pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu, co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka], zamítl (výrok II), a konečně výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované po částečném zpětvzetí žaloby náhrady na užívání bytu ve spoluvlastnictví nad rámec spoluvlastnického podílu za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] ve výši obvyklého nájemného částkou [částka] a dále se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout tím, že musela nechat otevřít byt zámečnickou firmou.

3. Soud prvního stupně po provedeném rozsáhlém dokazování vyšel z toho, že žalobkyně, žalovaná a jejich třetí sestra J. [příjmení] nabyly spoluvlastnictví (každá co do podílu id 1/3) k bytu děděním po své matce [příjmení]. [příjmení], zemř. [datum]. Účastnice byly spoluvlastnicemi bytu až do [datum], kdy došlo k prodeji bytu. Prokázáno bylo rovněž to, že za života matky účastnic s ní byt s jejím souhlasem užívala žalovaná a rovněž po smrti matky účastnic byt dále užívala výhradně sama žalovaná, a to až do března [rok]. Dále zcela nesporným v řízení bylo, že žalovaná i v období od listopadu [rok] do března [rok] za užívání bytu hradila pouze náklady spojené se správou domu ve výši [částka] dle měsíčního předpisu k bytu, ostatním spoluvlastnicím bytu za jeho užívání ničeho neplatila. V řízení bylo nesporné i to, že nájem bytu v daném místě a čase činil průměrně [částka], část připadající na každou spoluvlastnici činí měsíčně [částka]. Mezi účastnicemi tak zůstalo sporným to, zda žalovaná užívala byt v žalovaném období nad rozsah svého zákonného podílu na úkor žalobkyně a zda nárok žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud shledal nedůvodnou argumentaci žalované, že byt měl být výhradně její na základě darovací smlouvy sepsané matkou účastnic a dále, že veškeré nároky účastnic plynoucí ze spoluvlastnictví bytu již mezi nimi byly vypořádány v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka], neboť otázka neplatnosti darovací smlouvy již byla pravomocně vyřešena. Soud se proto dále věcně zabýval tím, zda žalovaná nadužívala byt nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, a uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi řízení, resp. mezi všemi třemi spoluvlastnicemi bytu, nebyla uzavřena (ani ústně) žádná výslovná dohoda o tom, že by žalovaná mohla výhradně sama užívat celý byt bezplatně na úkor ostatních spoluvlastnic. V řízení pouze vyplynulo, že žalobkyně a třetí spoluvlastnice byly po smrti jejich matky srozuměny a zjevně konkludentně souhlasily s tím, že žalovaná bude byt užívat do doby, než se vystěhuje za účelem prodeje bytu. Za použití ust. § 1122 o.z. a konstantní soudní judikatury tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu za to, že nemohla byt v žalovaném období užívat v rozsahu odpovídajícím jejímu podílu id. 1/3, a to vůči žalované, která v daném období byt užívala výlučně sama. Soud přitom tento nárok žalobkyně neshledal v rozporu s dobrými mravy, neboť je již od smrti matky účastnic spoluvlastnicí bytu, má proto právo na ochranu svého vlastnictví, kromě toho to byla po celou dobu užívání bytu žalovaná, která z tohoto uspořádání výrazně profitovala, neboť měla dlouhodobě zajištěno bezplatné bydlení, zatímco ostatní spoluvlastnice si musely vlastní bydlení zajistit a financovat jinak. Pokud žalovaná namítala, že jediná do bytu investovala, pak tyto své námitky nijak nespecifikovala, své případné nároky nijak nevyčíslila a v řízení se jich nedomáhala. Proto bylo žalobě v tomto směru vyhověno, když měsíční výše obvyklého nájemné byla mezi účastnicemi nesporná.

5. K zamítnutí žaloby došlo co do částky [částka] jako náhrady škody za náklady, které žalobkyně vynaložila na otevření bytu, když tvrdila, že žalovaná včas neodevzdala klíče od bytu. V řízení totiž nebylo prokázáno, že žalovaná měla klíče od bytu odevzdat před datem otevření bytu, nebylo tedy prokázáno, že by náklady byly vynaloženy v příčinné souvislosti s jednáním žalované.

6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle částečného úspěchu ve věci.

7. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Uvedla, že v prvním řízení, kdy se řešil prodej bytu, bylo žalobkyní a její právní zástupkyní žalované sděleno, že již nebudou požadovat žádné další náklady. Poukázala na spory v dědickém řízení, kdy se projevily pravé charaktery sester a žalovaná si již nepřeje, aby jí dále kontaktovaly. Žalobkyně se navíc sama rozhodla, že se nechá zastoupit advokátkou, takže není jasné, proč by tyto náklady měla platit žalovaná. Navrhla, aby proběhlo nové řízení před soudem, kam by se dostavila i žalobkyně tak, aby došlo ke konfrontaci účastnic řízení. Navrhla dále, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukázala na to, že to byla žalovaná, kdo navyšoval iracionální průtahy prodeje bytu, z prodeje bytu získala částku [částka], takže disponuje prostředky k vyplacení žalobkyně. K nákladům řízení uvedla, že je zákonným právem žalobkyně nechat se zastoupit advokátem, ty se potom přiznávají dle výsledku řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, když vyšel zejména z nesporných skutečností a provedeného dokazování a správný je i jeho závěr o důvodnosti žaloby, když žalovaná v rozhodném období užívala byt nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Otázka toho, že byt nabyly v dědictví po matce všechny tři sestry rovným spoluvlastnickým podílem ve výši 1/3, i otázka toho, že toto spoluvlastnictví bylo soudem zrušeno a byl nařízen prodej bytu, byly již pravomocně vyřešeny v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka] a v civilním řízení Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka]. Zde byla také s konečnou platností vyřešena otázka neplatnosti darovací smlouvy, kterou měla matka účastnic darovat byt žalované. Ve zbytku odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně, se kterými se ztotožňuje.

11. Správné je i právní posouzení věci, když soud vyšel zejména z ust. § 1122 a § 1042 obč. zák. Při právním posouzení věci je třeba v případě spoluvlastnictví věci vyjít z toho, že právo každého ze spoluvlastníků je omezeno stejným právem spoluvlastníků užívat věc podle velikosti podílů. Neumožní- li existující poměry nebo dohoda spoluvlastníků některému ze spoluvlastníků plnou realizaci jeho práva, náleží mu za to odpovídající náhrada ve výši ekvivalentu, který náleží z hlediska velikosti spoluvlastnického podílu. Ten soud prvního stupně stanovil správně v odpovídající výši a rozhodl zcela v souhlasu s konstantní judikaturou, na kterou odkázal v bodech 34 až 36 rozsudku. Správný je i závěr soudu o tom, že žalobkyně si nepočínala v rozporu s dobrými mravy, když od počátku v závislosti na výsledku dědického řízení bylo zřejmé, že další dvě spoluvlastnice se svých podílů domáhaly, stalo se tak soudní cestou, jak je popsáno shora. I v tomto směru se tedy odvolací soud se soudem prvního stupně ztotožňuje.

12. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. včetně správného výroku o nákladech řízení. Zde je třeba uvést, že je právem účastníka řízení nechat se zastoupit advokátem a v případě úspěchu ve věci mu toto právní zastoupení je musí hradit strana, která ve sporu neuspěla, v tomto případě žalovaná. Soud prvního stupně správně zohlednil i to, že, částečně došlo k zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby a k zamítnutí žaloby, což v nákladovém výroku procentuálně zohlednil. Postupoval přitom podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

13. Změny doznal rozsudek soudu prvního stupně jen ohledně lhůty k plnění. Odvolací soud v tomto případě stanovil podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. delší lhůtu k plnění v trvání 3 měsíců tak, aby žalovaná měla čas opatřit si finanční prostředky pro zaplacení, když před odvolacím soudem prokazovala, že má ještě další dluhy z úvěrových smluv. Splátky ani delší lhůtu k plnění však nebylo možné stanovit, neboť by tak byla žalovaná nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobkyně.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšné žalobkyni odvolací soud přiznal náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby podle vyhl. č. 177/1996 Sb., když vyšel z tarifní hodnoty [částka]. Z této tarifní hodnoty činí odměna za 1 úkon právní služby částku [částka], za dva úkony včetně dvou paušálních náhrad po [částka] (§ 13 vyhl.) a 21% DPH ve výši [částka], potom náhrada nákladů odvolacího řízení činí [částka].