pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 41C 164/2020-52

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok ad I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s tvrzením, že tuto částkou by získala jako čistý zisk z nájmu po odečtení nákladů spojených s nájmem, když za jeden měsíc by zisk činil [částka], za dobu tří kalendářních měsíců by se jednalo o částku [částka]. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku jednání žalovaného, který vedl exekuční řízení proti panu [příjmení] [jméno], který byl jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba] v době od [datum] do [datum] nezískala společnost [právnická osoba] úvěr. Žalobkyně dále tvrdila, že rozhodnutí Chamovničeského obvodního soudu města Moskva ze dne [datum], což byl exekuční titul, bylo zrušeno rozhodnutím Chamovničeského obvodního soudu města Moskva ze dne [datum]. Dovozovala zavinění žalovaného, který podal exekuční návrh na základě exekučního titulu, který byl později zrušen. Žalobkyně dále uvedla, že dalším důvodem pro zastavení exekuce byla ta skutečnost, že rozhodnutí o uznání rozhodnutí vydaného soudem Ruské federace žalovaný nepředložil.

3. Žalobkyně dále uvedla, že společnost [právnická osoba] požádala v roce [rok] o poskytnutí úvěru [právnická osoba], žádost však byla zamítnuta s odůvodněním, že na podíl pana [příjmení], jednatele a bývalého společníka společnosti [právnická osoba] ve [právnická osoba] byla v roce 2017 až 2018 prováděna exekuce. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] nebyl poskytnut úvěr, nemohla dosáhnout předpokládaného zisku, který by získala tím, že by úvěr použila na pronájem bytu v centru [obec], který by za úplatu dále pronajímala třetím osobám, dále na hrazení nájmu a nákladů na služby a k zakoupení vybavení bytu. Žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávky z titulu nároku na náhradu škody za žalovaným podle § 1879 a násl. o.z.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že k zahájení exekuce přistoupil na základě pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí, přitom o způsobu provedení exekuce rozhoduje soudní exekutor. Dále uvedl, že rozhodnutí úvěr neposkytnout je rozhodnutím banky a na poskytnutí úvěru není nárok.

5. Soud I. stupně po provedeném důkazním řízení dospěl k závěru, že ve věci není splněn jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to vznik škody. Žalobkyně přes poučení neuvedla žádná konkrétní skutková tvrzení, z nichž by bylo možné usuzovat, že její právní předchůdkyně mohla důvodně očekávat, že se její majetek rozmnoží o částku [částka]. Soud I. stupně dále uvedl, že nelze uvažovat o příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a tvrzeným porušením povinnosti žalovaného počínat si tak, aby nedošlo ke škodě v majetkové sféře žalobkyně. Soud I. stupně poukázal na to, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi návrhem na podání exekuce v exekučním řízení oprávněným [jméno] [příjmení] [příjmení], zde žalovaným, neposkytnutím úvěru ve výši [částka] společnosti [právnická osoba] od [právnická osoba] a následným tvrzeným ušlým ziskem ve smyslu § 2951 odst. 1 věta druhá o.z. a § 2952 o.z. ve výši [částka] v důsledku nerealizovaného záměru právní předchůdkyně žalobkyně. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že její právní předchůdkyně měla zajištěn nájemní vztah konkrétního bytu, ani, že by měla zajištěny podnájemní vztahy, z nichž by mohla dosahovat nájemného ve výši [částka] měsíčně, ani konkrétní tři měsíce, po něž měl zamýšlený podnájemní vztah trvat. Soud I. stupně posoudil tvrzený nárok na náhradu ušlého zisku jako spekulativní.

6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil plným úspěchem žalovaného, jemuž přiznal podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení advokátem včetně cestovného, náhrady za ztrátu času a DPH.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž označila rozsudek soudu I. stupně za překvapivý, neboť pokud soud I. stupně došel k závěru, že skutková tvrzení o vzniku škody a o příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody jsou nedostatečná, měl žalobkyni poučit, že tvrzení musí v tomto směru ještě doplnit. Žalobkyně uvedla, že se jí při jednání dne [datum] dostalo ze strany soudu I. stupně poučení o tom, že má doplnit svá tvrzení, jak došla k částce ušlého zisku ve výši [částka], z čeho dovozuje, že mohla důvodně očekávat zisk v takové výši, jakož i tvrzení o příčinné souvislosti mezi vznikem škody a prováděním exekuce na podíl pana [příjmení] ve společnosti [právnická osoba]. Žalobkyně uvedla, že na toto poučení reagovala podáním ze dne [datum], kde doplnila svá tvrzení o vzniku škody a příčinné souvislosti a navrhla i důkazy, a to výpověď dvou svědků. Žalobkyně dále namítla, a že měl-li soud I. stupně za to, že toto doplnění skutkových tvrzení je nedostatečné, měl o tom žalobkyni informovat a dát jí další možnost svá tvrzení specifikovat a doplnit, což neučinil a dne [datum] vydal zamítavé rozhodnutí. Rozhodnutí soudu I. stupně žalobkyni zaskočilo a namítla, že ve svém důsledku porušuje její ústavní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

8. Shora uvedený postup soudu I. stupně označila za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně, jako správného s tím, že žalobkyně ani poté, co jí bylo poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyni, společnosti [právnická osoba], vznikla škoda v údajné výši [částka]. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně mohla objektivně očekávat zisk ve výši [částka] na základě zcela nekonkretizovaného podnikatelského záměru, neprokázala příčinnou souvislost mezi údajně vzniklou škodou v podobě ušlého zisku a možným porušením zákonem stanovené prevenční povinnosti na straně žalovaného, ani příčinnou souvislost mezi podáním exekučního návrhu proti [jméno] [příjmení] jakožto fyzické osobě, ačkoliv šlo jednatele společnosti [právnická osoba], kde žalovaný tak činil na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku a údajným neposkytnutím úvěru ve výši [částka] společnosti [právnická osoba] ze strany [právnická osoba] Skutečnosti tvrzené žalobkyní tak zůstaly pouze v rovině spekulací.

10. Žalovaný vyjádřil zásadní nesouhlas s tvrzením žalobkyně, že by rozhodnutí mohlo být pro žalobkyni překvapivé, poučení, které bylo žalobkyni při jednání soudu I. stupně dne [datum] poskytnuto bylo poskytnuto podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., žalobkyni byla poskytnuta vyžádaná lhůta a byla poučena o následcích nesplnění výzvy k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalovaný dále vyjádřil nesouhlas s tím, že by žalobkyně dostála výzvě soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů podáním ze dne [datum], v němž pouze recyklovala svá nedostatečná tvrzení, která předložila již v podané žalobě. Žalovaný zdůraznil, že poučení, které se žalobkyni dostalo, bylo více než dostatečné a žalobkyní požadované opakované poučení k témuž již ani není ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. přípustné. Žalovaný dále vyjádřil nesouhlas s tím, že by postupem soudu I. stupně bylo ohroženo či porušeno právo účastníků řízení na spravedlivý proces.

11. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně právně správného.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.

13. Soud I. stupně vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu v rozsahu provedených důkazů.

14. Žalobkyně odůvodnila své požadavky tím, že by bývala byla mohla dosáhnout určitého zisku, dle jejího tvrzení ve výši [částka] za blíže neuvedené tři měsíce, kdyby bývala byla obdržela její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] úvěr. Dále tvrdila, že úvěr nedostala z toho důvodu, že žalovaný vedl exekuční řízení proti jednateli a bývalému společníku společnosti [právnická osoba] panu [příjmení] [jméno]. Na základě těchto tvrzení se pak domáhala náhrady škody, která měla spočívat v podobě ušlého zisku v celkové výši [částka].

15. Vzhledem k tomu, že tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech věci byla zcela nedostačující, poučil soud I. stupně žalobkyni podle § 118a odst. 1 a.s. 3 o. s. ř. při jednání dne [datum], že její tvrzení nejsou dostatečná a vyzval ji k označení tvrzení všech rozhodných skutečností a označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Soud I. stupně při tomto jednání žalobkyni uložil, aby ve lhůtě 45 dnů doplnila svá rozhodná skutková tvrzení a označila důkazy, podrobně ji poučil, jak má svá tvrzení doplnit, a že je třeba, aby ke svým tvrzením navrhla též důkazy. Zároveň žalobkyni zcela podrobně a jasně poučil, jak doplnění skutkových tvrzení provést, což vyplývá z č.l. 36 p.v. a č.l. 37 spisu. Soud I. stupně žalobkyni poučil též o koncentraci řízení podle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. a výslovně jí sdělil, že koncentrace řízení nastává ke konci jednání dne [datum] a žalobkyně je povinna do konce lhůty doplnit rozhodná skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání s tím, že k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům soud bude přihlížet pouze tehdy, pokud by nastaly po jednání konaném dne [datum] a účastník je nemohl bez své viny včas uvést.

16. Žalobkyni se tedy dostalo naprosto podrobného, jasného a zcela vyčerpávajícího poučení, aby svá rozhodná skutková tvrzení doplnila, bylo jí přesně sděleno, jakým způsobem je má doplnit, v jaké lhůtě a že je povinna též navrhnout důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. K tomu jí byla poskytnuta lhůta 45 dní. Žalobkyně sice doručila dne [datum] soudu I. stupně podání označené jako doplnění tvrzení a důkazů k výzvě soudu (č.l. 40 až 41 spisu), v nichž však neuvedla žádná konkrétní skutková tvrzení, z nichž by bylo lze dovozovat, že by skutečně došlo k tvrzenému ušlému zisku. Soud I. stupně při jednání dne [datum] žalobkyni sdělil, že její tvrzení jsou stále pouze v teoretické a zamýšlené rovině, nelze na základě nich ani uvažovat o vzniku škody ani o její příčinné souvislosti a zisk je pouze hypotetický. Soud I. stupně též uvedl, že nebude provádět výslechy označených svědků vzhledem k absenci konkrétních skutkových tvrzení o základu nároku.

17. Na základě těchto zjištění o průběhu řízení před soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že odvolací námitky jsou zcela nedůvodné, žalobkyně i přes podrobné a výstižné poučení soudem I. stupně při jednání dne [datum] poskytla žádná konkrétní skutková tvrzení, na základě nichž by bylo lze vůbec uvažovat o vzniku konkrétní škody ve formě ušlého zisku. Veškerá skutková tvrzení na straně žalobkyně zůstala pouze v rovině spekulací a úvah v tom smyslu, co by se bývalo bylo stalo, kdyby bývala byla obdržela úvěr od [právnická osoba] Žalobkyně ani netvrdila, jaký konkrétní byt si hodlala pronajmout, zda ohledně něj měla uzavřenu nájemní smlouvu, netvrdila ani, jaké podnájemní smlouvy ohledně předmětného bytu a v jaké výši hodlala uzavřít. Vše se odehrává pouze v rovině spekulativních úvah. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nijak neprokázala, že by bývala byla mohla dosáhnout reálného zisku, je zcela nadbytečné uvažovat, o jakémkoliv zavinění či porušení právní povinnosti ze strany žalovaného ve smyslu § 2900 a § 2910 o.z. jako dalšího z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu.

18. Rozsudek soudu I. stupně nelze za žádných okolností považovat za překvapivý, jak uvedeno shora v odstavci 14, byla-li jím žalobkyně zaskočena, nelze to připisovat k tíži nikomu jinému, než žalobkyni.

19. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a tyto byly přiznány ve věci plně úspěšnému žalovanému za právní zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) ve výši stanovené podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou [částka] za jeden úkon právní služby, což za dva úkony právní služby činí částku [částka], k níž náleží dvě náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada za promeškaný čas na cestě ze sídla právní zástupkyně žalovaného v [obec] do [obec] a zpět za čtyři půlhodiny po [částka] (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a DPH ve výši 21 %, z takto stanovené celkové částky ve výši [částka] v částce [částka]. Právní zástupkyni žalovaného dále bylo přiznáno cestovné při cestě ze sídla právní zástupkyně v [obec] do [obec] a zpět, a to za 2 x 50 km ve výši náhrady [částka] za 1 km při ceně stanovené podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. a spotřebě podle založeného velkého technického průkazu. Celkem bylo na cestovném přiznáno [částka]. Celková výše nákladů odvolacího řízení činí částku [částka] a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit ji k rukám právní zástupkyně žalovaného.