o odvolání žalobce do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. května 2024, č.j. 5 C 91/2022-219

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 538,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 3 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku s tvrzením, že je vlastníkem vozidla [název] RZ [SPZ] a žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č[číslo], na kterém se nachází silnice III. třídy. Dne 8. 5. 2020 došlo k poškození žalobcova vozidla tím, že žalobce při jízdě po uvedené silnici v katastru obce [adresa] vjel do neoznačeného výmolu a došlo k poškození pravého předního a zadního disku a pravé přední a zadní pneumatiky. Výmolu se nedalo vyhnout, neboť v protisměru jelo vozidlo, takže jej nebylo možné objet zleva, ale ani zprava, neboť výmol byl blízko pravého okraje vozovky a vozidlo by tak muselo vjet na nezpevněný povrch. K nehodě došlo za křižovatkou (odbočkou) do kamenolomu, kde nemohl předpokládat, že na vozovce budou sice malé, ale velmi hluboké a ostré výmoly. Také zde nebyla umístěna žádná dopravní značka upozorňující na nerovnost vozovky. Žalobce rozhodně neporušil dopravní předpisy, naopak žalovaný porušil generální preventivní povinnost počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k neodůvodněné újmě na vlastnictví jiného, a to tím, že jako vlastník komunikace nedohlížel na svůj majetek, respektive na [právnická osoba]. K poškození jeho vozidla došlo až za křižovatkou, která obecně ruší platnost dopravního značení. Žalobce si nechal vozidlo opravit, když celková cena opravy byla kryta jeho havarijní pojišťovnou, avšak po odečtení spoluúčasti ve výši 5 000 Kč. Žalobci tak vznikla škoda z důvodu této neuhrazené spoluúčasti, ale také následná škoda, neboť byl nucen zakoupit dva nové disky na levou stranu vozidla, protože totožné disky, které byly na vozidle poškozeny, se již nevyráběly a nebylo možné je zakoupit. Náklady za dva poškozené disky (na pravé straně vozidla) uhradila žalobci jeho havarijní pojišťovna a na levou stranu vozidla je žalobce zakoupil proto, aby byly všechny disky stejného typu. Za tyto disky žalobce zaplatil částku 16 362,76 Kč a 17 175,77 Kč bez DPH.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že k poškození vozidla žalobce došlo najetím na krajnici, kam smí řidič vjet jen při zastavení a stání, anebo, jestliže je to nutné, při objíždění, vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti. Vozidlo jedoucí před žalobcem se popraskané krajnici vyhnulo, žalobce tak byl tímto manévrem varován, že se na silnici vyskytuje popraskaná krajnice a byl povinen tomu přizpůsobit rychlost a dbát zvýšené opatrnosti. Žalobce vycházel z toho, že předmětná komunikace byla osazena výstražnou dopravní značkou A 7a, nicméně její platnost měla skončit křižovatkou a k poškození vozidla došlo až za ní. Uvedené omezení platnosti značky se však vztahuje na zákaz, omezení nebo příkaz, a nikoliv na značku výstražnou, která má platnost i za křižovatkou. Žalobce tak byl povinen přizpůsobit rychlost stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; směl jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled. Pokud ale nepřizpůsobil jízdu dopravnímu značení, manévru vozidla jedoucího před ním a ani stavebnímu stavu komunikace, pak si poškození pravých disků zavinil nerespektováním dopravních předpisů. Nikdo přitom nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobce také v řízení neprokázal zaplacení faktury za nákup levých disků, navíc neunesl důkazní břemeno prokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinností řidiče a zakoupením disků levých kol. Podle vyhlášky č. 341/2014 Sb. jsou předepsány pouze materiály disků, shodu disků na nápravě vyhláška neupravuje a nenařizuje tedy řidiči mít totožné disky na jedné nápravě. Pokud žalobce zakoupil disky na pravou stranu vozidla předepsané pro vozidlo podle technického průkazu, pak koupě nových disků na levou stranu vozidla, jejíž náhrady se jako údajné škody domáhá, není v příčinné souvislosti s údajným najetím pravých kol na popraskanou krajnici.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v odůvodnění napadeného rozhodnutí), že žalobce je podnikatelem s přiděleným IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] a provozovatelem vozidla zn. [název] RZ [SPZ] s předepsanými rozměry pneumatik [Anonymizováno] vpředu a [Anonymizováno] vzadu. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], způsob využití silnice a jde o silnici III. třídy č. [číslo]. Žalobce jako provozovatel vozidla [název] dne 8. 5. 2020 projížděl silnicí III. třídy, která se nachází na pozemku ve vlastnictví žalovaného. Při průjezdu křižovatkou za obcí [adresa] směrem na obec [adresa] zaznamenal uprostřed ní výmoly, kterým se vyhnul, následně však za touto křižovatkou najel na krajnici, neboť se vyhýbal dalším výmolům ve vozovce a možnost vyhnout se vlevo neměl, protože v protisměru jel jiný vůz. Na této pravé krajnici se nacházely výmoly, kterým se již nestačil vyhnout a rozhodl se do nich najet, přitom došlo k poškození obou disků a pneumatik na pravé straně jeho vozidla. Tuto škodu, s výjimkou spoluúčasti ve výši 5 000 Kč, nahradila smluvní pojišťovna žalobce, ten však zakoupil také disky na levou stranu vozidla v částce 33 538,53 Kč s tím, že původní disky se již nevyráběly.

4. Soud I. stupně nejprve posoudil námitku nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného a dovodil, že podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále též jen „z. p. k.“) vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí. V daném případě je žalovaný vlastníkem komunikace III. třídy, na které došlo k nehodovému ději. Dovodil, že podle § 27 odst. 2 z. p. k. vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Objektivní odpovědnost vlastníka silnice za vzniklou škodu se nemůže zprostit své odpovědnosti za vady ve sjízdnosti komunikace tím, ž správou a údržbou komunikací pověří jiný subjekt, například vlastní příspěvkovou organizaci. S námitkou nedostatku pasivní legitimace žalovaného se proto soud neztotožnil, když odkázal i na rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 10. 2007, č.j. 23 C 279/2006-79, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 7. 2008, č. j. 23 Co 24/2008-125, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 2729/08.

5. Po vyřešení otázky pasivní legitimace se zabýval námitkou žalovaného, že žalobce svou jízdou porušil příslušné předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Uzavřel, že žalobce nepostupoval podle § 11 odst. 1, 2 a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též jen „zákon o provozu“) ve znění § 3 odst. 1 vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, (dále též jen „vyhláška“) při řízení vozidla dne 8. 5. 2020 nepostupoval, neboť nepřizpůsobil rychlost své jízdy zejména předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu předmětné pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které bylo možno předvídat. Žalobce jel v odstupu za vozidlem řízeným jeho snachou, která několik kilometrů před místem nehody zaznamenala výstražnou značku A 7a a také neuspokojivý stav vozovky, čemuž přizpůsobila rychlost svého vozidla a způsob své jízdy. Při průjezdu křižovatkou, na kterou z pravé strany vjížděla nákladní vozidla, zpozorovala výtluky uprostřed vozovky a jela jen takovou rychlostí a takovým způsobem, že se jim v další jízdě vyhnula.

6. Žalobce sice také zaznamenal neuspokojivý stav vozovky, kdy zjistil, že se na ní nacházely výmoly a díry v podstatě již od [adresa], zaznamenal také dopravní značku A 7a, která na hrboly, výtluky, díry a jiné nerovnosti ve vozovce nebo na úsek s nerovným povrchem vozovky upozorňovala, ve vzdálenosti přibližně 2 km od místa nehody, nicméně i podle jeho výpovědi těmto zjištěním rychlost vozidla nepřizpůsobil. Přestože při vjezdu do inkriminované křižovatky viděl, že uprostřed ní se nachází větší díra a že se této díře předchozí vozidlo vyhýbá, nesnížil zásadním způsobem rychlost (o brzdném manévru se ve výpovědi nevyjadřoval ani žalobce a ani z žádných svědků nehodového děje), ale provedl úhybný manévr. Při tomto manévru se ovšem dostal pravou částí vozidla na krajnici vozovky, kde sice rovněž zaznamenal výtluky, ty se mu však nezdály velké, proto do nich pravými koly vjel a tehdy došlo k jejich poškození. Jak přitom předepisuje zákon o provozu na pozemních komunikacích, na krajnici smí řidič motorového vozidla vjet jen při zastavení a stání nebo, jestliže je to nutné, při objíždění, vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti.

7. Žalobcem i svědky popsaný stavební stav komunikace v době nehody, zahrnující stupeň opotřebení vozovky i výtluky, nemůže být onou závadou ve sjízdnosti ve smyslu zákona, neboť tento obecně nevyhovující stav mohl žalobce před nehodovým místem poměrně snadno předvídat. Kromě toho vlastník silnice nehradí škodu, pokud by byla její příčinou závada ve sjízdnosti, jestliže na tuto závadu ve sjízdnosti předepsaným způsobem upozornil (v daném případě právě umístěním výstražné dopravní značky A 7a). Navíc by povinnost k náhradě škody žalovaného zavazovala jen tehdy, pokud by žalobce sám žádnou povinnost neporušil, k čemuž však dle výše uvedeného popisu zjevně nedošlo. Jak správně žalovaný uvedl, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, či z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“) a žalobce dopravní předpisy porušil a nemůže tak mít nárok na náhradu škody tím jemu vzniklé.

8. Za této situace se soud I. stupně zabýval již jen tím, zda žalovaný neporušil obecnou prevenční povinnost definovanou v ustanovení § 2900 o. z. (vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného). Dospěl k závěru, že z konání (spíše tedy nekonání) žalovaného, který neprováděl údržbu vozovky ideálním způsobem, nemůže automaticky rezultovat nárok na náhradu škody, pokud je tato škoda primárně způsobena řidičovým nepřizpůsobením rychlosti jízdy předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, tedy porušením dopravních předpisů. Konstrukce ust. § 27 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. vylučuje jakékoliv nároky uživatelů dálnic, silnic a místních komunikací na náhradu škod vzniklých v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací. Vychází se z toho, že uživatel je povinen se těmto stavům přizpůsobit, tudíž vznikne-li mu škoda, pak pravděpodobně tuto svoji povinnost nesplnil a vznik škody tím sám zavinil. Proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

9. Pro případ, že by odpovědnost žalovaného za škodu přece jen shledal, se soud I. stupně ztotožnil s obranou žalovaného, že žalobcem prezentovaná konstrukce výše škody neobstojí. Vyhláška č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, účinná do 24. 6. 2023, nepředepisuje pro motorová vozidla shodu disků na nápravě [(srov. Příloha 12 uvedené vyhlášky, část A, bod 4 – Disky kol ve spojení s částí F, bod 6 – Technické požadavky na výbavu vozidel koly, pneumatikami a protiskluzovými řetězy), kdy vozidlo, pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak, smí být vybaveno pouze pneumatikami určenými pro daný typ vozidla výrobcem vozidla (tedy nikoliv disky)]. Pokud tedy měla škoda spočívat v tom, že žalobce zakoupil dva nové disky na levou část vozidla proto, že mu (v důsledku nehody poškozené) disky na pravé straně zaplatila pojišťovna, a stejné se již nevyráběly, neshledává v tom soud (shodně jako žalovaný) příčinnou souvislost se vzniklým nehodovým dějem (disky na levé straně vozidla nebyly při nehodě poškozeny a nebyl tudíž důvod provádět jejich výměnu v souvislosti s výměnou disků na straně pravé).

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“

11. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, které odůvodnil tak, že soud I. stupně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům (§ 205, odst. 2, písm. b/ o.s.ř.), že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.) a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205, odst. 2 písm. e/). Žalobce jel za svojí snachou, která terén znala a celou dobu jela pomalu. Žalobce ji následoval a jel stejnou rychlostí jako ona. Výtlukům uprostřed křižovatky se snacha žalobce, a i sám žalobce spolehlivě vyhnuli. Výtluky, které způsobily destrukci pneumatik a disků se nacházely při pravém okraji vozovky, až za křižovatkou. Tyto výtluky byly malé, ale hluboké a ostré. Jejich hloubka a ostrost byla příčinou destrukce pneumatik a disků.

12. Z provedených důkazů, a to zejména z výslechu žalobce a svědků vyplývá, že žalobce při vjezdu do inkriminované křižovatky sice provedl úhybný manévr, neboť se uprostřed ní nacházely větší výtluky, avšak při tomto úhybném manévru nedošlo k poškození jeho vozidla. K poškození vozidla žalobce došlo až za křižovatkou, kdy se nemohl výtlukům vyhnout z důvodu nedostatku místa (vlevo jelo vozidlo, vpravo byla neurčitá „krajnice“ a vjetím na ní by mohlo dojít k daleko větší škodě na vozidla).

13. Žalobce jel spolu se snachou nízkou rychlostí, protože od [adresa] se proplétali spletí výtluků. Žalobce nepřekročil ani rychlost, ani nevjel na krajnici, která však neexistuje, resp. přizpůsobil rychlost vozidla všem zákonným podmínkám.

14. Totožné disky, které byly na vozidle poškozeny, se již nevyráběly a nebylo tak možné je zakoupit. Tak, aby byly všechny disky stejného typu, byl žalobce nucen pořídit ještě další dva nové disky i na levou stranu vozidla. Kdyby neměl havarijní pojištění a neměl tak plnění z havarijního pojištěni, nárokoval by po žalovaném úhradu všech kol, tedy i těch na pravé straně. Tím, že škoda na kolech na pravé straně byla hrazena z havarijního pojištění, snižoval žalobce tak škodu ve prospěch žalovaného. Vzhledem k tomu, že škodu uplatnil u své havarijní pojišťovny, byl vůči němu uplatněn tzv. „malus“, tzn. že si vzhledem ke škodné události, resp. pojistné události musí hradit vyšší pojištění.

15. Dále prvoinstanční soud se ve svém rozsudku nevyjadřuje, resp. nerozhodl o nároku žalobce na úhradu spoluúčasti, která nebyla žalobci jeho havarijní pojišťovnou vyplacena, resp. byla stržena z výše pojistného plnění a která byla předmětem žalobního návrhu.

16. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí prvoinstančního soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, nebo aby odvolací soud sám ve věci rozhodl a žalobě vyhověl.

17. Žalovaná se vyjádřila tak, že podle fotodokumentace předložené žalobcem došlo k údajnému poškození pneumatik a disků na pravé straně vozidla z vnější strany. Pokud žalobce najel na popraskaný okraj komunikace, hranici mezi stavbou komunikace a nezpevněnou krajnicí, v odvolání tvrdí žalobce „Zprava se výtluky, neboť je tam již „krajnice" trávou a pod ní neznámý terén a povrch“, pak vnější okraj pneumatiky a disku byl blíže, nebo na, měkkém terénu krajnice a nikoliv popraskanému, údajně „ostrému“, okraji stavby komunikace. K poškození by tak logicky došlo na vnitřní straně pneumatiky a disku.

18. I v odvolání žalobce potvrzuje, že si byl jistý existencí prasklin na okraji komunikace, a že plně zaregistroval a vnímal výhybný manévr vpředu jedoucího vozidla. Pokud by jel rychlostí přizpůsobenou předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu předmětné pozemní komunikace, mohl a měl zpomalit nebo zastavit, pokud neměl dost místa na objetí.

19. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výroku I. potvrdil.

20. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

21. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů zákonným způsobem, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

22. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

23. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 18-47.) pak z důvodu hospodárnosti lze odkázat (ust. § 6 o. s. ř.).

24. K odvolacím námitkám žalobce je nutno zdůraznit, že samotná skutečnost, že žalobcova tvrzení, uvedená v žalobním návrhu, v jeho písemných podáních i při jednáních před Obvodním soudem pro Prahu 5 byly od počátku konzistentní, nejsou důkazem o existenci tvrzeného nároku.

25. Především pak ze samotných žalobních tvrzení žalobce vyplývá, že již žalobcem uváděná výše škody nemůže obstát. Vyhláška č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, účinná do 24. 6. 2023, nepředepisuje pro motorová vozidla shodu disků na nápravě [(srov. Příloha 12 uvedené vyhlášky, část A, bod 4 – Disky kol ve spojení s částí F, bod 6 – Technické požadavky na výbavu vozidel koly, pneumatikami a protiskluzovými řetězy). Vozidlo, pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak, smí být vybaveno pouze pneumatikami určenými pro daný typ vozidla výrobcem vozidla (tedy nikoliv disky). Pokud tedy měla škoda spočívat v tom, že žalobce zakoupil dva nové disky na levou část vozidla proto, že mu (v důsledku nehody poškozené) disky na pravé straně zaplatila pojišťovna, a stejné se již nevyráběly, není zde příčinná souvislost se vzniklým nehodovým dějem (bez ohledu na existenci či neexistenci odpovědnosti žalovaného), když disky na levé straně vozidla nebyly při nehodě poškozeny a nebyl žádný objektivní důvod provádět jejich výměnu v souvislosti s výměnou disků na straně pravé.

26. Ze žalobních tvrzení tedy plyne, že co do částky 33 538,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení je žaloba zjevně nedůvodná.

27. Pokud by žalovaný z důvodů uváděných žalobcem odpovídal za škodu, jednalo by se pouze o škodu, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s poškozením vozidla, tedy co do částky 5 000 Kč.

28. Nicméně odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením soudu I. stupně, že stavební stav komunikace v době nehody, zahrnující stupeň opotřebení vozovky i výtluky, nemůže být onou závadou ve sjízdnosti ve smyslu § 26 odst. 6 z. p. k., neboť tento obecně nevyhovující stav mohl žalobce před nehodovým místem poměrně snadno předvídat. Kromě toho vlastník silnice nehradí škodu, pokud by byla její příčinou závada ve sjízdnosti, jestliže na tuto závadu ve sjízdnosti předepsaným způsobem upozornil (v daném případě právě umístěním výstražné dopravní značky A 7a).

29. Podle § 11 odst. 1 zákona o provozu), na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.

30. Podle § 11 odst. 2 zákona o provozu na krajnici smí řidič motorového vozidla vjet jen při zastavení a stání nebo, jestliže je to nutné, při objíždění, vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti.

31. Podle § 18 odst. 1 zákona o provozu rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

32. Ze zjištěného skutkového stavu přitom vyplývá, že žalobce nepřizpůsobil jízdu dopravnímu značení, manévru vozidla jedoucího před ním a ani stavebnímu stavu komunikace, a nedbal zvýšené opatrnosti při vjezdu na krajnici vozovky, nerespektoval dopravní předpisy a poškození pravých disků a pneumatik si zavinil sám.

33. Žalobce tedy porušil ust. § 11 odst. 2 a § 18 odst. 1 zákona o provozu a nemůže mít nárok na náhradu škody tím jemu vzniklé.

34. Naopak žalovaný neporušil ani obecnou prevenční povinnost definovanou v ustanovení § 2900 o. z., když z nekonání žalovaného, který neprováděl údržbu vozovky ideálním způsobem, nemůže automaticky vyplývat nárok na náhradu škody, pokud je tato škoda primárně způsobena řidičovým nepřizpůsobením rychlosti jízdy předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, tedy porušením dopravních předpisů.

35. Jak již uvedl soud I. stupně, konstrukce ust. § 27 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. vylučuje jakékoliv nároky uživatelů dálnic, silnic a místních komunikací na náhradu škod vzniklých v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací. Vychází se primárně z toho, že uživatel je povinen se těmto stavům přizpůsobit, tudíž vznikne-li mu škoda, pak pravděpodobně tuto svoji povinnost nesplnil a vznik škody tím sám zavinil (k tomu srov. např. komentář k ust. § 27 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb.: ČERNÍNOVÁ, M.; ČERNÍN, K.; TICHÝ, M.: Zákon o pozemních komunikacích – komentář. Praha: C. H. Beck, 2015, cit. dle ASPI, stav k 8. 11. 2015)

36. Ostatně tento závěr je i v souladu s ustáleným rozhodováním odvolacího soudu, který opakovaně dospěl k závěru, že výtluk nepředstavuje závadu ve sjízdnosti ve smyslu § 26 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, neboť tento výtluk žalobce mohl se zřetelem ke všem výše uvedeným okolnostem předvídat a přizpůsobit způsob a rychlost jízdy stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace a povětrnostní situaci (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, č.j. 62 Co 35/2016-143).

37. Závadou ve sjízdnosti může být sice i natolik významná změna sjízdnosti v místě nekvalitního stavebního stavu komunikace, která je sice odstranitelná běžnou údržbou, avšak svým charakterem se natolik vymyká stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním vlivům, že řidič ani při obezřetné jízdě respektující stav komunikace či případné důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně reagovat při řízení tak, aby závada neovlivnila jeho jízdu a nevznikla tím škoda. Ze zákona přitom nevyplývá, že závada ve sjízdnosti se nemůže nacházet v místě nekvalitního stavebního stavu komunikace; není tedy vyloučeno, aby se v místě, kde je stavební stav komunikace poznamenán četnými výtluky, vyskytovala závada ve sjízdnosti představovaná výtlukem natolik rozsáhlým (hlubokým), že vzhledem k okolnímu stavu vozovky jde o takovou změnu sjízdnosti, kterou řidič nemůže předvídat ani tehdy, přizpůsobí-li způsob jízdy špatnému stavu komunikace (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1495/2003, publikované pod C 2751 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck). Nicméně o takový případ se v souzené věci nejedná.

38. Je též právně irelevantní, zda v předmětném úseku silnice došlo k poškození více vozidel, jak upozorňuje odvolatel v odvolání.

39. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. jako věcně správné, včetně závislého výroku II. o nákladech řízení, potvrdil.

40. O nákladech odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšnému žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení sestávajících ze 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (za vyjádření k odvolání, přípravu a účast na jednání dne 8. 10. 2024), podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkové náklady žalovaného ve výši 900 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).