o zaplacení 1 450 000Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 436 707,67 Kč spolu s úrokem ve výši 5 % ročně z částky 1 436 707,67 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 436 707,67 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 13 292,33 Kč spolu s úrokem ve výši 5 % ročně z částky 13 292,33 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 292,33 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 188 189,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok III.) a zaplatit České republice-Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku 16 038 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 450 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 4. 2. 2013 uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě níž žalovaný od žalobce v hotovosti obdržel částku 1 450 000 Kč. Půjčka byla sjednána jako bezúročná s termínem splacení dne 30. 11. 2019. Dne 24. 11. 2015 byl uzavřen dodatek č.1, kterým bylo sjednáno úročení půjčky počínaje dnem 1. 12. 2015 ve výši 8 % ročně. Téhož dne vystavil žalovaný ve prospěch žalobce na zajištění vrácení jistiny směnku a společnost [právnická osoba] téhož dne uzavřela smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Žalovaný nevrátil poskytnutou půjčku v termínu do 30. 11. 2019, byl proto vyzván jejímu vrácení výzvou ze dne 14. 11. 2022. Žalovaný ničeho na jistinu neuhradil a úroky byly naposledy zaplaceny za měsíc duben 2020. Požadoval úhradu úroku ve výši 8 % ročně až od 1. 6. 2020 a zákonný úrok z prodlení. Úrok z prodlení požadoval již od 1. 12. 2019. Dne 31. 12. 2018 byl uzavřen dodatek č.2, kterým došlo od 1. 1. 2019 ke snížení úroku z 8 % na 5 % ročně. Žalobce nároky plynoucí ze směnky uplatnil směnečnou žalobou vedenou Krajským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka].

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že od žalobce nikdy finanční prostředky v částce 1 450 000 Kč neobdržel. S ohledem na výši částky by transakce musela proběhnout dle zákona č. 254/2004 Sb. bezhotovostně. Žalovaný se žalobcem jednal toliko v souvislosti se zápůjčkou pro obchodní společnost [právnická osoba] a jednání byli přítomni svědci. Žalovaný vznesl i námitku promlčení s odůvodněním, že dle dodatku 1) byla sjednána předčasná splatnost peněžité zápůjčky pro případ, že žalovaný bude v prodlení s úhradou jakékoli splátky úroků z peněžité zápůjčky po dobu 60 kalendářních dnů, přičemž 61. dnem prodlení žalovaného se stane splatným celý dluh. První splátka úroků ve výši 8 % ročně z peněžité zápůjčky byla splatná dne 31. 12. 2015 a není si vědom, že by úroky žalobci hradil a splatnost tak nastala 1. 3. 2016 a dluh se tak ke dni 2. 3. 2019 promlčel. V průběhu řízení žalovaný doplnil, že si ani není vědom, že by smlouvu podepsal a sporoval pravost podpisu. Též poté tvrdil, že pokud byla smlouva podepsána, byla mu k podpisu podstrčena. Dále též namítl, že smlouva byla antedatována, a pokud byla podepsána, tak k podpisu smlouvy došlo až v roce 2015 v souvislosti s podpisem smluv ke vztahu k obchodní společnosti [právnická osoba] Namítl i že platby nebyly prováděny z jeho účtu, ale z účtu jeho dcery, která působí ve společnosti [právnická osoba] Též sporoval, že by platby byly poskytovány na úhradu dluhu ze žalované smlouvy, ale tvrdil, že byly poskytovány na dluh společnosti [právnická osoba] za žalobcem. Poukázal, že platba ze dne 28. 1. 2019 ve výši 9 667 Kč je v rozporu s dodatkem 2), neboť by měla být uhrazena toliko částka ve výši 6 041,67 Kč. Nadto žalobce žalovanému předmětnou částku nikdy nepředal.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, podrobně uvedeného v napadeném rozhodnutí, že smlouvou o půjčce ze dne 4. 2. 2013 žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník sjednali, že věřitel půjčí dlužníkovi finanční částku ve výši 1 450 000 Kč s tím, že věřitel předal v hotovosti dlužníkovi tuto částku před podpisem smlouvy a převzetí této částky podpisem výslovně stvrdil. Půjčka byla sjednána jako bezúročná a splatnost byla sjednána do 30. 11. 2019 na účet věřitele. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 4. 2. 2013 uzavřeného mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla sjednána změna obsahu smlouvy o půjčce ze dne 4. 2. 2013 tak, že byl ujednán úrok z půjčky ve výši 8 % ročně počínaje dnem 1. 12. 2015 do skutečného vrácení půjčky dlužníkem. Dlužník se zavázal poskytnutou půjčku vrátit věřiteli nejpozději do 30. 11. 2019 bezhotovostním převodem. Sjednané úroky z půjčky se dlužník zavázal platit věřiteli měsíčně vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce bezhotovostním převodem na bankovní účet číslo [č. účtu], když nejpozději poslední den příslušného kalendářního musí být příslušná částka odpovídající sjednaným úrokům z půjčky ve prospěch účtu připsána. V případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv splátky úroků trvajícím 60 kalendářních dnů po sobě jdoucích se 61. dnem prodlení dlužníka s úhradu kterékoliv splátky z půjčky stane celý nesplacený dluh dlužníka vůči věřiteli splatným. Takto zesplatněný dluh bude nadále úročen úrokem ve výši 8 % ročně až do dne skutečného vrácení půjčky. Dále bylo sjednáno, že závazek dlužníka vrátit poskytnutou jistinu je zajištěn jedním vyhotovením vlastní směnky vystavené dlužníkem a avalované společností [právnická osoba] která zajišťuje úhradu jistiny půjčky. Předmětný dodatek byl uzavřen dne 24. 11. 2015. Dodatkem č. 2 ke smlouvě o půjčce ze dne 4. 2. 2013, uzavřený dne 31. 12. 2018, žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník sjednali změnu obsahu smlouvy tak, že úroky z půjčky byly sjednány ve výši 5 % ročně a tyto budou počítány počínaje dnem 1. 1. 2019 do dne skutečného vrácení půjčky dlužníkem.

5. Na účet žalobce číslo [č. účtu] byly ve dnech 29. 12. 2015, 27. 1. 2016, 1. 3. 2016 a 4. 4. 2016 uloženy vždy částky 9 667 Kč a dne 25. 4. 2016, 25. 5. 2016 a 27. 6. 2016 poukázány částky 9 667 Kč s poznámkou: [Jméno žalovaného]. Dne 27. 7. 2016, 29. 8. 2016, 27. 9. 2016, 27. 10. 2016, 28. 11. 2016, 27. 12. 2016, 27. 1. 2017 a 27. 2. 2017 byly vždy poukázány částky 9 667 Kč s poznámkou: [jméno FO] a zprávou pro příjemce: p. [jméno FO]. Dne 27. 2. 2017 byla uhrazena částka 9 667 Kč s poznámkou: [Jméno žalovaného]. Dne 27. 3. 2017, 27. 6. 2017, 29. 5. 2017, 27. 6. 2017, 27. 7. 2017, 28. 8. 2017, 29. 9. 2017, 31. 10. 2017, 27. 11. 2017, 27. 12. 2017, 29. 1. 2000, 27. 2. 2018, 27. 3. 2018, 27. 4. 2018, 28. 5. 2018, 27. 6. 2018, 27. 7. 2018, 27. 8. 2018, 27. 9. 2018, 29. 10. 2018, 27. 11. 2018, 27. 12. 2018 a[Anonymizováno]28. 1. 2019 byly vždy uhrazeny částky 9 667 Kč s poznámkou: [jméno FO] a zprávou pro příjemce: platba p. [jméno FO]. Dne 25. 2. 2019, 25. 3. 2019, 25. 4. 2019, 25. 5. 2019,25. 6. 2019, 25. 7. 2019, 26. 8. 2019, 25. 9. 2019, 25. 10. 2019, 25. 11. 2019, 27. 12. 2019, 27. 1. 2020, 25. 2. 2020, 25. 3. 2020 a 27. 4. 2020 byly uhrazeny částky 6 042 Kč s poznámkou: [jméno FO] a zprávou pro příjemce: platba p. [jméno FO]. Počínaje dnem 29. 12. 2015 a dále ve stejných datech, ve kterých byly poskytovány shora uvedené platby, byly až do 26. 11. 2018 poskytovány na účet žalobce též platby ve výši 23 667 Kč s poznámkou [právnická osoba], a dále od 25. 2. 2019 ve stejných datech jako shora uvedených byly poskytovány platby ve výši 14 792 Kč měsíčně s poznámkou [právnická osoba]

6. Žalovaný se zavázal za směnku vystavenou ve [adresa] dne 24. 11. 2015 zaplatit žalobci částku 1 450 000 Kč dne 30. 11. 2019. Tato směnka byla avalovaná [právnická osoba].

7. Dne 24. 11. 2015 mezi žalobcem jako zástavním věřitelem a společností [právnická osoba] jako zástavcem bylo zřízeno zástavní právo k bytové jednotce č. [číslo] nacházející se v budově č. p. [číslo] postavené na pozemku p. č. [číslo], včetně podílu na společných částech budovy, k bytové jednotce č. [číslo] tamtéž, včetně podílu na společných částech budovy, které jsou zapsány na LV č. [číslo] vedené Katastrálním úřadem pro [veřejnoprávní korporace], Katastrální pracoviště [adresa] pro katastrální území a obec [adresa]. Dlužníkem byl žalovaný a zajišťovaný dluh v podobě povinnosti dlužníka vrátit půjčku ve výši 1 450 000 Kč a jejího veškerého příslušenství, tj. sjednaných úroků z půjčky a případných zákonných úroků z prodlení s vrácením půjčky.

8. [právnická osoba] je vlastníkem budovy č. p. [číslo] stojící na parc. č. [číslo] v obci [adresa] zřídila zástavní právo smluvní k jednotkám [číslo] a [číslo] k zajištění existujících dluhů a budoucích dluhů do výše 1 450 000 Kč a veškerého příslušenství pro [Jméno žalobce] na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 24. 11. 2015, když návrh na vklad shora zástavního práva k bytové jednotce [číslo] byl doručen katastrálnímu úřadu dne 30. 11. 2016.

9. Rozsudkem Krajského soudu v [místo] ze dne 31. 5. 2023. čj. [spisová značka], ve věci žalobce [Jméno žalobce] proti žalovanému [Jméno žalovaného] o zaplacení 1 450 000 Kč s postižními právy bylo o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu rozhodnuto tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v [místo] dne 25. 1. 2022 pod č.j. [spisová značka], se vůči žalovanému ponechává v plném rozsahu v platnosti. V řízení byla vznesena námitka nedostatku pravosti podpisu na směnce, která byla znaleckým zkoumáním vyvrácena.

10. Dne 14. 11. 2022 žalobce vyzval žalovaného k úhradě jistiny dluhu a úroku za období od 1. 6. 2020 a úroku z prodlení v zákonné výši od 1. 12. 2019. Výzva byla žalovanému doručena dne 21. 11. 2022.

11. Soud I. stupně poté uzavřel, že v projednávané věci nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“), posuzoval závazkový vztah ze smlouvy uzavřené dne 4. 2. 2013 podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) ve znění do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. Pokud se jedná o obsah nově sjednaných práv a povinností v dodatcích 1) a 2), tyto soud posuzoval dle úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť k jejich sjednání došlo až po 1. 1. 2014.

12. Dovodil, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák., když žalobce poskytl před písemným stvrzením částku 1 450 000 Kč, což žalobce potvrdil svým podpisem. Veškeré námitky žalovaného ohledně nedostatku podpisu, neposkytnutí finančních prostředků, antedatování i plnění na dluh Agro real s.r.o., jejímž je žalovaný jednatelem.

13. Vzhledem k ustanovení § 2054 odst. 1 o.z. placení úroků je považováno za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí, nemohlo ani dojít k promlčení dluhu a námitku promlčení tak shledal nedůvodnou. Dluh žalovaného tak promlčen nebyl a žalobci náleží částka přiznaná výrokem I.

14. Dále žalobu částečně zamítl, jelikož dne 28. 1. 2019 bylo na úrok plněno částkou 9 667 Kč, ačkoliv od 1. 1. 2019 byl sjednán nižší úrok, který měl činit v měsíční splátce toliko 6 042 Kč a dne 27. 2. 2017 byla částka 9 667 Kč uhrazena 2x. Soud I. stupně proto žalobu co do částky 13 292,33 Kč – výrok II. napadeného rozhodnutí.

15. U výroku o náhradě nákladů řízení pak odkázal na § 146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“ (správně má být § 142 odst. 3 o.s.ř., jedná se o zřejmý překlep v písemném vyhotovení rozhodnutí).

16. Výrok o náhradě nákladů, které platil stát pak odůvodnil ust. § 148 odst. 1 o.s.ř.

17. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalovaný do výroku I. a výroků III. a IV. o nákladech řízení s odůvodněním, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně nesprávný, neboť soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním dle ust. § 205 odst. 2 písm. d) a e) o.s.ř. a k nesprávnému právnímu posouzení věci dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.

18. Spatřoval nesprávný skutkový závěr o existenci zápůjčky jako reálného kontraktu mezi účastníky řízení dle žalobcem tvrzené a doložené smlouvy o půjčce ze dne 4.2.2013, na základě které měl žalobce dle svých skutkových tvrzení poskytnout částku ve výši 1 450 000 Kč žalovanému. Od počátku soudního řízení namítal, že žádné finanční prostředky ve výši 1 450 000 Kč od žalobce nikdy neobdržel a poukazoval nejenom na omezení hotovostních plateb dle zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ale také na absenci jakýchkoli písemných dokladů potvrzujících přijetí platby ve prospěch žalovaného ze strany žalobce (vyjma prohlášení v předmětné smlouvě). Upozornil, že se žalobcem jednal výlučně a výhradně pouze v souvislosti se zápůjčkou pro obchodní společnost [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [Adresa žalovaného], přičemž těmto jednáním byli přítomni [jméno FO] a [tituly před jménem] [adresa] a k prokázání absence zápůjčky finančních prostředků dle předmětné smlouvy navrhl jejich výslech. Výslech navržených svědků ovšem soud k důkazu neprovedl.

19. Soudu prvního stupně žalovaný vytkl, že dospěl k nesprávnému skutkovému závěru o existenci reálného kontaktu z důvodu poskytnutí zápůjčky dle předmětné smlouvy, která však žalovanému nikdy poskytnuta nebyla, a to nejenom s ohledem na chybné skutkové závěry získané z provedeného dokazování, ale současně také s ohledem na neprovedení důkazů navrhovaných ze strany žalovaného.

20. Dále dle žalovaného dospěl soud I. stupně k nesprávnému skutkovému zjištění i nesprávnému právnímu posouzení věci ve vztahu k námitce promlčení vznesené ze strany žalovaného ve vztahu k nároku uplatněnému ze strany žalobce. První splátka úroků ve výši 8 % ročně z peněžité zápůjčky dle smlouvy byla splatná ke dni 31.12.2015, přičemž žalovaný úhradu první splátky i splátek v dalších měsících sporoval a poukazoval na skutečnost, že v důsledku jeho prodlení s úhradou sjednaných úroků by splatnost celého dluhu dle předmětné smlouvy nastala již ke dni 1.3.2016 a dluh dle smlouvy by tak byl ke dni 2.3.2019 uplynutím tříleté promlčení lhůty dle ust. § 629 odst. 1 obč. zák. již promlčen.

21. Jakékoli platby ve prospěch žalobce byly platbami realizovanými v souvislosti se zápůjčkou pro obchodní společnost [právnická osoba], přičemž část plateb byla realizována ve prospěch žalobce dokonce ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] a rozhodně žádná z plateb tvrzených a doložených ze strany žalobce nebyla ze strany žalovaného či [tituly před jménem] [jméno FO] platbami na úroky dle předmětné smlouvy. K důkazu navrhl žalovaný mimo jiné účastnickou výpověď i svědeckou výpověď samotné [tituly před jménem] [jméno FO]. Žádný z důkazních návrhů ovšem soud prvního stupně neprovedl.

22. Žalovaný na úroky dle smlouvy neuhradil žalobci ničeho a nárok uplatněný žalobcem pro účely vedeného soudního řízení je tak promlčen.

23. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a za účelem doplnění dokazování věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně (příp. změnil rozsudek tak, že žaloba žalobce bude v celém rozsahu zamítnuta a žalobce bude povinen žalovanému nahradit náklady řízení).

24. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a také řádně odůvodněný. Závěry soudu prvního stupně odpovídají skutkovým zjištěním, které dle žalobce vychází z dostatečně provedeného dokazování, a soud věc také správně právně posoudil. Rozsudek soudu prvního stupně je také řádně odůvodněn. Žalobce považuje odvolání žalovaného vlastně jen za polemiku s hodnocením důkazů provedených soudem prvního stupně, s jehož závěry žalovaný nesouhlasí.

25. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

26. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v [místo] ze dne 25.1.2021, č.j. [spisová značka], byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 450 000 Kč spolu s úrokem ve výši 6 % ročně z této částky od 1. 12. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 4 833 Kč a náklady řízení do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu (viz směnečný platební rozkaz Krajského soudu v [místo] ze dne 25.1.2021, č.j. [spisová značka]).

27. Skutkový stav, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a nebylo třeba dokazování opakovat postupem podle § 213 o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, přičemž soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, z jakých důkazů čerpal jednotlivá skutkových zjištění, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce a jeho rozhodnutí je přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu.

28. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

29. Na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně lze z důvodu hospodárnosti (§ 6 o.s.ř.) zcela odkázat (zejména bod 20.-23.).

30. Jak již uvedl soud I. stupně podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

31. Dle § 629 odst. 1 obč. zák. promlčecí doba trvá tři roky

32. Dle § 1806 o.z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

33. Dle § 2054 odst. 1 o.z. placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí.

34. Je třeba zdůraznit, že žalovaný v průběhu řízení i námitky měnil a často uváděl protichůdná tvrzení (nepodepsání smlouvy oproti antidatování smlouvy nebo „podstrčení k podpisu“ nebo nepředání peněz oproti tvrzení, že zápůjčka byla určena [právnická osoba] atd.).

35. Žalovaným tvrzený nedostatek podpisu byl zcela vyvrácen znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], č. [č. účtu], z oboru písmoznalectví, odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo, z něhož vyplývá, že podpisy žalovaného na smlouvě o půjčce ze dne 4. 2. 2013 a jejich dvou dodatcích ze dne 24. 11. 2015 a 31. 12. 2018, jsou pravé podpisy žalovaného.

36. Pokud žalovaný dále namítal, že smlouva či její dodatky mu byly podstrčeny, jak již uvedl soud I. stupně, jeví se zcela nepravděpodobným, že by žalobci byla „podstrčena“ k podpisu jak samotná smlouva, tak její dva dodatky. Ujednání v dodatku č.1 navíc vedlo k zajištění předmětu smlouvy směnkou. Pravost podpisu na směnce byla namítána i ve směnečném řízení před Krajským soudem v [místo] a opět bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že se jedná o směnku pravou, která byla žalovaným také podepsána, a navíc byla uzavřena též smlouva o zřízení zástavního práva k zajištění předmětu smlouvy o půjčce, na jehož základě bylo v katastru nemovitostí zástavní právo vyznačeno. Tato smlouva tak musela být opatřena úředně ověřenými podpisy jak žalobce, tak žalovaného.

37. Soud I. stupně proto správně námitce „podstrčení“ neuvěřil, kdy dle tvrzení žalovaného mu mělo být podstrčeno k podpisu množství listin a u jedné navíc bylo třeba podpis úředně ověřit (!). I odvolací soud má tak toto tvrzení (i v korelaci s dalšími námitkami žalovaného) za účelové.

38. Též je zcela nevěrohodné tvrzení, že by žalovanému nebyly finanční prostředky sjednané smlouvou o půjčce poskytnuty. Žalobce vlastnoručním podpisem nejen stvrdil převzetí částky, ale též následně dvěma dodatky sjednal placení úroků a zajištění zřízením zástavního práva k nemovitostem či směnkou. Dodatky 1) a 2) byl sjednán roční úrok z půjčené částky ve výši 8 % (resp. 5 %) ročně a tento byl také žalovaným pravidelně plněn, jak bylo jednoznačně zjištěno z výpisu z účtu žalobce. Částka ve výši 9 667 Kč odpovídá po zaokrouhlení měsíční splátce úroku ve výši 8 % ročně z 1 450 000 Kč (1 450 000 x 0,08 x 12) a byla placena počínaje dnem 29. 12. 2015, jak bylo sjednáno dodatkem 1) smlouvy o půjčce v měsíčních splátkách. Částka ve výši 6 042 Kč odpovídá po zaokrouhlení měsíční splátce úroku ve výši 5 % ročně z 1 450 000 Kč (1 450 000 x 0,05 x 12) a byla placena počínaje dnem 25. 2. 2019 v měsíčních splátkách, kdy dodatkem 2) smlouvy o půjčce bylo sjednáno její plnění počínaje dnem 1. 1. 2019. Jedná se o zcela logické jednání žalovaného, avšak pouze v případě, že mu peněžní prostředky byly žalobcem skutečně poskytnuty.

39. Okolnost, že žalobci byly poskytnuty finanční prostředky v hotovosti nemá vliv na platnost smlouvy bez ohledu na případné porušení veřejnoprávních předpisů omezujících hotovostní transakce (zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů).

40. Pokud též opakovaně žalovaný uváděl, že uvedené částky byly plněny na dluh společnosti [právnická osoba]., jejímž je žalovaný jednatelem a v té době i jediným společníkem, výše plateb odpovídá ujednání ve smluvních dodatcích. Navíc žalobci byla poukazována i další plnění v jiné výši s poznámkou [právnická osoba] I odvolací soud má za to, že na plnění dluhu nemá vliv ani skutečnost, že bylo plněno z účtu [jméno FO], když ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno „platba p. [jméno FO]“ a vedle plnění [jméno FO] bylo plněno též samotným žalovaným.

41. Všechny výše uvedené skutečnosti, vyplývající z důkazů provedených zákonným způsobem, tvoří jeden uzavřený logický souvislý celek a žádný důkaz nesvědčí o opaku. Ostatně po celou dobu řízení žalovaný ani neuvedl jedinou konkrétní skutečnost (datum uzavření, výše zápůjčky, výši úroků, splatnost atd.) o tvrzené zápůjčce (půjčce) [právnická osoba]

42. Vzhledem k neexistenci konkrétních skutkových tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) i odvolacímu soudu se jeví nadbytečný účastnický výslech žalobce a [jméno FO] ke skutečnostem, jež nebyly tvrzeny.

43. I odvolací soud se též ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že k promlčení závazku nedošlo s ohledem na ustanovení § 2054 odst. 1 o.z.

44. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve vyhovujícím výroku I., jakož i ve výroku III. o nákladech řízení mezi účastníky potvrdil.

45. Pokud jde o výrok IV. o nákladech státu, po vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně bylo usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13.3.20025, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.5.2025, č.j. [spisová značka], žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení ve výši 90 %. Proto podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. České republice-Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náleží podle výsledku řízení náhrada nákladů, které celkem státem byly placeny ve výši 16 038 Kč, pouze v částce 1 603,80 Kč, proto odvolací soud výši částky podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil, jinak i v tomto výroku podle § 219 o.s.ř. rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

46. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v [místo] ve věci směnečného platebního rozkazu nečiní překážku věci pravomocně rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o.s.ř. Směnky, které slouží jako prostředek zajištění závazku a u kterých se naopak předpokládá, že směnečný nárok bude uplatněn při nesplnění zajištěného závazku, případně i souběžně. Způsob vymáhání plnění je na úvaze věřitele, který může zvolit jak uplatnění pohledávky zajištěné, tak nároku ze zajišťovací směnky (např. Kovařík, Z., Směnka jako zajištění, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2002, str. 37 a násl., Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, str. 921, Vážný č. 10189 a rovněž rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6.10.1999, sp. zn. 9 Cmo 306/97, publikovaný v časopise Obchodní právo č. 5/2000, str. 19).

47. V současném vedení obou sporů nebrání ani překážka tzv. litispendence (ustanovení § 83 o. s. ř. zakazuje, aby o stejné věci probíhala současně dvě nebo více řízení; nelze tedy pokračovat v řízení, které bylo zahájeno později). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2000, sp. zn. 20 Cdo 723/2000, publikovaný pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí, ročník 2001). V řízení o vydání směnečného platebního rozkazu šlo skutkově o proplacení směnky vydané dlužníkem (žalovaným) věřiteli (žalobci), přičemž důvodem bylo vydání směnky. V nyní posuzovaném případě pak jde o vztah mezi účastníky dohody o zápůjčce, založený na jiném skutkovém základě. Rozhodnutí o jednom z těchto nároků netvoří ani překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159 odst. 4 o. s. ř. brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla projednávána znovu) ve vztahu k nároku druhému; okolnost, že žalobci náleží plnění jen jednou by se projevila tím, že žalobě na plnění z dohody by nebylo možno vyhovět, zanikl-li by závazek proplacením směnky, a v řízení směnečném by se dlužník mohl bránit tzv. kauzálními námitkami podle čl. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb. Dokonce i v případě, že by věřitel v obou sporech uspěl a získal dvě vykonatelná rozhodnutí, mohl by se dlužník bránit dvojímu plnění v případném řízení o výkon rozhodnutí. Z uvedeného vyplývá, že uplatnil-li žalobce právo na zaplacení směnky podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, nemělo řízení o tomto nároku u Krajského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] vliv na běh promlčecí doby jejich (jiného) práva na plnění z dohody, které později uplatnil v jiném řízení. Po dobu směnečného řízení se tedy stavěl pouze běh promlčecí doby k uplatnění práva na zaplacení směnky podle § 70 odst. 1, věty první zákona č. 141/1950 Sb. (směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode den splatnosti směnky); nestavěl se jím však též běh doby, v níž se promlčuje právo na plnění, které se žalovaný v uvedené dohodě zavázal žalobci poskytnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000).

48. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 35 913,50 Kč, sestávající se z odměny za právní zastoupení dle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění v částce 14 060 Kč za úkon - za 2 úkony právního zastoupení (vyjádření k odvolání z 22.9.2025 a účast na ústním jednání dne [datum]), dále v paušální náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a to 2 x 450 Kč, v náhradě za promeškaný čas, a to za 12 půlhodin v částce 150 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a v náhradě cestovních výdajů dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 5 093,50 Kč (při vzdálenosti ze [místo] do [místo] a zpět 608 km při sazbě náhrad 5,80 Kč za km a při spotřebě 7,2 l/100 km benzinu Natural 95 při ceně 35,80 Kč, tj. 1 567,10 Kč).

49. Ve vyhlášeném znění výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu dne 23. září 2025 došlo k početní chybě, když ve vyhlášeném znění byla nesprávně uvedena částka „39 913,50 Kč“, místo správné výše „35 913,50 Kč“.

50. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 164 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. a výše uvedené početní chyby v písemném vyhotovení rozhodnutí opravil a toto písemné vyhotovení rozhodnutí je tak zároveň opravným usnesením.

51. Zamítavý výrok II. napadeného rozhodnutí soudu I. stupně zůstal odvoláním nedotčen (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).