Rozhodnutí 12 CO 370/2021-816
JUDr. Jan Klášterka · Rozhodnutí ze dne 31. 3. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Klášterky a soudců JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Michala Holuba ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
o zaplacení [částka] s příslušenstvím,
o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 11 C 38/2017-789
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) mění jen tak, že jejich výše činí [částka], jinak se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů od právní moci usnesení.
1 Shora označeným rozhodnutím zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky (výrok II.).
2 Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [číslo], [částka s příslušenstvím] představující bezdůvodné obohacení žalovaného na její úkor. Soud I. stupně připustil změnu žaloby usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 C 38/2017-373 a ze dne [datum rozhodnutí] vyhlášeného při jednání (č.l. 446). Soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodu promlčení jednotlivých pohledávek.
3 Úspěšnému žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení částku [částka], představující odměnu za právní zastoupení advokátem za 15 úkonů právní služby z tarifní hodnoty [částka], za každý z 15 úkonů náleží částka [částka] dle ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), a to za podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a závěrečný návrh žalované ze dne [datum], dále náhrada hotových výdajů po [částka] za 15 úkonů právní služby a náhrada za 21 % DPH, jíž je zástupkyně žalovaného plátcem.
4 Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání žalobkyně a to do výroku II. o náhradě nákladů řízení. Namítla, že jednání konaná dne [datum], [datum] a [datum] byla přípravnými jednáními, neboť jednání ve věci samé bylo zahájeno až [datum]. Nejednalo se tak o úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu nýbrž podle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu. Byla přesvědčena, že za tyto úkony může být účtován pouze režijní paušál [částka] případně náhrada promeškaného času, zejména za jednání konaná dne [datum] a [datum]. Dále za podání ze dne [datum] a [datum] měla být posouzena jako jeden úkon, neboť v případě podání ze dne [datum] se jednalo o doplnění podání ze dne [datum]. Tvrdila, že předmětem řízení nebyla částka [částka], ale částka [částka], neboť změně žaloby nebylo vyhověno a žalobkyně vzala zpět své odvolání proti usnesení, kterým nebyla změna žaloby připuštěna. Změna žaloby připuštěná na jednání dne [datum] byla připuštěna nad rámec projednání věci. I přes připuštění změny žaloby měla být přiznaná odměna náhrady nákladů nižší, neboť předmětem řízení byla do [datum] částka [částka]. Žalovanému bylo přiznáno celkem 9 úkonů učiněných před jednáním dne [datum]. Z těchto devíti úkonů by dva neměly být považovány za úkony ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu. V takovém případě by žalovanému náležela následující odměna: (7 x [částka] + 5 x [číslo] + 14 x 300) x 1,21 = ([číslo] + 5. 800 + [číslo]) x 1,21 = [číslo] x 1,21 = [částka]. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek ve výroku II. tak, že žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.
5 Žalovaný ve vyjádření k odvolání nesouhlasil s tvrzením žalobkyně ohledně jednání konaných dne [datum], [datum] a [datum]. Jednání byla zahájena, konala se, nebyla bez zahájení odročena. Nejednalo se o přípravná jednání ve smyslu § 114c o.s.ř. Účastníci nebyli předvoláni k přípravnému jednání. Přiznání pouze paušální odměny označil za absurdní. Uvedl, že proběhlo ještě jednání dne [datum], za které nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaný považuje rozhodnutí soudu I. stupně jinak za správné a nepodával jen z tohoto důvodu odvolání. Souhlasil se žalobkyní, že podání ze dne [datum] a [datum] lze považovat za jedno podání. Nicméně s ohledem na nepřiznanou odměnu za jednání konané dne [datum] není nutné měnit výrok napadeného rozsudku. Nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že předmětem řízení nebyla částka [částka], ale částka [částka]. Z jednání žalobkyně nelze dovodit, že by návrh na změnu žaloby vzala v průběhu řízení zpět. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výroku II. a přiznání náhrady nákladů řízení.
6 Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je co částečně důvodné.
7 Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 273/2016). Za účelné lze považovat toliko takové úkony advokáta, které byly potřebné (nezbytné) k účelnému uplatnění nebo bránění práva v konkrétně projednávaném případě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení. Ústavní soud pak ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4012/18, ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3000/11).
8 Přitom stále platí pravidlo, že pokud občanský soudní řád ponechává otázky nákladů řízení, včetně posouzení jejich účelnosti, úvaze obecných soudů, které v jednotlivých případech přihlížejí ke konkrétním okolnostem případu a své úvahy dostatečně odůvodní, nelze jejich postup z hlediska základních práv a svobod považovat za svévolný ani nepřiměřený (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12 a usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2777/11).
9 Podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu jsou účtovatelné úkony právní služby návrhy ve věci samé, jimiž se zahajuje řízení, tedy žaloby, návrhy, ústavní stížnosti, kasační stížnosti atd. Pojmem věci samé se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.8.1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97: "Věc sama je soudní praxí vykládána jako předmět, pro nějž se řízení vede, v řízení sporném je to nárok, o kterém má být v řízení věcně rozhodnuto. Rozhodováním o věci samé není takové rozhodnutí, které zakládá účastníku pouze procesní práva (např. rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty určené k podání odvolání), byť by rozhodnutí bylo učiněno v řízení zahájeném na návrh." U písemného podání není podstatné, jak je dlouhé, rozsáhlé, náročné či jaké skutečnosti obsahuje. Za účtovatelné úkony pak nelze považovat návrhy na rozšíření předmětu řízení, zpětvzetí návrhu, návrhy na doplnění dokazování atd. [příjmení] jde o jednoduché přípisy, které obsahují jen několik vět a v nichž jakákoliv právní argumentace chybí. Pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší" (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 57 Co 799/2013).
10 Ohledně výše tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů řízení se podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Při výpočtu mimosmluvní odměny za jednotlivé úkony právní služby je třeba vycházet z aktuální tarifní hodnoty tvořené výší předmětu řízení při započetí každého úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5099/2017).
11 Podle § 118 o.s.ř. platí, že samotné zahájení jednání ve věci samé bývá standardně spojováno s označením projednávané věci, sdělením předsedy senátu, že v této věci jednání zahajuje a výzvou adresovanou přítomnému žalobci, aby přednesl žalobu nebo sdělil její obsah. Je procesním právem žalobce rozhodnout se buď pro přednes žaloby, nebo pro sdělení jejího obsahu.
12 S ohledem na shora uvedené odvolací soud nepovažuje z hlediska rozhodování o nákladech řízení za účelný úkon podání ze dne [datum], kterým žalovaný pouze doplnil již své předchozí podání ze dne [datum]. Nicméně v tomto směru panuje mezi účastníky shoda na tom, že je možné tato podání považovat za jeden úkon právní služby.
13 V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že se nezabýval nepřiznáním odměny za účast na jednání dne [datum], které v odvolání namítnuto nebylo.
14 Odvolací soud přisvědčil žalobkyni ohledně výše tarifní hodnoty u úkonů učiněných před jednáním [datum], tj. před připuštěním změny žaloby – změny tarifní hodnoty. V případě výpočtu odměny za právní zastoupení při jednáních konaných dne [datum], [datum] a [datum] byla tarifní hodnota odpovídající předmětu řízení ve výši [částka].
15 V těchto případech se však nejednalo pouze o přípravnou fázi řízení podle § 114c o.s.ř., neboť soud I. stupně nepředvolával účastníky řízení k přípravnému jednání podle § 114c o.s.ř. Nicméně při jednání dne [datum] nebyla přednesena žaloba. K tomu došlo až při jednání dne [datum]. Soud I. stupně pouze sdělil účastníkům nedostatky žaloby. Jednalo se tak o přípravu jednání nikoli o přípravné jednání podle § 114c o.s.ř. Za toto jednání měla být přiznána odměna ve výši 1/2 podle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu. Ohledně jednání dne [datum] a [datum] soud I. stupně postupoval správně, pokud za tyto úkony přiznal odměnu podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.
16 S ohledem na uvedené, na rozdíl od soudu I. stupně, tak odvolací soud shledal opodstatněnými náklady za 14 úkonů, když jinak v jejich výčtu zcela odkazuje na odůvodnění soudu I. stupně. Žalovanému přiznal náhradu nákladů za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu z tarifní hodnoty [částka] ve výši jedné poloviny z [částka] za jeden úkon právní služby, tj. [částka], a dále za 8 úkonů právní služby podle ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty [částka] ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, tj. celkem [částka], a dále za 11 úkonů právní služby ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty [částka] ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, tj. celkem [částka]. Režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 1, 3 AT, za 14 úkonů právní služby po [částka], tj. [částka]. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a AT činila [částka]. Celkové náklady řízení žalovaného ve výši [částka].
17 Z uvedených důvodů odvolací soud změnil výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. v jejich výši, ve zbývající části byl potvrzen podle § 219 o.s.ř.
18 O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., předmětem odvolacího řízení byla částka [číslo], o niž žalobkyně požadovala žalovanému přiznanou náhradu ponížit. Vzhledem k tomu, že částka bylo snížena o [částka], žalobkyně v odvolacím řízení uspěla z 79,3 %, z 20,7 % neuspěla. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 58,6 % nákladů odvolacího řízení. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady za právní zastoupení za jeden úkon (odvolání) z rozporované částky [částka], tj. za jeden úkon ve výši [částka] podle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c/ AT, paušální náhradu hotových výdajů [částka] dle § 13 odst.1 a 3 téže vyhlášky a v souladu s § 137 odst.3 o.s.ř. částku odpovídající 21% DPH z těchto nákladů ve výši [částka], celkem [částka]. Z této částky 58,6 % činí [částka], tato částka tak byla žalobkyni přiznána na nákladech odvolacího řízení. O místu a lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.
19 Výrok I. o věci samé zůstal odvoláním nedotčen a nabyl samostatné právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.)
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. (§ 238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.)