o 2 138 521 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 138 521 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 2 138 521 Kč od 9. 8. 2023 do zaplacení (výrok I) a zároveň rozhodl, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, v níž se domáhala žalobkyně zaplacení částky 2 138 521 Kč jako náhrady škody v souvislosti se správním řízení vedeným [ústřední orgán], které dne 28. 2. 2018 uložilo žalobkyni příkazem pokutu ve výši 10 000 000 Kč za spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Rozhodnutí [ústřední orgán] bylo následně zrušeno odporem žalobkyně. Dne 28. 8. 2018 pak vydalo [ústřední orgán] rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým rozhodlo stejně jako v příkazu. Proti němu žalobkyně podala rozklad, následně tehdejší [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] vydala dne 21. 3. 2019 rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým potvrdila dřívější rozhodnutí [ústřední orgán]. Žalobkyně podala dne 2. 5. 2019 proti tomuto rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze a rozhodnutí ze dne 21. 3. 2019 bylo posléze zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. [spisová značka]. Rozhodnutím následujícího [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 7. 2023 pak bylo zrušeno i rozhodnutí [ústřední orgán] č. j. [spisová značka] ze dne 28. 8. 2018 a řízení bylo zastaveno. Celé správní řízení trvalo 5,5 let. Žalovaná již přiznala žalobkyni částku ve výši 29 312 Kč týkající se peněžitého zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhou délku soudního řízení. Žalobkyni však rovněž vznikly v souvislosti s uvedeným řízením náklady právního zastoupení, a to v celkové výši 88 005 EUR, a proto žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 2 138 521 Kč představující náklady jejího právního zastoupení v souvislosti s uvedeným řízením.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, upozornila, že v exekučním řízení žalobkyně aplikovala obstrukční praktiky a v rámci celního řízení ani nebyla vydána žádná nezákonná rozhodnutí. Ze strany žalobkyně se tak nejednalo o účelně vynaložené náklady řízní. Ve správním řízení si navíc nese náklady řízení každý sám. V soudním řízení před správním soudem pak byla žalobkyni náhrada nákladů přiznaná rozhodnutím soudu žalovanou již vyplacena. Nárok žalobkyně tak nelze podřadit pod ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) a pokud by byl přesto jako takový nárok posouzen, mohla by žalobkyni náležet pouze mimosmluvní odměna ve smyslu ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

4. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobkyně u žalované uplatnila nárok dne 9. 8. 2023. Při prvním ústním jednání soudu I. stupně dne 22. 11. 2024 byla žalobkyně poučena dle ust. § 118 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že neunáší břemeno tvrzení, za jaké konkrétní úkony právní služby vedoucí ke změně nebo zrušení nezákonného rozhodnutí náhradu požaduje, případně z jakých dalších konkrétních účelně vynaložených nákladů se žalovaná částka skládá. Zároveň byla poučena, že k prokázání doplňujících tvrzení je povinna označit odpovídající důkazy, o následcích nesplnění uvedených procesních povinností a o koncentraci řízení dle ust. § 118b o. s. ř. Procesní povinnosti měla žalobkyně splnit do 22. 1. 2025. Na uvedené poučení reagovala žalobkyně podáním ze dne 13. 1. 2025, ve kterém uvedla, že předkládá soudu I. stupně požadované listiny přeložené do českého jazyka. Žádným jiným způsobem žalobní tvrzení nedoplnila. Listiny předložené s podáním ze dne 13. 1. 2025 představovaly anglicky psanou tabulku s daty, částkami, anglickým textem, svázanou v rámci úředního překladu s tabulkou obsahující český text, která na první pohled obsahově nekorespondovala s anglickou verzí, ke které byla připojena. Dále žalobkyně předložila soudu I. stupně až podání datované dne 27. 2. 2025, a to na ústním jednání konaném dne [datum].

5. Soud I. stupně provedl dokazování fakturami, výzvami k placení a potvrzeními o platbách (v podrobnostech viz odst. 5 napadeného rozsudku). Vzhledem ke skutečnosti, že však žalobkyně řádně nereagovala na poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. další dokazování již neprováděl.

6. S odkazem na ust. § 5, § 6 odst. 1 až 4, § 7 odst. 1, § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně požadovala na žalované náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., uplatnila tedy nárok ve formě účelně vynaložených nákladů řízení, a to nákladů právního zastupování ve správním řízení, potažmo v soudním řízení správním. Uplatněné náklady řízení však v žalobě nijak podrobně nespecifikovala např. tak, že by uvedla, kdy a jaké úkony byly jejím právním zástupcem učiněny, v jaké výši byla vyplacena odměna právnímu zástupci atd. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení, resp. ani řádně neplnila povinnost tvrzení podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. O tomto procesním stavu byla žalobkyně poučena u ústního jednání konaného dne [datum] dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř., stejně jako o tom, jak konkrétně má tento stav napravit, a zároveň jí byla poskytnuta přiměřená lhůta k doplnění tvrzení do 22. 1. 2025, v ní však jiné doplnění žalobních tvrzení soudu I. stupně nebylo doručeno. Soud I. stupně rovněž nesouhlasil se žalobkyní, že svoje požadovaná tvrzení doplnila podáním ze dne 13. 1. 2025, když předložená tabulka nebyla použitelná, anglicky znějící verzi tabulky nemůže český soud jako cizojazyčnou listinu akceptovat a připojený úřední překlad neměl žádnou vypovídací hodnotu s ohledem na jeho zjevný nesoulad s připojeným anglickým zněním a absenci relevantních údajů. Soud v civilním řízení tak nemůže nahrazovat chybějící procesní aktivitu účastníků řízení. S ohledem na uvedené proto soud I. stupně žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle ust. § 150 o. s. ř. s tím, že žalované, které by jinak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly náklady nad rámec její běžné úřední činnosti, daná věc se totiž svou náplní ani složitostí nevymyká běžným právním případům, ke kterým je žalovaná příslušně personálně vybavena.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že žalobkyně podala žalobu mající řádné náležitosti podle § 79 o. s. ř., z níž bylo patrné, že se domáhá na žalované zaplacení nákladů na právní služby s tím, že pokud by označená a později zrušená rozhodnutí nebyla vydána, žádné náklady řízení by jí nevznikly. Z předložených faktur pak vyplynulo, že žalobkyně za právní služby vynaložila částku 88 005 EUR, a proto požadovala zaplacení částky 2 138 521 Kč. Soud I. stupně tak nemohl mít pochybnosti o čem má rozhodnout. Poučení soudu I. stupně dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. bylo nadbytečné, neboť všechna potřebné bylo nalézacímu soudu doručeno buď v žalobě nebo jejích přílohách a doplnění žádných dalších tvrzení již nebylo potřeba. Žalobkyně totiž soudu I. stupně doložila překlad jednotlivých konkrétních úkonů právních služeb, které vedly ke změně nebo zrušení nezákonných rozhodnutí do českého jazyka. Z předložené anglické verze důkazů pak jasně vyplývá, za jaké činnosti svých zástupců žalobkyně peníze vynaložila, nemohl tedy být dán žádný zjevný nesoulad mezi překladem a anglickým zněním. Výčet jednotlivých úkonů právní služby totiž koresponduje s daty a popisem, jak jsou uvedena na předložených fakturách, přitom podle soudní judikatury žalobce smí na listiny přiložené k žalobě odkázat tehdy, jestliže by jejich obsah musel do žaloby prakticky opisovat. Soud I. stupně tak mohl bez dalšího rozhodnout o skutku tak, jak byl popsán v žalobě. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, neboť se jedná o překvapivé rozhodnutí, porušující práva žalobkyně na spravedlivý proces.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně svůj uplatněný nárok ve formě vynaložených nákladů právního zastoupení ve správním řízení, potažmo v soudním řízení správním ani přes výzvu soudu řádně nespecifikovala a ze žaloby tak nebylo zřejmé, kdy a jaké konkrétní úkony byly právním zástupcem žalobkyně učiněny či v jaké výši byla odměna právnímu zástupci vyplacena. Rozsudek soudu I. stupně považovala za správný a navrhla proto, aby byl odvolacím soudem potvrzen.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Žalobkyně se domáhala nároku na náhradu škody spočívající ve vzniku nákladů na právní služby ve výši 88 005 EUR, tj. 2 138 521 Kč, v souvislosti se správním a soudním řízením.

12. Dle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že k žalobě na zaplacení částky 2 138 521 Kč, která měla představovat náklady žalobkyně vynaložené v souvislosti se správním a soudním řízením, jehož průběh žalobkyně popsala v žalobě. Žalobkyně však nespecifikovala konkrétně, jaké byly provedeny v souvislosti s uvedenými řízeními konkrétní úkony právní služby směřující ke zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí nebo nápravě nesprávného úředního postupu. Uvedla jen, že v této souvislosti vynaložila částku 2 138 521 Kč, aniž by bylo zřejmé za co. K žalobě byla pouze připojena řada faktur v anglickém jazyce, jimiž byla vyúčtována částka v eurech žalobkyni, výzev k platbám v anglickém jazyce na částky v eurech a potvrzení o platbách v anglickém jazyce.

14. Při prvním ústním jednání dne [datum] dal soud I. stupně žalobkyni poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby žalobkyně doplnila žalobní tvrzení, za jaké konkrétní úkony právní služby vedoucí ke změně nebo zrušení nezákonného rozhodnutí náhradu požaduje, případně, z jakých dalších konkrétních účelně vynaložených nákladů si žalovaná částka skládá a aby označila důkazy k prokázání takových tvrzení. Současně bylo žalobkyni dáno poučení, že pokud nedoplní požadovaná tvrzení nebo neoznačí-li potřebné důkazy, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního a možného neúspěchu ve věci. Žalobkyni byla současně poskytnuta lhůta do 22. 1. 2025 a byla zároveň poučena o koncentraci řízení dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř.

15. Poté zástupce žalobkyně podáními ze dne 15. 1. 2025 označeným jako „Předložení listin“ do spisu založil tabulku v anglickém jazyce obsahující výčet úkonů v anglickém jazyce s částkami v eurech, které za ně byly účtovány, čísla faktur a datum jejich vydání. Zvlášť předložil seznam popisu služeb do češtiny, která však nebyla nijak spárována s anglickou tabulkou, takže nebylo zřejmé, ke kterým anglickým položkám přesně se český překlad vztahuje, a která obsahovala služby jako například „schůzka s [jméno FO] a týmem na [místo] ve věci případu a dostupných důkazů“ nebo „finalizace dopisu [správní orgán]. Email klientovi“, „telefonát s [jméno FO], finalizace české verze tohoto dopisu“ nebo „hovory s klientem a českým právníkem“ nebo „právní poplatky“ a jiné. Žalobkyně tak jen předložila seznam mnoha úkonů v anglickém jazyce s částečným českým překladem, aniž by z něho bylo zřejmé, které měly být zástupci žalobkyně účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo jak se zrušením nebo změnou nezákonného rozhodnutí mají souviset. Žádné další relevantní doplnění žalobních tvrzení žalobkyně ve stanovené lhůtě do 22. 1. 2025 do spisu nedoplnila.

16. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

17. Dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

18. V usnesení ze dne 25. 8. 2020 sp. zn. 22 Cdo 2082/2020 vyjádřil Nejvyšší soud právní názor, že: „Ustanovení § 101 o. s. ř. tak vyjadřuje projednací zásadu a ukládá účastníkům součinnost se soudem, aby se mohl naplnit účel zákona. Je třeba zdůraznit, že podstatou projednací zásady je podíl účastníků na zjišťování skutkového stavu věci, který vychází z jejich dvou základních povinností, tj. povinnost tvrdit soudu všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení [§ 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 120 odst. 1 o. s. ř.]. S těmito povinnostmi souvisí dva procesní instituty – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 14. 3. 2003, sp. zn. 22 Cdo 89/2002 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), učinil závěr, že v občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. V usnesení ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 496/2013, Nejvyšší soud vyložil, že „tvrdí-li dovolatelka, že splnila svoji povinnost důkazní odkazem na listiny, jak vyplývá z ustálené judikatury, je nutno konstatovat, že účastník je nejprve povinen uvést skutečnosti, které mají být takovým listinným důkazem prokázány. Nepřichází v úvahu, aby předložené listiny nahradily skutková tvrzení účastníků řízení, zejména pak skutková tvrzení podstatná. Procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními zásadami občanského sporného řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1396/2010). V dané souvislosti je možno poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2953/2009, podle něhož . . . Na skutečnosti vyplývající z listin účastník může sice odkázat, aniž by je blíže popsal, ale jen tehdy, když tyto listiny jsou ohledně skutkových okolností jednoznačné a nelze na jejich základě učinit vícero alternativních skutkových závěrů. V žádném případě nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě (či jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením odkázal na tyto listiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1326/2005)“.

19. V projednávané věci tedy soud I. stupně postupoval správně když, žalobkyni nejprve poučil dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit žalobní tvrzení a označit relevantní důkazy.

20. Nebylo totiž na soudu, aby nahrazoval povinnost žalobkyně tvrdit, za jaké konkrétně účelně vynaložené úkony vedoucí ke zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí měla žalobkyně částku v celkové výši 2 138 521 Kč vynaložit nebo jak se zrušením nebo změnou nezákonného rozhodnutí mají popsané úkony souviset. Nebylo na soudu, aby se snažil nějakým způsobem dovodit, jak měly jednotlivé, v tabulce vyčtené úkony, např. „telefonát s [jméno FO]“, konkrétně souviset se zrušením nebo změnou nezákonných rozhodnutí nebo zda byly účelně vynaložené a jak má předložená tabulka v anglickém jazyce s popisem úkonů do českého jazyka souviset s předloženými fakturami v anglickém jazyce na různě vysoké částky s jinak popsanými úkony, než byly úkony v tabulce. Tato procesní povinnost stíhala žalobkyni a o tom, a o následcích jejího nesplnění byla žalobkyně, která měla navíc právního zástupce, řádně soudem I. stupně poučena. Žalobkyně však v uvedené souvislosti pouze souhrnně a nekonkrétně předložila soudu celou řadu listin bez vztahu k jednotlivým rozhodujícím tvrzením pro projednávanou věc.

21. Soud I. stupně tedy postupoval správně, když žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení.

22. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výroku I jako věcně správný z důvodů v něm uvedených.

23. Nesprávným však shledal soud I. stupně výrok II rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení, o kterých soud I. stupně rozhodl dle ust. § 150 o. s. ř. s tím, že žalované, které by jinak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly náklady nad rámec její běžné úřední činnosti, daná věc se totiž svou náplní ani složitostí nevymyká běžným právním případům, ke kterým je žalovaná příslušně personálně vybavena.

24. Dle ust. § 150 o. s. ř. platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Uvedené ustanovení tak zjevně nedopadá na situace, kdy má soud za to, že žalované nevznikly náklady nad rámec její běžné úřední činnosti.

25. Dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

26. Dle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

27. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, proto mělo být o nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která protože jednala v rámci svojí běžné úřední činnosti a nebyla proto zastoupena žádným právním zástupcem, měl být přiznána náhrada nákladů řízení podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, a to podle § 1 odst. 3 písm. a, b) c) ve spojení s § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky za vyjádření k žalobě ze dne 22. 8. 2024, přípravu účasti na jednání, a účast na jednání dne [datum], tj. celkem za tři úkony po 300 Kč, tj. částka v celkové výši 900 Kč.

28. Vzhledem k uvedeným důvodům proto odvolací soud výrok II napadeného rozsudku změnil dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

29. Výrok o nákladech odvolacího řízení, je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., a tyto byly přiznány i v odvolacím řízení plně úspěšné žalované, a to dle 1 odst. 3 písm. a, b) c) ve spojení s § 2 odst. 3 shora citované vyhlášky, a to za za vyjádření k odvolání ze dne 16. 5. 2025, přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], tj. celkem za tři úkony po 300 Kč, tj. částka v celkové výši 900 Kč.