o odvolání žalobkyně a odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], opravenému usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným (opraveným) rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); žalobu ohledně zbývajících [částka] spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, ohledně 8,5% úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ohledně 8,5% úroků z prodlení ročně z částky [částka] za den [datum] žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě došlé soudu [datum], jíž se žalobkyně domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy v původní výši [částka] s příslušenstvím, vzniklé jí v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka], a to poté, co pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], řízení ohledně částky [částka] z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal soud prvního stupně za prokázáno, že řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka], jehož průběh v odůvodnění rozsudku podrobně popsal, bylo zahájeno podáním žaloby [datum] a pravomocně skončilo dne [datum]. Žalobkyně se v něm domáhala určení, že její zemřelý otec byl ke dni úmrtí [datum] členem bytového družstva [anonymizováno] a nájemcem družstevního bytu. Řízení pobíhalo na třech stupních soudní soustavy, když v něm rozhodoval dvakrát soud prvního stupně, dvakrát odvolací soud a jedenkrát soud dovolací. Žalobkyně se v něm celkem čtyřikrát neformálně snažila o urychlení řízení, avšak stížnosti, resp. žádosti o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb. nikdy nepodala. Během řízení došlo k nečinnosti a nekoncentrovanému postupu soudu v době od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Žalobkyně uplatnila svůj nárok [datum] předběžně u žalované, která jí svým stanoviskem ze dne [datum] přiznala odškodnění ve výši [částka], jež bylo žalobkyni vyplaceno [datum].

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně s odkazem na § 1, § 13 odst. 1, § 15 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) k závěru, že posuzované řízení, trvající 7 let a 1 měsíc, bylo nepřiměřeně dlouhé, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. V důsledku porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích, když samotné konstatování porušení práva se nejeví zcela dostatečným. Poněvadž posuzované řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]), vyšel ze základní částky [částka] za každý rok trvání řízení (z toho za první dva roky v poloviční výši). Výslednou částku [částka] (správně [částka] - pozn. odvolacího soudu) snížil o 20% z důvodu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů a soud dovolací a naopak ji zvýšil o 10% z důvodu podílu soudu v původním řízení, když žádná další kritéria způsobilá základní částku snížit či naopak zvýšit neshledal, neboť věc byla standardně obtížná, žalobkyně se na celkové délce původního řízení nijak nepodílela a význam řízení pro ni byl standardní. Od takto vypočtené částky odečetl žalobkyni již vyplacených [částka] a žalobě proto vyhověl co do částky [částka] spolu s úroky z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku a ohledně zbývajících [částka] spolu s úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, dále 8,5% úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 8,5% úroku z prodlení z částky [částka] za den [datum] žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podaly včas odvolání žalobkyně i žalovaná.

5. Žalobkyně brojila svým odvoláním proti zamítavému výroku o věci samé (II.) a výroku o nákladech řízení (III.) a soudu prvního stupně vytýkala nesprávné skutkové závěry a jejich nesprávné právní posouzení, když navíc byla použita modifikace celkové částky přiměřeného zadostiučinění ve prospěch žalované. Uvedla, že soud snižoval základní částku zadostiučinění z důvodu počtu soudních instancí, které ve věci rozhodovaly, a to o celých 20% a nechápe a považuje za nespravedlivé, že soud následně sice přistupuje k modifikaci částky také v její prospěch v mnohem závažnějším kritériu, kterým je postup soudu, avšak zvyšuje základní částku zadostiučinění pouze o 10%, a to přes to, co k postupu soudu ve svém rozhodnutí uvedl. Dovozovala, že modifikace ve formě snížení základní částky zadostiučinění za počet soudních instancí nemůže být z logiky věci vyšší než modifikace za postup soudů právě z toho důvodu, že počet instancí byl přímo ovlivněn postupem soudů, když rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost. Toto kritérium v sobě také dále obsahuje zmiňovaných několik období nečinnosti a nekoncentrovaný postup. Vyjádřila také nesouhlas s tím, že původní řízení nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat; podle ní je délka řízení 7 let a 1 měsíc extrémně dlouhá. Soud také pouze konstatoval, avšak nijak nezohlednil, že se na celkové délce původního řízení nepodílela a byla nucena celkem čtyřikrát urgovat činění dalších procesních úkonů u soudu prvního i druhého stupně. Na zvýšený význam poukazovala již v žalobě, a to vzhledem k tomu, že bojovala o určení členství v bytovém družstvu a práva nájmu, což pro ni z povahy věci mělo hluboký význam. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit jí i částku [částka] s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 8,5% úrok z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

6. Žalovaná směřovala své odvolání do vyhovujícího výroku o věci samé (I.) a do výroku o nákladech řízení (III.). Uvedla, že na základě stanoviska z [datum] žalobkyni zaplatila částku [částka], když základní částku [částka] (6 x [částka] + [částka]) modifikovala snížením o 5% podle kritéria složitosti věci a o 20% podle kritéria instančnosti. Soud prvního stupně považoval za přiměřené poskytnout žalobkyni zadostiučinění v peněžité formě a vyšel ze základní částky [částka] a její násobek stanovil na [částka], který následně snížil o 20% podle kritéria instančnosti a zvýšil o 10% podle kritéria postupu soudů a žalobkyni přiznal rozdíl mezi výslednou částkou [částka] a částkou žalovanou již zaplacenou. Dovozovala, že není dán důvod pro navýšení základní roční částky nad rámec sazby [částka] a má za to, že s přihlédnutím ke složitosti věci, využití opravných prostředků, dovolacímu řízení vedenému Nejvyšším soudem jako soudem se speciální funkční příslušností a zjištěným obdobím nečinnosti soud by v poměrech [anonymizováno] činila přiměřená délka řízení přibližně 4,5 až 5 let. Trvalo-li řízení 7 let a 1 měsíc, nejednalo se o flagrantní vybočení z očekávatelné délky řízení, které by mělo vést k navýšení základu roční částky peněžitého zadostiučinění. [příjmení] soud prvního stupně uvádí, že posuzované řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat. Podle žalované soud prvního stupně rovněž pochybil, když zadostiučinění zvýšil pro postup soudů během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk); zjištěné okolnosti případu se totiž projevily již v závěru o nepřiměřené délce řízení. Jinak řečeno, pokud by nebylo zmíněných průtahů, délku řízení by bylo možné hodnotit jako přiměřenou. Není tedy namístě provést modifikaci v neprospěch státu znovu ze stejných důvodů, které vůbec založily závěr o existenci odpovědnostního titulu. V neposlední řadě namítala, že při zohlednění šíře řešených právních problémů není správný ani názor, že řízení nemohlo být složité, když byl soud prvního stupně i soud odvolací schopen rozhodnout při jediném jednání. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) změněn tak, že se žaloba zamítá.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a zčásti důvodným shledal pouze odvolání žalované.

8. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Na právní posouzení věci však odvolací soud nahlíží poněkud odlišně.

9. Jádro odvolací argumentace žalobkyně i žalované tvoří námitky týkající se modifikace přiznaného zadostiučinění a u žalované též výše základní částky, z níž soud prvního stupně vycházel. Ustanovení § 31a OdpŠk nedává žádnou exaktní metodu, v jaké výši bude kompenzace poskytnuta, nýbrž vymezuje určitá kritéria, jež musí být při úvaze o výši zadostiučinění zohledněna. Při stanovení konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vycházel soud prvního stupně ze zákonných kritérií zakotvených právě v § 31a odst. 3 OdpŠk. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud ve shodě s žalovanou k závěru, že je namístě vyjít ze základní částky [částka] za každý rok trvání řízení, poněvadž trvalo-li posuzované řízení 7 let a 1 měsíc, nejedná se extrémní délku a nebýt dvou nečinností Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, trvalo by řízení přibližně 4 a půl roku, což není nijak nepřiměřená doba. Při délce řízení 7 let a 1 měsíc tak základní částka odškodnění činí [částka]. [jméno] je i podle odvolacího soudu namístě snížit o 20% z důvodu složitosti řízení (okolnosti skutkové, právní i procesní), zahrnující v sobě také počet stupňů soudní soustavy, jež se na rozhodování podílely (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). Stejně jako soud prvního stupně ani odvolací soud neshledal žádná další kritéria způsobilá modifikovat základní částku a na rozdíl od něj ani z hlediska postupu soudů (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), neboť jak žalovaná důvodně namítá, pokud by nebylo zjištěných průtahů, délku řízení by bylo možné hodnotit jako přiměřenou. Výsledná částka tak činí [částka] ([částka] - [částka]) a po odečtení žalobkyni již vyplacených [částka] přestavuje konečná částka [částka].

10. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) ohledně částky [částka] spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení změněn tak, že se žaloba v této části zamítá, jinak byl v tomto výroku co do částky [částka] spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení a v zamítavém výroku o věci samé (II.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

11. V důsledku částečné změny napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nejenom o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně měla úspěch co do základu a byla jí proto podle § 224 odst. 1,2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů sestávající v řízení před soudem prvního stupně ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši [částka], v odměně advokáta za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., tří paušálních náhrad po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně se svým odvoláním úspěšná nebyla a žalovaná měla jen částečný úspěch.