o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 7. 5. 2024 do zaplacení (výrok I.) a zaplatit žalobci náklady řízení v částce 42 853,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 15. 5. 2022 žalovaný pronajal žalobci bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa]. Žalobce v bytě žil se svou tehdejší družkou paní [jméno FO], platil řádně a včas nájemné a ostatní platby, včetně kauce ve výši 50 000 Kč. Nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou od 18. 5. 2022 do 31. 5. 2023. V srpnu 2022 kvůli neshodám přestal žalobce společně bydlet s paní [jméno FO] a byl nucen se odstěhovat, přičemž nadále plnil veškeré smluvní povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy do 30. 11. 2022. Povinnosti vyplývající ze smlouvy o nájmu plnil z důvodů, že paní [jméno FO] ho žádala o finanční pomoc a předstírajíc, že má vážné finanční problémy v listopadu 2022 zatajila žalobci, že již v té době měla navázaný vztah s panem [jméno FO]. Požádala žalobce, aby nepožadoval od žalovaného vrácení kauce a tím ji pomohl s uzavřením nové nájemní smlouvy v totožné bytové jednotce se žalovaným, kde by byla ona novým nájemcem. Žalobce se rozhodl jí vyjít vstříc spoléhaje na vyjádření žalovaného, který mu potvrdil, že paní [jméno FO] bude novým a jediným nájemcem bytu. Dne 30. 11. 2022 žalobce podepsal Dodatek č. 1 k nájemní smlouvě, ve kterém se vzdal vrácení kauce ve prospěch žalovaného. Kauce měla sloužit dále jako kauce pro nového nájemce bytu, kterým byla paní [jméno FO]. Následně se žalobce dozvěděl o existenci nového partnera paní [jméno FO], ale rovněž i to, že žalovaný věděl, jak o této osobě, tak o tom, že tato osoba žije s paní [jméno FO] v předmětném bytě, když žalovaný minimálně od října roku 2022 komunikoval s oběma osobami ve věci nájmu prostřednictvím chatové skupiny „Byt [adresa]“ na aplikaci [aplikace]. Nový přítel paní [jméno FO], pan [jméno FO], v předmětném bytě s paní [jméno FO] bydlel a rovněž s ní založil společnost s ručením omezením s názvem [právnická osoba] sídlící na téže adrese. Kdyby o této skutečnosti věděl, rozhodně by kauci neponechal ve prospěch paní [jméno FO]. Obrátil se na žalovaného a sdělil mu, že byl uveden v omyl, neboť žalovaný mu zamlčel podstatné a rozhodující okolnosti před podpisem Dodatku č. 1. Požádal žalovaného o vrácení kauce a také, aby mu doložil tvrzenou hodnotu poškozené deky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Žalovaný věděl a musel vědět, že byt bude užívat i nový přítel paní [jméno FO], o této skutečnosti však žalobce neinformoval a bezdůvodně tak získal ve svůj prospěch finanční prospěch z kauce. Považuje tak Dodatek č. 1 k nájemní smlouvě za neplatný z důvodu omylu žalobce a požaduje po žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 50 000 Kč.

3. Po poučení soudu I. stupně podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“, žalobce doplnil, že jeho omyl spočíval v tom, že by Dodatek č. 1 nepodepsal, kdyby měl od žalovaného informaci při ukončení nájemní smlouvy, tj., že bývalá partnerka bude bydlet v daném bytě společně s nějakým mužem. Z jeho strany se jedná o omyl při tvorbě vůle, když tento byl způsoben žalovaným, který žalobci zatajil podstatné a rozhodující skutečnosti pro sepis Dodatku č. 1 k nájemní smlouvě. Kdyby žalobce věděl, že v bytě bude paní [jméno FO] bydlet s jiným mužem, neměl by žádný důvod věřit tvrzením paní [jméno FO] o finanční pomoci ve formě kauce. Žalovaný mu úmyslně zamlčel podstatné skutečnosti, když již v době podpisu Dodatku č. 1 věděl, že bývalá partnerka nebude v bytě bydlet sama. Bývalá partnerka mu odpověděla, že v bytě bude bydlet sama a díky své nové práci bude schopna uhradit polovinu nájemného a zbytek nájmu získá od osob, kterým bude byt dočasně přenechávat k dočasnému podnájmu. Žalovaný žalobce úmyslně uvedl v omyl.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že odmítá, že by se měl vůči žalobci dopustit jakéhokoliv protiprávního jednání nebo, že by žalobce jakkoli uvedl v omyl, natož pak ve vztahu k uzavření písemných ujednání mezi žalobcem coby nájemcem a žalovaným coby pronajímatelem, týkající se nájmu bytové jednotky. Předmětem sporu není vztah mezi žalobcem a žalovaným, ale vztah mezi žalobcem a jeho tehdejší partnerkou, paní [jméno FO], potažmo žalobcem označovaným jejím partnerem, panem [jméno FO]. V souvislosti s ukončováním nájmu neposkytl žalobci jakákoliv ujištění nebo záruky ohledně užívání bytové jednotky dalším nájemcem. Učinil nesporným, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 18. 5. 2022 nájemní smlouvou na dobu určitou od 18. 5. 2022 do 31. 5. 2023, dle které žalobce složil ve prospěch žalovaného jistotu (kauci) ve výši 50 000 Kč na úhradu případných nároků žalovaného vyplývajících z uzavřené nájemní smlouvy. Byt byl předán žalobci dne 18. 5. 2022. Dne 29. 9. 2022 žalobce oznámil žalovanému, že požaduje ukončení nájemní smlouvy k datu 15. listopadu 2022, resp. k 30. 11. 2022, tj. před uplynutím původně sjednané doby nájmu. K předání bytu žalovanému došlo 30. 11. 2022 a v tento den došlo k uzavření Dodatku č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 18. 5. 2022. V Dodatku č. 1 bylo ujednáno, že žalobce souhlasí s přenecháním plné výše složené jistoty (kauce) pronajímateli. Uzavřením Dodatku č. 1 byl nájem dle smlouvy o nájmu ukončen. Účelem a předmětem uzavření Dodatku č. 1 bylo vypořádání nároku žalobce a žalovaného tak, že žalovaný oproti přenechání složené jistoty (kauce) mimo jiné nenárokoval vůči žalobci dodržení sjednané doby nájmu dle nájemní smlouvy a povinnosti žalobce hradit sjednané měsíční nájemné ve výši 33 000 Kč. Žalobce byl ten, který inicioval předčasné ukončení nájmu.

5. Též namítl nedostatek pasivní věcné legitimace ve sporu, neboť předmětem sporu jsou konflikty mezi žalobcem a jeho bývalou partnerkou, paní [jméno FO] za situace, kdy přenechání částky ve výši kauce ve prospěch bývalé partnerky, navrhl žalobce sám. Žalobce navíc nedodržel sjednané podmínky uzavřené nájemní smlouvy, když právě pro takové případy slouží složená jistota (kauce) ze které se hradí škoda způsobená pronajímateli a žalobce by neměl dle nájemní smlouvy z důvodu nedodržení jejího ujednání nárok na její vrácení, neboť nesplnil svůj závazek z nájemní smlouvy a požadoval její ukončení před uplynutím doby nájmu sjednané na dobu určitou od 18.5.202 do 31. 5. 2023.

6. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalovaný má ve společném jmění manželů bytovou jednotku v budově č. p. [číslo], k. ú. [adresa]. Dne 18. 5. 2022 uzavřeli žalobce a žalovaný nájemní smlouvu na bytovou jednotku [číslo] o výměře 72 m² nacházející se v pátém nadzemním podlaží domu č. p. [číslo], na parc. č. [číslo] o výměře 577 m² v k. ú. [adresa], zapsané na LV č. [číslo] pro Katastrální úřad pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], za účelem bydlení na dobu určitou od 18. 5. 2022 do 31. 5. 2023 za měsíční nájemné ve výši 33 000 Kč a poplatky související s užíváním bytu ve výši 1 800 Kč /měsíc. V článku VII. 7.1. nájemní smlouvy byla sjednaná jistota ve výši 50 000 Kč. Čl. VII. 7. 2. stanovil, že pronajímatel má právo použít kauci na pokrytí jakékoliv škody na bytě způsobené nájemcem nebo třetími osobami, kterým nájemce umožnil užívání bytu, anebo na úhradu jakýchkoliv finančních závazků nájemce vůči pronajímateli podle této smlouvy. Čl. VII. 7. 3. upravil povinnost pronajímatele vrátit nájemci kauci, a to do 15 dnů od skončení nájmu bytu, přičemž pronajímatel má právo započíst proti kauci své pohledávky za nájemcem, vzniklé na základě smlouvy o nájmu nebo v souvislosti s jejím plněním. Dle čl. VIII. 8. 11. nájemní smlouvy měl nájemce právo umožnit užívání bytu [jméno FO]. Dne 20. 5. 2022 byla žalobcem uhrazena kauce ve výši 50 000 Kč a alikvotní část nájmu ve výši 15 712 Kč.

7. V sms komunikaci ze dne 22.11.2022 [jméno FO] žádala žalobce o ponechání kauce v její prospěch a žalobce informoval paní [jméno FO] o tom, že nechce platit za ní kauci, pokud má nový vztah a uvedl, že přijal, že nechá svou kauci žalovanému, ale nevěděl, že tam žije jiný muž. Může za bývalou partnerku zaplatit kauci, nikoliv za cizí osobu a pokud má muže, pak on nemusí platit kauci. SMS zprávou žalovaný sdělil žalobci, že „paní [jméno FO] chce zůstat v bytě, takže elektřina a plyn budou zpracovány z vás na ni“…, k předání bytu by mělo dojít kolem 30. 11. a žalobce odpověděl, aby si žalovaný ponechal jeho kauci s tím, že jeho kauce se stane kaucí paní [jméno FO].

8. Dne 30. 11. 2022 došlo k ukončení nájmu bytové jednotky, kterou přenechal žalovaný žalobci k pronájmu. Účastníci dne 30. 11. 2022 uzavřeli dodatek č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 18. 5. 2022, v jehož článku II. 2.2. žalobce vyjádřil výslovný souhlas s přenecháním plné výše kauce žalovanému s tím, že žalobce je výslovně srozuměn, že mu v budoucnu nevznikne právo k přenechané kauci nebo její části žalovanému.

9. Žalobce dne 7. 5. 2024 vyzval žalovaného k vrácení kauce ve výši 45 000 Kč[Anonymizováno]a částky 5 000 Kč. Žalovaný částku 5 000 Kč výslovně neučinil předmětem započtení na částku 50 000 Kč. Dne 2. 6. 2024 byl ukončen nájem paní [jméno FO] se žalovaným.

10. Soud I. stupně dovodil, že žalovaný je pasivně věcně legitimován ve sporu, když věcná legitimace na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné smlouvy svědčí pouze smluvním stranám. Kauce byla složena v rámci nájemní smlouvy uzavřené dne 15. 5. 2022 mezi žalobcem a žalovaným a rovněž tak Dodatek č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 30. 11. 2022. Právní vztah vznikl mezi žalobcem a žalovaným a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019. Dodatek č. 1 k nájemní smlouvě není smlouvou ve prospěch třetí osoby dle § 1767 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“

11. Dále uzavřel, že žalovaný uzavřel nájemní smlouvu dne 16. 11. 2022, tedy před dnem sepisu Dodatku č. 1 k nájemní smlouvě, věděl, že předmět nájmu bude dle této nájemní smlouvy užívat i pan [jméno FO] a o této skutečnosti významné pro žalobce i přes jeho dotazy ho neinformoval. Uvedl tak žalobce v omyl, neboť k uzavření Dodatku č. 1 k nájemní smlouvě by žalobce nepřistoupil, kdyby o této skutečnosti věděl. Dodatek č. 1 je neplatným právním úkonem, který nemá žádné právní následky, a proto pokud již plnění z neplatného právního úkonu bylo poskytnuto, musí si strany plnění vrátit, protože jde o plnění bez právního důvodu. Již z povahy věci je zcela logické, že žalobce chtěl kauci přenechat žalovanému ve prospěch nové nájemkyně z důvodu, že v bytě bude bydlet pouze jeho bývalá partnerka a nikoliv, aby z kauce profitovala třetí osoba.

12. Vzhledem k tomu, že žalobce se neplatnosti Dodatku č. 1 k nájemní smlouvě dovolal, Dodatek č. 1 nemá žádné právní následky, hledí se na něho, jako by nebyl uzavřen. Žalovaný je tak povinen žalobci vrátit bezdůvodné obohacení, neboť jde o plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 o. z.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

14. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalovaný s odůvodněním, že soud zcela nesprávně zhodnotil žalobcem uplatněné nároky, když pro jejich přiznání nesvědčí jak skutkové, tak ani právní opodstatnění. Zčásti žalovaný považuje předmětný rozsudek i za nepřezkoumatelný, když k dílčím závěrům soudu nejsou dány (ani uváděny) žádné rozhodné skutečnosti. Soud naopak pro odůvodnění svého rozhodnutí uvádí skutečnosti, které má mít za prokázané, avšak tyto nemají žádnou oporu v provedených důkazech.

15. Žalobcem uplatněné nároky považoval za zcela neopodstatněné, když jsou dány důvody pro jejich zamítnutí. Žalovaný se vůči žalobci nedopustil jakéhokoli protiprávního jednání a ani žalobce jakkoli neuváděl v omyl, natož pak ve vztahu k uzavření písemných ujednání mezi žalobcem (coby nájemcem) a žalovaným (coby pronajímatelem) týkajících se nájmu předmětné nemovitosti, zejména pak ukončení takového nájmu. Naopak, žalovaný vyšel žalobci vždy vstříc (ať co se týká jak jeho požadavku na předčasné ukončení nájmu, tak i přenechání předmětné kauce ve prospěch třetí osoby). Žalobce požádal žalovaného o přenechání podle smlouvy složené kauce ve prospěch paní [jméno FO], coby nové nájemkyně bytu. Mezi žalobcem a žalovaným došlo ke dni 30. listopadu 2022 k předání bytu žalobcem zpět žalovanému a uzavření Dodatku č. 1 k uzavřené Smlouvě.

16. Žalovaný nevěděl (a žalobce ani neprokázal že by měl vědět) o jakýchkoli detailech týkajících se osobních vztahů mezi žalobcem a paní [jméno FO], natož pak panem [jméno FO]; konkrétně žalobce nijak neprokázal údajné vztahy (ať už jakékoli povahy) mezi dotčenými osobami na straně žalobce (tj. mezi žalobcem, paní [jméno FO] a panem [jméno FO]) a k takovému zjištění žalobce neoznačil ani žádné důkazy. Žalovaný v říjnu 2022 s panem [jméno FO] a paní [jméno FO] ohledně předmětu nájmu prostřednictvím skupiny nazvané „byt [adresa]“ nekomunikoval; naopak, z chatové komunikace aplikace [aplikace] (č.l.15-17) vyplývá, že žalobce účastníkem předmětné komunikace nebyl. [právnická osoba] vznikla až dne 17. dubna 2023 - tato skutečnost tedy nemá a nemůže mít žádnou relevanci k právním vztahům mezi žalobcem a žalovaným (resp. Dodatku) uzavíraným v listopadu roku 2022.

17. Žalobce sám v rámci své výpovědi potvrdil, že ho paní [jméno FO] vyrozuměla o tom, že v předmětném Bytě bude i další osoba. Detaily, jaký vztah je mezi žalobcem a paní [jméno FO] nebo mezi paní [jméno FO] a panem [jméno FO], nebo potažmo mezi žalobcem a [jméno FO], nebyly žalovanému nijak známy a o tyto neměl žádný zájem.

18. Žalovaný zásadně odmítá zcela nepravdivé tvrzení žalobce, že se měl údajně dotazovat na to: „zda jeho bývalá partnerka bude bydlet v bytě sama nebo ještě nějaká další osoba“, kdy právě na tomto tvrzení žalobce staví své údajné uvedení v omyl žalovaným. Toto tvrzení je nepravdivé a toto tvrzení žalobce nijak neprokázal.

19. Žalobce sám vypověděl, že si byl zcela vědom toho, že paní [jméno FO] (v jejíž prospěch žalobce žádal po žalovaném přenechat příslušnou kauci), bude v předmětném bytě bydlet s dalšími osobami nebo osobou. Naopak, ve prospěch tvrzení žalobce o jeho údajném omylu, nebo dokonce o jeho uvedení v omyl právě žalovaným, nesvědčí a toto neprokazují žádné důkazy.

20. Žalovaný s panem [jméno FO] uzavření nájemní smlouvy ohledně bytu nevyjednával a ani nekomunikoval, když pro žalovaného byla smluvní stranou ohledně nájmu bytu (po skončení nájmu žalobce) vždy pouze paní [jméno FO].

21. V uzavřeném Dodatku není uvedena žádná podmínka, zmínka či ujištění žalovaného, ohledně toho, jak by mělo být žalovaným coby vlastníkem dále disponováno s předmětným bytem (takovou podmínku, zmínku či ujištění žalobce nepožadoval a ani nikdy nesdělil). Tím spíše v situaci, kdy uzavřením dodatku byl nájem dle smlouvy k žádosti žalobce zcela ukončen. Současně – byl to právě žalobce, který inicioval předčasné ukončení nájmu dle uzavřené Smlouvy a rovněž i přenechání jistoty (kauce) ve prospěch žalovaného, resp. třetí osoby, k čemuž byl Dodatek uzavřen.

22. Podstatná je především skutečnost, že přenechání částky ve výši 50 000 Kč coby jistoty (kauce) ve prospěch paní [jméno FO] navrhl výhradně a jako první sám žalobce. Žalovaný informoval žalobce toliko a jen o tom, že v souvislosti s ukončením Smlouvy mezi žalobcem a žalovaným (což bylo rovněž iniciováno žalobcem) bude potřeba provést změnu (odhlášení) odběratele energií. Na to přichází žalobce s pokynem (viz č.l. 13 spisu), aby si žalovaný jistotu (kauci) složenou žalobcem ponechal.

23. Žalovaný z přenechání jistoty (kauce) žalobcem ve prospěch paní [jméno FO] neměl žádný prospěch. Ze strany paní [jméno FO] nebylo nijak podmíněno, že by nájemní smlouvu neuzavřela, pokud by nebyla kauce (jistota) převedena.

24. Žalobcem tvrzená podmínka „kdo a jak bude byt dále užívat“ nebyla součástí předmětného Dodatku, nadto tato podmínka (resp. její sjednání či alespoň vyřčení) nebyla nikdy prokázána. I kdyby tomu tak hypoteticky bylo, taková podmínka by nanejvýš představovala vedlejší okolnost ve smyslu ust. § 584 odst. 1 o.z. Omyl ve vedlejší okolnosti (za předpokladu, že by byla prokázána) nečiní jednání neplatným; maximem by byla přiměřená náhrada proti původci omylu. Navíc omyl v pohnutce (motivu) platnost právního jednání nezasahuje vůbec. Stejně tak ani tvrzení, že by šlo o lstivě vyvolaný omyl (ve smyslu ust. § 584 odst. 2 o.z.), nebylo konkrétně ani tvrzeno ani prokázáno.

25. „Omyl v obsahu právního jednání“ musí být rozhodující – tedy takový, že by jednající do právního vztahu vůbec nevstoupil; typicky jde o omyl o povaze plnění či zásadní vlastnosti. Pouhé očekávání či motiv tento parametr nesplňuje. Žalovaný tedy akcentuje, že i pokud by tvrzení žalobce o nepravdivém předpokladu bylo pravdivé, půjde jen o „omyl v pohnutce“, který nezakládá neplatnost právního jednání.

26. K vnitřní výhradě (mentální rezervaci) se nepřihlíží; není-li projevena, nemůže založit „omyl“. Korektiv poctivosti (viz ust. § 6 o.z.) navíc vylučuje možnost těžit z vlastní (případné) nepoctivosti či z vlastního mylného motivu projektovaného do ujednání, které nic takového neobsahuje.

27. Tedy omyl o rozhodující okolnosti ani uvedení v omyl žalovaným nebyly prokázány; naopak skutkově jde nanejvýš o vedlejší okolnost či motiv na straně žalobce. Podmínky pro neplatnost jednání podle ust. § 583 až § 585 o.z. tak naplněny nejsou.

28. Navrhl, aby odvolací napadený rozsudek ve výroku I. změnil a rozhodl, že žaloba žalobce na zaplacení částky 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 7. května 2024 do zaplacení, se zamítá nebo aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

29. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že předložené důvody jsou naprosto vágní a postrádají jakoukoli konkrétnost. Argumentace žalovaného není ničím jiným než ukázkovým příkladem logického kruhu (circulus vitiosus). Žalovaný sice tvrdí, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o skutečnosti, které nevyplývají z provedeného dokazování, nicméně se již jaksi neobtěžuje specifikovat, o jaké skutečnosti by se mělo jednat. Stejně tak označuje napadený rozsudek prvoinstančního soudu za „nepřezkoumatelný“ s tím, že se neopírá o žádné „rozhodné skutečnosti“, aniž by uvedl, které konkrétní okolnosti považuje za „nerozhodné“.

30. Odvolání žalovaného je zcela nedůvodné a jeho argumentace v něm obsažená je právně i skutkově lichá.

31. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

32. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

33. Soud prvního stupně si opatřil dostatek skutkových zjištění zákonně provedeným dokazováním pro rozhodnutí ve věci a skutkový stav pak nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

34. Nicméně odvolací soud nemůže souhlasit s jeho právními závěry.

35. Dle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

36. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba (odst. 1). Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (odst. 2).

37. Podle § 2254 odst. 2 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí, alespoň ve výši zákonné sazby.

38. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

39. Dle § § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užíváním cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

40. Předně je zapotřebí posoudit charakter smlouvy – dodatku č. 1 z 30.11.2022. Dle obsahu se jedná o změnu původní nájemní smlouvy, na základě níž účastníci změnili znění původní nájemní smlouvy.

41. Není-li stranami ujednáno něco jiného, pronajímatel, který je osobou, v jejíž prospěch se kauce skládá (osobou, jejíž případná pohledávka se zajišťuje), započítá při skončení nájmu na složenou kauci, co mu nájemce z nájmu dluží (co nesplnil řádně a včas), a zbytek kauce mu vrátí. Kauce obvykle slouží k tomu, aby se v případě, že nájemce nebude řádně a včas platit nájemné, služby či další platby spojené s užíváním předmětu nájmu nebo na předmětu nájmu způsobí škodu, mohl pronajímatel uspokojit z této jistoty a nemusel po něm vymáhat dlužnou částku jinak. Celou složenou jistotu tak pronajímatel při skončení nájmu vrací nájemci jen v případě, že nájemce vůči němu nemá žádné dluhy spojené s nájmem, což také znamená, že předmět nájmu je vrácen bez závad (ve stavu v jakém byl v době, kdy jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání).

42. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že občanský zákoník opustil důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, publikovaný pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Projevu vůle je nutno přiznat takový význam, který mu zamýšlel dát jednající subjekt; rozhodujícím kritériem je proto úmysl jednajícího, resp. společný úmysl smluvních stran v okamžiku uzavírání smlouvy, který má přednost před doslovným či objektivním (jazykovým) vyjádřením (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1130/2022).

43. Žalobce v korespondenci tvrdil, že měl v úmyslu nechat složenou kauci pronajímateli za předpokladu, že novým nájemcem bude [jméno FO]. Přitom žádné podmínky ponechání kauce vůči žalovanému neměl a v dodatku č. 1 není uvedena ani podmínka konkrétního následného nájemce. Přitom ze všech zjištěných okolností pak vyplývá, že žalobce chtěl ponechat kauci pronajímateli, pokud dalším nájemcem bude paní [jméno FO].

44. Jak přiléhavě uvedl soud I. stupně, ve vztahu k otázce, jaké okolnosti mohou zakládat neplatnost právního jednání z důvodu omylu je rozhodovací praxe ustálena v názoru, že u právního jednání se omyl může týkat právního důvodu, resp. předmětu, a to buď totožnosti předmětu, anebo podstatné vlastnosti předmětu nebo osoby, popřípadě jiné skutečnosti, která byla pro uskutečnění právního úkonu podle projevené vůle subjektu rozhodující. Neplatnost právního úkonu je v těchto případech omezena s ohledem na zabezpečení právní jistoty v občanskoprávních vztazích pouze na rozhodující, tj. podstatný omyl. Právně významný je omyl tehdy, je-li tento omyl skrytý (tj. účastník jednající v omylu o něm neví) a druhý účastník se na vzniku takového omylu podílel. Jednající osoba se může účinně dovolat podstatného omylu vyvolaného osobou, které byl právní úkon určen, jen jde-li o tzv. omluvitelný omyl. Omluvitelným omylem je takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnula. O omluvitelný omyl jde, nemohl-li jednající rozpoznat skutečný stav věci ani poté, co vyvinul obvyklou péči, kterou lze na něm požadovat. Uvede-li ve smlouvě jedna ze smluvních stran nepravdivě prohlášení, které je s to přivodit omyl druhé smluvní strany ohledně skutečnosti, jež je pro uskutečnění právního úkonu rozhodující je zpravidla třeba mít za to, že jedná-li druhá smluvní strana důvěřujíc takovému prohlášení vyvinula obvyklou míru opatrnosti, aby se omylu vyhnula, ledaže by bylo již při uzavírání právního úkonu s ohledem na okolnosti konkrétního případu zjevné, že takové prohlášení není pravdivé (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1595/2019, ze dne 11. 12. 2024 sp. zn. 28 Cdo 2485/2024).

45. Žalobce (jak i uvedl soud I. stupně) byl žalovaným ubezpečen, že novým a jediným nájemcem bytu bude paní [jméno FO] a sama bude byt skutečně užívat. To se také stalo. Jak též uvedl i soud I. stupně navíc o tomto novém vztahu věděl, což vyplývá ze zjištěného skutkového stavu soudu I. stupně z sms komunikace mezi žalobcem a paní [jméno FO] ze dne 22.11.2022. V ní [jméno FO] žádala žalobce o ponechání kauce v její prospěch a žalobce informoval paní [jméno FO] o tom, že nechce platit za ni kauci, pokud má nový vztah a uvedl, že přijal, že nechá svou kauci žalovanému, ale nevěděl, že tam žije jiný muž. Může za bývalou partnerku zaplatit kauci, nikoliv za cizí osobu a pokud má muže, pak on nemusí platit kauci. Tedy od samotné nové nájemkyně a bývalé partnerky ze soukromé korespondence věděl, že v bytě bude žít i osoba odlišná od nájemkyně mužského pohlaví.

46. Pro naplnění podmínek § 583 o. z. je zapotřebí, aby byly kumulativně splněny tyto podmínky – jednající jednal v omylu, omyl se týká rozhodující okolnosti a v omyl byl uveden druhou stranou.

47. Otázku posouzení podstatnosti omylu, tj. omylu o rozhodující okolnosti ve smyslu § 583 o. z. jako omylu o skutečnosti, která je pro uskutečnění právního jednání (uzavření smlouvy) podle projevené vůle subjektu rozhodující, řešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 vychází ze závěrů dosavadní judikatury vztahující se k § 49a obč. zák., neboť nová právní úprava při vymezení podstatného omylu (omylu o rozhodující okolnosti) navazuje na právní úpravu předchozí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3121/2021).

48. Omyl lze považovat za vadu právního jednání (resp. vadu vůle či jejího projevu) založenou na nesprávné představě jednajícího o určité skutečnosti týkající se jeho právního jednání, přitom může být spojen s vůlí jednajícího i s jeho projevem [v literatuře srov. například Handlar, J. in: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 2101–2111]. Právní doktrína rozeznává celou řadu druhů omylů (v podrobnostech srov. například Melzer, F. in: Melzer, F., Tégl, P. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III: § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 755-762). Jelikož je omyl vadou právního jednání, je v případě právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy skutečnost, zda jednající jednal v omylu posuzována k okamžiku uzavření smlouvy (nikoli později). Bez ohledu na to, kdy (později) se omýlená strana o svém omylu (resp. o skutečném stavu věcí) dozvěděla, se může jednat o omyl jen tehdy, pokud rozpor představy jednajícího se skutečností objektivně existoval již na počátku, tj. v době uzavírání smlouvy.

49. V souzené věci rozpor představy jednajícího se skutečností nemohl objektivně existovat v době uzavírání smlouvy. Žalobce věděl, že přenechává složenou kauci pronajímateli, že bude použita ve prospěch nové nájemkyně, jakož i to, že nová nájemkyně v bytě nebude bydlet sama. Přitom jeho projev vůle nebyl ničím podmíněn (viz znění dodatku č.1).

50. Navíc žalobce v žádné korespondenci ani ve smlouvě neuvedl, že by podstatnou okolností pro uzavření smlouvy byla skutečnost, zda jeho bývalá partnerka bude v bytě jako nájemkyně bydlet sama.

51. Žalobcem tvrzená podmínka (která však ani neexistovala) by nanejvýš představovala omyl v pohnutce (a nikoli v podstatné okolnosti) a platnost právního jednání nezpůsobuje vůbec. K vnitřní výhradě se totiž nepřihlíží; není-li projevena, nemůže založit „omyl“.

52. Tedy omyl o rozhodující okolnosti ani uvedení v omyl žalovaným nebyly prokázány; naopak skutkově jde nanejvýš o vedlejší okolnost či motiv na straně žalobce. Podmínky pro neplatnost jednání podle ust. § 583 až § 585 o.z. tak naplněny nejsou.

53. Pro úplnost lze uvést, že ujednání o kauci je součástí právního vztahu mezi nájemcem a pronajímatelem, nemohla ani z ujednání o kauci profitovat třetí osoba, jak mylně uvádí žalobce domnívá.

54. Nadto sám žalobce v žalobních tvrzeních uvedl, že „žalobce se rozhodl jí vyjít vstříc spoléhaje na vyjádření žalovaného, který mu potvrdil, že paní [jméno FO] bude novým a jediným nájemcem bytu“. Z provedeného dokazování pak vyplývá, že paní [jméno FO] byla jediným nájemce předmětného bytu po žalobci. Tedy ze samotných žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný žalobci nelhal.

55. U žalobce se tedy nejednalo o jednání v omylu v podstatné okolnosti ke dni 30.11.2022 a není tak splněna podmínka použití § 583 o. z.

56. Uzavřený dodatek č.1 je tak platný a žalovanému nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy podle § 2991 odst. 2 o. z. a nemá povinnost částku 50 000 Kč vrátit podle § 2991 odst. 1 o.z.

57. Proto odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a žalobu v plném rozsahu zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl soud podle § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 853,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, tedy 3 100 Kč za úkon, a to za 17 úkonů -převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 25. 9. 2024, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 20. 1. 2025, účast na ústním jednání dne 4. 2. 2025, písemné podání ve věci samé na výzvu soudu ze dne 24. 2.2025, vyjádření k doplnění žalobce ze dne 4. 3.2025, nahlížení do spisu dne 4. 3. 2025, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 17. 3. 2025, účast na ústním jednání dne 27. 3. 2025, úkon nahlížení do spisu dne 7. 5. 2025, nahlížení do spisu dne 11. 9. 2025, písemné podání ve věci samé (replika k vyjádření žalobce) ze dne 22. 9. 2025, závěrečný návrh ze dne 20. 10. 2025, účast na ústním jednání dne 21. 10. 2025, 1 úkon za odvolání ze dne 8. 12. 2025 a doplnění odvolání ze dne 11. 3. 2026, účast na ústním jednání dne 17. 3. 2026 a účast na jednání dne 30. 10. 2025 ve výši jedné poloviny – 1 550 Kč podle § 11 odst. 2 a.t. Dále přiznal i 2 paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění platném do 31.12.2024 a 15 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále přiznal i zaplacený soudní poplatek za podané odvolání ve výši 2 500 Kč, celkem 61 000 Kč.

59. Pokud žalovaný požadoval více úkonů, odvolací soud tyto další úkony jako neúčelné. Proto za sepis odvolání a jeho doplněk přiznal pouze 1 úkon (advokát by měl být schopen napsat odvolání v jednom podání). Dále nepřiznal za poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 23. 10. 2025, z níž nebyl žádný výstup vůči soudu, a navíc probíhala pouze 1 týden před vyhlášením rozsudku soudem I. stupně již po podání závěrečného návrhu, poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 3. 2. 2026, z níž nenásledoval v časově přiměřené době též žádný úkon vůči soudu, což se týká i porady s klientem přesahující jednu hodinu dne 19. 5. 2025.

60. Splatnost pak určil na zákonné platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.