pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 26C 272/2018-49,

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.), žalované dále uložil povinnost zaslat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku omluvu tohoto znění: V trestním řízení, vedeném proti Vám u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 0 Nt 702/2017, došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Tímto Vám Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti vyslovuje omluvu za nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo zasaženo do Vašich práv a způsobena Vám újma (výrok ad II.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka], k rukám jeho právního zástupce, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady škody ve výši [částka] a poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy s tvrzením, že škoda a újma mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem státního zástupce, který navrhl, aby žalobci bylo uloženo ochranné léčení, přestože již toto ochranné léčení měl uloženo v rámci jiného trestního řízení. Žalobce si v souvislosti s tímto návrhem a v souvislosti se stanovením veřejného zasedání u Okresního soudu Praha – západ zvolil obhájce a za úkony právní služby, převzetí a přípravu obhajoby, poradu s klientem a účast na veřejném zasedání mu uhradil částku [částka], což je odměna za tři úkony právní služby po [částka], tři režijní paušály po [částka] a 21% DPH, jichž se domáhá po žalované a dále se domáhá od žalované omluvy za nesprávný úřední postup.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že ve věci není dán odpovědnostní titul, tedy nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí. Potvrdila pravdivost tvrzení, že státní zástupkyně podala dne [datum] Okresnímu soudu Praha – západ návrh na uložení ochranného léčení žalobce ambulantní formou a dne [datum] vzala tento návrh zpět, neboť žalobci již byla ambulantní forma ochranného léčení uložena v souvislosti s jiným trestním řízením. Žalovaná uvedla, že státní zástupkyně nepostupovala v rozporu s právním řádem, když návrh k Okresnímu soudu Praha – západ podala.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 30/2016, které skončilo zprošťujícím rozsudkem z důvodu, že žalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Právní moc zprošťujícího rozsudku nastala [datum]. Současně mu tímto rozsudkem byla uložena [uvedená] [anonymizováno] léčba ambulantní formou. V rámci trestního řízení bylo nařízeno na den [datum] veřejné zasedání, jehož se účastnili žalobce osobně a jeho obhájce Mgr. [jméno] [příjmení], který předložil plnou moc ze dne [datum]. K návrhu státní zástupkyně na uložení ochranného léčení sdělil obhájce žalobce, že žalobci již bylo Obvodním soudem pro Prahu 4 ochranné léčení uloženo, což potvrdila ošetřující lékařka. Následně vzala státní zástupkyně návrh na uložení ambulantní ochranné léčby zpět. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] zaplatil žalobce za obhajobu Mgr. [jméno] [příjmení] částku [částka] a z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], matky žalobce, vzal za prokázáno, že žalobce trpí [nemocí] [anonymizováno], s níž se léčí, několikrát byl hospitalizován a jakýkoliv nátlak nebo rozrušení velmi těžce prožívá a rozrušení u něj může vyvolat stav, pro který by musel být hospitalizován. Soudní jednání nesl těžce. Oba skutky, které byly předmětem trestního stíhání, se staly v jednom období, jednalo se o dva dny jdoucí za sebou v období, kdy měl žalobce ataku nemoci a následně byl hospitalizován. Po rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, i když byl obžaloby zproštěn, upadl do špatného stavu a předvolání k veřejnému zasedání ohledně dalšího návrhu na ambulantní léčení na něj značně dolehlo. Podle svědkyně se žalobce domníval, že mu bude uloženo dvojí ochranné léčení, čemuž dobře nerozuměl. Veřejné zasedání, na něž se dostavil, na něj působilo špatně i přes přítomnost jeho lékařky.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že v projednávané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočívá v tom, že státní zástupkyně podala opětovný návrh na nařízení ambulantní léčby žalobce, přestože již měl ambulantní léčbu nařízenu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že státní zástupkyně měla nahlédnout do evidence a před podáním návrhu na nařízení ambulantní léčby zjistit, zda je proti žalobci vedeno jiné trestní řízení a s jakým výsledkem. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, dopustila se nesprávného úředního postupu. Soud I. stupně v tomto nesprávném úředním postupu shledal odpovědnostní titul, škoda žalobci vznikla za náklady, které uhradil svému obhájci, jehož si zvolil v souvislosti s návrhem na nařízení ambulantní léčby, ve výši [částka]. Soud I. stupně dovodil příčinnou souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem z té skutečnosti, že žalobce si zvolil obhájce v souvislosti s návrhem na nařízení ambulantního ochranného léčení, žalobce byl soudem k veřejnému zasedání obeslán a dostavil se k němu. Státní zástupkyně vzala svůj návrh zpět až po zjištění, že žalobci již bylo ochranné léčení uloženo Obvodním soudem pro Prahu 4. Soud I. stupně dále dovodil vznik nemajetkové újmy ve smyslu § 31a zák. č. 82/1998 Sb., která mu byla způsobena obesláním k veřejnému zasedání v souvislosti s návrhem na uložení ambulantní léčby. Předvolání ohledně návrhu, který již byl pravomocně rozhodnut, hodnotil soud I. stupně jako zásah do osobnostních práv žalobce, když přihlédl k tomu, že žalobce je nemocný, trpí [nemoc] [anonymizováno] a jednání se státními orgány hodnotil jako zatěžující pro žalobce a velký zásah do jeho psychiky zejména vzhledem k tomu, že bylo zbytečné. Soud I. stupně proto žalobci vedle náhrady škody ve výši [částka] přiznal i omluvu za nesprávný úřední postup. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal plně úspěšnému žalobci, a to za čtyři úkony právní služby, čtyři náhrady hotových výdajů po [částka] a DPH 21 % v celkové výši [částka].

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž uvedla, že ve věci není dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu. Zdůraznila, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že státní zástupkyně nepostupovala v rozporu s právním řádem, pokud podala návrh k Okresnímu soudu pro Prahu západ na uložení ochranného léčení, neboť takový návrh nemá zákonem stanovenou formu, ani postup jeho provedení. Žalovaná dále namítla porušení prevenční povinnosti ze strany žalobce, jehož obhájce byl před konáním veřejného zasedání nahlížet do spisu, věděl z jakého důvodu je veřejné zasedání nařizováno a nic mu nebránilo soud včas o existenci probíhajícího ochranného léčení informovat. Pokud by tak učinil, mohlo být jednání zrušeno již po seznámení se s obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

7. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného a zdůraznil, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství [okres] porušila svoji povinnost stanovenou ust. § 2 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, podle nějž každý postup státního zastupitelství musí být rychlý, odborný a účinný atd.. Návrh na uložení ochranného léčení označil za zbytečný úkon, který způsobil žalobci škodu v podobě nákladů na právní zastoupení a pokud by si státní zástupkyně včas ověřila, zda žalobci již nebylo ochranné léčení nařízeno, nevznikla by žalobci škoda ani újma. Postup státní zástupkyně označil žalobce za nesprávný, neodborný a neúčelný. Žalobce namítl, že ani v případě, kdy by právní zástupce žalobce po seznámení se se spisem oznámil soudu, že ochranné léčení již bylo nařízeno, nevedl by tento postup ke snížení škody, pouze by úkon účast na veřejném zasedání byl zaměněn za úkon písemné podání soudu. Podle žalobce však nelze dovozovat, že i v tom případě by se veřejné zasedání dne [datum] nekonalo pro krátký časový prostor. Žalobce dále uvedl, že státní zástupkyni nic nebránilo, aby svůj návrh vzala zpět ještě před konáním veřejného zasedání, když neopodstatněnost svého návrhu si mohla zjistit v rámci přípravy na toto zasedání. Žalobce k tomu uvedl, že prevenční povinnost je třeba vždy vykládat v mezích přiměřenosti, což však dle názoru žalobce žalovaná nečiní, když jí přijde v pořádku, že státní zástupce jako profesionál a osoba s mnohaletou zkušeností podala návrh směřující do základních práv žalobce bez jakékoliv přípravy a po žalobci jako právním laikovi požaduje, aby postupoval obezřetně.

8. Odvolací soud ve věci již rozhodl rozsudkem ze dne [datum], jímž rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujících výrocích I. a II. o věci samé změnil a žalobu zamítl, když vyšel ze zjištění o skutkovém stavu učiněném soudem I. stupně, z nějž vyplývá, že žalobce byl trestně stíhán pro přečin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a přečin poškozování cizí věci a jeho trestní stíhání bylo zastaveno, neboť žalobce nebyl v důsledku duševní poruchy v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Vůči žalobci bylo zahájeno řízení na uložení ochranného léčení ambulantní formou, v němž po sdělení právního zástupce žalobce, že žalobci již bylo nařízeno ochranné [lečení] [anonymizováno] ambulantní formou rozsudkem Obvodního soudu pro Praha 4, byl návrh vzat zpět. Postup státní zástupkyně, která si řádně a včas, tedy před podáním návrhu na nařízení ochranného [lečení] [anonymizováno] nezjistila v evidenci, zda již jiným soudem v České republice nebylo žalobci shodné ochranné ambulantní léčení uloženo, považoval soud I. stupně za nesprávný úřední postup a v tomto nesprávném úředním postupu shledal odpovědnostní titul ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. S tímto hodnocením postupu státní zástupkyně se odvolací soud neztotožnil, v postupu státní zástupkyně neshledal nesprávný úřední postup, což odůvodnil tím, že nesprávným úředním postupem je postup, který je v rozporu s pravidly předepsanými právními normami, avšak státní zástupkyně se svým postupem nedopustila žádného porušení pravidel, která by byla předepsána právními normami, neboť ze žádné zákonné normy nevyplývá povinnost státního zástupce před podáním návrhu na nařízení ochranného léčení zjistit v evidenci, zda již není vůči dané osobě ochranné léčení nařízeno. Odvolací soud proto uzavřel, že vzhledem k neexistenci odpovědnostního titulu nemá žalobce právo na náhradu škody a z téhož důvodu nemá právo ani na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a zák. č. 82/1998 Sb.

9. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2455/2020-89 rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. v rozsahu, v jakém jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 272/2018-49 ve výroku II. ohledně žalobcem požadované omluvy a v navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbylém rozsahu dovolání odmítl. Nejvyšší soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že státní zástupce jako orgán výkonu státní moci je povinen postupovat tak, aby v důsledku jeho postupu nedocházelo ke vzniku bezdůvodných újem subjektů, vůči kterým je daný výkon státní moci směrován a v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08. Postup státní zástupkyně, která podá návrh na uložení ochranného opatření, který je již v době jeho podání s přihlédnutím ke všem okolnostem věci a zejména skutečnostem pro státního zástupce objektivně zjistitelným zjevně bezúčelný, je rozporu s ust. § 2 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, které zakazuje státnímu zástupci bezdůvodně zasahovat do základních práv obviněných. Podání zjevně bezúčelného návrhu je pak nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Za nedostačující označil zpětvzetí návrhu na uložení ochranného léčení státním zástupcem během nebo po skončení veřejného zasedání. Odvolacímu soudu dovolací soud vytkl, že se nezabýval otázkou zjevné bezúčelnosti návrhu státní zástupkyně v posuzované věci a dodal, že případná nevědomost státní zástupkyně o dřívějším nařízení ochranného léčení, například z toho důvodu, že nenahlédla do rejstříku trestů, není právně relevantní, neboť odpovědnost státu je objektivní bez možnosti liberace.

10. Odvolací soud opětovně přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání pole § 212 a § 212a o.s.ř. ve vyhovujícím výroku II., a odvolání žalované neshledal důvodným.

11. Odvolací soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu tak, jak je uveden pod bodem 4 tohoto rozsudku a opětovně věc posoudil po právní stránce ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu uvedených v rozsudku č. j. 30 Cdo 2455/2020-89 ze dne 21. října 2021 Odvolací soud se zabýval postupem státní zástupkyně, která podala návrh na uložení ochranného opatření, spočívajícího v návrhu na uložení psychiatrického ochranného léčení ambulantní formou za situace, kdy žalobci již byla ambulantní [uvedená] léčba nařízena. V souladu s právním názorem Nejvyššího soudu dovodil odvolací soud, že postup státní zástupkyně, která si před návrhem na uložení ochranné [uvedené] léčby ambulantní formou žalobci v evidenci neověřila, zda již žalobci nebyla ochranná psychiatrická léčba ambulantní formou uložena, spočívá nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. A to i s přihlédnutím k tomu, že bezprostředně poté, co se dozvěděla, že žalobci již byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení vedeném pod sp. zn. 37 T 30/2016, který nabyl právní moci dne [datum] uložena ochranná psychiatrická léčba ambulantní formou, jej vzala zpět.

12. Odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu shledal, že odpovědnost státu je objektivní a případná nevědomost státní zástupkyně o dřívějším nařízení ochranného léčení není právně relevantní a její postup byl zjevně bezúčelný. Podání zjevně bezúčelného návrhu pak nelze hodnotit jinak, když jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Odvolací soud vázán názorem Nejvyššího soudu neshledal za dostačující zpětvzetí návrhu na uložení ochranného léčení státním zástupcem během nebo po skončení veřejného zasedání s tím, že situaci je třeba posuzovat v době podání návrhu, nikoli jako situaci v době jeho zpětvzetí.

13. Odvolací soud proto postupoval ohledně výroku II. rozsudku soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku potvrdil.

14. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nabyl právní moci dne [datum], neboť dovolání proti tomuto výroku bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. října č.j. 30 Cdo 2455/2020-89 odmítnuto.

15. Výrok o nákladech řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř.. Předmětem řízení byly dva nároky, žalobce měl plný úspěch pouze co do nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, ohledně nároku na náhradu škody byl neúspěšný. Odvolací soud vycházel podle 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ze součtu tarifních hodnot nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a nároku na peněžité plnění, tedy z částky [částka] podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobce byl úspěšný v rozsahu částky [částka], neúspěšný v částce [částka]. Při porovnání úspěchu a neúspěchu mu náleží 85,5 % jemu vzniklých nákladů řízení, neboť úspěch měl v rozsahu 92,9 % a neúspěch v rozsahu 7,1 %.

16. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena z tarifní hodnoty stanovené podle § 12 odst. 3 součtem tarifních hodnot podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) v celkové výši [částka] podle § 7 bod 5 částkou [částka].

17. Před soudem I. stupně náleží žalobci odměna za čtyři úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a účasti na jednání soudu I. stupně dne [datum] a dne [datum] po [částka] ve výši [částka], k níž náleží čtyři náhrady hotových výdajů po [částka] a DPH 21 % ve výši [částka], celkem částka [částka], k níž náleží zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] Náklady řízení vzniklé žalobci před soudem I. stupně činí částku [částka].

18. Za prvé odvolací řízení náleží žalobci náhrada za dva úkony právní služby po [částka], k nimž náleží dvě náhrady hotových výdajů po [částka] a DPH 21 % ve výši [částka] tak, že celková výše nákladů vzniklých žalobci v prvém odvolacím řízení činí částku [částka].

19. V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady za jeden úkon právní služby spočívající v podání dovolání, k němuž náleží náhrada hotových výdajů [částka] (§ 13 odst. 4 vyhl 377/1996 Sb.), DPH 21% ve výši [částka], celkem částka [částka], k níž náleží zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši [částka] tak, že v dovolacím řízení vznikly žalobci náklady v celkové výši [částka].

20. V druhém odvolacím řízení vznikly žalobci náklady za právní zastoupení advokátem při jednání odvolacího soudu ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, k němuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši [částka] a DPH 21 % v částce [částka] tak, že celková výše nákladů vzniklých žalobci ve druhém odvolacím řízení činí částku [částka].

21. Celková výše nákladů vzniklých žalobci činí částku [částka], z níž žalobci náleží 85,8 %, tedy částka [částka], kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku.