pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně (výrok ad I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok ad II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se po jejím doplnění žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s tím, že cestující [jméno] [příjmení] měl rezervovaný let na den [datum] provozovaný žalovanou společností č. letu AY [číslo] z [obec] do [jméno] [příjmení], část měla proběhnout se [právnická osoba], tato společnost však původní let z [datum] přeložila na [datum], a posléze i tento let byl zrušen. Žalobkyně dále tvrdila, že cestující požádal dne 13. 7. současně se žádostí o navrácení ceny letenek i o refundaci za zrušený let. Žalobkyně uvedla, že sice nemá k dispozici původní výzvu, odkázala však na odpověď žalovaného z [datum], kde cestujícímu e-mailem oznámili, že mu žádná kompenzace vyplacena nebude s tím, že jsou koronavirová opatření. Žalobkyně požaduje kompenzaci ve výši 600 € za zrušený let, kterou žalovaná společnost neuhradila. Cestující postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne [datum].

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že cestující [jméno] [příjmení] měl rezervovaný let na trase [obec] – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] dne [datum]. Let [obec] – [anonymizováno] byl zrušen a cestujícímu byl poskytnut nejbližší možný termín na [datum]. Dne [datum] byl zrušen let [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] a byl přesměrován na [datum]. Dne [datum] byl zrušen let [obec] – [anonymizováno] a [anonymizováno] – [jméno] [příjmení]. Dne [datum] cestující lety zrušil a letenky mu byly refundovány dne [datum]. Důvodem pro zrušení letu byly mimořádné okolnosti z důvodu pandemie Covid-19. Žalovaný dále namítl, že nárok na kompenzaci ze strany cestujícího nebyl uplatněn řádně a včas v šestiměsíční lhůtě. Nárok označil za neoprávněný.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že cestující [jméno] [příjmení] měl rezervovaný let na den [datum] na trase [obec] – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] - [anonymizováno], když na trase [obec] – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] leteckou dopravu provozovala žalovaná společnost a tento let byl zrušen. Cestujícímu byl nabídnut náhradní let, který však nevyužil, požádal o vrácení ceny letenky a žalovaná jeho žádosti vyhověla. Ke zrušení letu došlo z důvodu pandemické situace Covid-19. Vyšel též ze zjištění, že dne [datum] požádal cestující žalovaného o úhradu kompenzace, žalovaný mu nevyhověl a odkázal na mimořádné okolnosti, když let byl zrušen z důvodu pandemické situace a zavázal se vrátit cenu letenky. Dne [datum] postoupil cestující svou pohledávku za žalovaným žalobci.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále též jen nařízení) a dospěl k závěru, že důvodem zrušení letu byla mimořádná okolnost ve smyslu čl. 15 nařízení, a to celosvětová pandemie COVID-19. Žalovaný prokázal mimořádné okolnosti, pro které není povinen hradit kompenzaci ve smyslu nařízení. Důvodnou však neshledal námitku žalovaného, že cestující neuplatnil žádost o kompenzaci řádně a včas a odkázal na listinu„ [příjmení] o zákazníky a kontaktní údaje“, z níž měl za prokázáno, že cestující touto listinou uplatnil též dne [datum] žádost o kompenzaci, tedy v zákonem stanovené lhůtě a z odpovědi žalovaného, že mu kompenzaci nevyplatí, dovodil, že žádost se týkala vyplacení kompenzace ve smyslu nařízení.

6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšnému žalovanému za právní zastoupení advokátem.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž namítla nepřezkoumatelnost rozsudku v důsledku nedostatečného odůvodnění. Soudu I. stupně vytkla, že nijak neodůvodnil závěr, že ke zrušení letu došlo z důvodu mimořádné okolnosti. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se odůvodnění rozsudku sp. zn. [spisová značka] či rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně namítla, že soud I. stupně v bodě 16 odůvodnění pouze uvedl, že let byl zrušen z důvodu mimořádných okolností daných čl. 15 nařízení s tím, že touto mimořádnou okolností byla celosvětová pandemie COVID-19 a žalovaný prokázal mimořádné okolnosti, pro něž není povinen hradit kompenzaci podle nařízen. Soudu I. stupně dále vytkla, že bod 17. odůvodnění rozsudku sestává pouze z citací ustanovení nařízení týkajících se institutu mimořádných okolností. Žalobkyně namítla, že nelze bez dalšího uzavřít, že v době pandemie COVID-19 bylo jakékoliv zrušení letu způsobené mimořádnou okolností, a to pouhým odkazem na pandemii a související důvody. Takový postup žalobkyně označila za rozpor s účelem a cíli nařízení i s relevantní judikaturou [anonymizováno].

8. Žalobkyně odkázala na čl. 5 odst. 3 nařízení s tím, že z něj vyplývá, že je třeba vést dokazování o tom, zda bylo zrušení způsobeno mimořádnou okolností, přičemž důkazní břemeno nese provozující letecký dopravce. V této souvislosti odkázala na pokyny Evropské komise pro výklad nařízení ze dne [datum], v nichž je v bodě 5.1 uvedeno, že letecká společnost musí prokázat: i) existenci mimořádných okolností a jejich souvislost se zpožděním nebo zrušením a ii) skutečnost, že tomuto zpoždění nebo zrušení nebylo možné zabránit, ačkoli přijala všechna přiměřená opatření. Dále uvedla, že k témuž závěru došel [anonymizováno] např. v rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] proti [anonymizována čtyři slova]. Dále uvedla, že problematiku pandemie COVID-19 rozpracovávají Pokyny Komise ze dne [datum], z nichž vyplývá, že v každém jednotlivém případě je k věci nutno přistupovat individuálně, tj. ad hoc posoudit, zda se jedná o mimořádnou okolnost a zda zrušení nebylo možné zabránit přijetím přiměřených opatření. Žalobkyně zdůraznila, že nelze paušálně uzavřít, že náhrada škody nenáleží, jelikož let byl zrušen v době, kdy probíhala pandemie COVID-19 tak, jak to učinil soud I. stupně.

9. Žalobkyně poukázala též na cíl a smysl úpravy nařízení, jehož primárním cílem je vysoká ochrana cestujících. Vzhledem k tomu, že pojem mimořádné okolnosti není nikde definován, je podle názoru žalobkyně třeba vykládat nedefinované pojmy tak, aby byl umožněn restriktivní výklad uvedeného ustanovení, tedy skutkové okolnosti související s institutem mimořádných okolností je třeba individuálně zkoumat a prokázat, přičemž samotný pojem musí být vykládán spíše restriktivně. Soudu I. stupně žalobkyně vytkla, že pojal výklad mimořádných okolností extenzivně.

10. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, neboť mimořádné okolnosti nebyly v řízení prokázány.

11. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného s tím, že prokázala mimořádné okolnosti spočívající v pandemii COVID-19, které bránily uskutečnění letu.

12. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně neuplatnila svůj nárok včas, a to podle § 2553 o.z. do šesti měsíců. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz o uplatnění nároku, který je předmětem řízení, neboť z listiny„ [příjmení] o zákazníky a kontaktní údaje“ od žalované nevyplývá, jaký návrh byl původním cestujícím uplatněn, k jakému letu a v jakém rozsahu. Žalovaná poukázala na tu skutečnost, že pokud uplatnil původní cestující svůj požadavek prostřednictvím e-mailu, jak vyplývá z předložené reakce žalované, musí jej mít v nějaké elektronické formě uchován či si jej mohl vyžádat od provozovatele těchto služeb. Žalovaná dále uvedla, že jí není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně následně tvrdí, že uplatnění nároku na kompenzaci bylo provedeno ústní formou a na prokázání této skutečnosti navrhovala výslech původního cestujícího. Za jediný důvod, proč navrhuje žalobkyně takto postupovat, označila žalovaná skutečnost, že původní cestující svým e-mailem neuplatnil kompenzaci řádně či požadoval jiný nárok či nárok ve vztahu k jinému letu. Žalovaná zdůraznila, že obsah a forma uplatnění nároku původním cestujícím není žalobkyní dostatečně tvrzena, natož prokázána.

13. Žalovaná poukázala též na to, že soud I. stupně žalobkyni na prvním jednání upozornil, že obecná reakce žalované na údajné uplatnění nároku cestujícího nemůže být považována za dostatečný důkaz pro prokázání skutečnosti, že byl nárok uplatněn řádně a včas, na což žalobkyně reagovala pouze tvrzením, že původní cestující nárok uplatnil ústně. Soud I. stupně přesto na dalším jednání bez důkazu či dalších tvrzení vyhodnotil skutkový stav ohledně včasného uplatnění nároku cestujícím za prokázaný. Podle názoru žalované však není nezbytné, aby byl rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem zrušen, neboť toto pochybení nemělo vliv na konečné rozhodnutí ve věci.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř., v souladu s ust. § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval dokazování listinou označenou jako„ [příjmení] o zákazníky a kontaktní údaje“ a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.

15. Soud I. stupně správně (mlčky) dovodil, že je soudem pravomocným k projednání dané věci s cizím prvkem. Mezinárodní příslušnost českých soudů je ve věci dána podle čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jako soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události vzhledem k tomu, že jde o věc týkající se kvazideliktní odpovědnosti.

16. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, z nějž vyplývá, že původní cestující [jméno] [příjmení] měl rezervovaný let na den [datum] na trase [obec] – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] – [anonymizováno]. Na trase [obec] – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] leteckou dopravu provozovala žalovaná společnost a tento let byl zrušen. Cestujícímu byl nabídnut náhradní let, který však nevyužil, požádal o vrácení ceny letenky a žalovaná jeho žádosti vyhověla. Ke zrušení letu došlo z důvodu pandemické situace Covid-19. Vyšel též ze zjištění, že dne [datum] požádal cestující žalovaného o úhradu kompenzace, žalovaný mu nevyhověl a odkázal na mimořádné okolnosti, když let byl zrušen z důvodu pandemické situace a zavázal se vrátit cenu letenky. Dne [datum] postoupil cestující svou pohledávku za žalovaným žalobkyni.

17. Odvolací soud opakoval dokazování listinou označenou jako„ [příjmení] o zákazníky a kontaktní údaje“ k číslu žádosti [číslo] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] adresovanou původnímu cestujícímu panu [jméno] [příjmení]. Z důkazu touto listinou však ve smyslu ust. § 213 odst. 2 o.s.ř. dospěl k jinému skutkovému zjištění, než soud I. stupně. Soud I. stupně měl z této listiny za prokázáno, že původní cestující [jméno] [příjmení] na formuláři pro uplatnění nároku uplatnil vůči žalovanému nárok na kompenzaci za zrušený let. Z předloženého formuláře pouze vyplývá obecný odkaz na Nařízení EU [číslo]. Z odpovědi žalované nelze dovodit, že by původní cestující uplatnil nárok na kompenzaci za zrušený let. Z předloženého formuláře pouze vyplývá obecný odkaz na Nařízení EU [číslo] ve vztahu k podmínkám, za nichž nebude vyplacena kompenzace, mezi něž mimo jiné náleží zrušení letu kvůli pandemii COVID-19. Žalovaný se vyjadřuje k tomu, že má zpoždění v procesu refundací letenek vzhledem k velkému množství žádostí o refundace v důsledku COVID-19. Odvolací soud neshledal, že by z této odpovědi žalovaného původnímu cestujícímu mohlo být prokázáno, že původní cestující uplatnil žádost o kompenzaci. Již z tohoto důvodu musela být žaloba o zaplacení kompenzace podle Nařízení č. 261/2004 zamítnuta, neboť cestující neprokázal, že by vůbec uplatnil nárok na kompenzaci. Jak správně namítal žalovaný, uplatnila-li nárok žalobkyně dne [datum], učinila tak po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené v ust. § 2553 odst. 3 o.z., neboť let měl být uskutečněn dne [datum].

18. Žalobkyni lze přisvědčit, že právní odůvodnění zjištěného skutkového stavu učiněné soudem I. stupně je stručné, je obsaženo v bodě 16 odůvodnění rozsudku a že v bodě 17 je uvedena pouze citace příslušných článků Nařízení č. 261/2004. Stručnost odůvodnění rozsudku soudu I. stupně však nemá negativní vliv na jeho věcnou a právní správnost. Skutečnost, že v době zrušení letu, tedy v červenci 2020 byla letecká doprava extrémně silně zasažena pandemií COVID-19 a s ní spojenými omezeními a opatřeními je všeobecně známá. Letecké společnosti za této vypjaté doby běžně byly nuceny rušit lety. Závěr soudu I. stupně, že prokázaná pandemie COVID-19 je mimořádnou okolností, shledal odvolací soud správným. Ve smyslu článku odst. 14 úvodu nařízení se jedná o mimořádnou okolnost spočívající v bezpečnostním riziku, za níž jsou povinnosti provozujících leteckých dopravců vyloučeny. Pandemie COVID-19 je mimořádnou okolností vylučující povinnost provozujícího leteckého dopravce ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení platit náhradu v souladu s čl. 7. Za celosvětové situace nelze klást žalovanému k tíži, že došlo ke zrušení letu a ani žalobkyně netvrdí, jaká opatření by mohl žalovaný přijmout, aby mohl takovým mimořádným okolnostem zabránit. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně ve vztahu ke sdělení komise ze dne [datum] ([anonymizována dvě slova] Evropské unie, [anonymizováno] [číslo] v české verzi) obsahující pokyny pro výklad nařízení EU o právech cestujících v souvislosti s vývojem situace nákazy COVID-19 (2020 89 I/01). Komise v tomto sdělení, které má pouze doporučující charakter, uvádí, že cestující i evropský dopravní průmysl jsou nákazou COVID-19 tvrdě zasaženi, došlo k omezení cestování i pohybu obecně, dále se uvádí, že pro dopravce může být nemožné přesměrovat cestujícího, nemusí být vůbec jisté, kdy bude přesměrování možné. V článku 3.4 označeném jako Právo na odškodnění vyplývá oprávněnost dopravce zrušit let a dále zde je uvedeno, že pokud se letecká společnost rozhodne let zrušit a prokáže, že toto rozhodnutí bylo oprávněné z důvodu ochrany zdraví posádky, mělo by se toto zrušení rovněž považovat za způsobené mimořádnými okolnostmi s tím, že se nejedná o vyčerpávající úvahy, neboť do oblasti působnosti čl. 5 odst. 3 mohou spadat i jiné zvláštní okolnosti týkající se nákazy COVID-19. Odvolací soud se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že by z uvedených pokynů bylo možné dovodit nesprávný postup žalovaného.

19. Skutečnost, že k zrušení letu došlo z důvodu koronavirové epidemie vyplývá již ze sdělení žalovaného původnímu cestujícímu ze dne [datum].

20. V projednávané věci nelze vinit žalovaného, že by ke zrušení letu došlo bez závažného důvodu, tento důvod spočíval v existenci mimořádných okolností, kterými byla pandemie COVID-19. Žalobkyně proto nemá právo na jakoukoliv náhradu za zrušený let. Tento požadavek, ještě navíc uplatněný postupníkem za situace, kdy letecké společnosti utrpěly během pandemie COVIDu-19 největší ztráty a na straně cestujícího v projednávané věci k žádné újmě nedošlo, lze označit za nepřijatelný.

21. Odvolací soud shledal správným závěr soudu I. stupně, že předmětný let byl zrušen z důvodu mimořádných okolností a žalovaný není povinen hradit náhradu za zrušený let.

22. Odvolací soud k věci dále uvádí, že smyslem Nařízení č. 261/2004 je, aby letecké společnosti nerušily lety za situace, kdy je nemají dostatečně obsazeny či lety bezdůvodně neslučovaly a též, aby se zabránilo bezdůvodnému odepření nástupu cestujícím na palubu letadla. Smyslem nařízení je ochrana cestujících jako spotřebitelů, jak vyplývá z preambule nařízení, smyslem však není požadovat po leteckých dopravcích, aby letecký dopravce byl nucen přistoupit k neúnosným obětem za účelem vyhovění až absurdním požadavkům cestujících, což vyplývá též z judikatury [anonymizováno] např. i z rozsudku ve věci [anonymizováno] [číslo].

23. Odvolací soud shrnuje, že důvodem pro zamítnutí žaloby je jednak prekluze uplatněného práva, které nebylo uplatněno v šestiměsíční prekluzivní lhůtě stanovené v § 2553 odst. 3 o.z., jednak skutečnost, že ke zrušení letu došlo z důvodu mimořádných okolností ve smyslu odst. 14 preambule nařízení.

24. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil.

25. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto byly přiznány ve věci plně úspěšnému žalovanému za právní zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby stanovené podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši mimosmluvní odměny [částka] za jeden úkon právní služby, k nimž náleží dvě náhrady hotových výdajů po [částka] a DPH 21 % ve výši [částka] tak, že celková výše nákladů řízení činí částku [částka], kterou bylo žalobkyni uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.