pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku II. uložil žalované povinna nahradit žalobci náklady [anonymizováno] ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ing. [jméno] [příjmení].

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci předmětnou částku s tím, že žalobce byl trestně stíhán a v [anonymizováno] vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], když [anonymizována dvě slova] bylo vedeno pro [anonymizována dvě slova], který byl již od počátku vedení [anonymizována dvě slova] několik let promlčen. V průběhu [anonymizováno] byl žalobce dvakrát odsouzen, když až v důsledku usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo odsouzení žalobce zrušeno a věc vrácena Městskému soudu v Praze se závazným právním názorem, že se jedná od počátku o promlčenou věc. [anonymizováno] tak skončilo vydáním usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zastaveno z důvodu promlčení. Žalobce byl v [anonymizována dvě slova] zastoupen advokátem, jenž v průběhu [anonymizováno] učinil 25 úkonů á [částka], 3 úkony á [částka], když současně právnímu zástupci žalobce náleží ještě 28 paušálních náhrad po [částka]. Celková částka představující odměnu advokáta, včetně paušálních náhrad a 21 % DPH, tak činí [částka], když žalobce byl dne [datum] vyzván advokátem k úhradě této částky. Žalobce pak uplatnil dne [datum] nárok na náhradu škody u žalované, která však do dne podání žaloby nereagovala.

3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u žalované uplatnil nárok podáním doručeným dne [datum] a žalovaná ve lhůtě 6 měsíců o žádosti nerozhodla. Navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce k žádosti nepřiložil žádné podklady, z nichž by bylo zřejmé, že žalobci škoda vznikla a v jaké výši. Žalobce se podle závěru odvolacího [anonymizováno] dovolacího soudu dopustil protiprávního [anonymizováno], které bylo kvalifikováno jako zpronevěra podle ust. § 206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a pouze z důvodu promlčení [anonymizována dvě slova] nebyl odsouzen. V daném případě nevznikly pochybnosti o tom, že žalobce se dopustil [anonymizováno] podřaditelného skutkové podstatě [anonymizována dvě slova], avšak došlo k zániku trestnosti [anonymizováno], pak se jedná o situaci odpovídající smyslu ust. [ustanovení pr. předpisu] (dále též jen„ [anonymizováno]“), kdy dochází k vyloučení práva na náhradu škody v případech, v nichž jde o újmu způsobenou [anonymizováno] stíháním, jehož výsledek nedokládá, že se trestně stíhaná osoba [anonymizováno] kvalifikovaného jako [anonymizována dvě slova], nedopustila. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalované je dána, pak namítla neúčelnost některých úkonů, které byly v průběhu [anonymizována dvě slova] žalobce právním zástupcem uskutečněny.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě 3. - 7. napadeného rozhodnutí), že usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], bylo [anonymizována dvě slova] žalobce pro skutek, právně kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] zpronevěry podle ust. § 248 odst. 1, 2 trestního zákona zastaveno, neboť [anonymizována dvě slova] žalobce bylo promlčeno, jelikož bylo zahájeno dne [datum], přičemž pokud začátek běhu promlčecí lhůty nastal podle učiněných skutkových zjištění dne [datum], kdy byl [anonymizováno] dokonán, k promlčení [anonymizována dvě slova] žalobce došlo při právní kvalifikaci podle ust. § 248 odst. 1, 2 trestního zákona nejpozději dne [datum], tedy více než rok před tím, než bylo dne [datum] zahájeno [anonymizována dvě slova] žalobce. V [anonymizováno] vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] obhájce žalobce [příjmení] [příjmení] se zúčastnil hlavního líčení dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], včetně veřejných zasedání, dne [datum] bylo obhájcem podáno odvolání a dne [datum] a dne [datum] dovolání. Obhájce žalobce dále podal stížnost do usnesení do zahájení [anonymizována dvě slova] dne [datum] podnět k dohledu nad činností dozorujícího státního zástupce, dne [datum] podnět k zastavení [anonymizována dvě slova], dne [datum] vyjádření k ustanovení znalce a dne [datum] nahlížel do spisu. Obhájce se také zúčastnil výslechu žalobce jako obviněného dne [datum] a měl schůzky s klientem dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Dne [datum] obhájce žalobce vyúčtoval žalobci náklady obhajoby uskutečněné v rámci [anonymizována dvě slova] žalobce v žalované výši. Žalobce dne [datum] uplatnil u žalované náhradu škody, která nebyla zaplacena.

5. Soud I. stupně poté uzavřel, že podle ust. § 5 ve spojení s ust. § 13, § 14 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 1 [anonymizováno] stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ust. [ustanovení pr. předpisu]“, hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zastaveno, neboť se jednalo od počátku o promlčenou věc. Vzhledem ke skutečnosti, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jenž měl za následek vedení [anonymizována dvě slova] proti žalobci, přičemž žalobce byl právně zastoupen a v této souvislosti má žalobce povinnost zaplatit obhájci náklady obhajoby v předmětné výši a žalovaná jako škůdce má v souladu s ust. § 2952 o. z. povinnost poskytnout náhradu. Celkově tak přiznal náhradu za 25 úkonů po [částka], třikrát [částka], 28 paušálních náhrad po [částka] a 21 % DPH, tj. celková částka, kterou by žalobce měl zaplatit právnímu zástupci, činí [částka]. Jelikož žalovaná žalobci náhradu škody nenahradila do šesti měsíců od uplatnění, uložil soud I. stupně žalované povinnost k náhradě.

6. Výrok o nákladech [anonymizováno] rozhodl soud I. stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“

7. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalovaná, které odůvodnila tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce se dopustil stíhaného skutku a jen z důvodu promlčení [anonymizována dvě slova] nebyl odsouzen. Žalovaná v [anonymizováno] před soudem prvního stupně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého nevznikly-li pochybnosti o tom, že se poškozený dopustil [anonymizováno] podřaditelného skutkové podstatě [anonymizována dvě slova], ovšem došlo k zániku trestnosti [anonymizováno], pak je zjevné, že jde o situaci odpovídající smyslu ust. § 12 [anonymizováno], jímž je vyloučení práva na náhradu škody v případech, v nichž jde o újmu způsobenou [anonymizováno] stíháním, jehož výsledek nedokládá, že se trestně stíhaná osoba [anonymizováno] kvalifikovaného jako [anonymizována dvě slova] nedopustila. Soud prvního stupně odmítl použít shora citovanou judikaturu se stručným odůvodněním, že proti žalobci bylo vedeno [anonymizována dvě slova] pro skutek, který byl již v době zahájení [anonymizována dvě slova] promlčen. Rozhodnutí Nejvyššího soudu však plně dopadá [anonymizováno] na posuzovaný případ.

8. Soudu prvního stupně žalovaná vytkla, že nekriticky přistoupil [anonymizováno] k posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby a výše odměny za ně náležející. Také se nevypořádal s námitkami žalované, když pouze paušálně uzavřel, že bylo-li proti žalobci vedeno nezákonné [anonymizována dvě slova], jsou veškeré úkony obhajoby účelné.

9. Nákladový výrok II. je také nesprávný [anonymizováno] proto, že žalobci byla nesprávně přiznána navíc odměna za jeden celý úkon, jedna paušální náhrada a odpovídající náhrada DPH.

10. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá.

11. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že považuje napadené rozhodnutí co do věcného [anonymizováno] právního posouzení za správné. Orgány činné v [anonymizována dvě slova] od samého počátku pochybily, když zahájily [anonymizována dvě slova] se žalobcem. Toto [anonymizována dvě slova] nemělo být vůbec zahájeno, přičemž podstata nezákonného rozhodnutí spočívá ve vadném posouzení věci orgány činnými v [anonymizována dvě slova] již na samotném počátku. [anonymizována dvě slova] byl promlčen již v době zahájení [anonymizována dvě slova].

12. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

13. Odvolací soud v této věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok [anonymizováno] rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] (výrok [anonymizováno] rozsudku odvolacího soudu).

14. Tento rozsudek Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že je povinností soudu, [anonymizováno] bez námitky žalované, zabývat se otázkou, zda jsou naplněny základní předpoklady odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o zahájení [anonymizována tři slova] z hlediska negativních předpokladů uvedených v ustanovení § 12 [anonymizováno], zvláště pokud se ze samotných žalobních tvrzení a skutkových zjištění jejich naplnění podává.

15. Odvolací soud tak znovu přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že žalovanou podané odvolání je důvodné.

16. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Tento skutkový stav nedoznal přitom podstatných změn ani v odvolacím [anonymizováno]. Soud I. stupně také použil přiléhavá zákonná ustanovení. Napadený rozsudek přitom soud prvního stupně odůvodnil zcela v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř.

17. V novém odvolacím [anonymizováno] odvolací soud opět provedl důkaz usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z něhož zjistil, že [anonymizována dvě slova] žalobce pro skutek, právně kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona, bylo zastaveno, neboť [anonymizována dvě slova] žalobce bylo promlčeno, jelikož bylo zahájeno dne [datum], přičemž pokud začátek běhu promlčecí lhůty nastal podle učiněných skutkových zjištění dne [datum], kdy byl [anonymizováno] dokonán, k promlčení [anonymizována dvě slova] žalobce došlo při právní kvalifikaci podle ust. § 248 odst. 1, 2 trestního zákona nejpozději dne [datum], tedy více než rok před tím, než bylo dne [datum] zahájeno [anonymizována dvě slova] žalobce.

18. Městský soud v Praze tak učinil s odkazem na vázanost pokynem Nejvyššího soudu. Dále z odůvodnění vyplývá, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byl obžalovaný [jméno] [příjmení] společně se spoluobžalovaným [jméno] [příjmení] uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku pro skutek spočívající v tom, že obviněný [jméno] [příjmení] jako jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel dne [datum] za dlužníka smlouvu o úvěru ve výši [částka] s věřitelem společností [právnická osoba] když následně v přesně nezjištěné době od [datum] do [datum] na blíže nezjištěném místě v úmyslu snížit splátky úvěru a úroky, které by byl jinak nucen věřiteli uhradit, přiměl svého tchána, obžalovaného [příjmení], v té době druhého jednatele společnosti [právnická osoba], aby vypsal fiktivní příjmové doklady, podepsal je a orazítkoval a vydával za pravé doklady, přičemž obžalovaný [příjmení] poté vyhotovil dva fiktivní příjmové doklady, kdy jeden příjmový pokladní doklad o předstírané úhradě části úvěru byl vyhotoven s datem [datum] na částku [částka] a druhý příjmový pokladní doklad byl vyhotoven s datem [datum] na částku [částka], ač věděl, že od obžalovaného [příjmení] žádnou z těchto dvou částek nikdy neobdržel, nemohl vložit do pokladny a ani nevložil fiktivní doklady do účetnictví společnosti [právnická osoba], pouze [anonymizována tři slova] předstíral, přičemž si obžalovaný [příjmení] nechal z obou fiktivní pokladních dokladů pořídit či sám pořídil kopie a nechal založit do civilního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], kdy vydával za pravé doklady z účetnictví své společnosti a za doklady potvrzující přijetí dvou hotovostních plateb, ač svým společným jednáním měli v úmyslu poškozené společnosti způsobit škodu ve výši [částka] v důsledku neuložení fiktivních dokladů do účetnictví společnosti [právnická osoba] ke škodě společnosti nedošlo. Oběma obžalovaným soud prvého stupně za tyto přečiny uložil trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti tomuto rozsudku podali obžalovaní odvolání a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] tento rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 písm. a) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obž. [příjmení] podle § 226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby pro žalovaný skutek podvodu dle [ustanovení pr. předpisu] a obž. [příjmení] při nezměněném popisu skutku při zachování jeho totožnosti uznal vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsoudil jej podle [ustanovení pr. předpisu] a [ustanovení pr. předpisu] k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podmínečně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. K dovolání obž. Mgr. [jméno] [příjmení] Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] rozhodnutí odvolacího soudu zrušil s tím, že při posuzování běhu promlčecí doby je třeba vyjít ze skutkových závěrů odvolacího soudu, že příjmové doklady byly vyhotoveny s datem [datum] a [datum], přičemž tyto finanční prostředky obviněný nevložil do pokladny společnosti a přisvojil si je. Posuzovaný skutek tak časově spadá do období před účinností tr. zákoníku a je nutno jej s ohledem na způsobenou škodu ve výši [částka] posoudit podle ust. [ustanovení pr. předpisu] s [anonymizováno] sazbou v trvání 6 měsíců až 3 léta. Promlčecí doba posuzovaná podle [ustanovení pr. předpisu] tak při užití této právní kvalifikace činí 5 let, přičemž [anonymizována dvě slova] obviněného [příjmení] [příjmení] bylo zahájeno dne [datum], tedy více než rok po datu [datum], k němuž bylo [anonymizováno] stíháno pro skutek kvalifikovaný podle [ustanovení pr. předpisu] promlčeno. A zároveň shledal, že odvolací soud nepochybil, když skutek popsaný v obžalobě upravil podle skutkových zjištění tak, že následek skutku zůstal totožný při změně [anonymizováno] obžalovaného [příjmení] [příjmení].

19. Neskončilo-li [anonymizována dvě slova] odsouzením obviněného, je třeba posuzovat případné nároky na náhradu škody podle [ustanovení pr. předpisu] základních práv a svobod na základě konkrétních okolností případu s přihlédnutím k požadavku, aby to byl demokratický právní stát, kdo má povinnost stíhat [anonymizována dvě slova]. Ustanovení § 12 [anonymizováno] nelze proto aplikovat formalisticky, toliko podle výsledku [anonymizována dvě slova]. Proto je třeba vždy zkoumat, zda stěžovatelem tvrzená újma není důsledkem svévolného postupu orgánů činných v [anonymizována dvě slova], ve kterém nebyly respektovány požadavky čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

20. Jak zdůraznil Nejvyšší soud ve výše uvedeném zrušujícím usnesení v této věci, ten, proti němuž bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno, nebo ten, jenž byl zproštěn obžaloby, má zásadně právo na náhradu škody způsobené sdělením obvinění. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění sám zavinil, a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno, jen proto, že není za spáchaný [anonymizována dvě slova] trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, anebo že [anonymizována dvě slova] byl amnestován. Přičemž mezi důvody, které nastaly až dodatečně po spáchání [anonymizována dvě slova], nespadá zánik [anonymizováno] odpovědnosti z důvodu promlčení [anonymizováno] odpovědnosti, které odůvodňuje zastavení [anonymizována dvě slova] (§ 225 odst. 1 trestního řádu, § 223 odst. 1 trestního řádu a § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu) (viz [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [nakladatelství], [rok], s. [číslo]).

21. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze právo na náhradu škody způsobené zahájením a vedením [anonymizována dvě slova] uplatnit [anonymizováno] v případech, kdy usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] nebylo zrušeno, ale [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby. Zastavení [anonymizována dvě slova] a zproštění obžaloby mají podle judikatury stejné důsledky jako zrušení usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] pro nezákonnost, jestliže k nim došlo z určitých důvodů (v zásadě proto, že předpoklad o spáchání [anonymizována dvě slova] obviněným nebyl potvrzen). Nárok na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením [anonymizována dvě slova] se proto posuzuje podle § 5 písm. a), § 7 a § 8 [anonymizováno], tedy jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

22. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že [ustanovení pr. předpisu] přiznává odškodnění tomu, proti němuž vedené [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno se závěrem, že trestně stíhaný se [anonymizována dvě slova] nedopustil (typicky, je-li nepochybné, že se skutek nestal, není-li [anonymizována dvě slova] nebo není-li prokázáno, že skutek spáchal trestně stíhaný ([ustanovení pr. předpisu]. Naopak v případech, kdy je [anonymizována dvě slova] zastaveno, ovšem s opačným závěrem, tedy že se trestně stíhaný dopustil protiprávního [anonymizováno] odpovídajícího skutkové podstatě [anonymizována dvě slova] {například v případě podmíněného zastavení se k [anonymizováno] doznal ([ustanovení pr. předpisu], v případě narovnání prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán ([ustanovení pr. předpisu] }, je náhrada škody vyloučena. V takových případech by bylo poskytnutí náhrady škody v rozporu s dobrými mravy (srov. důvodovou zprávu k návrhu [ustanovení pr. předpisu]), respektive s obecnými principy spravedlnosti (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

23. Přitom platí, že obviněný může dovoláním napadnout též zprošťující rozhodnutí, pokud se domáhá toho, aby byl zproštěn z důvodu, který je pro něj příznivější. Zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (v prvé řadě zprošťujícího rozsudku) a na tomto základě posléze [anonymizováno] náhrady škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

24. Judikatura Nejvyššího soudu v otázce, zda [ustanovení pr. předpisu] přiznává odškodnění [anonymizováno] tomu, jehož [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno z důvodu promlčení, aniž by byl učiněn závěr o tom, zda daný skutek spáchal, či nikoli, dospěla k následujícím závěrům. Při striktní aplikaci principu presumpce neviny ([ustanovení pr. předpisu] a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) by taková osoba měla mít na odškodnění nárok; takový výklad by však v některých případech vedl k „ odškodnění“ skutečných pachatelů trestných činů, což by odporovalo dobrým mravům [anonymizováno] obecnému chápání spravedlnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nepřiznáním odškodnění v těchto případech není princip presumpce neviny zpochybněn za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení [anonymizováno] z pro něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace, a to v prvé řadě zprošťujícím rozsudkem (k tomu srov. § 11 odst. 4 trestního řádu) a na tomto základě posléze [anonymizováno] náhrady škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Právě uvedený závěr byl jako ústavně konformní aprobován [anonymizováno] Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle kterého požadavek soudů v kompenzačním [anonymizováno] na vyčerpání prostředku nápravy v podobě využití možnosti obviněného v [anonymizována dvě slova] pokračovat a domoci se tak pravomocného zprošťujícího rozsudku a tím [anonymizováno] kompenzace za nezákonné [anonymizována dvě slova], za předpokladu, že (pro promlčení) zastavené [anonymizována dvě slova] nebylo zahájeno, respektive vedeno svévolně, nelze pokládat za rozporný s ústavně garantovaným právem na náhradu škody (či nemajetkové újmy) způsobené veřejnou mocí v rozporu se zákonem ([ustanovení pr. předpisu]). Posouzení oné svévole při zahájení nebo vedení [anonymizována dvě slova] je pak úkolem soudu rozhodujícího v kompenzačním [anonymizováno].

25. Ústavní soud ve výše uvedeném nálezu uvedl, že povinnost stěžovatele strpět [anonymizována dvě slova], v jehož rámci je teprve složitým a rozsáhlým skutkovým dokazováním zjištěno promlčení trestnosti stíhaného [anonymizováno], nelze dle Ústavního soudu považovat za protiústavní, a to včetně peněžních nákladů, které v této souvislosti vznikají. Je tomu tak především proto, že každé [anonymizována dvě slova] je vedeno pro určité [anonymizováno] fyzické či právnické osoby, a přestože je trestněprávní kvalifikace takového [anonymizováno] zákonem vyžadovaným požadavkem pro oprávněnost každého [anonymizováno], je tento požadavek především formalitou, která má dát fázi vyšetřování určitý směr a formální podobu.

26. Za podstatnou je v tomto směru třeba dle Ústavního soudu považovat skutečnost, že takováto formální kvalifikace není pro další fáze [anonymizována dvě slova] nijak závazná (srov. např. ustanovení [ustanovení pr. předpisu], a naopak jsou všechny orgány vázány skutkovým vymezením postihovaného [anonymizováno] (srov. např. ustanovení [ustanovení pr. předpisu]. Nepotvrzení původní právní kvalifikace daného [anonymizováno] neznamená nezákonnost [anonymizována dvě slova], neboť pachatel může být zásadně odsouzen pro totéž [anonymizována dvě slova], subsumované však pod jiné ustanovení [anonymizováno] zákoníku. Právě ve světle uvedených závěrů je třeba interpretovat ustálený závěr Ústavního soudu, dle nějž je třeba z povinnosti jednotlivce podrobit se úkonům [anonymizována dvě slova] dovodit povinnost nahrazení tím způsobené újmy, pokud se prokáže, že [anonymizována dvě slova] nespáchal. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možno trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci [anonymizována dvě slova] snášet. Proto je spravedlivé, za situace, kdy je možno prokazatelně dovodit, že orgán činný v [anonymizována dvě slova] zjevně vybočil z intencí zakládajících důvodnost [anonymizována dvě slova], aby náklady, upínající se k realizaci ústavního práva hájit se prostřednictvím obhájce ([ustanovení pr. předpisu] (základních práv a svobod)), byly trestně stíhané osobě přiznány jakožto náhrada materiální újmy způsobené opatřením státu“ (srov. výše uvedený nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Skutečnost, že pachatele již z nejrůznějších důvodů odsoudit nelze, nečiní rovněž, s výjimkou vědomě svévolného postupu, celé [anonymizována dvě slova] nezákonným. Skutečným původcem celého [anonymizována dvě slova] je totiž v takovém případě stále pachatel jinak [anonymizována dvě slova], jehož aspekty mohou však být v důsledku nejrůznějších okolností (plynutím času, procesní aktivitou účastníků, zničenými důkazy apod.) zastřeny až do fáze [anonymizována dvě slova] před soudem.

27. Neskončilo-li [anonymizována dvě slova] odsouzením obviněného, je třeba posuzovat případné nároky na náhradu škody podle [ustanovení pr. předpisu] s přihlédnutím k požadavku, aby to byl demokratický právní stát, kdo má povinnost stíhat [anonymizována dvě slova], a aby to byl ten, proti kterému je [anonymizováno] zaměřeno (podezřelý, obviněný, obžalovaný), kdo je povinen jeho úkony v [anonymizována dvě slova] strpět. Ustanovení § 12 [anonymizováno] nelze proto aplikovat formalisticky, toliko podle výsledku [anonymizována dvě slova]. Je třeba vždy zkoumat, zda stěžovatelem tvrzená újma není důsledkem svévolného postupu orgánů činných v [anonymizována dvě slova], ve kterém nebyly respektovány požadavky čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny (viz výše uvedený nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

28. Odvolací soud tedy znovu posoudil žalobcem uplatněný nárok z titulu nezákonného rozhodnutí o zahájení [anonymizována dvě slova] s ohledem na skutečnosti, které v [anonymizováno] ohledně důvodu zproštění obžaloby vyšly najevo a opět posoudil naplnění všech v úvahu přicházejících negativních předpokladů vzniku odpovědnosti státu za újmu podle § 12 [anonymizováno] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

29. Ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by zahájení [anonymizována dvě slova] bylo projevem svévole orgánů činných v [anonymizována dvě slova], tj. zda muselo být orgánům činným v [anonymizována dvě slova] od počátku jasné, že proti žalobci nelze z důvodu promlčení [anonymizována dvě slova] vést. Právní kvalifikace doznala zásadní změny až rozhodnutím dovolacího soudu, přičemž ani v dovolacím [anonymizováno] a v konečném rozhodnutí soudu II. stupně nebylo nijak zpochybněno, že se žalobce dopustil předmětného [anonymizováno] a že toto [anonymizováno] je podle trestních předpisů [anonymizováno].

30. Přitom podle ust. [ustanovení pr. předpisu], státní zástupce je povinen stíhat všechny [anonymizováno] činy, o nichž se dozví, pokud zákon, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je [země] vázána, nestanoví jinak. Žalobce také (ač o tom byl soudem poučen) neprohlásil, že na projednání věci trvá a mohl tak případně prokázat svoji nevinu.

31. Jak již uvedl Nejvyšší soud, při striktní aplikaci principu presumpce neviny ([ustanovení pr. předpisu] a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) by taková osoba měla mít na odškodnění nárok; takový výklad by však v některých případech vedl k „ odškodnění“ skutečných pachatelů trestných činů, což by odporovalo dobrým mravům [anonymizováno] obecnému chápání spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Promlčením podle ust. [ustanovení pr. předpisu], zaniká [anonymizováno] odpovědnost pachatele [anonymizována dvě slova], neboť uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na [anonymizována dvě slova]. Běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že se určitá osoba dopustila [anonymizováno] zákonem reprobovaného.

32. Okolnost, že pozdní reakce státu na [anonymizováno] určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění pachateli [anonymizována dvě slova] uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest strpět, by sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů [anonymizována dvě slova], neboť to bylo právě jeho protiprávní [anonymizováno], jež si vynutilo tuto, byť z hlediska uložení trestněprávní sankce opožděnou, reakci státu. Žalobce přitom byl osobou, která se podle výsledků [anonymizována dvě slova] dopustila [anonymizována dvě slova] podle ust. [ustanovení pr. předpisu].

33. Proto odvolací soud (vázán právním názorem dovolacího soudu) má za to, že v souzeném případě zahájení [anonymizována dvě slova] nebylo projevem svévole orgánů činných v [anonymizována dvě slova], tj. že nemuselo být orgánům činným v [anonymizována dvě slova] od počátku jasné, že proti žalobci nelze z důvodu promlčení [anonymizována dvě slova] vést a je na místě aplikace ust. § 12 odst. 1 písm. b) [anonymizováno].

34. Jestliže žalobce uváděl, že právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nelze v souzené věci aplikovat, odvolací soud v této věci je podle ust. § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právním názorem dovolacího soudu a proto se od něj nemohl odchýlit.

35. Z výše uvedených důvodů odvolací soud ve vyhovujícím výroku I. napadené rozhodnutí podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se žaloba zamítá – výrok I. rozsudku.

36. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o nákladech odvolacího [anonymizována dvě slova] o nákladech [anonymizováno] před soudem I. stupně a před dovolacím soudem podle ust. § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. [ustanovení pr. předpisu], když žalovaná v [anonymizováno] byla v [anonymizováno] plně úspěšná. Žalované tak přísluší náhrada nákladů [anonymizováno] před soudy všech stupňů. Výši náhrady nákladů [anonymizováno] přiznanou žalované stanovil částkou [částka] jako náhrady nákladů podle ust. [ustanovení pr. předpisu] za 13 úkonů (vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], sepis odvolání, sepis dovolání, účast na vyhlášení rozsudku dne [datum], dále po 2 úkonech za účast na ústním [anonymizováno] dne [datum], [datum], [datum] a dne [datum]) v souladu s ust. [ustanovení pr. předpisu], celkem tedy [částka].

37. O povinnosti žalované zaplatit náklady [anonymizováno] k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

38. Lhůtu k plnění náhrady nákladů [anonymizováno] stanovil odvolací soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. - výrok II. rozsudku.