Rozhodnutí 12 Co 284/2024-180

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 15 755 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8, 25 % ročně od 4. 2. 2021 do zaplacení (výrok I) a o nákladech řízení rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 23 073, 80 Kč (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 15 755 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřeli 1. 2. 2019 smlouvu o nájmu bytu na adrese [adresa]. [adresa] [číslo popisné], [adresa] s nájemným ve výši 13 000 Kč měsíčně a zálohami na služby ve výši 500 Kč na osobu měsíčně a od 1. 5. 2020 ve výši 600 Kč na osobu měsíčně. Při uzavření nájemní smlouvy žalobci složili žalované peněžitou jistotu ve výši 28 000 Kč, nájemní vztah byl po vzájemné dohodě ukončen ke dni 30. 9. 2020, přičemž z kauce bylo na nájemné a zálohy na služby za září 2020 odečteno 14 200 Kč, zbytek jistoty ve výši 13 800 Kč však žalovaná žalobcům nevrátila. Žalobci navíc za žalovanou zaplatili spotřebu plynu za 109 m3 ve výši 1 955 Kč, neboť při předání bytu dne 30. 9. 2020 činil stav plynoměru 2 823 m3, ale žalovaným bylo vyúčtováno dodavatelem plynu 2 932 m3. Žalovaná však ani přes výzvu uvedené částky žalobcům neuhradila.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť pohledávka žalobců zanikla v důsledku zápočtu jejích pohledávek proti žalovaným. Žalovaná nejprve ze složené jistoty odečetla nájemné za září 2020, ale vůči žalobcům jí vznikla pohledávku na vyčištění a kontrolu kamen WAW a karmy ve výši 1 150 Kč, pohledávku z nedoplatku za elektřinu za období od 4. 2. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 855 Kč, pohledávka za demontáž skříně v koupelně ve výši 1 495 Kč, pohledávka za čištění kanalizace ve výši 4 416 Kč, pohledávka za ušlý zisk za nemožnost pronajmout byt po dobu jednoho měsíce v říjnu 2020 ve výši 13 000 Kč, pohledávka za opravu koupelny ve výši 24 567,84 Kč a pohledávku z nedoplatku na službách ve výši 7 146 Kč. Stav plynoměru pak byl i ke dni 7. 2. 2023 ve výši 2 823 m3, tj. stejný jako v předávacím protokolu ze dne 30. 9. 2020, nárok žalobců ve výši 1 955 za přeplatek na plynu tak nevznikl.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě si žalobci od žalované pronajali předmětný byt dne 1. 12. 2019 do 31. 1. 2021 za nájemné ve výši 13 000 Kč měsíčně, zálohy na služby činily původně 500 Kč na osobu měsíčně, později 600 Kč na osobu měsíčně. Žalobci v souladu se smlouvou složili žalované při uzavření nájemní smlouvy peněžitou jistotu ve výši 28 000 Kč, kterou žalovaná ke dni ukončení nájmu byla povinna zúčtovat a vrátit žalobcům, přičemž z kauce byla oprávněna uhradit eventuální opravy nedostatků způsobených nájemcem, které by byly nad rámec běžného opotřebení užíváním a úhrady nedoplatků na nájemném a službách. Žalobci byli povinni hradit drobné opravy v bytě související s jeho užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou (1x ročně čištění a seřízení karmy a WaW čištění odpadů, mytí oken etc.). Případné závady a poškození v bytě způsobené žalobci byli žalobci povinni odstranit a pokud se tak nestalo, žalovaná mohla, po předchozím upozornění, odstranit závady a poškození sama a požadovat po žalobcích jejich úhradu. Dne 28. 9. 2020 provedla společnost [právnická osoba]. údržbu průtokového ohřívače vody a plynových spotřebičů, kdy bylo provedeno vyčištění spotřebiče, odstranění prachu, kontrola instalace čidel termostatu a kontrola funkčnosti. Nájem byl na základě emailové komunikace ze srpna a září 2020 ukončen ke dni 30. 9. 2020, žalovaná přislíbila žalobcům vrácení podstatné části jistoty při předání bytu, pokud by bylo vše v pořádku. Byt byl předán dne 30. 9. 2020 vymalovaný, v čistém stavu, s vyčištěnou a seřízenou karmou a topením WaW s dovětkem, že protokol a odhláška trvalého pobytu budou dodány. V části „nedostatky, poznámky“ předávacího protokolu bylo uvedeno pouze, že vyúčtování kauce bude dodáno emailem. Koncový stav plynoměru činil 2 823 m3 odebraného plynu. Dodavatel plynu společnost [právnická osoba]. ke konci zúčtovacího období, tj. ke dni 17. 11. 2020 provedla odečet plynoměru v předmětném bytě, kdy byl zjištěn stav plynoměru ve výši 2 932 m3 a za spotřebu 383 m3 bylo žalobcům vyúčtováno 6 870,57 Kč. Žalovaná stav plynoměru reklamovala. Ke dni 7. 2. 2023 činil stav plynoměru podle [právnická osoba] distribuce a. s. 2 823 m3. Žalovaná zaplatila na účet [právnická osoba]. dne 5. 8. 2020 dvakrát nedoplatek za elektřinu ve výši 885 Kč. Žalobkyně b) zaplatila dne 12. 8. 2020 na bankovní účet [právnická osoba]. nedoplatek za elektřinu ve výši 885 Kč na základě faktury vystavené pro žalovanou jako odběratelku. Za roční servis karmy a WAW byla žalované dne 12. 10. 2020 vystavena faktura na částku 1 150 Kč. Vyúčtování jistoty ze dne 11. 3. 2024 vyčíslila žalovaná žalobcům nedoplatek ve výši 6 871 Kč. Dne 11. 3. 2024 provedla opravu vyúčtování jistoty, kdy původně vyčíslený nedoplatek změnila na přeplatek ve výš 275 Kč, který měl být započten proti vzniklým pohledávkám. Z vyúčtování kauce ze dne 29. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná vyúčtovala žalobcům jistotu nakonec nedoplatek ve výši 4 827 Kč. Za demontáž skříňky v koupelně, připevněné ve spárách obkladů, zaplatila žalovaná částku 1 495 Kč na základě faktury ze dne 29. 6. 2021, za čištění kanalizace v bytovém domě na adrese [právnická osoba]. [adresa] částku 4 416 Kč. Za období od 1. 1. 2020 do 30. 9. 2020 vyúčtovala žalobcům dne 12. 4. 2021 vodné a stočné, osvětlení spol. prostor, úklid spol. prostor a odvoz komunálního odpadu na částku 10 382 Kč, kdy oproti zaplaceným zálohám ve výši 10 000 Kč měl vzniknout nedoplatek ve výši 382 Kč.

5. Po provedeném dokazování soud I. stupně ve vztahu ke skutkovému stavu uzavřel, že nájem byl ukončen dobrovolně dne 30. 9. 2020, ze složené jistoty ve výši 28 000 Kč připadla částka ve výši 14 200 Kč na poslední nájemné a zálohy na služby, dne 30. 9. 2020 došlo k předání bytu bez výhrad, žalovaná nevytkla ani vyčištění karmy a topení WAW společností [právnická osoba]., neměla výhrady k umístění skříňky v koupelně, nezmínila pohledávku z čištění odpadů. Veškeré výhrady vznesla až poté, co žalobci požadovali vrátit zbytek složené jistoty. Výši zbytku jistoty opakovaně měnila, její jednání směřovalo především k tomu, aby zbytek jistoty nemusela žalobcům vracet. Vyúčtování služeb bylo absolutně nepřezkoumatelné. Žalovaná žalobcům poskytovala elektřinu, přičemž sama byla vedena jako její odběratel, tyto náklady však ve vyúčtování chyběly, vyúčtování služen nemohlo vyvolat splatnost pohledávky.

6. Poté soud I. stupně konstatoval, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), žalobcům vzniklo právo na vrácení jistoty podle § 2254 odst. 2 o. z., žalovaná však proti nároku na vrácení jistoty, modifikovaného nájemní smlouvou, započítávala převážně domnělé pohledávky. Její právní jednání v tomto směru tak bylo neurčité a nebylo způsobilé přivodit započtení. K započtení namítané pohledávky totiž přesahovaly žalovanou částku a žalovaná neurčila, které pohledávky započítává proti kterým, popř. do jaké výše (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2901/2021, ze dne 30. 11. 2022). K jednotlivým započítávaným pohledávkám pak soud I. stupně uvedl, že žalobci měli pouze podle § 2257 odst. 1 o. z. provádět a hradit běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu podle § 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu, pod kterou nespadá čištění odpadů v celém domě, žalovaná ani přes poučení soudem však netvrdila konkrétně, jakým způsobem by měli žalobci předmětný byt nevhodně užívat, aby bylo nutné čistit odpady v celém domě. Čištění karmy a topení WAW nemuselo být podle nájemní smlouvy prováděno odborným technikem. Demontovaná skříňka v koupelně se stala po předání bytu podle § 2294 o. z. vlastnictvím žalované, a proto nemohla náklady na odstranění uplatňovat vůči žalobcům. Žalovaná žalobcům nepředala řádné vyúčtování služeb v souladu s § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, nedoplatek na službách se tak nestal splatným (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2181/2022). Pohledávka z ušlého zisku v souvislosti s údajnou nemožností pronajmout předmětný byt v říjnu 2020 byla neodůvodněná, neboť bylo prokázáno, že byt byl po předání zcela zjevně způsobilý dalšího obývání. Veškeré pohledávky namítané žalovanou k započtení tak soud I. stupně shledal neoprávněnými, pohledávky žalobců shledal důvodnými. Žalobci navíc zaplatili za spotřebu plynu větší částku, než jaký byl stav plynoměru ke dni ukončení nájmu a na straně žalované tak vzniklo podle § 2999 o. z. vůči žalobcům bezdůvodné obohacení. Soud I. stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně nároku na zákonné úroky z prodlení (§ 1968 a 1970 o. z.).

7. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšným žalobcům za zaplacený soudní poplatek, za právní zastoupení advokátem, cestovné a náhradu za promeškaný čas.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala, že při převzetí bytu nemohla zjistit, že nebyla řádně provedena údržba topení WAW a že společnost [právnická osoba]. není oprávněna provádět revizi plynových zařízení, žalobce na to ale upozornila emailem ze dne 6. 10. 2020. Pohledávka z titulu seřízení karmy a topení WaW ve výši 1 150 Kč tak byla oprávněná. Byt po předání dne 30. 9. 2020 nebyl vůbec užíván a stav plynoměru před demontáží byl stále stejný ve výši 2823 m3. Nedoplatek na elektřině ve výši 855 Kč uhradila žalovaná dne 5. 8. 2020 a žalobci jí tak měli tuto částku uhradit, když bylo prokázáno, že částka 855 Kč byla žalobcům [právnická osoba]. vrácena. Umístění skřínky v koupelně zjistila žalovaná až po předání bytu dne 30. 9. 2020, s jejím umístěním nesouhlasila, skříň byla nevhodně upevněna. Na to žalobce upozornila v emailu ze dne 6. 10. 2020. Poškození dlaždiček v koupelně bylo zjištěno až po vyčištění karmy a seřízení topení WAW odborným technikem, k navrácení koupelny do původního stavu vynaložila částku 24 567,84 kč a na demontáž skřínky částku 1 495 Kč. Kvůli opravám musel by zůstat nepronajatý. Čištění odpadů v domě za 4 416 Kč muselo být provedeno v důsledku jejích ucpání v bytě žalobců. V důsledku zápočtu pohledávek žalované došlo k zániku pohledávek žalobců. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně, tak, aby žaloba byla zamítnuta a žalobcům, aby bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobci k odvolání při jednání odvolacího soudu uvedli, že žalovaná v něm pouze opakuje argumentaci uplatněnou před soudem I. stupně. Ve vztahu k jednotlivým pohledávkám pak uvedli, že povinnost čištěná karmy a topení WAW žalobci splnili tak, že je provedla stavební společnost [právnická osoba]., do karmy, ani topení nebylo nijak zasahováno, a proto nebylo třeba, aby tyto práce prováděla specializovaná společnost, pohledávku z nedoplatku elektřiny žalobci uhradili, jak bylo prokázáno před soudem I. stupně. Pohledávku v souvislosti s údajným poškozením koupelny shledali účelově vykonstruovanou, neboť při předání bytu při ukončení nájmu nebylo poškození koupelny žalovanou namítáno, ve vztahu k pohledávce z titulu čištění odpadu uvedli, že v řízení před soudem I. stupně nebylo prokázáno, že by příčina čištění odpadu měla původ v jednání žalobců, pohledávku z vyúčtování služeb pak považovali za nezapočitatelnou, neboť vyúčtování bylo nesrozumitelné, nepřezkoumatelné a částky v něm uvedené nedůvodné, s tím, že žalovaná navíc výši částky z nedoplatku postupně různé měnila. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalované, aby uložil zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného podrobně a v dostatečném rozsahu soudem I. stupně.

12. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

13. Podle ust. § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

14. Podle ust. § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Odvolací soud shledal správným především názor soudu I. stupně, že kompenzační projevy žalované učiněné v průběhu řízení před soudem I. stupně, nebyly dostatečně určité a způsobilé přivodit započtení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2901/2021, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že: „Jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením je kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle § 551 až 553 ObčZ. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu § 553 odst. 1 ObčZ, k němuž se ve smyslu § 554 ObčZ nepřihlíží.“

17. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná v řízení před soudem I. stupně v průběhu řízení různě měnila celkovou výši pohledávek, které měla v úmyslu započíst proti žalované pohledávce žalobců. Nejprve v podání ze dne 29. 6. 2021 uvedla, že žalobci se nepostarali o vyčištění a kontrolu kamen WAW a dále pouze obecně uvedla, že měli neoprávněně instalovat skříňku v koupelně a že mělo v této souvislosti dojít k poničení obkladů a že vzhledem k omezením v důsledku epidemie a očekávání faktur od dodavatelé vyhotovila vyúčtování kauce až 14. 7. 2021 s tím, že z něj má vyplývá, že kauce ve výši 28 000 Kč nepostačuje na pokrytí výdajů žalované a žalobci tak mají žalované dlužit ještě částku ve výši 4 827 Kč, splatnou do 14. 7. 2021. V podání ze dne 16. 3. 2023 pak uvedla že eviduje vůči žalobcům dluh v celkové výši 33 261 Kč představovanou náklady na revizi plynového spotřebiče, náklady na demontáž skříně, nedoplatkem na službách, náklady za čištění kanalizace. Rovněž uváděla, že mělo dojít k poškození dlaždiček, otlučení nových dvířek a vany a výměně umyvadla za menší umyvadlo. K určitější specifikaci pohledávek uplatňovaných k započtení došlo až podáním ze dne 8. 4. 2024, ze kterého vyplývá, že žalovaná ze složené kauce odečetla nájemné za září 2020, dále žalovaná proti žalobcům uplatnila pohledávku na vyčištění a kontrolu topení WAW a karmy ve výši 1 150 Kč, pohledávku z nedoplatku za elektřinu za období od 4. 2. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 855 Kč, pohledávku za demontáž skříně v koupelně ve výši 1 495 Kč, pohledávku za čištění kanalizace ve výši 4 416 Kč, pohledávku za ušlý zisk za nemožnost pronajmout byt po dobu jednoho měsíce v říjnu 2020 ve výši 13 000 Kč, pohledávku za opravu koupelny ve výši 24 567,84 Kč. Celkově se tak jednalo o částku ve výši 45 483,84 Kč. K této pohledávce pak žalovaná v průběhu řízení připočítala ještě pohledávku z nedoplatku na službách ve výši 7 146 Kč. Celkově se tak mělo jednat o pohledávku ve výši 52 629,84 Kč. Žalovaná však neuvedla, které započítávané pohledávky případně, kterou jejich část uplatňuj k započtení proti pohledávkám žalobců. Započtení specifikované naposledy v podání ze dne 8. 4. 2024 je tak neurčité a nesrozumitelné, a proto zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., k němuž ve smyslu 554 o. z. nelze přihlížet. K této skutečnosti pak je povinen soud přihlížet z úřední povinnosti i bez návrhu účastníků [viz komentář k § 554 o. z. – Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1763 - 1765: J. Handlar)].

18. Ve vztahu k započítávané pohledávce z vyúčtování služeb ve výši 7 146 Kč navíc žalobci v průběhu jednání odvolacího soudu dne 1. 10. 2024 namítli, že je nezapočitatelná. Podle ust. § 1987 odst. 2 o. s. ř. platí, že pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. V rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 pak tomuto ustanovení Nejvyšší soud uvedl, že : „jednostranně nelze započíst ani pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů . . .Nicméně důvodová zpráva alespoň objasňuje základní důvod, pro který bylo ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. začleněno do občanského zákoníku; smyslem je zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo „nejasnosti a následné spory“. Lze tudíž dovodit, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. „Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně, viz dále) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky.“

19. V řízení před soudem I. stupně nebylo sporu o tom, že žalovaná nevrátila žalobcům zbytek jistoty ve výši 13 800 Kč v rozporu se smlouvou a ust. § 2254 odst. 2 o. z. a že bylo prokázáno, že ke dni předání bytu, tj. dne 30. 9. 2020, činil stav plynoměru 2823 m³ ale žalobcům byla vyúčtována za spotřebu plynu částka za 2932 m³, kterou žalobci uhradili, a to přesto, že spotřeba plynu byla evidována na žalovanou. Žalobci tak za žalovanou navíc zaplatili částku ve výši 1 955 Kč a na straně žalované tak vzniklo ve vztahu k žalobcům bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (Soud prvního stupně správně vycházel z celkové spotřeby plynu ve výši 383 m³, za kterou bylo vyúčtováno 6 870,57 Kč, za 109 m3 tak navíc žalobci zaplatili částku ve výši 1 955 Kč.) Žalovaná pak postavila svoji obranu na skutečnosti, že pohledávky žalobců měly zaniknout v důsledku zápočtu jejích sedmi pohledávek za žalobci. Žalovaná však neurčila, které z jejích sedmi pohledávek měla v důsledku započtení proti pohledávkám uplatněným žalobou zaniknout, její zápočet tak byl neurčitý, a proto zdánlivý ve smyslu ust. § 553 o. z. a soud k němu nemohl z úřední povinnosti přihlížet podle § 554 o. z. K jedné ze sedmi uvedených pohledávek, pohledávka z vyúčtování služeb ve výši 7 146 Kč pak byla navíc důvodně vznesena námitka její nekompenzability podle § 1987 odst. 2 o. z. V důsledku zápočtu uvedených pohledávek tak důvodné pohledávky žalobců proti žalované zaniknout nemohly. Oprávněnost jednotlivých pohledávek žalované pro neurčitost zápočtu tak nebylo nutné již nadále zkoumat.

20. Z důvodů shora uvedených proto postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., a tyto byly přiznány i v odvolacím řízení plně úspěšným žalobcům. Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 15 755 Kč, z níž činila odměna za jeden úkon právní služby částku ve výši 1 740 Kč. Žalobcům vznikl nárok na úhradu odměny advokáta za účast na odvolacím jednání dne 1. 10. 2024, k níž náleží jedna paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a. t. č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří cestovné podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad za cestu z [adresa] a zpět k jednání konanému dne 1. 10. 2024, tj. celkem 62 km automobilem Hyundai [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] (při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 38,20 Kč a průměrné spotřebě 7,8 l na 100 km), tj. částce po zaokrouhlení ve výši 532 Kč. Další část náhrady nákladů odpovídá náhradě za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. za promeškaný čas strávený cestou k ústním jednání konanému dne 1. 10. 2024 u Městského soudu v [Anonymizováno] a zpět. Celková částka za promeškaný čas tak činí 400 Kč. Poslední část náhrady nákladů řízení tvoří daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka 428,40 Kč dle ust. § 137 o. s. ř. Celkové náklady řízení žalobců činí částku ve výši 3 400,40 Kč