o odvolání žalobce do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 43/2020-251

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím ve výroku I. z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal do vlastnictví žalobce televizor LCD a sedací souprava, ve výroku II. do výlučného vlastnictví žalobce přikázal finanční prostředky na účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba] na jméno žalobce ke dni [datum] se zůstatkem [částka], na stavebním spoření účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba] na jméno žalobce ke dni [datum] se zůstatkem [částka], na stavebním spoření účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba] na jméno žalobce ke dni [datum] se zůstatkem [částka], na osobním účtu penzijního spoření smlouva [číslo] u [právnická osoba] na jméno žalobce ke dni [datum] se zůstatkem [částka], ve výroku III. do výlučného vlastnictví žalované přikázal finanční prostředky na běžném účtu [číslo] u [právnická osoba] na jméno žalované ke dni [datum] se zůstatkem [částka], ve výroku IV. žalobci přikázal k úhradě dluh z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] v částce [částka] k datu [datum], ve výroku V. uložil žalobci povinnost na vypořádání společného jmění manželů zaplatit žalované částku [částka] do 90 dnů od právní moci rozsudku a ve výroku VI. určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce žalobou podanou dne [datum] domáhal vypořádání společného jmění manželů.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem v Humpolci a rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 C 200/2019-42, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce byt, ve kterém účastníci bydleli, koupil na hypoteční úvěr, ze kterého byl výlučně zavázaný žalobce před uzavřením manželství. Rovněž tak žalobce zakoupil automobil a téměř veškeré vybavení domácnosti. Za dobu trvání manželství byl pořízen pouze televizor LCD v hodnotě ke dni rozvodu v částce [částka] a sedací souprava v hodnotě ke dni rozvodu v částce [částka] a obě věci má v držení žalobce. Úvěrová smlouva [číslo] byla uzavřena dne [datum] na poskytnutý meziúvěr [částka], jehož konečný zůstatek ke dni [datum] činil [částka]. Na účtu č. [bankovní účet] [právnická osoba] na jméno žalobce ke dni [datum] činil zůstatek [částka]. Na osobním účtu smlouvy [číslo] [právnická osoba] byl zůstatek ke dni [datum] ve výši [částka] s tím, že dne [datum] byla vyplacena žalobci částka [částka]. Na stavebním spoření žalobce účet č. [bankovní účet] byl ke dni [datum] zůstatek [částka] a na stavebním spoření žalobce účet č. [bankovní účet] byl ke dni [datum] zůstatek [částka]. U běžného účtu č. [bankovní účet] [právnická osoba] na jméno žalované byl zůstatek [částka].

4. Úvěrová smlouva [číslo] byla uzavřena dne [datum], poskytnutý meziúvěr [částka], konečný zůstatek ke dni [datum] byl [částka], číslo vkladového účtu k meziúvěrovému účtu [bankovní účet]. Výše meziúvěru ze stavebního spoření poskytnutého [právnická osoba] za účelem splacení úvěru nebo zápůjčky na financování bytových potřeb týkajících se bytu [číslo] v k. ú. [obec] v částce [částka], dlužníkem je žalobce, spoludlužníkem žalovaná. Bytová jednotka [číslo] v katastrálním území Petrovice, list vlastnictví [číslo], je ve výlučném vlastnictví žalobce a je zatížena zástavním právem z titulu Smlouvy o zřízení zástavního práva podle občanského zákoníku č. smlouvy [číslo] ze dne [datum].

5. Soud I. stupně uzavřel, že součásti společného jmění účastníků je zapotřebí posuzovat podle ust. § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a vypořádat jej podle ust. § 740 o. z. v souladu s pravidly podle ust. § 742 o. z.

6. Předmětem vypořádání společného jmění manželů byly movité věci, televizor LCD a sedací souprava a soud I. stupně je přisoudil do výlučného vlastnictví žalobce, neboť sedací souprava se nachází v bytě žalobce a televizor LCD se nachází v bytě sestry žalobce. V případě zůstatků na účtech u finančních institucí vedené na jména účastníků, do výlučného vlastnictví žalobce přisoudil finanční prostředky na účtech vedených na jméno žalobce. Do výlučného vlastnictví žalované pak přikázal finanční prostředky na účtu vedeného na jméno žalované. Dále rozhodl o tom, že výlučně zavázaným z titulu úvěrové smlouvy [číslo] bude pouze žalobce, neboť předmětná úvěrová smlouva se vztahuje k bytové jednotce ve výlučném vlastnictví žalobce a žalovaná v úvěrové smlouvě figurovala jako spoludlužník toliko z důvodu, že v době uzavření úvěrové smlouvy byla manželkou žalobce. Na vypořádání společného jmění manželů soud I. stupně uložil žalobci povinnost vyplatit žalované částku [částka], když vycházel z toho, že z titulu finančních prostředků na účtech u finančních institucí na jméno účastníků žalobci připadla částka [částka], [částka] a [částka], tj. celkem [částka] děleno dvěma, takže by žalobce měl vyplatit žalované [částka]. Žalovaná by měla vyplatit žalobci polovinu z jí přiznané částky [částka], tj. [částka]. Z titulu movitých věcí, které byly předmětem vypořádání, by měl žalobce vyplatit žalované částku [částka], neboť jejich hodnota činí [částka] a jedna polovina je pak [částka]. Součtem částek [částka] a [částka] vychází částka [částka] minus [částka], tedy [částka], kterou má žalobce vyplatit žalované na vypořádání SJM účastníků.

7. Požadavek žalobce na vypořádání částek [částka] a [částka] soud I. stupně neshledal důvodným, jelikož od května 2012 do září 2012 žalobce obdržel od matky a exmanželky celkem [částka] a v lednu 2013 od exmanželky [částka]. Manželství se žalovanou však trvalo od [datum] do [datum]. V řízení nebylo prokázáno, že dané prostředky žalobce v období předcházející uzavření manželství se žalovanou sám nespotřeboval a že tedy danými prostředky skutečně ke dni [datum] disponoval. I kdyby však žalobce prokázal, že danými prostředky k okamžiku uzavření manželství se žalovanou disponoval a že dané prostředky byly spotřebovány za trvání manželství, pak nebylo na místě k nim přihlížet, jelikož žalobce netvrdil, na jakou konkrétní věc měly být tyto jeho výlučné prostředky vynaloženy a předmětné prostředky byly spotřebovány za trvání manželství účastníků na běžný chod domácnosti a na dovolené a tyto prostředky tedy nelze v rámci vypořádání SJM zohlednit. Pokud se jedná o částku [částka], tak z přehledu plateb a výplat penzijního spoření žalobce bylo prokázáno, že dne [datum], tedy dle žalobních tvrzení po opuštění společné domácnosti žalovanou, byla žalobci vyplacena částka [částka]. I tato částka byla utracena na běžnou spotřebu a nelze ji tedy vypořádávat. Soud I. stupně taktéž nepřihlížel k úhradám hypotečního úvěru za trvání manželství, neboť v bytové jednotce ve výlučném vlastnictví žalobce účastníci uspokojovali svou bytovou potřebu.

8. Lhůtu k plnění odůvodnil ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen„ o. s. ř.“, a vzhledem k poměrům účastníků stanovil lhůtu k plnění tak, aby na jedné straně poskytl přiměřenou dobu, během které si žalobce zajistí potřebnou částku pro vyplacení žalované a na druhé straně zároveň přihlížel k tomu, že je v zájmu žalované, aby měla finanční plnění vyplývající z vypořádání SJM účastníků k dispozici v dohledné době.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když s ohledem na charakter sporu se jedná o tzv. judicium duplex, kdy soud není vázán návrhy účastníků a nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci.

10. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce, které odůvodnil tak, že soud jako„ osobní účet“ žalobce zahrnul i spořicí účty u [právnická osoba], č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet], tedy finanční prostředky ve výši [částka] a [částka], celkem částku ve výši [částka], neboť tyto spořicí účty byly vedeny na jméno žalobce. Jednalo se o spořicí účty žalobce a soud I. stupně měl dostatečně zkoumat právě povahu těchto spořicích účtů, tedy za jakým účelem je žalobce zřídil.

11. Finanční prostředky vedené na spořicím účtu žalobce jsou výlučně žalobce a právě tyto finanční prostředky náleží do společného jmění manželů a musí se v tomto řízení vypořádat. Tyto finanční prostředky byly„ spořeny“ právě na těchto spořicích účtech za účelem uhrazení závazku žalobce, kterým byla pořízena nemovitost, ve které účastníci žili. Jinými slovy lze uvést, že žalobce tyto finanční prostředky na těchto účtech„ spořil“ pouze a jen za účelem splácení poskytnutého závazku za účelem pořízení nemovitosti a jinak tyto finanční prostředky využít nemohl. Za této situace měl nalézací soud učinit dotaz na [právnická osoba], u které byl spořicí účet veden, na povahu a účel tohoto účtu. Právě bývalá manželka žalobce v této nemovitosti žila i se svým nezletilým dítětem neboť účastníci neměli možnost bytovou potřebu zajistit jiným způsobem.

12. Obdobná situace je i ohledně osobního účtu penzijního spoření na jméno žalobce u [právnická osoba], smlouva [číslo] se zůstatkem ve výši [částka]. Zde je potřeba uvést, že tento produkt se váže k výše uvedenému spořicímu účtu žalobce za účelem hrazení úvěru na pořízení nemovitosti.

13. Zůstatek na tomto účtu, jakož i finanční zůstatek na výše uvedených účtech, nemohou být předmětem tohoto vypořádání v rámci tohoto řízení. Penzijní spoření je tedy doplňkovým produktem v rámci spořicích účtů a slouží ke splacení úvěru poskytnutého věřitelem na zajištění bytových potřeb.

14. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek, zejména ve výroku V. a určil, že žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení u soudu I. stupně, včetně řízení u soudu odvolacího, případně napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně.

15. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že s tvrzeními a námitkami žalobce nesouhlasí, rozsudek soudu I. stupně považuje za správný a navrhuje, aby byl odvolacím soudem potvrzen s event. výjimkou – změnou lhůty k plnění, která po odvolání žalobce by mohla být s ohledem na plynutí času změněna z 90 dnů na běžnou lhůtu k plnění, tedy 15 dnů od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.

16. Žalobce svým přístupem k celému soudnímu řízení dal jednoznačně najevo, že namísto jakéhokoli rozumného řešení a slušného vypořádání upřednostňuje další a další spory, řízení o vypořádání SJM nejen vyvolal, ale hodlá jej i nadále účelově vést a protahovat, když jeho cílem bylo svým chováním žalovanou nejen připravit o elementární lidskou důstojnost, dále i o veškeré její osobní věci a finanční prostředky poté, co ji opakovaně fyzicky napadal, ohrožoval výchovu jejího syna a z předmětného bytu je fakticky vyhodil. Žalobce svým přístupem a chováním řízení protahoval a žalované tím způsobil mnoho komplikací, zejména v souvislosti se závazkem splácení hypotéky, kdy jí opakovaně banka vyzývá k zaplacení dlužných měsíčních splátek s tím, že žalobce včas takovou splátku, vážící se k jeho bytu, nezaplatil. Tímto znemožnil žalobce žalované také řešit otázku jejího bydlení výhodnějším způsobem, neboť si sama nemohla zjednat žádnou hypotéku a tím tak zajistit v té době dostupné bydlení pro sebe a syna.

17. Jakékoli vypořádání bude přínosem pro obě strany sporu, neboť je třeba jej co nejrychleji ukončit.

18. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil s tím, že ponechá na jeho úvaze, zda změní výrok V. rozsudku a určí žalobci kratší lhůtu k plnění a zároveň navrhla, aby jí přiznal náhradu nákladů řízení.

19. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

20. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal podstatných změn ani v odvolacím řízení.

21. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně také podle odpovídající hmotněprávní úpravy. Z důvodu hospodárnosti podle ust. § 6 o. s. ř. lze odkázat na jeho přesvědčivé odůvodnění (zejména bod 40. - 51. napadeného rozhodnutí).

22. Jak již uvedl soud I. stupně, podle ust. § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co

a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů,

b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl,

c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech,

d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví,

e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

23. Podle ust. § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, použijí se pro vypořádání tato pravidla:

a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,

b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,

c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,

d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,

e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,

f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

24. Podle ust. § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

25. Jestliže tedy sám žalobce netvrdí, že by z jím označených účtů byl za trvání manželství hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalobce.

26. K odvolacím námitkám žalobce je třeba zdůraznit, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, nelze na jím uvedené zůstatky na účtech použít. Toto rozhodnutí se totiž týká pouze prostředků uhrazených za trvání manželství, nikoli po rozvodu manželství, navíc ze společného na splátky hypotečního úvěru k bytu ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů.

27. Tyto úspory vytvořené účastníky za manželství tak patří do SJM (viz výše uvedené ust. § 709 odst. 1 o. z.) a je nerozhodné na co budou žalobcem po rozvodu manželství použity, když po rozvodu manželství již předmětnou bytovou jednotku neužívá rodina účastníků, a nepůjde tak o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti žalobce a žalované.

28. Tato námitka je tedy zcela právně irelevantní.

29. Také soud I. stupně správně dospěl k závěru, že jsou-li peníze výlučně náležející jednomu manželovi vynaloženy na běžnou spotřebu (např. na potraviny, dovolenou apod.), nelze za takový vnos do společného hospodaření požadovat náhradu. Náhrada za prostředky vnesené do společného jmění manželů přichází v úvahu jen v těch případech, kdy jsou použity současně se společnými prostředky manželů na pořízení určité věci, a to za předpokladu, že taková věc ke dni zániku společného jmění manželů existuje, resp. nebyla spotřebována či neztratila hodnotu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1030/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3421/2006)

30. Soud I. stupně přitom správně určil rozsah vypořádávaného spoluvlastnictví i správně vypočetl částku na vypořádání podílů.

31. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. – IV. o věci samé a ve výroku VI. a ve výroku V. o nákladech řízení jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Pouze u výroku V. rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že lhůtu k plnění určil 15 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. vzhledem k době, která uplynula od doby uložení povinnosti soudem I. stupně a žalobce tak již měl dostatek času opatřit si prostředky na vyplacení podílu žalované.

32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, přiznal jí náklady na zastoupení advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní pomoci po [částka] (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) a dvakrát náhrada hotových výdajů po [částka] (ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky) a dále podle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky [částka], tedy celkem [částka].

33. Celkové náklady žalované byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) -výrok II.