o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 26 C 215/2020 – 41,

1 V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu podanou dne [datum] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2 Soud I. stupně takto rozhodl o nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím proti státu podle zák.č. 82/1998 Sb., která jí měla vzniknout tím, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [jméno] postupoval nesprávně ve věci exekuce sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], neboť s ní nejednal jako s účastníkem řízení. Povinným byl její bývalý manžel [příjmení] [příjmení] a žalobkyně měla být účastnicí řízení jako jeho bývala manželka, proti jejímuž majetku byla exekuce rovněž vedena. Mohla by se tak v rámci exekuce bránit a podávat opravné prostředky. Protože žalobkyně nebyla účastníkem exekuce, nebyla jí vydána hyperocha ve výši [částka] z řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Tato částka byla předána jejímu bývalému manželovi, ačkoliv z celkové částky [částka] jako přebytku z rozdělované podstaty, která převyšovala v exekuci vymáhanou částku, polovina ve výši [částka] měl připadnout žalobkyni jako bývalé manželce, neboť byla součástí SJM. [příjmení] [částka] odpovídala náhradě za nemajetkovou újmu, která žalobkyni vznikla tímto nesprávným úředním postupem.

3 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro neexistenci odpovědnostního titulu. Soudní exekutor postupoval v souladu se zákonem, žalobkyně podala proti usnesení soudního exekutora opravný prostředek, a její odvolání bylo neúspěšné, nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které by bylo změněno, nebo zrušeno.

4 Soud I. stupně měl z usnesení ze dne [datum], o rozdělení podstaty získané dražbou rodinného domu s pozemky v [obec], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], za prokázané, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [jméno] rozhodl ve věci oprávněné [právnická osoba] proti povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení] o uspokojení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím tak, že částku [částka] rozdělil tím způsobem, že na pohledávku soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] určil částku [částka], na úhradu svých nákladů exekuce částku [částka], na pohledávku [právnická osoba] jako oprávněné částku [částka] a dále na pohledávku [právnická osoba] jako přihlášeného věřitele částečnou úhradu [částka].

5 Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 16 Co 645/2017, odmítnuto s tím, že bylo podáno neoprávněnou osobou.

6 V exekuční věci sp.zn. [spisová značka] Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně jako bývalé manželky povinného [příjmení] [jméno] [příjmení] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 16 Co 407/2017-173, změnil usnesení soudního exekutora o příklepu vydražiteli na bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa] na pozemku parcelní [číslo] spoluvlastnický podíl [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemky parcelní [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Kunratice, tak, že příklep se neuděluje, dovolání oprávněné bylo odmítnuto usnesením nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. 20 Cdo 2345/2018.

7 Po vymezení rozhodných právních skutečností ve vztahu k právní úpravě obsažené v ust. § 36 ex.ř., § 42 ex.ř., § 68 odst. 1 ex.ř., § 267 o.s.ř., a následně ust. § 13 zák.č. 82/1998 Sb., dospěl k závěru, že v daném případě nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, ze kterého by vznikla škoda žalobkyni jako osobě, se kterou nebylo jednáno, ač s ní jednáno být mělo. Ve zmíněných exekučních řízeních, která byla vydána ve věci [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] nebyla vydána rozhodnutí, která by byla pro nezákonnost zrušena ve smyslu ust. § 7 zákona.

8 Žalobkyně tvrdila, že v exekučním řízení pod sp. zn. [spisová značka] s ní nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ač s ní jednáno být mělo. V době, kdy bylo zahájeno exekuční řízení ve věci [spisová značka], žalobkyně již nebyla v roce 2016 manželkou povinného [příjmení] [jméno] [příjmení], což vyplývá i z usnesení Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 407/2017-173. Podle odůvodnění rozhodnutí bylo manželství uzavřeno [datum] a pravomocně rozvedeno [datum]. Pokud byl v rámci exekučních řízení postižen i její majetek, měla žalobkyně postupovat podle ust. § 68 ex. ř., žádat o vyškrtnutí věci ze seznamu, případně podat žalobu na vyloučení věci z exekuce podle občanského soudního řádu.

9 Pokud pak byla dražbou získaná částka namísto žalobkyni vrácena jejímu bývalému manželovi nebo jinému subjektu neoprávněně, žalobkyně se musí obrátit na tyto subjekty a žádat vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru jsou podle tvrzení žalobkyně i vedena řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 C 177/2011 a u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 9 C 357/2019.

10 Vzhledem k tomu, že nebyl zjištěn nesprávný úřední postup, ze kterého by mohla žalobkyni vzniknout újma ve smyslu ust. § 31a zák. č. 82/1998 Sb., ani skutečná škoda ve smyslu ust. § 26 zákona, soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a ve prospěch žalované rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

11 Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém prostřednictvím odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b),, e) a g) o.s.ř. namítla vady rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že odůvodnění rozhodnutí je vnitřně rozporné a nelogické, skutkové závěry jsou zčásti nesprávné a nedostatečně odůvodněné, právní závěry jsou pak nesprávné, nedostatečně odůvodněné a nemají oporu v judikatuře. Soud prvního stupně rovněž nesprávně a neúplně interpretuje jednotlivé důkazy a neúplně zjistil skutkový stav věci. Jeho skutkové závěry pak nemohou v reflexi provedeného dokazování obstát a mají za následek nesprávnost rozhodnutí.

12 Žalobkyně poukázala na to, že i z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá nepřípustnost postupu soudního exekutora, případně soudu, pokud jsou odmítána veškerá podání žalobkyně jako vedlejšího účastníka exekučního řízení po vykonání dražby s odůvodněním, že dnem dražby její účast v řízení skončila. Zánik účasti vedlejšího účastníka před rozvržením výtěžku dražby není na místě. Není zde důvodu k odepření možnosti bránit svůj majetek vedlejšímu účastníku, a tím i právo na co nejvyšší hyperochu a tedy dohlížet na to, že pohledávky uspokojované z výtěžku jsou po právu. K odepření práva účastnit se v řízení žalobkyni mělo právě za následek vzniklou škodu, soudní exekutor postupoval výhradně ve prospěch oprávněného a nikoliv jako osoba zastupující veřejnou moc i ku ochraně práv všech účastníků, tedy i žalobkyně, jejíž majetek byl dražen.

13 Soudní exekutor proto pochybil, pokud odmítl obranu žalobkyně proti rozvrhovému usnesení ze dne [datum], a tím zabránil žalobkyni v domožení se svého práva. Žalobkyni byl proto vydražen v předmětném řízení rodinný dům s pozemky za cenu [částka], z čehož měl hyperochu nad částku [částka] s příslušenstvím, pro kterou bylo exekučním řízení sp. zn. 191 EX 6299/16 vedeno, vrátit žalobkyni. Namísto toho však soudní exekutor nechal oprávněného přihlásit do dražby nezpůsobilou pohledávku k úhradě a podání žalobkyně poukazující na tento nesprávný postup odmítal jako podaná osobou, která již není účastníkem řízení.

14 Tento postup soudního exekutora, a případně následný postup soudu, považuje žalobkyně za nezákonný, pokud je založen na závěru o zániku účasti vedlejšího účastníka exekučního řízení ve chvíli, kdy ještě ani nedošlo k rozvrhu výtěžku z dražby jeho majetku. Žalobkyni vzniklou značnou škodu přes výzvy neuhradil ani původní povinný [příjmení] [příjmení] ani původní oprávněný [právnická osoba] [obec] a.s. ani soudní exekutor Mgr. [jméno] [jméno]. Je tím naplněn i požadovaný předpoklad vzniku škody, nesprávného úředního postupu a příčinné souvislosti podle zákona č. 82/1998 Sb. Ohledně okolností vzniku nároku pak žalobkyně odkázala na podrobné podání ze dne [datum]. Soudem prvního stupně vydaný rozsudek proto není po právu a navrhla proto, aby odvolací soud jeho změnou žalobě vyhověl v plném rozsahu, případně aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15 Žalovaná ve vyjádření k odvolání setrvala na svém procesním stanovisku založeném na tvrzení o nesplnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu v podobě existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu a navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

16 Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání v celém rozsahu napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání.

17 Soudu I. stupně nebylo možné vytknout pochybení s možným vlivem na správnost rozsudku, pro rozhodnutí ve věci si opatřil dostatek podkladů zákonně provedeným dokazováním. Důkazy pak hodnotil správně postupem podle § 132 o.s.ř. a na základě takto zjištěného skutkového stavu věc právně posoudil způsobem odpovídajícím hmotněprávnímu základu žalobou uplatněného nároku, a to nároku na náhradu škody podle § 13 zák.č. 82/1998 Sb. Přes dílčí nedostatky má rozsudek atributy přezkoumatelného rozhodnutí. Způsob věcného rozhodnutí, tedy zamítnutí nedůvodné žaloby, má logickou vazbu na provedené dokazování, hodnocení provedených důkazů, stejně jako na hmotněprávní základ žalobou uplatněného nároku v návaznosti na soudem I. stupně správně odkázané nenaplnění základních předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu. Žalobkyní uplatněným odvolacím důvodům přitom nebylo možné přiznat opodstatněnost.

18 Soud I. stupně zmínil, že žalobkyně ani nesdělila, že v roce 2016 již byla pouze bývalou manželkou [příjmení] [jméno] [příjmení] Odvolací soud je pak nucen dodat, že neuvedla ani řadu dalších okolností doprovázejících zahájení žalobou naříkaného postupu soudního exekutora, potažmo soudu.

19 Vzhledem k tomu, že podle § 121 o.s.ř. není třeba dokazovat skutečnosti známé soudu z jeho činnosti, bylo možné zohlednit i okolnosti, za kterých došlo ke vzniku pohledávek vymáhaných v exekučních řízeních sp.zn. [spisová značka] (byt) a [spisová značka] (rodinný dům s pozemky) v k.ú. [obec] ([obec a číslo]).

20 Žalobkyně vylíčila situaci způsobem naznačujícím jakýsi koordinovaný postup bývalého manžela, [právnická osoba] [obec] a.s. a soudního exekutora Mgr. [jméno], v důsledku kterého měla být zbavena svého výlučného majetku, resp. minimálně v rozsahu odpovídajícím polovině masy SJM, byť tyto byly vedeny jako její výlučné vlastnictví v důsledku s manželem uzavřené dohody o zúžení SJM, k níž však nebylo v exekučním řízení přihlíženo.

21 V této věci přitom nelze pominout, že vymáhané pohledávky původně vznikly v době trvání manželství s JUDr. [jméno] [příjmení] ([číslo]), a to v souvislosti s jeho výkonem funkce likvidátora OPBH [obec a číslo] od [datum], v jejímž rámci měl neoprávněně disponovat finančními prostředky likvidovaného podniku. Dne [datum] státní podnik OPBH v [obec a číslo] podal žalobu u Krajského obchodního soudu v [obec] proti žalovaným [příjmení], [příjmení] a [příjmení] o [částka] (rozsudek OS-4, č.j. 38C 12/2013-101, potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 70 Co 346/2014-153 v řízení o vyloučení nemovitostí z exekuce, ve kterém byla žaloba žalobkyně proti OPBH v [obec a číslo], s.p. v likvidaci zamítnuta, to vše ve spojení s usnesením nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 12142/2015, stejně jako další řízení u OS-4 pod sp.zn. 29 C 302/2016 s odvolacím sp.zn. 70 Co 418/2018). [právnická osoba] se pak stala procesním nástupcem OPBH v [obec a číslo] jak v nalézacím řízení u obchodního soudu, tak v exekučních řízeních poté, co vydražila pohledávku OPBH v [obec a číslo]. Řízení u obchodního soudu bylo ukončeno schválením smíru o povinnosti JUDr. [příjmení] zaplatit [částka], vedle tohoto exekučního titulu pak byl bývalý manžel žalobkyně povinen zaplatit dalších [částka] podle pravomocného odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. 41T 13/2009, právě trestní rozsudek (trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku se škodou velkého rozsahu minimálně ve výši [částka]) tak byl exekučním titulem v v řízení sp. zn. [spisová značka]. Oproti zažalované částce [částka] tak JUDr. [příjmení] zůstala platební povinnost„ pouze“ ve výši [částka].

22 Ačkoliv tyto okolnosti soud I. stupně nezohlednil, bylo možné pro účely rozhodování o náhradě škody proti státu z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyjít z jeho správného závěru o tom, že nejsou splněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu pro absenci odpovědnostního titulu, a to v podobě buď nesprávného úředního postupu – v tomto případě soudního exekutora podle § 13 zák.č. 82/1998 Sb., potažmo v podobě konkrétního nezákonného rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno a splňovalo by tak vlastnosti odpovědnostního titulu podle § 7 zák.č. 82/1998 Sb.

23 V důsledku toho ani nemohl v příčinné souvislosti s tím nastat vznik škody žalobkyni, a to navíc za situace, při níž není vyloučeno uspokojení případného nároku jinou cestou. V tomto případě by do úvahy přicházela žaloba o vydání bezdůvodného obohacení, přičemž to byl především bývalý manžel, kterému by se vlastně v důsledku postupu v prvním ze dvou sporných exekučních řízení ve vztahu k majetku žalobkyně majetek nezmenšil tím, že právě v rozsahu hyperochy byla uspokojena [právnická osoba] [obec] a.s. na základě druhého exekučního titulu, a to uzavřeného soudního smíru. Odvolací soud přitom ponechává stranou otázku, jak bylo naloženo s penězi získanými bývalým manželem žalobkyně za doby trvání jejich manželství.

24 V této věci nebylo žádné z rozhodnutí označeno za nezákonné, které by pro nezákonnost bylo zrušeno, jeho existence nevyplývá ani z dalších řízení vedených s účastí žalobkyně. Bylo možné se tedy zabývat pouze otázkou případného nesprávného úředního postupu.

25 V tomto případě byl takovým postupem žalobkyní označen postup soudního exekutora v prvním z exekučních řízení, které se týkalo rodinného domu s pozemky v [obec], vedeného pod sp.zn. [spisová značka]. Postup exekutora však vyústil a našel svůj projev ve vydaných rozhodnutích, která následně nebyla zrušena, nemohlo se tak jednat o nesprávný úřední postup. Exekutor vydal pro žalobkyni dvě rozhodující rozhodnutí, jedno bylo usnesení o příklepu, které nabylo právní moci, jak bylo konstatováno i v souvisejících řízeních, a druhým bylo rozhodnutí rozvrhové, tedy o způsobu rozvrhu výtěžku z provedené dražby.

26 Žalobkyně ani netvrdila, že by nějakým způsobem brojila proti rozhodnutí o příklepu, které tak nabylo právní moci, ačkoliv je z následných událostí a dalších připojených rozhodnutí zřejmé, že věděla o předpokládaném vydání trestního rozhodnutí, stejně jako že bude řešena otázka uspokojení pohledávek z jejího majetku.

27 Žalobkyně proti usnesení o příklepu nepodnikla v zásadě žádné další právní kroky poté, co nebyla úspěšnou se svou žalobou o vyloučení věcí z exekuce ve vztahu k té částce, která byla vymáhána na základě trestního rozsudku. Do jisté míry lze mít pro ni za nepříznivé až rozhodnutí rozvrhové, proti kterému se bránila odvoláním, které však bylo shledáno odvolacím soudem nepřípustným. Proti rozhodnutí odvolacího soudu však již žádná další právní obrana použita nebyla.

28 To znamená, že vedle toho, že není nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu, které by jako nezákonné pro nezákonnost bylo zrušeno, tak tím, že jsou zde dvě rozhodnutí o příklepu a rozhodnutí rozvrhové jako existující a pro nezákonnost nezrušená, tak tím vlastně není dán ani odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu exekutora.

29 I kdyby postup exekutora teoreticky v rozsahu hyperochy, tzn. u pohledávky z titulu schváleného smíru, mohl být pro žalobkyni vnímán jako nepříznivý, s ohledem na vyřčené právní závěry, podle kterých jinak bylo možné pohledávky vzniklé za manželství uspokojovat, žalobkyni vlastně akceptací pohledávky [právnická osoba] ze smíru škoda nevznikla, neboť smír v podstatě zachránil žalobkyni alespoň byt. Kdyby totiž byla bývala [právnická osoba] dotáhla žalobu u Krajského obchodního soudu k úspěchu v jakémkoliv dalším rozsahu nad rámec částky 20 milionů Kč, pak by samozřejmě byla exekuována z majetku žalobkyně i zbývající část majetku, tzn. i byt. Neuplatnily by se tak závěry v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 973/2018, 20 Cdo 2345/2018, podle kterých se v případě uzavřeného a schváleného smíru jedná o novou pohledávku, která vznikla až po rozvodu manželství.

30 Dodatečná rozhodnutí, která se týkala bytu a neúčinnosti možného vymáhání pohledávky ze smíru vůči žalobkyni sice následně staví postup exekutora do světla nesprávného úředního postupu, který je založen na nesprávném právním názoru exekutora, který však našel odraz v nezrušeném rozhodnutí. Jedná se však o stejnou situaci, jako kdyby soud v jednom řízení přijal nesprávný právní závěr a ukončil řízení pravomocným rozsudkem, v jiném řízení na základě jiného právního názoru by řízení skončilo opačně. Pokud však v prvním řízení nejsou využity opravné prostředky či pravomocné rozhodnutí jinak odklizeno, nemůže se jednat o odpovědnostní titul státu za škodu.

31 Nadto lze souhlasit i s názorem žalované o tom, že za současné situace lze uvažovat i o žalobě z bezdůvodného obohacení, zejména proti JUDr. [příjmení]. Současně lze poukázat i na to, že žalobkyně používá pohledávku z hyperochy jako zápočtovou pohledávku, což v důsledku znamená, že za předpokladu akceptace pohledávky jako způsobilé k započtení v některém ze soudních řízení, zejména exekučních, tím, že by v rozsahu zápočtu nemusela plnit, by se jí tak v případě úspěchu v řízení o náhradu škody proti státu, v tomto rozsahu dostalo dvojího plnění.

32 Přes další výše uvedené podrobnosti však byl správným základní závěr soudu I. stupně o neexistenci odpovědnostního titulu podle zákona 82/98 Sb., tudíž pouze na jeho základě bylo možné rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit podle § 219 o.s.ř., a to včetně výroku o nákladech řízení.

33 O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované odvolací soud přiznal jejich náhradu ve výši [částka], což odpovídá v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. hodnotě dvou paušálních náhrad ve výši [částka] za přípravu k odvolacímu jednání a účast zástupce při tomto jednání podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

34 O místu a lhůtě plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst.1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.