o zaplacení částky 395 448 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 384 448 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 14,25 % z částky 384 448 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení a dále částky 11 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 164 351,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v bodě 1. s odůvodněním, že na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2017 nabyla žalobkyně vlastnické právo k vozidlu tovární značky [název], RZ [SPZ]. Souběžně s kupní smlouvou byla téhož dne, tedy 13. 12. 2017, uzavřena servisní smlouva. Žalobkyně vozidlo užívala přibližně do září 2021, kdy se u vozidla projevila nutnost výrazně častěji oproti frekvenci doporučené výrobcem měnit motorový olej. V následujícím období bylo nutné olej měnit již cca po 6 000 km na základě upozornění infotainmentu vozidla. Ačkoliv žalobkyně absolvovala s vozidlem řadu servisních kontrol, nikdy jí nebyla sdělena příčina nutnosti měnit olej s takovou nestandardně nízkou frekvencí. Žalobkyně nechala vozidlo za účelem zjištění příčiny problému prozkoumat a bylo zjištěno, že příčinou je kontaminace motorového oleje palivem. Kontaminací motorového oleje dochází ke snižování viskozity motorového oleje, čímž se výrazně omezuje mazací funkce motoru, a dochází tak k vyššímu opotřebení motoru a podstatnému snižování jeho životnosti. Předmětná vada se vyskytuje na vozidle od počátku jeho provozování. Dle servisní smlouvy je jejím předmětem provádění záručních prohlídek, oprav, pravidelné údržby a servisních prací včetně karosářských a lakýrnických prací, případně poskytování dalších služeb za podmínek stanovených touto smlouvou na vozidle. Bylo tak povinností žalované provádět záruční prohlídky vozidla. Pokud by tuto povinnost plnila žalovaná řádně, mohla a měla odhalit, že se na vozidle vyskytuje výrobní vada (kontaminace motorového oleje palivem). Pokud by předmětná vada byla žalovanou zjištěna v době, kdy žalobkyni svědčila zákonná práva z vadného plnění, měla žalobkyně možnost domáhat se slevy z kupní ceny vozidla, popř. jiných práv z existence této vady vyplývajících, a to vůči prodávajícímu. Předmětná vada tak měla být žalovanou odhalena již při uvedení vozidla do provozu, nejpozději při některé z prvních servisních prohlídek po uvedení vozidla do provozu. S ohledem na neodstranitelnost vady konstruovala žalobkyně v souladu s ustálenou judikaturou výši škody jako rozdíl hodnoty vozidla s předmětnou vadu a hodnotou vozidla bez této vady ve výši 384 448 Kč bez DPH. Žalobkyně dále požadovala také náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prokázáním výše jejího nároku na náhradu škody za znalečné ve výši 13 310 Kč včetně DPH, tedy 11 000 Kč bez DPH. Žalobkyně předmětnou vadu u žalované neuplatnila a vadu na vozidle si nenechala odstranit. Žalovaná tedy porušila své smluvní povinnosti, když neprovedla záruční/servisní prohlídky a dále také porušila svou zákonnou prevenční povinnost. Je zde tedy příčinná souvislost mezi porušením shora uvedených povinností žalovanou a vznikem škody na vozidle.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobkyně zcela opomíjí základní soukromoprávní zásady při uplatňování práv z vad a práv z titulu náhrady škody. V posuzovaném případě však chybí zcela jistě první zákonný předpoklad vzniku odpovědnostního vztahu, porušení právní povinnosti. Navíc má za to, že v předmětné věci není dán ani vznik tvrzené škody. Žalobkyně si vykládá obsah servisní smlouvy zcela mylně. Předmětné smluvní ujednání je však nutné vykládat v kontextu čl. I. odst. 1.2. servisní smlouvy, podle kterého platí, že servisní práce (tj. činnosti obecně specifikované v čl. I. odst. 1.1.) bude žalovaná jakožto zhotovitel provádět na základě zakázkového listu (smlouvy o dílo) uzavřené mezi oběma účastníky. Jinými slovy, žalovaná byla povinna provést výhradně servisní práce, které byly předmětem dílčího zakázkového listu. Žalobkyně však nikdy nenotifikovala předmětnou vadu a ani nepožádala o provedení prací směřujících ke zjištění takové případné závady. Předmětná servisní smlouva je tedy svojí povahou tzv. rámcová smlouva, na základě které dochází mezi stranami (účastníky řízení) k uzavírání dílčích smluv o dílo (zakázkových listů). Žalovaná tedy nemohla porušit smluvní povinnost z rámcové servisní smlouvy tím, že sama aktivně nevyhledávala případné skryté vady vozidla. Není objektivně v silách žádného prodejce či autorizovaného servisu, aby na sebe převzal povinnost odhalovat všechny případné skryté vady předmětu koupě. Žalobkyně se případně měla svých nároků z tvrzené vady vozidla domáhat v souladu s § 1925 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ uplatněním práv z vadného plnění. V květnu 2021 se do servisu žalované dostavila žalobkyně za účelem reklamace vady vozidla, která se projevovala hlučností a zvýšenou kouřivostí. Žalovaná zjistila vadu turbodmychadla a chtěla řešit věc v rámci záruky. Nicméně bylo zjištěno, že žalobkyně podstatným způsobem překročila maximální možný nájezd na první olejovou náplň, což bylo důsledkem odmítnutí nároku žalobkyně ze strany výrobce. Žalobkyně tak nedodržela tzv. servisní intervaly a neobjednala u žalované pravidelný servis, jehož součástí je výměna motorového oleje. I v řízení vedeném mezi účastníky u Okresního soudu[Anonymizováno][adresa] jehož předmětem byl nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši hodnoty vadného turbodmychadla, bylo uzavřeno, že žalovaná je podle servisní smlouvy povinna provádět pouze objednané a ujednané servisní práce. Předmětem žádného zakázkového listu nebyla záruční prohlídka vozidla, v rámci které by žalovaná mohla odhalit tvrzenou vadu. Žalovaná plnila povinnosti ze servisní smlouvy řádně, když prováděla na vozidle sjednané práce. Žalovaná v žádném případě nemohla porušila jakoukoliv povinnost tím, že neodhalila tvrzenou skrytou vadu vozidla. Žádná taková povinnost nebyla servisní smlouvou převzata. Současně žalovaná nepochybila ani tím, že neprovedla pravidelný první servis, neboť ho žalobkyně u žalované neobjednala. Žalobkyně se neobjednala na první servisní kontrolu, která byla stanovená po ujetí 25 000 km, a objednala se do jiného servisu při ujetí asi 30 000 km, kde byl poprvé olej vyměněn.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v napadeném rozhodnutí), že mezi účastníky byla dne 13. 12. 2017 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlu tovární značky [název], model [název] (dále jen také jako „vozidlo“), za kupní cenu 108 896 EUR. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána záruka na vozidlo v trvání 3 let ode dne jeho protokolárního předání žalobkyni nebo 100 000 km podle toho, co nastane dříve. Mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla dne 13. 12. 2017 uzavřena servisní smlouva, na základě které se žalovaná zavázala na vozidle provádět záruční prohlídky, opravy, pravidelné údržby a servisní práce, včetně karosářských a lakýrnických prací, případně poskytovat další služby za podmínek stanovených touto smlouvou, přičemž servisní práce měly být prováděny na základě potvrzení zakázkového listu mezi účastníky. Žalovaná byla povinna provádět všechny servisní práce v souladu s předpisy výrobce v bezvadné kvalitě a v dohodnutém termínu. Žalobkyně se zavázala zaplatit žalované cenu za servisní práce.

5. U vozidla měl být po najetí 26 000 km či po 12 měsících udělán servis, který mimo jiné obsahoval práce spočívající v provedení kontroly vozidla podle pokynů [Pokyn], výměně motorového oleje a olejového filtru a provedení zkušební jízdy dle [Pokyn] pokynů. Pravidla servisní prohlídky vozidla prodejcem nebo autorizovaným servisem jsou pro zachování prvotřídního stavu vozidla nesmírně důležité. Plynulému průběhu tohoto procesu může zákazník napomoci tím, že si domluví návštěvu, pokud se nejedná o nouzovou situaci, a uvede stručný popis svého vozidla a povahu vyžadovaných prací. Prodejce poté zkontroluje online historii údržby a rozhodne, jaká servisní prohlídka je potřeba. 1. servisní interval je po najetí 26 000 km nebo 12 měsíců.

6. Žalobkyně po zakoupení vozidla opakovaně navštívila servis žalované, kdy si u žalované objednala dne 23. 10. 2018 práce, které však nespočívaly ve sjednání servisu vozidla, dne 13. 11. 2018 si objednala výměnu al disků, dne[Anonymizováno]16. 5. 2019 doplnění kapaliny ad blue a demontáž a uskladnění sady kol, dne 13. 6. 2019 si objednala klempířské práce a lakování a pronájem náhradního vozidla a dne 29. 10. 2019 si žalobkyně objednala doplnění kapaliny ad blue a demontáž a uskladnění sady kol. U žalované byla dne 1. 6. 2018 provedena předprodejní inspekce, další servisní práce byly od srpna 2020, kdy mělo vozidlo najeto 32 467 km, dále byly prováděny u společnosti [právnická osoba]. Při předprodejní inspekci má být provedena mimo jiné práce spočívající v provedení silničního testu a kontroly podle instrukcí v [název] manuálu. Dne 25. 11. 2022 bylo společností [právnická osoba] provedeno měření olejových vzorků vozidla od žalobkyně a bylo zjištěno, že olej je kontaminován palivem. Dle odborného stanoviska znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nastavení funkce regenerace filtru pevných částic je chybná a jedná se o závažnou závadu, která způsobuje časté výměny motorového oleje a filtru, což vede k výrazně vyšším provozním nákladům a vyššímu opotřebení motoru. Jedná se o vadu vozidla, která dle předložených dokladů existuje od počátku provozování předmětného vozidla.

7. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] za vypracování znaleckého posudku pro žalobkyni si vyúčtoval částku 13 310 Kč včetně DPH, tj. 11 000 Kč bez DPH dne 27. 1. 2024. Žalobkyně u žalované uplatnila náhradu škody v důsledku zanedbání povinností žalované vyplývajících ze servisní smlouvy ve výši 465 182 Kč včetně DPH, kterou vyčíslila jako rozdíl hodnoty vozidla s předmětnou vadou (kontaminace motorového oleje palivem) a hodnotou vozidla bez této vady dle výpočtu znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

8. Soud I. stupně poté uzavřel, že mezi účastníky byla v souladu s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, dne 13. 12. 2017 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo nabytí vlastnického práva žalobkyně k vozidlu, které jí bylo předáno dne 12. 6. 2018. Zároveň dne 13. 12. 2017 byla mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem v souladu s § 1746 odst. 2 o. z. uzavřena servisní smlouva, na základě které se žalovaná zavázala na vozidle provádět záruční prohlídky, opravy, pravidelné údržby a servisní práce, přičemž servisní práce měly být prováděny na základě potvrzení zakázkového listu mezi účastníky. U vozidla měla být po najetí 26 000 km či po 12 měsících, podle toho, která skutečnost nastane dříve, provedena první servisní, záruční, prohlídka. Žalobkyně po zakoupení vozidla opakovaně navštívila servis žalované za účelem provedení prací na vozidle žalobkyně, nikdy si však u žalované neobjednala žádné servisní práce či prohlídky, kdy se pak převážně jednalo o práce spočívající ve výměně pneumatik či doplnění ad blue kapaliny do vozidla. V roce 2022 byla na vozidle odhalena závada spočívající v kontaminaci motorového oleje palivem, pročež se žalobkyně po žalované domáhala náhrady škody. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že žalovaná žádnou svou smluvní, případně zákonnou, povinnost neporušila, neboť má za to, že právě žalobkyni stíhala povinnost objednat si u žalované servisní/záruční prohlídku vozidla, kterou žalovaná bez objednávky žalované provést nemohla.

9. Zdůraznil, že pro možnost úspěchu předmětné žaloby by musely být splněny všechny podmínky vzniku odpovědnosti za škodu. Základními předpoklady odpovědnosti za škodu pak jsou porušení povinnosti (protiprávní jednání) a vznik škody v příčinné souvislosti s daným porušením povinnosti (protiprávním jednáním). Mezi protiprávním jednáním a škodou musí existovat vztah příčiny a následku. V daném případě však nebyl naplněn již první předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, a to porušení povinnosti žalované. Žalovaná neměla povinnost sama od sebe, tj. bez zakázky ze strany žalobkyně, provádět servisní/záruční prohlídky či jakoukoli jinou neobjednanou práci na vozidle žalobkyně. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná žádnou svou smluvní, případně ani zákonnou, povinnost neporušila. Předmětem žádného zakázkového listu nebyla servisní/záruční prohlídka vozidla, v rámci které by pak žalovaná případně mohla odhalit tvrzenou vadu (kontaminaci motorového oleje palivem). Nebyl tak naplněn již první předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, pročež se soud pro nadbytečnost dalšími předpoklady (vznikem škody a příčinnou souvislostí mezi porušením povinnosti a vznikem škody), a tedy ani dalšími navrženými a neprovedenými důkazy, nezabýval. Vzhledem ke všemu uvedenému proto soud výrokem I. žalobu zamítl.

10. Výrok o nákladech řízení pak odůvodnil § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“

11. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně s odůvodněním, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Skutkový stav byl nadto zjištěn neúplně, neboť některé žalobkyní navržené důkazy o rozhodných skutečnostech soud prvního stupně vůbec neprovedl.

12. Soud prvního stupně tak v rámci svého právního posouzení zcela flagrantně ignoroval povinnost vyplývající z předpisu výrobce v podobě návodu k obsluze Vozidla (dále jen „Návod k obsluze“), který na straně 481 ukládá prodejci (v tomto případě žalované), aby při každé návštěvě servisu zkontroloval online servisní historii (OHS) vozidla a sám rozhodl, jaká servisní prohlídka je potřeba. S touto zcela zásadní skutečností se soud prvního stupně nevypořádal, ačkoliv Návod k obsluze provedl k důkazu, a dokonce jeho obsah citoval v bodu 26 odůvodnění rozsudku.

13. Právě vymezení povinností v návodu k obsluze zcela klíčové ve vztahu k posouzení aspektu, zda bylo výhradně na žalobkyni, aby rozsah práci, včetně výrobcem předepsaných servisních prohlídek, omezila obsahem své objednávky. Jelikož u vozidel kategorie, do níž spadá i vozidlo, lze jejich uživatele co do technické znalosti v 99,99 % zařadit do škály „poučený laik – tabula rasa“), je postulát zastávaný soudem prvního stupně v tomto aspektu zcela zjevně nesprávný a vzhledem k realitě neudržitelný.

14. Za „mimoběžný“ pak považovala žalobkyně také odkaz učiněný soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde tento poukazoval na řízení vedená před Okresním soudem v [adresa] a Krajským soudem v [adresa], v nichž byla řešena otázka náhrady škody v souvislosti s vozidlem. Předně se v těchto řízeních jednalo o zcela jiné skutkové okolnosti, ale také jiný právní základ, kdy žalobkyně neopírala své tvrzení o vzniku nároku na náhradu škody o porušení povinnosti vyplývající z ust. 2.1 Servisní smlouvy ve spojení se shora citovaným ustanovením návodu k obsluze na straně 481.

15. Žalobkyně je ze shora uvedených důvodů přesvědčena, že soud prvního stupně posoudil otázku porušení povinnosti, a to ať už zákonné, či smluvní, nesprávně. U žalobkyní namítaném porušení zákonné prevenční povinnosti ze strany žalované považuje odůvodnění podané soudem prvního stupně za naprosto nepřesvědčivé, nedostatečné a nepřezkoumatelné, neboť žalobkyni znemožňuje vystavět svoji odvolací argumentaci proti absentující úvaze o porušení zákonné prevenční povinnosti.

16. Namítla též, že žalované byla přiznána náhrada některých nákladů řízení, které nelze považovat za náklady související se soudním řízení a potřebné k účelnému bránění práva proti žalobkyni ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jejichž náhrada by měla žalované náležet. Žalované tak nenáleží náhrada za odměnu advokáta při zastoupení na mediaci. Za účelně vynaložený náklady pak bez dalšího nelze považovat ani poradu advokáta s žalovanou ze dne 13. října 2025, jejíž potřebu a návaznost na jiný úkon právní pomoci žalovaná nijak nedoložila. Ani v tomto případě tak nelze mít za to, že by žalované měla být přiznána náhrada nákladů řízení za úkon právní služby, kterou je právní porada žalované s advokátem.

17. Jelikož se soud prvního stupně v dosavadním řízení zabýval výhradně tím, zda na straně žalované došlo k naplnění předpokladu pro vznik odpovědnosti za škodu v podobě porušení povinnosti, neprovedl veškeré důkazy označené žalobkyní k prokázání splnění dalších předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu. Z tohoto důvodu tak navrhla, aby rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

20. Soud prvního stupně si opatřil dostatek skutkových zjištění zákonně provedeným dokazováním pro rozhodnutí ve věci samé a skutkový stav pak nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

21. Soud I. stupně přitom podle § 132 o. s. ř. hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti.

22. Soud I. stupně též posoudil věc správně po právní stránce.

23. Jak již uvedl soud I. stupně, podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

24. Dle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

25. Základními předpoklady odpovědnosti za škodu jsou porušení povinnosti (protiprávní jednání) a vznik škody v příčinné souvislosti s daným porušením povinnosti (protiprávním jednáním). Mezi protiprávním jednáním a škodou musí existovat vztah příčiny a následku. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde, vznikla-li škoda následkem porušení povinnosti odpovědné osoby, tedy, je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon odpovědnost v daném případě spojuje. Příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody; příčinná souvislost tak není dána tam, kde do děje vstoupila jiná skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující, tedy je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k porušení dané povinnosti. Příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je tedy jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána (srov. např. i soudem I. stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008).

26. Soud I. stupně přitom nepochybil, pokud shledal, že žalovaná žádnou smluvní a ani zákonnou povinnost neporušila. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 17.-29.) pak z důvodu hospodárnosti lze odkázat (ust. § 6 o. s. ř.).

27. K odvolacím námitkám žalobkyně pak je třeba zdůraznit, že soud I. stupně nepochybil, pokud dostál legitimnímu očekávání účastníků (§ 13 o.z.) a vyložil smlouvu shodně jako soud I. i II. stupně v jiném řízení, které se však týkalo stejné smlouvy (ale jiného skutkově tvrzeného nároku na náhradu škody). Účastníci si smlouvou ze dne 13. 12. 2017 sjednali, že žalovaná bude pro žalobkyni provádět servisní činnost na základě předem obdržené písemné objednávky. Podkladem pro jakékoliv servisní úkony na vozidle měl být dle smlouvy zakázkový list. Povinnost zajistit pravidelný servis vozidla tak stíhal žalobkyni, nikoliv žalovanou, a to v daném případě po ujetí doporučených maximálních 26 000 km, resp. po 12 měsících od uvedení vozidla do provozu, v závislosti na tom, která z těchto hranic nastane dříve. Ačkoliv žalobkyně několikrát navštívila provozovnu žalované v časovém rozmezí října 2018 až října 2019, pokaždé tomu bylo z jiných důvodů než za účelem provedení servisní prohlídky spojené s nutnou výměnou motorového oleje. Žalovaná přitom v souladu se servisní smlouvou ani nemohla na vozidle činit žádné úkony navíc, mohla je pouze doporučit.

28. V řízení bylo zjištěno, že záruční prohlídky jsou práce, jejichž provedení či neprovedení má vliv na běh záruky. Záruční prohlídka se dělá při najetí určitého stanoveného počtu kilometrů, který je předepsaný výrobcem vozidla, resp. dosažením určitého intervalu. Ze samotných žalobních tvrzení i doplňujících tvrzení po poučení soudem I. stupně podle § 118a o.s.ř. vyplývá, že žalobkyně si u žalované neobjednala servisní/záruční prohlídku, a to ani po najetí 26 000 km či po 12 měsících. Žalobkyně přitom od doby koupě vozidla disponovala návodem k obsluze vozidla, online servisní historií a plánem servisních prohlídek. Již v návodu k obsluze je uvedeno, že „Pravidla servisní prohlídky vozidla prodejcem nebo autorizovaným servisem jsou pro zachování prvotřídního stavu vozidla nesmírně důležité. Plynulému průběhu tohoto procesu může zákazník napomoci tím, že si domluví návštěvu, pokud se nejedná o nouzovou situaci, a uvede stručný popis svého vozidla a povahu vyžadovaných prací. Prodejce poté zkontroluje online historii údržby a rozhodne, jaká servisní prohlídka je potřeba.“ Odvolatelka se tak mýlí, pokud dovozuje z návodu k obsluze rozšíření sjednaných povinností nad rámec uzavřené smlouvy pro žalovanou.

29. V řízení bylo zjištěno, že bylo na žalobkyni jako zákazníkovi, aby si objednala u žalované konkrétní práce (např. servisní/záruční kontrolu), které mají být na vozidle provedeny. Pouhá skutečnost, že se žalobkyně dostaví do servisu žalované za účelem provedení jakýchkoli jiných objednaných prací, než je právě objednání servisní/záruční prohlídky, sama o sobě neznamená povinnost žalované provést servisní/záruční prohlídku. Žalovaná má za povinnost provést pouze ty práce, které si u ní žalobkyně objedná. Uzavřená servisní smlouva stanovuje, že servisní práce budou prováděny na základě potvrzení zakázkového listu mezi účastníky. Povinnost objednat si záruční/servisní prohlídku tedy stíhala žalobkyni. Pokud si žalobkyně u žalované servisní/záruční prohlídku neobjednala, nemůže jít dané k tíži žalované, která má za povinnost na vozidle řádně provádět pouze objednané práce. Žalobkyně si však sice opakovaně v letech 2018 až 2019 u žalované objednala různé práce na vozidle, nikdy se však nejednalo o servisní/záruční prohlídku.

30. V řízení bylo prokázáno, že u žalované byla dne 1. 6. 2018 provedena předprodejní inspekce, po předání vozidla žalobkyni pak byly servisní práce prováděny až od srpna 2020 (vozidlo mělo najeto 32 467 km), dále, nicméně již u společnosti [právnická osoba]. Žalobkyně měla nechávat vozidlo servisovat po ujetí max 26 000 km nebo po 12 měsících od uvedení do provozu podle toho, co nastane dříve, pročež si měla žalobkyně nejpozději v červnu 2019 (1 rok od převzetí vozidla) objednat u žalované servisní/záruční prohlídku, nicméně ničeho takového neučinila.

31. Žalobkyně jako objednatel měla právo objednávat v servisním středisku žalované příslušné servisní práce a další služby písemně mailem a povinnost zaplatit jejich cenu. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně v době od října 2018 do října 2019 několikrát navštívila provozovnu žalované z různých důvodů, nikdy to však nebylo za účelem provedení servisní prohlídky spojené s výměnou motorového oleje. Dne 22. 10. 2019 činil stav tachometru 24 348 km, kdy bylo žalovanou provedeno nasazení zimních kol, uskladnění letních kol, doplnění Ad blue a vyčištění. K další návštěvě žalobkyně servisu žalované došlo poté až dne 18. 5. 2020.

32. Žalobkyně, aby byla jako poškozená se svým nárokem na náhradu škody úspěšná, musela by prokázat nejen vznik škody, ale také porušení smluvní povinnosti žalovanou a současně i příčinnou souvislost mezi tímto porušením smluvní povinnosti a vznikem škody. Z provedených důkazů totiž vyplynul jednoznačný závěr, že žalovaná žádnou smluvní povinnost neporušila.

33. Pokud žalobkyně namítala, že soud I. stupně pochybil, pokud nevyžádal vyjádření výrobce vozidla k záznamům v jeho online historii, ani tuto námitku nemá odvolací soud za relevantní. V řízení žalobkyně tvrdila všechny případy, v nichž objednala servis u žalované na základě výzvy soudu podle § 118a o.s.ř. a dokazování ke skutečnostem, které nejsou tvrzeny, se nevede (viz ust. § 6 ve spojení s § 101 odst. 1 písm. a/ a § 120 odst. 1 o.s.ř.).

34. Nedůvodná je i námitka žalobkyně o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, když napadený rozsudek soud prvního stupně je v souladu s požadavky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a všechny právně významné závěry přesvědčivě odůvodnil a z obsahu rozhodnutí lze dovodit, které skutečnosti má za prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jaký učinil závěr o skutkovém stavu, jakož i z jakého důvodu neprovedl další důkazy. Lze z něj také jednoduše dovodit, jak soud I. stupně věc posoudil po právní stránce i kterou judikaturu použil.

35. Žalovaná pak neporušila ani zákonnou prevenční povinnost, jak uváděla žalobkyně, jelikož předmětná závada nebyla při žádné objednávce žalobkyní ani avizována a při běžné servisní prohlídce nebyla zjištěna ani jiným servisem využívaným žalobkyní.

36. Přitom pro úplnost lze uvést, že samotná skutková konstrukce žalobkyně, kterou znovu uvádí v odvolání, že „žalovaná neprovedla záruční prohlídku vozidla předepsanou výrobcem po ujetí 26.000 km nebo po 12 měsících užívání vozidla a žalobkyni k jejímu provedení ani nevyzvala, čímž porušila své smluvní i zákonné povinnosti. Smluvní povinnost, kterou měla žalovaná porušit, je dle přesvědčení žalobkyně zakotvena v čl. 2.1 servisní smlouvy uzavřené mezi spornými stranami dne 13. prosince 2017“, nemůže obstát. Žalobkyně požaduje rozdíl mezi kupní cenou bezvadného vozidla a vozidla s vadou v době koupě. Přitom tvrzenou vadu nikdy v záruční době nereklamovala a po žalované z důvodu předmětné vady nepožadovala slevu z kupní ceny v záruční době (a ani po jejím skončení) z titulu odpovědnosti za vady z kupní smlouvy. Rozhodnutí žalobkyně nereklamovat předmětnou vadu pak nemůže mít žádnou souvislost s tvrzeným porušením povinnosti žalované ze servisní smlouvy. Též jí (dle žalobních tvrzení) nemohla vzniknout žádná škoda, jelikož její majetek se v době od uzavření servisní smlouvy nijak nezmenšil a ušlý zisk ani sama žalobkyně netvrdila.

37. Z provedených důkazů tak vyplynul jednoznačný závěr, že žalovaná žádnou smluvní, ale ani zákonnou povinnost neporušila.

38. V souladu s § 6 o.s.ř. v rámci hospodárnosti řízení pak není již namístě podrobně zkoumat, zda byly splněny i jiné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody (vznik škody a příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednání).

39. Odvolací soud tedy v zamítavém výroku I. rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

40. Naopak u výroku o nákladech řízení se odvolací soud zcela neztotožnil s výrokem soudu I. stupně, když sice správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud však v souladu s ustálenou judikaturou má za to, že účelně vynaloženým nákladem není účast na mediaci dne 5. 12. 2024, když v souvislosti s její účastí na setkání se zapsaným mediátorem tento náklad není placen v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3658/17 či sp. zn. II. ÚS 150/20). I doktrinální literatura (Bříza, P., Gantner, F. První setkání se zapsaným mediátorem z pohledu praxe. Bulletin advokacie 4/2016, č. 4, s. 34 a násl.) dospěla k závěru, že povinnost setkání s mediátorem je osobní a přítomnost zástupce je toliko dobrovolná.

41. Oproti odvolací námitce odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že porada advokáta se žalovanou ze dne 13. října 2025 byla účelná, když bezprostředně předcházela ústnímu jednání ve věci před soudem dne 15.10.2025.

42. Odvolací soud tedy ve výroku II. o nákladech řízení rozhodnutí soudu I. stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. co do výše nákladů řízení na částku 149 028,44 Kč, jinak jej též potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

43. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, přiznal jí náklady za odměnu za zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby po 9 900 Kč (účast na ústním jednání odvolacího soudu dne 21.4.2026) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu

44. Dále jí přiznal cestovní výdaje ve výši 1 513 Kč spojené s účastí na jednání před odvolacím soudem (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006, zákoník práce, ve spojení s vyhláškou [orgán] č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026,), tj. cesta trasou mezi sídlem právního zástupce žalované ([adresa]) a sídlem Městského soudu v [adresa]) tam a zpět celkem 183,8 km vozidlem [název] a náhrada za promeškaný čas na cestu na jednání před odvolacím soudem dne 21.4.2026 podle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 3 advokátního tarifu v délce 70 minut za jednu cestu, tedy 6 započatých půlhodin á 150 Kč, celkem 900 Kč. Též jí přiznal i 21 % DPH z částky 12.763 Kč ve výši 2.680,23 Kč, celkem 15.443,23 Kč.

45. Splatnost pak odvolací soud určil v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. na zákonné platební místo podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.