o odvolání žalované do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 17/2020 - 44

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 76,21% p. a. z částky 134 000 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], a ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] k rukám advokátky, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení v bodě 1. uvedené částky s tím, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované finanční prostředky dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala jí poskytnutý úvěr, včetně sjednaných úroků a příslušenství, uhradit formou 18měsíčních splátek po [částka], splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem květnem [rok].

3. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující úvěruschopnost, jakož i z jiných zdrojů.

4. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci vyjma poskytnutého úvěru rovněž náklady žalobkyně vzniklé v souvislosti s prodlením s úhradou každé splátky v celkové výši [částka] a rovněž v případě prodlení s úhradou jednotlivé splátky uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] za každou splátku, se kterou se ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Žalobkyně se tak domáhala rovněž úhrady této smluvní pokuty za pozdní úhradu splátek [číslo] tj. ve výši 2 x [částka]. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a z tohoto důvodu došlo k jeho zesplatnění ke dni [datum]. Dle bodu 6.4 smlouvy pak ke dni zesplatnění úvěru nová jistina činila [částka] a byla ji žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Celková dlužná částka se pak skládá z nové dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] (odpovídá zbytku dlužné původní jistě úvěru ve výši [částka] a dlužnému úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka]), dále ze smluvní pokuty ve výši [částka], účtované dle bodu 6.1 smlouvy, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení žalované s její úhradou, počínaje dnem [datum] do zaplacení, k datu vyhotovení žaloby ve výši [částka] a dále z úroku za poskytnutí úvěru v maximální nominální roční úrokové sazbě 76,21% p. a., tj. do maximální částky úvěru ve výši [částka]. Žalovaná byla před podání žaloby o úhradu dlužné částky upomenuta, avšak bezvýsledně.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného na straně 2 a 3 napadeného rozhodnutí), že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka] dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr, včetně sjednaných úroků a příslušenství, uhradit žalobkyni formou 18 měsíčních splátek ve výši [částka], splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem květen 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující úvěruschopnost, jakož i z jiných zdrojů, a to zejména z dokladů o příjmech žalované, výpisy z bankovního účtu žalované a prohlášení žalované. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni vyjma poskytnutého úvěru rovněž náklady žalobkyně vzniklé v souvislosti s prodlením s úhradou každé splátky v celkové výši [částka]. Žalovaná se rovněž zavázala v případě prodlení s úhradou jednotlivé splátky uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a z tohoto důvodu tak došlo k jeho zesplatnění ke dni [datum]. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu v celkové výši [částka] byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Celková dlužná částka pak činí ve výši [částka] (úvěr ve výši [částka] a dlužný úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka]), dále ze smluvní pokuty ve výši [částka] účtované dle bodu 6.1 smlouvy a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši [částka] Smluvní pokuta pak činí ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení žalované, počínaje dnem [datum] do zaplacení. Smluvní pokuta k datu vyhotovení žaloby činí [částka]. Žalobkyni dále náleží úrok za poskytnutí úvěru v roční úrokové sazbě 76,21% p. a., tj. do maximální částky úvěru ve výši [částka]. Žalovaná byla před podáním žaloby o úhradu dlužné částky upomenuta, avšak bezvýsledně.

7. Soud I. stupně poté uzavřel, že žalovaná dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradila, nesplnila svoji povinnost vyplývající pro ni z uzavřené smlouvy o úvěru a podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ve spojení s ust. § 2048 a násl. o. z. (smluvní pokuta) a proto uložil žalované povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit, když žalovaná ani netvrdila, že by řádně dostála svým závazkům vůči žalobkyni.

8. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a ust. § 1970 o. z.), uložil jí soud I. stupně rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o nákladech řízení pak odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalovaná, které odůvodnila tak, že žalobkyně nijak nezkoumala výši nákladů žalované a spokojila se pouze s prohlášením žalované o výši jejích nákladů ve výši životního minima. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18. K prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně soudu stačilo předložení zcela zjevně nedostačujícího množství podkladů a odvolala se na ust. § 87 odst. 1 věty prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle něhož poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na ust. § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti.

11. Soud prvního stupně se také nezabýval skutečností, zda není výše úroků v rozporu s dobrými mravy, když úrok ve výši 76,21 % více než 9x převyšuje běžnou úrokovou sazbu používanou v době poskytnutí úvěru bankami a je v rozporu s dobrými mravy neplatná podle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“

12. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení.

13. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že řádně zjišťovala úvěruschopnost, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele, prověřena na základě těchto dokladů o příjmech, výpisy z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení žalované. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí [částka], celkové měsíční náklady žalované činí [částka] a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí [částka]. Žalobkyně dostála své povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet.

14. U úroků podle kritéria nastaveného v rozhodování Nejvyššího soudu, má být přihlédnuto k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pak by v tomto případě měl být úrok posuzován se sazbou 23,97 % p. a. v dubnu [rok] (nejvyšší sazba – úročený úvěr z kreditních sazeb). V porovnání s touto sazbou činí sazba 76,21 % p. a. pouze 3,18 násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž za nepřiměřené jsou současnou judikaturou považovány sazby, které převyšují obvyklou míru až 4 násobně. Nelze tedy souhlasit s tím, že by sazba 76,21 % p. a. měla být nepřiměřená.

15. Žalobkyně zároveň uvedla, že nadále požaduje pouze smluvní úrok ve výši 35 % ročně a rozhodla se tak celý poskytnutý úvěr na tuto úrokovou sazbu přepočítat. Úroky přirostlé k jistině ke dni zesplatnění činily částku ve výši [částka] (dlužný úrok ze splátky [číslo]; splátky [číslo] splátky [číslo]).

16. Celkem tedy žalované zbývalo ke dni zesplatnění na aktuální nové jistině uhradit částku ve výši [částka]. Zároveň s přepočtením nové jistiny úvěru znovu vyčíslila smluvní pokutu a tuto smluvní pokutu požadovala z dlužné nové jistiny [částka] ve výši 0,1 % za každý den prodlení žalované s její úhradou od [datum] do dne [datum] Smluvní pokutu nadále požadovala v částce [částka]. Dále trvala na úhradě smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši [částka] s příslušenstvím.

17. Žalobkyně tak nadále v odvolacím řízení požadovala pohledávku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, částku ve výši [částka], úrok ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka].

18. Ve zbylé části pak vzala žalobu zpět.

19. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila.

20. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do částky [částka], úroku ve výši 41,21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do budoucího úroku nad částku [částka] zrušil a v této části řízení zastavil podle ust. § 96 odst. 2 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. - výrok I.

21. Odvolací soud pak přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

22. Přitom je třeba zdůraznit, že podle ust. § 206 odst. 2 o. s. ř. předmětem odvolacího řízení po částečném zpětvzetí žaloby zůstala pouze část vyhovujícího výroku I. co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. od [datum] do zaplacení, co do částky [částka] a úroku ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], jelikož odvoláním nebyla napadena částka [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení.

23. Soud I. stupně správně a úplně zjistil právně relevantní skutečnosti. Tento skutkový stav nedoznal přitom žádných změn ani v odvolacím řízení.

24. Soud I. stupně také použil přiléhavá zákonná ustanovení a dospěl ke správným právním závěrům. Z důvodu hospodárnosti podle ust. § 6 o. s. ř. lze odkázat na jeho přesvědčivé odůvodnění (zejména strana 3. napadeného rozhodnutí).

25. K odvolacím námitkám žalované je třeba uvést, že lze obecně souhlasit se žalovanou, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, činí smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

26. V souzeném případě však schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, zejména z daňového přiznání žalované, výpisy z bankovního účtu žalované a čestného prohlášení žalované. Ověřila si taktéž z veřejných registrů informaci existenci jejích případných dalších závazků. Příjem žalované přitom postačoval k úhradě sjednaných splátek bez jakéhokoli významného omezení životního standardu žalované.

27. Jestliže žalovaná žalobkyni nedoložila výdaje, v tomto konkrétním případě to nemůže znamenat porušení ust. § 86 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná měla sama povinnost poskytnout žalované nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace. Ostatně ani žalovaná v odvolání neuvádí, že by uvedla nepravdivé (nebo dokonce lživé) údaje žalobkyni.

28. Smlouva tak není neplatná podle ust. § 87 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

29. Odvolací soud také neshledal dohodu o úrocích v rozporu s ust. § 588 o. z., když žalovanou citované ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nelze použít, jelikož smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (viz ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.).

30. Obecně u nebankovních poskytovatelů úvěrů je zcela obvyklé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když se zejména zohledňuje vyšší rizikovost poskytování takových úvěrů. Podle ust. § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejedná se tak o jakýkoli rozpor s dobrými mravy, ale pouze zjevný rozpor s dobrými mravy, tedy jen určitým způsobem kvalifikovaný rozpor s dobrými mravy, který vyvolá následek v podobě uvedené soukromoprávní sankce. Zjevný rozpor s dobrými mravy má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Současně vedle neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy nově zavedl občanský zákoník pro účely posuzování platnosti právního jednání v závislosti na hodnotě vzájemných plnění smluvních stran neplatnost smlouvy z důvodu lichvy podle ust. § 1796 o. z., podle něhož neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo někomu jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Druhým institutem je neúměrné zkrácení podle ust. § 1793 odst. 1 o. z.

31. S lichvou spojuje občanský zákoník sankci relativní neplatnosti, a aby byla smlouva o úvěru zneplatněna jako lichevní, musely by být současně splněny dvě podmínky, tedy jedna ze smluvních stran musí zneužít tísně, nezkušenosti druhé smluvní strany a současně si zneužívající smluvní strana musí nechat přislíbit nebo přijmout plnění, které je v hrubém nepoměru jejímu protiplnění. Z pouhé výše úroků tak nelze dovozovat neplatnost (srov. ustálenou judikaturu, např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018). Přitom jedním ze základních principů výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1783/11).

32. Navíc nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

33. Z činnosti odvolacího soudu je známa skutečnost, že v dubnu 2019 se sazbou 23,97 % p. a. (nejvyšší sazba – úročený úvěr z kreditních sazeb), tedy ani z tohoto úhlu se nejeví sjednaná úroková míra jako nepřiměřená.

34. Odvolací soud má tedy za správný závěr soudu I. stupně o platnosti předmětné úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky.

35. Při omezení žalobního nároku žalobkyní v odvolacím řízení pak úroky přirostlé k jistině ke dni zesplatnění činily částku ve výši [částka] (dlužný úrok ze splátky 1-3) a celkem žalované zbývalo ke dni zesplatnění na nové jistině uhradit částku ve výši [částka].

36. Smluvní pokuta z dlužné nové jistiny [částka] ve výši 0,1 % za každý den prodlení žalované s její úhradou počínaje dnem [datum] do dne podání žaloby [datum] činí částku [částka].

37. Pro úplnost je třeba uvést, že ani v odvolacím řízení žalovaná strana netvrdila, že by na úvěr zaplatila nějakou, byť minimální částku.

38. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části vyhovujícího výroku I. co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. od [datum] do zaplacení, co do částky [částka] a úroku ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil – výrok II.

39. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v části nedotčené zpětvzetím, v níž bylo řízení zastaveno z viny žalobkyně, tedy z 10 %, přiznal jí 80 % nákladů, spočívajících v uhrazení soudního poplatku ve výši [částka], za 2 úkony právní služby po [částka] (z jistiny [částka]) podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, - ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), jeden úkon právní služby po [částka] (z jistiny [částka]) podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (sepis vyjádření k odvolání- ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a jeden úkon právní služby po [částka] (z jistiny [částka]) podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (účast u ústního jednání dne [datum] ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále přiznal i čtyřikrát náhradu hotových výdajů po [částka] (ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky) a podle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky [částka], tedy [částka], celkem [částka]. Z této částky 80 % činí [částka].

40. Ve vyhlášeném znění výroku III. rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum] došlo ke zjevné nesprávnosti, když ve vyhlášeném byla nesprávně uvedena částka„ [částka]“, místo správné výše„ [částka]“.

41. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 164 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. výše uvedenou početní chybu v písemném vyhotovení rozhodnutí opravil a toto písemné vyhotovení rozhodnutí je tak zároveň opravným usnesením.

42. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. pak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám její právní zástupkyně.

43. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.