pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] opraveného usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku [částka] a částku [částka] (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka], jichž se žalobce domáhal z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], o níž tvrdil, že na jejím základě žalobce zapůjčil žalovanému částku ve výši [částka]. Žalovaný půjčku nevrátil řádně a včas, čímž se dostal dne [datum] do prodlení. Finanční prostředky byly žalovanému předány při podpisu smlouvy v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem, který byl úředně ověřen. V této souvislosti odkázal na čl. 2 smlouvy o zápůjčce, která sice neobsahuje důvod poskytnutí finančních prostředků, ty však byly poskytnuty za účelem koupě nemovitosti žalovaným od [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno], oba bytem [adresa]. Zda je žalovaný skutečně tímto způsobem použil, žalobci nebylo známo. Vzhledem k tomu, že žalovaný finanční prostředky nevrátil v dohodnutém termínu, vznikl žalobci také nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně od [datum], která ke dni podání žaloby činila [anonymizována tři slova] a byla vyčíslena z částky [anonymizována tři slova] za dobu od [datum] do data sepisu žaloby [datum] Kč. Stranami smlouvy byli pouze žalobce a žalovaný, syn žalobce [jméno] [příjmení], účastníkem předmětné smlouvy nebyl. Žalobce se domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], která byla sjednána za každý započatý den prodlení.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že listina, nazvaná jako smlouva o zápůjčce, byla sepsána z důvodu připravovaného obchodu mezi žalovaným a synem žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození], který se však neuskutečnil, a proto se listina posléze stala nadbytečnou. Listina sloužila výlučně jako pojistka mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] v souvislosti s plánovaným, ale neuskutečněným obchodem. Žalovaný žalobce neznal a neexistoval žádný důvod, aby mu žalobce půjčoval finanční prostředky. Žalovaný znal syna žalobce, který měl zájem investovat finanční prostředky, a žalovaný mu nabídl možnost investice do nákupu technických pelet pro elektrárnu [právnická osoba] O tuto investici projevil syn žalobce zájem a požadoval po žalovaném ručení za vrácení finančních prostředků. Syn žalobce [jméno] [příjmení] nechal vypracovat text smlouvy o zápůjčce, ve kterém některé údaje o žalobci chyběly a dle tvrzení [jméno] [příjmení] měly být doplněny později. K dotazu žalovaného ve vztahu k části textu smlouvy, kde bylo uvedeno, že peníze byly předány v hotovosti, [jméno] [příjmení] uvedl, že danou pasáž zapomněl upravit, že se jedná jen o formalitu, neboť ve skutečnosti peníze měly být zaslány na účet, jehož číslo žalovaný [jméno] [příjmení] sdělil. Žalovaný a [jméno] [příjmení] následně na poště nechali ověřit podpis žalovaného na smlouvě o zápůjčce a poté měl [jméno] [příjmení] zaslat peníze na účet označený žalovaným. Po uskutečnění prvního zkušebního obchodu mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], měla být sepsána smlouva o dlouhodobé spolupráci. Finanční prostředky na účet žalovaného zaslány nebyly a plánovaný obchod mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] neproběhl. Žalovaný proto v říjnu [rok] v [obec] v obchodním centru [jméno] vyzval [jméno] [příjmení] k poskytnutí finančních prostředků, popř. k vydání podepsané smlouvy o zápůjčce. [jméno] [příjmení] před svědkem [jméno] [příjmení], [datum narození], sdělil, že finanční prostředky žalovanému neposkytne, že k obchodu již nedojde, ale že mu vrátí smlouvu o zápůjčce. Následně koncem října či v listopadu [rok] došlo ke schůzce žalovaného a [jméno] [příjmení] v [obec] v obchodním centru na [anonymizována dvě slova], kdy [jméno] [příjmení] vrátil žalovanému smlouvu o zápůjčce obsahující pouze podpis žalovaného, bez úplných údajů žalobce a bez ověřeného podpisu žalovaného. Syn žalobce [jméno] [příjmení] sdělil před svědkem [jméno] [příjmení], že stejnopis smlouvy o zápůjčce s ověřeným podpisem žalovaného zničil a že listina nebude žádným způsobem zneužita. Žalovaný zdůraznil, že žalobce nezná, nikdy se neviděli a žalobce mu nic neposkytl, neboť vždy jednal pouze s [jméno] [příjmení], jehož znal z [anonymizováno]. Má za to, že se stal obětí podvodného jednání [jméno] [příjmení], který byl v minulosti spojen i s řadou jiných podvodných jednání. K tvrzení žalobce, že důvodem smlouvy o zápůjčce mělo být poskytnutí finančních prostředků na nákup nemovitostí žalovaným, žalovaný uvedl, že od žalobce v této souvislosti žádné finanční prostředky nepotřeboval. Poukázal na to, že před uzavřením kupní smlouvy nejprve jednal se zprostředkovatelem prodeje [právnická osoba], došlo k uzavření rezervační smlouvy dne [datum] a smlouvy o smlouvě budoucí dne [datum]. Kupní cena bytu, který koupil na základě kupní smlouvy ze dne [datum], činila [částka] a byla pokryta částečně úvěrem ve výši [částka] od [příjmení], spořitelní a úvěrové družstvo, z prostředků ve výši [částka], které čerpal od [právnická osoba] a z daru ve výši [částka] (tj. více než [částka]) poskytnutého rodiči manželky žalovaného. Cena nemovitostí byla placená vždy bezhotovostně a to nejprve dne [datum] částka ve výši [částka] na účet zprostředkovatele prodeje, dne [datum] částka ve výši [částka], dne [datum] částka ve výši [částka] a dne [datum] částka ve výši [částka], to je celkem [částka] na účet č. [bankovní účet], přičemž dne [anonymizována dvě slova], [rok] bylo vráceno [částka] jako přeplatek. Dále byla uhrazena dne [datum] částka ve výši [částka], dne [datum] částka ve výši [částka] a ve výši [částka], to je celkem [částka] na účet č. [bankovní účet]. Zbývající část kupní ceny byla uhrazena z úvěru od [příjmení] spořitelní a úvěrové družstvo.

4. Sjednanou smluvní pokutu označil žalovaný za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť představuje lichvu a namítl promlčení s tím, že žaloba byla žalovanému zaslána soudem I. stupně v květnu 2019, do sféry dispozice žalovaného se dostala až [datum], tj. po uplynutí tříleté promlčecí doby, která začala běžet [datum] a skončila [datum].

5. Soud I. stupně se nejprve zabýval tím, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českého soudu k projednání věci, neboť žalovaný je občanem Kazachstánu. Vzhledem k tomu, že [země] nemá uzavřenou s [země] dvoustrannou smlouvu týkající se občanskoprávních sporů, postupoval s odkazem na čl. 4 odst. 2 [nařízení EP] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ([anonymizováno] I bis), podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, podle nějž jsou k [anonymizováno] příslušné soudy [anonymizováno].

6. Rozhodné právo poté určil podle čl. 4 odst. 2 nařízení [anonymizováno] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ([anonymizováno] I), podle nějž se smlouva řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. V daném případě má žalobce bydliště v [země].

7. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o zápůjčce. Dokazování zaměřil na důvod podpisu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], a zda došlo k předání finančních prostředků ve výši [částka] žalovanému.

8. Soud I. stupně po provedeném obsáhlém důkazním [anonymizováno] dospěl k závěru, že žalovanému se provedenými důkazy podařilo prokázat, že pravým důvodem podpisu listiny označené jako smlouva o zápůjčce byla záruka žalovaného za plánované investice syna žalobce [jméno] [příjmení] do obchodu s peletami provozovaného žalovaným. Vycházel z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizována dvě slova], které hodnotil jako věrohodné. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] měl za prokázané, že v listopadu [rok] [jméno] [příjmení] vrátil žalovanému pouze jednu listinu, která se týkala půjčky v souvislosti s obchodem s peletami, a že žalovaný byl naštvaný, že nemůže dostat zpět oba stejnopisy smlouvy o zápůjčce, když peníze nedostal. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] zjistilo, že [jméno] [příjmení] měl žalovanému poskytnout peníze, ale neposkytl je, že před [stát. instituce] tento svědek vypověděl, že [jméno] [příjmení] žalovanému v říjnu sdělil, že peníze nemá a že mu smlouvu vrátí. Svědek [příjmení] [jméno] potvrdil domluvený obchod s peletami z [země], do kterého měl [jméno] [příjmení] investovat, ale k obchodu nedošlo. Soud I. stupně vzal v úvahu též tu skutečnost, že částka ve smlouvě o zápůjčce ze dne [datum] zhruba odpovídá nákladům na nákup [anonymizováno] pelet z [země] ve výši [částka] a na manipulaci ve výši [částka] uvedeným v nabídce financování pelet ze dne [datum] vyhotovené krátce před podpisem smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], přičemž nákup pelet byl původně kalkulován v eurech. Z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] ve spojení s výpovědí žalovaného měl za prokázáno, že strany smlouvy neměly vůli uzavřít smlouvu o zápůjčce a že [jméno] [příjmení], ani žalobce žalovanému žádné peníze neposkytli. Provedenými důkazy také měl za vyvrácené tvrzení, že by byla částka [částka] předána žalobcem žalovanému v hotovosti před podpisem listiny označené jako smlouva o zápůjčce. V tomto směru hodnotil výpověď [jméno] [příjmení] i vysvětlení žalobce na [stát. instituce] jako nevěrohodné, neboť jako nevěrohodnou hodnotil i výpověď [jméno] [příjmení]. Neměl tak za prokázáno, že [jméno] [příjmení] či žalobce měli prostředky na poskytnutí zápůjčky. Toto tvrzení měl za vyvrácené i výpověďmi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova]. Pochybnosti o verzi žalobce shledal též v té skutečnosti, že si žalobce coby zapůjčitel ze smlouvy o zápůjčce, až zhruba měsíc poté co byla podepsána listina označená jako smlouva o zápůjčce, nechal dne [datum] úředně uznat za vlastní podpis na této listině, což vzbuzuje pochybnosti o tom, co jej k tomu jako věřitele vedlo.

9. Soud I. stupně uzavřel, že se žalovanému se podařilo vyvrátit tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o zápůjčce a předání peněz a žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že mezi účastníky [anonymizováno] byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce a že žalovanému před podpisem smlouvy předal částku ve výši [částka] v hotovosti. Dospěl k závěru, že nároku žalobce nelze vyhovět ani jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť nebylo prokázáno předání peněz. Soud I. stupně ve shodě s názorem orgánů činných v [anonymizována dvě slova] uzavřel, že bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce žádné peníze na koupi bytu nepotřeboval, neboť byt financoval z úvěru a z dalších zdrojů.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil podle [ustanovení pr. předpisu]“), podle nějž přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Aplikoval též judikaturu [název soudu], např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud vyslovil, že smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, což znamená, že nevzniká pouhou dohodou stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním (slovy zákona„ přenecháním“) předmětu půjčky dlužníku. Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí v intencích ustanovení § 657 obč. zák. splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal mu je). Přitom peníze lze dlužníku půjčit nejen v hotovosti, nýbrž i formou bezhotovostního platebního styku (obdobně např. také rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dále též rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z nějž vyplývá, že ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce jako věřitel břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník půjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro věřitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o půjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky. Neunese-li věřitel (žalobce) břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch, aniž by se soud musel dále zabývat pravdivostí tvrzení, která jsou součástí procesní obrany žalovaného dlužníka, a za tímto účelem provádět dokazování. Bylo–li by pak prokázáno, že došlo k předání žalované částky, je třeba takový případ posuzovat podle ustanovení § 451 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Byť se jedná o judikaturu podle předchozího znění občanského zákoníku, lze uvedená rozhodnutí aplikovat i na smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z.

11. Soud I. stupně dovodil, že žalobci se nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z., neboť v [anonymizováno] byl prokázán jiný skutkový stav, a sice že právní jednání ve formě sepisu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve skutečnosti nebylo smlouvou o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., ale mělo fungovat jako forma jakési záruky pro [jméno] [příjmení], týkající se návratnosti jeho investice do obchodů žalovaného a že podpisem uvedené listiny bylo zastíráno toto jiné právní jednání. Smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] posoudil jako simulované první jednání ve smyslu § 555 odst. 2 o. z., které je jen zdánlivé, protože mělo zastřít jiné právní jednání, ve smyslu ust. § 552 o. z. a ve spojení s ust. 554 o. z. k němu nepřihlížel. Uzavřel, že žalobci nevznikl nárok na vrácení žalované částky, neboť žalobce žalovanou částku žalovanému neposkytl, a nevznikl mu ani nárok na zaplacení smluvní pokuty, z toho důvodu, že ke smlouvě, v níž byla smluvní pokuta ujednána, nelze přihlížet.

12. Výrok o nákladech [anonymizováno] odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšnému žalovanému za právní zastoupení advokátem.

13. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž odkázal na to, že účastníci učinili nesporným, že dne [datum] podepsali smlouvu o zápůjčce, z jejíhož čl. 2 vyplývá, že žalovaný jako vydlužitel potvrzuje, že mu byla žalobcem jako zapůjčitelem předána částka [částka] před podpisem smlouvy v hotovosti a že se zavazuje zapůjčenou částku spolu s úroky zaplatit zpět zapůjčiteli nejpozději do [datum] s tím, že v souladu s čl. 6 jakákoli změna nebo úprava či zrušení této smlouvy může být provedeno pouze písemně. Žalobce poukázal na to, že žalovaný jako vydlužitel svým podpisem potvrdil, že tuto smlouvu řádně zvážil, pochopil, souhlasí s jejím obsahem a uzavírá ji svobodně, nikoliv pod nátlakem či za nevýhodných podmínek, ani v tísni a nepožaduje žádnou změnu či doplnění této smlouvy a že mu dle čl. 7 a 8 nic nebrání tuto smlouvu platně uzavřít s tím, že každý z účastníků obdržel po jednom vyhotovení smlouvy. Žalobce dále uvedl, že listina o zápůjčce je listinou pravou a pokud žalovaný tvrdí, že k naplnění smlouvy o zápůjčce nikdy nedošlo, nic mu nebránilo od této listiny odstoupit či žalovat na určení její neplatnosti. Dále uvedl, že smlouva o zápůjčce nebyla nijak zajištěna směnkou či zástavní smlouvou a to z toho důvodu, že syn žalobce [jméno] [příjmení] a žalovaný byli blízkými kamarády, což oba potvrdili. Soudu I. stupně žalobce vytkl, že uvěřil legendě žalovaného, že skutečným důvodem podepsání smlouvy ze strany žalovaného byl obchod mezi žalovaným a synem žalobce týkající se nákupu pelet. Žalobce namítl, že o takovém obchodu nic neví a nikdy se žalovaným o tom nejednal a není to zmíněno, ani v textu smlouvy o zápůjčce. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že výpověď svědka [jméno] [příjmení] je nevěrohodná z důvodu údajných rozporů mezi jeho výpovědí u policie a u soudu s tím, že se nejedná a právně významné rozpory. Za podstatnou označil tu skutečnost, že mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] byla uzavřena smlouva o úvěru a že [jméno] [příjmení] poskytl žalobci peněžitou sumu, která byla následně zapůjčena žalovanému. Rozpor ve výpovědi [jméno] [příjmení] lze podle názoru žalobce vysvětlit logicky odstupem času, který mezi jeho výpovědí u policie a u soudu uběhl. Nesouhlas vyjádřil též s hodnocením soudu I. stupně svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] jako nevěrohodné, neboť svědek [jméno] [příjmení] srozumitelně vysvětlil, že zapůjčitelem nebyl on z toho důvodu, že se žalovaným byli kamarádi, zapůjčitelem byl proto jeho otec. K tomu uvedl dále, že v běžném podnikatelském styku nadále probíhají transakce v hotovosti v milionových částkách. Postup soudu I. stupně, který se zabýval tím, zda měl žalovaný důvod půjčovat si peníze od žalobce na koupi bytu v [obec], označil za zbytečný, neboť to je z hlediska předmětného sporu nerozhodné.

14. Žalobce zdůraznil, že se žalovanému nepodařilo vyvrátit správnost smlouvy o zápůjčce, ani to, že by se uzavřená smlouva o zápůjčce týkala údajného obchodu syna žalobce [jméno] [příjmení] se žalovaným ohledně nákupu pelet. Nesouhlas vyjádřil s tím, že by smlouva o zápůjčce byla simulovaným právním jednáním, které mělo zastřít jiné právní jednání. Soudu I. stupně žalobce dále vytkl, že uzavřenou smlouvu o zápůjčce nehodnotil podle jejího obsahu a obsah smlouvy řádně nevyložil, neboť na smlouvu měl pohlížet jako na smlouvu platnou. Žalobce též vytkl soudu I. stupně, že rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] se netýká sporu mezi účastníky, neboť v tomto rozhodnutí posuzoval soud fotokopii smlouvy a hodnotil výslech znalce z oboru písmoznalectví za účelem určení pravosti podpisu dlužníka.

15. Žalobce dále namítl, že v [anonymizováno] nebyla prokázána spojitost mezi synem žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], stíhaným a odsouzeným za činnost správce konkursní podstaty. Žalobce označil svědka [jméno] [příjmení], jemuž soud I. stupně uvěřil, za osobu nevěrohodnou s tím, že se jedná o tzv. bílého koně, na nějž je napsáno mnoho společností např. [právnická osoba] s.r.o., jedná se o nespolehlivého plátce DPH, společnost [právnická osoba] v likvidaci, která byla zrušena s likvidací pro nečinnost svědka [příjmení] atd.

16. Žalobce dále zpochybnil tvrzení žalovaného o tom, že někdy koncem října a začátkem listopadu [rok] šel náhodou na oběd v [anonymizováno] [část obce], náhodou se tam setkal se svědkem [jméno] [příjmení] a byl u toho kamarád žalovaného [příjmení] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení] zcela náhodou vytáhl předmětnou smlouvu a zápůjčce. Soudu I. stupně žalobce vytkl, že uvěřil těmto osobám, nikoliv žalobci, přesto, že žalobce je bezúhonná osoba, nikdy nebyl trestán, pracuje jako strojvedoucí a na zápůjčku použil vlastní prostředky a peníze poskytnuté [jméno] [příjmení].

17. Žalobce dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z nějž vyplývá, že podpis smlouvy o půjčce svědčí pro závěr, že předmět půjčky žalovaný od žalobce převzal, neboť kdyby jej neobdržel, bylo by nelogické, aby podepsal smlouvu obsahující jeho prohlášení o převzetí peněz. Dále je v tomto rozsudku odkázáno na smluvní volnost účastníků při uzavření smlouvy o půjčce. Žalobce dále namítl, že analogicky lze použít též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který se též zabýval unesením důkazního břemene při uzavřené smlouvě o zápůjčce.

18. Žalobce namítl, že soud I. stupně vzal za své tvrzení svědka [jméno] [příjmení], obchodního partnera a známého žalovaného, že žalovaný měl se synem žalobce [jméno] [příjmení] dohodnout obchod na dodávku pelet z [země], který nebyl realizován. Žalobce vytkl soudu I. stupně, že se vůbec nepozastavil nad tím, že žalovaný jako důkaz soudu předložil popis podstaty obchodu v písemné podobě, nikým nepodepsaný, který měl být [jméno] [příjmení] předán v souvislosti s dojednávaným obchodem. Žalobce označil jednání žalovaného, který by vytvořil písemný popis způsobu obchodu a nepřipravil žádný listinný dokument zachycující podstatu obchodního vztahu za postup zcela proti pravidlům logiky. Tedy, že by namísto např. rámcové smlouvy o spolupráci vznikla smlouva o zápůjčce. Soudu I. stupně žalobce dále vytkl, že vycházel ze svědeckých výpovědí osob [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], na něž je nařízeno a vedeno několik exekucí, nikdy se jednání mezi žalobcem a žalovaným osobně neúčastnili, údajně se účastnili jen krátkých náhodných setkání [jméno] [příjmení] a žalovaného, v rámci nichž se měl [jméno] [příjmení] a žalovaný bavit o nějakých vzájemných obchodních vztazích. Závěry svědků o plánovaném podnikání [jméno] [příjmení] a žalovaného žalobce označil za pouhé domněnky a informace, které jim poskytl přímo žalovaný a závěry o obsahu údajných hovorů mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným označil za pouhé spekulace a domněnky, které nemají právně relevantní význam.

19. Žalobce poukázal na postup soudu I. stupně, který podle názoru žalobce nedodržel pravidla zásady volného hodnocení důkazů. Neztotožnil se se závěry, že v případě smlouvy o zápůjčce se jedná o simulovaný úkon. K těmto závěrům soud I. stupně dospěl pouze na základě výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který je trestně stíhaný. Poukázal zároveň na [anonymizována dvě slova] žalovaného s tím, že se soud I stupně zabýval pouze důvěryhodností [jméno] [příjmení] a nikoli i žalovaného. Zdůraznil, že žalovaný je podnikatel a jako takový má bohaté zkušenosti v podnikatelské sféře. Je tak těžko uvěřitelné, že by podepsal smlouvu o zápůjčce s ověřeným podpisem, v níž je uvedeno, že převzal v hotovosti finanční prostředky, a tuto smlouvu pak předal ze své dispoziční sféry. Přitom mohl údaje uvedené v návrhu smlouvy, které nekorespondovaly se skutečností, opravit ručně podle skutečného stavu. Žalovaný neprokázal, že smlouva o zápůjčce měla sloužit jen jako záruka plánované investice.

20. Soudu I. stupně žalobce též vytkl, že nesprávně interpretoval svědecké výpovědi, které hodnotil porovnáním s výpověďmi, které dotyčné osoby učinily při podání vysvětlení na policii v souvislosti s [anonymizováno] oznámením [jméno] [příjmení] a za nevěrohodné považoval výpovědi, které se s výpověďmi učiněnými na policii neshodovaly. Naopak výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], které ve všech detailech souhlasily, považoval za věrohodné, i přesto, že tito svědci vypovídali až s několikaletým odstupem, nejednalo se o žádné specifické události a přesně si vše pamatovali.

21. Žalobce dále poukázal na [anonymizována dvě slova] žalovaného, soud I. stupně se však zabýval pouze nevěrohodností [jméno] [příjmení]. Soudu I. stupně žalobce vytkl závažná pochybení i v procesu dokazování, neboť soud není vázán usnesením policejního orgánu o odložení věci.

22. Soudu I. stupně žalobce též vytkl, že zaměřil dokazování na způsob financování koupě bytu žalovaným, což podle názoru žalobce nebyl správný postup. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný disponoval dostatečným množstvím finančních prostředků a nepotřeboval si proto od žalobce žádné peníze vypůjčit. Tento závěr podle názoru žalobce nemůže obstát, neboť uvedení účelu poskytnuté zápůjčky není žádnou náležitostí smlouvy o zápůjčce a dlužník může peníze použít jakýmkoliv způsobem. Žalobce uvedl, že se pozastavuje nad tím, že soud I. stupně blíže nezkoumal, z jakého titulu byly zasílány finanční prostředky ze [právnická osoba] s.r.o. na soukromý účet žalovaného.

23. Žalobce zdůraznil, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že smlouva o zápůjčce měla být pojistkou plánované investice, neboť v tomto směru se vyjádřil pouze žalovaný a ze žádného provedeného důkazu tato skutečnost nevyplynula.

24. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání, případně, aby rozsudek změnil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] a [částka] společně s náhradou nákladů [anonymizováno].

25. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně, uvedl, že soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy kriticky hodnotil, což je zřejmé z písemného vyhotovení rozsudku. Poukázal na to, že [stát. instituce] měla mnohem širší možnosti shromáždění důkazů, což vyústilo v odložení věci ohledně [anonymizována dvě slova] podaného na žalovaného [jméno] [příjmení] a v zahájení zatím prvního z trestních stíhání, a to [jméno] [příjmení] pro [anonymizováno] [role v řízení]. V [anonymizováno] před soudem I. stupně byl prokázán závěr o neudržitelnosti žalobních tvrzení žalobce, tvrzení jeho syna [jméno] [příjmení] a tvrzení [jméno] [příjmení] ohledně původu, existence, toku a předání částky představující žalobcem tvrzenou a po tři roky nelogicky nepostrádanou půjčku peněz. Žalobní tvrzení a žalobce údajně podporující výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou v příkrých vzájemných rozporech. Žalovaný zdůraznil, že mu žádné peníze žalobce nikdy neposkytl, neboť k tomu nebyl důvod, ani příležitost a nebylo ani co by žalobce mohl poskytovat.

26. K námitkám žalobce, z jakého důvodu žalovaný neodstoupil od smlouvy o půjčce, respektive nežaloval neplatnost smlouvy, žalovaný uvedl, že tři roky předpokládal, že [jméno] [příjmení], nikoliv žalobce, kterého žalovaný nikdy neviděl, je přítelem žalovaného a že by podepsanou listinu nezneužil a že originál podepsané smlouvy, jak slíbil, zničil. K odstoupení od smlouvy ani k žalobě tedy neměl žádný rozumný důvod. Žalovaný uvedl, že byl [jméno] [příjmení] patrně podveden a následně křivě obviněn, přičemž žalobci muselo být dobře známo, že žalovaného nikdy neviděl a neměl k dispozici peníze představující půjčku.

27. Žalovaný poukázal na svoji důvěru v [jméno] [příjmení], v důsledku níž patrně naivně přistoupil na podpis smlouvy. Žalobce žalovaný nikdy neviděl a neměl ani šanci od něj cokoliv přebírat. Soud I. stupně i [stát. instituce], která k tomu měla mnohem více možností, zaměřila na to, zda bylo co půjčovat, dospěly ke správnému závěru, že nebylo. Žalovaný si nepotřeboval od žalobce cokoliv půjčovat, neboť celá kupní cena bytu, který zakoupil žalovaný na [část obce], včetně všech poplatků, byla hrazena z jiných zdrojů. Soud I. stupně provedl podrobnou analýzu hospodářské situace pana [příjmení], od nějž měly být finanční prostředky žalobci půjčeny, stejně tak podrobnou analýzu hospodářské situace [jméno] [příjmení] i žalobce [jméno] [příjmení]. Také bylo zjištěno, že ani pan [příjmení], který měl peníze půjčovat a je otázka komu, neboť ve výpovědi na [stát. instituce] a před soudem uvedl odlišný skutkový děj, ať už jde o osobu, jíž měl peníze předávat nebo způsob, jakým měly být peníze předány či vráceny, takovými penězi nedisponoval. Žalobce takovou částku sám nikdy neměl a neměl ani možnost disponovat s volnými prostředky v rozsahu 1,5 mil. Kč, tyto předat a nevyčkat na potvrzení předání. Analýzou hospodářské situace [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ani od něj tyto peníze pocházet nemohly.

28. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., dokazování v souladu s ust. § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil usnesením [stát. instituce] o zahájení [anonymizováno] stíhání [jméno] [příjmení], [datum narození], a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

29. Z usnesení [stát. instituce] ze dne [datum] založeným na č. l. 597-598 odvolací soud zjistil, že bylo zahájeno [anonymizováno] stíhání osoby [jméno] [příjmení], [datum narození] jako obviněného ze spáchání [anonymizována dvě slova] [role v řízení] podle § 345 odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že lživě obvinil v úmyslu přivodit [anonymizováno] stíhání [jméno] [příjmení] a tím mu způsobil újmu.

30. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného podrobně a v dostatečném rozsahu soudem I. stupně, který pouze doplnil shora uvedeným usnesením o zahájení [anonymizováno] stíhání proti [jméno] [příjmení].

31. Soud I. stupně zcela v souladu s úst § 132 o. s. ř. hodnotil provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti poté, co zhodnotil každý důkaz jednotlivě. Jeho postup při hodnocení jednotlivých důkazů, zejména svědeckých výpovědí, je zcela srozumitelný a vyplývají z něj jednotlivá skutková zjištění. Odvolací soud se plně ztotožňuje s posouzením skutkového stavu soudem I. stupně, soud I. stupně provedl obsáhlé dokazování za účelem posouzení toho, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, tedy zda došlo k předání finanční částky, neboť smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, k jehož naplnění nepostačuje pouhé uzavření smlouvy o zápůjčce, nýbrž musí být též prokázáno, že došlo k předání v případě zápůjčky finančních prostředků. Soud I. stupně za tím účelem porovnával výpovědi svědků a jeho závěr, kdy posoudil výpovědi svědka [jméno] [příjmení] jako nevěrohodné pro rozpor ve výpovědi na policii, kdy tento svědek vypověděl, že peníze zapůjčené tímto svědkem žalobci mu byly vráceny bez prodlení. Výslech na policii byl proveden dne [datum]. Naproti tomu při svědecké výpovědi před soudem I. stupně dne [datum] svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že k úplnému splacení půjčky došlo až v loňském roce (tedy v roce [rok]) a vrátil mu ji [jméno] [příjmení] s tím, že splácena byla postupně.

32. Soud I. na základě provedených důkazů podrobně popsal zjištěný skutkový stav za účelem zjištění, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Jeho závěr, že se nejednalo o platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, nýbrž se jednalo o právní jednání, které bylo pouze zdánlivé a mělo jít o zajištění – o poskytnutí jakési jistoty pro obchod, který měl být uskutečněn mezi synem žalobce a žalovaným, shledal odvolací soud zcela správným a odpovídajícím skutkovým zjištěním z provedených důkazů. Soud I. stupně hodnotil provedené důkazy způsobem plně odpovídajícím ustanovení § 132 o.s.ř..

33. Hodnocení jednotlivých důkazů, především svědeckých výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako nevěrohodných a svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] plně odpovídá ostatním provedeným důkazům, a to jak jednotlivým úředním záznamům policie, uvedeným pod body 17, 19, 21, 22, 26 - 30, porovnání jednotlivých svědeckých výpovědí navzájem i porovnání slyšených svědků před soudem I. stupně s tím, co svědci vypověděli před orgánem policie. Soud I. stupně precisně odůvodnil své závěry, které plně odpovídají skutkovým zjištěním získaným z těchto výpovědí. Výsledné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně tvoří ucelený logický celek, v němž se jednotlivé důkazy vzájemně podporují.

34. Odvolací soud neshledal důvodnými námitky žalobce, že žalovaný jako podnikatel by nepodepsal smlouvu, aniž by předmětné finanční prostředky obdržel. Tento postup lze odůvodnit tím, že s [jméno] [příjmení] byli dlouholetí kamarádi a žalovaný nepředpokládal, že za situace, kdy by mu žádné finanční prostředky nebyly svědkem [jméno] [příjmení] předány, by je po něm předposlední den tříleté promlčecí lhůty [jméno] [příjmení] požadoval.

35. Důvodnou neshledal ani odvolací námitku, že by žalovaný měl od smlouvy o zápůjčce odstoupit, či se domáhat určení její neplatnosti. Skutečnost, že takto nepostupoval, odpovídá jeho domněnce, že [jméno] [příjmení] poté, co mu jeden jím podepsaný výtisk smlouvy vrátil, druhý výtisk ověřeně podepsaný zničil. Za takové situace by pozbývalo jakéhokoliv smyslu, aby odstupoval od již neexistující smlouvy či podával žalobu.

36. Důvodný shledal odvolací soud též postup soudu I. stupně, který zjišťoval, za jakým účelem by případně žalovaný si od žalobce půjčoval částku ve výši [částka], kterou by měl vrátit do dvou měsíců s úrokem ve výši [částka] za tyto dva měsíce. Za této situace bylo naopak důležité zjištění, zda žalovaný takový finanční obnos skutečně potřeboval. V této souvislosti nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že není podstatné, za jakým účelem si osoba finanční částku půjčuje, naopak v případě, kdy by se zavázala k zaplacení úroků ve výši [částka] za dobu dvou měsíců, nelze uvažovat v tom smyslu, že by tak činila bez důležitého důvodu, pro nějž by finanční prostředky nutně potřebovala. V projednávané věci bylo postaveno najisto, že žalovaný částku [částka] na koupi bytu nepotřeboval, neboť disponoval dostatečnými finančními prostředky, ať už z vlastních zdrojů či z úvěrů nebo od rodičů jeho manželky. Skutečnost, že finanční prostředky na pořízení bytu nepotřeboval, je další částí, která logicky zapadá do celé ucelené struktury jednotlivých skutkových zjištění, tedy, že žalovaný neměl žádný důvod si od žalobce, kterého ani neznal, respektive od jeho syna [jméno] [příjmení], jakékoliv finanční prostředky půjčovat na dva měsíce a zaplatit za takto krátké období částku [částka] jako smluvní úrok.

37. Celému zjištěnému skutkovému ději pak odpovídá i osoba žalobce, který jako strojvůdce patrně běžně nedisponuje (jako žádný jiný běžný občan) částkami v [anonymizována dvě slova] Kč. Za této situace lze jen těžko uvěřit tvrzení, že by částku ve výši [částka] účastníci přepočítávali na běžně dostupném místě, veřejně přístupném, aniž by konkrétně věděli, o jak velké množství bankovek se jednalo, zda byly nějak svázány z banky, kolik konkrétně to bylo balíčků atd.

38. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil zcela správně podle § 2390 a násl. o.z., jakož i v souvislostech s judikaturou Nejvyššího soudu, z níž především vyplývá, že podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce je prokázání, že došlo k předání, v případě peněžité zápůjčky, uvedených finančních prostředků. K žalobci namítanému rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uvádí odvolací soud pouze tolik, že v Nejvyšší soud rozhodoval ve věci, v níž krajský soud rozhodl pouze na základě tvrzení žalovaného a jedná se o skutkově odlišnou situaci. V projednávané věci soud I. stupně rozhodoval na základě nikoliv toho, že by pouze uvěřil tvrzení žalovaného, nýbrž na základě zjištěného skutkového stavu, v rámci nějž posuzoval, jak pravděpodobnost tvrzení žalobce, že došlo k předání finančních prostředků, tak i tvrzení a prokazování ze strany žalovaného, že k sepisu a podpisu smlouvy o zápůjčce došlo jako určité záruky pro plánovanou investici žalobce do obchodního záměru se žalovaným.

39. Soud I. stupně správně odkázal též na posouzení právního jednání v souladu s § 552 a násl. o.z. Jeho závěr, že v projednávané věci se žalovanému podařilo prokázat, že důvodem podpisu smlouvy o zápůjčce byla pojistka plánované investice syna žalobce [jméno] [příjmení] do obchodu s peletami provozovaného žalovaným a podařilo se mu vyvrátit tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o zápůjčce a předání peněz, shledal odvolací soud správným. Smlouvu uzavřenou dne [datum] hodnotil soud I. stupně zcela správně jako simulované právní jednání ve smyslu § 555 odst. 2 o. z., k němuž nelze ve smyslu § 552 o. z. ve spojení s ust. 554 o.z. přihlížet.

40. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvého stupně potvrdil z důvodů v něm uvedených, včetně výroku o nákladech [anonymizováno].

41. Výrok o nákladech odvolacího [anonymizováno] je odůvodněn ust. § 142 odst. [anonymizováno] ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., a tyto byly přiznány i v odvolacím [anonymizováno] plně úspěšnému žalovanému. Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. [anonymizováno] a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Tarifní hodnota ve výši [částka], představuje jistinu žalované pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka] (podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, se nepřihlíží k příslušenství, tj. úroku ve výši [částka]), z níž činila odměna za jeden úkon právní služby částku ve výši [částka]. Žalovanému vznikl nárok na úhradu odměny advokáta za písemné podání ze dne [datum] a účast na odvolacím jednání dne [datum]. Celková odměna advokáta za dva úkony právní služby činí [částka], k níž náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka]. Další část náhrady nákladů odpovídá náhradě za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 půlhodin po [částka], tj. za promeškaný čas strávený cestou k ústním jednáním jednání konanému dne [datum] u Městského soudu v Praze. Celková částka za promeškaný čas tak činí [částka]. Další část náhrady nákladů [anonymizováno] tvoří daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka [částka] dle ust. § 137 o. s. ř.. Další část náhrady nákladů [anonymizováno] tvoří cestovné podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad za cestu z [obec] do [obec] a zpět k jednání konanému dne [datum], tj. celkem 180 km automobilem Volvo XC9, D5 AWD, [registrační značka] (při sazbě základní náhrady za [anonymizováno] km jízdy ve výši [částka], ceně za [anonymizováno] litr pohonných hmot ve výši [částka] a průměrné spotřebě 8,63 l na 100 km, tj. 4,7 + (46,90 x 8,63):100 = [částka] za [anonymizováno] km,) tj. částce po zaokrouhlení ve výši [částka]. Celkové náklady [anonymizováno] žalovaného činí částku ve výši [částka].