o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodní soud pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výroku II. uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] představující škodu způsobenou na věcech ve vlastnictví žalobkyně umístěné v bytu užívaném žalovaným s odůvodněním, že je nájemkyní bytu [číslo] o velikosti 95 m² sestávajícího ze 3 pokojů a kuchyňského koutu s příslušenstvím, který se nachází ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a na adrese [adresa] (dále též jen„ předmětný byt“). Tento byt žalovaný užíval na základě podnájemní smlouvy ze dne [datum]. Dle čl. V. odst. 1 smlouvy byl žalovaný povinen hradit žalobkyni měsíčně podnájemné a zálohy na služby ve výši [částka] nejpozději do 5. dne měsíce, za který se podnájemné hradí. Tuto povinnost však žalovaný opakovaně porušoval a proto žalobkyně žalovanému dopisem ze dne [datum] podnájem vypověděla bez výpovědní doby. Byt žalovaný opustil ke dni [datum]. K uvedenému dni proto žalobkyně byt převzala. Při převzetí bytu však bylo zjištěno, že žalovaný byt neužíval řádně, neboť v rozporu s čl. VIII odst. 7 smlouvy byly v bytě poškozeny dveře od šatní skříně a potah. Žalobkyně na uvedení bytu do původního stavu vynaložila částku [částka]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k náhradě nákladů vynaložených na uvedení bytu do původního stavu, žalovaný však ničeho neuhradil.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně nikterak nedokládá, že byly dané kusy nábytku ve vlastnictví žalobkyně, že se nacházely v předmětném bytě a že poškození způsobil žalovaný. Žalovaný nemohl přijet do [anonymizováno] v důsledku protiepidemických opatření a žalobkyně této situace zneužila. Žalovaný nebyl nikdy vyzván, aby se účastnil prohlídky bytu dne [datum] a ani předání bytu dne [datum]. V okamžiku, kdy žalovaný v [anonymizováno] [rok] odcestoval, byl byt v naprostém pořádku, včetně potahu na lavici a šatní skříně. Do bytu vstupovaly různé osoby v jeho nepřítomnosti, je možné, že případná poškození mohly způsobit samy tyto osoby, navíc žalovaný tato poškození nikdy nemohl stvrdit, neboť do bytu mu byl zamezen přístup, byly vyměněny zámky a věci žalovaného jsou nadále v držení žalobkyně, která mu je odmítá vydat. Postup žalobkyně považuje přinejmenším za hrubě nekorektní až šikanózní.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě 4. - 18. napadeného rozhodnutí), že žalobkyně jako nájemce a žalovaný jako podnájemce uzavřeli dne [datum] podnájemní smlouvu, jejímž předmětem byl podnájem předmětného bytu na dobu 2 roky od [datum], tedy do [datum]. Dle čl. V. byl podnájemce povinen platit nájemci podnájemné ve výši [částka] a [částka] měsíčně. Dne [datum] žalovaný odcestoval a z důvodu epidemiologické situace a uzavření hranic se nemohl vrátit do [země]. Žalobkyně dne [datum] sepsala výpověď z podnájemní smlouvy dle čl. XI odst. 4 bez výpovědní doby, kterou doručila emailem žalovanému dne [datum]. Obě strany následně komunikovaly i prostřednictvím svých právních zástupců o možnostech uzavření dohody o narovnání, jednání však nebyla úspěšná. Do předmětného bytu vstoupil dne [datum] [příjmení] [příjmení] mladší, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], aby zjistili stav bytu, byt byl plný věcí žalovaného. Následně stejné osoby vstoupily do bytu [datum], kdy sepsaly předávací protokol, zanesly do něj poškození – poškozený potah na sedadle a skříňové dveře. O tomto protokolárním předání bytu nebyl žalovaný informován a na protokolu není podepsán. Žalobkyně měla nechat vyrobit nové dveře k šatní skříni a náhradní potah [anonymizováno] za celkovou cenu [částka] u společnosti [právnická osoba] (náhradní potah za [částka] a dveře k šatní skříni za [částka]), faktura byla vystavena dne [datum]. Následně žalobkyně vyzvala k zaplacení této částky žalovaného předžalobní výzvou ze dne [datum], kterou doručila žalovanému emailem. Do bytu měl ještě v průběhu nájemního vztahu přístup [jméno] [příjmení], který žalovanému zaléval kytky. Následně žalobkyně oznámila žalovanému, že v bytě jsou vyměněny zámky a vrátí mu jeho věci pouze v případě, že dojde k úhradě dluhu na podnájemném včetně příslušenství a skladného. Svědek [příjmení] [příjmení] tvrdil, že o stavu bytu a jeho poškození pořídil fotografie již v dubnu či červenci [rok], avšak předložil jedinou fotografii z [datum] tvrzeného poškození potahu, přičemž fotografie neodpovídá popisu poškození svědky. Fotografie poškození skříně předložena nebyla.

5. Uzavřel, že podle ust. [ustanovení pr. předpisu]“), nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v něm sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení [ustanovení pr. předpisu] se použije přiměřeně. Nicméně na základě všech pochybností (podrobně uvedených v bodě [anonymizováno] - [anonymizováno] napadeného rozhodnutí) a na základě provedeného dokazování dovodil, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno, když jednoznačně a beze vší pochybnosti neprokázala, že by bylo poškozeno zařízení v konkrétním předmětném bytě, jaký byl rozsah a charakter daného poškození, skutečnost, že předložená faktura odpovídá pracím na opravě těchto konkrétních kusů nábytku, a zejména že by škodu, pokud skutečně vznikla, způsobil sám žalovaný a vznik škody je tak v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaného jako podnájemce zakotvených v podnájemní smlouvě. Odkázal též na platnou judikaturu Nejvyššího soudu - rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jakož i rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který byl uveřejněn pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. [rok]). Proto soud I. stupně žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal náklady řízení.

7. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně, které odůvodnila ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. s tím, že nelze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že neunesla důkazní břemeno. Zdůraznila, že v řízení prokázala, že v bytě užívaném žalovaným došlo v době, kdy žalovaný tento byt užíval, k poškození dveří od šatní skříně a potahu taburetu (lavice) v chodbě. Na uvedení tohoto vybavení bytu do původního stavu žalobkyně vynaložila částku [částka]. Všichni svědkové potvrdili, že v době předání bytu žalovanému byl tento byt a jeho vybavení zcela nové po kompletní rekonstrukci. Součástí bytu byly vestavěné skříně, a v chodbě se nacházel taburet (lavice) s potahem. Současně uvedli, že ke dni [datum] se na potahu taburetu nacházela velká skvrna a u dveří byla část dřeva odštípnutá. Uvedená poškození bylo nutno opravit výměnou za nový potah a za nové dveře, přičemž náklady na odstranění těchto poškození činily [částka], z čehož [částka] činily náklady na nový potah a [částka] činily náklady na nové dveře. Rovněž bylo prokázáno, že k poškození uvedeného vybavení v bytě došlo v době, kdy byt užíval žalovaný na základě podnájemní smlouvy a tedy i příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušení povinnosti žalovaného jako podnájemce (konkrétně povinnost dle čl. VIII odst. 7 smlouvy). Soud I. stupně však posoudil všechny svědecké výpovědi jako nepřesvědčivé. Dle žalobkyně je pak závěr soudu I. stupně, že výpovědi svědků měly být nacvičené, ale zároveň v detailech neurčité, zjevně nesmyslný a vnitřně rozporný.

8. Pokud měl soud I. stupně za to, že k prokázání nároku žalobkyně je ve věci nezbytné dokázat, že svědek [příjmení] [příjmení] byl ze strany žalobkyně zmocněn k zastupování, či že by žalobkyně neprokázala, že se jím předložená faktura týká oprav v předmětném bytě, měl žalobkyni v tomto směru konkrétně poučit dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. Takové poučení však žalobkyni neudělil, přesto žalobu zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene. Takový postup je pak zcela v rozporu s ustálenou judikaturou. Žalobkyně do bytu v době, kdy jej užíval žalovaný, bez jeho vědomí nevstupovala. Poprvé do bytu vstoupila až dne [datum], tedy poté, co byl podnájem ke dni [datum] ukončen v návaznosti na dohodu o narovnání, jež byla mezi účastníky řízení odsouhlasena, ale poté pouze z důvodů na straně žalovaného nedošlo k jejímu podpisu. V rámci uvedené dohody, jejíž obsah byl žalovaným, resp. jeho právním zástupcem, výslovně odsouhlasen, bylo sjednáno oprávnění žalobkyně vstoupit do bytu, pokud do [datum] nebude uhrazena část dluhu za užívání předmětného bytu. Soud I. stupně však zcela nedůvodně a bez ohledu na ostatní provedené důkazy založil své rozhodnutí výlučně na neprokázaných tvrzeních žalovaného. Takový postup soudu I. stupně žalobkyně označila za zjevně nesprávný.

9. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení.

10. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že soud prvního stupně důsledně a důkladně posuzoval skutková tvrzení žalobkyně a předkládané důkazy a tyto hodnotil každý jednotlivě i ve všech souvislostech. Závěr soudu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a žalobou uplatněný nárok nedoložila, je zcela po právu založen na tom, že předkládaná tvrzení a důkazy působily nedůvěryhodně a nevěrohodně, vzájemně si odporují a nebyly samy o sobě a ani ve spojení s ostatními způsobilé prokázat vznik škody a porušení povinnosti žalovaného a v konečném důsledku ani příčinnou souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti. V žalobě žalobkyně nárokovala náhradu nákladů na náhradní potah na jakýsi kus nábytku, aniž

by byla schopna tento nábytek identifikovat. Stejně vágní je popis poškození šatní skříně. Až

posléze v řízení k námitce žalovaného upřesnila, že se mělo jednat o potah na lavici u šatní

skříně v předsíni a křídlo šatní skříně. Přitom ani z faktury

nevyplývá, že jde o práce provedené právě na nábytku v předmětném bytě. Faktura tedy

není jednoznačným důkazem o výši škody. Faktura je navíc vystavena až k [datum], tedy

více než 9 měsíců po ukončení podnájemní smlouvy a více než 5 měsíců po datu údajného

předávacího protokolu. Faktura se tak klidně může týkat jakékoliv jiné opravy v jakémkoliv

jiném bytě pod správou žalobkyně i vzhledem k tomu, že v řízení zaznělo, že všechny

byty v domě [ulice] jsou vybaveny shodně. Soud prvního stupně tak správně dovodil, že žalobkyně vznik škody neprokázala.

11. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

12. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

13. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal změn ani v odvolacím řízení.

14. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně také podle odpovídající hmotněprávní úpravy. Z důvodu hospodárnosti podle ust. § 6 o. s. ř. lze odkázat na jeho přesvědčivé odůvodnění (zejména bod 21. - 30. napadeného rozhodnutí).

15. K odvolacím námitkám žalobkyně je třeba zdůraznit, že soud I. stupně hodnotil důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., když provedené důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

16. Soud I. stupně v souladu s ust. § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že jsou nepřesvědčivé výpovědi tří svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], úzce příbuzensky spjatých s jednatelem žalobkyně. Lze se ztotožnit i s hodnocením dalších důkazů. Z důvodu hospodárnosti podle ust. § 6 o. s. ř. lze zcela odkázat na jeho přesvědčivé odůvodnění (bod [anonymizováno] - [anonymizováno] napadeného rozhodnutí).

17. Přitom skutečnost, že soud I. stupně uvádí, že výpovědi svědků na soud působily jako nacvičené a přitom současně v detailech neurčité, není rozporná. Svědci sice obecně potvrzovali tvrzení žalobce, ale zároveň nebyly schopni si vybavit žádné konkrétní skutečnosti. Proto soud I. stupně učinil tento závěr.

18. Důkazy je také nutno hodnotit i v souvislosti s tvrzeními žalobkyně, která sama neuváděla v průběhu řízení žalobní tvrzení konzistentně. V žalobě žádala žalovanou částku za poškození dveří šatní skříně a potah s tím, že žalobkyně byt převzala dne [datum]. Oproti tomu po vyjádření žalovaného ze dne [datum] v podání ze dne [datum] uvedla, že součástí zařízení bytu je poškozená šatní skříň a taburet, na kterém je umístěn polštář s poškozeným potahem. Při jednání dne [datum] jednání uvedla, že byl poškozen čalouněný potah na lavici na sezení na přezouvání na chodbě, když byl zničen, a to„ spálený nebo prostě něco takového“. Na výslovný dotaz soudu na šatní skříně uvedla, že neví, o jakou šatní skříň se jednalo a na dotaz, zda byla v obývacím pokoji nebo v ložnici uvedla, že jsou to vestavěné skříně, které jsou součástí bytu a charakter poškození neví. V podání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že poškozený potah byl textilní barvy béžové a nacházel se na lavici umístěné ve vstupní chodbě bytu a rovněž byl poškozen velkou skvrnou a jedná se o neodstranitelné poškození. Dveřní křídlo skříně bylo poškrábáno a jednalo se tak o vestavěnou šatní skříň, nacházející se v pokoji, rok výroby [rok] [číslo], materiál lamino, jedná se o neodstranitelné poškození a dveře šatní skříně musely být vyměněny. Žalobkyně měnila i další tvrzení, například v podání ze dne [datum] uváděla, že má v držení pouze dva nebo tři obrázky žalovaného. Naproti tomu při ústním jednání dne [datum] uvedla, že má v držení kromě nich i stolek a dvě židle žalovaného.

19. Žalobkyně dne [datum] také soudu výslovně uvedla, že fotografie z předání bytu je schopna dodat soudu ve lhůtě jednoho týdne. Poté žalobkyně dne [datum] sdělila, že fotografickou dokumentaci nemá k dispozici a má pouze fotografii poškozené čalouněné lavice, která však byla pořízena až dne [datum]. Poté žalobkyně v závěrečném návrhu uvedla, že byly prokázány veškeré atributy škody tedy, jak porušení smlouvy a zákona, tak následek vzniklý v době poškození vestavěné skříně a lavice nebo taburetu, který se nacházel v chodbě předmětného bytu.

20. Ostatně žalobkyně i v odvolacím řízení uvedla nové tvrzení, že v rámci žalovaným nepodepsané dohody, bylo„ sjednáno oprávnění žalobkyně vstoupit do bytu, pokud do [datum] nebude uhrazena část dluhu za užívání předmětného bytu“. Tedy nikoli soud I. stupně, ale žalobkyně v rozporu se zásadami logiky uvádí, že mohla vstoupit do bytu [číslo] nebo [datum] na základě skutečnosti, která měla nastat až 1.5.

21. Hodnocení důkazů soudem I. stupně je tak i v souladu s ustálenou judikaturou, když skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost). Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V tom případě soud rozhodne v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

22. Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jestliže je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Rovněž v těchto případech (v tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který byl uveřejněn pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. [rok]).

23. Nepřípadný je pak i odkaz odvolatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a sp. zn. [ústavní nález], jelikož v souzené věci žalobkyně skutečnosti neprokázala s určitou mírou pravděpodobnosti a nejedná se o případ, že by v civilním řízení soud trval na prokázání skutečnosti„ bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti“ a prokázání nějaké skutečnosti, která se udála v minulosti, bude vždy otázkou určité míry pravděpodobnosti.

24. Žalobkyně neprokázala ani vyšší míru pravděpodobnosti, že by jí škodu způsobil žalovaný. V této souvislosti je třeba souhlasit se závěry soudu I. stupně, že protokol o předání bytu byl podepsán pouze za stranu žalující, když žalovaný k předání bytu nebyl ani vyzván a důkazní hodnota tohoto protokolu je velmi značně snížená. Za situace, kdy žalobkyně a členové rodiny jejího statutárního orgánu měli klíče od předmětného bytu, různé osoby do bytu vstupovaly (i bez vědomí) žalovaného, nelze beze vší pochybnosti vyloučit, že k poškození nábytku, pokud k němu skutečně došlo, mohlo dojít těmito osobami, a to například při vystěhovávání věcí žalovaného z bytu (když rovněž fotografie poškození byla předložena s datem [datum], nikoliv z období do tzv.„ předání bytu“).

25. Přitom lze souhlasit i se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně jakožto právnická osoba zabývající se pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor by měla při ukončení nájemního resp. podnájemního vztahu své zájmy ošetřit důkladněji a v případě tvrzených poškození předmětu podnájmu předložit přesvědčivé důkazy, aby mohla unést důkazní břemeno, což se jí v tomto sporu nepodařilo.

26. Okolnosti, zda žalovaný ve skutečnosti v [země] od [datum] má či nemá bydliště a zda je veden v evidenci obyvatel v [země], jakož i údaje o žalovaném v [země] v centrálním registru pro vymáhání pohledávek, jsou pro rozhodnutí v této věci právně irelevantní stejně jako další civilní řízení o zaplacení nedoplatku na podnájemném, které vyvolala žalobkyně.

27. Pokud žalobkyně namítala, že nebyla soudem poučena o tom, že nebyl prokázán její nárok podle ust. § 118a o.s.ř., toto její tvrzení je zcela v rozporu s obsahem spisu. Žalobkyni se soudem I. stupně dostalo návodné poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. již dne [datum] (viz [číslo listu] spisu) a opakovaně [datum] (viz č. l. 180), když téhož dne byla i výslovně upozorněna na to, že soud I. stupně nemá nárok žalobkyně za prokázaný. I tato námitka je tak zcela nedůvodná.

28. S ohledem na výše uvedené závěry proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné, včetně výroku o nákladech řízení, potvrdil – výrok I.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, přiznal mu náklady na zastoupení advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní pomoci po [částka] (ust. § 11 odst. 1 písm. b), g) – sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), když výše je dána ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradou hotových výdajů po [částka] (ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky) a dále podle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky [částka], tedy [částka].

30. Celkové náklady žalobce ve výši [částka] byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).