o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud I. stupně v záhlaví uvedeným rozhodnutím ve výroku I. zrušil společné jmění manželů žalobkyně [jméno] [příjmení], narozené [datum], a žalovaného [příjmení] [jméno], narozeného [datum], s účinností ke dni nabytí právní moci tohoto rozsudku a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zrušení společného jmění manželů s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne [datum] manželství. Manželé nemají ve společném jmění vyjma běžného vybavení domácnosti na adrese trvalého bydliště. Žalobkyně pracuje jako OSVČ v oblasti turistický průvodce a činnosti cestovní agentury. Od počátku roku 2020 měla žalobkyně malé příjmy, poté od začátku května roku 2020 již žádné, avšak má pracovní závazky, které musí dodržet. Žalobkyně je výhradní majitelkou společnosti [právnická osoba], [IČO], která je momentálně v obrovské ztrátě, jež může být s ohledem na pandemii výrazně vyšší. Peníze na účtu společnosti jsou zálohy klientů, které jsou v případě nerealizování zájezdu vráceny. Ztrátu činí zaplacené zálohy na letenkách a ubytování doposud nevrácené na účet. Společnost byla založena díky vnosu rodičů žalobkyně v částce [částka]. Sídlo společnosti je v domě obou rodičů žalobkyně s jejich souhlasem. Trvání společného jmění je vysokým rizikem pro rodinu. Žalovaný odmítá dohodu o zrušení společného jmění bez udání důvodu uzavřít, proto žalobkyně požaduje zrušení společného jmění manželů za trvání manželství z důvodu podnikání žalobkyně.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalovaný pro žalobkyni pracuje již od roku 2004 před založením společnosti žalobkyně do současnosti. Není pravdou, že by společnost byla založena z prostředků daru rodičů žalobkyně. Žalovaný se na chodu společnosti podílel rovným dílem. Za trvání manželství žalobkyně díky chodu společnosti nabývala značný majetek, na němž se žalovaný podílel svou spoluprací rovným dílem. Žalovanému tak náleží ideální podíl na veškerém jejím majetku, kterého za trvání manželství nabyla žalobkyně. Během trvání společného jmění manželů došlo ze společných prostředků k celkové rekonstrukci společného bydlení a tím i k zásadnímu navýšení tržní hodnoty nemovitosti. Ze strany žalobkyně došlo v poslední době ke koupi několika dalších nemovitostí, které byly uhrazeny ze společných prostředků a je nutné je zahrnout do společného jmění manželů rovněž.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Úřadem městské části [obec a číslo]. Žalobkyně je podnikatelkou podnikající na základě živnostenského listu s předmětem podnikání průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu, s datem vzniku živnostenského oprávnění k [datum], na dobu neurčitou. Žalobkyně dále podniká jako fyzická osoba – podnikatelka s předmětem podnikání – výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, průvodcovská činnost, realitní kancelář, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu ode dne [datum]. Dne [datum] byl žalobkyni udělen souhlas vlastního nemovitosti s umístněním sídla [právnická osoba] s.r.o. do nemovitosti – domu na adrese [adresa] [právnická osoba] vznikla dne [datum] a jejím jediným jednatelem a společníkem je žalobkyně. Za rok 2019 měla společnost výnosy z cestovního ruchu v částce [částka], a náklady ve výši [částka]. Za rok 2020 pak výnosy z cestovního ruchu v částce [částka] a náklady ve výši [částka], jednoho zaměstnance, uplatnila daňovou ztrátu za zdaňovací období 2018 a 2019 a společnosti byla půjčena bezúročně částka [částka] [ulice] výsledek hospodaření společnosti byl - [částka], provozní výsledek hospodaření za účetní období byl v částce – [částka] a čistý obraz za účetní období byl v částce [částka]. Společnost měla k [datum] brutto aktiva [částka], z čehož [částka] představovala aktiva oběžná. Pasiva společnosti byly v částce [částka], s vlastním kapitálem v částce [částka], kdy zbytek představovaly pouze závazky společnosti v částce [částka]. Žalovaný podniká jako fyzická osoba – podnikatel s předmětem podnikání – výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, provozování cestovní agentury.

5. Soud I. stupně poté uzavřel, že ke zrušení společného jmění manželů může soud podle ust. § 724 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), přistoupit pouze na návrh a jsou-li ke zrušení dány závažné důvody.

6. V řízení bylo prokázáno, že v daném případě jsou dány důvody pro zrušení společného jmění manželů za trvání manželství. Z podání účastníků vyplývá, že účastníci mají ve společném jmění manželů minimálně základní vybavení domácnosti. Oba účastníci podnikají na základě živnostenských oprávnění. Dále žalobkyně je jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba], přičemž z provedeného dokazování účetními závěrkami za roky 2019 a 2020 vyplynulo, že společnost je prokazatelně ve ztrátě. Současně nelze opomenout ani objektivní skutečnost, že podnikání v oblasti turismu se nachází z důvodu pandemie v krizi a není jisté, kdy a zda tato krize skončí. Jsou tak zde veškeré důvody pro to, aby společné jmění manželů bylo zrušeno (ust. § 724 odst. 2 o. z.) a proto soud I. stupně návrhu žalobkyně zcela vyhověl.

7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud I. stupně ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“

8. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalovaný, které odůvodnil tak, že s daným výrokem soudem I. stupně nesouhlasí, cítí se jím být poškozen, a především považuje veškerá relevantní tvrzení žalobkyně vedoucí k rozsudku soudu o zrušení společného jmění manželů za nepravdivá, záměrně vykonstruovaná a účelově vytvořená na základě nepravdivých údajů a dokumentů.

9. Účastníci vždy v uvedené společnosti pracovali se žalobkyní společně a vše projednávali dohromady, avšak tyto skutečnosti nejsou v dané věci zvláště relevantní.

10. Je sice objektivním faktem, že celý podnikatelský sektor cestovního ruchu zaznamenal značný úbytek klientů, avšak je třeba brát zřetel na konkrétní pozici [právnická osoba] v rámci cestovního ruchu a její situace a nastavení způsobu podnikání s ohledem na možná rizika. V rámci cestovního ruchu [právnická osoba] se nachází v segmentu zprostředkovatelské společnosti, tedy společnosti, která přímo nepodstupuje žádná velká rizika spojené s podnikáním v cestovním ruchu, jelikož přijímá zakázky od klientů, k jejichž uzavření vždy inkasuje finanční zálohy na pokrytí vlastní práce pro daného klienta a zároveň zálohovou platbu pro krytí objednaných služeb.

11. Navrhl napadené rozhodnutí změnit tak, že žaloba se zamítá.

12. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že tvrzení žalovaného dokazuje jen pravdivost tvrzení žalobkyně, že žalovaný nechápe princip ochrany rodiny zrušením společného jmění manželů z důvodů rizika podnikání žalobkyně jako fyzické osoby i jediné majitelky [právnická osoba] v cestovním ruchu.

13. Žalovaný pomíjí fakt, že [právnická osoba] bude mít povinnost vrátit klientům za cesty do Evropy zálohy ve výši cca [částka]. Přitom za rok 2020 byla vybrána desetina objemu vybraných záloh z předchozích let při nulové realizaci cest zámořských klientů.

14. Také nechápe princip ochrany rodiny zrušením společného jmění manželů z důvodů rizika podnikání, ve kterém žalobkyně podniká (v oboru cestovního ruchu), a to jak fyzická osoba, tak jako jediná majitelka firmy [právnická osoba]

15. Žalovaný také pomíjí fakt, kolik z dosud nevypořádaných případů objednaných v roce 2019 a 2020 ze zámoří u firmy [anonymizováno] a žalobkyně jako podnikatelky v cestovním ruchu bude v budoucnu realizováno a které budou muset být dříve nebo později se zákazníky vyrovnány se ztrátou firmy [anonymizováno] i žalobkyně.

16. Navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

17. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

18. Předně je třeba uvést, že soud I. stupně nepochybil, pokud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dne [datum], když žalovaný nepožádal o odročení jednání a byly tak splněny podmínky ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. (viz bod 5. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

19. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

20. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

21. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 7. - 10.) pak z důvodu hospodárnosti lze odkázat (ust. § 6 o. s. ř.).

22. Jak již uvedl soud I. stupně, podle ust. § 724 odst. 1 o. z. je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah a podle odstavce 2 téhož ustanovení jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby.

23. Stejně jako v jiných řízeních o vydání konstitutivního rozhodnutí, ve kterých hmotné právo upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, jsou v hraničních případech dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

24. Soud přitom může společné jmění účastníků zrušit i v jiných případech, shledá-li důvod obdobně závažný, jako jsou důvody vymezené v § 724 odst. 2 o. z. (srov. shodně [příjmení], M., [příjmení], Z., [příjmení], L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s 270).

25. Při zvážení, zda jde o„ závažný důvod“ ve smyslu ust. § 724 odst. 1 o. z., jde o posouzení, zda žalujícím manželem tvrzené důvody jsou objektivně způsobilé přivodit dostatečně závažnou újmu na právech manželů, případně na majetku náležejícím do společného jmění; mělo-li by jít o důvody (tvrzená rizika hrozící majetkovým hodnotám v SJM) objektivně nezpůsobilé přivodit závažnou újmu, nýbrž jen újmu zanedbatelnou, pak není důvod pro autoritativní rozhodnutí soudu a s ním spojený zásah do práv druhého manžela; řešení je tak v souladu se zásadami soukromého práva ponecháno na uvážení manželů.

26. Výklad ust. § 724 odst. 1 o. z. totiž musí především respektovat účel právní normy, jímž je ochrana společného jmění manželů před důsledky jednání některého z manželů (viz Králík, M. in [obec], J., Výtisk, M., [příjmení], V. a kol., Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 757).

27. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaného je především nutné uvést, že žádné podnikání není bezrizikové. Od roku 2020 došlo k výraznému snížení příjmů společnosti žalobkyně, a naopak k výraznému zvýšení závazků. Propad v tomto segmentu podnikání je celosvětový a nikoli krátkodobý v důsledku různých dlouhodobých restriktivních pandemických opatření mnoha států a v nejbližší době nelze očekávat výraznější zlepšení.

28. Skutečnost, že [právnická osoba] byla poskytnuta půjčka velkého rozsahu právě žalobkyní, svědčí o tom, že riziko hrozící majetkovým hodnotám v SJM účastníků je velmi reálné a tyto majetkové hodnoty je třeba ochránit v zájmu obou účastníků, tedy i žalovaného.

29. Každý z účastníků sice tvrdil jiný rozsah společného jmění účastníků, ale oba se shodli na tom, že společné jmění účastníků existuje a trvá, což je jediná právně relevantní skutečnost v tomto řízení.

30. Naopak je právně irelevantní, jaký je rozsah společného jmění účastníků a jak se kdo z manželů zasloužil o jeho nabytí. Tyto otázky nejsou podstatné pro rozhodnutí v této věci, ale mohou být zkoumány (a být právně relevantní) až v jiném řízení, v řízení o vypořádání SJM podle ust. § 765 odst. 2 o. z. při aplikaci pravidel podle ust. § 742 o. z.

31. Proto soud I. stupně správně shledal za nadbytečné provádět žalovaným navrhované důkazy výpisy z bankovních účtů žalobkyně a žalovaného za celou dobu společného jmění manželů, výpisy bankovních účtu společnosti, účetní dokumentací a účetními závěrkami společnosti, znaleckým posudkem na zvýšení hodnoty nemovitosti na adrese trvalého pobytu, výpisy z katastru nemovitostí dalších vlastněných nemovitostí žalobkyní a seznamem vybavení společné domácnosti manželů.

32. Stejně tak odvolací soud shledal nadbytečným doplnit dokazování o žalovaným navržené blíže nespecifikované výpisy z bankovních účtů [právnická osoba], jakož i email z [datum] a fakturu právní zástupkyně společnosti (s předmětem řízení nesouvisejícím), storno zakázky na služby cestovního ruchu a potvrzení o zisku částky cca [částka] ze storno zakázky z důvodu pandemie, jakož i žalobkyní navržená dohoda ze dne [datum], dle kterého nemusela [právnická osoba] vrátit celou částku, kterou byla povinna vrátit za zrušený zájezd, ale částku sníženou o [částka] odpovídajících skutečným výdajům.

33. Tyto důkazy navíc mohl žalovaný navrhnout kdykoli před rozhodnutím soudu I. stupně. Jedná se tak též u žalovaného o nepřípustné důkazy podle ust. § 205a odst. 1 o. s. ř.

34. Odvolací soud se tak ztotožnil s právním názorem soudu I. stupně, že jsou splněny podmínky ust. § 724 odst. 1 a 2 o. z. a je zde dán závažný důvod pro zrušení společného jmění účastníků, jelikož žalobkyně podniká a je jediným společníkem právnické osoby a toto její podniká v oboru turismu reálně ohrožuje majetkové hodnoty nabyté v SJM účastníků.

35. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, včetně výroku o nákladech řízení, podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náklady na právní zastoupení – odměnu advokáta ve výši [částka] (2 úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání a účast na ústním jednání dne [datum] podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7, ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 2 x [částka] (ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky), celkem částku [částka].

37. Tyto náklady uložil pak žalovanému zaplatit na zákonné platební místo podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.