o odvolání žalobkyně a vedlejší účastnice proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu na zrušení věcného břemene zřízeného podle [ustanovení pr. předpisu] omezující vlastnické právo k pozemku parcelní [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa], objekt k bydlení, zapsaném na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek] u [stát. instituce] (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrok II.) a zároveň uložil žalobkyni povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala v bodě 1. uvedeného nároku s odůvodněním, že je vlastnicí pozemku parcelní [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa], objekt k bydlení, zapsaném na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaný je oprávněný z věcného břemene k půdnímu bytu v 5. nadzemním podlaží budovy [adresa] podle [ustanovení pr. předpisu] Zrušení věcného břemene (služebnosti) se domáhala z důvodu hrubého nepoměru mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněného, spočívajícího v nesouladu mezi velikostí zkolaudovaného bytu a velikostí užívaného bytu. Podle kolaudačního rozhodnutí měl mít byt 91,15 m2, reálně však byt zabírá výměru 135 m2. Žalovaný, respektive rodina [příjmení], v jejichž prospěch byla v 70. letech minulého století vestavba realizována, tak po řadu let protiprávně a bezplatně nadužívali značnou část domu.

3. V důsledku vestavby byly rovněž zahrazeny okapy na terasách přístupných pouze z bytu, došlo k zatékání vody do domu a utržení římsy domu a pádu na chodník, k čemuž dochází opakovaně, neboť žalobkyně k nim neměla přístup za účelem opravy. Žalobkyně nemá možnost opravit terasy, na něž je přístup pouze z bytu. Žalovaný se nijak na opravách a údržbě domu nepodílel. Byt není delší dobu užíván a byla by nezbytná rozsáhlá rekonstrukce. Žalovaný nabízel prázdný byt k prodeji i s nezkolaudovanou částí, tj. ve větší výměře. [ulice] nájemnice bytu [jméno] [příjmení] zamýšlela provádět úpravy v bytě bez souhlasu žalobkyně.

4. Žalobkyně dále namítla promlčení věcného břemene s tím, že v [anonymizováno] [rok] byl uzavřen přívod vody do předmětného bytu a nebyl dosud obnoven. Žalovaný vyzval žalobkyni k obnovení dodávky vody dopisem ze dne [datum] a [datum]. Dřívější nájemnice žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se z bytu odstěhovala v září [rok]. [ulice] účastnice v bytě nikdy nebydlela, když byt převzala ve stavu nevhodném k bydlení. Žalovaný a vedlejší účastnice nemají přístup do domu od [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně jim tento přístup znemožnila, neboť vedlejší účastnice chtěla bez vědomí a souhlasu žalobkyně provádět v bytě stavební úpravy. Užívání bytu tedy není vykonáváno od roku [rok]. K promlčení věcného břemene proto došlo podle ust. [ustanovení pr. předpisu]“, nejpozději v roce [rok]. Žalovaný podle dřívější právní úpravy měl uplatnit právo na obnovení dodávky vody v obecné tříleté promlčecí lhůtě.

5. Souzený případ je možné podřadit i pod ust. [ustanovení pr. předpisu]“, podle kterého se věcné břemeno promlčí, pokud zavázaná osoba brání ve výkonu práva a ve lhůtě tří let oprávněná osoba neuplatní své právo. Jelikož dřívější právní úprava takové ustanovení neobsahovala, tato lhůta počala běžet dnem [datum], tj. od účinnosti [ustanovení pr. předpisu] Lhůta pro uplatnění práva skončila k [datum]. Pod tuto úpravu pak podřadila i deaktivaci vstupních karet k domu v roce [rok]. Promlčení věcného břemene nezpůsobuje jeho zánik, nicméně je důvodem pro jeho zrušení soudem pro změnu poměrů, jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně je legitimovaná k podání žaloby na zdržení se práva odpovídajícího věcnému břemeni proti žalovanému, jak je uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Právo žalovaného se v důsledku jeho promlčení oslabilo a nelze po žalobkyni nadále požadovat, aby trpěla zápis věcného břemene ve prospěch žalovaného. Liknavost žalovaného a vedlejší účastnice nemůže být přičítána k tíži žalobkyně. Motivaci vedlejší účastnice k pořízení předmětného bytu byla dána pouze snahou získat lukrativní byt za nízkou cenu, neboť má vedlejší účastnice byt v osobním vlastnictví a zdržuje se dlouhodobě v zahraničí. Navrhla s ohledem na promlčené právo z věcného břemene změnu žaloby v tom směru, že se přiměřená náhrada nepřiznává s odkazem na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že mezi nájemci bytu a žalobkyní docházelo k neshodám. Důvodem bylo zhoršování podmínek bydlení, což vyvrcholilo přerušením dodávky vody, které znemožnilo vytápění bytu, a byt se stal neobyvatelným. Dne [datum] byl převeden družstevní podíl [jméno] [příjmení] na vedlejší účastnici [jméno] [příjmení], se kterou žalovaný uzavřel dne [datum] s účinností od [datum] nájemní smlouvu k předmětnému bytu. Bytová jednotka není obyvatelná z důvodu na straně žalobkyně, která neumožnila vedlejší účastnici vstup do budovy tím, že jí deaktivovala vstupní kartu. Z důvodu odpojení vody nebylo možné provést stavební úpravy bytu umožňující jeho obyvatelnost. Rozpory ve výměrách jednotlivých místností odůvodňoval pravděpodobnou nesprávností při vyhotovení rozhodnutí. Z důvodu opatrnosti namítl vydržení služebnosti bytu v rozsahu výměry [výměra], neboť byl takto užíván od kolaudace k [datum]. Nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že došlo k promlčení práva z věcného břemene.

7. [ulice] účastnice potvrdila, že byt je neobyvatelný. Není možné ho vytápět, neboť byla přerušena dodávka vody do bytu. Jednání žalobkyně označila za snahu vypudit nájemníky z bytu. [příjmení] se na orgány činné v [anonymizována dvě slova]. Byt je opatřen mříží, k níž nemá klíče. Zda byt užívá či nikoli, se žalobkyně netýká. Je to pouze vztah mezi ní a žalovaným, který jí byt pronajímá.

8. K námitce promlčení vedlejší účastnice zopakovala, že právo užívat byt svědčí žalovanému, ne přímo jí. Tvrdila, že byt užívala tím, že v něm měla uskladněny věci domácnosti. Promlčení věcného břemene nenastalo. Žalovaný užíval věcné břemeno v souladu s jeho předmětem činnosti. Rozporovala také tvrzení žalobkyně o její motivaci pořízení předmětného bytu. Navrhla zamítnutí žaloby.

9. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného pod body 15. až 25. písemného odůvodnění rozsudku), že žalobkyně je na základě kupní smlouvy ze dne [datum] vlastnicí předmětných nemovitostí, na kterých vázne věcné břemeno ve prospěch žalovaného, který smlouvou o nájmu družstevního bytu ze dne [datum] přenechal vedlejší účastnici do nájmu bytovou jednotku B [číslo] [číslo] v budově [adresa], na parcele [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], na adrese [adresa], ul. [ulice], u [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [část Prahy], k zajištění jejích bytových potřeb. Smlouva o nájmu družstevního bytu byla uzavřena s odkazem na smlouvu o převodu družstevního podílu, kterou vedlejší účastnice uzavřela s paní [jméno] [příjmení]. Byt byl postaven manželi [příjmení], členy žalovaného, a užíván v souladu s kolaudačním rozhodnutím, které nabylo právní moci dne [datum], až do roku [rok], kdy žalobkyně odpojila přívod vody do bytu a nebylo již možné byt řádně užívat. Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v [anonymizováno], v němž se žalobkyně proti žalovanému domáhala určení, že na její budově nevzniklo ve prospěch žalovaného věcné břemeno a mimo jiné bylo rozhodnuto o tom, že věcné břemeno na budově [adresa] vázne. [ulice] účastnice, která je vlastnicí i jiné bytové jednotky zapsané na [list vlastnictví] pro hlavní město Prahu, k. ú. [část obce], podala dne [datum] [anonymizována dvě slova] na neznámého pachatele pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] do práva k domu poté, [anonymizováno] při místním šetření provedeného soudem dne [datum] zjistila, že vedlejší účastnice nemůže čipovou kartou otevřít vchod předmětného domu. V [anonymizována dvě slova] uvedla, že do domu a bytu nemá přístup od roku [rok].

10. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav po právní stránce hodnotil podle [ustanovení pr. předpisu], občanský zákoník, dále též jen„ obč. zák.“ (vznik věcného břemene) a [ustanovení pr. předpisu], občanský zákoník (zrušení a zánik služebnosti) při aplikaci ust. 3028 o. z. (body 34. až 44. písemného odůvodnění rozsudku).

11. Po vymezení základních hledisek pro posuzování hrubého nepoměru mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby podle § 1299 odst. 2 o. z. (dřívější ust. § 151p odst. 3 obč. zák.), a to při odkazu na k tomu se upínající judikaturu (body 36. až 38.), přihlédl rovněž k právnímu důvodu vzniku služebnosti (§ 28d zákona č. 42/19921 Sb.), a vyšel z toho, že žalobkyně nemovitost nabyla již s věcným břemenem, proto jí nemohla žádná újma za omezení vlastnického práva vzniknout.

12. Rovněž skutečnost, že se žalovaný ani poměrně nepodílel na nákladech na zachování a opravách domu, není okolností, která by mohla založit vznik hrubého nepoměru, neboť neexistuje vykonatelné rozhodnutí k takové povinnosti žalovaného. Žalobkyně měla takový nárok proti žalovanému uplatnit. Ve vztahu k vedlejší účastnici je pak takový argument zcela nepříhodný.

13. Za irelevantní považoval soud I. stupně i argument žalobkyně ohledně nadměrné výměry bytu stejně jako tvrzení o vlastnictví bytu vedlejší účastnicí. Nesouhlasil ani s tvrzením žalobkyně ohledně neužívání bytu vedlejší účastnicí, jelikož bytem disponuje žalovaný a vedlejší účastnice je jen nájemkyní bytu.

14. Za právně významný považoval soud I stupně právní nepoměr, který by vznikl v důsledku změny poměrů. Dospěl k závěru, že nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala zrušení věcného břemene. Neobstojí argumentace, že žalobkyně je nucena snášet omezení po dobu desítek let, neboť břemeno bylo zřízeno jako časově neomezené. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], v kterém vyložil, že vznik věcného břemene podle zákonného opatření č. 297/1992 Sb. nemůže podléhat režimu čl. 11 odst. 4 Listiny.

15. Skutečnost, že se jedná o zanedbaný stav bytu a není užíván, nemá vliv na samotný vznik hrubého poměru. Pokud jde o padající římsu, tedy stav fasády domu, svědčí povinnost dům a ostatní společné části domu udržovat a opravovat vlastníkovi. Žalovaný neužíval protiprávně značnou část domu. Není tedy možné tvrdit vznik mimořádné újmy z důvodu neplacení za nadužívání větší části majetku žalobkyně, než byl žalovaný oprávněn.

16. V dané věci nedošlo k žádným změnám, pokud se jedná o způsob výkonu práv odpovídajících věcnému břemenu, jež by se měla projevit na užívání nemovitostí věcným břemenem zatížených, neboť tento stav je v zásadě shodný jako v době zřízení věcného břemene.

17. Soud I. stupně také přihlédl k tomu, že případné zrušení věcného břemene by pro žalovaného založilo nemožnost uspokojovat potřebu bydlení svého člena, kterou realizuje právě prostřednictvím práv odpovídajících věcnému břemenu. Změna poměrů musí nastat po vzniku věcného břemene a existovat v době rozhodování soudu. Takovou hrubou změnu poměrů, která by úkorně zatěžovala žalobkyni, neshledal. Na postavení oprávněného družstva se ničeho nezměnilo, bytová jednotka, jíž je oprávněn užívat, sama o sobě se kvantitativně ani kvalitativně nezměnila, užíváním jednotky žalovaný nijak žalobkyni, oproti původnímu stavu, více nezatěžuje. Skutečnost, zda vedlejší účastnice byt (ne) užívá sporadicky je též pro posouzení irelevantní, neboť jí svědčí oprávnění nikoli povinnost jednotku užívat.

18. Soud I. stupně nepřisvědčil ani tvrzení žalobkyně, že byt není užíván od roku [rok]. Měl za prokázané, že [jméno] [příjmení] (opakovaně nesprávně uváděno [příjmení]) sice byt fakticky opustila na podzim [rok], svědkyně však nadále jako členka žalovaného byla nájemkyní bytu a platila žalovanému nájemné a vyvíjela úsilí k nápravě stavu do roku 2015, kdy svá členská práva a povinnosti k žalovanému převedla na vedlejší účastnici. [ulice] účastnice byt od roku [rok] neužívala z důvodu na straně žalobkyně, je však i nadále nájemkyní bytu, platí žalovanému nájemné a vyvíjí úsilí k nápravě stavu.

19. Soud I. stupně proto uzavřel, že za situace, kdy vedlejší účastnice nabyla svůj družstevní podíl v lednu 2015 a k [datum] se stala nájemkyní bytu, nemohla promlčecí lhůta podle § 632 o. z. uplynout. Soud I. stupně dále nepřisvědčil tvrzení žalobkyně ohledně počátku běhu promlčecí lhůty podle § 633 o. z., neboť pod uvedenou normu nelze podřadit zamezení dodávek vody do předmětného bytu, v důsledku čehož se byt stal neuživatelným, či zamezení vstupu do domu vedlejší účastnici, potažmo žalované, deaktivací čipové karty. Soud I. stupně tak odmítl poskytnout právní ochranu jednání žalobkyně, představující zneužití práva, v důsledku kterého chtěla využít své vlastní nepoctivosti (ust. § 6 a § 8 o. z.).

20. Z výše uvedených důvodů soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, tak, že přiznal žalovanému a vedlejší účastnici, kteří byli v [anonymizováno] zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů [anonymizováno]. Vyčíslení uvedl v bodech 81. a 82. písemného odůvodnění rozsudku.

22. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně, které odůvodnila tak, že závěr soudu I. stupně o tom, že vede spor pouze z důvodu zájmu uchopit se vlastnictví bytu, nikoli proto, že věcné břemeno enormně zatěžuje výkon vlastnictví, nedává smysl. Žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky, zrušení věcného břemene se domáhá pro hrubý nepoměr mezi zatíženou a oprávněnou osobou, který může spočívat i v neužívání bytu. Nesouhlasila s tím, že je právo z věcného břemene ze strany žalovaného družstva vykonáváno již tím, že byt pronajímá svým členům. Jako právnická osoba vykonává svá práva prostřednictvím svých členů-fyzických osob. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z něhož dovozuje, že právní jednání nájemce bytu může vést ke zrušení věcného břemene zřízeného ve prospěch družstva, což znamená, že právní jednání nájemce družstva je přičitatelné přímo družstvu. Je třeba přihlédnout k oprávněným zájmům člena družstva. V dané věci je vedlejší účastnice vlastníkem bytu v [obec a číslo], kde může uspokojovat svou bytovou potřebu. [ulice] účastnice předmětný byt, k němuž vázne věcné břemeno, neužívá a nedomáhá se jeho užívání. Žalobkyně musí snášet omezení svého vlastnictví, i když pro to není dána odůvodněná potřeba oprávněného ani vedlejší účastnice. Tím je dán hrubý nepoměr.

23. Za nesprávný označila též závěr soudu I. stupně, že byt je stále od roku [rok] užíván, neboť je nájemcem hrazeno nájemné a nájemce je členem družstva. Z provedeného dokazování vyplynulo, že byt nebyl od roku [rok] obýván a užíván k bydlení. Tuto skutečnost potvrdila i vedlejší účastnice v e-mailu ze dne [datum], v němž uvedla, že byt převzala ve stavu nevhodném k trvalému užívání. Žalovaný ani vedlejší účastnice nevyvíjeli úsilí k nápravě. Žaloba na ochranu před rušením držby, která byla soudem zamítnuta, byla podána až v listopadu [rok], tj. až po vznesení námitky promlčení v tomto [anonymizováno]. Mimosoudní domáhání se umožnění výkonu práva, nemá za následek přerušení ani stavení promlčení doby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně proto setrvala na tvrzení, že byt nebyl od roku [rok] užíván. Žalovaný si byl stavu bytu a nemožnosti ho řádně užívat vědom, ale žalovaný ani vedlejší účastnice proti tomuto stavu se nijak nebránili. Promlčecí lhůta začala běžet v roce [rok], kdy byt opustila [jméno] [příjmení]. Odůvodnění soudu ohledně promlčení věcného břemene podle ust. § 633 o. z. je zmatečné nepřezkoumatelné. Ustanovení § 633 o. z. předpokládá protiprávní jednání zavázané z věcného břemene a připouští promlčení práva z věcného břemene i v případě protiprávního jednání, což dovodila i judikatura Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně nijak nebránila žalovanému nebo vedlejší účastnici v bránění práva z věcného břemene. Naopak tito hrozili podáním žaloby a museli si tak být možnosti promlčení práva vědomi. Jedinou obranou však byla až žaloba podaná v roce [rok], která byla zamítnuta.

24. Soudu I. stupně odvolatelka vytkla, že se nedostatečně zabýval i zhodnocením vlastnictví žalobkyně v porovnání s užitky z věcného břemene, které měl žalovaný s ohledem na dobu, která uplynula. [příjmení] hledisko je ve sporech o věcné břemeno významné, jak dovodil i Ústavní soud v rozhodnutích ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a ze dne xanon [číslo], sp. zn. [ústavní nález].

25. Rozhodnutí soudu označila za nepředvídatelné. Výrok o náhradě nákladů [anonymizováno] a jeho odůvodnění za nepřezkoumatelné, neboť neoznačil úkony, za které byla náhrada nákladů přiznána.

26. Žalobkyně poukázala na to, že dne [datum] bylo zahájeno [anonymizováno] stíhání pro spáchání [anonymizována tři slova] do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle ust. § 208 odst. 2 tr. zák., odůvodněné tím, že žalobkyně neumožňuje od roku [rok] vedlejší účastnici vstup do domu. [anonymizována dvě slova] nemá na běh promlčecí lhůty vliv, jen zhoršilo již tak vyhrocené vztahy. Zopakovala, že byl vedlejší účastnici zamezen přístup do domu, neboť se chystala bez vědomí a souhlasu žalobkyně provádět v bytě stavební úpravy. Je zřejmé, že neměla v úmyslu v bytě bydlet ve stavu, v jakém ho nabyla.

27. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že soud žalobě vyhoví bez přiznání náhrady za zrušenou služebnost, neboť je právo z věcného břemene promlčeno.

28. [ulice] účastnice se odvolala do výroku III. o náhradě nákladů [anonymizováno]. Požadovala přiznání náhrady nákladů za zastoupení advokátem za jeho účast při vyhlášení rozsudku dne [datum] a navrhla změnit výrok III. napadeného rozhodnutí tak, že se jí přiznává náhrada nákladů ve výši [částka].

29. [ulice] účastnice označila argumentaci v odvolání žalobkyně za nepatřičnou. Rozsudek soudu I. stupně považuje za správný a spravedlivý. Zopakovala tvrzení uvedená již před soudem I. stupně, že právem z věcného břemene není užívání bytu ale právo pronajímatele. Skutečnost, zda a jak je byt užíván, není věcí žalobkyně, ale žalovaného jako pronajímatele bytu. Nesouhlasila s tvrzením, že výrok o náhradě nákladů je nepřezkoumatelný. Navrhla potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího [anonymizováno].

30. Rovněž žalovaný při odkazu na všechna předcházející písemná a ústní stanoviska navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného.

31. Odvolací soud již o odvolání jednou rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že služebnost odpovídající právu věcného břemene podle [ustanovení pr. předpisu], omezující vlastnické právo k pozemku parcelní [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa], objekt k bydlení, zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek] u [stát. instituce], bez náhrady zrušil a uložil povinnost žalovanému a vedlejší účastnici zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů částku ve výši [částka] k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL. M. do tří dnů od právní moci rozsudku.

32. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu [anonymizováno].

33. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že výmaz promlčené služebnosti jako práva váznoucího na zatížené věci (§ 1257 odst. 1 o. z.) má za následek její faktický zánik. Je-li totiž služebnost skutečně promlčena, má dotčená osoba podle ust. § 618 o. z. právní nárok na její výmaz z veřejného seznamu. Následkům negativní domněnky výmazu se již v takovém případě nelze bránit námitkou, že stav zapsaný ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem a domáhat se odstranění takového nesouladu postupem podle ust. § 985 o. z.

34. S ohledem na tyto závěry nelze již podle Nejvyššího soudu po dni [datum], kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nadále bez dalšího vycházet z citované judikatury přijaté za účinnosti [ustanovení pr. předpisu], podle které promlčení služebnosti spolu se vznesenou námitkou promlčení představuje takovou trvalou změnu, na základě které lze žádat soud, aby služebnost zrušil nebo omezil (ust. § 1299 odst. 2 o. z., § 151p odst. 2 obč. zák.). Jestliže již samo promlčení zapisované služebnosti představuje takové její oslabení, že ho lze přirovnat k faktickému zániku, nebude na místě, aby nadále soud ještě rozhodoval o zrušení služebnosti. Nedohodnou-li se oprávněný a povinný na návrhu na výmaz promlčené služebnosti z veřejného seznamu – katastru nemovitostí (§ 618 o. z.), lze se u soudu domáhat určení, že služebnost je promlčena, a na základě takového soudního rozhodnutí poté dosáhnout jejího výmazu. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

35. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, Nejvyšší soud za situace, kdy nalézací soudy rozhodly o zrušení promlčené služebnosti, rovněž dovodil, že není namístě rušit rozhodnutí soudu o zrušení služebnosti jen proto, že bylo možné vést účastníky k procesně správnému postupu, kterým byla žaloba na určení, že služebnost je promlčena. Takový postup se jeví dovolacímu soudu v dané věci jako příliš formalistický.

36. Z uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá závěr, že je-li žaloba založena na tvrzeních o promlčení služebnosti, je třeba žalovat na určení, že služebnost je promlčena, a na základě takového soudního rozhodnutí poté dosáhnout jejího výmazu z katastru nemovitostí. Nelze již z důvodu promlčení služebnosti žalovat na zrušení služebnosti. Bude-li však žaloba v rámci žalobních tvrzení opřena vedle promlčení služebnosti o další skutečnosti, které budou vystihovat trvalou změnu poměrů, a žalobní petit bude formulován na zrušení služebnosti, nebude ani rozhodnutí o zrušení služebnosti v režimu opravných prostředků bez dalšího rušeno jako věcně nesprávné, obstojí-li celkově závěry o změně poměrů z hlediska tvrzených žalobních skutečností.

37. Jinak řečeno, domáhá-li se žalobkyně zrušení služebnosti pro změnu poměrů, je kumulované tvrzení o promlčení služebnosti jako důvodu pro zrušení služebnosti za současné právní úpravy právně nevýznamné (irelevantní). Soud v takovém případě nemůže pominout otázku, zda došlo k trvalé změně poměrů ve smyslu ust. § 1299 odst. 2 o. z. a zrušit služebnost pro promlčení.

38. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu žalobkyně změnila žalobu podáním ze dne [datum], spočívající ve změně žalobního petitu, který nově zní, že„ se určuje, že služebnost odpovídající právu věcného břemene podle [ustanovení pr. předpisu], omezující vlastnické právo k pozemku parcelní [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa], objekt k bydlení, zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], u [stát. instituce], je promlčena“. Nadále setrvávala na žalobních tvrzeních, že právo žalované je promlčeno. Odvolací soud tuto změnu žaloby usnesením ze dne [datum] připustil.

39. Odvolací soud poté znovu přezkoumal napadený rozsudek včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

40. Odvolací soud doplnil dokazování o protokol o hlavním líčení u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum rozhodnutí] ve věci sp. zn. [spisová značka], z něhož zjistil, že vedlejší účastnice v [anonymizována dvě slova] jako svědkyně-poškozená vypověděla, že chtěla byt užívat, ale po celou dobu jí to bylo znemožněno žalobkyní. Od právníků jí bylo řečeno, že si má dávat pozor na promlčení, ale Mgr. [příjmení] jí řekla, že žalobkyně jí brání v užívání, takže o žádném promlčení nemá cenu hovořit. V bytě nebydlela, nikdy tam nepřespala, bydlela u maminky a čekala, až se zprovozní voda a topení. V koupelně nebyla voda a nemohla by se mýt, prát, topit. Dne [datum] zjistila, že nejenom se nemůže dostat do domu, ale že i zámky od bytu byly vyměněné a nedostane se ani do bytu.

41. Soud I. stupně si pro rozhodnutí ve věci opatřil dostatek podkladů zákonně provedeným dokazováním, skutkový stav pak nedoznal podstatných změn ani v odvolacím [anonymizováno]. Ostatně nesprávnost skutkových zjištění nebyla v zásadě ani namítána. Jak odvolací námitky, tak i sporné body mezi účastníky [anonymizováno] se týkaly především právního hodnocení věci, tedy v poslední fázi [anonymizováno] zejména toho, zda došlo k promlčení práva žalovaného.

42. V této věci odvolací soud znovu dospěl k závěru, že rozsudek soudu I. stupně není věcně správný pro nesprávné právní posouzení druhého z důvodů, pro který se žalobkyně domáhala zrušení služebnosti, a to pro důvodně uplatněnou námitku promlčení.

43. Po změně žalobního petitu v souladu s platnou judikaturou i závazným právním názorem Nejvyššího soudu v této věci (viz výše citované rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), pak znění žalobního petitu již není překážkou pro vyhovění žalobě, pokud by bylo v [anonymizováno] prokázáno splnění podmínek ust. § 632 o. z.

44. Základní skutkový stav věci lze stručně shrnout tak, že v 70. letech minulého století v době nesvobody byla na protiprávně vlastníkům odňatém domě, realizována půdní vestavba ve prospěch rodiny [příjmení], jejíž užívání bylo po roce 1989 právně pokryto ust. [ustanovení pr. předpisu] o zřízení věcného břemene podle tehdy platného ust. § 151n a násl. obč. zák. ve prospěch družstva, jehož členy byli tehdy manželé [příjmení]. Předmětný dům zatížený touto služebností žalobkyně nabyla koupí částečně od restituentů a částečně od Městské části [obec a číslo] kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně se od počátku snažila tohoto reliktu minulosti omezující její vlastnické právo zbavit právní cestou. Neúspěšnou v tomto směru byla nejprve v [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], ve kterém zdejší soud jako odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], potvrdil zamítnutí žaloby podané dne [datum] proti Nacházelovým o vyklizení bytu, resp. prostor v 5. nadzemním podlaží předmětného domu. V druhém z [anonymizováno] pak byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v [anonymizováno], v němž se žalobkyně proti žalovanému domáhala určení, že na její budově nevzniklo ve prospěch žalovaného věcné břemeno, kdy bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že věcné břemeno na budově [adresa] vázne.

45. Souběžně se soudními řízeními se vyvíjel i vzájemný vztah žalobkyně s Nacházelovými a později vedlejší účastnicí, v rámci kterého ze strany žalobkyně došlo k uzavření přívodu vody a následně znemožnění vstupu do domu a bytu neaktivací čipové karty a zamřížováním prostoru. Z provedeného dokazovaní před soudem I. stupně, zejména z protokolu o jednání ze dne [datum] a z procesních přednesů účastníků vyplývá, že předmětný byt nebyl od podzimu [rok] užíván, což potvrdila jako svědkyně i Ing. [jméno] [příjmení] sdělením o odstěhování se z bytu na podzim [rok] (č. l. 207 spisu), tj. po dobu více jak 12 let. Byt nemohla bez provedení stavebních úprav užívat ani vedlejší účastnice, která uzavřela nájemní smlouvu dne [datum] a do dne podání žaloby o ochranu rušené držby dne [datum] (zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) proto také ona byt neužívala více jak 5 let, což vyplývá i z listinného důkazu - její svědecké výpovědi v [anonymizována dvě slova] (viz protokol o hlavním líčení u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum rozhodnutí] ve věci sp. zn. [spisová značka]). Za této situace bylo ze strany žalobkyně důvodně namítnuto promlčení práva služebnosti, a to jak podle § 632 o. z., tak podle § 633 o. z.

46. Jak již odvolací soud zdůraznil i v předchozím rozhodnutí, za této skutkové situace mohl odvolací soud v souladu s ust. § 13 o. z. přihlédnout i k závěrům vysloveným zdejším soudem v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který již nabyl právní moci (když dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a též byly odmítnuty ústavní stížnosti usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1618/21, a usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). V tomto [anonymizováno] byl uplatněn typově shodný nárok proti stejnému žalovanému, ve kterém bylo rovněž požadováno určení zániku služebnosti.

47. Odvolací soud (i s přihlédnutím k ust. § 13 o. z.) neměl důvod se odchýlit od právních závěrů již vyslovených zdejším soudem jako soudem odvolacím, který potvrdil správnost závěrů soudu I. stupně o tom, že právo odpovídající právu služebnosti netrvá, pokud nebylo po dobu deseti let žalovaným (jeho členem) využíváno. Rovněž v tomto [anonymizováno], které se v podstatných znacích s již zdejším soudem řešenou věcí shoduje, proto odvolací soud dospěl k závěru, že právo služebnosti bylo promlčeno.

48. V souladu s ust. § 3028 odst. 2 o. z. je třeba na posouzení otázky zániku věcného břemene aplikovat ustanovení nového občanského zákoníku, protože k promlčení došlo za účinnosti nového civilního kodexu. Obsah práv a povinností vyplývajících z věcného břemene (práva a povinnosti pronajímatele) je třeba posuzovat ke dni jejich vzniku, tedy podle [ustanovení pr. předpisu] ve spojení se zákonem č. 42/1992 Sb.

49. Pro možnost vyhovění této určovací žalobě pak bylo podstatné nejprve posoudit, zda nastala právní skutečnost – promlčení práv a povinností pronajímatele předmětného bytu, které jsou obsahem věcného břemene zákonem zřízeného ve prospěch bytového družstva podle ust. [ustanovení pr. předpisu], o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech.

50. Toto věcné břemeno se podle ust. § 632 věta prvá o. z. promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno, když se jedná o služebnost zapsanou do veřejného seznamu, vykonávanou nepřetržitě. Promlčecí lhůta počala plynout od okamžiku, kdy žalovaný fakticky přestal práva pronajímatele vykonávat, což v daném případě koresponduje s okamžikem, kdy byt přestal plnit svou funkci - uspokojování bytové potřeby jeho členů.

51. Nájem je obligační (závazkový) právní vztah, ve kterém pronajímatel přenechává nájemci předmět nájmu k užívání (případně i užitků) a nájemce se za to zavazuje poskytovat pronajímateli odměnu (§ 633 obč. zák.). Nic na tom nemění ani skutečnost, že s ohledem na [ustanovení pr. předpisu] se v daném případě jedná o věcné právo, resp. věcné břemeno (§ 151n a násl. obč. zák., § 1297 o. z.) u tzv.„ družstevních nástaveb”, které vznikly před [datum] na domech ve vlastnictví jiných osob. K těmto bytům (družstevním nástavbám) má bytové družstvo právo věcného břemene užívání ve prospěch svých nájemců (povětšinou členů). Věcné břemeno zřízené dle [ustanovení pr. předpisu] je tedy břemenem osobním (in personam), jehož charakteristickým rysem je pevné sepětí s určitou individualizovanou osobou - zde s družstvem, jehož prostřednictvím (břemene) je uspokojován hlavní účel bytového družstva - zajištění bytové potřeby jeho členů.

52. Tím, že žalobkyně odpojila přívod vody do bytu, uvedla byt do neobyvatelného stavu. Následně znemožnila vedlejší účastnici přístup k bytu a do celého domu deaktivací vstupních karet. Od tohoto okamžiku tedy předmět, se kterým je věcné břemeno spojeno, přestal být způsobilý k výkonu práv a povinností spojených s nájmem bytu, tedy i k výkonu práv pronajímatele. Žalované družstvo tak fakticky přestalo vykonávat právo věcného břemene užívání ve prospěch svých nájemců v postavení družstevních nájemců podle ust. § 685 odst. 2 a násl. obč. zák.

53. Za situace, kdy tento stav trvá minimálně od podzimu [rok] do současnosti a právo věcného břemene užívání ve prospěch svých nájemců nebylo po celou tuto dobu (ani nemohlo být) fakticky konzumováno, lze dospět k závěru, že podle § 632 o. z. služebnost užívání bytu (§ 1297 o. z.) zapisovaná do veřejného rejstříku (katastru nemovitostí) se nejen promlčela, ale i zanikla (netrvá). Nic na tom nemění ani skutečnost, že se vedlejší účastnice (až) v roce [rok] začala bránit proti rušení v užívání bytu žalobou a [anonymizováno] oznámením. Žalovaný však proti žalobkyni žádnými právními prostředky nebrojil.

54. Právně irelevantní je i skutečnost, zda vedlejší účastnice komunikovala s příslušným stavebním úřadem, jakož i se žalobkyní a žalovaným. Nerozhodné je i jednání žalované, spočívající v tom, že s vedlejší účastnicí na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností uzavřela nájemní smlouvu i že vybírala nájemné z neobývaného (a neobyvatelného) bytu.

55. Žalobkyně se promlčení práva služebnosti úspěšně dovolala a došlo tak k jeho zániku. Jiný výklad by fakticky popřel význam promlčení práva odpovídajícího věcnému břemeni, a promlčenému právu by tak i v případě vznesené námitky promlčení přiznal soudní ochranu, projevující se zamítnutím žaloby, směřující proti výkonu promlčeného práva (k této problematice viz též publikaci Věcná břemena v občanském zákoníku. C. H. Beck, [obec a číslo], str. 60 a násl., viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

56. Zákon s výmazem práva k věci z veřejného seznamu váže vznik domněnky neexistence takového práva (§ 980 odst. 2 věta druhá o. z.), která je projevem materiální publicity veřejných seznamů, která je dále rozvedena v § 984 a 985. Princip materiální publicity znamená, že údaje zapsané ve veřejném seznamu jsou právně účinné navenek (vůči třetím osobám) i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Materiální publicita se tedy chápe jako ochrana důvěry třetích osob ve správnost údajů zapsaných ve veřejném seznamu a možnost odvozovat z ní určité právní následky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tedy např. neexistenci zatížení nemovitosti věcným břemenem (služebností).

57. V neposlední řadě je třeba i poukázat na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž je odvolací soud vázán (viz ust. § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

58. [příjmení] žalované a vedlejší účastnice, které ve svých podáních uvádějí, že to byla žalobkyně, kdo bránil výkonu věcného břemene, též není důvodná. Žalobkyně tuto skutečnost ani nevyvrací a tato skutečnost ani mezi účastníky nebyla sporná. Zejména proto, že předmětné právo se může promlčet i bez zavinění oprávněného, jestliže objektivní důvody mu znemožní právo vykonávat. Tuto situaci řeší ust. § 633 o. z. v tříleté promlčecí lhůtě, ve které je oprávněný povinen se domáhat zanechání rušebního jednání osoby z věcného břemene povinné.

59. Skutečnost, že oprávněný své právo ze služebnosti nevyužívá, nezakládá změnu poměrů podle ust. § 1299 odst. 2 o. z., může však vést k promlčení služebnosti podle ust. § 632 o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Stejně tak nejde o změnu poměrů, která by mohla mít za následek zrušení služebnosti soudem podle ust. § 1299 odst. 2 o. z., jestliže výkonu služebnosti brání vlastník služebné věci. V takovém případě je na oprávněném, aby se bránil žalobou podle ust. § 1259 o. z., případně žalobou na ochranu držby. Nebude-li se bránit, hrozí mu promlčení služebnosti podle ust. § 633 odst. 1 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

60. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že o možnosti promlčení věděla i vedlejší účastnice a byla známa i žalovanému z jiného [anonymizováno], již pravomocně skončeného [anonymizováno].

61. Za situace, při níž žalobkyně vznesla námitku promlčení a přizpůsobila tomu i žalobní petit, odvolací soud se již nezabýval z důvodu hospodárnosti (§ 6 o. s. ř.) tím, zda z důvodu nastalých trvalých změn vyvolávajících hrubý nepoměr mezi zatížením věci a výhodou oprávněné osoby, pro které již služebná věc nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby, je možné rozhodnout o zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu či bez náhrady podle ust. § 1299 odst. 2 o. z.

62. Nicméně lze dodat, že je na družstvu, aby sledovalo a vyhodnotilo, zda člen družstva realizuje práva a povinnosti z nájmu v souladu se zákonem a stanovami, a sjednalo nápravu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obecně pak zrušení věcného břemene zřízeného na základě ust. § 28d transformačního zákona připouští i ustálená judikatura (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

63. O odvolání vedlejší účastnice směřující pouze proti výroku II. o nákladech [anonymizováno], který je závislý na výroku I. ve věci samé a sdílí její osud., nebylo samostatně rozhodováno, neboť odvoláním žalobkyně byl tento výrok rovněž dotčen a rozhodnutí o nákladech [anonymizováno] před soudy obou stupňů pak navazovalo na způsob věcného rozhodnutí změnou rozsudku (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

64. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé I. podle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

65. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil výrok o věci samé, rozhodoval nejen o náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno], ale znovu i o nákladech [anonymizováno] před soudem I. stupně i soudem dovolacím (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

66. Podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů [anonymizováno]. Žalobkyni přiznaná částka zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem podle § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“ ([částka] za jeden úkon), tedy odměnu za 17 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u mediátora, doplnění žaloby ze dne [datum], replika k vyjádření žalovaných ze dne [datum], doplnění žalobních tvrzení ze dne [datum], účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], sepis odvolání, doplnění odvolání ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum], vyjádření k dovolání, písemná změna žaloby, vyjádření z [datum]) podle ust. § 11 odst. 1, písm. a), d), g), k) AT a tři úkony za ½ podle ust. § 11 odst. 2, písm. f) AT (účast na jednání soudu I. stupně dne [datum] a odvolacího soudu dne [datum] a dne [datum] rozhodnutí), tj. celkem [částka], 20 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 AT, tj. celkem [částka], + DPH 21%, tj. [částka] a soudní poplatek ve výši 2x [částka], celkem [částka].