturu zkritizoval nežádoucí rozdílnost rozhodovací praxe soudů o totožných věcech. zdůraznil, že rovnost v právech, vyplývající z článku 1 věty první Listiny základních práv a svobod, zakládá právo na předvídatelné rozhodování v obdobných případech, a uzavřel, že jakkoliv odvolací soudy jistě nedisponují obdobně účinným nástrojem sjednocování judikatury jako dovolací soud, je nutno uvedené požadavky vztáhnout i na ně a žádat, aby byly odklony od již existující judikatury (byť i „jen“ odvolací) přesvědčivě odůvodněny a vysvětleny.

22. K tomu však odvolací soud v nyní souzené věci nemá důvod, neboť shora citované důvody rozsudku svého 23. senátu, plně dopadající i na souzenou věc a vypořádávající i nyní prezentované odvolací námitky žalované, zcela sdílí, pro stručnost na ně odkazuje a nevidí důvodu se od nich odchýlit tím spíše, že se je žalobkyně, byť jí musejí být známy, neboť je v řízení zastoupena týmž zástupcem jako poškozená [jméno FO] v její odškodňovací věci, ani nepokusila zpochybnit (např. cestou vyjádření k odvolání).

23. Nad rámec těchto důvodů lze dodat již jen tolik, že žalobkyni bylo v době skončení namítaného řízení 67 let, což znamená, že ani její věk není důvodem pro navýšení odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012).

24. K odškodnění žalobkyně jí soudem prvního stupně dále přiznanou částkou 58 133 Kč tedy není důvod, i ve vztahu k její osobě shledává odvolací soud odpovídající satisfakcí částku 78 933 Kč, tak jako v případě [jméno FO].

25. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně tam přisouzené částky s příslušenstvím tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl a o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení plně úspěšné žalované na jejich plnou náhradu paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a) a f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření k žalobě a odvolání proti rozsudku, tj. dva úkony po 300 Kč, a tedy celkem 600 Kč. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.