pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že z exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení], nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], protokolem o převzetí exekuce, který vydal Exekutorský úřad Přerov dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vedené pověřeným exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu Přerov, se sídlem [ulice a číslo], pod sp. zn. [spisová značka], se vylučují věci sepsané do soupisu movitých věcí ze dne [datum] pod položkami: 4. Cd přehrávač [anonymizováno]; 6. [anonymizováno] [příjmení]; 17. [anonymizováno] bílý, [anonymizováno]; 18. posilovací stroj, gym. form; 19. šatní skříň starožitná, hnědá; 23. kancelářské křeslo, bílá koženka; 24. kancelářská židle, modrá látka; 30. tv plochá, [anonymizováno]; 32. běžecký pás, [anonymizována dvě slova] a 34. rádio s cd, [anonymizováno] (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku jednak žalobkyni k rukám její právní zástupkyně částku [částka] (výrok II) a dále České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 5 částku, která bude specifikována v samostatném usnesení (výrok III).

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal soud prvního stupně za prokázáno, že rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví manželů [jméno] [příjmení] (žalobkyně) a [jméno] [příjmení] (povinný). Návrh žalobkyně na vyloučení předmětných věcí z exekuce byl usnesením soudního exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] částečně zamítnut, neboť z předložených listin nevyplynulo, že by žalobkyně byla vlastníkem těchto věcí. Své vlastnictví k věcem pod položkami [číslo] žalobkyně doložila kupními smlouvami, pod položkami [číslo] čestnými prohlášeními [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a jejich svědeckými výpověďmi a pod položkami [číslo] svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně dostatečně doložila své výlučné vlastnictví k předmětným věcem, kromě televize [anonymizováno] (pol. [číslo]), která je ve vlastnictví jejího syna. K námitce žalované, že o rozdělení bezpodílového spoluvlastnictví manželů [příjmení] nevěděla, nepřihlížel, protože byla vznesena až po nastalé koncentraci řízení. Pokud žalovaná namítala, že doklady prokazující vlastnické právo žalobkyně k předmětným věcem vyhotovily osoby jí blízké a nemohou tak být dostačující, poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a z vycházel tak z písemných prohlášení a z výpovědí těchto osob, které nepovažoval za nedůvěryhodné.

4. S odkazem na § 267 o. s. ř. tak soud prvního stupně shledal žalobu v plném rozsahu důvodnou (v bodě 24 odůvodnění rozsudku zjevně omylem uvedl, že„ žaloba není důvodná“ - pozn. odvolacího soudu) a proto jí vyhověl.

5. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), když neshledal prostor pro aplikaci § 150 o. s. ř., jak navrhovala žalovaná, a o nákladech státu (svědečné) rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když určení jejich výše vyhradil samostatnému usnesení.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkla nesprávná skutková zjištění, nesprávné právní posouzení věci a dále namítla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedla, že pokud by možné věci vyškrtnout věci ze soupisu movitého majetku pouze na základě listin uzavíraných s osobami blízkými nebo známými, které nevyžadují formu úředně ověřené listiny, ale postačí pouze jejich písemná forma s „ prostými“ podpisy, odporovalo by takovéto nastavení smyslu a účelu mobiliární exekuce. U smluv, které nevyžadují formu veřejné listiny, absentuje autorita, která by ověřila pravdivost údajů ve smlouvách uváděných. Argumentuje proto, že docházelo-li by k vyloučení věcí ze soupisu movitých věcí pouze na základě listin, které nevyžadují formu úředně ověřených listin, bylo by provádění mobiliární exekuce nemožné, neboť obsah těchto listin lze účelně upravovat. Dovozovala, že ohledně věcí pod položkami [číslo] nelze zhojit nedostatečnou vypovídací hodnotu jednoho důkazu (potvrzení o prodeji, čestné prohlášení M. [příjmení], D. [příjmení] a Z. [příjmení]) provedením jiného důkazu (svědecké výpovědi) a že tyto věci proto neměly být ze soupisu majetku vyloučeny, stejně jako ostatní věci, které byly ze soupisu majetku vyškrtnuty na základě kupních smluv nebo dokladů, které však neobsahují jméno či jiný identifikační údaj žalobkyně. Dále uvedla, že exekuční řízení je vedeno proti povinnému [jméno] [příjmení] (manželovi žalobkyně) pro částku [částka] s příslušenstvím a že se snažila dohodnout s ním na smírném vyřešení věci a za tímto účelem mu zaslala nabídky, které však povinný odmítl. Vyjádřila rovněž nesouhlas s uložením jí povinnosti hradit žalobkyni a České republice náklady řízení, protože nezavdala příčinu k zahájení řízení o vyloučení předmětných věcí ze soupisu movitého majetku, když se domáhala toliko vymožení svých práv v exekučním řízení, zatímco soudní řízení o vyloučení věcí ze soupisu movitého majetku bylo zahájeno na základě postupu exekutora, který dle tvrzení žalobkyně sepsal majetek, jež neměl být sepsán. Soud prvního stupně tudíž pochybil, když aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. namísto ustanovení § 143 o. s. ř. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně k odvolání uvedla, že jeho obsahem jsou námitky vznesené žalovanou již před soudem prvního stupně, s nimiž se tento soud řádně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Okresním soudem v Šumperku bylo v roce [rok] zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví její a jejího manžela, který nikdy neměl uvedenou adresu [ulice a číslo] v [obec], nikdy neměl na této adrese trvalé bydliště a nemovitost na této adrese nikdy nevlastnil. Za absurdní označila námitku žalované, že někteří svědci jí měli být poučeni o tom, jak mají vypovídat. Ohledně přiznání nákladů řízení poukázala na to, že to byla žalovaná, potažmo jí zvolený soudní exekutor, který ani po obdržení návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu s dodáním nabývacích titulů předmětné věci z exekuce nevyloučil a ona tak musela podat příslušnou žalobu. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným. Jednal přitom a rozhodl v nepřítomnosti účastnic, které, ač řádně a včas předvolány, se k odvolacímu jednání nedostavily, svou nepřítomnost předem omluvily a souhlasily s tím, aby věc byla projednána v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

9. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně podrobně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a proč neprovedl další důkazy, i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní.

10. Výkonem rozhodnutí (exekucí) je možné postihnout pouze věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty náležející povinnému. Nástrojem obrany osob odlišných od povinného proti postižení jejich majetku výkonem rozhodnutí (exekucí) je vylučovací (excindační) žaloba podle § 267 o. s. ř., o které se nerozhoduje ve vykonávacím (exekučním) řízení, nýbrž v samostatném sporném řízení. Právem, jež nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci), je nejčastěji právo vlastnické či oprávněná držba. Žalobkyně skutečnosti, z nichž vyplývá její výlučné vlastnické právo k předmětným věcem (kromě televize [anonymizováno], která je ve vlastnictví jejího syna), nejenom tvrdila, ale i prokázala, jak již správně uzavřel soud prvního stupně. K tomu se sluší poznamenat, že obecně je důkazním prostředkem vše, co je způsobilé zjistit skutkový stav (§ 125 o. s. ř.) a že se rozlišují důkazy přímé (ty přímo potvrzují nebo vyvracejí určitou skutečnost) a důkazy nepřímé (ty potvrzují nebo vyvracejí určitou skutečnost pomocí jiné skutečnosti). Skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, se kterým se žalovaná neztotožňuje, nemůže sama o sobě zakládat důvodnost odvolání, postupoval-li soud prvního stupně (což podle odvolacího soudu postupoval) při hodnocení provedeného dokazování v souladu s pravidly logického myšlení. Soudem prvního stupně slyšení svědci vypovídali pod sankcí trestněprávních následků křivé výpovědi, o nichž byli poučeni, a ani odvolací soud neshledává důvodu, proč hodnotit jejich výpovědi a priori jako nevěrohodné. Argumentace žalované, že se snažila s povinným dohodnout na smírném vyřešení věci a že mu za tímto účelem zaslala nabídky, které jím však byly odmítnuty, je nepřípadná, neboť povinný není účastníkem vylučovacího řízení; tím je ten, komu svědčí k postiženému majetku právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, resp. exekuci (žalobkyně) a oprávněný z exekučního titulu (žalovaná).

11. Pochybení neshledal odvolací soud, ani pokud soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a tedy podle úspěchu ve věci. To již proto, že byl-li návrh žalobkyně na vyškrtnutí předmětných věcí ze soupisu majetku z [datum] výrokem II usnesení soudního exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítnut, neměla žalobkyně jiný nástroj obrany, než právě excindační žalobu. Aplikace ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení o vylučovací žalobě je v souladu s ustálenou judikaturou (k tomu srov. např. výklad podaný v usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 881/09).

12. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a to včetně akcesorických výroků o nákladech řízení.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž byla žalobkyni, která měla úspěch i v této fázi řízení, přiznána plná náhrada nákladů spočívajících v odměně advokáta ve výši [částka] za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. a v jedné paušální náhradě [částka] podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky.

14. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.