o odvolání žalobce do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 104/2021-60

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím a ve výroku II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce domáhal po žalované zaplacení v bodě 1. uvedené částky s odůvodněním, že představuje škodu, která mu měla být způsobena v souvislosti s jednáním insolvenčního správce JUDr. [jméno] [příjmení], v konkurzním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Insolvenční správce podal k Městskému soudu v Praze dne [datum] konečnou zprávu, ze které vyplynulo, že z peněžních pohledávek úpadce činil výnos pouze částku ve výši [částka], přestože hodnota pohledávky vůči bývalému společníkovi [jméno] [příjmení] činila částku [částka], vůči obchodní společnosti [právnická osoba] činila hodnota pohledávky částku [částka], vůči [právnická osoba] Diving for fun spol. s.r.o. částku [částka], tedy celkem [částka]. Insolvenční správce soudně přiznané pohledávky v celkové výši [částka] vůči dlužníkům řádně nevymáhal a tyto pohledávky prodal pod cenou pouze za částku [částka]. Poté dne [datum] insolvenční správce navrhl účelově Městskému soudu v Praze zrušení konkurzu pro nedostatek majetku dlužníka. Na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl konkurz vedený zrušen z důvodu, že majetek dlužníka byl zcela nedostačující pro uspokojení věřitelů. Tímto postupem insolvenčního správce, za kterou nese z hlediska dohledací činnosti přímou odpovědnost insolvenční soud, byla vědomě poškozena obchodní společnost [právnická osoba], která tak přišla o svá aktiva, neboť tato byla pod cenou prodána a zůstaly jí pouze závazky, přičemž se dostala do záporných čísel. Z tohoto důvodu žalobce jako jednatel této společnosti podal na insolvenčního správce trestní oznámení, věc však byla Policií ČR odložena. V důsledku pochybení insolvenčního soudu, který řádně nekontroloval činnost insolvenčního správce a zanedbal tak dohledací činnost, vznikla žalobci škoda, která je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem insolvenčního soudu.

3. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve výši [částka] z titulu nesprávného úředního postupu, resp. nezákonného rozhodnutí v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], potažmo v kompenzačním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 236/2015. Žalovaná dospěla k závěru, že jeho nárok je zjevně nedůvodný, když neshledala žádný odpovědnostní titul. V uvedeném kompenzačním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ani nezákonnému rozhodnutí nedošlo. Žalobce ani blíže nespecifikoval nesprávný úřední postup a neoznačil konkrétní nezákonná rozhodnutí. Žalobce v podstatě není spokojen s tím, že jeho žalobě ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 236/2015, jakožto kompenzačním řízení, nebylo vyhověno.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody spočívající v nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve výši [částka] u žalované dne [datum]. Žalovaná po projednání žádosti žalobce neshledala jeho nárok opodstatněný.

5. Původně žalobce podal proti žalované k soudu I. stupně dne [datum] žalobu a řízení bylo vedeno pod sp. zn. 17 C 236/2015 Touto žalobou se domáhal totožného nároku, tedy náhrady škody ve výši [částka] v souvislosti s nesprávným úředním postupem insolvenčního soudu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] spočívající v nedostatečném dohledu soudu nad činností správce konkurzní podstaty proti stejné žalované - České republice - Ministerstvo spravedlnosti. Žaloba obsahovala stejná skutková tvrzení jako žaloba v této věci a i výše žádaného plnění byla totožná. Rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 236/2015-65, byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum] napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil z důvodu procesních pochybení, neboť na místo žalobce – fyzické osoby tedy mělo být rozhodováno ve sporu mezi společností [právnická osoba] a žalovanou [příjmení] republikou - Ministerstvem spravedlnosti. V uvedené věci proto soud I. stupně s odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu opětovně rozhodl rozsudkem ze dne [datum], kdy na straně žalobkyně již vystupovala společnost [právnická osoba], [IČO], tak, že žalobu na zaplacení částky [částka] zamítl.

6. Soud I. stupně poté uzavřel, že již ze samotných žalobních tvrzení a v souvislosti s provedeným dokazováním je zřejmé, že žaloba nemůže být úspěšná. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím podle ust. § 1 odst. 1, § 2 a 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci, avšak podle ust. § 26 za předpokladu existence tří podmínek: 1. nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být naplněny kumulativně.

7. Ze žalobních tvrzení je očividné, že není dána podmínka vzniku škody. Pokud žalobce nárokuje v dané věci náhradu škody, která mu měla být způsobena nesprávným postupem insolvenčního správce, spočívající v tom, že pohledávky proti v žalobě uvedeným dlužníkům této společnosti, měly být zpeněženy pod cenou, je zřejmé, že případná škoda, mohla vzniknout toliko společnosti [právnická osoba], nikoliv žalobci jako fyzické osobě. Škodou se přitom ve smyslu ustanovení § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, rozumí skutečná škoda, či ušlý zisk. V obou případech se tak jedná o zásah do majetkové sféry poškozeného. Žalobci tedy jako fyzické osobě v souvislosti s vedeným insolvenčním řízením, jež se týkalo společnosti [právnická osoba], žádná škoda ani vzniknout nemohla, neboť žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup insolvenčního správce (aniž by soud hodnotil, zda k němu došlo či nikoli) v rámci insolvenčního řízení se nijak nemohl dotknout majetkových poměrů žalobce jakožto fyzické osoby. Žalobce proto nemůže být osobou poškozenou. Pro nenaplnění tohoto zákonného odpovědnostního předpokladu v podobě vzniku škody, nemůže být nárok žalobce již důvodný a soud I. stupně proto žalobu zamítl.

8. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“

9. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce, které odůvodnil tak, že

soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Dne [datum] doručil insolvenční správce JUDr. [jméno] [příjmení], který byl jmenován Městským soudem v Praze, tomuto soudu konečnou zprávu podle ust. § 302 insolvenčního zákona, ze které vyplynulo, že ze zpeněžení pohledávek činil výnos pouze částku ve výši [částka]. Následně dne [datum] výše uvedený insolvenční správce navrhl účelově Městskému soudu v Praze zrušení konkurzu pro nedostatek majetku dlužníka. Na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012, č. j. MSPH 89 INS 6189/2009-B-30, byl konkurz pod zrušen, protože majetek dlužníka byl zcela nedostačující pro uspokojení věřitelů. Tímto postupem výše uvedeného insolvenčního správce, za který nese z hlediska dohlédací činnosti přímou odpovědnost insolvenční soud, byla vědomě poškozena obchodní společnost [právnická osoba], která tak přišla o svá aktiva, neboť byla takto pod cenou prodána a zůstaly ji pouze závazky a tak se dostala do záporných čísel.

10. Stát v rámci insolvenčního řízení nese odpovědnost za nesprávný úřední postup insolvenčního soudu, který činnost jmenovaného insolvenčního správce JUDr. [jméno]

Čížovského řádně nekontroloval, čímž došlo ze strany insolvenčního soudu k zanedbání dohlédací činnosti nad insolvenčním správcem a následnému vzniku škody ve výši [částka] s příslušenstvím.

11. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vyhověl odvolání v plném rozsahu a byla žalobci přiznána náhrada škody v částce [částka] s příslušenstvím.

12. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

14. Odvolací soud postupoval podle ust. § 115a ve spojení s ust. § 211 o. s. ř., jelikož žalobce i žalovaná souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

15. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení. Přitom proti zjištěnému skutkovému stavu v podstatě nic nenamítá ani žalobce v odvolání, když brojí pouze proti právnímu posouzení soudem I. stupně.

16. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

17. Z důvodu hospodárnosti (ust. § 6 o. s. ř.) lze na jeho velmi přesvědčivé a podrobné odůvodnění odkázat (zejména bod 6. - 8. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

18. Soud I. stupně také nepochybil, pokud postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jelikož žalobce i žalovaná souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

19. K odvolacím námitkám žalobce je třeba na úvod zdůraznit, že rozhodnutí soudu I. stupně se již se všemi těmito námitkami vypořádalo a žalobce pouze opakuje žalobní tvrzení a neobsahuje tak žádnou novou skutečnost, kterou by již obsahově neuplatnil před soudem I. stupně.

20. Jak již správně uvedl soud I. stupně, ze samotných žalobních tvrzení a v souvislosti s provedeným dokazováním je zřejmé, že žaloba nemůže být úspěšná. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím, je existence těchto tří podmínek: 1. nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být naplněny kumulativně. Sám žalobce přitom tvrdí, že postupem výše uvedeného insolvenčního správce, za který nese z hlediska dohledové činnosti přímou odpovědnost insolvenční soud, byla vědomě poškozena obchodní společnost [právnická osoba], která tak přišla o svá aktiva.

21. Žalobci tedy jako fyzické osobě v souvislosti s vedeným insolvenčním řízením, jež se týkalo společnosti [právnická osoba], žádná škoda ani vzniknout nemohla, neboť žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení se nijak nemohl dotknout majetkových poměrů žalobce jakožto fyzické osoby, která nebyla účastníkem insolvenčního řízení. Žalobce dokonce ani netvrdí, že by jeho osobě vznikla škoda.

22. Žalobce také doposud nevyvodil žádné závěry ze skutečnosti, že o uplatněném totožném nároku společnosti [právnická osoba] bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 17 C 236/2015. Naopak z jeho podání vyplývá, že pravomocný rozsudek odmítá z právně irelevantních důvodů.

23. Přitom z činnosti odvolacího soudu (ust. § 121 o. s. ř.) je známa skutečnost, že společnost [právnická osoba] byla vymazána z veřejného rejstříku dne [datum] bez právního nástupce (tedy ještě před podáním této žaloby).

24. Správně soud I. stupně řešil pouze současnou žalobu žalobce a nikoli žalobu ze dne [datum] [právnická osoba], která byla projednávána soudem I. stupně v řízení pod sp. zn. 17 C 236/2015, které již bylo pravomocně skončeno (rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 236/2015-65, jak správně uvádí i odvolatel).

25. Žalobce i v odvolání přitom za škodu (bez ohledu na to, že neuvádí ani v odvolání konkrétní nesprávný úřední postup, kterého se měl údajně insolvenční soud dopustit) označoval, že„ žalované peníze měly sloužit k zakoupení přístrojů za účelem leteckého měřického snímkování a zpracování leteckých snímků pro potřeby pozemkových úprav a majetkoprávních vztahů občanů k pozemkům. V roce 2010 a 2011 byly uzavřeny smlouvy k provedení výše uvedených prací ve výši [částka]. Po provedení předmětných prací a předání zadavatelům by byl čistý přínos pro firmu [právnická osoba] ve výši cca [částka]“.

26. Tedy i v odvolání tvrdí, že žaluje údajnou škodu, která dle jeho tvrzení měla vzniknout [právnická osoba] a nikoli žalobci a to z důvodu jeho obecného nesouhlasu s procesním postupem insolvenčního soudu a insolvenčního správce v insolvenčním řízení [právnická osoba]

27. Pro úplnost lze ještě uvést, že soud rozhodující v kompenzačním řízení nemůže přezkoumávat, jak měly soudy v původním řízení rozhodnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013), jelikož není jakýmsi revizním orgánem nebo dalším odvolacím stupněm a nemůže znovu hodnotit, zda soud v původním řízení měl postupovat ve věci jinak či přistupovat jiným způsobem k hodnocení jednotlivých důkazů nebo zkoumat jiné skutečnosti.

28. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku I., stejně jako ve výroku II. o nákladech řízení jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o. s. ř. – výrok I. rozsudku

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované žádné náklady řízení nevznikly – výrok II. rozsudku.