o zaplacení 14 671 EUR s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná žalobkyni povinna zaplatit částku 14 671 EUR spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně z této částky od 16. 9. 2024 do zaplacení (výrok I.). Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna žalované zaplatit na náhradu nákladů řízení částku ve výši 37 134,90 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. Soud I. stupně rozhodoval v řízení, v němž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 14 671 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě objednávky a podmínek koupě byla dne 15. 8. 2024 mezi ní a žalovanou uzavřena kupní smlouva na vozidlo [název], VIN [VIN kód], barva modrá metalíza. Podle této smlouvy se žalovaná zavázala za vozidlo žalobkyni uhradit kupní cenu ve výši 69 864 EUR, včetně zálohy na DPH ve výši 14 671 EUR. Přestože žalobkyní vystavila daňové doklady č. [číslo] a č. [číslo] a splatnost kupní ceny nastala dne 23. 8. 2024, žalovaná kupní cenu neuhradila. Zároveň se žalovaná dostala do prodlení s převzetím vozidla ode dne 15. 8. 2024. Přípisem ze dne 5. 9. 2024 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě kupní ceny a zároveň upozorněna na možnost žalobkyně od smlouvy odstoupit a uplatnit právo na úhradu smluvní pokuty ve výši odpovídající záloze na DPH, tj. 14 671 EUR, v souladu s čl. 1.8 smlouvy. Žalovaná však na výzvu nereagovala. Oznámení o odstoupení od smlouvy a výzva k úhradě smluvní pokuty ve výši 14 671 EUR žalobkyně učinila dne 16. 9. 2024. Ani na tuto výzvu žalovaná nereagovala.

3. Žalovaná se vyjádřila tak, že mezi účastníky řízení byla dne 15. 8. 2024 skutečně uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo výše specifikované vozidlo. V čl. 1.15 kupní smlouvy bylo mj. sjednáno, že vozidlo je opatřeno celoplošnou fólii s matným efektem, lak pod fólií je bez poškození, prodejce doporučuje intervalovou výměnu oleje a filtrů a že kontrolka motoru svítí z důvodu odinstalování [název] filtrů ve výfukovém systému. Podmínky prodeje byly před uzavřením smlouvy projednávány prostřednictvím aplikace [aplikace]. Ze strany žalobkyně byl stav vozidla prezentován jako perfektní a způsobilý k přímému provozu; žalobkyně žalované zaslala video a fotografii vozidla. Přesto žalovaná dne 21. 8. 2024 z opatrnosti vyslala své zástupce, aby vozidlo před převzetím fyzicky prohlédli. Nad rámec vad uvedených v čl. 1.15 kupní smlouvy žalovaná zjistila, že vozidlo vykazovalo další vady – konkrétně rozbité čelní sklo (prasklina v prostoru výhledu řidiče), škrábance v laku, poškozené poklice kol a chybějící plasty (např. na zpětném zrcátku). Podle žalované bylo video žalobkyně cíleně natočeno tak, aby vady vozidla nebyly patrné. S ohledem na zjištěný stav vozidla se žalovaná rozhodla od smlouvy odstoupit prostřednictvím aplikace [aplikace] dne 22. 8. 2024, kdy žalobkyni sdělila, že vzhledem ke zjištěným vadám o vozidlo nadále nemá zájem. Svou vůli odstoupit od smlouvy zopakovala v odpovědi na výzvu žalobkyně ze dne 5. 9. 2024 přípisem ze dne 1. 10. 2024. Proto má žalovaná za to, že žalobkyně nemohla od smlouvy odstoupit přípisem ze dne 16. 9. 2024, neboť závazek již byl zrušen na základě dřívějšího odstoupení žalované. Ačkoliv žalobkyně tvrdí, že žalovaná byla v prodlení s převzetím vozidla ode dne 15. 8. 2024, netvrdí, že by žalovanou k převzetí vozidla vyzvala v souladu s čl. 1.7 kupní smlouvy. Vzhledem ke sjednané 10denní lhůtě se žalovaná nemohla dostat do prodlení již dne 15. 8. 2024. I pokud by žalobkyně žalovanou k převzetí vozidla vyzvala právě dne 15. 8. 2024, lhůta pro jeho vyzvednutí by uplynula až dne 25. 8. 2024. Splatnost faktur vystavených žalobkyní byla stanovena na den 23. 8. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná odstoupila od smlouvy již dne 22. 8. 2024, nedostala se do prodlení ani s převzetím vozidla ani s úhradou faktur.

4. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně učinil závěr o skutkovém stavu (podrobně uvedeného v napadeném rozhodnutí) takový, že účastníci řízení uzavřeli dne 15. 8. 2024 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo značky [název]. Kupní cena byla sjednána ve výši 69 864 EUR, přičemž částka 14 671 EUR představovala zálohu na DPH. V čl. 15 kupní smlouvy bylo mj. sjednáno, že vozidlo je opatřeno celoplošnou matnou folií, lak pod ní je bez poškození, kupující je povinen dodržovat doporučený interval výměny oleje a filtrů a že kontrolka motoru svítí z důvodu demontáže [název] filtru z výfukového systému. Žalobkyně pro účely prodeje pořídila videozáznam vozidla, který žalované zaslala. Žalovaná však vyslala své zástupce k fyzické kontrole vozidla, při níž byly zjištěny další vady, které nebyly ve smlouvě uvedeny ani žalobkyní předem oznámeny – konkrétně prasklina v čelním skle, rýhy v laku, poškrábaná kola a chybějící plastový díl na zpětném zrcátku. S ohledem na tyto skryté vady žalovaná dne 22. 8. 2024 odstoupila od kupní smlouvy prostřednictvím zprávy zaslané přes aplikaci [aplikace], v níž žalobkyni výslovně sdělila, že vzhledem ke zjištěným vadám o vozidlo nadále nemá zájem. Žalobkyně i přes tuto skutečnost po žalované požadovala smluvní pokutu.

5. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla dne 15. 8. 2024 uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jejímž předmětem bylo vozidlo značky [název], barva modrá metalíza, datum uvedení do provozu 6. 4. 2021. Kupní cena byla sjednána ve výši 69 864 EUR, přičemž částka 14 671 EUR představovala zálohu na DPH. Žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti odevzdat žalované vozidlo žalované bez vad, tedy v takovém stavu, jak předpokládá § 2095 o. z. Vozidlo bylo tudíž vadné ve smyslu § 2099 odst. 1 o. z., přičemž žalovaná vady vytkla bezprostředně poté, co její zástupci dne 21. 8. 2024 provedli faktickou prohlídku vozidla. Soud I. stupně tím vzal za splněnou podmínku včasnosti vytknutí vad (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1161/2019). Žalobkyně se původně zavázala provést výměnu čelního skla, avšak následně tuto výměnu odmítla. Soud I. stupně se ztotožnil s argumentací žalované, že oprava vytčených vad by vyžadovala značné finanční náklady, a že tedy uvedené vady snižují hodnotu vozidla.

6. S ohledem na charakter vad a skutečnost, že byly žalobkyní před uzavřením smlouvy zamlčeny, soud I. stupně shledal, že došlo k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. Žalobkyně musela vědět, že by žalovaná smlouvu neuzavřela, pokud by o těchto vadách byla informována. Žalovaná proto oprávněně využila své právo podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. a dne 22. 8. 2024 odstoupila od smlouvy prostřednictvím aplikace [aplikace]. V této zprávě žalovaná výslovně projevila vůli odstoupit a uvedla konkrétní vady vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1565/2018). Soud I. stupně proto posoudil formu odstoupení jako platnou a v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (srov. rozsudek Vrchního soudu v [adresa] ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že odstoupením došlo ke zrušení smlouvy od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.), soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyni nemohl vzniknout nárok na požadovanou smluvní pokutu podle čl. 1.8 kupní smlouvy (§ 2048 o. z.).

7. Soud I. stupně zároveň uvedl, že nemohl žalobkyni při jednání dne 14. 5. 2025 poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k jednání bez omluvy nedostavila.

8. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti soud I. stupně žalobu zamítl.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“

10. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně odvolání s odůvodněním, že zaprvé namítla nesprávné právní posouzení spočívající v aplikaci českého práva namísto Vídeňské úmluvy o mezinárodní koupi zboží (dále jen „CISG“). Ačkoli kupní smlouva obsahovala doložku o aplikaci českého právního řádu, vzhledem k mezinárodní povaze smluvního vztahu – kdy jedna ze smluvních stran má sídlo v České republice a druhá v [stát] republice – měla být primárně aplikována CISG, která je součástí českého právního řádu a jako přímo použitelná norma má přednost před obecnými ustanoveními o. z. Strany její aplikaci výslovně nevyloučily.

11. Zadruhé namítla absenci relevantních důkazů o stavu vozidla před jeho převzetím. Sama žalovaná připustila, že výměna čelního skla byla žalobkyní původně přislíbena, což podle žalobkyně svědčí o jejím vstřícném přístupu k řešení vzniklé situace. Pokud kupující není spokojen se stavem zboží, je podle čl. 48 CISG povinen oznámit vady bez nepřiměřeného odkladu a poskytnout prodávajícímu možnost k jejich odstranění. Tím, že žalovaná zvolila okamžité (a formálně vadné) odstoupení od smlouvy, znemožnila žalobkyni realizovat její práva a povinnosti. Podle čl. 48 CISG je kupující povinen nejprve umožnit prodávajícímu odstranění jakéhokoli – včetně podstatného – porušení smlouvy, než přistoupí k odstoupení. Trvala na tom, že vada nedosahuje intenzity podstatného porušení smlouvy a soud I. stupně nesprávně aplikoval § 2002 odst. 1 o. z. Účelem CISG, zejména čl. 48, je minimalizovat rušení již uzavřených smluv.

12. Zatřetí namítla nesprávné právní posouzení otázky podstatného porušení smlouvy, když vady na předmětu koupě nenaplňují znaky podstatného porušení smlouvy podle čl. 25 CISG, který vyžaduje, aby porušení smluvní povinnosti způsobilo druhé straně takovou újmu, že ji v podstatě zbaví toho, co byla oprávněna očekávat podle smlouvy. Tento standard je tradičně vykládán restriktivně – musí jít o takové závažné porušení, které zmaří obchodní účel smlouvy. Žalovaná nespecifikovala účel, k němuž mělo být vozidlo použito. Tvrzení o prasklém čelním skle a ani zmínka o chybějícím plastovém dílu nemohou samy o sobě vést k závěru o neprovozuschopnosti vozidla. Sjednaná kupní cena odpovídala tomu, že se jednalo o ojeté vozidlo. Nebyl předložen žádný důkaz, že by vozidlo nebylo způsobilé k provozu v [stát] republice. Navíc nebyly tvrzeny a ani prokázány konkrétní rozměry praskliny; soud I. stupně vycházel pouze z rozostřené fotografie. Tvrzení o technické nezpůsobilosti vozidla podle [stát] předpisů zůstalo bez důkazního podkladu. V mezinárodním obchodě nelze požadovat, aby prodávající nesl odpovědnost za splnění technických norem státu určení, pokud o nich nemohl vědět. Mezi stranami nebylo ujednáno, že vozidlo musí splňovat [stát] technické normy. Absence [název] filtru činí vozidlo technicky nezpůsobilým i v České republice, což žalovaná zřejmě akceptovala. Požadavky na zařízení k omezení emisí vyplývají z nařízení EU. Žalovaná byla srozuměna s technickým stavem vozidla již při podpisu smlouvy. Soud I. stupně posoudil provozuschopnost vozidla výhradně podle českého práva, což není pro danou věc relevantní.

13. Žalobkyně začtvrté namítla nesprávné právní posouzení náležitostí odstoupení od smlouvy, když zpráva zaslaná žalovanou prostřednictvím aplikace [aplikace] dne 22. 8. 2024 nemůže naplnit požadavky na platné odstoupení od smlouvy, neboť nebylo oprávněné. Podle kupní smlouvy byla žalovaná povinna uhradit zálohu na DPH ve výši 14 671 EUR nejpozději do 23. 8. 2024, k čemuž nedošlo. Žalobkyně tedy měla právo od smlouvy odstoupit v souladu s čl. 1.8 kupní smlouvy a požadovat smluvní pokutu, čehož využila dne 16. 9. 2024.

14. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že podle § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř. bylo primárně na žalobkyni, aby v řízení tvrdila skutečnosti a označila důkazy, které by prokázaly oprávněnost jejího nároku – zejména že byla připravena plnit v souladu se smlouvou, tedy dodat vozidlo v ujednané jakosti a provedení bez vad vytýkaných žalovanou; že žalovanou řádně vyzvala k převzetí vozidla dle čl. 1.7 kupní smlouvy a že se žalovaná dostala do prodlení; dále skutečnosti rozhodné pro splatnost nároku na zaplacení smluvní pokuty a její přiměřenosti. I pokud by soud I. stupně došel k závěru, že odstoupení žalované od kupní smlouvy dne 22. 8. 2024 nebylo platné, neznamená to automaticky, že odstoupení žalobkyní bylo platné a že její nárok na zaplacení smluvní pokuty je důvodný. Žalovaná se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně neprokázala důvodnost svého nároku a svou neúčastí u jednání se připravila o možnost poučení ze strany soudu I. stupně. K námitce absence relevantních důkazů o stavu vozidla před převzetím žalovaná zdůraznila, že bylo na žalobkyni, aby navrhla důkazy prokazující, že vozidlo odpovídalo smlouvě. Z důkazů provedených při jednání jednoznačně vyplývá, že vozidlo vykazovalo tvrzené vady – prasklinu na čelním skle, poškrábání laku a poklic kol, chybějící kryt zpětného zrcátka. Žalovaná přistoupila k odstoupení od smlouvy až poté, co žalobkyně odmítla zajistit výměnu skla nebo nahlásit poškození jako pojistnou událost. Z komunikace přes [aplikace] je patrný časový odstup mezi oznámením vad a odstoupením od smlouvy.

16. Žalobkyně v řízení před soudem I. stupně netvrdila (ani v odvolání), že by vytýkané vady odstranila nebo souhlasila s jejich odstraněním. Žalovaná souhlasí s žalobkyní, že předmětem koupě nebylo nové vozidlo, avšak ve smlouvě nebyla o zmíněných vadách žádná zmínka a žalobkyně ji o nich neinformovala. Naopak stav vozidla byl žalobkyní prezentován jako „perfektní“. Žalobkyně tedy měla v úmyslu žalované poskytnout plnění, které neodpovídalo smlouvě. Za těchto okolností žalovaná o koupi vozidla zájem neměla. Žalovaná se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že technické vady nedosahují intenzity podstatného porušení smlouvy dle čl. 25 Úmluvy. Z celkového vyznění smlouvy je podle žalované zřejmé, že místem určení byla [stát] republika. Podle čl. 35 Úmluvy prodávající musí dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva. Pokud se strany nedohodly jinak, zboží neodpovídá smlouvě, ledaže je vhodné pro účely, pro než se zpravidla používá zboží téhož druhu. Je tedy zřejmé, že vozidlo mělo být způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Žalovaná již v přípisu ze dne 1. 10. 2024 uvedla platná ustanovení [stát] právních předpisů týkajících se způsobilosti vozidel k provozu, zejména pokud jde o jejich vnější okna. Pokud žalobkyně vyčítá žalované, že argumentuje českými právními předpisy ohledně způsobilosti provozu, sama tak činí v odvolání ve vztahu k [název] filtru. Žalovaná byla – na rozdíl od ostatních vad – o absenci filtru informována, neboť tato skutečnost byla výslovně uvedena ve smlouvě. Žalovaná ji tedy zohlednila při rozhodování o koupi. Ve vztahu k ostatním vadám však žalovaná tuto možnost neměla.

17. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

18. Po zjištění, že odvolání je přípustné (a contrario § 202 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. (za podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř.) napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

19. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a skutkový stav zjistil pro rozhodnutí ve věci dostatečným způsobem. Soud I. stupně věc správně posoudil i po právní stránce a jeho odůvodnění odpovídá požadavkům § 157 odst. 2 o. s. ř.

20. Z důvodu hospodárnosti (§ 6 o.s.ř.) lze tak zcela odkázat na odůvodnění soudu I. stupně v napadeném rozhodnutí.

21. Na základě čl. 1 odst. 1 písm. a) CISG by se na daný případ mohla aplikovat CISG, neboť žalobkyně i žalovaná mají místa podnikání v různých smluvních státech – České republice a [stát] republice. CISG je součástí českého právního řádu. Podle čl. 6 CISG však mají strany možnost použití CISG vyloučit. V kupní smlouvě si účastníci výslovně sjednali, že jejich smluvní vztahy se řídí o. z. a právním řádem České republiky. Takové ujednání představuje jednoznačný projev vůle stran vyloučit aplikaci CISG v souladu s výkladovými pravidly § 556 o. z.).

22. Soud I. stupně tedy postupoval správně, když právní vztahy mezi účastníky posuzoval podle občanského zákoníku, neboť tím respektoval autonomii vůle stran a jejich výslovnou volbu práva. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že autonomie vůle představuje elementární podmínku fungování právního státu a je jedním z projevů vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Soudy jsou povinny respektovat vůli stran, pokud není v rozporu s kogentními ustanoveními nebo veřejným pořádkem. Při výkladu smluv musí být prioritou takový výklad, který zachovává hospodářský účel právního jednání a respektuje vůli smluvních stran. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 392/20, Zásada autonomie vůle je dále výslovně zakotvena v § 1 odst. 2 a § 1725 o. z. Na jejím základě si strany mohou svobodně sjednat obsah smlouvy a zvolit rozhodné právo, což v daném případě učinily výběrem českého právního řádu. Tím byla vyloučena aplikace CISG a právní vztahy se řídí občanským zákoníkem.

23. Soud I. stupně nepochybil, pokud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z., jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo. Žalobkyně se zavázala odevzdat vozidlo a žalovaná zaplatit kupní cenu. Žalovaná při fyzické prohlídce vozidla zjistila vady, které nebyly uvedeny v kupní smlouvě ani jinak oznámeny žalobkyní před jejím uzavřením. Jednalo se o vady, které podstatně ovlivňovaly užitné vlastnosti vozidla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008) – konkrétně prasklina ve výhledu řidiče (čelní sklo), rýhy v laku, poškrábaná kola a chybějící plastový díl na zpětném zrcátku uvnitř vozidla. Tím prodávající nesplnil povinnost dle § 2095 o. z., podle něhož je povinen odevzdat věc v jakosti a provedení, které si strany ujednaly, případně v jakosti a provedení obvyklém. Vzhledem k tomu, že vozidlo vykazovalo vady, které nebyly předmětem dohody, jednalo se o vady ve smyslu § 2099 odst. 1 o. z. Zjištěné vady byly natolik závažné, že došlo k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z., neboť žalobkyně musela vědět, že by žalovaná smlouvu neuzavřela, pokud by o těchto vadách věděla. Podstatné porušení smlouvy zakládá právo kupující odstoupit od smlouvy, což žalovaná učinila dne 22. 8. 2024 prostřednictvím aplikace [aplikace]. Takový projev vůle je třeba posuzovat podle výkladových pravidel § 555 až § 558 o. z., přičemž z něj byla zřejmá vůle odstoupit od smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1565/2018). Odstoupení od smlouvy bylo tedy učiněno v souladu s § 2001 o. z. ve spojení s § 2106 odst. 1 písm. d) o. z., který umožňuje kupujícímu odstoupit od smlouvy, pokud věc má vadu, která znamená podstatné porušení smlouvy. Odstoupením od smlouvy došlo ke zrušení smlouvy od počátku ve smyslu § 2004 odst. 1 o. z., tj. došlo k zániku závazku. V důsledku toho nemohl žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu podle § 2048 o. z., neboť smluvní pokuta je akcesorickým závazkem, který nemůže existovat bez hlavního závazku, jenž odstoupením od smlouvy zanikl.

24. Soud I. stupně tedy správně žalobu zamítl, neboť žalobkyně nemá po odstoupení od smlouvy žádný právní nárok na plnění ze zaniklého závazkového vztahu.

25. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby – vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 18. 7. 2025 (č. l. 83), dle § 11 odst. 1 písm. k), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) (dále jen „a. t.“). Tarifní hodnota byla stanovena ve výši 14 671 EUR (§ 8 odst. 1 a. t.), přepočtená na české koruny dle kurzu [právnická osoba] ke dni poskytnutí právní služby. K odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) a náhrada DPH ve výši 21 % (§ 14a a. t.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 12 378,30 Kč (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).