o zaplacení 70 000 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 33 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 000 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 000 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč a 156 EUR do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 12. 2023 domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou dědického řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“), v němž vystupovala jako dědička. Žalobkyně namítla, že zůstavitel zemřel dne[Anonymizováno][datum] a dědické řízení bylo skončeno až dne 27. 6. 2023 rozhodnutím Krajského soudu v [adresa] ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. [spisová značka], jež nabylo právní moci 28. 7. 2023, z čehož podle žalobkyně vyplývá, že dědické řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Průtahy přitom nebyly způsobeny žalobkyní. Dědické řízení také nebylo podle žalobkyně skutkově ani právně složité.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě oponovala, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „OdpŠk“). Podle žalované v posuzovaném řízení naopak bylo postupováno plynule. Celková délka byla ovlivněna především nutností opakovaného znaleckého zkoumání či zapůjčení spisu Notářské komoře, tj. objektivními okolnostmi. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

4. Soud I. stupně ve věci vyšel ze zjištění, že dne [datum] bylo zahájeno pozůstalostní řízení po [jméno FO], zemřelém dne [datum]. K pokynu ze dne 30. 11. 2018 byla předvolána k předběžnému šetření [jméno FO], která dne 9. 12. 2018 sdělila, že se nemůže dostavit. Dne 11. 12. 2018 byla předvolána [jméno FO] na den 9. 1. 2019. Dle úředního záznamu se dne 11. 12. 2018 se telefonicky dotazovala [jméno FO] (sestra žalobkyně) na stav řízení. [jméno FO] byla předvolána dne 11. 12. 2018, taktéž na 9. 1. 2019, současně sdělila pí. [jméno FO], že vypravovatelka pohřbu [jméno FO] není biologickou dcerou zůstavitele, a současně požádali, aby rovněž jí bylo zasláno předvolání k předběžnému šetření. Dne 9. 1. 2019 [jméno FO] sdělila, že se z důvodu její nemoci nemůže k jednání dostavit, sdělila, že není dcerou zůstavitele, pouze vypravovala a hradila náklady pohřbu, protože manželka v době úmrtí zůstavitele byla hospitalizovaná v nemocnici, požádala, aby k jednání byla předvolána pozůstalá manželka, která z nemocnice již byla propuštěna. Dne 9. 1. 2019 proběhlo předběžné šetření, dostavila se [jméno FO]. V průběhu ledna 2019 a února 2019 notář žádal součinnost u bank u [správní orgán]. Dne 9. 2. 2019 [jméno FO] zaslala notáři odhad ceny bytu. Dne 11. 2. 2019 byl podán návrh na ustanovení opatrovníka pozůstalé manželce. Dne 28. 5. 2019 vyslovil Okresní soud ve [adresa] – pobočka ve [adresa] místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v [adresa]. Usnesení nabylo právní moci 13. 6. 2019. Dne 21. 6. 2019 notář urgoval jednu z bank. Dne 23. 7. 2019 přišla notáři přihláška věřitele do dědického řízení. Na den 7. 10. 2019 bylo nařízeno jednání ve věci ustanovení opatrovníka pozůstalé manželce, nicméně manželka dne [datum] zemřela. Její dědické řízení bylo vedeno u Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Její notářka se dne 13. 11. 2019 dotazovala na stav dědického řízení po p. [jméno FO]. Dne 13. 11. 2019 se notář dotazoval na okruh dědiců, procesních nástupců po pozůstalé manželce. Telefonicky urgoval dotaz dne 10. 12. 2019. Nový notář sdělil dne 3. 2. 2020, že jediným závětním dědicem po pí [jméno FO] je [jméno FO]. Žalobkyně zastoupená právním zástupcem nahlížela do spisu dne 2. 3. 2020 a 23. 10. 2019. Právní zástupce zastupoval i [jméno FO]. Dne 16. 3. 2020 notář urgoval pojišťovnu ohledně žádosti o součinnost, dne 26. 2. 2020 dotaz, kam má být zaslán přeplatek pojistného. K pokynu ze dne 19. 6. 2020 bylo nařízeno jednání na 8. 7. 2020. Žalobkyně se k jednání dostavila, dědici byla ona, sestra [jméno FO] a po pozůstalé manželce vnuk [jméno FO]. [jméno FO] uplatnila pohledávku do dědického řízení dne 17. 7. 2020. Dne 2. 9. 2020 se zástupce žalobkyně dotazoval na stav ustanovení znalce k ocenění družstevního podílu. Dne 17. 9. 2020 sdělil, že kontaktoval potencionálního znalce. Dne 25. 9. 2020 notář ustanovil znalce, usnesení v právní moci dne 30. 9. 2020. Zpráva ze dne 17. 9. 2020 se týkala také toho, že advokát [jméno FO] kontaktoval potencionálního znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Na to notář ustanovil [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, aby podal znalecký posudek ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo znalci doručeno dne 30. 9. 2020. Dne 26. 10. 2020 znalec avizoval, že není možné provést místní šetření kvůli karanténě nájemce bytu v dědictví. Dne 26. 11. 2020 byl doručen znalecký posudek. Zástupce žalobkyně dne 15. 12. 2020 sdělil, že posudek je nepřezkoumatelný. Další pozůstalostní jednání ze dne 16. 12. 2020 bylo odročeno na neurčito. Dne 4. 2. 2021 byl doručen doplněk znaleckého posudku, který vypracoval taktéž [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 30. 3. 2021 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 7. 4. 2021 žalobkyně prostřednictvím právního zástupce sdělila, že znalecký posudek je vadný, a předložila svůj znalecký posudek ze dne 15. 12. 2020, který zpracoval [tituly před jménem] [jméno FO], znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Dne 16. 6. 2021 notář ustanovil novou znaleckou kancelář, toto usnesení nabylo právní moci dne 21. 6. 2021. Znalecký posudek byl doručen dne 14. 10. 2021. K pokynu ze dne 1. 12. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 21. 12. 2021, jednání tohoto dne proběhlo. Ustanovením znalce ze dne 16. 6. 2021 měla znalecká kancelář zpracovat znalecký posudek do 45 dnů ode dne doručení tohoto usnesení s tím, že usnesení bylo znalecké kanceláři doručeno dne 17. 6. 2021. Dne 17. 1. 2022 bylo rozhodnuto o znalečném. V mezidobí [jméno FO] založila notáři odborné posouzení vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 15. 12. 2021. Dne 7. 2. 2022 právní zástupce žalobkyně urgoval vydání rozhodnutí. Dne 28. 2. 2022 právní zástupce sdělil notáři, že podle něj je možné přistoupit k vydání meritorního rozhodnutí. Usnesením ze dne 8. 3. 2022 byla stanovena obvyklá cena společného jmění manželů ve výši 795 509 Kč, určeno rozdělení dědictví, usnesení nabylo právní moci dne 29. 3. 2022, fakticky dne 28. 7. 2023. Proti usnesení podal odvolání vnuk [jméno FO]. Dne 8. 4. 2022 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, přičemž požádal o osvobození od soudního poplatku. Usnesením ze dne 27. 6. 2022 bylo rozhodnuto o žádosti p. [jméno FO]. Dne 5. 8. 2022 bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, usnesení nabylo právní moci dne 28. 7. 2023. P. [jméno FO] podal odvolání dne 12. 8. 2022, dne 14. 10. 2022 byl vyzván k odstranění vad, vady odstranil dne 9. 11. 2022. Spis byl předložen krajskému soudu dne 20. 1. 2023. Dne 3. 2. 2023 se pozůstalé (žalobkyně a sestra paní [jméno FO]) vyjádřily k odvolání. Usnesením ze dne 27. 6. 2023 bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, spis byl vrácen Okresnímu soudu v [adresa] dne 20. 7. 2023. V mezidobí se dne 11. 7. 2023 žalobkyně dotazovala na stav řízení. Žalobkyně uplatnila žalovaný nárok u žalované dne 16. 6. 2023. Žalovaná předběžně projednala žádost žalobkyně dne 6. 12. 2023 s tím, že neshledala existenci nesprávného úředního postupu.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nejprve se zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zohlednil, že řízení bylo zahájeno dne 28. 11. 2018 a skončilo dne 28. 7. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila 4 roky a 8 měsíců. Ačkoliv žalobkyně uváděla, že se do délky řízení nepočítá první rok jeho trvání, soud I. stupně tuto skutečnost vyhodnotil tak, že žalobkyně požadované odškodnění za první dva roky trvání řízení krátí na polovinu v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „stanovisko“). Po hmotněprávní stránce soud I. stupně věc posoudil jako standardně složitou. Po skutkové stránce věc označil za složitější, neboť se spor mezi dědici týkal ceny majetku patřícího do dědictví a bylo třeba vypracovat znalecké posudky k ocenění nemovitosti. Dědici přitom předkládali své znalecké posudky, které se v ocenění rozcházely. Taktéž soud I. stupně shledal procesní složitost. Rozhodovalo se o místní nepříslušnosti soudu, po zahájení řízení zemřela manželka zůstavitele a vyčkávalo se na určení jejího dědice, aby mohlo být v řízení pokračováno. Dále bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, byla podána žádost o osvobození od soudního poplatku a následně bylo podáno nedůvodné odvolání proti zastavení řízení. Žalobkyně se přitom na celkové délce původního řízení nepodílela, tedy nebyl podle soudu I. stupně důvod k tomu, aby byla základní částka zadostiučinění zvýšena či snížena ve vztahu k chování žalobkyně. Význam řízení soud I. stupně vyhodnotil jako standardní, neboť dědické řízení nepatří k řízením, u něhož by byl dán větší zájem na rychlém projednání. Ani z okolností případu přitom soud I. stupně neshledal důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobkyni, neboť v projednávané věci stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, netvrdila. Soud I. stupně však v posuzovaném řízení shledal několik 3měsíčních až 4měsíčních průtahů neboli období nečinnosti notáře. V tomto ohledu soud I. stupně nesouhlasil s žalovanou, že úkony byly činěny plynule, když notář bezdůvodně vyčkával s nařízením jednání a až po dvou měsících konání jednání teprve kontaktoval znalce. Soud I. stupně přitom upozornil, že se stát nemůže zprostit odpovědnosti za průtahy způsobené znalci, pokud k nim nepřispěl stěžovatel (viz Smirnova proti Ukrajině, č. 36655/02, § 69, 8. listopadu 2005, ESLP).

6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že délka původního řízení byla nepřiměřená, došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobu shledal důvodnou. Dále dospěl k závěru, že ve věci nestačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci. Žalobkyni proto za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení přiznal peněžitou částku. V souladu se stanoviskem při stanovení základní částky vycházel ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok. Takto stanovenou základní částku 55 000 Kč (tj. 3x 15 000 Kč + 8x 1 250 Kč) snížil z důvodu složitosti řízení o 40 % a žalobkyni přiznal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení ve výši 33 000 Kč.

7. Úrok z prodlení soud I. stupně přiznal v souladu se stanoviskem ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Nárok byl u žalované uplatněn dne 16. 6. 2023, přičemž dne 6. 12. 2023 žalovaná předběžné uplatnění nároku projednala. Protože žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 31. 12. 2023 do zaplacení, soud I. stupně jí přiznal úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 000 Kč až od uvedeného data do zaplacení.

8. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná v celém rozsahu, neboť výše přiznané částky závisí na úvaze soudu, soud I. stupně jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, paušální náhradu za 2 úkony (žalobu a účast na jednání před soudem I. stupně) v částce 600 Kč (§ 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a ušlou mzdu žalobkyně v souvislosti s její účastí u jednání před soudem I. stupně ve výši 156 EUR dle § 137 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. (průměrný hodinový výdělek žalobkyně činí 16 EUR, pracovní doba žalobkyně v den jednání činila 9:45 hod.). Proto soud I. stupně o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč a 156 EUR.

9. Lhůtu k plnění stanovil soud I. stupně ve výroku I. a III. rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. částí věty za středníkem o. s. ř. jako patnáctidenní.

10. Proti výroku I. a III. rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž namítla, že v rámci posuzovaného řízení neshledala průtahy či nečinnost. Soudem I. stupně zmíněná „průtahová období“ v řádech nižších jednotek měsíců (která však nebyla specifikována) označila za standardní. Řízení bylo podle žalované značně složité, což bylo dominantní příčinou výsledné délky řízení. Dokazování znaleckými posudky žalovaná odmítla jako vybočující ze standardní praxe, když je třeba s určitými nedostatky práce znalců počítat. Žalovaná tedy neshledala v dané věci nesprávný úřední postup – podle žalované byla délka řízení přiměřená. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. změnil tak, že žalobu zamítne, a znovu rozhodl o nákladech řízení.

11. Proti výroku II. a III. rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž namítla, že délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Uvedla, že celé řízení bylo možné ukončit do jednoho roku, a to včetně vyhotovení znaleckých posudků. Podle žalobkyně není složitost věci dána ani rozhodováním o místní nepříslušnosti či žádostí o osvobození soudního poplatku. Složitost není podle žalobkyně taková, aby došlo ke krácení o 40 %. Znalecké zkoumání bylo jednoduché. Nepřiměřenost vychází z působení státu. Žalobkyně navíc obdržela částku v rámci dědictví až po 44 měsících od úmrtí zůstavitele, tj. byla krácena na úrocích z prodlení minimálně za část této doby. Žalobkyně rovněž namítla, že žádala o náhradu nákladů řízení představující cestovné, o kterém soud I. stupně nerozhodl. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil výroky II. a III. napadeného rozsudku a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Po zjištění, že odvolání je přípustné (a contrario § 202 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované ani žalobkyně nejsou důvodná.

13. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud I. stupně učinil správná skutková zjištění o průběhu namítaného řízení, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Soud I. stupně též nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku. Správný je i jeho závěr, že na odškodňovací posouzení namítaného řízení se uplatní závěry vyplývající ze stanoviska, včetně presumpce vzniku újmy z důvodu nepřiměřenosti celkové délky řízení.

20. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v dané věci bylo porušeno právo žalobkyně na rozhodnutí v přiměřené lhůtě a délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá, neboť předmětné pozůstalostní řízení po [jméno FO], zemřelém dne [datum], bylo zahájeno dne 28. 11. 2018 a skončeno až dne 27. 6. 2023 rozhodnutím Krajského soudu v [adresa] ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. [spisová značka], jež nabylo právní moci 28. 7. 2023. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činila 4 roky a 8 měsíců. Ve věci tedy ani nepostačuje pouhé konstatování porušení práva.

21. Nejvyšší soud ve svém stanovisku vyložil, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vyjít z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Těmito kritérii jsou a/ složitost případu, b/ chování poškozeného, c/ postup příslušných orgánů, d/ význam předmětu řízení pro poškozeného. Soud I. stupně v souzené věci správně vyhodnotil jednotlivá uvedená kritéria stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně se svým chováním na délce řízení nijak nepodílela (ani žalovaná v tomto směru nic nenamítá). Co se týče významu předmětu řízení pro poškozeného (žalobkyni), odvolací soud shodně se soudem I. stupně opakuje, že význam řízení byl pro žalobkyni standardní, a nebylo tedy namístě výši odškodnění z tohoto důvodu jakkoliv upravovat (ani žalobkyně v tomto směru nic nenamítá). Soud I. stupně též nepochybil, pokud základní částku ponížil pouze o 40 % pro složitost věci (odvolací soud v tomto ohledu z důvodu hospodárnosti odkazuje na přiléhavý bod 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

22. Vzhledem k okolnostem projednávané věci při stanovení výše zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk odvolací soud souhlasí i se závěry soudu I. stupně uvedenými v bodě 24 napadeného rozsudku a stanovení základní výše odškodnění v sazbě 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok, tj. stanovení základní výše odškodnění za posuzované řízení v délce 4 roky a 8 měsíců, které vychází 3x 15 000 Kč + 8x 1 250 Kč, tj. celkem 55 000 Kč. S ohledem na následné snížení částky odškodnění ve výši 55 000 Kč o 40 % z důvodu složitosti věci odvolací soud též shledal správnou konečnou výši peněžitého zadostiučinění, které bylo žalobkyni soudem I. stupně po zhodnocení všech okolností případu přiznáno, a to celkem 33 000 Kč. Soud I. stupně pak také nepochybil při stanovení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala až od 31. 12. 2023 do zaplacení. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně tedy částku odškodnění přiznanou žalobkyni shledal jako přiměřenou a dostačující.

23. Odvolací soud tedy postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako ve výroku věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Namítala-li žalobkyně, že jí nebylo přiznání cestovné v řízení před soudem I. stupně, odvolací soud upozorňuje, že tato skutečnost plyne z toho, že žalobkyně cestovné soudu I. stupně v rozporu s jeho poučením nedoložila.

24. O nákladech řízení odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož nahlíženo na dané řízení jako jeden celek, úspěšnou byla žalobkyně, neboť základ samotného nároku byl dán a také jí bylo přiznáno zadostiučinění, byť nikoliv ve výši, jakou požadovala (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 2412/10, nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. II. ÚS 3388/11, nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 157/13, nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 42/16, nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. I. ÚS 799/20). Odvolací soud proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

25. Část náhrady nákladů řízení žalobkyně tvoří paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření k odvolání žalované a za účast na jednání před odvolacím soudem, vše po 300 Kč/úkon, tj. za 2 úkony celkem 600 Kč.

26. Další část náhrady nákladů řízení sestává z náhrady ušlé mzdy žalobkyně v souvislosti s její účastí u jednání před odvolacím soudem podle § 137 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř., přičemž průměrný hodinový výdělek žalobkyně činí 16 EUR/hod., pracovní doba žalobkyně v den jednání činila 9:25 hod. a žalobkyni by podle potvrzení zaměstnavatele ze dne 2.1.2025 náleželo 14 EUR jako denní „dieta“, tj. celkem 162 EUR.

27. Následná část náhrady nákladů řízení tvoří cestovné žalobkyně podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a to za cestu z bydliště žalobkyně na adrese [adresa], na adresu Městského soudu v Praze k jednání před odvolacím soudem a zpět, tj. celkem 2x 665 km automobilem [název] při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 3,80 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 5,60 Kč a průměrné spotřebě 4,1 l na 100 km, tj. celkem 9 606,19 Kč (doloženo technickým průkazem vozidla).

28. Celková výše nákladů odvolacího řízení žalobkyně tedy činí 10 206,19 Kč a 162 EUR.

29. Lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 15 dní, když uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám plnění ze státního rozpočtu.