o odstranění vad prohlášení vlastníka

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, že prohlášení vlastníka ze dne 29. 10. 2004, kterým došlo k rozdělení vlastnictví domu č. p. [číslo], postaveném na pozemku parc. č. [číslo], v k. ú. [adresa], v obci [adresa] na vlastnictví jednotek a spoluvlastnictví společných částí domu, a k uspořádání vztahům k pozemkům parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], ve znění smlouvy o výstavbě ze dne 24. 5. 2010, se opravuje následujícím způsobem:

Přehled jednotek:

U jednotlivých jednotek v domě se v jejich popisu mění výše uváděného spoluvlastnického podílu na společných částech domě č.p. [číslo], a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], a to následujícím způsobem:

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 800/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 198/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 186/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 834/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 264/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 1143/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 249/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 1166/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 261/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 1164/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 260/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 1112/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 677/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 1141/10000.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], příslušející k bytové jednotce č. [číslo], je 543/10000.

Schéma prvního podzemního podlaží domu se nahrazuje následujícím schématem:

(výrok I.) a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náklady řízení částku ve výši 28 798 Kč do tří dnů od právní moci k rukám zástupce žalovaného.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali opravy Prohlášení vlastníka ze dne 29.10.2004 (dále jen „Prohlášení“), kterým došlo k rozdělení vlastnictví domu č. p. [číslo] (dále též jen „Budova“), postaveném na pozemku parc. č. [číslo], v k. ú. [adresa], v obci [adresa] na vlastnictví jednotek a spoluvlastnictví společných částí domu, a k uspořádání vztahů k pozemkům parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], ve znění smlouvy o výstavbě ze dne 24. 5. 2010, a to v rozsahu uvedeném v bodě 1.

3. Žalobu odůvodnili tak, že jsou všichni vlastníky jednotek v Budově, kteří hlasovali pro opravu Prohlášení na základě návrhu na hlasování per rollam, aktivní legitimaci k podání žaloby dovozovali z rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 3. 2. 2022, č.j. [spisová značka], a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Podle žalobců je jedna z jednotek v Prohlášení vymezena v rozporu s kogentním zněním právních předpisů (§ 1168 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), když žalovaný byl na základě kupní smlouvy ze dne 25. 4. 2017 (s právními účinky vkladu k 26. 4. 2017) zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník nebytové jednotky č. [číslo] (dále též jen „Jednotka“), umístěné v 1. PP Budovy, postavené na pozemku parc. č. [číslo], v k. ú. [adresa], v obci [adresa]; s Jednotkou je spojen v katastru nemovitostí uvedený spoluvlastnický podíl na společných částech Budovy a na pozemku parc. č. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo] o velikosti id. 539/10000, Jednotka však byla vymezena v rozporu se zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a žalobce a), se určovací žalobou domáhal určení, že žalovaný není vlastníkem Jednotky, ale žaloba byla zamítnuta..

4. Žalobci se pokusili Prohlášení opravit v rámci rozhodování shromáždění vlastníků jednotek, konkrétně hlasováním per rollam k návrhu ze dne 24. 10. 2022, s opravou Prohlášení vyslovili souhlas všichni vlastníci jednotek v Budově s výjimkou žalovaného, který vyslovil dne 31. 10. 2022 nesouhlas. Budova, ve které se Jednotka nachází, byla původně nájemní dům, který koupila společnost [právnická osoba]. Jednotka byla kolaudována jako sklep a nacházely se v ní sklepní kóje, společné rozvody vody a kanalizace a revizní šachty k rozvodům vody a kanalizace. Nový vlastník Budovy kóje reálně zrušil a Jednotku nechal prázdnou, Jednotka je přístupná z místnosti o výměře cca 10 m2, ve které se nachází hlavní uzávěr vody a plynu, uzávěry k vodovodním stoupačkám, elektrorozvodna pro společné prostory domu a která byla užívána jako úklidová místnost (dále též jen „Rozvodna“). Při vymezování jednotek v domě vlastník Budovy vymezil prostor bývalých sklepů jako Jednotku – sklad – prostor bez dalšího příslušenství o výměře 61,5 m2, plocha Jednotky nebyla zaměřena přesně a její skutečná plocha činí 58,98 m2. V říjnu roku 2017 se žalobci dozvěděli od správce domu, firmy [právnická osoba]., že Jednotka byla prodána žalovanému. V Prohlášení je přitom Jednotka vymezena jako jedna místnost, bez příslušenství, o podlahové ploše 61,5 m. Žalobce a) nechal sklepní prostory zaměřit s výsledkem, že prostor bývalých sklepů (vymezený jako Jednotka) měří 58,98 m2, Rozvodna 10,34 m2, Rozvodna nikdy netvořila a ani netvoří součást Jednotky, ani Jednotka, ani Rozvodna, nemohly být nikdy platně vymezeny jako samostatná jednotka coby věc v právním smyslu.

5. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1184/2016, ze dne 3. 5. 2017) není platnost prohlášení vlastníka (§ 4 zákona o vlastnictví bytů, dále též jen „ZoVB“) podmíněna jeho souladem s kolaudačním rozhodnutím, vlastník domu však nemůže v prohlášení jako nebytové prostory určit společné části domu, jejichž příkladný výčet je uveden v § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů, takové prohlášení (jeho část) by bylo neplatné pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen „obč. zák.“ Podle žalobců jak prostor Jednotky, tak prostor Rozvodny, plně naplňují kritéria společných částí domu uvedená v § 2 písm. g) ZoVB. Jednak se tak jednalo a jedná o části Budovy, které byly vždy určeny ke společnému užívání a vždy byly společně užívány, jednak se jedná o části Budovy, ve kterých se nachází páteřní rozvody a přístupy k nim – revizní a kontrolní šachty, kde jsou hlavní i podružné uzávěry, měřiče apod., tedy rozvody a konstrukce, které jednak právní předpis výslovně v demonstrativním výčtu jako společné zmiňuje, a které musí být vždy přístupné. Uvedené závěry platí pro Rozvodnu s tím rozdílem, že Rozvodna jednak nebyla vymezena jako součást Jednotky, jednak se v ní nachází kromě všech rozvodů i veškeré hlavní i podružné uzávěry pro rozvody v domě a pojistky pro dům. Žalobci coby ostatní vlastníci jednotek v Budově mají na odstranění vad prohlášení vlastníka naléhavý zájem.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že je vlastníkem celé nebytové jednotky č. [číslo], v k.ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „Jednotka“), jednotka byla platně zapsaná, její grafické vymezení je v prostoru jasné (jde o místnost a chodbičku), žádná její část není součástí společných částí Budovy, Jednotka je stavebnětechnicky i formálně vymezená v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb. zákon o vlastnictví bytů, v tehdy platném znění (dále též jen „ZOVB“) i zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o.z.“ Právní argumentace žalobců je nepřiléhavá a žalobní nárok je protiústavní a v rozporu se zákonem. Žalobci nesplnili podmínky, které musí předcházet podání žaloby a ani neprokázali, že mají na změně prohlášení vlastníka naléhavý právní zájem dle § 1168 odst. 1 o. z. Napadají status quo, který trvá již 20 let bez jakéhokoliv relevantního důvodu a pokouší se nezákonně a nemravně zbavit žalovaného vlastnického práva k Jednotce a zmocnit se jeho majetku, navíc se jedná již o druhé řízení s obdobným předmětem (žalobcem byl pouze žalobce a/), které bylo pro žalobce neúspěšné. Jednotka byla vymezena (dle grafického půdorysu jako místnost včetně chodbičky) jako oddělený prostor a předmět vlastnického práva již v Prohlášení, vlastníkem celého domu společností [právnická osoba]., IČ: [IČO] (dále jen „Původní vlastník“), v této době byl Původní vlastník vlastníkem všech jednotek a tedy ještě před nabytím vlastnického práva k jednotkám ze strany žalobců již byla Jednotka vymezena způsobem, který napadají a žalobci nabyli své jednotky s vědomím, že k nim nenáleží užívací právo k Jednotce ani její části (chodbě). Vymezení Jednotky jako celku bylo stvrzeno také v rámci smlouvy o výstavbě ze dne 24.5.2010. I zde je celá Jednotka vymezená přesným půdorysem (včetně chodbičky), je zde vedená jako nebytový prostor, který má individuálně určeného vlastníka. Tuto smlouvu o výstavbě bez protestu podepsali všichni tehdejší vlastníci (včetně řady žalobců) a její obsah je jim znám. I v tomto dokumentu má celá Jednotka jednoho vlastníka a žádná její část není určena k užívání žalobcům jako společná část domu. Současně oba dokumenty neobsahují žádnou zmínku o jakékoliv „rozvodně“ či sklepích náležících k jednotkám a ani nic o užívacím právu žalobců k Jednotce. V rámci Prohlášení byla Jednotka řádně a platně vymezena, v souladu se zákonem a neexistuje žádný zákonný důvod toto vymezení jakkoliv měnit. Pokud žalobci tvrdí, že Jednotka má být společnou částí domu, kdy její vymezení bylo v rozporu s § 2 písm. g) ZOVB, která kogentně vymezuje společné části domu, citované ustanovení zákona se ale netýká ani sklepů, ani skladů. Zákon ve výčtu společných částí sklep či sklad nezmiňuje a ani judikatura Nejvyššího soudu nevylučuje, aby byl sklep či sklad nebytovou jednotkou, neboť pokud je sklep či sklad zděný, splňuje tak (na rozdíl od např. dřevěné sklepní koje) definici místnosti a současně zděný sklep či sklad (jako místnost) je z podstaty používán k individuálnímu skladování věcí, obvykle jedním vlastníkem a nikoliv společně k potřebám celého domu a je proto na libovůli vlastníka, zda tento prostor určí jako jednotku (určenou k individuálnímu užívání či dalšímu prodeji) nebo jako společnou část domu, určenou k užívání všem vlastníkům. Pokud Jednotka byla kolaudována jako sklep, jak tvrdí žalobci, takováto kolaudace nevylučuje platné vymezení Jednotky jako samostatného nebytového prostoru. Jednotka neobsahuje žádné sklepní koje a nikdo jiný, než její vlastník nemá užívací právo k Jednotce. Prostor „rozvodna“ neexistuje, neboť prostor, který tak žalobci v žalobě označují je dle textu i grafického zobrazení v Prohlášení součástí Jednotky jako její chodba (dále též jen „Chodba“). Všichni vlastníci podepsali dne 24.5.2010 smlouvu o výstavbě, kde byla Jednotka jako celek opět určena do vlastnictví právního předchůdce žalovaného (tedy včetně Chodby). Chodba nebyla kolaudována jako žádná „rozvodna“, není takto vymezena v žádném dokumentu (Prohlášení či Smlouvě o výstavbě) a nejde ani o součást společných částí domu. „Páteřní rozvody“ jsou ve skutečnosti běžné technologie, přítomné v každé jednotce v domě. Nic z toho neopravňuje žalobce žádat vyvlastnění žalovaného z vlastnictví Jednotky, jakékoliv zbavení jej vlastnictví k Jednotce (nebo její části) by bylo nejen protiprávní, nýbrž i v rozporu s Listinou. Pokud žalobci podali návrh na změnu prohlášení vlastníka dle § 1168 odst. 1 o. z. neprokázali, že by napadené Prohlášení trpělo právní vadou ve vymezení Jednotky. Pokud žalobci tvrdí, že Jednotka není správně zaměřená, odmítal toto tvrzení, jakož i důkaz předložený žalobci, neboť se žádné zaměření nekonalo v jeho přítomnosti. Žalobci neprokázali žádný právní zájem na opravě Prohlášení, neboť na správnosti zápisu má právní zájem pouze žalovaný a nadto ani nedošlo k právně relevantnímu splnění zákonných podmínek, které by měly předcházet podání žaloby. Je pravdou, že ohledně změny Prohlášení proběhlo hlasování „per rollam“, kdy žalobce a) vnucoval žalovanému vzdání se vlastnictví k jeho Jednotce. Nicméně tato věc nespadá do působnosti shromáždění vlastníků, vůbec neměla být hlasována.

7. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně a) je společenstvím vlastníků bytových jednotek-právnickou osobou vzniklou na základě zák. č. 72/1994 Sb., která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu č. p. [číslo], postaveného na pozemku parc. č. [číslo], v k. ú. [adresa], v obci [adresa], popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu zákona o vlastnictví bytů a činnosti související s provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo právnickým osobám a které je oprávněno vlastním jménem vymáhat plnění povinností uložených vlastníkům jednotek k tomu příslušným orgánem společenství podle zákona o vlastnictví bytů, a žalobci b) až l) jsou vlastníky jednotek v předmětném domě. Společnost [právnická osoba], IČO [IČO], jako výhradní vlastník nemovitostí zapsaných na LV č. [číslo] domu č.p. [číslo] v [adresa] stojícího na pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo] vše v k. ú [adresa], obec [adresa] vymezila v budově jednotky 11 bytů a 4 nebytové prostory a to v 1. podzemním podlaží jednotku [číslo] nebytový prostor – sklad o elkové podlahové ploše s příslušenstvím 61,5 m2, kdy součástí jednotky je veškerá vnitřní instalace ( elektroinstalace, potrubní rozvody vody a pod, kromě stoupacích vedení), k vlastnictví jednotky patří podlahová krytina, nenosné příčky, vnitřní dveře nacházejíce se uvnitř jednotky, vstupní dveře a vnější okna, spoluvlastnický podíl na společných částech domu a na pozemcích parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] vše v k. ú [adresa] příslušející k jednotce [číslo] je 580/10000. Prohlášením vlastníka budovy o vymezení jednotek podle zák. č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů ze dne 29. 10. 2004, resp. smlouvou o výstavbě ze dne 26. 4. 2006 byly v domě č. p. [číslo] stojícím na pozemku parc. č. [číslo] na adrese [adresa] byly vymezeny bytové a nebytové jednotky včetně příslušejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu a na pozemcích parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] vše v k. ú [adresa], obec [adresa], mimo jiné v podzemním podlaží jednotka č. [číslo] nebytový prostor – sklad o celkové podlahové ploše s příslušenstvím 61,5 m2.

8. Prodávající společnost [právnická osoba]. IČO [IČO] ve smlouvě o převodu vlastnictví jednotky ze dne 25. 4. 2017, uzavřené se žalovaným jako kupujícím, prohlásila, že je výhradním vlastníkem jednotky [číslo] nebytový prostor – sklad o celkové podlahové ploše bez příslušenství 61,5m2 nacházející se v 1. Podzemním podlaží domu č. p. [číslo] stojícího na pozemku parc. č. [číslo], [adresa], spoluvlastnického podílu na pozemku parc. č. [číslo] a [číslo] o velikosti 539/10000 vše katastrální území [adresa], zapsané na LV č. [číslo].

9. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník jednotky [číslo] nebytový prostor – sklad o celkové podlahové ploše bez příslušenství 61,5m2 nacházející se v 1. Podzemním podlaží domu č. p. [číslo] stojícího na pozemku parc. č. [číslo], [adresa], spoluvlastnického podílu na pozemku parc. č. [číslo] a [číslo] o velikosti 539/10000 vše katastrální území [adresa], zapsané na LV č. [číslo] (budova a pozemek) a LV č. [číslo].

10. Soud I. stupně nejprve zkoumal otázku pravomoci a příslušnosti ve věci rozhodnout, neboť žalovaný je státním příslušníkem [stát] Dovodil, že podle čl. 37 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a [stát] o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, publikované pod č. 98/1983 Sb., vlastnické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží. K rozhodování ve věcech týkajících se nemovitostí je dána pravomoc justičních orgánů této smluvní strany.

11. Poté soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná s odůvodněním, že budova, v níž se nachází jednotka žalovaného č. [číslo], byla rozdělena na jednotky prohlášením vlastníka v roce 2004, tzn. ještě za účinnosti zákona o vlastnictví bytů a jednotky, společné části a podíly na společných částech domu i pozemku zůstaly i po účinnosti o. z. vymezeny tak, jak to učinil v prohlášení jeho původce. Práva a povinnosti všech vlastníků jednotek (včetně těch jednotek, které byly vymezené podle zákona o vlastnictví bytů) se od 1. 1. 2014 posuzují zásadně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1301/2019 a rozsudek NS ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015.

12. Z rozsudečného návrhu (petitu) vyplývá, že žalobci se žalobou domáhají odstranění tvrzené vady předmětného Prohlášení nikoli tak, že se opraví výměra Jednotky či její dispozice případně jiné údaje o ní a oprava se nedotkne vlastnického práva žalovaného k ní, ale tak, že Jednotka opraveným Prohlášením (opravou podle žalobců neplatných údajů v něm) zanikne, či spíše bude na ni pohlíženo, jako by nikdy nevznikla, a připadne ke společným prostorům Budovy, kterými dle žalobců vždy byla. Vyhovění žalobě s takovýmto žalobním žádáním by znamenalo v konečném důsledku skrytě (žalobci to výslovně nepožadují) buď nepřípustné odnětí vlastnického práva žalovanému k Jednotce rozhodnutím soudu (resp. by byl skrytě deklarován ex tunc stav, že žalovaný se vlastníkem Jednotky nikdy nestal) v rozporu s ust. § 1167 o. z., tedy se stejným důsledkem, kterého se žalobce a) snažil (neúspěšně) docílit již určovací žalobou (viz věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), a v rozporu s čl. 11 Listiny.

13. Soud pak měl za to, že judikaturní závěry a literatura k ust. § 1167 o. z., že „v případě vad prohlášení nutno postupovat dle § 1168“ nepřipouštějí výklad, že opravou prohlášení vlastníka rozhodnutím soudu může dojít k odnětí vlastnického práva žalovanému k Jednotce rozhodnutím soudu.

14. Proto žalobu zamítl.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“

16. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobci, které odůvodnili tak, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V rámci řízení zahájeného podanou žalobou se žalobci domáhali opravy prohlášení vlastníka, a to ve dvou směrech: S ohledem na charakter tvrzených vad prohlášení vlastníka (když oprava prohlášení ad b) výše vylučovala opravu prohlášení ad a) výše) se měl soud primárně zabývat tím, zda (i) Jednotka byla vymezena v rozporu s kogentní úpravou a zda (ii) může prohlášení vlastníka opravit tak, aby tuto vadu zhojil. Pokud by na obě otázky odpověděl kladně, měl provést opravu prohlášení tak, jak ji žalobci primárně požadovali a skutečnostmi tvrzenými ad a) se již nezabývat pro nadbytečnost. Pokud by dospěl k závěru, že nikoli, měl se (iii) zabývat opravou grafické části prohlášení vlastníka, k čemuž směřovala i většina navržených a z větší části soudem i provedených důkazů.

17. Přestože žalobci tvrdili, že je chyba v grafické příloze prohlášení vlastníka budovy, když k jednotce č. [číslo] (dále jen „Jednotka“), umístěné v 1. PP Budovy vymezené jako sklad o jedné místnosti, bez dalšího příslušenství a výměře 61,5 m2, byla v grafické příloze prohlášení přiřazena i místnost, v žalobě označená jako Rozvodna (o ploše cca 10 m2), která prohlášením vlastníka budovy nebyla vymezena coby součást Jednotky a tedy není součástí Jednotky, ale součástí společných prostor domu a ve které se mimo jiné nachází hlavní uzávěr plynu, vody a elektrorozvodu s měřidly ke všem jednotkám v domě. Žalobci dále se primárně domáhali opravy prohlášení vlastníka v tom smyslu, že z prohlášení vlastníka bude Jednotka odstraněna a podíly všech vlastníků ostatních jednotek budou aktualizovány.

18. Za těchto okolností se měl soud zabývat jejich prokazovaným tvrzením ohledně chyby v grafické části přílohy prohlášení vlastníka a opravit alespoň grafickou část přílohy. Soud se však vadou grafické části přílohy a ani s tím spojeným tvrzení v rozsudku vůbec nezabývá.

19. Soud tak nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ve svém rozsudku se vůbec nezabýval polovinou žalobního návrhu a v odůvodnění rozhodnutí se vůbec nevypořádal s tvrzenou a prokazovanou vadou grafické přílohy prohlášení vlastníka. V tomto směru je rozhodnutí soud jednak nedostatečné, když nepokryl plný žalobní návrh, jednak nepřezkoumatelné. Přitom žalobci nebyli soudem vyzváni ve smyslu § 118a (případně § 43) o.s.ř., aby v tomto směru doplnili či upřesnili svá tvrzení či navrhované důkazy či upravili žalobní petit, čímž – pokud by taková výzva byla nutná, soud řízení zatížil jinou vadou, která mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci samé.

20. Pokud jde o právní názor soudu, že s ohledem na obsah § 1167 a 1168 o.z. nelze žalobě vyhovět, neboť by to znamenalo v konečném důsledku skrytě (žalobci to výslovně nepožadují) buď nepřípustné odnětí vlastnického práva žalovanému k Jednotce rozhodnutím soudu (resp. by byl skrytě deklarován ex tunc stav, že žalovaný se vlastníkem Jednotky nikdy nestal) v rozporu s ust. § 1167 o. z., tedy se stejným důsledkem, kterého se žalobce a) snažil (neúspěšně) docílit již určovací žalobou, žalobci jej považovali za nesprávný.

21. Žalobci se již dříve domáhali určení neplatnosti části prohlášení vlastníka s ohledem na vymezení Jednotky v rozporu s kogentní právní úpravou a byly soudy prvního (Obvodní soud pro [adresa]) i druhého stupně (Městský soud v [adresa]) odkázání na odlišný typ žaloby než žalobu určovací, totiž na opravu prohlášení vlastníka soudem.

22. Žalobci podanou žalobou postupovali zcela v intencích odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v [adresa] a jím citované právní literatury a judikatury. Právním názor soudu prvního stupně je v rozporu s právním názorem vyjeveným v jiném řízení jak nadepsaným soudem, tak Městským soudem a de facto uzavírá žalobce v kruhu.

23. Žalobci nesouhlasili ani se závěry soudu prvního stupně, že vyhovění žalobě by znamenalo nepřípustné odnětí vlastnického práva. Ke ztrátě vlastnického práva bez projevu vůle vlastníka dochází v mnoha právními předpisy předvídanými způsoby. Přitom se nejedná o odnětí vlastnického práva bez náhrady, jak se snažil v řízení tvrdit žalovaný. Protože se jedná o konstitutivní rozhodnutí (na rozdíl od deklaratorního určení vlastnictví), žalovanému vzniká právní mocí rozhodnutí nárok na vrácení kupní ceny vůči osobě, která prostor jako samostatnou jednotku neplatně vymezila a za současný stav navíc odpovídá. Nárok žalovaného není promlčen.

24. V předmětném případě by k zániku vlastnického práva v důsledku intervence soudu z důvodu, že původní projev vůle smluvního partnera žalované strany byl v rozporu s platnou a závaznou kogentní právní úpravou.

25. Navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, resp. napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

26. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že jediná navržená oprava spočívala v eliminaci celé nebytové jednotky č. [číslo], v k.ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „Jednotka“) ve vlastnictví žalovaného z Prohlášení, respektive Smlouvy o výstavbě a její transformaci na společné části domu (bez náhrady). Žalobci v průběhu řízení nenavrhli rozšíření či změnu žalobního petitu. Soud tedy správně rozhodl pouze o žalobním návrhu, jak byl formulován v žalobě ze dne 6.11.2023.

27. Jak žalovaný uváděl ve svých předchozích podáních, žalobci se domáhali opravy Prohlášení s odkazem na § 1168 odst. 1 o.z. a musí být tedy kumulativně splněny následující podmínky: existence vady ve vymezení jednotky neurčitým nebo nesprávným způsobem a musí zde existovat právní zájem navrhovatele.

28. Žalobci se podanou žalobou sice formálně domáhali odstranění vad Prohlášení, ale ve skutečnosti se domáhali, aby soud konstatoval, že Jednotka nevznikla pro rozpor se zákonem (a tedy i vlastnické právo žalovaného k Jednotce). Vady napadeného Prohlášení žalobci výlučně shledávají v existenci jednotky a v existenci vlastnického práva žalovaného k jednotce. Důvodem je přitom pouze nepřesvědčivý výklad zákona spočívající v tom, že zděný sklep nemůže být samostatná jednotka.

29. V této souvislosti soud prvého stupně správně opřel své právní hodnocení věci o § 1167 o.z. Zákonodárce zde upřednostňuje právní jistotu nabyvatele jednotek, respektive ochranu jeho dobré víry a vlastnického práva (jako práva zásadního a absolutního), před případnými důsledky vad prohlášení vlastníka vedoucích k jeho neplatnosti.

30. Sklepy jsou navíc běžně na trhu prodávány jako samostatné jednotky, pokud jsou zděné a mají vlastní vchod. Je tak tomu zejména u novostaveb, ale i v rámci starších domů, pokud tak určí vlastník v prohlášení vlastníka.

31. Žalobci v průběhu řízení neuvedli jediný relevantní důvod či argument, proč by Jednotka nemohla být řádným nebytovým prostorem ve vlastnictví žalovaného. Stavebnětechnicky splňuje podmínky pro nebytový prostor, v Prohlášení byla takto platně vymezena a ani z hlediska účelu tomuto nebrání žádný právní předpis. Prohlášení (ani Smlouva o výstavbě) zkrátka neobsahuje vadu, tvrzenou žalobci. Žaloba byla zcela po právu zamítnuta.

32. Navrhl, aby odvolací soud odvolání zamítl jako nedůvodné a určil žalobcům, aby uhradil žalovanému náhradu nákladů právního zastoupení.

33. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

34. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů zákonným způsobem, ze kterých čerpal pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

35. Též správně posoudil svoji pravomoc a aplikaci českého práva. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající právní úpravy.

36. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 5.-25.) pak z důvodu hospodárnosti lze zcela odkázat (ust. § 6 o. s. ř.).

37. K odvolacím námitkám žalobců je zapotřebí především zdůraznit, že je nepřípadný odkaz na rozhodnutí soudu I. stupně i soudu odvolacího v řízení o určovací žalobě, jelikož soudy se tam zabývaly naléhavým právním zájmem na určení vlastnictví a neučinili žádný jednoznačný závěr o existenci nároku žalobců, pouze obecně uvedly, že uplatněný nárok žalobců je možno pouze uplatnit eventuálně žalobou na odstranění vad prohlášení podle ust. § 1168 o. z., a nikoli určovací žalobou podle ust. § 80 o.s.ř. (viz i znění žalobci akcentovaného bodu 36. rozhodnutí odvolacího soudu).

38. Obecně (bez vztahu ke konkrétnímu znění předmětné nebo jiné žaloby) upozornil, že přímo z textu zákona vyplývá, že návrh na opravu prohlášení je oprávněna podat každá „osoba, která na tom má právní zájem“, tedy každý vlastník jednotky v budově, ale i osoba, která ani není vlastníkem žádné jednotky v domě. Sám žalobce pak popsal důvody, které považoval za argumenty ve prospěch existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, které však svědčí o tom, že i zdejší žalobce je osobou, která je hmotněprávně legitimována k podání návrhu dle § 1168. o. z. /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1811/2020, shodně též důvodová zpráva k o. z., nebo Horák, Tomáš. § 1168 [Odstranění vady prohlášení]. In: Spáčil, Jiří, Králík, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 12./“.

39. S jeho závěry lze souhlasit, nicméně s těmito závěry není v rozporu právní posouzení předmětné žaloby soudem I. stupně.

40. Jak již uvedl soud I. stupně, podle ust. § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

41. Podle ust. § 3063 o. z. nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů.

42. Podle § 1167 o. z., dojde-li k zápisu vlastnického práva k jednotkám do veřejného seznamu, nelze prohlášení prohlásit za neplatné ani nelze určit, že vlastnické právo k jednotce nevzniklo, v případě, že věcné právo k jednotce nabyla další osoba.

43. Není tak obecně vyloučeno určení soudním rozhodnutím, že je prohlášení neplatné, pokud jsou jednotky stále vlastnictvím původního vlastníka nemovité věci. Pro případ, že se však vlastníkem některé jednotky stane osoba odlišná od původce prohlášení nebo jiný subjekt získá věcné právo k jednotce, např. zástavní právo, je poskytována zvláštní ochrana těmto nabyvatelům a prohlášení nemůže být určeno neplatným, ani nelze určit, že vlastnické právo k jednotce nevzniklo. Jde o ustanovení na ochranu dobré víry nového vlastníka nebo osoby, jež nabyla k jednotce věcné právo. Tento názor plyne i ze stávající judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sp.zn.[Anonymizováno]29 ICdo 34/2015, usnesení ze dne 30. září 2015, sp. zn. 33 Cdo 4070/2015, ze dne 9. října 2015, sp. zn. 21 Cdo 3190/2015, ze dne 14. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3102/2015, či ze dne 20. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 4365/2015, nebo rozsudek ze dne 3. února 2016, sp. zn. 29 ICdo 42/2015) a komentářové literatury (Beck Online, Občanský zákoník, 2. vydání /2. aktualizace, 2023/: E. Kabelková).

44. V případě vad prohlášení je nutno postupovat dle § 1168 o.z.

45. Podle § 1168 odst. 1 o. z. vymezuje-li prohlášení jednotku neurčitým nebo nesprávným způsobem a neodstraní-li je původce prohlášení bez zbytečného odkladu poté, co ho na vadu upozornila osoba, která na tom má právní zájem, mohou vadu odstranit vlastníci dotčených jednotek společným prohlášením. Nedojde-li k tomu, rozhodne o odstranění vady soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem.

46. Podle § 1168 odst. 2 o. z. určí-li prohlášení neurčitě nebo nesprávně podíl vlastníka jednotky na společných částech, nepřihlíží se k tomu.

47. Nesprávné označení jednotky je stav, kdy číslo jednotky neodpovídá skutečnosti, neurčitým označením lze rozumět i použití duplicitně stejného čísla, v případě nebytového prostoru může být považováno za neurčité jeho pojmenování, které se může lišit od jeho kolaudačního určení, chybějící uvedení katastrálního území nebo obce, popř. její části, nebo uvedení těchto údajů v rozporu s údaji o pozemku a katastrálního území ve veřejném seznamu. Může jít o nesprávné nebo neurčité vymezení společných částí, které bude mít za následek neurčitost nebo nesprávnost vymezení jednotky. Společná část může být vymezena nesprávně nebo neurčitě ve vztahu k jiným společným částem nebo ve vztahu k vymezení bytu, pokud jde o jejich rozhraničení, vymezení jednotky neurčitým nebo nesprávným způsobem může spočívat i v neuvedení nebo chybném uvedení věcných práv nebo závad k ní se vztahujících. Původce prohlášení má dbát na správnost prohlášení. Je povinen vadu odstranit ihned, bez zbytečného odkladu, ať jde o vadu, kterou zjistí sám, nebo o vadu, na niž je podle tohoto ustanovení upozorněn. Stejnou povinnost pečovat o bezvadný stav prohlášení mají vlastníci jednotek.

48. Prohlášení není vnímáno jako jednorázový dokument, ale jako listina, která má zachycovat každou změnu, a ve svém úplném znění po změnách má být zakládána do sbírky listin u katastrálního úřadu (§ 1220 odst. 1). Opravu provedou dotčení vlastníci jednotek společným právním jednáním. Lze takto odstranit i vadu vzniklou před 1. 1. 2014 viz i výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sp.zn. 29 ICdo 34/2015).

49. Pokud neuspěje osoba, která má na odstranění vady právní zájem, s upozorněním u původce prohlášení nebo u vlastníků, je jí poskytnuto oprávnění domáhat se odstranění vady žalobou u soudu (srov. Beck Online, Občanský zákoník, 2. vydání (2. aktualizace, 2023): E. Kabelková).

50. O takový případ se však v souzené věci nejedná. Žalobci se pouze ve své podstatě domáhají toho, aby bylo určeno, že vlastnické právo žalovaného k Jednotce nevzniklo.

51. Jediná navržená oprava spočívala v eliminaci celé nebytové jednotky č. [číslo] v k.ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „Jednotka“) ve vlastnictví žalovaného z Prohlášení, respektive Smlouvy o výstavbě a její transformaci na společné části domu (bez náhrady).

52. Podle ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

53. O takový případ se tak v dané věci nejedná a žalobci se domáhali rozhodnutí ve znění, o němž rozhodl soud I. stupně.

54. Pokud žalobci v odvolání uvádí, že „tvrdili, že je chyba v grafické příloze prohlášení vlastníka budovy, když k jednotce č. [číslo] (dále jen „Jednotka“), umístěné v 1. PP Budovy vymezené jako sklad o jedné místnosti, bez dalšího příslušenství a výměře 61,5 m2, byla v grafické příloze prohlášení přiřazena i místnost, v žalobě označená jako Rozvodna (o ploše cca 10 m2), která prohlášením vlastníka budovy nebyla vymezena coby součást Jednotky a tedy není součástí Jednotky, ale součástí společných prostor domu a ve které se mimo jiné nachází hlavní uzávěr plynu, vody a elektrorozvodu s měřidly ke všem jednotkám v domě“, tuto skutečnost uváděli pouze jako podpůrný argument na vyhovění požadavku, který byl explicitně vyjádřen v žalobním petitu.

55. Za těchto okolností soud I. stupně nemohl rozhodovat o opravě nebo opravovat tvrzenou chybu v grafické části přílohy prohlášení vlastníka a opravit grafickou část přílohy, stejně jako nemohl opravit žalobci v žalobě též tvrzenou nesprávnou výměru Jednotky.

56. Soud podle ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. je totiž vázán žalobním návrhem a nemůže rozhodnout o něčem jiném, než požadovali žalobci.

57. Soud I. stupně pak neměl důvod pro použití ust. § 118a o.s.ř., jelikož podle ustálené judikatury podle ustanovení § 5 o. s. ř. vytváří dojem jednotné, univerzální úpravy poučovací povinnosti. Ve skutečnosti je však nezbytné k poučovací povinnosti přistupovat diferencovaně.

58. Poučovací povinnost informativní povahy má zabránit tomu, aby účastník neutrpěl újmu na svých právech. Je proto zřejmé, že poučovat o procesních právech a povinnostech bude nutno především účastníka práva neznalého a nezastoupeného advokátem. U takových účastníků nejvíce hrozí, že ve sporu podlehnou jenom proto, že neznají svá procesní práva a povinnosti. Obecně se uznává, že v řízení by neměla zvítězit strana, která je obratnější nebo chytřejší, ale strana, která je v právu (Jauernig, Op. cit., s. 73).

59. Z tohoto důvodu je nutné, aby soud dal práva neznalému a odborně nezastoupenému účastníku potřebná poučení, která budou nedostatek jeho právních znalostí kompenzovat. Poučovací povinnost musí být přiměřená situaci a brát v úvahu všechny okolnosti případu (srov. např. I. ÚS 138/98, IV. ÚS 41/95). Soud bude povinen poučit účastníka o jeho procesním právu nebo povinnosti tehdy, pokud je z okolností zřejmé, že bez takového poučení by účastník utrpěl újmu na svých právech (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 810/2001).

60. Poučení se má účastníku dostat v době, kdy je toho pro něj podle stavu řízení zapotřebí; např. zjistí-li soud v průběhu řízení, že účastník neovládá jazyk, jímž se vede jednání, poučí jej o právu jednat v jeho mateřštině. Poučovací povinnost soudu podle § 5 o. s. ř. sleduje, aby poučení, kterého se má účastníkům ze strany soudů dostat, bylo konkrétní a podrobné a aby se jim dostalo v takovém stadiu řízení, kdy je to pro vedení řízení potřebné, a za takové situace, kdy bez konkrétního a podrobného poučení by mohli pro nedostatek potřebných znalostí procesních pravidel utrpět újmu na svých právech (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3977/2009 a sp.zn. 26 Cdo 82/2011).

61. Naproti tomu bude-li účastník odborně zastoupen, nebude poučovací povinnosti informativní povahy vůči takovému účastníku zásadně nutná. Zastoupení advokátem představuje profesionální zastoupení v oboru práva, a proto by znalost procesních práv a povinností měla být pro takové zástupce samozřejmostí. Na takovém rozlišování je ostatně založen také § 118a odst. 4 o. s. ř. Toto ustanovení však nelze chápat jako výjimku z pravidla, ale naopak jako vyjádření obecného principu, který je možno teleologickým výkladem dovodit pro poučení poskytovaná podle § 5 o. s. ř. Poučení vůči účastníku zastoupenému advokátem (popř. notářem) o procesních právech a povinnostech proto bude namístě jenom tehdy, ukládají-li to zvláštní ustanovení zákona, nebo tehdy, pokud by se při absenci poučení mohl jevit postup soudu jako nepředvídatelný (srov. např. Lavický, P. § 77 in: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád /§ 1 až 250l/. Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, ISBN: 978-80-7478-986-1, s. 1116).

62. Poučení o hmotněprávních nárocích jedné ze stran sporu pak soudu vůbec nepřísluší. Z ustanovení § 5 občanského soudního řádu lze vyvodit, že soud je povinen poučit účastníky o jejich procesních právech a povinnostech. Podle názoru Ústavního soudu je toto ustanovení nutno vyložit tak, že soud je povinen účastníky poučit, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy, jak je nutno procesní úkony provést, popřípadě jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky. Do poučovací povinnosti tedy nepatří návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku. Pokud by v rámci poučovací povinnosti soud poučoval účastníky o tom, kdo je či není pasivně legitimován, nešlo by o pouhé poučení o procesních právech a povinnostech, ale o zásah soudu, kterým by vedl účastníky k tomu, co mají v daném případě dělat, aby dosáhli žádaného právního účinku. Navíc takto chápanou poučovací povinností by soud mohl výrazně porušit zásadu rovnosti účastníků soudního řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5.3.1998, sp. zn. III. ÚS 480/97).

63. Zcela právně irelevantní jsou pak tvrzení žalobců, že žalovaný bez povolení žalobců provádí stavební práce a řízení o těchto pracích před stavebním úřadem, popř o odstranění stavebních úprav. Též je bez významu pro rozhodnutí ve věci, zda Jednotka je či není tepelně izolovaná, je vlhká a tmavá a má drobná okna, jakož i zda žalovaný přistoupil na nabídku žalobců k odkupu Jednotky.

64. Nadbytečné jsou i úvahy žalobců, že v jiných právními předpisy předvídanými způsobech může dojít ke ztrátě vlastnického práva bez projevu vůle vlastníka a že by snad náhradu žalovanému měla zaplatit osoba, která není účastníkem řízení a pro níž výrok rozhodnutí v tomto řízení nemůže být závazný (ust. § 159a odst.1 o.s.ř.). Stejně tak je právně irelevantní úvaha žalobců o tom, zda nárok žalovaného na vrácení kupní ceny je či není promlčen a zda je dán vůči osobě, která prostor jako samostatnou jednotku vymezila nebo vůči jiné osobě.

65. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. jako věcně správné, včetně závislého výroku II. o nákladech řízení, potvrdil.

66. O nákladech odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšnému žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení sestávajících z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. za vyjádření k odvolání a účast na ústním jednání dne 3.12.2024 včetně 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 800 Kč, tedy 1 428 Kč.

67. Celkové náklady žalovaného ve výši 8 228 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).