pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení (výrok ad I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok ad II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném uhrazení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu náhrady škody s tvrzením, že žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek pro budovu [adresa], k.ú. [část obce], na adrese [adresa] [číslo] v k.ú. [část obce], tedy členem žalovaného. Žalobkyně uvedla, že disponuje celkem 5 ks neoznačených čipů, které jsou jediným prostředkem, kterým se dají otvírat vstupní dveře do budovy. S účinností od [datum] žalovaný žalobkyni deaktivoval všechny přístupové čipy, a po celé žalované období, tedy v období od [datum] do [datum] odmítal čipy opětovně aktivovat či jí předat čipy jiné a umožnit jí přístup do domu. Žalobkyně v žalovaném období byt pronajímala [právnická osoba] s.r.o. za částku [částka] měsíčně, [právnická osoba] s.r.o. s ohledem na nemožnost užívat byt na základě nájemní smlouvy nehradila navrhovatelce nájemné a navrhovatelce tak vznikla škoda v podobě ušlého zisku ve výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že jednáním žalovaného došlo k porušení základního práva na nerušené užívání vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tvrzením, že je osobou odpovědnou za správu, provoz a opravy společných částí pozemku a domu na něm stojícího, žalobkyně je vlastník jednotky a členka žalovaného a je povinna dodržovat stanovy žalovaného a při užívání společných částí domu, pozemku a společných zařízení domu se řídit [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], právními předpisy, rozhodnutími orgánu žalovaného a pokyny výrobce či správce technických zařízení, jak plyne ze stanov odpůrce. Žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně byt neužívala k účelům svého bydlení nebo trvalého (či trvalejšího) bydlení třetích osob – nájemců, ale využívala jej výhradně jako ubytovnu krátkodobého ubytování turistů v rámci služby [anonymizováno], čímž docházelo k soustavnému porušování stanov odpůrce. Žalovaný dále odkazoval na přijatá opatření státních orgánů proti šíření nákazy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a doporučení hygienických odborníků, a dále na to, že předmětný byt sloužil jen ke krátkodobým pronájmům cizincům (turistům), a v zájmu zajištění ochrany života a zdraví svých členů, přistoupil k deaktivaci některých přístupových čipů. O této skutečnosti informovala vlastníky, jichž se tento postup týkal, emailem ze dne [datum] a stanovil časový odstup v délce dva dny. Současně vlastníky vyzval, aby žalovanému sdělili počet a jména dlouhodobě ubytovaných nájemců, což žalobkyně neučinila. Veškeré přístupové čipy tak byly deaktivovány dne [datum], neboť i poslední aktivovaný čip vykazoval nadměrnou denní i noční aktivitu. Dále se žalovaný bránil tím, že ve dnech, kdy měla žalobkyně opakovaně žádat o aktivaci čipů za ni nejednala [jméno] [příjmení], ale [anonymizována dvě slova], který žalovanému sám sdělil, že není osobou odpovědnou za správu bytu. V průběhu let komunikovala za navrhovatelku opakovaně společnost [právnická osoba], následně byla předložena plná moc na paní [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že osoba, jež jednala za žalobkyni ohledně aktivace vstupních čipů, nepředložila žalovanému plnou moc, žalovaný s touto osobou o vlastnických právech navrhovatelky nekomunikoval, a to minimálně do data [datum], kdy ze strany paní [příjmení] došlo k předložení plné moci k zastupování žalobkyně. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně v žalovaném období nevyvinula osobně žádnou efektivní aktivitu, z níž by bylo zřejmé, že se žalobkyně sama domáhá svých práv.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že žalobkyně je vlastníkem jednotky, bytu [číslo] v domě [číslo] kat. úz. [část obce], je členem žalovaného, který je společenstvím vlastníků jednotek. Žalobkyně disponuje 5 ks neoznačených vstupních čipů, které jsou jediným prostředkem k otevření vstupních dveří do budovy. Kód je na vstupním čipu umožňující vstup do budovy aktivovatelný a či deaktivovatelný vzdáleným přístupem ze strany žalovaného. Žalovaný dne [datum] e-mailem vyzval vlastníky, kteří své byty krátkodobě pronajímali, aby tuto činnost s ohledem na šíření koronaviru pozastavili s tím, že od [datum] budou dočasně deaktivovány všechny vstupní čipy s výjimkou jednoho čipu pro vlastníka bytu, v případě dlouhodobého pronájmu po sdělení této informace by se konkrétního pronajímatele omezení netýkalo. [právnická osoba], která v té době jednala za žalobkyni, opakovaně vyzývala žalovaného k aktivaci vstupních čipů, neboť dne [datum] byl deaktivován i poslední vstupní čip žalobkyně, což žalovaný odůvodnil jeho nadměrným užíváním. Opětovnou aktivaci vstupných čipů žalovaný odmítl, což odůvodňoval absencí zmocnění k jednání za žalobkyni. Vzhledem k deaktivaci všech 5 ks vstupních čipů ve vlastnictví žalobkyně v době od [datum] do října roku [rok] byl žalobkyni znemožněn vstup do budovy a užívání její bytové jednotky, a to přes výzvy ze strany zástupce žalobkyně a nájemce k opětovné aktivaci čipů. Nájemcem předmětného bytu byla na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] [právnická osoba] s.r.o., jíž žalobkyně předmětný byt pronajímala za částku [částka] měsíčně. V době od [datum] do října [rok] [právnická osoba] nájemné nehradila, soud I. stupně vycházel ze zjištění, že v období od [datum] do [datum] platila [právnická osoba] s.r.o. na účet žalobkyně pravidelně měsíčně částku [částka].

5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 2894 odst. 1 a násl. o.z. Shledal, že žalobkyni vznikla škoda v příčinné souvislosti s omezením jejího vlastnického práva, které způsobil žalovaný. Soud I. stupně v postupu žalovaného shledal rozpor s [číslo] odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Tvrzení žalovaného, že jednal v zájmu ochrany zdraví a života ostatních členů – vlastníků jednotek v domě neshledal důvodným s tím, že se jedná o extenzivní výklad epidemiologických opatření, jimiž žalovaný fyzicky zabránil žalobkyni v užívání nemovitosti. Tento postup soudu I. stupně charakterizoval jako postup mimo rámec práv žalovaného vymezený v ust. § 1194 odst. 1 o.z., odkázal v této souvislosti na § 2 odst. 1 věta prvá o.z., podle nějž lze každé ustanovení soukromého práva vykládat pouze ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem. Dovodil, že žalovaný si vůči žalobkyni bez zákonného zmocnění přisvojil právo rozhodovat o jejích právech a povinnostech, jakoby byl orgánem veřejné správy. Omezení vlastnického práva žalobkyně ze strany žalovaného shledal jako postup nad rámec zákona. Soud I. stupně dále podrobně rozebral atributy vlastnického práva v odst. 21 rozsudku.

6. Z hlediska výše škody vzniklé žalobkyni postupoval podle § 2952 o.z. s tím, že se hradí skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Na straně žalobkyně dospěl k závěru, že žalobkyni ušlo nájemné za období od [datum] do [datum], tedy za 6 měsíců a 13 dní, které do doby, než jí byl zamezen vstup do domu žalovaným, hradila žalobkyni [právnická osoba] s.r.o. ve výši [částka] měsíčně. Mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody žalobkyni shledal soud I. stupně příčinnou souvislost a neshledal důvodnou námitku žalovaného, že v rozhodném období došlo k omezení poptávky ze strany cizinců po krátkodobém ubytování v důsledku vyhlášeného nouzového stavu. Vycházel přitom z nájemní smlouvy sjednané mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobkyní, z níž nevyplývá, že by výše nájemného hrazeného [právnická osoba] s.r.o. žalobkyni byla vázána na výši zisku nájemce z dalšího pronájmu bytu.

7. Nedůvodnou shledal též námitku žalovaného ohledně absence řádného zmocnění jednat za žalobkyni ve věci aktivace vstupních čipů s tím, že od počátku sporu mezi žalobkyní a žalovaným bylo zřejmé, že čipy zůstaly ve vlastnictví žalobkyně, nebylo nutné požadovat doložení originálu zmocnění k jednání za žalobkyni ve věci žádosti o novou aktivaci vstupních čipů.

8. Skutečnost, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí § 1177 o.z., hodnotil jako irelevantní s tím, že s porušením oznamovací povinnosti, jehož se žalobkyně patrně dopustila, není spojena žádná sankce.

9. Soud I. stupně uzavřel, že došlo k porušení vlastnického práva žalobkyně žalovaným a v příčinné souvislosti s tímto porušením došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně ve formě ušlého zisku, který je žalovaný žalobkyni povinen nahradit ve výši [částka] s příslušenstvím podle § 1970 o.z. počínajícím běžet ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy, která byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalobkyni proto vedle žalované částky přiznal též příslušenství této pohledávky. Výzvu k plnění shledal jako určitou, neboť je v ní jednoznačně uvedeno, čeho se žalobkyně domáhá, je uvedena výše konkrétní částky, právní titul a lhůta k plnění. Námitku žalovaného vytýkající neurčitost předžalobní výzvě proto neshledal důvodnou.

10. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšné žalobkyni za právní zastoupení advokátem a zaplacený soudní poplatek.

11. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž poukázal na své postavení jako osoby odpovědné za správu, provoz a opravy společných částí pozemku a domu a za zabezpečování dalších činností spojených s provozem domu. Namítl, že žalobkyně jako vlastník jednotky v tomto domě je povinna dodržovat stanovy žalovaného, řídit se [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], právními předpisy, rozhodnutími orgánů společenství a pokyny výrobce či správce technických zařízení, což pro ni vyplývá ze stanov Společenství vlastníků [příjmení] [jméno].

12. Žalovaný poukázal na postup žalobkyně, která v rozporu s ust. § 1177 o. z. nesdělila žalovanému, že došlo k uzavření nájemní smlouvy dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o. a nesdělila ani, že [právnická osoba] byt podnajímala formou krátkodobých pronájmů prostřednictvím platformy [anonymizováno] a docházelo tak k nadměrné fluktuaci třetích osob, porušování stanov žalovaného a vládních nařízení z důvodu omezení šíření pandemie [anonymizována dvě slova].

13. Žalovaný poukázal na to, že dne [datum] došlo k vyhlášení nouzového stavu na území celé České republiky, v rámci nějž došlo k omezení celé řady základních práv a svobod, který s krátkým uvolněním v létě [rok] trval po celý rok [rok]. Žalovaný přistoupil k deaktivaci všech přístupových čipů, jejichž vydání a užívání nebylo v souladu s aktuálními vrchnostenskými opatřeními, či o nichž měl důvodnou pochybnost, že jejich vydání je v souladu s aktuálními stanovami žalovaného. Žalovaný přistoupil k deaktivaci některých čipů za účelem ochrany života a zdraví svých členů, o čemž vlastníky, jichž se tento postup týkal, informoval s dostatečným časovým odstupem a současně vlastníky vyzval, aby žalovanému sdělili počet a jména dlouhodobě ubytovaných nájemců. Žalobkyně nesdělila žádnou osobu, jíž by byt přenechala k dlouhodobému užívání.

14. Žalovaný odkázal na vydané usnesení o předběžném opatření, jímž bylo žalovanému uloženo zdržet se jednání, jímž bránil žalobkyni ve vstupu do společných částí předmětné budovy a uložena povinnost vydat žalobkyni 5 ks čipů s tím, že na základě odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením č. j. [číslo jednací] usnesení soudu I. stupně změnil tak, že návrh na nařízení tohoto předběžného opatření zamítl.

15. Žalovaný poté podrobně popsal vývoj jednání za žalobkyni s tím, že nejprve za ni jednala společnost [právnická osoba], jíž byl dne [datum] zaslán e-mail žalovaného o deaktivaci čipů nesloužících k trvalému užívání bytových jednotek, na nějž dne [datum] reagovala společnost [právnická osoba] s tím, že ze strany žalovaného se jedná o protiprávní jednání. Žalovaný ponechal žalobkyni aktivní jeden čip, za účelem zajištění vstupu do domu, následně však zjistil, že tento čip vykazuje nadměrnou denní i noční aktivitu, což svědčilo o tom, že nadále dochází k užívání bytu za účelem krátkodobých pronájmů, což bylo v rozporu s platnými opatřeními v té době, proto byl dne [datum] tento čip deaktivován, o čemž byla žalobkyně prostřednictvím [právnická osoba] informována již dne [datum], na což tato společnost reagovala e-mailem ze dne [datum], v němž uvedla, že od [datum] přerušili pronájem všech bytů z důvodu zákazu ubytovacích služeb a zavedení celostátní karantény. Žalovaný dále popsal situaci, kdy byl dne [datum] kontaktován panem [příjmení] [jméno] [příjmení], který tvrdil, že je oprávněn zastupovat žalobkyni, což žalovanému nedoložil, doložil kopii plné moci zmocňující jednat paní [jméno] [příjmení], žalovaný však namítl, že neshledal předložením plné moci pro paní [jméno] [příjmení] opatřenou pouze prostým podpisem za prokázáno, že tato osoba je oprávněna jednat za žalobkyni. Žalovaný zdůraznil, že mu nebyla nikdy řádně předložena plná moc pro osobu oprávněnou jednat za žalobkyni.

16. Žalovaný vytkl soudu I. stupně, že nedodržel podmínky koncentrace řízení a v rozporu s účinky koncentrace řízení přihlédl k důkazům žalobkyně, které byly označeny i doloženy po marném uplynutí lhůty ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o. s. ř.. Žalovaný vyložil, že dne [datum] se konalo první jednání před soudem I. stupně, v jehož rámci byla žalobkyně podle § 118a odst. 1 o. s. ř. poučena o povinnosti tvrdit a prokázat vznik škody, dotvrdit, jak probíhal smluvní vztah mezi žalobkyní a nájemcem, zda bylo skutečně hrazeno nájemné ze strany [právnická osoba] a poskytnuta lhůta. Žalobkyně dne [datum] doručila doplnění žaloby a návrhy na dokazování, neprokázala, ani neoznačila důkaz, kterým by prokázala, že na základě nájemní smlouvy hradila [právnická osoba] nájemné žalobkyni. Žalovaná zdůraznila, že tímto postupem žalobkyně nedodržela koncentraci řízení, ačkoli byla soudem I. stupně řádně poučena, požadované důkazy označila a předložila soudu I. stupně až dne [datum]. Žalovaná zdůraznila, že soud I. stupně bral pozdě označené a doložené důkazy v potaz a založil nezákonnost a nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí a způsobil tím vadu řízení, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

17. Žalovaný dále namítal vadu řízení spočívající v porušení základních zásad civilního řízení, a to zásady kontradiktornosti a projednací zásady. V této souvislosti poukázal na výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] při jednání soudu I. stupně dne [datum] a namítla, že soud I. stupně tuto svědkyni vyslýchal návodným způsobem a položil jí sugestivní otázky. Toto své tvrzení konkretizoval v tom, že svědkyně v monologické [anonymizováno] výpovědi nevypověděla nic o tom, že by [právnická osoba] byla připravena byt pronajímat dlouhodobě, až na dle názoru žalovaného sugestivním způsobem položený dotaz soudu I. stupně, zda měli nějaké klienty, kteří by v předmětném bytě chtěli bydlet i v době lockdownu, svědkyně uvedla, že jej mohli dát nějakým známým do dlouhodobého pronájmu nebo povolit pronájem zaměstnancem na delší dobu a byt pronajmout na půl roku, na rok, dokud se situaci nezklidní. Dále žalovaný označil za jednání v rozporu se zásadami civilního procesu, jakož i se zásadou zákazu překvapivých rozhodnutí a zásadou práva účastníka řízení na názor soudu, postup soudu I. stupně, který podle názoru žalovaného svědkyni navrženou žalobkyní vyslechl sugestivním způsobem a dospěl k závěru, že mezi jednáním žalovaného a vznikem škody je dána příčinná souvislost nade vší pochybnost.

18. Žalovaný opětovně zdůraznil, že z jeho strany došlo k přijetí opatření směřujících k zajištění tehdy platných krizových opatření přijatých [anonymizována dvě slova] i ostatními státy [anonymizováno]. Za účelem zajištění ochrany ostatních členů žalovaného a dlouhodobých nájemců žalovaný přistoupil k eliminaci možnosti vstupu neoprávněných osob do prostor domu poté, co byla ze strany žalobkyně i přes výslovné upozornění žalovaného tato opatření porušována. Žalovaný dále uvedl, že k tomuto postupu přistoupil i z toho důvodu, že mezi obyvateli domu jsou osoby starší 90 let a řada osob starších 70 let, tedy osoby v nejvyšší rizikové skupině. Žalovaný zdůraznil, že všichni členové žalovaného mají právo na ochranu života a zdraví jako základního lidského práva. V této souvislosti vytkl soudu I. stupně, že se s právem na ochranu života a zdraví ostatních členů SVJ, kterého žalobkyně nedbala, nijak nevypořádal. Zdůraznil, že k faktickému neužívání bytu došlo v rozhodné době z důvodu přijatých protipandemických opatření a poukázal na důkazy provedené před soudem I. stupně, a to úřední záznam [stát. instituce] Obvodní ředitelství Policie [obec] I ze dne [datum], e-mailovou komunikaci mezi žalovaným a [právnická osoba] ze dne [datum], výslech svědkyně z jednání soudu I. stupně ze dne [datum], která k dotazu právního zástupce žalované uvedla„ že když byly zavřené hranice a byl celostátní lockdown už nepronajímali“. Soudu I. stupně žalovaný vytkl, že z tohoto sdělení nevyvodil žádný závěr.

19. Za nesprávné žalovaný označil též zjištění soudu I. stupně v odst. 28 rozsudku, v němž soud I. stupně uvedl, že od počátku sporu mezi žalobkyní, resp. třetími osobami ve smluvním vztahu se žalobkyní bylo zjevné, že čipy zůstaly v držení žalobkyně, resp. v držení třetích osob se žalobkyní propojených. Namítl, že tato skutečnost z ničeho nevyplývá a zdůraznil, že přístupové čipy k domu [právnická osoba] nikdy nepředal a do doby soudního řízení nebylo zjevné, že čipy zůstaly v držení žalobkyně, resp. v držení třetích osob se žalobkyní propojených. Žalovaný opětovně zdůraznil, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby jednal s osobami, které se neprokázaly jako oprávněné jednat za žalobkyni. Soudu I. stupně žalovaný vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav. Žalovaný zpochybnil věrohodnost svědkyně [jméno] [příjmení], což odůvodnil tím, že se zná se žalobkyní od roku 2015, je jednatelkou [právnická osoba], která je nájemcem žalobkyně a žalobkyni dlouhodobě zastupuje a jako účetní připravuje žalobkyni daňová přiznání. Soudu I. stupně žalovaný vytkl, že na tyto skutečnosti nebral ohled i přes zjevnou zainteresovanost svědkyně na výsledku řízení.

20. Žalovaný dále poukázal na sporné hrazení nájemného [právnická osoba], s tím, že nájemné mělo být hrazeno nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce po příslušném měsíci, nájemné za únor [rok] mělo být uhrazeno v [anonymizováno] [rok], žádná úhrada částky v [anonymizováno] roku [rok] však z výpisů doložených žalobkyní nevyplývá.

21. Žalovaný zpochybnil, že by byla dána příčinná souvislost mezi vznikem škody žalobkyni a jednáním žalovaného, neboť neměl k dispozici plnou moc opravňující k jednání za žalobkyni paní [jméno] [příjmení], neboť tato plná moc mu byla předložena až dne [datum] ve formě prosté kopie prostřednictvím e-mailu osoby odlišné od paní [jméno] [příjmení]. Soudu I. stupně v této souvislosti žalovaný vytkl, že z provedených důkazů vyvodil nesprávné závěry, které interpretoval pouze ve prospěch žalobkyně a tím založil nezákonnost a přezkoumatelnost svého rozhodnutí.

22. Soudu I. stupně žalovaný dále vytkl, že se nijak nevypořádal s jeho tvrzeními ohledně ochrany základních lidských práv členů žalovaného a zdůraznil, že žalobkyně zasahovala do ústavně zaručených práv dalších členů žalovaného a žalovaný do ústavně zaručených práv žalobkyně nezasáhl s úmyslem poškodit žalobkyni, nýbrž s úmyslem, aby nevznikla nenapravitelná škoda na ústavně zaručeném právu na zdraví a život všech členů žalovaného, jakož i vlastnického práva, které žalobkyně opakovaně porušovala. Žalovaný namítl, že byť by bylo jeho jednání hodnocené jako přespříliš uspěchané a zbytečně opatrné, nelze se tomu s ohledem na stávající situaci divit. Soudu I. stupně v této souvislosti žalovaný vytkl, že nepřihlédl k jednání žalobkyně, která opakovaně porušovala stanovy žalovaného, veřejnoprávní předpisy a protipandemická opatření.

23. Žalovaný dále uvedl, že shora uvedené skutečnosti odůvodňují alespoň snížení náhrady škody v případě, že by odvolací soud nepřisvědčil žalovanému o nepřiznání nároku žalobkyni. Soud I. stupně však nepřihlédl ani k žalovaným tvrzeným skutečnostem ve vztahu ke snížení náhrady škody, ačkoli žalovaný opakovaně upozorňoval na ust. § 2953 odst. 1 o.z., podle nějž může z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně snížit. V této souvislosti žalovaný opětovně odkázal na své námitky ve vztahu k plné moci jednat za žalobkyni, nerespektování právních předpisů ze strany žalobkyně a na snahu žalovaného chránit životy, zdraví a majetek svých členů.

24. Žalovaný zdůraznil, že nebyly splněny předpoklady vzniku škody, neboť bylo prokázáno, že k nehrazení nájemného [právnická osoba] s.r.o. došlo ještě v období předcházejícím žalovanému období a též z důvodu nemožnosti byt vzhledem k protipandemickým opatřením pronajmout. Podle názoru žalovaného nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, neboť [právnická osoba] nebyla schopna prokázat, že je oprávněna jednat za žalobkyni. Žalovaný dále zdůraznil, že absentuje znak zavinění, neboť žalovaný si počínal obezřetně, neměl v úmyslu žalobkyni poškodit, předtím, než přistoupil k deaktivaci čipů, oznámil tuto skutečnost domnělému nájemci, a to [právnická osoba]. Naproti tomu žalobkyně dlouhodobě neplnila své povinnosti, neoznámila žalovanému, kdo je oprávněným nájemcem, žádnou osobu nesplnomocnila, aby za ni jednala se žalovaným. Žalovaný zdůraznil, že jednal vždy pouze tak, aby byla zajištěna ochrana zdraví a životů jeho členů.

25. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

26. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného a vyjádřila se negativně k jednotlivým odvolacím námitkám. K námitce vytýkající žalobkyni, že žalovanému nesdělila existenci nájemního vztahu se [právnická osoba] s.r.o. uvedla, že nejde o rozhodnou skutečnost pro posouzení věci. Žalobkyně je výlučným vlastníkem jednotky a její vlastnické právo, což je základní právo podle čl. 11 Listiny jí umožňuje poskytovat nájem třetím osobám bez souhlasu jakékoliv jiné osoby, včetně žalovaného.

27. Žalobkyně odmítla základní argumentaci žalovaného, který tvrdil, že konal v jakémsi veřejném zájmu ve smyslu zamezení šíření pandemie [anonymizováno] s tím, že žalovaný není veřejnoprávním orgánem a nemá pravomoc omezovat vlastnické právo žalobkyně. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný zneužil své postavení správce domu, když žalobkyni znemožnil přístup do domu, a to na základě naprosto vadného právního uvažování porušujícího základní právo žalobkyně na nerušené užívání jejího vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný není tím, kdo by mohl omezovat jiného vlastníka jednotky v domě, byl založen za účelem správy společných částí domu a pozemků. Skutečnost, že jednání žalovaného bylo mimo rámec jeho pravomoci je zřejmá i z konfrontace s vymezením účelu žalovaného v § 1194 odst. 1 o.z.. Žalovaný přitom nemůže selektovat mezi jednotlivými vlastníky jednotek, a určovat, kterým umožní užívání jejich vlastnictví a které omezí či vyloučí z užívání jejich vlastnictví.

28. Žalobkyně dále uvedla, že postoj a jednání žalovaného je od počátku založené na politických ambicích MUDr. [jméno] [příjmení], radního [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], a to ve smyslu regulace krátkodobých pronájmů. Argumentaci žalovaného veřejnými důvody založenými na pandemii [anonymizováno] označil za politickou propagaci, která nemá s meritem věci nic společného. Na podporu svého tvrzení, že žalovaný není entitou nadanou pravomocí, jíž se dovolává, odkázala žalobkyně na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací], v němž se Vrchní soud vyjadřoval ke krátkodobým pronájmům bytů a z nějž vyplývá, že shromáždění společenství vlastníků nemá právo svým rozhodnutím výkon vlastnického práva vlastníka omezit, a to ani prostřednictvím stanov. A dále, že shromáždění společenství vlastníků jednotek nemá oprávnění zasahovat do vlastnického práva. Žalovaný tak není nadán žádnými restriktivními pravomocemi vůči vlastníkům jednotek ve smyslu řešení jakýchkoliv otázek civilního charakteru, natož aby měl jakoukoliv pravomoc veřejného charakteru na úseku hygieny.

29. Žalobkyně zdůraznila, v řízení bylo prokázáno, že jí jako vlastníku bytové jednotky nebylo jejím nájemcem placeno nájemné, neboť nájemce nemohl bytovou jednotku užívat z toho důvodu, že neměl možnost vstupu do budovy a do společných prostor domu. Protiprávnost jednání žalovaného vyplývá z formulace základního práva na vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod, podle nějž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu a podle čl. 11 odst. 4 Listiny, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Žalovaný se tedy nemohl rozhodnout, že vlastnické právo žalobkyně bude mít jiný obsah, než práva ostatních vlastníků jednotek v domě. Takové rozhodnutí je protiprávní. Žalovaný nebyl na základě jakékoliv právní normy oprávněn žalobkyni z užívání jejího vlastnictví vyloučit. Mezi protiprávním jednáním žalovaného při omezení vlastnických práv k bytu žalobkyně a vznikem škody v podobě ušlého nájemného na straně žalobkyně je příčinná souvislost.

30. K námitkám žalovaného ohledně jakýchsi nedostatečností tvrzení a důkazů a prolomení koncentrace řízení žalobkyně zdůraznila, že již v žalobě tvrdila negativní skutečnost v tom směru, že [právnická osoba] s.r.o., jíž žalobkyně byt pronajímá, nemá od [datum] možnost byt užívat a s ohledem na nemožnost byt užívat nehradí žalobkyni nájemné. K tomuto tvrzení navrhla důkaz nájemní smlouvou. Žalobkyně od počátku řízení dostála jak své povinnosti tvrzení, tak i povinnosti navrhnout důkazy a důkaznímu břemenu, neboť tvrzení, že nájemné není hrazeno, tedy negativní tvrzení prokázat nelze.

31. K vyjádření žalobkyně žalovaný uvedl, že si svoji omezenou právní subjektivitu nijak nerozšiřuje a z tohoto důvodu nejednal s osobami, které se neprokázaly být oprávněnými jednat za žalobkyni. Jednání žalobkyně, která nesplnila své povinnosti oznámit jméno a bydliště osoby, které přenechala byt k užívání, je podle žalovaného jednáním nejen v rozporu s ust. § 1177 o.z., ale též v rozporu s ust. § 6 odst. 2 a § 8 o.z., podle nichž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

32. Žalovaný označil za nepravdivé další tvrzení, že by selektoval mezi jednotlivými vlastníky jednotek s tím, že by si nedovolil nedůvodně omezovat jakéhokoliv člena SVJ, dne [datum] kontaktoval všechny vlastníky jednotek včetně žalobkyně, která však na e-mail nijak nereagovala, reagovala společnost [právnická osoba], která však nesdělila jména ani počet osob užívajících bytovou jednotku. Přesto zůstal čip k domu pro žalobkyni aktivní a k jeho deaktivaci došlo až dne [datum] poté, co bylo zjištěno porušování zákazu týkajícího se omezení krátkodobých pronájmů. Dále žalovaný opětovně rozebírá, že mu nebylo ze strany žádné z osob předloženo oprávnění jednat za žalobkyni. Žalovaný ještě uvedl, že kdyby měl postaveno najisto, kdo je oprávněn za žalobkyni jednat, pak by s takovou osobou jednal a zpřístupnil jí čipy do domu. K tomu žalovaný uvedl, že tím prokazuje, že žalobkyně svým jednáním přerušila příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a údajnou škodou a příčinná souvislost proto není dána.

33. Žalovaný dále poukázal na § 14 o.z., podle něj si každý může přiměřeným způsobem pomoci ke svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě s tím, že toto ustanovení se vztahuje na období od března [rok] do konce září [rok], kdy bylo [anonymizována dvě slova] vnímáno jako nákaza s vysokou smrtností. Žalovaný zdůraznil, že za situace, kdy byl vyhlášen nouzový stav a zakázáno provozování krátkodobých ubytovacích služeb za účelem dočasné ochrany života a zdraví, kdy bylo zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě, byl oprávněn pomoci k ochraně života a zdraví svých členů sám.

34. K tvrzením žalobkyně ve vztahu k čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod žalovaný uvedl, že se žalobkyně nemůže platně dovolávat ochrany vlastnického práva vůči jednání žalovaného vedeného snahou o ochranu života, zdraví a majetku svých členů.

35. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně, že jí zbylo pouze holé vlastnictví a namítl, že se pouze snažil zamezit protiprávnímu jednání třetích osob, které neprokázaly žádný vztah k žalobkyni, neměl však v úmyslu bránit žalobkyni využívat její vlastnictví.

36. Žalovaný dále navrhl, aby v případě, že by odvolací soud shledal návrh žalobkyně oprávněným, nebylo by spravedlivé, aby žalovanému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, neboť předžalobní výzva ze dne [datum] nesplňuje podmínky ust. § 142a o. s. ř. pro neurčitost.

37. Žalobkyně k podání žalovaného zdůraznila, že otázka regulace krátkodobých pronájmů ze strany společenství vlastníků jednotek je právní problém, který byl vyřešen judikatorně tak, že společenství vlastníků jednotek není v rámci své omezené způsobilosti správou nemovitostí omezovat užívání jednotky vlastníka. Opětovně citovala usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací] a zdůraznila, že SVJ nemá pravomoc bránit vlastníkovi v užívání jednotky změnou stanov. Úvahy žalovaného ve smyslu § 14 o. z. na téma svémoci označila žalobkyně za naprosto zcestné, neboť žalovanému nemůže nájemním užívání bytu vzniknout žádná škoda a žalovaný není osobou, která se může domáhat ochrany před údajným zásahem jednoho vlastníka jednotky do vlastnického práva druhé jednotky, což vyplývá též z úvah vyslovených v usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací]. Za zjevné nepochopení právního postavení žalovaného označila žalobkyně odkaz žalovaného na pravidlo, že„ nikdo nesmí těžit z nepoctivého nebo protiprávního činu", neboť žalovaný není veřejnoprávní osobou nadanou veřejnoprávní pravomocí, která by mohla posuzovat protiprávnost vztahu. Žalobkyně poukázala též na tvrzení žalovaného, že bránil veřejný zájem proti [anonymizována dvě slova] s tím, že žalovaný nemá pravomoc na úseku hygieny/ zdravotnictví, aby mohl posuzovat, kdo je covidovým rizikem či nikoliv. Doplnil, že když by tato úvaha byla dovedena ad absurdum, musel by žalovaný zamezit vstupu do budovy všem vlastníkům a uživatelům jednotek, neboť přenašečem virového [anonymizováno] je potenciálně každý člověk. Podotkl též, že žalovaný by takto mohl vylučovat z užívání domu např. všechny cizince, všechny, kteří mají jinou barvu pleti, všechny nad 70 let atd.

38. Žalobkyně zdůraznila, že úvahy žalovaného jsou jak v rozporu s jeho pravomocemi ve smyslu žalovaného jako speciálního subjektu zřízeného jen k účelu správy nemovitostí, tak především se základním právem na vlastnictví podle čl. 11 odst. 4 LZPS, podle nějž vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

39. K námitkám žalovaného o neurčitosti předžalobní výzvy žalobkyně uvedla, že má veškeré náležitosti, obsahuje lhůtu k plnění, je z ní zřejmé, co žalobkyně uplatňuje a jak má být plněno, obsahuje dodatečnou lhůtu s poučením, jaké následky bude mít neuhrazení dluhu žalovaným poté, co bude dluh zesplatněn. Žalobkyně touto výzvou dala možnost žalovanému předejít sporu, což žalovaný odmítl.

40. Žalobkyně označila za paradoxní situaci, kdy osoba, která byla založena za účelem správy majetku zasahuje do výkonu vlastnických práv jednotlivých vlastníků. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaný není od toho, aby chránil veřejný zájem a opětovně odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací], z nějž vyplývá, že je vyloučeno, aby společenství vlastníků jednotek znemožnilo některému z vlastníků přístup do jednotky jen z toho důvodu, že se tak rozhodlo.

41. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným.

42. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je státní příslušnicí Ruské federace a má uvedeno bydliště v Ruské federaci, zabýval se odvolací soud nejprve tím, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Soud I. stupně dovodil správně (mlčky) pravomoc českých soudů ve věci jednat a rozhodnout. Na posouzení mezinárodní příslušnosti soudů je třeba aplikovat ustanovení smlouvy o ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, uzavřenou v [anonymizováno] dne [datum] uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb., jejímiž nástupnickými státy jsou Česká republika a Ruská federace Smlouva upravuje v čl. 38 pravomoc soudů ve věcech náhrady škody, jakož i právní řád, jímž se nároky na náhradu škody řídí. Podle čl. 38 odst. 3 smlouvy, je k řízení dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události zakládající nárok na náhradu škody. Poškozený přitom může podat návrh také u soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. Podle čl. 38 odst. 1 uvedené smlouvy se nároky na náhradu škody řídí právním [anonymizováno] smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo k události zakládající nárok na náhradu škody. Soud I. stupně proto správně dovodil svoji pravomoc a postupoval podle občanského zákoníku ČR.

43. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně v dostatečné míře uvedeného pod body 4 až 13 rozsudku, z nějž vyplývá, že žalobkyně, je vlastníkem bytové jednotky v domě, v němž bytové jednotky spravuje žalovaný, vstup do domu je zajištěn elektronickými čipy, žalobkyně má v držení 5 kusů těchto čipů, které žalovaný v období od [datum] do října [rok] deaktivoval, čímž znemožnil žalobkyni vstup do domu. Od [datum] žalobkyně předmětný byt pronajímala [právnická osoba] s.r.o. za částku [částka] měsíčně, [právnická osoba] s.r.o. v období od [datum] do října [rok] nemohla byt užívat a nájemné z tohoto důvodu nehradila.

44. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně zcela správně po právní stránce. V souladu s ust. § [číslo] posoudil žalovaného jako společenství vlastníků jednotek, jehož úkolem je zajištění správy domu a pozemku. V této souvislosti shledal odvolací soud důvodným odkaz žalobkyně na čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle nějž je vyloučeno, aby žalovaný jako SVJ založené za účelem správy nemovitosti omezovalo vlastnické právo žalobkyně, respektive žalobkyni či další osoby, jimiž žalobkyně předmětný byt pronajala, z výkonu vlastnického práva spočívajícího v užívání předmětu vlastnictví, vyloučilo. V příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného spočívajícím v omezení jejího vlastnického práva požadovala žalobkyně náhradu škody ve formě ušlého zisku spočívajícího v nájemném, které jí po tuto dobu nebylo placeno. Soud I. stupně vyšel správně z prokázaného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že nájemce [právnická osoba] s.r.o., jemuž žalobkyně předmětný byt pronajala nájemní smlouvou ze dne [datum], neplatila po dobu, kdy předmětný byt neužívala, tedy po žalované období od [datum] do [datum] nájemné. Žalobkyni v příčinné souvislosti a porušením právní povinnosti žalovaným, resp. členem výboru žalovaného p. [příjmení], jak vyplývá z bodu 5 rozsudku tak vznikla škoda, ohledně jejíž výše soud I. stupně správně vycházel z ust. § 2952 o.z. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování za účelem zjištění, že nájemné před zamezením přístupu do domu žalobkyni, respektive jejím nájemcům, bylo placeno. Tvrzení, že nájemné nebylo ohledem na nemožnost užívat předmětný byt placeno, jakož i návrhy na provedení důkazu nájemní smlouvou, jakož i spisem týkajícím se předběžného opatření podala žalobkyně již v žalobě. K odvolacím námitkám žalovaného, ve vztahu k nesprávnému procesnímu postupu soudu I. stupně, který vycházel z bankovních výpisů, ačkoli nebyly podle názoru žalované doloženy v koncentrační lhůtě, má odvolací soud za to, že lze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nelze prokázat negativní skutečnost, tedy že nájemné nebylo hrazeno. Žalobkyně již v žalobě navrhla provedení důkazu nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o., z níž vyplývá, že tato společnost se zavázala za pronajatý byt platit nájemné ve výši [částka] měsíčně. Je přitom třeba vycházet z předpokladu, že smlouvy jsou plněny. Žalobkyně nadto v koncentrační lhůtě navrhla provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], jednatelky [právnická osoba] s.r.o. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud I. stupně zjistil, že dne [datum] svědkyně sdělila žalobkyni, že došlo k zablokování všech vstupních čipů a následně dne [datum] žalobkyni sdělila, že za takové situace nepovažuje za spravedlivé hradit nadále nájem za byt, s čímž žalobkyně souhlasila. Měl-li za takovéto důkazní situace soud I. stupně k námitkám žalované za to, že je třeba provést další důkazy za účelem zjištění, že nájemné do znemožnění užívání předmětného bytu [právnická osoba] s.r.o. bylo touto společností placeno, doložila žalobkyně bankovní výpisy v souladu s ust. § 118b odst. 1 o.s.ř. poté, co byla k doplnění této skutečnosti vyzvána. Již při jednání soudu I. stupně dne [datum], žalobkyně zdůrazňovala, že tvrdí, že nájemné není placeno a k tomuto negativnímu tvrzení navrhovala důkaz výslechem svědkyně paní [příjmení], případně pana [příjmení]. Soudem I. stupně bylo ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. při jednání dne [datum] (č.l. 89 spisu) uloženo žalobkyni prokázat historii smluvního vztahu, tedy že nájemné bylo hrazeno, a že hrazeno být přestalo. Tomuto zadání žalobkyně ve stanovené lhůtě vyhověla. Soud I. stupně poté při jednání dne [datum] shledal, že je třeba předložit výpisy z účtu žalobkyně, svůj postup řádně odůvodnil tím, že za dané důkazní situace nelze žalobu zamítnout na nedoplnění tvrzení k výši škody. V těchto souvislostech proto shledal odvolací soud námitky žalované vytýkající soudu I. stupně porušení koncentrace řízení za nedůvodné.

45. Nedůvodnou shledal odvolací soud též námitku vytýkající soudu I. stupně, že by ve vztahu k žalobkyni, respektive při výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], byly této svědkyni kladeny sugestivní a návodné otázky. Otázku soudu I. stupně vůči svědkyni [jméno] [příjmení],„ zda měli nějaké klienty, kteří by v předmětném bytě chtěli bydlet i době lockdownu“ nelze považovat za otázku návodnou či sugestivní. Jedná se o otázku, na kterou bylo lze odpovědět ano či ne a odpověď svědkyně plně odpovídá skutečnosti, že předmětný byt měli pronajatý na základě nájemního vztahu.

46. Podstatou věci je skutečnost, že žalovaný (prostřednictvím členů výboru) svévolně zabránil žalobkyni v přístupu k jejímu majetku. Je zcela nerozhodné, zda žalobkyně předmětný byt pronajala nájemní smlouvou osobě třetí, neboť vzhledem k deaktivaci všech čipů, na základě nichž bylo možné do domu vstoupit, neměl přístup do domu ze strany žalobkyně nikdo.

47. Soud I. stupně se precizně vypořádal s námitkami žalovaného spočívajícími v tom, že byl veden snahou o ochranu života a zdraví ostatních nájemníků v předmětném domě.. Odvolací soud toto tvrzení žalovaného považuje za účelové. V této souvislosti je třeba přisvědčit námitkám žalobkyně, že žalovaný jako subjekt určený ke správě společného majetku není nadán jakoukoliv pravomocí rozhodovat o tom, zda bude mít vlastník či nájemce do svého resp. do pronajatého majetku přístup či nikoli. Soud I. stupně výstižně předmětnou situaci popsal v odst. 22 rozsudku, žalovanému nepřísluší jakákoliv pravomoc omezovat vlastnické právo svých členů a nebyl jakkoliv oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech žalobkyně, ani si osobovat pravomoc orgánu veřejné správy.

48. Jednání žalovaného spočívající v zamezení přístupu k vlastnictví, či k vyloučení nájemce jako poživatele jedné ze složek vlastnického práva, je jednáním protiprávním ve smyslu § 2910 o.z. Žalovaný jednající členy svého výboru (p. [příjmení], p. MUDr. [příjmení]) porušil povinnost stanovenou zákonem spočívající v povinnosti nerušit výkon vlastnického práva ve všech jeho složkách, čímž zasáhl do absolutního práva žalobkyně (práva vlastnického) a je povinen nahradit poškozenému (žalobkyni) škodu v rozsahu stanoveném v § [číslo] odst. 1 a § 2952 o.z., jak soud I. stupně zcela správně vyčíslil v bodě 26 rozsudku.

49. V řízení bylo prokázáno, že nájemce, [právnická osoba] s.r.o. svoji povinnost platit nájemné plnila až do března [rok] a nájemné přestala hradit až v příčinné souvislosti s tím, že nemohla předmět nájmu užívat. V této souvislosti shledal odvolací soud nedůvodnou též námitku žalovaného v tom směru, že nebylo zaplaceno nájemné za únor [rok] splatné k 20. [anonymizováno] [rok]. Podstatné je, že žalobkyně prokázala, že do té doby bylo nájemné hrazeno a že se náhrady domáhá až počínaje nájemným za měsíc březen [rok].

50. Skutečnost, že žalobkyně nesdělila SVJ, že uzavřela nájemní smlouvu se [právnická osoba] s.r.o. je porušením ust. § 1177. o. z., jak zmínil soud I. stupně v odst. 29 rozsudku, nicméně s porušením této zákonné oznamovací povinnosti není spojena žádná sankce.

51. Soud I. stupně posoudil zcela správně příčinnou souvislost mezi vznikem škody spočívající v ušlém nájemném za období od [datum] od [datum] v celkové výši [částka] vzniklém žalobkyni. V této souvislosti zcela správně hodnotil i skutečnost, že v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem došlo k omezení poptávky po krátkodobých ubytovacích službách, nicméně správně též hodnotil obsah nájemní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobkyní, z níž nijak nevyplývá, že by výše nájemného závisela na tom, že nájemce získá v souvislosti s pronájmem finanční prostředky.

52. Soud I. stupně správně hodnotil též tvrzení ohledně absence řádného zmocnění jednat za žalobkyni. Rozbor, že žalovaný nevěděl, kdo je oprávněn za žalobkyni jednat činí obsáhlou část odvolání žalované. Podstatou věci je skutečnost, že došlo k deaktivaci čipů, tyto čipy byly vydány žalobkyni a vůbec nemělo dojít k jejich deaktivaci bez souhlasu žalobkyně. Bylo proto zcela lhostejné, kdo požadavek na opětovnou aktivaci vstupních čipů vůči žalovanému vznese. Tvrzení žalované, že jí nebylo známo, kdo je oprávněn za žalobkyni jednat a že z tohoto důvodu nebyly čipy aktivovány, proto shledal odvolací soud pouze účelovým.

53. Odvolacímu soudu je zřejmá obava žalovaného z pronájmu bytu v období zejména prvních epidemických opatření, stejně tak je zřejmá snaha vlastníků jednotek zejména v centru hlavního města omezit krátkodobé pronajímání jednotek v domě prostřednictvím např. platformy [anonymizováno], kdy se jedná o způsob pronájmu, který ostatní nájemníky, kteří své byty využívají k bydlení, ruší a zásadně omezuje ve výkonu jejich práva užívat svoji bytovou jednotku. Způsob, který zvolil žalovaný, byť jej odůvodňoval zvýšenou obavou o život a zdraví ostatních nájemníků v domě, však není přijatelný. V této souvislosti žalobkyně výstižně odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací], z nějž vyplývá že ani Shromáždění společenství nemá pravomoc svým rozhodnutím výkon vlastnického práva vlastníka omezit a to ani schválenou změnou stanov.

54. Ve vztahu k námitkám žalované vůči předžalobní výzvě odkazuje odvolací soud na výstižný a podrobný výklad provedený soudem I. stupně v odst. 30 rozsudku.

55. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil z důvodů v něm uvedených, včetně výroku o nákladech řízení.

56. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto byly přiznány v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni za právní zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dne [datum]) po [částka] za jeden úkon právní služby, k nimž náleží dvě náhrady hotových výdajů po [částka] a DPH 21 % ve výši [částka] tak, že celková výše nákladů řízení činí částku [částka], kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.