pro [část Prahy] dne 30. 9 2021, č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem, coby rozsudkem pro uznání, soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě žalobkyni zaplatit k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení [částka].

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jakožto smluvní pokuty za dodání vadných nebo pozdních reportů za měsíce leden až březen 2020 ([částka] denně za prodlení 21 dní v lednu, 11 dní v únoru a 5 dní v březnu), a to poté, co usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žalované ve smyslu § 114b odst. 2 o. s. ř. uložil, aby se ve lhůtě 30ti dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu ve věci písemně vyjádřila za současného poučení o následcích nevyhovění výzvě. Žalovaná však v odporu proti platebnímu rozkazu uvedla jen to, že nárok žalobkyně neuznává, neboť se domnívá, že v žalobě popsaný nárok dle uzavřené smlouvy neexistuje a navrhla, aby byl nárok žalobkyně zamítnut, avšak na kvalifikovanou výzvu soudu dostatečně nereagovala. Stanovená 30ti denní lhůta k vyjádření uplynula [datum], a nastala tudíž fikce uznání nároku. Podmínky požadované § 153a ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. tak soud I. stupně shledal splněnými, proto rozhodl rozsudkem pro uznání, včetně úroků z prodlení (§ 1970 o. z.) O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž namítla, že předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř. nebyly naplněny, neboť jednoznačně namítala neexistenci nároku žalobkyně, přičemž za těchto okolností nemohla nastat právní fikce uznání. Navrhla proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Ve svém následném podání datovaném [datum] žalovaná poukázala na to, že návrh na vydání platebního rozkazu, na jehož podkladě byl vydán napadený rozsudek, není podán na hlavičkovém papíře žalobkyně a je za ni podepsán Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., právní oddělení, bez bližšího označení. [jméno] [příjmení] není statutárním zástupcem žalobkyně a není tak osobou originárně ji zastupující a za ni právní jednání takto oprávněně a s účinnými následky činící. Žalobkyně do okamžiku vydání napadeného rozhodnutí nijak nedoložila jakékoliv oprávnění k zastoupení a činění právních jednání za ni [jméno] [příjmení], jímž byl návrh na zahájení řízení žalobkyní zjevně vyhotoven a podepsán. Podání návrhu na zahájení řízení osobou, jejíž oprávnění jednat za žalobkyni není současně prokazováno, zakládá nejistotu a pochybnosti o podání návrhu na zahájení řízení oprávněnou osobou za žalobkyni a tím o její skutečné vůli řízení takto zahájit, což zakládá vadu řízení spočívající v absenci podmínek řízení. Jedná se o vadu odstranitelnou, jež však do okamžiku vydání napadeného rozhodnutí odstraněna nebyla, čímž v době vydání rozhodnutí bylo řízení zatíženo neodstranitelnou vadou, jež brání pokračování v řízení; přesto bylo napadené rozhodnutí vydáno. Za této situace podle žalované nebylo možné ve věci meritorně rozhodnout, už vůbec pak ne ve zkráceném, zjednodušeném řízení rozsudkem pro uznání, vylučujícím ústní jednání, přímou účast žalované na jednání před soudem a takto omezujícím možnost její plné procesní obrany, což vedlo k zásadnímu a neodůvodnitelnému omezení jejích procesních práv. Vydání rozsudku pro uznání je možné toliko za situace jinak bezvadného řízení a existence podmínek řízení v době vydání tohoto rozhodnutí. Na to nemůže mít vliv ani případné následné odstranění nedostatku podmínek řízení; v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí nedostatek podmínek tohoto řízení odstraněn nebyl a předmětné meritorní rozhodnutí vůbec nemělo být do jejich odstranění vydáváno. Důsledky absence podmínek řízení pak nelze přednášet na žalovanou a zákonnost vydání rozsudku pro uznání je nutno hodnotit ke stavu ke dni vydání takovéhoto rozhodnutí. Při absenci podmínek řízení nelze sankcionovat žalovanou pro„ nečinnost“, když ani není zřejmé, zda bude možné v řízení pokračovat, tedy že absence podmínek řízení bude odstraněna či nikoliv.

5. Dále žalovaná namítla, že v rámci evidence datových zpráv zaevidovala toliko doručený návrh na zahájení řízení a platební rozkaz, samotnou výzvu ke kvalifikovanému vyjádření k žalobě však již neeviduje. Není jí tak zřejmé, zda jí uvedená výzva byla fakticky doručena. V odporu proti platebnímu rozkazu, pokračovala žalovaná dále, jednoznačně projevila svou vůli a přesvědčení k úplnému odmítnutí důvodnosti návrhu způsobem nezakládajícím žádné pochyby, že uplatněný nárok neuznala a pokládala jej za neexistentní s tím, že z předmětné kupní smlouvy žádné nároky na finanční plnění neplynou. Tedy krom obecného vyjádření o neexistenci dluhu vůči žalobkyni uvedla konkrétní skutkový základ spočívající v absenci žalobkyní uváděného titulu z předmětné kupní smlouvy, jež mimo jiné rozhodně kupní smlouvou není. Projevila tak vůli se uplatněnému nároku bránit v rámci řádného civilního procesu před soudem. Vydáním napadeného rozhodnutí byla překvapena, když očekávala nařízení ústního jednání ve věci, možnost její účasti v rámci řádného ústního a bezprostředního procesu a možnosti se vůči uplatněnému nároku náležitě bránit. Institutem rozsudku pro uznání je sankce žalovaného za obstrukce řízení a bránění jeho postupu, tedy za konkrétní obstrukční jednání (k tomu žalovaná poukázala na nálezy Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 2693/16 a II.ÚS 1298/17), jež zde ale není.

6. Žalovaná rovněž namítla, že jednání konané dne [datum] před odvolacím soudem bylo zmařeno žalobkyní, která neodstranila jí při jednání vytčené nedostatky podmínek řízení, čímž zapříčinila marný vznik soudních výloh žalované spočívajících v nákladech na právní zastoupení co do odměny za jeden úkon právní služby, režijní paušál a cestu právního zástupce ze sídla advokátní kanceláře do sídla soudu a zpět (760 km), včetně ztráty času (16 půlhodin).

7. Žalobkyně se ztotožnila s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení.

8. Žalovaná v odvolání uplatnila způsobilý odvolací důvod (§ 205b o. s. ř.), tj. že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Odvolací soud z tohoto důvodu přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným.

9. Předně třeba konstatovat, že nedostatek pověření Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., zaměstnance žalobkyně (§ 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.), jímž byla podepsána jak žaloba, tak i odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, odstranil odvolací soud postupem podle § 104 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř. Požadované pověření bylo odvolacímu soudu doručeno [datum], a nedostatek průkazu pověření Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. jednat za žalobkyni tak byl zhojen od samého počátku.

10. Jak je z obsahu spisu zřejmé, platební rozkaz vydaný soudem I. stupně dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací], jehož součástí je i výzva k vyjádření ve věci samé s poučením o následcích, jestliže se žalovaná bez vážného důvodu ve věci samé včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, byl žalované spolu s žalobou a usnesením z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], obsahujícím samostatnou kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř., doručen do datové schránky dne [datum]. Nato žalovaná podala dne [datum] odpor proti zmíněnému platebnímu rozkazu, v němž uvedla pouze tolik, že„ (Ž) alovaná uplatněný nárok žalobkyně neuznává, tento pokládá za nikoliv po právu a za neexistentní. Žalobkyni nesvědčí za žalovanou žádný nárok plynoucí ze smlouvy kupní [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná navrhuje, nechť je návrh žalobkyně na vydání platebního rozkazu jako nedůvodný zamítnut“. Fikci uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. by žalovaná zabránila tím, že by ve včasném vyjádření (odporu proti platebnímu rozkazu) vylíčila rozhodující skutečnosti tak, aby bylo zřejmé, kterým žalobním tvrzením a jakou skutkovou verzí jim oponuje, nebo jaké skutečnosti ke své obraně samostatně uplatňuje. Pokud však žalovaná ve svém odporu proti platebnímu rozkazu uvedla jen povšechné neuznání nároku žalobkyně jako neexistujícího, aniž by alespoň v základních rysech vylíčila svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, nedostála ani podle názoru odvolacího soudu požadavku uloženému jí kvalifikovanou výzvou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] či usnesení téhož soudu sp.zn. [spisová značka]). V otázce doručení kvalifikované výzvy žalované vychází odvolací soud z tuto skutečnost prokazující doručenky.

11. Odvolací soud tak ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř. byly splněny. Proto potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

12. Částečné změny (§ 221a o. s. ř.) naproti tomu doznal napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení, a to pouze pokud se týká jejich výše, když jinak byl i v tomto výroku jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Soud I. stupně přiznal žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši [částka], představující dvě paušální náhrady po [částka] (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), avšak zcela pominul, že úspěšná žalobkyně zaplatila soudní poplatek za žalobu ve výši [částka]. Správná výše žalobkyní účelně vynaložených nákladů v řízení před soudem I. stupně tak činí [částka].

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně, která měla úspěch i v této fázi řízení, jejich náhradu nepožadovala s tím, že jí žádné náklady nevznikly, tedy se práva na jejich náhradu vzdala.

14. Podle § 224 odst. 1 a § 147 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobkyni uloženo nahradit žalované separované náklady odvolacího řízení za žalobkyní zmařené jednání odvolacího soudu dne [datum], poněvadž zaměstnanec žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M. během jednání (tak jako i v předchozím průběhu řízení) nedoložil, že byl pověřen za žalobkyni jednat (§ 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) a toto pověření bylo doručeno odvolacímu soudu za postupu podle § 104 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř. až dne [datum]. Tato sankční náhrada nákladů odvolacího řízení sestává z odměny advokáta ve výši [částka] za jeden úkon právní služby (účast při odvolacím jednání dne [datum]) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., jedné paušální náhrady ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), jízdného osobním vozidlem tov.zn. Mazda, reg.zn. 7T8 [číslo], z [obec] do [obec] a zpět, tj. 760 km při spotřebě motorové nafty 5,6 [číslo] km a její průměrné ceně [částka], tj. [částka] (vyhl. č. 511/2021 Sb.), náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] v trvání 16 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].