pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 131 EC 64/2011-257,

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [příjmení] [příjmení], [příjmení] a [právnická osoba] (dále jen [příjmení]) poskytl žalovanému právní služby, které žalovanému byly vyfakturovány fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] se splatností dne [datum], když smlouva o poskytování právních služeb byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena ústně, poskytnuté služby spočívaly v právní pomoci spojené se správou činžovního domu [adresa] ve [ulice] ulici v [obec a číslo], jehož je žalovaný vlastníkem, v souvislosti s plánovanou, ale neuskutečněnou realizací stavby a postavení nových bytových jednotek v domě a v řízení vedeném u [příjmení] [obec a číslo] pod sp. zn. 14 C 290/2007 o zaplacení smluvní pokuty.

3. Soud I. stupně v této věci již rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 131 EC 64/2011 – 100, jímž žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 12Co 421/2013-158, v němž odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že řízení zatížil vadou při zjišťování skutkového stavu věci, neboť statutárního zástupce [příjmení] [příjmení], [příjmení] & partneři, v.o.s. JUDr. [jméno] [příjmení] vyslechl jako svědka, dále, že nevěnoval náležitou pozornost žalobě, když nepostupoval podle § 43 o. s. ř. a žalobce nevyzval k doplnění žaloby alespoň při jednání postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř.. Soudu I. stupně dále uložil, aby postavil najisto dobu, kdy došlo k jednání mezi žalovaným a [právnická osoba], za niž jednal člen představenstva Mgr. [jméno] [příjmení], který byl v té době rovněž advokátem. Dále uložil soudu I. stupně vyjasnit, kdy a popřípadě, za jakých podmínek byla mezi Mgr. [jméno] [příjmení] jako advokátem a žalovaným uzavřena smlouva o právní pomoci, která vyústila v udělení plné moci ze dne [datum] a zda došlo k uzavření smlouvy o právní pomoci mezi žalovaným a [příjmení] [příjmení], [příjmení] & partneři v.o.s.. Odvolací soud též uložil soudu I. stupně, aby se zabýval tím, zda žalovaný jednal jako podnikatel s tím, že podle § 4 zák. č. 455/1991 Sb. živnostenský zákon ve znění do [datum] byl pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor živností, pokud jsou vedle pronájmu pronajímatelem poskytovány i jiné než základní služby za účelem zjištění, zda žalovaný v době, kdy jednal s Mgr. [jméno] [příjmení], provozoval živnost či nikoli.

4. Soud I. stupně postupoval podle pokynů odvolacího soudu, když nejprve vzhledem k námitce žalobce ohledně věcné nepříslušnosti obvodního soudu věc předložil Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením č. j. Ncp 1090/2019-225, které nabylo právní moci dne [datum] rozhodl, že příslušné k projednání věci jsou v I. stupni okresní soudy, neboť žalovaný nikdy nebyl registrován jako podnikatel na základě živnostenského oprávnění, § 3 živnostenského zákona uvádí, že živností není pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, žalovaný nikdy nebyl zapsán ve veřejném rejstříku ani v seznamu ekonomických subjektů a nejedná se tedy o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti.

5. Soud I. stupně po doplněném dokazování podle pokynů odvolacího soudu shledal, že nárok je promlčen a vzhledem k vznesené důvodné námitce promlčení nárok nemohl být přiznán. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobcem, respektive jeho právním předchůdcem vznesený nárok vůči žalovanému je za tvrzené úkony, které byly učiněny v období od [datum] do [datum], z nichž poslední úkon byl učiněn při jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci žaloby na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný není a nebyl podnikatelem, nelze proto uplatněný nárok posuzovat podle obchodního zákoníku, nýbrž se jedná o vztah posuzovaný podle občanského zákoníku. Soud I. stupně dále uvedl, že každý z dílčích nároků, které jsou předmětem sporu, mohl být uplatněn poprvé den po realizaci tvrzených úkonů, poslední z úkonů byl učiněn dne [datum]. Promlčecí lhůta činila podle § 101 obč. zák. tři roky a uplynula dne [datum]. Žaloba byla podána u soudu z datové schránky dne [datum], tedy opožděně po uplynutí tříleté promlčecí doby. Za situace, kdy již při prvém úkonu, který příslušel žalovanému, byla námitka promlčení uplatněna, soud I. stupně neshledal, že by námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Uzavřel, že nebylo možno nárok přiznat v souladu s § 100 odst. 1 obč. zák. č. 40/164 Sb. Soud I. stupně ještě doplnil, že nebylo možné odvozovat splatnost sporných nároků od fakturace či od výkazu prací, neboť fakturací ani postoupením sporných nároků nedošlo ani nemohlo dojít k posunu počátku promlčecí lhůty.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. §§ 142 odst. 1 a 148 odst. 1 o.s.ř. a tyto přiznal úspěšnému žalovanému za účelně vynaložené náklady, za deset úkonů právní služby po [částka] (ve výši dle § 7 bod 5. advokátního tarifu č. 177/1996 Sb.), jednou ve výši jedné poloviny úkonu z [částka], jedenáct paušálních náhrad hotových nákladů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a 21 % DPH ve výši [částka]. Za účelný náklad soud I. stupně považoval převzetí a přípravu zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření k podání žalobce ze [datum], účast u jednání [datum], vyjádření k odvolání z [datum], vyjádření k podání žalobce ze [datum], účasti u jednání [datum] a [datum], vyjádření z [datum], polovinou účast na jednání [datum], kdy nebylo jednáno, nebyly prováděny důkazy a písemný závěrečný návrh (§ 11 odst. 1, písmeno a), b), d), g), odst. 2 písmeno f) a odst. 3 o.s.ř. Další účtované položky neshledal jako účelně vynaložené úkony právní služby.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž vytkl soudu I. stupně, že nesprávně posoudil otázku promlčení, neboť vztah mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce posuzoval podle občanského zákoníku, ačkoli jde o obchodně závazkový vztah, který měl být posuzován podle obchodního zákoníku, tedy zák. č. 513/1991 Sb. Žalobce zdůraznil, že se od počátku jednalo o právní vztah mezi dvěma podnikateli v rámci výkonu jejich podnikatelské činnosti, neboť předmětem podnikání žalovaného je pronájem bytových a nebytových prostor v jeho vlastnictví, což je podnikání, ačkoliv se tato činnost neřídí živnostenským zákonem, ani jiným speciálním právním předpisem upravujícím postavení podnikatelů v určité specializované oblasti. Žalobce uvedl, že činnost žalovaného je podnikáním, ačkoli se neřídí ust. § 4 živnostenského zákona, podle nějž je toto podnikání živností tehdy, pokud vedle pronájmu jsou pronajímatelem poskytovány i jiné než základní služby zajišťující řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Žalobce dovodil, že pokud takovéto jiné služby poskytovány nejsou, pak se jedná o podnikání, které není živností, jde o podnikání, které je nazýváno„ neživnostní“ a dále tvrdil, že tato„ neživnost“ je pod uvedeným názvem zapisována též do obchodního rejstříku jako předmět podnikání osob zapsaných do obchodního rejstříku. Žalobce dále uvedl, že tato činnost spadá pod obecnou definici obchodního zákoníku v ust. § 2 odst. 1, neboť se jedná o soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Dále dle tvrzení žalobce jde o podnikání, které není upraveno žádným zákonem a žalovaný proto jako podnikatel není zapsán v žádném registru podnikatelů, nedisponuje tedy žádným identifikačním číslem, ale vystupuje pouze pod svým rodným číslem a trvalým bydlištěm. Takto je též označován v textu plných mocí, které nahrazují smlouvu o právní pomoci i na fakturaci, což je běžné u osob podnikajících v oblasti pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor, ačkoliv se jedná o podnikatele. Žalobce dále zdůraznil, že jeho právní předchůdce, který žalovaného zastupoval i ve správním řízení, stavebním řízení, jednání s dalšími subjekty o uzavření budoucích smluv, vymáhání smluvní pokuty poskytoval žalovanému právní pomoc jako podnikateli při jeho podnikatelské činnosti. Žalobce zdůraznil, že šlo o obchodně závazkový vztah podle § 261 a násl. obchodního zákoníku, nikoli o smlouvu příkazní ve smyslu ust. § 724 a násl. o.z.

8. Žalobce poukázal na to, že žalovaný vyvíjel i jinou činnost spojenou s nájmem bytů a nebytových prostor a s obchodem s nemovitostmi, kdy uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní ohledně koupě spoluvlastnického podílu bytové jednotky a ačkoli z této koupě sešlo skutečnost, že žalovaný zaplatil id. 1/2 z kupní ceny tj. částku [částka] svědčí o tom, že žalovaný byl podnikatelem, který z titulu provozování své podnikatelské činnosti disponoval značnými investičními možnostmi. Dále uvedl, že žalovaný od spoluinvestora odkoupil druhou polovinu pohledávky rovněž v částce [částka] a stal se majitelem celé pohledávky ve výši [částka], což svědčí o jeho značných ekonomických možnostech. Žalobce poukázal na tu skutečnost, že veškeré důkazy týkající se tohoto obchodu, jakož i kopii trestního oznámení zaslal soudu I. stupně, který je však k důkazu neprovedl.

9. Žalobce dále poukázal na svůj návrh před soudem I. stupně, aby si soud vyžádal od příslušného Finančního úřadu daňová přiznání žalovaného od [datum] do [datum], tedy za období, kdy právním předchůdcem žalobce byly žalovanému poskytovány právní služby s tím, že tato daňová přiznání budou obsahovat veškeré příjmy z podnikatelské činnosti žalovaného za uvedené období. Dále žalobce navrhoval, aby soud zajistil výpis ze živnostenského rejstříku žalovaného za uvedené období. I v případě, že žalovaný nebude v živnostenském registru uveden, je třeba na něj hledět jako na podnikatele z důvodů uvedených shora.

10. Odvolání dále obsahuje spekulace žalobce, že žalovaný„ mohl fakticky podnikat, aniž by splnil své zákonné povinnosti a mohl se tak dopouštět trestného činu neoprávněného podnikání“.

11. K usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. Ncp 1090/2019-225 ze dne [datum rozhodnutí] [datum], jímž Vrchní soud rozhodl tak, že v dané věci jsou věcně příslušné okresní soudy žalobce uvedl, že nemá právní relevanci pro posouzení otázky, jakým hmotným právem se má vztah mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce či žalobcem řídil. Uvedl, že jde o výlučně procesní rozhodnutí, z nějž je závazné pouze to, že ve věci jsou příslušné rozhodovat okresní soudy, nikoli odůvodnění. Odůvodnění tohoto usnesení, v němž Vrchní soud vyslovil, že se jedná o vztah posuzovaný podle občanského zákoníku zák. č. 40/1964 Sb., označil za úvahy obiter dictum či o spekulace a právní názory nezávazné pro nalézací soudy v této věci. Soudu I. stupně vytkl, že neměl za usnesení Vrchního soudu v Praze vycházet a měl si o otázce hmotného práva učinit vlastní názor. Vzhledem k tomu, že takto nepostupoval, zatížil podle názoru žalobce řízení podstatnou vadou, což činí rozhodnutí soudu I. stupně dle žalobce nepřezkoumatelným.

12. Žalobce opětovně zdůraznil, že vztah mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce je třeba posuzovat podle § 261 odst. 1 o.z., jako závazkový vztah mezi podnikateli při podnikatelské činnosti a promlčecí doba, kterou je nutno na tento závazkový vztah aplikovat tak činí 4 roky. Soudu I. stupně žalobce vytkl, že chybně posoudil aplikaci hmotněprávního předpisu na tento závazkový vztah a v návaznosti na to chybně stanovil aplikaci ustanovení o délce promlčecí doby.

13. Soudu I. stupně žalobce též vytkl, že nevzal v úvahu výpověď Mgr. [jméno] [příjmení] v původním řízení týkající se dohod se žalovaným a práv a povinností z těchto dohod. Žalobce zdůraznil, že na základě ústních dohod mezi žalovaným a Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] došlo k ústní dohodě v tom smyslu, že odměna za veškeré právní služby poskytované žalovanému bude splatná až poté, kdy bude uskutečněn poslední úkon právní pomoci či služby pro žalovaného, nelze proto uplatnit princip uvedený soudem v rozsudku, tedy že každý jednotlivý provedený úkon právní služby měl být fakturován zvlášť. Žalobce zdůraznil, že splatnost odměny za všechny provedené úkony nastala až po realizaci posledního úkonu. Z tohoto důvodu podle žalobce byly na základě smlouvy o postoupení budoucí pohledávky ze dne [datum] (Mgr. [příjmení]) a na základě smlouvy o postoupení budoucí pohledávky ze dne [datum] (Mgr. [příjmení]) postupovány vždy pouze budoucí pohledávky těchto advokátů na odměnu vůči žalovanému, tedy pohledávky, které dosud nedospěly a nebyly v okamžiku jejich postoupení splatné. Poslední úkon pro žalovaného byl učiněn dne [datum] a nárok na odměnu vznikl až po tomto datu a před tímto datem ani nenastala splatnost odměny. Ode dne následujícího, tedy od [datum] mohl právní předchůdce žalobce uplatnit žalovaný nárok u soudu, od tohoto dne počala běžet čtyřletá promlčecí doba, která skončila dnem [datum] a žaloba podaná dne [datum] tedy byla podána včas.

14. Soudu I. stupně žalobce dále vytkl, že neprovedl důkaz výslechem Mgr. [jméno] [příjmení] jako quasi účastníka a Mgr. [jméno] [příjmení], jimiž by byly prokázány shora tvrzené skutečnosti, jakož i to, že nedbal pokynů odvolacího soudu vyslovených v předchozím zrušovacím usnesení a neprovedl důkazy podle návrhu žalobce a nesprávně posoudil otázku promlčení nároku, což činní předmětný rozsudek nepřezkoumatelným.

15. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl.

16. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného s tím, že soud I. stupně vycházel ze závazných závěrů uvedených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. Ncp 1090/2019-225, který rozhodl tak, že k projednání věci jsou v prvém stupni příslušné okresní soudy, neboť se nejedná o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, když žalovaný nebyl podnikatelem. Na předmětný spor tedy dopadá právní úprava zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

17. K námitkám žalobce ohledně koupě spoluvlastnického podílu na jednotce [číslo] v katastrálním území Průhonice žalovaný uvedl, že se jednalo o investici v rámci nakládání a správy jmění žalovaného, nikoliv o podnikání.

18. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce neshledal důvodným.

19. Soud I. stupně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytoval žalovanému právní služby v období od [datum] do [datum], když tohoto dne byl poskytnut poslední úkon právní služby. Právní služby poskytovali žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát a Mgr. [jméno] [příjmení], advokát a své pohledávky postoupili stávajícímu žalobci.

20. Rozhodující v projednávané věci je doba poskytnutí úkonů právní služby, když poslední úkon byl poskytnut dne [datum].

21. Za spornou otázku v řízení považoval žalobce to, zda se právní vztah žalobce a žalovaného řídí občanským zákoníkem nebo zákoníkem obchodním, jak v průběhu řízení začal žalobce tvrdit, byť žalobu podal u obvodního soudu.

22. Soud I. stupně se dostatečně vypořádal s tím, že právní vztah účastníků se řídí občanským zákoníkem, neboť právní předchůdce žalobce poskytoval žalovanému právní služby jako fyzické osobě, která není registrována v žádném registru, nejedná se o podnikatele ve smyslu živnostenského zákona, žalovaný není zapsán jako podnikatel v obchodním rejstříku a není veden jako podnikatel podle živnostenského zákona. Námitky, že se vztah účastníků má řídit obchodním zákoníkem, jsou základními námitkami, které žalobce uplatňuje. Jeho konstrukce jakési„ neživnosti“, která je podle jeho názoru podnikáním je zcela mimo jakoukoliv právní úpravu. Podstatné je, že žalobce získává finanční prostředky pouze z pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor, což podle § 3 odst. 3 písm. ah) živnostenského zákona výslovně není živností.

23. Právní služby byly žalovanému poskytnuty jako fyzické nepodnikající osobě a řídí se občanským zákoníkem.

24. Soud I. stupně správně vzal v úvahu, že jednotlivé úkony právní služby a nároky z nich uplatněné měly být uplatněny samostatně a u každého z nich také samostatně počíná běh promlčecí lhůty. Promlčecí lhůta je upravena v § 101 obč. zák. jako promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Poslední úkon, který byl právním předchůdcem žalobce žalovanému poskytnut byl poskytnut dne [datum], tříletá promlčecí lhůta počala běžet dne [datum] a její běh skončil dne [datum], neboť dne [datum] byla sobota a dne [datum] neděle, tedy dny, na něž připadne-li podle § 122 odst. 3 poslední den lhůty, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, jak správně uvedl soud I. stupně. Žaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne [datum], tedy po marném uplynutí promlčecí lhůty.

25. Námitky žalobce, že došlo k posunutí splatnosti jakékoliv odměny poskytnuté právním předchůdcem žalobce na den, kdy bude učiněn poslední z úkonů právní služby, jsou irelevantní už z toho důvodu, že došlo k promlčení nároku na odměnu i za poslední úkon právní sužby učiněný dne [datum].

26. Odvolací soud uzavírá, že žalovaný nebyl podnikatelem, odvolací námitky žalobce, které se zabývají tvrzením opaku, zůstaly pouze v rovině tvrzení a právně nepodložených úvah. Nesprávný je též názor žalobce, že soud I. stupně neměl přihlížet k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. Ncp 1090/2019-225, v němž Vrchní soud rozhodl tak, že k projednání rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, neboť žalovaný nikdy nebyl registrován jako podnikatel. Spekulací žalobce v tom směru, že by se žalovaný mohl dopouštět trestného činu neoprávněného podnikání tím, že podniká a není registrován, se odvolací soud vůbec nezabýval. Žalovaný je vlastníkem nemovitostí, nikoli podnikatelem a žalobce nijak neprokázal, že by na žalovaného bylo třeba hledět jako na podnikatele.

27. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil z důvodů v něm uvedených, včetně výroku o nákladech řízení.

28. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, byly přiznány náklady za právní zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby po [částka] ve výši stanovené podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., k nimž náleží dvě náhrady hotových výdajů po [částka] a DPH 21% ve výši [částka] tak, že výše nákladů vzniklých žalovanému v odvolacím řízení činí částku [částka], kterou bylo žalobci uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.