pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil původnímu žalovanému [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyhověl tak žalobě, kterou žalobkyně uplatnila nárok na odměnu za činnost podle mandátní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení], ve které se žalobkyně zavázala zajistit projednání a vypořádání pozůstalosti po jejich otci [jméno] [příjmení] ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], Česká republika, jakož i přeměnu těchto pozemků z orné půdy na stavební v obytném území. Odměna ve výši 30 % z tržní ceny nemovitostí byla splatná do [anonymizováno] dnů po obdržení kupní ceny za prodej pozemků. Žalobkyně svým závazkům dostála, dne [datum] zastupitelstvo [územní celek] schválilo nový územní plán, ke zdržení oproti smlouvě došlo bez zavinění žalobkyně. Pozemky byly prodány kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [anonymizováno] jako prodávajícími a manželi [příjmení] za [částka], z čehož polovina z 30% požadovaná po jednom z prodávajících činí žalovanou částku [částka].

3. Původní žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že mandátní smlouva byla uzavřena pouze na dobu [anonymizováno] let do [datum], dodatečně byla prodloužena do [datum]. Nárok na odměnu žalobkyni nevznikl, neboť v této době [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] neměly potvrzeno spoluvlastnictví a nebylo dosaženo změny účelu užívání pozemků. Po [datum] nebyla po žalobkyni činnost požadována, smlouva se navíc týkala pouze manželky žalovaného [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum]. Žalovaný [jméno] [příjmení]. [anonymizováno] tak nebyl pasivně legitimován, neboť nebyl smluvní stranou časem ukončené mandátní smlouvy. Žalobkyně odmítla nabídku úhrady částky [částka] jako náhrady za vynaložené náklady v souvislosti s plněním mandátní smlouvy.

4. Podle žalobce závazek z mandátní smlouvy, která byla ve skutečnosti smlouvou příkazní, smrtí [jméno] [příjmení] nezanikl, ale přešel na žalovaného, jejího manžela. Žalobkyně nebyla nikdy vyzvána k zanechání činnosti, v rámci které učinila všechny kroky umožňující původnímu žalovanému přistoupit k prodeji pozemků za cenu pozemků stavebních ještě před schválením změny územního plánu dne [datum]. Obdržením kupní ceny původním žalovaným se pohledávka žalobkyně na odměnu z příkazní smlouvy stala splatnou.

5. Soud prvního stupně se nejprve zabýval mezinárodní pravomocí českého soudu, kterou dovodil ze čl. 7 odst. 1 písm. a) a písm. b) nařízení Rady evropských společenství [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V této věci pak byla pravomoc a příslušnost soudu dána také podle čl. 26 odst. 1 uvedeného nařízení.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zachyceném v písemném odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že závazkový smluvní vztah, který je základem sporu, se řídí ve smyslu čl. 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a rady [příjmení] [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) právem českým, neboť smlouva obsahuje odkaz na § 724 a následujících obč. zák., žalobkyně v době povinnosti provést příkaz měla sídlo v České republice. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1, 3 o.z. tak na věc aplikoval hmotné právo znění účinném do 31. 12. 2013, tedy občanský zákon č. 40/1964 Sb., dále jen„ obč. zák.“.

7. Po citaci zákonných ustanovení § 724, § 730, § 100, § 101 a § 517 odst. 2 obč. zák. soud prvního stupně vyslovil svůj závěr o důvodnosti žaloby. Měl přitom za prokázané splnění všech podmínek pro vznik nároku žalobkyně na odměnu za provedenou činnost podle smlouvy, byť tato byla označena jako mandátní.

8. Neztotožnil se s námitkou původního žalovaného nedostatku své pasivní legitimace, za nedůvodnou měl i vznesenou námitkou promlčení, protože žalobkyně nezajistila výsledek, tedy změnu územního plánu, po dobu prvních dvou let od uzavření smlouvy z důvodů zcela na její straně. Pokud pak došlo ke schválení změny územního plánu zastupitelstvem [územní celek] až dne [datum], stalo se tak nikoliv z důvodu na straně žalobkyně, která podala návrh na tuto změnu již dne [datum].

9. V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na časově náročný rozsah činnosti žalobkyně, která vedle zajištění rozhodnutí o prohlášení za mrtvého otce původních smluvních stran a projednání dědictví byla vykonána za dobu trvání příkazní smlouvy, respektive v době čtyř let od jejího uzavření, provedla řadu dalších časově náročných činností, které posléze vyústily ve změnu územního plánu a měly bezprostřední vliv na výši ceny, za kterou původní žalovaný pozemky jako stavební posléze prodal.

10. K promlčení nároku rovněž nedošlo, neboť žaloba byla podána v promlčecí době od splatnosti odměny žalobkyně v návaznosti na obdržení kupní ceny původním žalovaným a schválení změny územního plánu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v závislosti na věcném úspěchu žalobkyně v řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku podal původní žalovaný odvolání, v němž v prvé řadě poukázal na podmínky vzniku práva žalobkyně na odměnu ve výši 30 % podle článku V odst. 1 smlouvy, a to potvrzené spoluvlastnictví dcer [jméno] [příjmení] a dosažení změny územního plánu. Tento výsledek měl být dosažen nejpozději do [datum]. Soudu prvního stupně dále vytkl chybné právní posouzení předmětné smlouvy jako příkazní, neboť se jednalo o smlouvu mandátní, byla takto označená, žalobkyně i Dr. [příjmení] byli podnikatelé, všechny náležitosti mandátní smlouvy byly splněny. [příjmení] rozsudku spočívala v absenci úvahy a vypořádání se s námitkami strany žalované při konfrontaci obou typů smluv, tedy příkazní a mandátní. Soud prvního stupně vedle toho chybně posoudil i obecnou smlouvu příkazní podle § 724 obč. zák., u níž jsou [anonymizováno] smluvní subtypy, a to jednak smlouva o obstarání věci a jednak smlouva o obstarání prodeje věci. V tomto případě se podle žalovaného jednalo o případ podle § 733 o.z., tedy o smlouvu o obstarání věci za odměnu zahrnující projednání a vypořádání pozůstalosti po [jméno] [příjmení] a dosažení změny územního plánů v konkrétní době do [datum]. Podle vůle stran tak byla odměna navázána na výsledek, který ovšem v uvedené době nenastal, stalo se tak až v roce [rok]. Účastníci se tak odchýlili od § 730 odst. 2 obč. zák., který má dispozitivní povahu a upravuje možnost odměny i bez výsledku. Nadále trval na tom, že není účastníkem příkazní smlouvy, která skončila [datum], přičemž jeho manželka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnou rozsudku soudu prvního stupně žalobu zamítl.

12. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně správně posoudil smlouvu jako příkazní podle § 724 obč. zák., odměna byla odvislá od vykonané činnosti žalobce a nastala rovněž splatnost v důsledku prodeje pozemků v roce 2017 a schválení změny územního plánu v roce [rok]. Žalovaný se v tomto řízení pokoušel vyvázat ze závazku své manželky, ač díky činnosti žalobkyně vydělal asi [částka]. Sjednání odměny přitom nic nevypovídá o tom, zda jde či nikoliv o obecný příkaz, rovněž dohoda o době obstarání nevylučuje obecný příkaz. Žalobkyně odkázala na komentářovou literaturu, podle které smlouva o obstarání věci je jasnou tam, kde se strany odvolají na § 733 obč. zák., v této věci ale strany se odvolaly na ustanovení § 724 obč. zák. V tomto směru je rovněž důležitým přesný výklad článku V smlouvy, konkrétně„ činnosti“, definované jako projednání a vypořádání pozůstalosti a zařízení změny územního plánu. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako správného.

13. V průběhu odvolacího řízení původní žalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] zemřel dne [datum]. Tato skutečnost byla doložena opisem úmrtního listu [číslo] veřejné správy pro civilní sektor v [anonymizováno]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo řízení přerušeno do zjištění správce pozůstalosti (dědictví), popřípadě právních nástupců po původním žalovaném.

14. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o pokračování na straně žalované s [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], dcerou původního žalovaného. Odvolací soud při rozhodnutí podle § 107 o.s.ř. vyšel z potvrzení o dědicích notářky Mgr. [anonymizována dvě slova], notářský úřad v [příjmení] [jméno] de [anonymizována dvě slova]) ze dne [datum], podle kterého byla jedinou dědičkou žalovaného potvrzena jeho dcera paní [příjmení] [jméno], která prohlásila, že nabyla dědictví a není si vědoma existence dalšího oprávněného dědice.

15. Za této procesní situace žalovaná doplnila odvolání ve smyslu ustanovení § 205a písm. f) o. s. ř. o nové skutečnosti a důkazy, které nastaly po vydání rozsudku soudu prvního stupně a které mají zásadní vliv na žalobou uplatněný nárok.

16. Na jejich základě dovodila, že žalobou uplatněný nárok vůči žalované zanikl, neboť žalobkyně nárok neuplatnila v rámci řízení o pozůstalosti původního žalovaného, resp. žalovaná by pak s ohledem na učiněnou výhradu nabytí pozůstalosti do výše čistých aktiv mohla eventuálně odpovídat věřitelům původního žalovaného pouze do výše čistých aktiv, to je do výše [částka].

17. Při setrvání na původních námitkách proti rozsudku soudu prvního stupně rozvedla tvrzení o zániku nároku žalobkyně pro jeho neuplatnění v rámci dědického řízení po původním žalovaném. To bylo projednáno příslušnými orgány Francouzské republiky podle francouzské právní úpravy, je aplikovatelné a uznávané i na území České republiky v souladu se Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne [datum] o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále jen„ dědické nařízení“). V souladu s tím vyhotovila francouzská notářka dne [datum] notářský zápis obsahující uzavření a schválení dědictví žalované do výše čistých aktiv.

18. Žalovaná dále odkázala na francouzskou právní úpravu dědického řízení v občanském zákoníku z roku [číslo] – [anonymizována dvě slova], podle jehož ustanovení § 792 pohledávka žalobkyně nepřihlášená v daném dědickém řízení ve lhůtě [anonymizováno] měsíců ode dne zveřejnění prohlášení dědice ohledně přijetí pozůstalosti a jeho formy ve smyslu § 788 [anonymizována dvě slova] zaniká. Věřitelé se pak již nemohou domáhat zaplacení svých nepřihlášených pohledávek. Vedle toho žalovaná mohla uspokojovat případné pohledávky věřitelů podle paragrafu 787 [anonymizována dvě slova] pouze do hodnoty majetku, který zdědila.

19. V rámci řízení o pozůstalosti žalovaná dne [datum] prohlásila přijetí pozůstalosti s výhradou jeho nabytí pouze do výše čistých aktiv, oznámení o přijetí pozůstalosti do výše čistých aktiv pak bylo v této věci zveřejněno v oficiálním věstníku občanskoprávních a obchodních oznámení dne [datum]. Protože ve lhůtě [anonymizováno] měsíců od tohoto zveřejnění žalobkyně jako údajná věřitelka žádnou pohledávku neuplatnila, notářka dne [datum] provedla žalované převod částky [částka].

20. Za této situace je žaloba proti stávající žalované zjevně nedůvodná. Pokud by žalobkyně v době od [datum] do [datum] v dědickém řízení původního žalovaného uplatnila svou tvrzenou pohledávku, žalovaná by mohla s ohledem na učiněnou výhradu nabytí pozůstalosti odpovídat žalobkyni nanejvýš do výše čistých aktiv, to je [částka]. Žalovaná proto trvala na návrhu zamítnutí žaloby.

21. Žalobkyně ve vyjádření k doplnění odvolání odmítla tvrzení žalované o zániku pohledávky. Z jejího pohledu bylo pro posouzení nároku žalobkyně rozhodným, zda žalovaná dne [datum], kdy učinila prohlášení o přijetí pozůstalosti s výhradou jeho nabytí do výše čistých aktiv, věděla o závazku vůči společnosti žalobkyně a zda jej tedy záměrně při soupisu pasív pozůstalosti nezamlčela.

22. Žalobkyně e-mailem ze dne [datum] odeslaným v [údaj o čase] hod. oznámila žalované informaci o probíhajícím řízení a vydání rozsudku soudu prvního stupně, přílohou zprávy byl i překlad rozsudku do francouzského jazyka, byl učiněn dotaz, zda žalovaná bude pokračovat ve sporu jako dědic původního žalovaného, zda bude obnovena plná moc pro právního zástupce. Vědomost žalované o závazku žalobkyně vyplývá též z dožádání odvolacího soudu, na které odkazuje notářský zápis, důvodným je předpoklad kontaktu žalované s právním zástupcem svého zemřelého otce, neboť ten předložil [anonymizováno] týdny po smrti žalovaného při jednání u odvolacího soudu dne [datum] úmrtní list. Žalovaná přitom byla jedinou dědičkou.

23. Dne [datum], kdy bylo učiněno prohlášení o pozůstalostním majetku obsahující soupis inventáře pozůstalosti v souvislosti s přijetím dědictví do výše čistých aktiv, tak žalovaná o závazku žalobkyně věděla. Pokud tedy záměrně v inventáři pozůstalosti (ve zlé víře) svůj závazek vůči žalobkyni zamlčela, ztratila tak právo přijmout dědictví výše aktiv podle § 800 [anonymizována dvě slova]. Žalovaná tedy přijala dědictví čistě a prostě (nepodmíněně od otevření dědictví), důsledkem čehož je ručení žalované za veškeré dluhy zemřelého otce. Nepřihlášení pohledávky žalobkyně ve lhůtě [anonymizováno] měsíců ode dne zveřejnění prohlášení dědice ohledně přijetí pozůstalosti a jeho formy tak nemá na existenci pohledávky žalobkyně vliv. Zamlčením závazku žalobkyně proto žalovaná ztratila právo přijmout dědictví pouze do výše aktiv.

24. Žalovaná vědomost o pohledávce popřela, nadto nepravomocné rozhodnutí o pohledávce žalobkyně nemohlo být součástí pasiv dědictví, žalovaná by v takovém případě dědictví nepřijala.

25. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání v celém rozsahu napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání, a to s ohledem na skutečnosti a důkazy, které nastaly (vznikly) po rozhodnutí soudu I. stupně.

26. V procesu vedení řízení a dokazování nebylo možné soudu I. stupně vytknout zásadní pochybení, odvolací soud se však současně přezkumu správnosti skutkových a právních závěrů soudu I. stupně nevěnoval, a to v důsledku úmrtí původního žalovaného a výsledku dědického řízení ve [země].

27. Soud I. stupně v této věci správně dovodil pravomoc českých soudů, správně dovodil užití českého práva při hodnocení hmotněprávního základu žalobou uplatněného nároku, kterým byla smluvní odměna za činnost vykonanou ve prospěch rodiny žalované.

28. Pokud se týká postavení nové žalované, coby právní nástupkyně původního žalovaného, a hodnocení otázky její pasivní věcné legitimace ve vztahu k uplatněnému nároku, bylo pak nutno přihlédnout k výsledkům francouzského dědického řízení, a to v rámci úpravy podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne [datum] o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále jen„ dědické nařízení“).

29. Za účelem zjištění rozhodných skutečností, stejně jako obsahu cizího práva (s přihlédnutím k závěrům v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], podle kterého má justiční orgán zjišťovat obsah cizího práva jakýmkoliv dostupným, spolehlivým způsobem, tedy může si opatřit znalost cizího práva sám z jemu dostupných a dostatečně spolehlivých pramenů, může požadovat součinnost účastníků, může vyžádat vyjádření a posudky, apod.), bylo doplněno dokazování postupem podle § 213 odst. 4 o.s.ř.

30. V jeho rámci odvolací soud čerpal zjištění především z notářského zápisu ze dne [datum] vyhotoveného v notářské kanceláři [příjmení] [jméno] [příjmení] v [příjmení] [jméno] de [anonymizována dvě slova]), z něhož vyplývá, že původní soupis aktiv a pasív dědictví byl vyhotoven [datum], soudem byl potvrzen dne [datum] a dne [datum] byl oznámen v oficiálním věstníku občanskoprávních a obchodních oznámení. Od tohoto dne nebyla ze strany věřitelů vznesená námitka, jedinou žádostí se vztahem k této věci bylo dožádání zdejšího soudu ze dne [datum], proto od [datum] byla žalované převedena částka [částka].

31. Aktuální znění francouzského občanského zákoníku ([anonymizována dvě slova]) je veřejně dostupné na stránkách evropského soudního atlasu, český překlad rozhodujících ustanovení § 788, § 792 a § 800 je rovněž získatelný z veřejně dostupných zdrojů, ostatně v tomto směru obsah francouzské úpravy odpovídá též ustanovením § [číslo], § [číslo] § 1712 o.z.

32. Znění a výklad francouzské právní úpravy byl pak ze strany žalované doložen odborným vyjádřením Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], která je rovněž advokátkou zapsanou u advokátní komory francouzské republiky pod evidenčním [číslo].

33. Odvolací soud provedl rovněž důkazy k návrhu žalobkyně k tvrzením o vědomosti žalované o existenci pohledávky. Jednalo se o e-mail z [anonymizováno] JUDr. [ulice] od Mgr. [jméno] [příjmení] na adresu [email] ze dne [datum] [údaj o čase] hod., jehož přílohou měl být francouzský překlad rozsudku soudu I. stupně a rovněž průvodní dopis ze dne [datum] ještě adresovaný původnímu žalovanému, jakož i e-mailové shrnutí v důsledku tohoto postupu jinou francouzskou advokátkou [jméno] [příjmení] ve vztahu k výkladu ustanovení § 800 [anonymizována dvě slova].

34. Pokud se týká skutkového a právního hodnocení otázek souvisejících se smlouvou ze dne [datum], všechny právně významné skutečnosti z pohledu činnosti žalobkyně, podmínek vzniku práva na odměnu, vázanosti žalovaného smlouvou atd. se dostaly do pozadí okamžikem, kdy původně žalovaný zemřel a podstatnou se stala otázka rozsahu přechodu případných dluhů zůstavitele, zejména pak zažalované pohledávky, na žalovanou jako jedinou dědičku.

35. Ke změně rozsudku soudu I. stupně a zamítnutí žaloby posléze vedla pouze skutečnost, že v dědickém řízení ve [země] současná žalovaná nabyla v rámci uplatněné výhrady pouze čistý výnos dědictví, ve kterém ve svou povahou prekluzivní [anonymizováno] měsíční lhůtě podle § 792 [anonymizována dvě slova] nebyla pohledávka ze strany žalobkyně v tomto dědickém řízení uplatněna.

36. Odvolací soud současně neměl za splněné podmínky se blíže zabývat námitkami, které byly v poslední fázi řízení uplatněny ze strany žalující a podložené právními závěry vycházejícími z aplikace ust. § 800 [anonymizována dvě slova]. Jejich prostřednictvím vlastně žalobkyně zpochybnila celé francouzské dědické řízení a jeho výsledek na základě tvrzení o tom, že žalovaná při vyhotovení soupisu aktiv a pasiv dědictví v [anonymizováno] [rok] měla postupovat ve zlé víře a vědomě zatajit existující pohledávku.

37. Možnost ingerence českého soudního řízení do cizozemského dědického rozhodnutí, potažmo dědického řízení, sice v minulosti Nejvyšší soud připustil v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], které takovou možnost přiznalo jinému dědickému řízení, oproti řízení dědickému ve [příjmení] republice Německo, ve kterém se dědici domáhali neplatnosti, resp. chtěli zabránit účinkům závěti nezpůsobilého zůstavitele. V té době však ještě žádné pozitivní ustanovení nezabraňovalo koliznímu dědickému řízení posuzovat okolnosti dědické posloupnosti odlišným způsobem, pokud se tak dělo na základě skutečností jiných, než které měl k dispozici původní soud, který o dědictví rozhodl.

38. V této věci však již dědické řízení proběhlo a je hodnoceno za účinnosti Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU [číslo] které v čl. 41 vylučuje přezkum ve věci samé, pokud se týká dědického rozhodnutí, neboť rozhodnutí vydané v členském státě nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.

39. Podle preambule tohoto nařízení se sice počítá i s případy, při kterých by mohlo dědické rozhodnutí zpochybněno v mateřském státě, ve kterém jako místně příslušném bylo vydáno, což je v tomto případě nepochybně Francouzská republika, kde zůstavitel žil v době své smrti a měl zde i svůj majetek. V této věci lze uvažovat o napadení notářského rozhodnutí ze [datum], ovšem u místně příslušného soudu, kterým by opět musel být soud ve [země]. Z přednesů žalobkyně se nepodává, že by tento notářský zápis jako veřejná listina byl tímto způsobem nějak napaden, stejně tak z její strany není popřeno marné uplynutí lhůty [anonymizováno] měsíců pro přihlášení pohledávky do dědického řízení po zemřelém původním žalovaném po učiněné výhradě soupisu.

40. Výsledek tohoto řízení je tak zásadně ovlivněn dvěma shora uvedenými kroky, které nebyly ze strany žalobkyně učiněny. Na základě obsahu francouzského dědického práva a odborných vyjádření byl proto odvolací soud nucen konstatovat zánik pohledávky žalobkyně v důsledku účinků ust. § 792 [anonymizována dvě slova]. Navíc pohledávka byla i proti stávající žalované uplatňována pouze jako sporná a mimo rámec dědického řízení nebyl zdejší český soud mimo režim čl. 41 dědického Nařízení pravomocný se zabývat dalšími okolnostmi a přezkoumávat francouzské rozhodnutí ve věci samé z pohledu ust. § 800 [anonymizována dvě slova]. To bez ohledu na žalovanou dodatečně doplněné odborné vyjádření, podle kterého, při odkazu na judikaturu francouzských soudů, by nepravomocně přiznaná pohledávka do soupisu z pohledu důsledků § 800 [anonymizována dvě slova] stejně nemohla být pojata.

41. S ohledem na výsledek francouzského dědického řízení, který jako důsledek mj. představuje zánik pohledávky žalobkyně podle § 792 [anonymizována dvě slova], proto odvolací soud dospěl k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované jako jedině dědičky původního žalovaného.

42. Z těchto důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. změněn a žaloba zamítnuta postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

43. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a věcně úspěšné žalované byla přiznána jejich náhrada za právní zastoupení advokátem a zaplacený soudní poplatek za odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Z tarifní hodnoty (§ 8 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“) [částka] činila sazba mimosmluvní odměny (§ 7 AT) [částka].

44. V řízení před soudem I. stupně se jednalo o odměnu za 9 úkonů právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ AT), vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ve věci z [datum], [číslo] a [datum] (§ 11 odst., 1 písm. d/ AT), účast při jednání u soudu I. stupně ve dnech [datum], [datum] (s hodnotou [anonymizováno] úkonů za délku jednání přesahující [anonymizováno] hodiny) a [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT).

45. V odvolacím řízení se jednalo o 5 úkonů právní služby ohodnocených sazbou mimosmluvní odměny v celé výši, a to podání odvolání, doplnění odvolání z [datum] a [datum], vyjádření se ve věci k výkladu francouzského práva z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/) a účast při jednání u odvolacího soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT), dále o [anonymizováno] úkony právní služby, za něž náleží odměna ve výši jedné poloviny, a to účast při jednáních u odvolacího soudu ve dnech [datum], [datum], při kterých se nejednalo a při vyhlášení rozhodnutí dne [datum] (§ 11 odst. 2, 3 AT).

46. Odměna za 15,5 úkonu právní služby po [částka] tak dosáhla výše [částka]. K této částce byla připočtena paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT, za 17 úkonů právní služby po [částka] se jednalo o částku [číslo]. K částce [částka] byla připočtena 21% DPH podle § 137 odst., 3 o.s.ř. a § 14a AT ve výši [částka]. K odměně za právní zastoupení ve výši [částka] pak bylo nutné připočíst ještě hodnotu zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] Celkem tak náklady řízení žalované dosáhly výše [částka].

47. O místu a lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.