Rozhodnutí 12 CO 337/2022-250

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, ve výroku II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované a ve výroku III. uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované.

2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce se podanou žalobou domáhal určení vlastnického práva k části pozemku vedeného pod [parcelní číslo], obec Praha, k. ú. [část obce], č. [list vlastnictví], o výměře 27 m2.

3. Žalovaný namítl, že žaloba je neurčitá. Též si není vědom toho, že by ohledně předmětného pozemku byl evidován v katastru nemovitostí chybný stav a dále namítl vydržení vlastnického práva.

4. [ulice] účastník na straně žalované uvedl, že daný nárok neuznává, jelikož pozemek je již dozajista vydržen, neboť je vlastněn žalovaným déle než 10 let.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování žalobu zamítl (výroku I. rozsudku).

6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně ust. [ustanovení pr. předpisu]“) tak, že přiznal žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované plnou náhradu nákladů řízení, jelikož byli v řízení zcela úspěšní.

7. Výše náhrady nákladů řízení přiznanou žalované stanovil částkou [částka] jako náhrady nákladů podle ust. [ustanovení pr. předpisu] za 6 úkonů (vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] jako 2 úkony) v souladu s ust. [ustanovení pr. předpisu], celkem tedy [částka].

8. V souvislosti s tím uvedl, že účelné zastoupení žalovaného advokátem s ohledem na to, že žaloba na určení vlastnictví k nemovité věci je žalobou, kterou je dozajista žalovaný schopen vyřešit skrze své vlastní zaměstnance, neboť se nejedná o věc, která by překračovala běžnou činnost, kterou musí žalovaný v rámci své činnosti řešit, případně o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou apod. a odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum]). Soud I. stupně uzavřel, že byť se v dané věci jednalo o skutkově složitější spor, stran právního hodnocení tomu tak nebylo a nebylo tak nutné ve smyslu výše uvedeného právní zastoupení (výrok II.).

9. Stejně tak určil výši náhrady nákladů řízení přiznanou vedlejšímu účastníku na straně žalované v částce [částka] (výrok III.).

10. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce, v němž uvedl, že„ podává proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v zákonné lhůtě v souladu s § 201 a násl. o. s. ř. odvolání, které v souladu s § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. odůvodňuje tím, že soud nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalobce toto blanketní odvolání odůvodní ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení soudu prvního stupně“.

11. Z obsahu spisu vyplývá, že soud I. stupně žalobce usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k doplnění předmětného odvolání. V něm ve výroku uvedl, že v odvolání musí uvést odvolací důvod, a to tím způsobem, že označí, v čem je spatřována konkrétní nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a uvede, v jakém rozsahu (který výrok) je odvoláním napadán. Zároveň musí uvést odvolací návrh rozhodnutí soudu II. stupně. Současně ho poučil, že nebude-li podání ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, odvolací soud může odvolání odmítnout. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce na výzvu doposud nijak nereagoval.

12. Odvolací soud tak dovodil, že odvolání žalobce nelze projednat.

13. Podle ust. § 205 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, má být v odvolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ust. § 43 odst. 2 věta prvá a třetí o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. O těchto následcích musí být účastník poučen. To platí i pro řízení u odvolacího soudu (ust. § 211 o. s. ř.).

14. V projednávané věci odvolání žalobce nemá zákonem stanovené náležitosti (ust. § 205 a § 42 odst. 1 o. s. ř.), neboť z něj není zřejmé (a nelze se k tomu dobrat ani použitím jakéhokoli výkladového pravidla), v čem odvolatel konkrétně spatřuje odvolací důvod, tedy vady uvedené v § 205 o. s. ř.

15. Na výzvu soudu I. stupně přes řádné a návodné poučení ve stanovené lhůtě žalobce nereagoval.

16. Odvolání tak postrádá takové údaje, které jsou nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na podkladě čeho má odvolací soud jednat a rozhodnout.

17. Přitom je nutné, aby žalobce v odvolání vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými je vymezen předmět řízení po skutkové stránce (viz ustálená judikatura, např. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikované v časopise Soudní judikatura pod č. SJ [číslo], nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikované v časopise Soudní judikatura pod č. SJ [číslo]).

18. Výše uvedené nedostatky odvolání způsobují, že jej nelze věcně projednat. Jsou tedy splněny podmínky pro postup podle ust. § 43 odst. 2 věta prvá ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. a proto odvolací soud odvolání žalobce odmítl (výrok I.).

19. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání do výroku II. o nákladech řízení také žalovaný, které odůvodnil tak, že byť byl žalovaný v řízení zcela úspěšný, soud mu nepřiznal náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení, ale pouze náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Vytýkal soudu prvého stupně, že na jednu stranu cituje judikaturu, podle níž je v případech obtížnější problematiky zastoupení advokátem účelné, přičemž přiznává, že v nadepsané věci se jednalo o skutkově složitější spor, na druhou stranu však uvádí, že pro skutkově složitější spor není právní zastoupení nutné. S takovým závěrem žalovaný nesouhlasil a považuje ho za vnitřně rozporný.

20. Přitom právě prokázání skutkových okolností, které povedou k úspěchu ve věci, je hlavní činností právního zástupce v soudním řízení. Je to účastník řízení, kterého stíhá břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a bez jejich unesení je vyloučeno, aby v řízení uspěl. Naopak samotné právní posouzení toho, co v řízení vyšlo najevo a co bylo prokázáno, je pak již věcí soudu.

21. Při rozhodování o nákladech řízení tedy„ je vždy třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu“. Žalovaný má za to, že v předmětné věci se jedná právě o případ, kdy je řešena problematika velmi specializovaná a rovněž vyznačující se zvýšeným stupněm obtížnosti, dokladem čehož je ostatně samotná délka soudního řízení (v konečném důsledku 4 roky na prvním stupni). Žalovaný za to, že by bylo naopak neúčelné, kdyby bylo zastoupení v obdobných specializovaných sporech předáváno zaměstnancům žalovaného, kteří žalovaného v takových sporech běžně nezastupují.

22. Odkázal i na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle něhož„ nelze generálně (a to ani s odkazem na judikaturu správních soudů) vylučovat možnost zastoupení veřejnoprávních subjektů (státních orgánů, orgánů samosprávy) právním zástupcem (advokátem); to platí především za situace, kdy věcná působnost resortu není meritu věci identická či blízká“ a též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

23. Pokud jde o presumovaný administrativní aparát žalovaného, žalovaný plní v souladu s právními předpisy značné množství úkolů v samostatné působnosti a mimo jiné disponuje se značným majetkem, včetně majetku nemovitého, kdy péče o něj vyžaduje i značné personální nasazení jejích zaměstnanců. Zastupování v letitých soudních sporech není touto optikou agendou, na kterou by se jeho běžný aparát mohl plně soustředit a dostatečně se mu věnovat.

24. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že uloží žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před soudy obou stupňů.

25. Odvolací soud přezkoumal v mezích odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, ust. § 212a a ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal odvolání žalobkyně do výroku II. důvodným.

26. Soud I. stupně žalovanému zcela správně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, nicméně nesprávně stanovil jejich výši.

27. Soud I. stupně sice správně poukázal na platnou judikaturu, podle níž za předpokladu, že nelze v konkrétní projednávané věci vzít za prokázaný opak, nelze shledat náklady vynaložené u žalovaného na zastoupení advokátem vynaloženými účelně (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2396/09, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), nicméně nesprávně ji aplikoval na tento souzený případ.

28. Ústavní soud totiž zároveň ve svých rozhodnutích týkajících se otázky zastupování advokátem orgánů státní správy, ale i právnických osob zřízených státem, upozorňoval, že při aplikaci uvedeného stanoviska je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť si lze představit, že předmětem sporu (jehož účastníkem je obec) může být i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou účastníkem řízení, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod. Jen v takových (zcela výjimečných) případech lze shledat postup orgánu státní správy, který zvolí pro své zastupování advokáta, který se na danou problematiku např. specializuje, za adekvátní. Nicméně i v těchto případech je třeba při rozhodování o povinnosti k úhradě nákladů specifické okolnosti případu řádně odůvodnit (nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Obdobné závěry pak vztáhl i na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi, hospodaří s veřejnými prostředky apod., jako je Česká televize, fakultní nemocnice nebo statutární města.

29. Oba soudy tak současně připouštějí, že výjimečně může být v konkrétní věci toto zastoupení a náklady na ně vynaložené považovány za účelné (a příkladmo uvádějí, o jaké situace se může jednat). Stanoví pouze podmínku, že soud musí svůj závěr o účelnosti takto vynaložených nákladů na advokáta řádně odůvodnit (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3855/14 ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), nebo nález sp. zn. [ústavní nález]).

30. I podle ustálené judikatury Ústavního soudu má každá (fyzická i právnická) osoba podle čl. 37 odst. 2 a 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, právo na právní pomoc před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, a je tak garantována rovnost všech účastníků před zákonem (např. nález Ústavního soudu nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález], nebo ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Ústavně garantované právo na právní pomoc zahrnuje právo účastníka zvolit si, zda se nechá či nenechá zastoupit a případně též kým. Právní zastoupení je ponecháno zcela na vůli účastníka bez ohledu na to, zda by toho byl jinak schopen sám. Důvody tohoto kroku nelze spatřovat jen v nedostatku příslušného právního vzdělání, ale např. i ve vyšší míře objektivity zástupce, jeho konkrétní specializaci na daný problém apod. Účastník si musí být vědom toho, že v případě neúspěchu ponese náklady řízení, případně i náklady právního zastoupení protistrany. Naopak mu příslušné procesní předpisy zaručují, že jeho náklady řízení budou v případě úspěchu nahrazeny.

31. V každém jednotlivém konkrétním případě, kdy účastníkem je územní samosprávná jednotka, je třeba podle konkrétních okolností tohoto případu zvažovat, zda příslušná územní samosprávná jednotka je schopna se v daném sporu účinně bránit za pomoci svých právníků, či zda jde o spor specifický, v němž k efektivní obraně a k úspěšnému výsledku sporu je třeba, aby byla zastupována advokátem (srov. např. i odvolatelem uváděné usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

32. Odvolací soud v této věci dospěl k závěru, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zejména se zřetelem ke skutkové složitosti projednávané věci (zkoumání listin od roku 1953 do současnosti), hranic pozemku i složitého hmotně i procesněprávního hodnocení věci, jakož i délce řízení, která přesáhla tři roky v jednom stupni, se tato věc svou náročností vymyká problematice běžných sporů o určení vlastnictví. Ostatně i soud I. stupně uvedl, že se„ jednalo o skutkově složitější spor“ (viz bod 17. napadeného rozhodnutí). Po žalované tak nelze (i vzhledem k šíři její zákonem dané činnosti) požadovat, aby byla nucena být odkázána pouze na svoje zaměstnance vyřizující běžnou agendu. Zaměstnanci žalovaného (i s přihlédnutím k množství spravovaného nemovitého majetku) se nemohou plně soustředit a dostatečně se věnovat každé jednotlivé kauze tak, jako specializovaná advokátní kancelář. Za této situace má odvolací soud zastoupení žalovaného advokátem za odůvodněné a náklady na toto zastoupení za účelně vynaložené.

33. Soud I. stupně měl tak přiznat žalovanému náklady právního zastoupení za 8 úkonů právní služby, každý v částce [částka] (vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] jako 2 úkony) podle § 6 odst. 1 ve spojení s ust. § 7, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších právních předpisů (dále též jen„ advokátní tarif“). Dále jsou náklady řízení představovány částkou [částka] za 8 náhrad hotových výdajů po [částka] z výše uvedených úkonů právní služby podle ust. § 13 advokátního tarifu, celkem tedy [částka]. Právnímu zástupci žalovaného pak náleží i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] v souladu s ust. § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy [částka]. Celkové náklady ve výši [částka] pak byly přiznány na zákonné místo plnění podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a ve lhůtě k plnění podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

34. Proto ve výroku II. o nákladech řízení odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jejich výši, jinak tento výrok jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil – výrok I.

35. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 3 o. s. ř., když odvolání žalobce bylo odmítnuto, a žalobkyni vznikly náklady na právní zastoupení, přičemž odměna advokáta při tarifní hodnotě podle ust. § 9 odst. 4 ve spojení s ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu je [částka] za sepis odvolání směřující proti rozhodnutí soudu, které nebylo rozhodnutím "ve věci samé", takže advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny podle ust. § 11 odst. odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2000, pod [číslo] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], 94 ICm 2074 [číslo], ICdo [číslo]) a dále náhrady hotových výdajů za úkon ve výši [částka] podle ust. § 13 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. celkem náklady právního zastoupení [částka].

36. Odvolací soud proto žalované náklady v této výši přiznal na zákonné platební místo podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a ve lhůtě k plnění podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. - výrok II.

37. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem navzájem rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 3 o. s. ř., když vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení nevznikly - výrok III.