o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 60 C 154/2019-119

1 Shora označeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, podanou dne [datum], o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, pozemku par. [číslo] zastavěna plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, a pozemek parcelní [číslo] – zahrada, vše v katastrálním území Kunratice, obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (výrok I.). Dále uložil žalobci povinnost uhradit žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2 Žalobce se požadovaného určení domáhal s tvrzením, že darovací smlouvou ze dne [datum] ve formě notářského zápisu daroval žalované ideální polovinu nemovitostí. Dopisem ze dne [datum] žalobce tento dar pro nevděk obdarované odvolal. Žalovaná se k němu chovala nevděčně a v rozporu s dobrými mravy, neboť na něj verbálně i fyzicky útočila, úmyslně mu ubližovala, křivě obviňovala z trestného činu domácího násilí a ublížení na zdraví, čímž zjevně porušovala dobré mravy. Zároveň žalovanou vyzval k vrácení daru. Žalovaná odmítla dar vydat. Předložil demonstrativní výčet případů svědčících o závadovém chování žalované vůči žalobci. Dne [datum] zaslal žalobce žalované opakovaný projev vůle odvolat dar pro nevděk s uvedením důvodů a výzvou k vrácení daru, což žalovaná znovu odmítla svým dopisem ze dne [datum]. Žalobce považoval dar za platně odvolaný. U vlastnického práva došlo k navrácení ke stavu před uzavřením darovací smlouvy. Žalobce současně uvedl, že je zde dán naléhavý právní zájem na určení, že je žalobce výlučným vlastníkem těchto nemovitostí, když bez soudního výroku je ohroženo žalobcovo vlastnické právo k předmětným nemovitostem, když žalovaná popírá, že již není vlastníkem. Právní stav navíc není v souladu se stavem faktickým, kdy v katastru nemovitostí je žalovaná stále zapsána jako spoluvlastník.

3 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zcela odmítla, že by jakkoliv porušila dobré mravy, nebo že by se k žalobci chovala nevděčně. Vztahy mezi ní a žalobcem byly v pořádku až do narození syna. Poté na ni začal žalobce naléhat, aby mu syna nechala a vrátila se zpět do Ruska, odkud pochází. V souvislosti s jejím původem začal žalobce žalovanou dehonestovat, snažil se provokovat hádky. Žalovaná připustila, že mezi ní a žalobcem docházelo k častým potyčkám slovním i fyzickým, ke kterým byla opakovaně přivolána hlídka PČR, kterou se žalobce snažil přesvědčit o tom, že je žalovaná [určitým způsobem ] nemocná. Stupňující se nepohoda mezi manželi vedla žalovanou k opuštění společné domácnosti. Žalovaná dále poukázala na článek VII. notářského zápisu ze dne [datum], který podle ní obsahuje obtížně splnitelnou podmínku v souvislosti s rozvodem, proto se žalobce domáhá svých práv touto cestou. Za sporný měla i postup žalobce, který podal žalobu určovací, nikoliv žalobu na vrácení daru.

4 Žalobce popřel, že by žalovanou týral či jí jakkoliv ubližoval. Seznámil se s ní v roce 2012 v nočním erotickém klubu, kde pracovala jako prostitutka. Zalíbila se mu, uvěřil jí, že zde pracuje jen pár dní, protože neměla se synem, co jíst. Začali se scházet. Žalobce se do ní zamiloval, zaplatil za ni veškeré dluhy. Po 4 měsících se žalovaná přestěhovala k němu do rodinného domu. Žalobce jí po celou dobu společného soužití finančně zajišťoval, staral se o ni i jejího syna [jméno]. V dubnu 2015 žalovaná odcestovala do Ruska a svůj návrat podmiňovala tím, že na ni žalobce převede polovinu předmětných nemovitostí, což žalobce učinil. Stejně se žalobce zachoval i následně, kdy žalovaná požadovala peníze na koupi bytu pro syna [jméno]. Žalobce vykreslil soužití se žalovanou tak, že nebylo idylické, že občas se ze strany žalované vyskytly scény, průběžně odcházela ze společné domácnosti, avšak žalobce doufal, že vytvoří rodinu, a pro klid jí ve všem vyhověl a ustoupil. Po uzavření sňatku pak žalovaná na žalobce tlačila, že chce dítě. Po narození syna [jméno] začala žalovaná trpět záchvaty vzteku, špatnými náladami, které žalobce přikládal změně životního stylu kvůli narození syna. Vše se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy se ztenčily žalobcovy finanční zdroje.

5 Žalovaná obvinění vznesená žalobce popřela, uvedla, že je finančně soběstačná, jako prostitutka nikdy nepracovala.

6 Soud I. stupně po provedeném dokazování, v jehož rámci čerpal zjištění z listinných důkazů, účastnické výpovědi žalobce, a které uvedl pod body 6. až 34. písemného vyhotovení rozsudku, dospěl k závěru o neprokázané důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Zjištěný skutkový stav podrobil právnímu hodnocení podle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, jak uvedl v bodech 40. až 45.

7 Soud I. stupně vyšel z toho, že soužití účastníků řízení nebylo od samého počátku harmonické, vyvážené a navzájem se respektující. Mezi žalobcem a žalovanou docházelo zejména v letech 2018 a 2019 k častým neshodám, které kvalifikoval jako neshody dlouhodobého rázu, zdůraznil, že se jednalo o konflikty vzájemně vyvolané, mající původ dílem v partnerské krizi, která následně vyústila v rozvod manželství, dílem v péči o předčasně narozeného syna, kdy se představy žalobce a žalované o její podobě odlišovaly. Neshody zároveň pramenily z rozdílného očekávání, s nímž žalobce a žalovaná vstupovali do partnerského vztahu. Vztah žalobce a žalované byl od počátku poznamenán psychickými potížemi na straně žalované, když osobnost žalované vykazuje emoční nestabilitu, kterou však nelze farmakologicky léčit. Chování žalované bylo žalobci dostatečně známé. V podstatě od začátku vztahu se projevovala žárlivě, neustále žalobce kontrolovala, přesto se rozhodl oženit se s ní a založit rodinu. Posléze veden obavou z její ztráty jí daroval i spoluvlastnický podíl na sporných nemovitostech. Nebylo možné uzavřít, že by se chování žalované po obdržení daru ve vztahu k žalobci markantně změnilo či vybočovalo z toho, co mezi účastníky řízení panovalo dříve a jevilo se jako charakteristický způsob vedení partnerského vztahu či partnerské komunikace. Na základě uvedených skutečností nebylo možné konstatovat, že závadnost chování žalované naplnila skutkovou podstatu pro vrácení daru pro nevděk.

8 Pokud šlo o námitku žalované stran toho, že měl žalobce žalovat na vracení daru, odkázal soud I. stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1968/2000.

9 O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení.

10 Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Namítl, že soud I. stupně provedl hodnocení z objektivního hlediska, nebyl však brán zřetel na subjektivní názor žalobce a konkrétní situaci v dané věci. Žalobce odvolal dar pro konkrétní jednání žalované jako hrubé a vulgární urážení, opakované fyzické napadání, ničení movitých věcí, křivé obviňování z trestných činů. Rozporoval, že by svým chováním vyjadřoval neúctu vůči žalované. Nesouhlasil se závěrem soudu, že v případě napadení v roce 2018, kdy nedal souhlas s přestupkovým řízením, by tímto krokem žalované její jednání odpustil. Odmítl závěr soudu, že mu byla povaha žalované známa a hádky mezi nimi probíhaly ještě před poskytnutím daru. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11 Žalovaná měla ve vyjádření odvolání za nedůvodné. Popsala prameny konfliktů mezi ní a žalobcem. Poukázala zejména na věkový rozdíl, odlišné kulturní zázemí, rozdílné představy, což však bylo zřejmé od počátku jejich vztahu. Jejich vztahy jsou v současné době již vyhrocené, shodnou se pouze ohledně péče o syna. Nemá v úmyslu nemovitost zcizit. Napadené rozhodnutí označila za správné a navrhla jeho potvrzení.

12 Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

13 Soudu I. stupně nebylo možné vytknout žádné pochybení s možným vlivem na správnost rozsudku, pro rozhodnutí ve věci si opatřil dostatek podkladů zákonně provedeným dokazováním. Důkazy pak hodnotil správně postupem podle § 132 o.s.ř. a na základě takto zjištěného skutkového stavu věc právně posoudil způsobem odpovídajícím hmotněprávnímu základu žalobou uplatněného nároku, a to požadavku na určení vlastnického práva žalobce k celé nemovitosti za účelem vydání osvědčení platného vrácení daru pro katastr nemovitostí. Způsob věcného rozhodnutí, tedy zamítnutí nedůvodné žaloby, má logickou vazbu na provedené dokazování, hodnocení provedených důkazů, stejně jako na hmotněprávní základ žalobou uplatněného nároku v návaznosti na soudem I. stupně správně odkázané judikatorní závěry soudů vyšších stupňů jak ve vztahu k ust. § 630 obč. zák., tak ust. § 2072 o.z. Žalobcem uplatněným odvolacím důvodům přitom nebylo možné přiznat opodstatněnost.

14 Skutkový stav byl soudem I. stupně pro účely posouzení úrovně vzájemného vztahu mezi účastníky zjištěn v dostatečném rozsahu a vyplynulo z něj, stejně jako z připojených spisů, že se seznámili v erotickém klubu, kde žalovaná pracovala. Odešli spolu na pokoj, zaplatil jí, vybral si ji, ona se mu následně ozvala, což navazuje i na způsob jejího jednání, které uplatnila vůči svému předchozímu manželovi, který proti ní učinil trestní oznámení na Policii (výpovědi či vyjádření v trestním spisu č. KRPA [číslo] 2019 [číslo] [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], trestní oznámení prvního manžela žalované v [příjmení] [jméno] [příjmení] z [datum]). Veškeré další kroky pak proběhly v rámci tohoto nastavení vztahu, v jehož rámci stál na jedné straně starší, finančně zajištěný muž a na straně druhé atraktivní, mladší cizinka s finančními nároky. Všechny okolnosti, za kterých se seznámili, včetně následných konfliktů, byly žalovanému v době darování nemovitostí zřejmé. Jejich vztahy se pak postupem času zhoršovaly a vyhrocovaly až do úrovně v současnosti. Spouštěcím bodem eskalace konfliktů, který není výjimečným ani v jiném manželství, byly neshody po narození syna [jméno]. Jednání žalované se nedá v této konkrétní věci kvalifikovat jako zjevný nevděk, neboť vyhrocené jednání probíhalo i ze strany žalobce.

15 V tomto řízení nedošlo ani k naplnění znaku pro vrácení daru, tj. že dárce může od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit, ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, a dárce mu takové jednání neprominul. I kdyby bylo chování žalované možné hodnotit jako rozporné s dobrými mravy, neobjevilo se až po uzavření darovací smlouvy, ale docházelo k němu již před tím. Vzhledem k tomu, že bylo takové jednání žalované ze strany žalobce aprobováno, bylo možné v tomto shledat i prominutí takového chování žalované žalobcem, neboť následně činil kroky pro zachování oboustranného soužití, pokud si„ kupoval“ přízeň a poslušnost žalované. Pokud tedy dárce za vadné chování obecně odpustí obdarovanému jeho chování, kterého se vůči němu dopouštěl již před učiněním daru a po něm v tomto jen pokračoval, nemůže být takové jednání důvodem pro vrácení daru.

16 Soud I. stupně všechna rozhodující kritéria z hlediska zvlášť hrubého zjevného porušení dobrých mravů zhodnotil tak, že naplnění skutkové podstaty ust. § 630 obč. zák., resp. dnešního § 2072 o.z., správně neshledal a žalobu tedy z tohoto důvodu zamítl. V bližším může odvolací soud odkázat na zcela přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně v bodech 44. až 49., s nímž se ztotožňuje, neboť odpovídá jak komentářové literatuře k ust. § 2072 o.z. (ASPI stav k [datum]), tak judikatuře Nejvyššího soudu (33 Odo 98/2006, 33 Cdo 903/2011, 33 Cdo 1302/2007, 33 Cdo 767/2011, 33 Cdo 1406/2007, 29 Cdo 228/2020, 33 Odo 538/2003, atd.). Chování žalované s ohledem na okolnosti jejího seznámení se s žalobcem a průběh jejich vztahu nelze mít za očividně amorální, zjevným nevděkem nemůže být chování žalované, které je výsledkem vzájemných manželských neshod se žalobcem, a to i v době před darováním. Při komplexním zhodnocení vztahu účastníků proto neměly odvolací námitky založené na tvrzení o nedostatečném hodnocení jednotlivých důvodů vedoucích k odvolání daru žalobcem schopnost vyvrátit věcnou správnost rozsudku založeného na závěru o nesplnění podmínek pro vrácení daru.

17 Odvolací soud se ztotožnil i se všemi závěry soudu I. stupně ohledně typu podané žaloby jako určovací. Soud I. stupně zaujal správné stanovisko v tom, že způsobilým prostředkem ochrany práv žalobce bylo podání určovací žaloby na určení vlastnictví celé nemovitosti, neboť s ohledem na nutnost zápisu do katastru nemovitostí by titulem k zápisu vlastnického práva žalobce k celé nemovitosti by kromě rozhodnutí soudu mohlo být jen souhlasné prohlášení účastníků nebo dohoda ve formě notářského zápisu.

18 Z uvedených důvodů proto odvolací soud správný rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu potvrdil podle § 219 o.s.ř.

19 O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšné strany žalované. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby (§ 11odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“,), a to písemné vyjádření, účast u jednání dne 18. 1 2021; přičemž podle § 7 a § 9 od.st. 3 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty [částka] (§ 9 odst. 3 AT) částku [částka], tj. [částka], k nim přináleží hodnota 2 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka], a náhradou za 21% DPH ve výši [částka] Celkem tak náklady odvolacího řízení představují částku [částka].

20 O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O povinnosti žalobce zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalované bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.